Čvn 9, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Environmentální Cenu Josefa Vavrouška převzali čtyři laureáti. Ekolog mokřadů Jan Květ ji získal za dlouhodobý přínos, za výjimečný počin ocenila porota bývalou pražskou političku a aktivistku Petru Kolínskou a kategorii „Eko-zásek roku“ určenou pro mladé do 26 let letos porotci udělili předsedovi spolku Pestré Polabí Martinu Trávníčkovi. Letošní nové ocenění ministra životního prostředí za mimořádný příspěvek ke komunikaci či vzdělávání získal Jiří Jiránek. Ten stál u zrodu Hnutí Brontosaurus nebo ministerstva životního prostředí. Ceny za rok 2023 předali pořadatelé ve Valdštejnském paláci v Praze.
Letos pořadatelé zaznamenali rekordní počet nominovaných ve všech kategoriích. „Vybírat laureáty mezi oborovými špičkami i mladými environmentálními nadějemi bylo opravdu těžké. Nakonec porota ocenila výzkum i osvětovou činnost, stejně jako zásluhy o legislativu a významnou mezinárodní spolupráci, Jana Květa. Cenu za výjimečný počin jsme se rozhodli udělit Petře Kolínské, a to za její oponenturu novely stavebního zákona i její roli v projektu Měníme klima v legislativě,“ uvedl Vladimír Kořen, předseda poroty Ceny Josefa Vavrouška, moderátor a pedagog.
Květ stál u zrodu vědeckého výzkumu v oborech produkční ekologie rostlin a ekologie mokřadů v Československu. Stojí za českým termínem mokřad jako ekvivalentem anglického termínu „wetland“. Mimo jiné se zasloužil o vznik Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko a prosadil zařazení výzkumu mokřadů do programu UNESCO.
Laureátka ceny Kolínská se na předání nemohla dostavit z osobních důvodů. Její cenu převzala architektka Kateřina Eklová. Kolínská vede Zelený kruh, kde se věnuje koordinaci projektů se zaměřením na klima. Cenu získala za oponenturu novely stavebního zákona a projekt Měníme klima v legislativě. Jiránek je lesník a ochránce přírody. V roce 1974 stál u zrodu hnutí Brontosaurus. Po pádu komunistického režimu na ministerstvu životního prostředí zakládal oddělení ekologie krajiny. „Jiří Jiránek představuje generaci otců a matek zakladatelek moderní ochrany přírody a krajiny u nás. A koneckonců také samotného ministerstva životního prostředí. Bez jeho přispění by v roce 1992 nevznikl zákon o ochraně přírody a krajiny, který platí dodnes,“ řekl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Vítěz kategorie Eko-zásek roku Trávníček je studentem lesnictví na České zemědělské univerzitě. Udržuje a obnovuje místní přírodní stanoviště s cílem zachovat velkou míru biodiverzity. Vyhledává přehlížené a neudržované lokality v okolí, provádí tam vlastní biologické průzkumy. Obnovuje původní charakter starých sadů či mokřadních luk. Cena Josefa Vavrouška se uděluje od roku 1996 a převzaly ji již desítky lidí. S oceněním se pojí finanční odměna a skleněná plastika od výtvarníka Vladimira Kleina. Ekolog a někdejší federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek patřil k protagonistům konceptu trvale udržitelného rozvoje. V roce 1995 se svou dcerou tragicky zahynul při zimním přechodu Vysokých Tater.
Autor: ČTK
Čvn 9, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Evoluční počátky rostlinných hormonů, které jsou pro růst rostlin důležité, jsou pro vědce velkou záhadou. Nový výzkum odhalil, že tyto hormony se vyskytují i ve sladkovodních zelených řasách, nejbližších příbuzných suchozemských rostlin. Jako hormony ale začaly fungovat až u suchozemských rostlin. Na objevu se podíleli vědci z Univerzity Karlovy, Univerzity v Gentu a Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR, který o tom informoval. Studii publikoval vědecký časopis Nature Communications.
Rostlinné hormony, takzvané fytohormony, řídí růst a vývoj rostlin i jejich reakce na různé podněty – například světlo, gravitaci nebo napadení chorobami. Jejich evoluční počátky však přes svou důležitost v botanickém světě vědcům stále nejsou jasné. K jejich pochopení expertům pomáhají nejbližší žijící příbuzní suchozemských rostlin, sladkovodní zelené řasy.
„Schopnost řas produkovat fytohormony zatím vědci odhadovali hlavně srovnáváním jejich genetické informace se suchozemskými rostlinami. Z omezených dat se však zdálo, že zelené řasy umí tyto sloučeniny produkovat bez ohledu na přítomnost genů, které tuto činnost řídí v suchozemských rostlinách. To jsme nyní potvrdili,“ uvedl Roman Skokan, jeden ze dvou hlavních autorů výzkumu.
