Rozhovor se studentkou České zemědělské univerzity – zkoumání ekosystémů v rámci letní školy v Itálii

Rozhovor se studentkou České zemědělské univerzity – zkoumání ekosystémů v rámci letní školy v Itálii

Jana je třiadvacetiletou studentkou 3. ročníku oboru Aplikované ekologie na Fakultě životního prostředí na ČZU. Sama podotýká, že největším kladem studia je to, že se nejedná pouze o vyučování v lavicích, ale člověk se při studiu jakéhokoliv poddruhu ekologie dostane i do terénu. O tom se přesvědčila toto léto právě i Jana, kdy spolu se spolužáky a ostatními vyrazila zkoumat ekosystémy. A to rovnou do Itálie!

Jani, co se ti na studiu ekologie líbí?

Vzhledem k tomu, že náš obor naskytuje tolik možností, rychle se rozvíjí a počty zájemců o studium každým rokem stoupají. Kdo by se také nechtěl věnovat například poutavému „Fire ecology“, a studovat tak řízený management ohňů od Evropy až po Austrálii?

To bezpochyby! Pojďme se nyní podívat na kurz, kterého jsi se v rámci studia zúčastnila. V čem spočíval?

Kurz, kterého jsem se zúčastnila se jmenuje Ecology and conservation of mediterranean ecosystems a konal se celých 15 dnů v Itálii. Začínali jsme v Neapoli, pokračovali přes polovinu Sicílie až na Liparské ostrovy. Každá lokalita je velmi specifická, nabízí jiné podmínky a podnebí a ať už je to Laponsko nebo právě Sicílie, skoro každá oblast má svůj specifický ekosystém se svými endemity.

V rámci tohoto programu jsme zkoumali přímořské ekosystémy. Naučili jsme se, že v každé lokalitě je jiné podnebí a podmínky a jen kousek dál se může nacházet Etna, která vše rozsekne svými vlastními podmínkami. Také jsme absolvovali souhrnné přenášky o sopkách, řízených ohních a dendrologii v oblasti přírodní rezervace.

To zní, že jste urazili poměrně velkou vzdálenost. Jak jste se dopravovali a jaké byly další aktivity?

Veškerá doprava byla řešena autobusem, místy i lodí, což bylo moc zajímavé. Program byl bohatý a samozřejmě šlo i o to, jaký si ho uděláme my. Mimo hlavní linku jsme navštěvovali i památky UNESCO, města, koupali se v moři, kde jsme se i potápěli a pozorovali chobotnice. Nejnáročnější byl pro nás výšlap na Etnu, který jsme museli absolvovat dokonce dvakrát.

Jak jsi byla do programu vybrána a může se zúčastnit také někdo mimo ČZU?

Do programu jsem se přihlásila na zkoušku, protože brali pouze 30 lidí. Přihlásit se mohl úplně kdokoliv i mimo naši fakultu nebo ČZU, ale samozřejmě studenti oborů ekologie mají v přijímacím řízení pochopitelně určité zvýhodnění. Do kurzu je obtížnější se dostat, ale moc se mi líbí myšlenka, že se mohou zúčastnit i lidé „zvenčí“, kteří jsou pro ekologická témata zapáleni jako my.

Jsou i nějaké další kurzy, do kterých se mohou zájemci v rámci ČZU přihlásit?

Určitě ano a vřele je doporučuji!  V příštím roce se budou konat rovnou tři letní školy. Jedna bude na jaře v Andalusii, poté následuje výlet do Irska a na Madeiru. Kdyby na mě v Praze nečekala práce a studium, přihlásila bych se na všechny z nich.

Letní školy na ČZU

Letní školy na katedře ekologie jsou organizovány od roku 1996. Od té doby studenti projeli 35 států a najeli cca čtvrt miliónu kilometrů. Celkem se zatím uskutečnilo 49 výjezdů, kterých se dohromady zúčastnilo přes 2000 studentů. 

Odborně jsou tyto zahraniční exkurze zaměřeny na problematiku ekologie stanovišť, ochranu přírody a management ekosystémů. Program je zpravidla organizován ve spolupráci s místními univerzitami a dalšími odbornými pracovišti. Jeho součástí jsou přednášky a terénní exkurze vedené místními odborníky.

Autor: Ekoosvěta

Rozhovor s iniciátorem projektu ZALEJ MĚ! aneb ŽIVOT STROMŮM

Rozhovor s iniciátorem projektu ZALEJ MĚ! aneb ŽIVOT STROMŮM

ZALEJ MĚ! aneb ŽIVOT STROMŮM, to je název nového programu pro školy k šetření vodou a zaléváním stromů, který přináší iniciativa Zalejme.cz. O Zalejme.cz a speciálním programu pro školy jsme si povídali s Michalem Polanským, iniciátorem a inspirátorem projektu.

1. Michale, můžete nám v krátkosti říci pár slov o sobě? Jak jste se dostal vůbec k myšlence pomoci životnímu prostředí?
Jako kluk jsem často jezdil na tábory, hrál si na zahradě a miloval filmy o přírodě. Taky si vzpomínám na některé učitele, kteří mi ukázali širší souvislosti a donutili mě přemýšlet o našem vlivu na přírodu. Hlavně to ale bylo krásných 25 let v Hnutí Brontosaurus, které mám spojeny s hrami a prací na orchidejových loukách, v lesích nebo na památkách. S podobně laděnými nadšenci to byla velká radost. Tehdy jsem se rozhodl, že chci přírodě a planetě pomáhat i v profesním životě. To se mi myslím docela daří.

2. Řekl byste nám, jak vlastně celá iniciativa funguje?

Jde nám o to zapojit co nejvíce lidí do péče o přírodu a myslíme si, že zalévání stromů je možná ta nejlepší cesta, jak oslovit zatím spíše vlažnou část populace. Téměř každý má rád stromy a chce je mít poblíž. Zároveň jsou často nejbližším nebo jediným kouskem přírody kterým se lidé mohou potěšit. V podmínkách změny klimatu, kdy přichází dlouhá období sucha a vlny veder, to ale mají velmi těžké. Města nemají kapacity je zalévat, a tak nezbývá, než aby je občané zalévali sami. Je to tedy jednak nutnost, jak je udržet při životě, ale zároveň i příležitost zapojit lidi do péče o přírodu. My tuto myšlenku šíříme a nabízíme i mapovou aplikaci se stromy, kterou se snažíme lidi vzdělávat, motivovat a zalévání koordinovat.

rpt

Lidé si v ní mohou vybrat strom, o který se budou starat a po jeho zalití tam zadají množství vody. Aplikace to zohlední a po čase je upozorní, že jejich strom opět potřebuje zalít.

3. Co musím udělat, pokud se chci zapojit?
Vlastně musíte udělat jen jedinou věc. Jít a zalít strom. Ale nejspíš časem zjistíte, že má smysl i šetřit vodou, zadávat zalití do aplikace nebo inspirovat sousedy a přátele.
Při zalévání si totiž dobře uvědomíte, jak je voda důležitá pro všechno živé a pak je zcela přirozené jí neplýtvat. Sice se říká, že člověk si nedokáže uvědomit hodnotu vody, dokud mu nevyschne studna, ale myslíme si, že při zalévání stromů to jde i bez toho.
Zadávání do aplikace zase pomůže lépe odhadnout, až bude zase potřeba strom zalít. Navíc budete mít přehled, jak jsou na tom Vaše oblíbené stromy, jestli je zalévá i někdo další a můžete i sledovat svoje statistiky a časem si třeba i s někým v dobrém zasoutěžit. Třeba s nějakým sousedem, přáteli nebo v zaměstnání. Na tom je částečně postaven i náš program pro školy.

