Kvě 18, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Univerzita J. E. Purkyně (UJEP) v Ústí nad Labem založila Institut kosmického výzkumu Jaroslava Sýkory. Jde podle mluvčí školy o první české vědecko-výzkumné pracoviště zaměřené na vesmír. Institut pojmenovaný po zakladateli kosmického výzkumu v ČR zahájil svou činnosti 11. května, v den, kdy by oslavil 90. narozeniny. Kromě kosmického výzkumu a s ním spojených aktivit se institut zaměřuje na fungování člověka v pracovně velmi náročných podmínkách. Novináře o tom dnes informovala mluvčí univerzity Jana Kasaničová.
Stíhací pilot a sociolog Sýkora se věnoval bádání v oblasti letectví a kosmonautiky celý svůj profesní i osobní život, přičemž v Armádě ČR založil několik výzkumných a expertních pracovišť pro vrcholové velení armády. „Jméno mého otce v názvu institutu je nejen odkazem na jeho výzkum, ale také poctou jeho usilovné vědecké a výzkumné práci, kdy neznal překážek a navzdory dlouhodobým vážným zdravotním potížím zůstal vizionářem, nesmírně inspirující osobností v cestě za prosociálními cíli a vizemi,“ řekla vedoucí institutu Kateřina Bernardová Sýkorová. Se svým otcem založila v roce 2016 výzkumný tým KOSMOW, s nímž spolupracuje Fakulta sociálně ekonomická UJEP.
Na platformě Institutu kosmického výzkumu Jaroslava Sýkory UJEP jsou již nyní naplánované aktivity, z nichž první bude cesta do Prahy na Veletrh vědy 2024, který se pod záštitou Akademie věd ČR uskuteční na výstavišti v Letňanech. Na veletrhu se budou prezentovat zároveň další čtyři fakulty UJEP. Tři zástupci institutu dále vystoupí na kongresu v Miláně, kde budou prezentovat klíčové výstupy z vlastních studií. „Na 28. listopad pak v Praze plánujeme již třetí odbornou konferenci, kde představíme smysl, cíl, tematické zaměření a zejména hlavní i dílčí úkoly institutu, ale také snahy o spolupráci a účast v projektech významných mezinárodních institucí, jako jsou například NASA a ESA,“ dodala Bernardová Sýkorová.
Autor: Univerzita J. E. Purkyně
Kvě 18, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Tým vědců z Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity odhalil, jak se bakterie adaptují na nové zdroje uhlíku a energie. Vyvinul účinný postup, který umožňuje proces urychlit a využít v moderních biotechnologiích při produkci užitečných látek. Na výzkumu pracovali také vědci z Austrálie, Německa a Španělska. Publikoval jej časopis Nature Communications, oznámil dnes novinářům mluvčí univerzity Radim Sajbot.
„Publikovaný výzkum umožňuje lépe pochopit, jak se bakterie ‚učí‘ zpracovávat nové skupiny cukrů, jejichž přeměna může biotechnologickou produkci užitečných látek zlevnit a dále rozšířit,“ shrnul Pavel Dvořák, vedoucí týmu z Masarykovy univerzity a koordinátor výzkumu.
Některé mikroorganismy se díky jednoduché stavbě těla, rychlé reprodukci, snadné manipulovatelnosti a rozmanitému buněčnému metabolismu využívají například při průmyslové výrobě léčiv. „Buněčné továrny“ pracují také na produkci chemikálií, biopaliv, složek potravin či nových materiálů, jako jsou biologicky odbouratelné plasty. Bakterie vyrábějí důležité látky hlavně z cukrů obsažených ve škrobu z kukuřice či pšenice, případně z brambor. Jde však zároveň o plodiny, které slouží pro výživu lidí.
„Proto je lépe se poohlédnout po jiných cukrech, například xylóze, která je po glukóze druhým nejhojněji se vyskytujícím cukrem na planetě Zemi a která je uložena v pro lidi nestravitelné složce zbytkové rostlinné biomasy – což je zjednodušeně řečeno skoro všechno, co z rostliny na poli zůstane, když sklidíte třeba klasy kukuřice nebo pšenice,“ vysvětlil Dvořák.
Průmyslově využívané bakterie často nedokážou takové cukry zpracovat. Vědci to však bakterii Pseudomonas putida naučili. Prozkoumali její metabolismus, vložili do něj na úrovni DNA nové ‚součástky‘ a poté nechali na bakterii ve zkumavce působit laboratorní evoluci, aby si na nový cukr zvykla.
„To se povedlo a nám se následně podařilo rozluštit, jak proces přizpůsobování bakterie na nový cukr probíhal. Dalo by se říct, že jsme tak trochu nahlédli pod pokličku evoluce, jejíž směřování ale bylo do značné míry určeno našimi cílenými zásahy do metabolismu bakterie,“ uvedla spoluautorka studie Barbora Popelářová z mikrobiologického oddělení přírodovědecké fakulty. Nový přístup autoři nazývají synteticky směrovanou adaptací.
