Srp 29, 2023 | Živá příroda a krajina, les
Sazná nemoc kůry postihující především javor klen se dokáže šířit vzduchem i stovky kilometrů. Zjistili to vědci z Ústavu ochrany lesů Mendelovy univerzity v Brně společně s evropskými kolegy, kteří využili vzorky pylového monitoringu a detekovali pohyb výtrusů houby Cryptostroma corticaleu.
Houbě se nejlépe daří v suchých měsících a při průměrných teplotách okolo 25 stupňů Celsia. Stromy jsou stresované, oslabené, a pro houbu nastávají ideální podmínky. „Začne plodit a také být vidět. Prorůstá střední částí kmene, a když pro ni nastane příhodná doba, proroste až k jeho okraji do vrstev kůry. Uvnitř kůry vytvoří plodnici, černou, několik decimetrů až metrů rozsáhlou masu zvanou stroma,“ uvedl Miloň Dvořák z ústavu.
Následně lze pozorovat nejtypičtější příznak přítomnosti této houby, a to vrstvu černohnědých sazí – výtrusů, které vzduchem překonávají i stovky kilometrů. Spory nesené vzduchem mohou lehce napadnout další stromy a jejich vdechnutí může citlivým lidem způsobit onemocnění plic.
Vědci budou nemoc dále zkoumat. „Rozeznat patogen je o to složitější, že podobnou černou masu výtrusů, kterou nalézáme pod kůrou javorů, produkují i některé další houby, které ale kolonizují čistě odumřelé javory. Možná i to je důvod, proč vědecká komunita houbu nějaký čas přehlížela. Mysleli jsme si, že ta černá masa je něco, co už dávno známe. I když rozdíly tu jsou, masa výtrusů u sazné nemoci kůry javorů není čistě černá, ale černohnědá, vytváří silnější vrstvy stromat než jiné houby a po kontaktu se uvolňuje do vzduchu. Stačí závan větru a ze stromu se vznáší tmavý mrak,“ řekl Dvořák.
Nemoc není pouze evropským problémem. Studijní cesta na západní pobřeží USA potvrdila výskyt houby, kromě čerstvě hlášených výskytů ve státech Washington a Kalifornie, i v Oregonu. Dvořák proto pracuje na vývoji lapače spor. „S kolegy v Oregonu jsme se dohodli, že se pokusím sestrojit levný, malý, ale na míru této houbě přizpůsobený lapač spor, díky kterému bychom šíření houby mohli monitorovat. Aby měl monitoring smysl, lapače musí být umístěny na velkém území,“ dodal.
Javory lze před houbovým patogenem ochránit i péčí a údržbou. Lesníci a správci zeleně by podle Dvořáka měli předcházet poškozování kmenů javorů, protože houba se do stromu dostává skrze mechanická poškození kůry. Nemoc je detekovaná především u javorů rostoucích ve městech, kde jsou stromy poškozovány například následky necitlivých arboristických zásahů, anebo naopak na zcela opuštěných rumištích, kde se javory živelně zmlazují a v přehoustlých porostech těžce soupeří o dostupnou vláhu.
Autor: Mendelova univerzita v Brně
Zdroj: ČTK
Srp 24, 2023 | Živá příroda a krajina, les
Pozitivní vliv na společenstva rostlin mají podle vědců takzvané skákající geny, které dokážou zvýšit jejich odolnost vůči konkurenci. Skákající geny jsou parazitická DNA v rostlinách. Přestože na jednotlivou rostlinu mají tyto geny spíše negativní vliv, na úrovni populací rostlin zvyšuje gen jejich produktivitu. Na studium rozmanitosti uvnitř druhů rostlin se zaměřili vědci z Botanického ústavu Akademie věd (BÚ AV ČR), jejich studii publikoval časopis Journal of Ecology.