4. Máte tedy i vlastní aplikaci, kde si mohu kliknout na mapu, místo, najdu si svůj strom a vidím i jeho stav vody. Kde berete tato data? Jak víte, že strom potřebuje zalít?
Každý strom v aplikaci sledujeme zvlášť a na základě zalévání, počasí, jeho velikosti, a dalších dostupných parametrů odhadujeme, kdy potřebuje zalít. Odhad je tedy velmi závislý na kvalitě dat, které máme k dispozici. Data bereme od zapojených měst, ale zároveň pracujeme na tom, aby si lidé mohli jak stromy, tak jejich parametry opravovat a doplňovat. Když někomu záleží na jeho stromu a chodí ho zalévat, tak jistě obětuje chvilku, aby změřil průměr koruny a kmene, odhadnul jeho výšku a pár dalších parametrů a zadal to do aplikace.

5. Kolik lidí je už do iniciativy zapojeno?
To se těžko odhaduje, zvlášť když poslední rok hodně prší, takže spíš se pochlubím statistikami z prvního léta, kdy jsme v červenci pustili do světa první verzi mapy stromů. Do konce léta tehdy lidé v Brně a Tišnově zalévali téměř 500 stromů z asi 20 000, které jsme měli v aplikaci. Reálně to ale mohlo být násobně víc, protože stromy na sídlištích v aplikaci chyběly, a přitom lidé asi nejčastěji zalévali právě tyto stromy. Jinak komunita na Facebooku má už přes tisíc členů.

6. Máte informace i o tom, o kolik stromů se lidé starají v Pardubickém kraji?
To nemám nejmenší tušení. Asi podobně, jako všude jinde. Když se s lidmi bavím, tak na vesnicích babičky naprosto běžně sbíraly vodu z domácnosti a dávaly ji blízkým stromům. Myslím, že dnes to tak běžné není, ale pár procent to snad ještě bude. Ve městech je také dost lidí, kteří své stromy za sucha zalijí, aby neuschly, ale bude jich asi méně než na té vesnici. Pokud bychom počítali lidi, kteří zalévají vlastní stromy, tak to mohou být i desítky procent.

7. Pojďme se přesunout k Vašemu programu pro školy. Jak vůbec vznikl nápad zapojit do zalévání právě školy?

Kamarádka Eva Mališová dělá koordinátorku EVVO na jedné základní škole v Brně a když o Zalejme slyšela, tak mi hned začala nadšeně vysvětlovat, jaký by z toho mohl být skvělý EVVO program. Jak budou děti ve škole i doma chytat vodu a zalévat stromy, jak budou nadšení, že mohou něco zadávat do mobilu, do kolika předmětů se to dá tematicky zapracovat atd. Tak jsme se do toho pustili, zkonzultovali to s lidmi z Lipky a ona to i rovnou v pár třídách vyzkoušela. Teď už máme druhou verzi, na kterou nám přispěla Nadace Veronica.
Mně na tom přijde zásadní, že se díky programu stane zalévání v okolí školy něčím běžným. Lidé zjistí, jak je to snadné a snad budou myšlenku šířit dál a inspirovat ostatní.

rpt

8. Čím motivujete učitele, aby se se svou třídou zapojili?
Asi hlavně tím, že pomohou zachovat stromy v okolí a zapojí děti i jejich rodiče do péče o životní prostředí. Během programu si uvědomí význam stromů, vody a začnou se víc dívat kolem sebe. A snad to pak promítnou i do svého osobního a pracovního života.
Celý program je také velmi nenáročný na uvedení. V minimální verzi stačí stanovit začátek a poslat dětem připravené soubory s pracovním listem a informacemi, co mají dělat. Potom se během týdne občas zeptat, jak jim to jde a po skončení si nechat poslat e-mailem vyplněné pracovní listy. Ty se pak stiskem jednoho tlačítka v Excelu sloučí do jednoho souboru a vypočítá se, kolik stromů žáci zachrání a kolik vody ušetří, pokud v zalévání budou pokračovat. Výsledky je pak vhodné probrat a podpořit je v tom, aby u toho zůstali.
Program ale současně nabízí návrh, jak ho uvést při procházce, a témata, se kterými se dá do hloubky pracovat. Kromě stromů a vody je to klimatická změna, ochrana přírody, participace občanů i mnoho dalších. Učitelé to mohou využít nebo nemusí, protože program sám vybízí k diskusím na tato témata mezi dětmi a rodiči.

9. Co vše obsahuje Váš „balíček“ pro školy?
Balíček obsahuje desetidenní program, který buduje praktické návyky a vztah ke stromům pomocí zalévání, šetření a sbírání vody a různých ukázek a aktivit. Obsahuje denní aktivity pro první a druhý stupeň ZŠ a středoškoláky. Může být inspirací i pro učitelky v mateřských školkách.
Vznikal částečně v době covidové, takže je nachystaný i pro online výuku nebo jako projekt na prázdniny. Úkoly jsou zadávány v pracovním listu, osobně nebo elektronicky a žáci pak zaznamenávají plnění denních úkolů a aktivit do .xls souboru. Také pracují s naší mapovou aplikací pro zalévání stromů https://zalejme.cz. Na závěr se automaticky vyhodnotí výsledky a předají koordinátorovi k nahrání na web.
Učitelé si také mohou předávat zkušenosti a nápady v Inspiromatu.

10. Jsou již nějaké školy v Pardubickém kraji do programu zapojeny?
Zatím má každá šanci být první😊. Program jsme testovali zatím jen v Brně na ZŠ Novolíšeňská a pak na několika školách Libereckém, Královéhradeckém a Olomouckém kraji. Zájem nedávno projevilo i několik dalších škol, ale Pardubický kraj tam chybí.

11. Jaká je Vaše vize do budoucna? Jaký je Váš cíl, kterého byste chtěli dosáhnout?
Chtěli bychom, aby zalévání stromů bylo časem stejně samozřejmé, jako je dnes třeba třídění odpadu. Vždyť lidé třídí odpad, i když jim osobně to nic nepřináší. Tak jistě rádi pomůžou i svému oblíbenému stromu, který jim přináší chládek, pohodu a kousek přírody k jejich vlastnímu domu. Líbí se nám také představa, jak se budou lidé potkávat při zalévání stromů a třeba tak vzniknou nová přátelství i lásky.

Děkujeme za rozhovor😊

Video rozhovor

Autor: eko.itstyle.cz/

Rozhovor s odborným referentem pro řízení projektů v oblasti ŽP, EVVO, STŘEDOČESKÝ KRAJ

Rozhovor s odborným referentem pro řízení projektů v oblasti ŽP, EVVO, STŘEDOČESKÝ KRAJ

V letním rozhovoru jsme si popovídali s Alenou Neuwirthovou, z odboru životního prostředí a zemědělství Středočeského kraje o tom, co si myslí o roli environmentálního vzdělávání a osvěty nejen ve školství.

1. Jakou roli v dnešním světě hraje vzdělávání v oblasti ochrany přírody?

Význam vzdělávání v oblasti ochrany přírody hraje v poslední době důležitou roli. Nejefektivnější zacílení vzdělávání v této oblasti je určitě na nejučenlivější věkovou kategorii, kterou jsou děti. Základní myšlenkou je naučit děti respektu k přírodě, z čehož si poté oni sami odvodí důvody a způsoby její ochrany, protože to co respektujeme, nechceme zničit. Nenapadne je vyhazovat odpadky do přírody, plýtvat vodou ani ubližovat zvířatům. Když se tyto věci naučí už jako malé, změní to jejich pohled a vnímání okolí i v dalších letech a dospělosti.

Myslím, že už bylo na čase zahrnout vzdělávání v oblasti ochrany přírody do základního vzdělávání. Naše planeta je drancována lidmi, kteří takové vzdělání zřejmě neměli a k tomuto uvědomění ještě nedospěli. Přehlížejí a zdá se i ignorují fakt, že jejich neudržitelné chování vůči přírodě bude mít negativní dopad na život jejich dětí, budoucích generací a zdraví naší planety.