Mezi hlavní výsledky výzkumu patří objev, že dva fytohormony řídící především růst a vývoj, auxiny a cytokininy, našli vědci u všech suchozemských rostlin, jakož i u zelených řas. Naopak abscisová kyselina, fytohormon aktivní v odpovědi na stres jako je například sucho byl nalezen v zelených řasách jen vzácně a jako vedlejší produkt metabolismu. Suchozemské rostliny také produkují speciální typ cytokinů, což podle studie poukazuje na evoluci při přechodu rostlin na souš.
Celkem vědci zkoumali 18 zástupců různých linií řas a suchozemských rostlin, s cílem ověřit přítomnost až 50 látek známých svou fytohormonální funkcí. Studie podrobně zmapovala výskyt fytohormonálních látek napříč zelenými řasami. Výsledky slouží jako odrazový můstek pro další bádání. Objasnit před-hormonální charakter těchto látek vyžaduje mimo jiné zmapování jejich účinků na růst zelených řas. Čeští badatelé z ústavu nyní proto zkoumají evoluční původ fytohormonů zvaných auxiny.
Autor: Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR
Čvn 9, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Motocykl poháněný vodíkem, který z výfuku vypouští vodní páru, je cílem projektu Hydrocycle. Projekt má podpořit vývoj vodíkových technologií podle vodíkové strategie Evropské unie. Zapojila se do něj Fakulta dopravní Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Pohon motocyklu staví na palivových článcích, které přeměňují vodík na energii.
V současné době může ujet automobil na jeden kilogram vodíku přibližně 100 kilometrů. Podle univerzity je jen otázkou času, než se obdobná technologie objeví u motocyklů. Cílem je do konce roku 2025 zkonstruovat plně funkční motocykl s vodíkovým pohonem, který bude splňovat přísné evropské normy. Problém je nyní podle zástupců projektu zakomponování systému palivového článku, který přeměňuje vodík na elektrickou energii do konstrukce motocyklu.
Fakulta ČVUT spolupracuje na všech dílčích krocích, které se týkají konstrukce vozidla. Mezi témata, kterými se vědci z fakulty zabývají nejvíc, patří přesná definice kategorií vozidla jako výkon, dojezd, kapacita a úložných prostor. Mimo jiné vymýšlí, jakým způsobem zakomponovat pohonnou technologii do nosného rámu. Tým fakulty zodpovídá také za jízdní vlastnosti a testování prototypu.
Vodíkový motocykl by podle univerzity měl sloužit jako inspirace pro budoucnost dopravy. Koncept nabízí udržitelnou mobilitu s nulovými emisemi oxidu uhličitého a díky použití elektromotoru přispívá rovněž ke snížení hluku, uvedla škola. Výhodou proti bateriovým druhům je podle ní delší dojezd s kratší dobou tankování.
Mimo ČVUT jsou dalšími partnery projektu společnost 1to1design, ÚJV Řež Fraunhofer IWU a WätaS Wärmetauscher Sachsen GmbH.
Podle údajů Centra dopravního výzkumu se počet registrovaných aut na vodíkové články v prvním pololetí loňského roku zdvojnásobil na 24 vozů. Z toho 20 aut na vodík bylo značky Toyota a čtyři Hyundai. V Praze mělo registraci 18 vozidel, tři v Moravskoslezském kraji, dvě ve Středočeském a jedno v Karlovarském kraji. Vodíkové plnící stanice zatím fungují v Praze a Ostravě.
Autor: Fakulta dopravní Českého vysokého učení technického v Praze.
Čvn 2, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Díky dvouletému projektu pražské České zemědělské univerzity (ČZU) bylo možné se zbavit desítky invazivních druhů v českých národních parcích. Dříve chyběly finance a pracovní síla. Do projektu se mimo odborníků zapojila i veřejnost, například skautské oddíly nebo různé zájmové skupiny. Invazivní druhy vytlačují původní rostliny a jejich likvidace omezuje jejich další šíření a dává šanci prosadit se původním ohroženým druhům. Jejich odstranění pomáhá chránit přírodní rozmanitost, informovala o tom ČZU. Projekt financovaly takzvané norské fondy z programu Rago.
„Hlavním problémem při likvidačních pracích byl nedostatek financí a lidských zdrojů. Dále pak použití nevhodných metod likvidace nebo jejich špatné načasování,“ uvedla vedoucí projektu Kateřina Berchová Bímová z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze. Proto v rámci projektu uspořádali odborné semináře a terénní workshopy, kde odborníci představili nové vhodné postupy při mapování, plánování likvidací a nejúčinnější známé metody likvidace pro jednotlivé druhy.