Autor: MŽP
Kvě 12, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Na území zbytkových jam lomu Vršany, Dolu Nástup Tušimice a lomu Bílina by po ukončení těžby mohly vzniknout nové vodní plochy nebo fotovoltaické elektrárny. Předpokládá to analýza ministerstev životního prostředí, zemědělství a průmyslu a obchodu, kterou dnes vzala vláda na vědomí. Koncepcí správy a následného využívání rekultivovaných území po ukončení těžby hnědého uhlí v Ústeckém kraji se vláda zabývá od roku 2017.
Z analýzy vyplývá, že nejvýhodnějším scénářem pro lom Vršany je na ploše centrální výsypky uvažovat o výstavbě fotovoltaické elektrárny. Jde zároveň o největší a investorsky nejatraktivnější plochu s potenciálem pro výstavbu pozemní fotovoltaiky v lokalitě Vršany.
U Dolu Nástup Tušimice a lomu Bílina je využití potenciálu do značné míry závislé na projektech, které na jejich území plánuje realizovat většinový vlastník Severočeské doly (SD). Nejlepším scénářem u Dolu Nástup Tušimice v lokalitě Libouš je podle analýzy vznik jezera s přirozeně udržitelnou hladinou.
Tento projekt po jednání vlády vyzdvihl i ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL). „Z hlediska vodohospodářského je to území s velkým potenciálem,“ řekl. Podle něj by vytvoření jezera umožnilo lépe chránit území na toku Ohře pod přehradou Nechranice před povodněmi, zároveň by umožnilo lépe regulovat tok řeky v době sucha. Výborný také upozornil na relativně malé náklady na vytvoření jezera ve srovnání s připravovanými stavbami jiných přehrad v Česku.
V lomu Bílina je podle analýzy nejvýhodnějším scénářem neprůtočné jezero s přirozeně udržitelnou hladinou. Scénář stejně jako u Dolu Nástup Tušimice nebrání využití energetického a ekonomického potenciálu mimo plochu jezera. Vytvoření a udržení hladiny průtočného jezera by bylo v této lokalitě ekonomicky z dlouhodobého hlediska nákladné, dodává analýza.
Autor: Ministerstvo zemědělství
Dub 27, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Cenu předsednictva České speleologické společnosti za loňský nejvýznamnější objev v Česku získali jeskyňáři za objevy v jeskyni Lipovecká ventarola, která je součástí Amatérské jeskyně jako nejrozsáhlejšího jeskynního systému v Česku. Cenu za objev českých speleologů v zahraničí získala Expedice Sokotra za objevy na stejnojmenném ostrově, řekl předseda České speleologické společnosti Jan Lenart.
Ceny se předávaly na dnešním setkání jeskyňářů Speleofórum ve Sloupu na Blanensku. O objevu v Lipovecké ventarole v Moravském krasu informovali jeskyňáři ze Základní organizace (ZO) Holštejnská loni v únoru. „Uspěli mezi dvěma nominacemi. Druhá nominace byla za objevy v Hrubém Jeseníku. Jeskyňáři v Lipovecké ventarole prodloužili svými objevy délku jeskyně zhruba o 900 metrů. Výzkum probíhal ve velmi náročných podmínkách v odlehlých partiích, kam je obtížné se dostat,“ popsal Lenart. Mimo jiné objevili velký dóm s krápníkovou výzdobou, jenž nazvali Jiná dimenze.
V zahraničních objevech byla konkurence vyšší, sešlo se deset nominací. „Čeští speleologové působí na řadě míst na světě a často i v zemích, které své jeskyňáře ani nemají. To je například v Číně či v Mexiku,“ řekl Lenart.
Cenu získali jeskyňáři z Českého krasu ze ZO Tetín z Expedice Sokotra. Jde o ostrov, který je součástí Jemenu a nachází se zhruba 300 kilometrů od nejvýchodnější výspy Afrického rohu, tedy Somálska. Od nejbližší jemenské pevniny je vzdálený zhruba 400 kilometrů. „Jedná se o tropický kras, kde objevujete jeskyně téměř v plavkách. Jeskyňáři zde objevili množství jeskyní, v některých jsou obří dómy. Největší objevený nazvali Taneční sál, na délku má 100 metrů a na výšku 30 metrů. To jsou prostory, jaké se v Česku najít nedají,“ popsal Lenart.
Speleofórum je výroční setkání členů České speleologické společnosti a dalších speleologů z ČR i zahraničí. Koná se jednou ročně v Moravském krasu a jeho hlavní náplní je prezentace výsledků činnosti dosažených v uplynulém roce a při dlouhodobých výzkumech. První ročník se uskutečnil v roce 1982 v Jedovnicích.
Autor: MŽP
Dub 14, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Vědci z laboratoří CEITEC Masarykovy univerzity popsali strukturu viru napadajícího mořské řasy. Zmapovali také replikační cyklus viru uvnitř hostitelské buňky, stejně jako obrannou strategii řasy, která má významný ochlazující efekt na planetární klima. Výsledky výzkumu publikoval časopis Science Advances, oznámila mluvčí institutu Halina Jílková.