2. Jsou programy vzdělávání ve školství dostatečné?

Myslím si, že je velmi dobře, že programů vzdělávání v oblasti ochrany přírody ve školství přibývá. Jejich množství se mi zdá dostatečné.Nicméně důležitá není kvantita, ale kvalita takových programů. Vždy, ale nesmírně záleží na samotném pedagogovi, který se do tohoto vzdělávání pustí. Je nutné, aby byl proškolen, jak problematiku dětem vysvětlit, sám vzdělán v této oblasti a co je podle mého názoru nejvíce důležité, aby byl zainteresovaný. Zapálený pedagog je to nejlepší, co děti může ve škole potkat.

3. Máte nějaké zpětné vazby ze škol a spolků, jakým způsobem se EVVO promítá do budoucích generací?

Napadá mě srovnání EVVO u dětí ve státní MŠ a v lesní školce. Je zde velký rozdíl, a to hlavně díky možnosti individuálnějšího přístupu k dětem v lesní školce, kde jich není tolik a je tak možné se věnovat jednotlivcům namísto velké skupině dětí. To má samozřejmě i pak větší dopad na samotné děti, lze je tak lépe oslovit a více je zaujmout ochranou přírody. Ve velké skupině dětí se lehce najde několik rušitelů, které to nezajímá, protože mají málo pozornosti. Vyloženě konkrétní zpětná vazba o promítání EVVO do budoucích generací mě nenapadá, ale když se účastním nebo vidím fotografie z akcí, vždy mě těší, když jsou nadšené jak děti, tak jejich rodiče či prarodiče. V některých případech jsou to právě rodiče, které své děti vedou k ochraně přírody, jsou ale i takové případy, kdy se tomu dítě naučí samo, zajímá se o to a své rodiče tomu doma přiučí. 

4. Jaké jsou v současné době pro Vás největší výzvy?

Mou aktuální výzvou je snaha o pozvednutí povědomí a celkového vnímaní EVVO, a to jak u veřejnosti tak u nás na KÚ. Chtěla bych, aby se EVVO rozšířilo nejen do školek a škol, ale také k firmám/podnikům, zaměstnavatelům a seniorům. Líbí se mi programy, které dokáží zaujmout zároveň děti i jejich prarodiče. Chtěla bych, aby se ekocentra pokoušela tyto dvě na první pohled odlišné věkové skupiny zaujmout dohromady jednou akcí. K takovým programům je hodlám vést a podporovat. Dále je zde i další skupina, kterým by osvěta mohla v mnohém otevřít oči a velmi je nadchnout. Mou výzvou je přizpůsobit EVVO, aby oslovilo cílovou skupinu lidí s mentálním postižením. Jejich upřímná nadšenost a zájem o přírodu a zvířata by mohla být inspirací pro ostatní a odměnou pro každého pořadatele takové akce.

5. Připravujete nějaké speciální programy na léto?

Ve Středočeském kraji je EVVO v působnosti 5 Krajských středisek ekologické výchovy (dále jen KSEV) a to: NSEV Kladno-Čabárna, ZO ČSOP Polabí, ZO ČSOP Vlašim, Ochrana fauny ČR a Ekologické centrum Orlov. Díky společné spolupráci tak uspořádáváme společné akce a můžeme koordinovat jednotlivé programy. Na celé léto mají připravené bohaté a rozmanité programy. Po covidovém období se KSEV těší na obnovení provozu a možnost opětovného spuštění všech svých programů, soutěží a akcí… Rozhodli jsme se proto společně si užít rozvolnění opatření a uspořádání, co nejvíce akcí, aby se EVVO zase rozjelo na plné obrátky. 

Ke konci léta a prázdnin máme v plánu společnými silami vytvořit soutěž či akci pro veřejnost s důležitou podporou a spoluprací s koordinátorem EVVO Pardubického kraje, které si velmi ceníme a těšíme se na ni.

6. Co byste doplnila, jako důležitý bod v EVVO?

Důležitým bodem v EVVO je podle mě snažit se zaměřit svou pozornost na všechny cílové skupiny a také na všechna cílová témata. Těžkým tématem, které se velmi těžko prezentuje a zpracovává do zábavných programů je globální klimatická krize. Tento pojem je čím dál tím více skloňován v médiích, knihách a veřejném prostoru. Roste povědomí lidí o klimatické krizi, ale také přibývá spousta skeptických a popírajících názorů. Jedním z důležitých nástrojů k objasnění a přiblížení tohoto jevu veřejnosti může sloužit právě environmentální výchova, vzdělávání a osvěta. Důležitost zařazení tohoto bodu do vzdělávání v oblasti ochrany přírody je neoddiskutovatelná a je na subjektech zaměřujících se na EVVO, aby lidem pomohly se v tomto tématu orientovat.

Jde o uchopení klimatické krize jako celku, která souvisí s osobní zodpovědností a s přesahy vlastního chování na planetě. To je a mělo by být hlavní podstatou EVVO v současné době.  

Autor: eko.itstyle.cz/

Zdroj foto: https://www.kr-stredocesky.cz/web/zivotni-prostredi/evvo

Rozhovor se soutěžící našich soutěží

Rozhovor se soutěžící našich soutěží

Našich soutěží se téměř pravidelně účastní paní Renata Macháčková se svojí dcerou. Zajímalo nás, jaká je její motivace, kde soutěže vyhledává a jaký vztah má její dcera k přírodě. Zde najdete velmi inspirativní rozhovor a pevně věříme, že takových rodin, které vedou děti k přírodě je v našem Kraji více.

Zúčastňujete se svou dcerou různých ekologických soutěží. Zajímá nás, jak je vyhledáváte?

Na Facebooku a sleduji webové stránky www.ekoosveta.cz

Jaké jsou hlavní důvody účasti na těchto soutěží?

Soutěže na stránkách ekoosvěta.cz mi přijdou smysluplné, motivační, zajímavé, a hlavně se s dcerou něco dozvíme o přírodě. Dceru to baví a sama se o to zajímá. Nejvíce nás zaujala křížovka se zvuky zvířat. Nyní mám v mobilu dokonce i aplikaci na zvuky zvířat. Dcera si je pouští a hádá, které zvíře, který zvuk vydává. Nejsou to pro mě jen soutěže, ale možná i motivace, jak v dceři pěstovat zájem a lásku k přírodě.

Kolik je Vaši dceři let a jaký má vztah k přírodě, případně k ekologii?

Dcera má 6 let a myslím, že vztah k přírodě má hezký, že si jí váží a respektuje ji. Když jdeme na procházku, tak se ptá, jestli si vezmeme pytel na odpadky. Při poslední soutěži na stránkách www.ekoosveta.cz byla soutěž abeceda přírody – dcera sama si brala telefon a fotila rostliny a zvířata, co jsme kde potkaly. Seděla nad pásovkou hajní a pozorovala, jak přelézá větvičku. Je pro mě úžasné sledovat zájem dítěte o přírodu a mám radost z toho, že si jí váží. Včera si utrhla první třešeň z mladého stromku, co máme na zahradě a děkovala třešni za tu malou třešinku. Já na ni hleděla s údivem a možná i obdivem nad jejím uvědoměním.

Myslíte si, že výuka ve školách dostatečně vede děti k ochraně přírody?

To nedokážu posoudit. Dcera nastupuje do školy letos v září. V MŠ kterou navštěvuje se paní učitelky snaží děti seznamovat s přírodou – chodí na procházky, mají pracovní sešity od Nomiku, ve kterých se okrajově dotýkají základních témat – ptáci, vesnice vs. město, rostliny…

Teď nedávno byli na přednášce o myslivosti a na výletě v Častolovicích, kde navštívili minizoo. V minulosti byli na výletě v Králíkách v Království sov a papoušků.

Kolika ekologických soutěží jste se s dcerou už zúčastnily?

Jak jsem již psala, tak se zúčastňujeme soutěží z webových stránek www.ekoosveta.cz a jestli jsme se zúčastnily třeba 5 soutěží? Po pravdě přesné číslo nevím. Začalo to možná soutěží ke Dni Země, Den Slunce, poznávání zvuků zvířat a teď poslední byla rozmanitost přírody.