Takzvané transpozony, tedy skákající geny nebo parazitická DNA, jsou součástí DNA každé rostliny. Běžně jsou rostlinou umlčeny, ale při stresu, jako je například sucho nebo nedostatek živin, se některé z nich mohou uvolnit. Potom se začnou kopírovat a začleňovat do DNA rostliny na různých místech. Při tomto kopírování mohou ovlivnit funkci genů a tím silně ovlivnit vlastnosti i vzhled rostliny.
„Je známo, že transpozony jsou běžnou součástí rostlin se spíše negativním vlivem na jednotlivce. Protože jejich ekologická a evoluční úloha není stále úplně jasná, zajímalo nás, jaký vliv mají transpozony na celou populaci. Zjistili jsme, že jednotlivé rostliny pod vlivem stresu změnily své vlastnosti díky činnosti uvolněných transpozonů, a tím změnily nároky na prostředí a omezené zdroje. Tím se začaly navzájem doplňovat a celá populace ve výsledku fungovala lépe,“ řekl hlavní autor studie Vít Latzel z Oddělení populační ekologie BÚ AV ČR.
Vědci při výzkumu použili více než 15.000 rostlin huseníčku rolního, u kterých aktivovali specifický skákající gen. Vytvořili tak populace rostlin, které se lišily variabilitou mezi jedinci rostlin z hlediska různých počtů skákajících genů. Tyto populace následně vystavili různým stresovým podmínkám, jako je sucho, přítomnost jiných druhů nebo kombinaci těchto faktorů.
Výsledky pokusu ukázaly, že varianty huseníčku s různým počtem a umístěním skákajících genů v DNA se značně lišily ve velikosti i schopnosti využívat zdroje, jako jsou živiny nebo světlo. „Naše studie je první svého druhu na světě. Věříme, že iniciuje nový směr výzkumu ekologického a evolučního významu transpozonů v rostlinné říši,“ řekl Latzel.
Vědci zaznamenali, že čím více se rostliny v populaci lišily v počtu a umístění transpozonů, tím více se zvyšovala rozmanitost důležitých znaků. Zvyšovala se funkční rozmanitost populace a společenstva se tím stávala produktivnější, dokázala i lépe konkurovat jiným druhům rostlin.
Autor: AV ČR
Zdroj: ČTK
Srp 24, 2023 | Živá příroda a krajina, les
Plzeň chce mít na svém území více zeleně, město proto rozdá lidem větší stromky, které si budou moci vysázet na své zahrady a pozemky. Schválili to dnes radní, pro letošek se počítá s milionem korun, za který by město mohlo pro zájemce koupit až kolem 300 větších stromů. Pokud bude o výsadbu mezi lidmi zájem, projekt by pokračoval v příštím roce, řekl náměstek primátora odpovědný za dopravu a životní prostředí Aleš Tolar (STAN). Projekt a jeho finanční krytí musí ještě v září schválit zastupitelé.
Projekt je určený pro majitele pozemků, pouze fyzické osoby. Město určí druhy stromů, jejichž výsadbu bude podporovat, a vyzve vlastníky pozemků, aby se přihlásili, zda mají zájem takové stromy si u sebe vysadit. „V katalogu podporovaných stromů budou listnaté stromy jako dub, buk, jasan, javor, jírovec, lípa, bříza i habr a také některé ovocné stromy, naopak nebudou tam méně hodnotné druhy stromů jako túje, jejichž výsadbu dle oborníků není správné podporovat,“ řekl Tolar.
Město stromy nakoupí a žadatelům je v době výsadbové sezony formou daru rozdá. Pro jeden pozemek bude možné podat pouze jednu přihlášku. Žadatel jako vlastník pozemku v katastrálním území Plzně může požádat i na jiný pozemek, maximálně však na dva. Minimální výše hodnoty sadebního materiálu pro jednu přihlášku je 3500 korun, maximální 10.000 korun. „Za těch 10.000 korun bude možné vysadit pravděpodobně tři stromy. Chceme nakupovat už větší, vzrostlejší stromky, které budou mít větší šanci, že se uchytí a porostou než malé sazenice,“ řekl Tolar.