V současné době se nepůvodní a invazní druhy stávají podle odborníků jednou z největších hrozeb pro přírodní rozmanitost, a to zejména v chráněných územích. Nepůvodní invazivní druhy mohou vytlačovat původní druhy a narušovat ohrožená společenstva rostlin i živočichů. Důsledkem invazí může být také celková degradace ekosystémů. Důležitým aspektem v boji s invazivními druhy je jejich důkladné mapování a včasná likvidace.
Cílem projektu byla praktická likvidace invazních druhů a testování rozdílných metod eliminace. Likvidace se týkala 11 druhů rostlin, mezi kterými byly lupiny, akáty, duby červené, křídlatky, kolotočníky, janovce, vejmutovky, pajasany, myrobalány, jasan pensylvánský, netýkavka žláznatá.
Likvidace v praxi se uskutečňovaly na území národních parků Podyjí, České Švýcarsko a Šumava. Odborníci tam likvidovali nejvíce rozšířené invazní druhy rostlin, druhy s nejvyšším dopadem na přírodní rozmanitost. „V každém národním parku dominoval jiný druh. Na Šumavě se šíří převážně lupina, České Švýcarsko má vejmutovku a Podyjí má akát,“ řekl Martin Vojtík Fakulty životního prostředí ČZU v Praze.
Likvidaci umožnil dvouletý projekt odborníků z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze s názvem Likvidace invazních druhů v praxi. Projekt byl zaměřený také na veřejnou publicitu a spolupráci s veřejností. Vznikla řada informačních materiálů, včetně webových stránek.
„Projekt Likvidace invazních druhů v praxi se ukázal být významným krokem kupředu směrem k úspěšné ochraně našich národních parků a chráněných krajinných oblastí před nepůvodními invazními druhy rostlin. Získané poznatky uplatníme hlavně v praktické ochraně přírody, zároveň by však měly být dále rozvíjeny pomocí dalších obdobných a navazujících projektů,“ uvedla Berchová Bímová.
Autor: Česká zemědělská univerzita
Čvn 2, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Evropský hackathon udržitelnosti GreenHack vyhrála mobilní aplikace, která pomůže zákazníkům vyhodnotit zdravotní přínos a nezávadnost nakupovaných potravin. Autory vítězného softwaru je dvojice studentů z Velké Británie, uvedli pořadatelé akce. Čtvrtého ročníku inovačního maratonu se v Praze zúčastnilo 85 etických hackerů z Česka i zahraničí. GreenHack byl letos zaměřen na udržitelnost a energetiku. „Jsem překvapený, že hodně týmů se vrhlo na těžké výzvy, jako bylo například propojení chytré domácnosti, nabíjení aut a přenosové soustavy s podporou umělé inteligence,“ zhodnotil výsledky inovátor Tomáš Studeník, který akci čtvrtým rokem organizuje.
Letošní ročník měl dosud největší mezinárodní účast. Do Kongresového centra Praha přijely týmy z Egypta, Litvy, Singapuru, Švédska, Ukrajiny, Tuniska či Velké Británie. Registrace na akci přilákala přes 170 účastníků, z nichž porota vybrala 85 z 15 zemí. Novinkou bylo podle organizátorů i velké zastoupení žen, které se na technologických akcích objevují vzácněji.
Vítězné technické řešení od britské dvojice studentů 42London umožňuje zákazníkům při nakupování vyhodnocovat zdravotní benefity a nezávadnost potravin pomocí mobilu. Aplikace dokáže rozpoznávat texty a obrázky pomocí algoritmu využívajícího údaje ze systému hodnocení zdravých potravin společnosti Tesco. Nakupující namíří telefon na regál, ze kterého si chtějí něco vybrat, a aplikace jim ihned ukáže celkové skóre podle toho, jak je zboží zdravé a jak odpovídá jejich životnímu stylu.
„Největší výzvou pro nás byl nedostatek zkušeností s vývojem mobilních aplikací. Začali jsme na londýnské škole 42London studovat informační technologie teprve před osmi měsíci,“ uvedl spoluautor vítězného řešení Fred Charbonnier.
Na druhém místě se umístila aplikace pro sběr a rozvoj inovativních nápadů zaměstnanců velkých společností. Za jejím vznikem stál tým čtyř studentů z Vysoké školy ekonomické v Praze. Aplikace vznikla jako platforma pro provozovatele energetické soustavy ČEPS, která umožní nápady sbírat a odměňovat zaměstnance virtuální měnou za jejich inovační úsilí.
Třetí místo získal český tým Wiseaus za dynamický trojrozměrný model scény v podobě stromu, která zobrazuje tok energie v domácnosti. Využívá k tomu údaje o spotřebě a výrobě energie, akumulaci, flexibilitě, spotové ceně elektřiny, ale také venkovní teplotě či slunečním svitu. Desítky ukazatelů tak model přetváří v umělecké dílo.
Autor: ČTK