Můžete ze své zkušenosti doporučit některé organizace, nebo spolky, které mají zajímavé programy pro děti související s výchovou a vzděláváním v rámci ochrany přírody?

Jednoznačně doporučuji web Ekoosvěty – Stručně řečeno: přehledné, smysluplné, obohacující. Zajímavé jsou také Facebookové stránky Inspirace z hájovny. Obecně máme rádi knihy od Petra Wohllebena o přírodě.

Týden pro klima

Týden pro klima

14. – 20. června 2021 bude po celé České republice probíhat již druhý ročník akce Týden pro klima. V roce 2019 přilákala tato iniciativa tisíce lidí a přidalo se k ní více než 50 měst. Spolky, komunity, skupiny lidí a organizace uskutečnily více než 150 akcí. Co to vlastně je Týden pro klima, kdo akci pořádá, případně, jak se můžete zapojit a mnohem více se můžete dozvědět v našem rozhovoru s Jitkou Češkovou z Pardubického ekologického fóra.

V červnu proběhne akce Týden pro klima. Mohla byste nám o akci říci více informací? Kdo akci zaštiťuje v rámci Pardubického kraje?

Týden pro klima se odehrává pod záštitou organizací Klimatická koalice a Zelený kruh, což jsou hlavní koordinátoři na celorepublikové úrovni. 

V Pardubicích probíhá určitá forma koordinace v rámci Pardubického ekologického fóra (neformální platforma pro komunikaci, sdílení informací a zkušeností různých občanských ekologických aktivit spolků i jednotlivců v Pardubicích či blízkém okolí). Řada akcí je pořádána přímo pod hlavičkou ekofóra, jiné si organizují další spolky či organizace působící na území Pardubic. Moje úloha a snaha je naplánovat vše tak, aby se události nepřekrývaly a byly rovnoměrně rozloženy v průběhu celého týdne.

Kolikátý ročník této akce v Pardubickém kraji pořádáte?

Letos proběhne 2. ročník Týdne pro klima. První byl v roce 2019. Více k samotnému programu v Pardubicích i jiných městech najdete na Facebooku Týdne pro klima.

Co od akce Týden pro klima očekáváte?

Nedostatek pozornosti, která je stavu klimatu věnována ze strany české vlády i většinové společnosti, je alarmující. Důsledky krize se přitom dotýkají každého z nás.

Týden pro klima je příležitostí mobilizovat občanskou společnost, která může apelovat na politickou reprezentaci, aby začala brát situaci vážně.

Jak se mohu přidat k akci Týden pro klima?

Do iniciativy Týden pro klima se může zapojit kdokoliv, kdo chce uspořádat akci pro ostatní – ať už jde o organizaci, školu, kolektiv, skupinu kamarádů a kamarádek nebo aktivního jednotlivce. Fantazii se meze nekladou, může jít například o happeningy, besedy, přednášky, promítání, výstavy, kulturní a sportovní akce apod. Důležité je propojení akce s tématem změny klimatu. Více informací pro organizátory lze najít na webu www.tydenproklima.cz v sekci „Zorganizuj akci“.

Pokud jsem pouze jedinec, kterého klima zajímá, jak se mohu zapojit?

Pokud si někdo netroufá zorganizovat vlastní akci, může se zapojit účastí na některé již naplánované události. Další možností je propagace akce – sdílení na sociálních sítích, šíření povědomí o změnách klimatu mezi rodinné příslušníky, přátele a známé.

Třídění odpadů – BIGBELLY

Třídění odpadů – BIGBELLY

Do vytížených lokalit měst a obcí může patřit revoluční nádoba pro sběr komunálního odpadu – BigBelly. Radnicím výrazně snižuje náklady na svoz komunálního odpadu a představuje jeden z prvků chytrých měst. Jak Bigbelly funguje a jaké s ním mají zkušenosti v ČR jsme se zeptali Terezy Dubsky, jednatelky firmy Verb.

Třídění odpadu je dnes téma, které zajímá každou obec. Bigbelly je jedna z možností, kterou mohou obce využít. Můžete shrnout stručně co znamená Bigbelly?

Firma VERB Group s.r.o. je výhradním dovozcem odpadkových košů s lisem na solární pohon zn. Bigbelly. Americká společnost Bigbelly vyvinula před 16 lety uliční odpadkový koš se zabudovaným lisem, který napojila na online dispečink. Díky kombinaci lisování a online sledování zaplnění koše, dokážou obce a města snížit objem uličního komunálního odpadu a své náklady na provoz sítě odpadkových košů. Například v Praze se svoz odpadkových košů snížil během 6 měsíců provozu z původních 64 400 svozů na pouhých 3 228, čímž došlo k úspoře nákladů na svoz v celkové výši celkem 834 653,- Kč (6 měsíců, jedna ulice). 

Jak chytré koše Bigbelly fungují? 

Koše mají uvnitř zabudovaný lis poháněný prostřednictvím solární energie. Vhozený odpad je stlačen, čímž se zmenší jeho objem a do koše se tak vejde více odpadu. Koše jsou napojeny na dispečink, čímž poskytují v reálném čase informace o míře zaplnění a obsluha ví, kdy je koš plný a připravený k výsypu. Každý koš generuje vlastní informace, což umožňuje efektivní plánování každého svozu (zaplňování koše se v jednotlivých dnech, ale i v průběhu jednoho dne, může lišit). Občané zase uvítají, že jsou koše zcela uzavřené, odpadky nezapáchají a z košů nevypadávají. Dalším přínosem jsou čisté ulice, méně častý svoz odpadu, a především třídění uličního odpadu na prvním stupni shromažďování – do košů lze sbírat oddělené komodity – plast, papír, sklo i směsný odpad.  

Koše Bigbelly jsou dnes již běžným městským mobiliářem jak ve světě, tak i v České republice. Výsledky všech provozů dokazují, že i sběr a svoz uličního odpadu může být efektivnější. Přesné a včasné informace o zaplnění koše šetří životní prostředí, čas a přináší i finanční úsporu městům a obcím. 

Jak probíhá instalace, provoz online dispečinku a svoz odpadu z košů?

Instalace nádob je velmi jednoduchá. Nádoba je pevně ukotvena k povrchu komunikace, ale nezasahuje pod úroveň terénu.  Zjednodušeně řečeno, koš se přišroubuje, zapne se a je plně funkční. Koše Bigbelly není nutné napojovat do elektrických a jiných inženýrských sítí, jsou plně soběstačné díky solárnímu panelu. Koše jsou vhodné do centra měst a parků, na frekventované dopravní uzle, nádraží, dálničních odpočívadla, cyklostezky, do výrobních areálů či například do administrativních a obchodních center.

Online dispečink ke sledování zaplnění košů je cloudovým řešením, není tedy nutné pořizovat si nový počítačový program nebo software. K online dispečinku se lze připojit z jakéhokoli počítače, tabletu či chytrého telefonu, stačí pouze internetové připojení.

Svoz odpadu je velmi podobný jako u běžných košů. Obsluze přibude pouze univerzální klíč, kterým si koše odemknou. Uvnitř koše je běžná plastová vložka, která se vysype jako jiné uliční odpadkové koše.  

Kde v ČR chytré popelnice využívají?

Koše Bigbelly můžete najít po celém světě již přes 15 let. Celosvětově se jich prodalo více jak 50 000 kusů, fungují v Evropě, Austrálii, Americe, Asii. V ČR na ně můžete narazit jak v areálech a parcích, jako například Pražská zoologická zahrada, tak v městských částech a městech jako jsou Praha 5, Praha 17, Radotín, Prachatice, Žatec, Karlovy Vary, Brno, anebo třeba v obchodních centrech – OC Chodov či Metropole Zličín. Koše lze využívat v exteriéru i interiéru. 

Jak to vypadá s využitím chytrých popelnic v Pardubickém kraji?