Připomněl, že stromy fungují pro obyvatele měst jako zdroj kyslíku, samy spotřebovávají CO2, zároveň jsou klimatizačním prvkem, poskytují stín i úkryt a obživu mnoha druhům zvířat a přispívají ke zvlhčení prostoru. „V neposlední řadě patří stromy také mezi významnou estetickou složku zastavěného území. Z takové programu tak plynou výhody pro celou společnost, nikoli jen pro vlastníka pozemku, kde roste,“ dodal Tolar.
Pokud projekt schválí zastupitelstvo, bude možné podat přihlášku do 31. prosince.
Autor: Město Plzeň
Zdroj: ČTK
Srp 15, 2023 | Živá příroda a krajina, les
Horní hranice lesa v Krkonoších se vlivem rychlého oteplování v posledních desetiletích mění, postupuje směrem k nejvyšším oblastem hor, a to zhruba půl metru výškových za rok. Jde možná o jeden z nejviditelnějších projevů klimatické změny v ČR, řekl Václav Treml z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (UK).
S týmem vědců se od roku 2017 vrací na úbočí nejvyšších vrcholů Krkonoš v tzv. přechodové zóně (ekotonu), kde se mění les v alpínské bezlesí, aby porozuměl řeči přírody. Na základě zjištění Treml nečeká, že by Krkonoše v tomto století přerostly lesem.
„Jsme v nadmořské výšce asi 1400 metrů na jižních svazích Vysokého kola, ve střední části přechodové zóny mezi lesem a bezlesím. Při dolní hranici zóny převládá propojený lesní porost, s nadmořskou výškou se fragmentuje, rozpadá se stále více do izolovaných ostrůvků stromů – smrků, které jsou při horní hranici již vzácné a nad ní zcela mizí,“ řekl Treml.
Na výzkumu spolupracuje UK se Správou KRNAP. Vědci se zaměřili na lokality vzdálené od sebe několik kilometrů ve volném terénu klidových území KRNAP, kam běžný návštěvník nesmí. Stráň Vysokého kola je jednou z těchto lokalit. Výzkum je dlouhodobý. V „přechodové zóně“ na úbočí Vysokého kola jsou ve vybrané lokalitě tři stanoviště, první plocha je při dolní hranici zóny, druhá ve střední a třetí při horní hranici.
„Na každé této ploše získáváme řadu informací, například kolik je tam stromů, jak jsou staré, jaké mají rozměry a jak rychle rostou. Toto šetření v místě se periodicky opakuje a vyhodnocují se změny na těchto plochách, které reprezentují to, co se v Krkonoších odehrává. Snažíme se zjistit, jakou má postup horní hranice lesa dynamiku a jestli probíhá všude stejně,“ řekl Treml.
Horní hranice lesa se ve středních Krkonoších, kde vědci pracují, pohybuje v nadmořské výšce mezi 1300 až 1400 metry. V Krkonoších se mírně liší podle toho, jaký je sklon svahu, jak je orientován nebo jaké je tam klima. „Cílem výzkumu je zjistit, jaké jsou vyhlídky na udržení alpínského bezlesí v Krkonoších do budoucna v kontextu pokračujícího růstu teplot a s ním souvisejícím vzestupem horní hranice lesa,“ řekl Treml.
Alpínské bezlesí nebo také arkto-alpínská tundra v nejvyšších partiích Krkonoš představuje jeden z největších klenotů Krkonoš. Ve středoevropském prostoru jde o anomálii, relikt doby ledové. Nejde o nic jiného než o izolované ostrovy severské přírody v jinak převážně lesem pokryté krajině, kde našla útočiště řada endemických druhů či druhů reliktních vyskytujících se ve střední Evropě pouze na hřebenech Krkonoš.
„Na základě informací, které se nám podařilo shromáždit, nepředpokládám, že by v tomto století Krkonoše komplet přerostly lesem. Je tu dost přirozených faktorů, které by tomu měly zabránit,“ řekl Treml.
