Ekocentrum PALETA je občanské sdružení působící v Pardubickém kraji a zabývající se ekologickou výchovou se zvláštním důrazem na působení na děti a mládež. O PALETĚ ale i třeba o tom, jak pandemie poznamenala činnost centra v těchto měsících, jsme si popovídali s ředitelem PALETY Miroslavem Míkovcem a jeho manželkou a zároveň lektorkou Michaelou Míkovcovou.

Ekocentrum funguje už od roku 1990, od roku 1997 pak pod názvem Ekocentrum PALETA. To je už dlouhá doba. Co považujete za největší milníky v dosavadním fungování Ekocentra?

Z celé té doby vyčnívají 2 velké milníky. Jednak to byla stavba a zahájení činnosti pobytového centra v Oucmanicích v roce 2007. To znamenalo výrazné rozšíření naší činnosti, kromě krátkých výukových programů, začalo ekocentrum nabízet nové 5-ti denní pobyty pro školy, které mohou být jinak programově postaveny a mohou mít větší dopad než krátké výukové programy. Navíc se tím naše činnost rozšířila o ubytování, stravování a pronájmy. Počet zaměstnanců ekocentra se prakticky zdvojnásobil. 

Druhým milníkem pak bylo postavení a otevření budovy Natura Parku v Pardubicích v roce 2016. Tím jsme se mnohem více otevřeli veřejnosti. Kromě klasických výukových programů, které probíhaly v pracovních dnech hlavně dopoledne pro školy, jsme začali navíc provozovat infocentrum pro veřejnost s otvírací dobou odpoledne, večer a o víkendech. Ve vlastních prostorách můžeme pořádat více různých akcí. Přibyly třeba výstavy, přednášky, samoobslužné sady interaktivních úkolů pro děti a řada dalších akcí. Provozujeme kavárnu. Vlastní prostory pronajímáme i pro akce jiných organizací. 

Nabízíte výukový program ekologické výchovy pro děti od mateřských školek až po střední školy. Víte kolik asi dětí a studentů za ta léta prošlo Vašimi programy? 

Pokusili jsme se to spočítat a je to kolem 450 000 dětí. V posledních letech je to kolem dvaceti tisíc dětí ročně.  

Na co se přesně ve svých programech pro děti zaměřujete? 

Co se týče našich výukových programů, tak máme hodně širokou nabídku témat. Pardubická pobočka má většinu programů jiných než Oucmanická pobytová pobočka, takže když se to sečte, vychází nám šílené číslo skoro 90 různých výukových programů. Takže vyjmenovávat je ani nelze. Ale namátkou alespoň okruhy témat, kterých se programy věnují: příroda a její ochrana, ekosystémy, biodiverzita, zvířata, odpovědná spotřeba, energie, nakládání s vodou, zahrada, zdravá strava, tvoření z různých přírodních a recyklovaných materiálů, tradice, praktická řemeslná výroba, spolupráce, globální problémy…

Přičemž nám ale nejde jen o předávání informací. Informace projde jedním uchem tam a druhým ven. Vlastně pro nás není důležité, zda dítě po absolvování našeho programu zná pojmy a dokáže něco vyjmenovat. Podstatnější je, jaký si z toho odnese pocit, kam ho to nasměruje v dalším životě, o jakých hodnotách začne uvažovat, jaké získá dovednosti. Důležité jsou pro nás reálné zážitky, aktivní zapojení dětí do řešení problémů, možnost rozhodovat, možnost vše si osahat na vlastní kůži, mít kontakt s reálnou přírodou, ale třeba i zažít a překonat nepohodlí. 

Současná odtrženost lidí od přírody bohužel vede k tomu, že ve společnosti roste podíl neschopných nešiků, kteří jsou čím dál více závislí na konzumní společnosti, chybí jim technické myšlení, vyhýbají se jakémukoli nepohodlí, a přírody se bojí. Těžko pak můžete po takových lidech chtít, aby přírodu chránili, aby bojovali třeba za zachování její rozmanitosti, nebo očekávat, že se dokážou aktivně vypořádat s přicházející klimatickou změnou.  

Vy osobně se pohybujete v prostředí environmentálních organizací řadu let. Předtím než jste se stal ředitelem PALETY, jste dlouhá léta vedl pobočku v Oucmanicích. Kdybyste měl zhodnotit, jak se k environmentální výchově staví děti, dospělí, učitelé, možná celá společnost nyní a jak se stavěla třeba před deseti lety, vidíte nějaké rozdíly nebo trendy? 

Zájem dětí i učitelů a to, jak reagují na naše programy, nám přijde přibližně stejný. Určitě se ale za tu dobu objevilo několik posunů v tématech. Nebo spíše témata nemizí, ale přibývají další a další, na které je potřeba se více zaměřit vzhledem k problémům ve společnosti. V poslední době je to třeba učení venku, potřeba rozvoje zručnosti a technického myšlení, předcházení vzniku odpadů a potřeba intenzivně se věnovat tematice změn klimatu a souvisejícím adaptacím.

Určitě za tu dobu dost vzrostlo celkově povědomí o environmentálních tématech ve společnosti. Vzrůstá zájem třeba o soběstačnost, alternativní bydlení a šetření energiemi, o přírodní zahrady, zdravou stravu, nebo o zadržení a využití dešťové vody. 

Rok 2020 poznamenala pandemie COVID-19 a vypadá to, že i tento rok bude pandemií významně zasažen. Jak ovlivnila pandemie Vaši činnost? Jak se vyrovnáváte s omezením setkávání se? Posunula tato doba Vaše centrum i směrem k digitálním technologiím? 

Naše činnost to samozřejmě zasáhlo hodně. Normální provoz byl z celého roku asi jen 5 měsíců. Naplno jely naštěstí v létě tábory, které pořádáme pro rodiče s dětmi, a v lednu, únoru a září fungovaly normálně pobytové i denní programy pro školy. Zbylých 7 měsíců jsme byli kvůli vládním nařízením prakticky úplně zavření. Věnujeme se tedy více práci na projektech, vlastnímu vzdělávání, tvorbě nových výukových programů a obnově pomůcek. Tedy věcem, které jinak stíháme jen horko těžko, takže přineslo to i nějaké výhody. Také se pořád někdo musí starat o zvířata, které máme na obou pobočkách a o údržbu zahrad a pozemků. V kombinaci s tím, že část zaměstnanců zůstává doma s dětmi, kterým střídavě zavírají školy a školky, se rozhodně nedá říct, že bychom neměli co dělat. Většina z nás je spíše v intenzivním zápřahu.