S městem Pardubice proběhlo v minulosti několik jednání a těšíme se, že se podaří v budoucnu zařadit město Pardubice a Pardubický kraj k našim spokojeným zákazníkům. 

Z jakých zdrojů obvykle města a obce chytré popelnice financují?

Města financují koše z vlastních zdrojů, sponzorských darů či různých dotačních titulů. V případě odděleného sběru lze využívat dotací od Státního fondu životního prostředí. Každý region nabízí dotační tituly na rozvoj chytré městské infrastruktury a optimalizaci odpadového hospodářství. Zajišťujeme i konzultace v oblasti vhodných dotačních titulů. 

V rámci našich služeb zajišťujeme buď nákup či pronájem chytré popelnice. Obě varianty mají své výhody. Koš lze využít i jako nosič reklamního sdělení, čímž si koš na sebe i dokáže vydělat. 

Co byste k projektu Bigbelly doplnila?

Koše Bigbelly jsou (r)evolučním produktem na trhu odpadového hospodářství. Jsou logickým řešením požadavků moderního města a městského mobiliáře. Za 15 let nás život na ulici vycvičil a víme, že bezpečnost, kvalita a spolehlivost jsou hlavními atributy chytrého odpadkového koše. Materiály, ze kterého jsou koše vyrobeny, jsou odolné vůči nástrahám ulice a povětrnostním podmínkám. Díky vysoké kvalitě provedení a využití moderních technologií jsou koše minimálně poruchové.

Veselá věda se zakladatelkou Martinou Fialovou

Veselá věda se zakladatelkou Martinou Fialovou

Veselá věda je nezisková organizace, kterou založila Martina Fialová. Za dobu deseti let, kdy Veselá věda funguje, má každoročně 250 vyškolených lektorů a kroužků se účastní přes 4 000 dětí napříč celou Českou republikou. V rámci svého programu nabízí kroužky pro děti přímo v základních a mateřských školách, příměstské tábory i pobytové tábory, včetně táborů pro rodiče s dětmi. Posláním veselé vědy je probouzet u dětí zájem o přírodní vědy a technické obory. Video rozhovor můžete vidět zde, nicméně, jak jsme slíbili, můžete si přečíst i rozhovor s dalšími otázkami.

Mohla byste nám popsat Váš koncept? Co je to vlastně veselá věda a jak tento koncept napříč republikou funguje?
Veselá věda je nezisková organizace, která si za cíl vytkla podpořit zájem dětí o přírodní vědy. Pořádáme jak kroužky ve školách, tak příměstské a pobytové tábory. Vycházíme z přirozeného potřeby dětí objevovat, experimentovat a ptát se. Snažíme se vytvořit prostředí, ve kterém děti mohou svobodně zkoumat dané téma. K různým tématům z biologie, chemie a fyziky máme připravené jednoduché pokusy, které mohou děti samy vyzkoušet a propojit tak teorii s prožitkem.

Co Vás vedlo k založení kroužků veselá věda?
Už ve škole mě vždy nejvíc bavily laborky, praktika, dílny, prostě vyzkoušet si naučené na vlastní kůži. Bohužel těch příležitostí bylo velmi málo a když už se nějaká naskytla, účastnily se dvě, tři děti, ostatní přihlížely. Veselou vědu jsem založila pro děti, které to mají podobně jako já kdysi. Touží po možnosti, kde by mohly dát průchod své zvídavosti, nemusely se obávat hodnocení. Kde by touha zkusit si to jinak nebyla pokládána za nekázeň.

Jaké kroužky v průběhu roku a za běžné situace nabízíte?
Máme kroužky, kterým říkáme pracovně badatelské, kde se prolínají témata z biologie, chemie, fyziky. Díky partnerství s jabloneckou firmou Jablotron máme také kroužky robotiky, kde si děti staví jednoduché roboty, které se učí programovat – pomůcky na takové kroužek jsou však velmi drahé a tak jich organizujeme jen malé množství.

Jak kroužky fungují? Kontaktuje Vás škola nebo školka a Vy jezdíte přímo k nim? Nebo máte nějakou Vaši učebnu, kde kroužky probíhají?
Obě cesty jsou možné, školy a školky kontaktují nás a my kontaktujeme školy a školky s nabídkou spolupráce. Pořádat kroužky přímo ve školách usnadňuje život rodičům, nemusí děti rozvážet po městě.

Jste omezeni místem? Mohou si objednat kroužky i školky a školy v Pardubickém kraji?
Naše aktivity probíhají po celé ČR.

Jaká je u Vás situace nyní, když kvůli pandemii COVID-19 nemůžete kroužky provozovat? Jak celou situaci zvládáte?
Zákaz volnočasových aktivit pro děti je pro nás velmi frustrující. Na začátku školního roku jsme měli plné kroužky přihlášených dětí, tým 250 vyškolených lektorů, nakoupené pomůcky pro 4 tisíce dětí, uzavřené smlouvy se školami. Všechna tato práce a peníze přišly vniveč, vážně jsme uvažovali o ukončení činnosti. Nechceme to vzdát a zahodit 10 let práce. S podporou Asociace dětské rekreace a České rady dětí a mládeže jsme iniciovali jednání s MŠMT, které se snažíme přesvědčit o nutnosti státních kompenzací i pro organizace našeho typu. O žádné státní dotace jsme nikdy nežádali, nyní to však bez podpory státu není možné zvládnout. Bohužel je zatím postoj MŠMT odmítavý, věříme však, že se nám podaří najít společnou řeč.

Tábory: připravujete se již na léto?
Letní tábory připravujeme jak příměstské po celé ČR, tak pobytové na táborové základně u Českého Dubu (mezi Mladou Boleslaví a Libercem). Celkem máme program nachystaný asi pro 3 tisíce dětí.

Všimla jsem si, že chystáte i příměstské tábory, a dokonce i tábory pro rodiče s dětmi…
Příměstské tábory jsou tradiční, pořádáme je již mnoho let a děti se na ně vrací, což nás velmi těší. Loni poprvé jsme pořádali tábory pobytové a také tábor pro rodiče s dětmi.

Je o tábory s rodiči zájem?
Ano, až jsme z toho sami překvapeni.

V čem je výhoda, pokud rodič jede na tábor s dítětem?
Pro mnoho dětí je to první zkušenost s táborovým životem, spaní ve stanu, večery u táboráku, jedení z ešusu. A s rodičem poblíž je to skvělá příležitost, jak se takzvaně otrkat. Rodiče si naopak mohou užít volna nebo se připojit ke svým dětem, když chtějí. Sdílení zkušeností, radostí i rodičovských trablů je pak také cenným přínosem. Přece jen, kdo z nás rodičů se ve výchově nedostal do situace, kdy si nevěděl rady? Už jen poznání, že v tom nejsme sami, někdy stačí…

Vnímáte nějaký rozdíl, pokud je rodič na táboře se svým dítětem nebo pokud je dítě samo?
Skupina dětí s rodiči má úplně jinou atmosféru než klasický dětský tábor. Je to spíše dovolená v krásné přírodě s programem, ke kterému se účastníci připojují podle zájmu. Pro děti velmi plaché nebo děti se speciálními potřebami je to často jediná možnost, jak táborovou atmosféru zažít.

Zařazujete v rámci her i nějaké prvky ekologické výchovy, případně jaké?
Vlastně celá naše činnost je v širším smyslu slova ekologickou výchovou. Naše pokusy jsou zaměřeny např. na vlastnosti vody, vzduchu, získávání energie, složení potravin… Vždy se snažíme do diskuze k tématu přivést i otázky dopadu na životní prostředí. Je zajímavé a radostné pozorovat, jak se povědomí dětí stále zlepšuje.