Podle něj například v hustých alpínských trávnících a porostech borovice kleče je uchycování semenáčků smrku relativně pomalé a zároveň se musí tyto semenáčky vypořádat s dalšími nepříznivými faktory, jako je například pro Krkonoše typické silné větrné proudění, které spolu se sněhem a námrazou stromy ve vysokých polohách poškozuje.
„Je ale pravděpodobné, že se tyto unikátní ostrovy – alpínské bezlesí – v příštích desetiletích v Krkonoších zmenší, ale určitě zcela nezaniknou,“ domnívá se Treml. V ohrožení jsou podle něj bezlesé fragmentované enklávy v nejvyšších partiích Krkonoš, kde už jen mírný vzestup horní hranice lesa může znamenat zánik alpínského bezlesí, jako například na Liščí hoře, Železném vrchu, Stohu nebo Lysé hoře.
„V současnosti jsou téměř ve všech horských regionech nejen v Evropě zaznamenávány vzestupy horní hranice lesa a Krkonoše nejsou výjimkou. Krkonoše ale mají tu nevýhodu, že jsou v porovnání například s Alpami výrazněji nižší a horní hranice lesa je situována velmi blízko k vrcholovým oblastem s alpínským bezlesím a stačí málo pro jeho výrazné omezení. Ohroženost bezlesí je tady velká,“ řekl. Zánik či výrazné omezení alpínského bezlesí podle něj může mít vliv na výskyt nejen některých druhů rostlin, ale i živočichů, například některých druhů bezobratlých.
V současnosti se v Krkonoších na české straně hor pohybuje horní hranice nejvýše položených jedinců smrku v nadmořské výšce mezi 1450 až 1500 metrů a dolní okraj rozvolněných porostů smrku je okolo 1300 metrů. „Znamená to tedy, že nad přísně definovanou horní hranicí lesa se nyní vyskytují už jen ty nejvyšší krkonošské vrcholky, jako je Sněžka, Studniční hora, Luční hora nebo tady Vysoké kolo,“ řekl Treml. Připomněl, že smrk na horní hranici lesa v Krkonoších v současnosti vykazuje jednoznačně nejvyšší přírůstky za posledních 300 let. „I ty nejvyšší polohy Krkonoš jsou dnes buď pod nebo na samé hranici existence teplotně podmíněného bezlesí,“ řekl.
Přes Labský důl pod námi je vidět na Pančavskou a Labskou louku. V této oblasti je hrana Labského dolu porostlá hustými klečovitými porosty, kde se stále více daří i smrkovým porostům.
„Za hranou Labského dolu poblíž Labské boudy je postup lesa dobře patrný, máme možnost porovnávat s leteckými snímky, které byly pořizovány od roku 1936 přibližně v desetiletých intervalech. Například před sedmdesáti lety tam byla téměř výhradně kleč, přičemž dnes jde označit to, co tam vidíme, jako les. Ještě před třiceti lety tam tolik vzrostlých smrků nebylo,“ ukazuje do místa vzdáleného jihozápadním směrem asi 1,5 kilometru. „Neobjevuje se tam mnoho nových stromů, protože je blokuje kleč. Starší stromy ale více prosperují, zvětšují se a tím se zároveň zvětšuje plocha, kterou pokrývají. Jde o lokalitu s nižší nadmořskou výškou, než je ta, kde nyní jsme,“ řekl Treml.
Současný vzestup hranice lesa je podle něj také určitým dědictvím minulosti, kdy se opustilo pastevní využití nejvyšších poloh Krkonoš a velké plochy se tak uvolnily pro postupnou expanzi smrku.
Příčin ovlivňujících výskyt vrcholových bezlesí je v Krkonoších řada, hlavní je nízká teplota, mocnost a trvání sněhové pokrývky a silné větrné proudění. To vše má podle Tremla vliv na základní charakteristiky dynamiky horní hranice lesa, jako růst stromů, tvorbu semen nebo přežívání semenáčků.
Arkto-alpínská tundra má v Krkonoších tři podoby: nejvýše je lišejníková, například na vrcholu Vysokého kola, níže, kam spadá také Labská louka, travnatá, a ještě níže v ledovcových karech je květnatá tundra.