V Pardubickém kraji probíhají také příměstské tábory, mohla byste nám shrnout pro děti z tohoto kraje, v jakém místě a termínech tábory probíhají?
V Pardubickém kraji pořádáme příměstské tábory, v letošním roce jich zde máme vypsaných celkem 15 napříč celým regionem od Poličky, Litomyšle, Chrudimi po Českou Třebovou, Žamberk a mnoho dalších měst. Termíny konání jsou v průběhu celých letních prázdnin. Ve městech, kde jsme již opakovaně, míváme více termínů. Každý rok se snažíme zážitek z našich táborů přiblížit dalším dětem a pořádáme tábory v dalších a dalších městech. Zcela konkrétní termíny a místa konání naleznete na našich webových stránkách www.veselaveda.cz, kde je také on-line přihláška.

Mám na Vás ještě poslední otázku, provozujete své kroužky i v rámci nějakých ekocenter v Pardubickém kraji?
Kroužky nabízíme v rámci ZŠ, ovšem pro tábory si pronajímáme i jiné prostory a například v České Třebové jsme již 3 rokem v prostorách Ekocentra Podorlicko.

Děkuji za rozhovor.
Více informací zde.

Rozhovor s Hankou Chevalier – zakladatelkou ekospolku Krásenka

Rozhovor s Hankou Chevalier – zakladatelkou ekospolku Krásenka

Spolek Krásenka se snaží připravovat programy pro děti základních škol tak, aby zvelebili okolí ekovýchovného spolku a mohli zde pořádat společenské akce s osvětovou tématikou kolem ekovýchovy pro děti i dospělé. Témata osvěty jsou Semínkovna, minimalismu, BezObalu, ZeroWaste, Permakultura, soběstačnost apod. Za zajímavé téma považují směnu a to jak věcí (SWAPy), rostlin (Green SWAPy) a také služeb (vzájemná výpomoc). Chtějí podporovat společenské vazby mezi lidmi a učit je žít jinak, blíž k přírodě s ohledem na ni a zároveň převzít odpovědnost nad svými životy a nespoléhat se na systém. Věnovat se prevenci v rámci svého zdraví (sport, psychika, zdravé stravování, dobré vztahy s lidmi z okolí). Další téma do budoucna je nízkonákladové bydlení v přírodě v domech z alternativních, energeticky nenáročných materiálů. Video rozhovor najdete ZDE.

Co Vás vedlo k založení spolku Krásenka?
Potřeba šířit osvětu ohledně chování se k přírodě i mezi lidmi navzájem. Když tak pozoruji všude diskuze, kde na sebe dospělí lidé útočí a dohadují se, došlo mi, že jediné východisko z tohoto stavu budou naše děti, které pochopí vážnost ohrožení naší planety a snad i to, že peníze nejsou to jediné a nejdůležitější na světě, ale že je potřeba to dělat vždy i s tím, aby se člověk choval k planetě jako k symbiotickému organismu a ne, aby na ní jen parazitoval. Postupem času jsem měla větší potřebu, abych nejen sdílela články na toto téma a sem tam napsala vlastní příspěvek, ale abych se do toho zapojila ještě víc a zapojila právě i své děti. Podle mě jsou děti právě tou největší motivací pro ostatní děti.

Proč jsou pro Vás environmentální vzdělávání, výchova a osvěta tak důležité?
Bydlím v místě, kde je prostor, je tu krásná okolní příroda a je tu nemovitost, ve které by takové vzdělávací programy šly realizovat (a dřív se také realizovaly). Takže parádní možnosti. Do toho mám děti, se kterými se neustále o vztahu k přírodě bavíme a pro děti je to zajímavé i zábavné. Ráda bych v nich podpořila to, k čemu přirozeně tíhnou, tj. starost a zájem o přírodu. Baví je pěstovat rostlinky, zajímají se o zvířátka, v lese pomáhají sbírat odpadky, ani je nenapadne něco do přírody vyhodit…A toto je potřeba v dětech podporovat. A nejen v těch vlastních dětech, ideálně ve všech dětech, se kterými se potkám. A proto mi na zvětšení dosahu takovýchto informací přijde EVVO jako ideální. Chci, abych žila ve světě, kde se lidé k přírodě chovají hezky. A chci, aby tak žily moje děti. Osvěta ve velkém mi přijde jako nejlepší volba, jak dostat informace mezi lidi a hlavně děti, které to pak budou přirozeně šířit dál.

Uvádíte, že komunikujete s nadšenci pro komunitní život a cohousing, co si máme pod tím představit?
Založila jsem FB stránku „Cohousing a komunitní bydlení pro celou ČR“ už v roce 2019, protože mě toto téma velmi zajímá. Sama bych ráda bydlela cohousingově, tj. ve svém domku, ale s možností sdílet společný prostor s dalšími rodinami. Například mít společně část pozemku, kde bychom zahradničili, setkávali se jak dospělí, tak hlavně děti. Ostatně celé toto téma je pro mě důležité hlavně kvůli dětem, které jsou velice společenské a v kolektivu dalších dětí se úžasně rozvíjejí. Podle mě se takto nejlépe učí volnou hrou mimo školkové a školní zařízení. A mít takové možnosti spojené s bydlením mi přijdou jako ideální varianta.

Pořádáte i tzv. SWAPy. Co to jsou SWAPy?
SWAPy jsou setkání k výměnám – k výměnám čehokoliv. Jsou tzv. GREEN SWAPy, které se zaměřují na výměnu rostlin a semínek, ale asi nejčastější SWAPy jsou ohledně oblečení, bývají tam i knihy nebo věci do kuchyně či cokoliv do bytu menších rozměrů. Základním pravidlem je, že přinesete to, co je nové nebo jako nové (mnoho lidí má doma ve skříních oblečení s visačkou, které nikdy neoblékli). Na SWAPy se nenosí roztrhané, ošoupané a hodně onošené věci. Měly by to být věci, které byste se nestyděli darovat někomu i jako dárek. Naopak si můžete ze SWAPu odnést cokoliv, co se vám líbí zdarma. Když jsem SWAPy pořádala u Dačic, byla jsem domluvená s místní charitou ze Slavonic a vše, co ze SWAPu zbylo, jsem jim odvezla. Je to úžasná společenská akce a zároveň se lidé zbaví nepotřebných (ale pořád hezkých) věcí a odnesou si, co se jim líbí. Plánuji to spojit i s informacemi ohledně minimalismu, ZeroWaste a BezObalu.

V době COVIDu, celkového lock downu ČR, je náročné organizovat přednášky a různé kurzy, jakým způsobem se v této době bude Vaše činnost rozvíjet?
Chystám se na seberozvoj v online formě a pak bych následně chtěla dělat krátká videa, případně webináře online. Taktéž bych ráda část informací přenesla na web, ale to bude vyžadovat hodně času, takže nevím, jak dlouho mi bude trvat, než to všechno zrealizuji, protože se živím zcela něčím jiným, což je časově náročné. Proto tedy po malých krůčcích kupředu.

Co byste jste chtěla sdělit důležitého nebo zdůraznit, na co se bude Váš spolek zejména zaměřovat?
Krásenka se chce zaměřit na nyní aktuální témata ohledně ekovýchovy a dalších přidružených témat, a to jak pro děti, tak pro dospělé. I před založením spolku jsem měla potřebu neustále sdílet informace ohledně ZeroWaste, NonToxic, soběstačnosti, permakultury, výroby domácí kosmetiky, apod…
V Bělé u Jevíčka jsem od 9/2020 a pro tuto oblast jsem založila FB skupinky jako jsou: „Obal není odpad…“, Rostlinky…“, „Spolujízdy…“. Všechny skupinky mívají dovětek Jevíčko, Velké Opatovice, Moravská Třebová, Svitavy, atd… To vše, aby bylo jasné, že to je hlavně pro místní lidi a aby případné převzetí obalů k dalšímu využití, nebo kytiček, nebo kvásku (ten jsem nyní nabízela zdarma s receptem jen za vyzvednutí) nemuseli přičítat náklady za poštovné. Také jsem zde založila Semínkovnu. Doufám, že se mi zde podaří vybudovat komunitu místních lidí, kteří se budou scházet osobně u nás na Krásence a budeme zde rozvíjet společenské vztahy a všechna témata kolem ekovýchovy.

Rozhovor s Ondrou Pelikánem ze záchranné stanice Lipec

Rozhovor s Ondrou Pelikánem ze záchranné stanice Lipec

Co mají společného obora Žleby, Záchranná stanice v Lipci a NATURE TV? Lásku ke zvířatům a k přírodě kolem nás, nadšení, Jana Kuchynku a Ondřeje a Lenku Pelikánovi a mnoho dalšího. O tomto neuvěřitelném projektu jsme si popovídali s Ondřejem Pelikánem. Video rozhovor můžete vidět zde – nebo na konci článku, nicméně, jak jsme slíbili, můžete si přečíst i rozhovor s dalšími otázkami.

Kolik zvířat se k Vám do záchranné stanice během roku dostane? 

Každý rok je to o něco více než rok předchozí. V roce 2020 to bylo 370 zvířat.

Záchranná stanice Lipec není členem tzv. národní sítě záchranných stanic. Proč?

V podstatě si záchrannou stanici může otevřít každý, kdo splní zákonem dané podmínky a požádá na ministerstvu. Vstup do sítě záchranných stanic zjednodušeně řečeno znamená, že se zavážete, že budete přebírat zvířata z nějakého přiděleného území a za to dostanete peníze, které jsou pro Vaše území vyčleněny. My jsme se zajímali před lety o vstup do této sítě, ale bylo nám řečeno, že pro nás již není volné území. Tak si stanici provozujeme z peněz, které si seženeme sami a překrýváme území stanic Pasíčka a Vlašim. Asi jim tedy zdarma trochu pomáháme, takže jim to určitě nevadí. A my zase pociťujeme svobodu, že nejsme nikým vázáni.

Jak získáváte tedy finanční prostředky na svůj provoz?

Největší část peněz jsme do provozu stanice vždy vkládali ze svého. Hlavně Honza Kuchynka, který si celou stanici vybudoval doma. Peníze vyděláváme provozem ukázkové části obory s bílými jeleny ve Žlebech. Často si to lidé pletou a stanici a oboru spojují dohromady, ale v principu to spolu vůbec nesouvisí. Ta souvislost je v lidech. Tedy že stanici a oboru provozují stejní lidé, jinak jsou tyto dva areály na sobě nezávislé.

Právě díky provozu obory se nám daří prezentovat záchrannou stanici tak, že lidé sami přichází a stanici chtějí podporovat. Nedávno jsme proto založili spolek, abychom oddělili soukromé finance od těch darovaných pro stanici a v současnosti, pokud nemáme zaměstnance a osobně žádné platy za stanici nemáme, příspěvky již dokáží chod stanice zaopatřit spolu s podporou Pardubického kraje, kterou jsme v posledních 2 letech získali. 

Jakmile začala pandemie, stopli jsme větší investice do rozšiřování a máme tak i nějakou rezervu. Pokud mohu, tak bych tímto chtěl všem moc poděkovat, protože žít během této krize s pocitem, že bychom neměli např. na krmení pro zvířata, si neumím představit. Naše osobní příjmy se totiž hodně ztenčily. Ale stanice žádné problémy nemá a věřím, že díky sponzorům ani mít nebude.

Je možné si u Vás adoptovat nějaké zvíře? Co to obnáší a jak vůbec adopce zvířat funguje?

Právě adopce je jedním z hlavních příjmů příspěvků na stanici. My nejsme zvyklí dostávat peníze za nic, a tak se snažíme to našim sponzorům oplácet. Samozřejmě dostanou certifikát o adopci a u zvířete visí adopční cedule, ale důležité podle mě je, že lidé mohou za svými vybranými zvířaty jezdit do obory, a protože jsou to nejčastěji zvířata ochočená a zvyklá na lidi, mohou si s nimi hrát, krmit je a v případě dravců nechat prolétnout a tak dále. Asi i díky tomu se s adoptivními rodiči známe osobně a vídáme se pravidelně. A oni také pravidelně přispívají každý rok.

Máte například zájem i o krmení pro zvířata?

Určitě ano. Jak krmení, tak i běžné hygienické potřeby a čistící prostředky. Je ale zbytečné vozit věci náhodně, protože hlavně na krmení jsme trošku vybíraví. Inspiraci lze nalézt na našich stránkách nebo nám napsat. Máme zkrátka osvědčené druhy krmení a zvířata jsou na to zvyklá. Obrovskou pomocí jsou i dary v podobě stavebních materiálů. Díky tomu jsme schopni postavit např. voliéry s minimálními náklady, protože většinu nářadí a techniky již máme vlastní. A taky máme šikovné ruce a kamarády. 

Jak hodnotíte zájem o videa v rámci NATURETV? Vypozorovali jste, že je o určitá zvířata větší zájem mezi diváky než o jiná? 

Popravdě jsme oficiálně zavedli pojem “wow zvíře”. Když spojíte wow zvíře a k tomu dítě, lidé to milují. Wow zvířata jsou mláďátka všeho druhu, lištičky, ježečci, veverky a další podobná zvířata. Tam je úspěch zaručen. Pro nás jsou mnohdy fascinující i vodní ptáci nebo hmyz, ale mezi wow zvířata nepatří a tak moc fanoušků nezískávají.

Je teď, v době, kdy lidé nemohou cestovat, o videa větší zájem?

Z naší strany určitě. Protože nemůžeme jezdit např. do škol na přednášky, tak jsme pořád někde a natáčíme. Děláme třeba teď dokument o CHKO Železné hory a hledáme nejkrásnější místa v přírodě a pak se je snažíme natočit. Je to úžasně strávený čas. Zájem o přírodu ale celkově není moc velký, a tak je to pro nás stejně jako záchranná stanice pouze drahý koníček. Třeba se ale také jednou – jako stanice – alespoň sám uživí. 

Co se týká zájmu lidí o naše videa, tak nemohu objektivně posoudit. Moc to ani nesledujeme. Nám nejde ani tak o milion lajků, větší radost máme, když třeba učitelky pustí naše video dětem nebo někdo napíše, že se něco dozvěděl. To je pro nás větší odměna. 

Jak jsem zmiňovala na začátku, provozujete i oboru Žleby. Co tam mohou návštěvníci vidět? 

Hlavní lákadlo je pro lidi asi bílý jelen, který je velmi vzácný a pokud vím, tak v ČR jinde takto k vidění nejsou. Dále jsou to velmi akční letové ukázky dravců a sov, které se snažíme dělat trošku jinak, než se dělají běžně. No a určitě za zmínku stojí i lesní zvěř a vodní ptactvo – převážně naší přírody – jako třeba liška, veverka, divočáci, srny, čápi, divoké husy a další.

Pořádáte v oboře i nějaké víkendové programy pro veřejnost (samozřejmě za běžných okolností)? 

V oboře se v uvedené časy, které lze nalézt na webu oborazleby.cz, koná krmení jelenů a ukázka dravců. Pro jednotlivce kontaktní zážitky, pro děti tábory a spoustu různých mini programů na objednání.

Nejen, že se staráte o zvířata, ale pořádáte i vzdělávací programy pro děti, mohl byste nám je krátce představit?

Programy pro školy máme momentálně dva.

Jeden se realizuje u nás v oboře v květnu a v červnu. Děti se seznámí s prací záchranné stanice a při tom ukazujeme naše odchovaná nebo zachráněná mláďata, pokud jim to samozřejmě nějak nevadí. Děti si také vyzkouší lukostřelbu, dravce na vlastní ruce, nakrmíme přímo před nimi jeleny a pustíme dravce, aby je viděly v letu. Samozřejmě je celý program doprovázen výkladem a společnou komunikací. 

Druhý program se odehrává ve školách a školkách. Jmenuje se smysly zvířat a spolu s ochočenými zvířaty představujeme dětem zajímavé schopnosti zvířat a jejich život v přírodě kolem nás. 