Lesníci Správy KRNAP pozorují v lesních porostech vliv klimatických změn také v proměně druhové skladby lesů hlavně v nižších a středních lesních vegetačních pásmech. Dopady klimatických změn v lesích lze pozorovat například na rozšíření buků, tyto stromy jsou nyní schopné prosperovat i nad hranicí 1000 metrů nad mořem, řekli ČTK zástupci Správy KRNAP.
Rozloha dnešních lesních porostů na české straně Krkonoš je zhruba 37.000 hektarů. Jejich druhové složení i prostorové rozložení v minulosti značně ovlivnil člověk, koncem minulého století pak znečištěné ovzduší. Krkonoše byly v pozdním středověku téměř celé odlesněné.
Autor: Přírodovědecká fakulta UK
Zdroj: ČTK
Srp 11, 2023 | Živá příroda a krajina, les
Houby mají nyní dobré podmínky na celém území Česka, pravděpodobnost růstu je vysoká až velmi vysoká. Vyplývá to z dat na webu Českého hydrometeorologického ústavu. Nejvyšší pravděpodobnost růstu hub je na horách, podle Petra Kohouta z Mikrobiologického ústavu Akademie věd to souvisí především s obecně vyšším úhrnem srážek.
V posledních šesti letech se podle mykologa houbám v Česku příliš nedařilo, a to především kvůli suchu. Jak to bude letos, se zatím nedá odhadnout, záleží především na počasí.
„Pro houby je dobré jít do míst, která nejsou výrazně zasažena kůrovcovou kalamitou. Na místech, kde odumřel smrkový les po kůrovci, žádné houby, které bychom sbírali, neporostou. Obecně platí, že je lepší vybrat si zdravý les, ideálně bych řekl i smíšený les, který byl v minulých letech odolný i vůči suchu a kůrovci,“ řekl Kohout,.
Houby nejlépe rostou po vydatných deštích a následném teplém počasí, nesmí ale být příliš horko. Typicky se houbám dobře daří v období od července do září. Pro sledování aktuální situace růstu hub mohou lidé využít mapu na webu ČHMÚ, která se pravidelně aktualizuje.
Mapa vyjadřuje, nakolik jsou vláhové podmínky vhodné pro růst hub. Nejlépe odráží pravděpodobnost růstu masitých, mykorhizních druhů hub. Jedná se například o hřiby, muchomůrky, ryzce, holubinky nebo lišky. Pro ostatní houby model přesný není. Základem výpočtu je informace o nasycení půdy srážkami v předchozích 30 dnech v kombinaci s průměrnými teplotami posledních sedm dní. Na předpovědním modelu spolupracuje ČHMÚ s Českou mykologickou společností.
„Většina hub, které jsou čeští houbaři zvyklí sbírat, jsou houby mykorhizní. To jsou houby, které žijí v symbióze s kořeny stromů. Mykorhizní houby potřebují na začátku vegetační sezony získat od stromů dostatečné množství živin, aby vytvořily hodně podhoubí,“ řekl Kohout. Houby, které houbaři běžně sbírají, typicky rostou hlavně v srpnu a září.
Pro růst hub je klíčová vodní bilance, tedy poměr mezi příjmem a výdejem tekutin. Kvůli klimatické změně se zvyšují teploty, což zapříčiňuje i vyšší vodní výpar. To naopak snižuje množství vody dostupné pro houby. V budoucnu lze podle ČHMÚ očekávat negativní dopad tohoto jevu na růst mykorhizních hub.
Podle Kohouta má klimatická změna vliv i na posun typického růstu plodnic hub. „Růstová sezona stromů se rozšiřuje, dříve začínala být většina stromů aktivní až na konci dubna, typicky to platí pro listnaté stromy. Nyní se začínají stromy aktivovat dřív, a tím pádem začínají být dřív aktivní i jejich symbiotické houby,“ řekl.
Autor: ČHMÚ
Zdroj: ČTK