Snažíme se, aby učení o zvířatech a přírodě bylo opravdu živé a děti vtáhlo. Probudilo v nich touhu je poznávat a respektovat, což třeba není zcela možné pouze pomocí učebnic a obrázků. Proto s sebou bereme živá zvířata a myslím, že se nám to i daří.

Ondřeji, zajímalo by mě, jak jste se vůbec dostal k této práci? Co Vás na ni baví? 

Ke všemu, co momentálně dělám, jsem se dostal díky Honzovi a zároveň jak se říká – jako slepý k houslím. Před více než 13 lety jsem přišel do obory jako uchazeč o letní brigádu u nějakých dravců. Co jsou dravci, jsem ale netušil. Jakožto budoucí programátor jsem se o přírodu nikdy moc nezajímal, ale rád zkouším nové věci a tohle bylo docela blízko domova. Samozřejmě jsem na začátku velký dojem neudělal a bylo s naprostým podivem, že mě tam k nějaké práci vůbec pustili. Asi tehdy neměli nikoho jiného. Ale mám tu vlastnost, že když něco dělám, chci to dělat pořádně. Chci se to všechno naučit a dravci mě začali fascinovat. Chtěl jsem poznat jejich myšlení, pronikat do záležitostí jejich výcviku. Spolu se mnou pak šla na brigádu i Lenka. Tehdy jsme spolu začínali chodit. Postupně jsme se vše společně učili, dělali vlastní rozhodnutí a přebírali více a více zodpovědnosti. Po 8 letech jsme měli s Lenkou v oboře svatbu a postupně založili neziskovku na podporu stanice, vymysleli a realizovali programy pro desetitisíce dětí, přijali tisíce zvířat z přírody a zapojili se do filmařského projektu NatureTV. Po 13 letech doufám, že stále nejsme na konci, a ještě toho hodně vymyslíme a zažijeme. Po dodělání vysoké školy jsem programování pověsil na hřebík úplně, ale přeci jen mi to vzdělání pomáhá při všem, co děláme, takže to nebylo zbytečné. A na tom, co všechno děláme mě baví právě ta různorodost a svoboda dělat to, co podle mě má smysl a neztrácet čas činnostmi, které mě nezajímají a nebaví. Jsem také vděčný svým rodičům, kteří mi umožnili takto přemýšlet a podporovali mě na škole. Takže jsem měl čas zjistit, co a jak vlastně chci v životě dělat.

Ekologická výchova a osvěta na základní škole v Litomyšli na Zámecké ulici

Ekologická výchova a osvěta na základní škole v Litomyšli na Zámecké ulici

Základní škola na Zámecké ulici je umístěna v historické budově, kterou nechalo pro školní účely vybudovat město Litomyšl ve 2. polovině 19. století. Učit se v ní začalo v červnu 1873, tehdy sloužila reálnému gymnáziu. Postupem času se přejmenovávaly instituce v budově sídlící, občas budova poskytovala krátkodobý útulek i jiným kulturním zařízením, jako například městskému muzeu, ale vždy patřila především nějakému typu školy. Od roku 1960 stavba slouží trvale pouze škole základní. Pro litomyšlskou veřejnost je „škola na Zámecké“ spojena především se jménem spisovatele Aloise Jiráska, který v ní vyučoval v letech 1877–1888. Jednoznačně nejslavnějším žákem školy byl, a stále je, světoznámý astronom Zdeněk Kopal. Ačkoli do ní chodil pouze dva školní roky (1920 – 1922), nikdy tuto dobu ve svých vzpomínkách nevynechal a ke škole i k Litomyšli se tento velikán světové vědy vždy hlásil.

Žáci této školy se ekologicky vzdělávají v rámci povinných předmětů. Tato škola však nabízí navíc ještě volitelný předmět ekologický seminář. Náplní volitelného předmětu ekologický seminář je upozornit prostřednictvím mezinárodních dnů a happeningů na globální problémy v nejširším (svět), ale i nejužším kontextu (u nás doma), stejně jako prohloubit vztah žáků k přírodě, její ochraně a k živým tvorům v ní. Sám žák analyzuje svůj vliv na životní prostředí a vyhledává alternativy pro zlepšení. Angažuje se a seznamuje ostatní žáky školy s problémy, které objeví. Na výuku EVVO na této základní škole jsme se zeptali koordinátora EVVO Miloše Čapka.

Ve většině školách se nyní vyučování soustředí především na hlavní předměty jako je matematika a český jazyk. Je vůbec možné v téhle době děti vzdělávat v rámci EVVO?

Je, ale není to jednoduché. Nedá se řídit plánem vydaným na školní rok, kde se předpokládalo, že žádná epidemie nebude nebo, že žáci budou většinu času ve škole. Tou možností, jak děti vzdělávat EVVO jsou právě různé happeningy – Ukliďme Česko, Mezinárodní den jízdního kola, Den Země, atp. 

Jakým směrem poznamenala Vaši výuku právě probíhající pandemie? Našel byste i nějaké pozitivní stránky?

Poznamenala ji dost, ani nevím kde začít. Jinak probíhá motivace, jinak probíhá úvod a závěr hodiny, jinak kontrola. Chybí nám osobní kontakt, kdy jako potvrzení pochopení učiva stačil pouze pohled. Teď je to daleko komplikovanější. Pozornost žáků bylo daleko jednoduší si získat v prezenční výuce, na druhou stranu žáci se raketově zlepšují ve Wordu, Powerpointu… Dokážou informace vyhledat a někteří i kriticky zhodnotit. Mění se výuka a možná právě takový impuls školství potřebovalo, i když ten impuls nemusel být až tak dlouhý.  

Kde čerpáte inspiraci k výuce? 

Především ze specializačního studia, kde jsme dostali dost materiálů. Z Facebooku, ale i od kolegy z jiné školy. 

Děti tráví většinu času online i za normálních okolností. Dá se říci, že digitální svět je nyní součástí jejich životů. Zapojujete nějaké digitální prostředky do své výuky? 

Do hodiny rád zařazuji krátká výuková videa z Youtube nebo z ČT edu a následně pracovní listy. 

Máte nějaké „tajné“ tipy, jakými motivujete děti k tomu, aby se chovaly environmentálně zodpovědně? 

Pokud výuka probíhá prezenčně a máme ekologický seminář či přírodopis, poukazujeme třeba na problém odlesňování pralesů kvůli palmovému oleji. Na úvod je nechám vyhledat produkt, který palmový olej obsahuje, ten si nafotí a prezentují ve škole. Ptám se jich, jestli by si ho koupili i znovu. Řeknou ano.  Promítnu pasáže videa zelená poušť, fotografie a důsledky, které to má pro celý ekosystém. Potom většinou zazní NE. Žáci se tak učí hledat osobní odpovědnost i u problémů zdánlivě geograficky vzdálených. 

O co se nejvíc děti zajímají v rámci EVVO?

Globální problémy a jejich možné následky, recyklace odpadu – to jsou nejpopulárnější témata. 

Vidíte, kde nebo v čem zlepšit výuku? Je něco, co by Vám mohlo pomoci k jejímu zlepšení?

Pokud je to dotaz na online výuku, tak tam je ještě hodně nevyčerpáno, hodně nezodpovězeno. Myslím, že chybí reakce na to, co se děje – nebo nemám dostatečné informace. Vždycky by přišly vhod online únikové hry s ekologickou tématikou, či kvízy. Hezké je třeba metodika hry „Když přijde povodeň“. Nicméně letos jsem je během ekologického semináře nestihl s žáky vyzkoušet. 

Prezenční výuku je možné také neustále zlepšovat. Metodika terénní výuky venku, v blízkosti školy, parku apod. Vzorové hodiny. Reakce na aktuální témata, třeba i epidemie a pandemie a její vliv na životní prostředí. Jaké má pozitivní a negativní stránky.