Virus EhV-201 infikuje řasu Emiliania huxleyi, která patří mezi takzvané kokolitky. Produkuje drobné kalcitové disky, kokolity, kterými obaluje svůj povrch. Kokolity odrážejí světlo jako malá zrcátka, snižují tak absorpci slunečního záření oceánem. Kokolity navíc obsahují uhlík a jejich usazování na mořském dně vede ke snižování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, čímž redukují jeho příspěvek ke skleníkovému efektu.
Řasa roste v oceánech s temperovanou a chladnou vodou, avšak její populační hustotu snižují viry, včetně EhV-201, o kterém měli vědci dosud jen málo informací. Navíc, každá virová částice je jedinečná. „Museli jsme použít tomografický přístup, abychom získali maximum informací z každé jednotlivé částice viru, a nakonec jsme prokázali, že virová částice EhV-201 je obalena dvěma membránovými vrstvami, mezi kterými leží virová kapsida. Vnější membrána viru je přichycena ke kapsidě několika typy transmembránových proteinů,“ uvedl první autor studie Miroslav Homola.
„Částice EhV-201 infikují řasu Emiliania huxleyi tak, že se přichytí na její povrch a spojí vnitřní membránu viru s plazmatickou membránou buňky, čímž dojde k doručení virového genomu do buňky,” doplnil vedoucí týmu Pavel Plevka.
Buňky před virovou infekcí chrání kokolity a další membránové vrstvy. „Toto brnění umožňuje buňkám Emiliania huxleyi obelstít virus a přimět ho vypustit jeho genom mimo buňku, což zabrání infekci. Některé částice viru však najdou mezery v ochranných obalech, doručí svůj genom do cytoplasmy buňky a zahájí tak infekci,“ popsal Homola.
Vědci vyřezali tenké lamely v zamražených buňkách infikovaných řas. „Mohli jsme tak sledovat, jak viry tvoří v určitých místech buňky takzvané virové továrny, kde dochází ke skládání virového potomstva. Virus také rafinovaně odstraní ochranné vrstvy z povrchu infikované řasy, aby se mohl kontinuálně uvolňovat do prostředí a infikovat další buňky,“ uzavřel Homola.
Autor: Masarykova univerzita v Brně
Dub 1, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Energetická skupina ČEZ vstoupila do britského start-upu Ember, zaměřeného na bezemisní meziměstskou dopravu. Firma provozuje elektrobusy a buduje síť dobíjecích stanic napojených primárně na obnovitelné zdroje. V investičním kole, které spoluvedl investiční fond skupiny ČEZ Inven Capital, získal Ember od investorů v přepočtu 324 milionů korun na další rozvoj, informovala o tom skupina ČEZ.
Společnost Ember byla založena v roce 2020 ve Spojeném království Keithem Bradburym a Piercem Glenniem. V současnosti Ember provozuje ve Skotsku 24 elektrických autobusů, které obsluhují přes 20 měst a obcí. Firma se věnuje také budování vlastní sítě ultrarychlých nabíječek, navrhování ideálních obslužných tras a spolupráce s dodavateli vozů na jejich vývoji.
„Vstupem do Ember navazuje Inven Capital na své předchozí úspěšné investice v oblasti čisté mobility, jako například Driivz. Přechod na bezemisní dopravu je jedním z klíčových úkolů blízké budoucnosti a ČEZ jako významný energetický hráč chce být samozřejmě u toho,“ uvedl člen představenstva společnosti ČEZ a ředitel její divize nová energetika Tomáš Pleskač. Ember podle něj zaujal českou energetickou skupinu svým komplexním řešením.
Polostátní energetická skupina ČEZ provozuje v Česku přes 670 dobíjecích stanic pro elektromobily. Kromě toho se podílí na elektrifikaci veřejné dopravy ve městech a pomáhá se zaváděním e-mobility ve firmách.
Na zvýšení počtu elektrobusů, dobíječek napájených obnovitelnými zdroji a na rozvoj technologické platformy získal Ember v aktuálním investičním kole A od investorů 11 milionů liber (přibližně 324 milionů Kč). Kromě fondu Inven Capital se kola účastnily také fondy AENU a 2150, které se specializují na podporu klimaticky uvědomělých start-upů.
Ember v současnosti vyvíjí pět nových dobíjecích stanic podle vzorového projektu městě Dundee ve Skotsku, který umožňuje jednomu vozidlu čerpat energii rychlostí až 600 kilowattů, přičemž velká část energie pochází z nedalekých větrných elektráren. Zároveň Ember již brzy převezme první várku autobusů nové generace s dojezdem přes 500 kilometrů. Podle zakladatelů je technologická platforma Ember postavená tak, aby bylo možné ji jen s drobnými úpravami přenést i do dalších zemí.
Strategií fondu rizikového kapitálu Skupiny ČEZ Inven Capital je investování do inovativních a rychle rostoucích start-upů v oblasti čistých technologií se zaměřením na snižování emisí oxidu uhličitého. Primárně se zaměřuje na investiční příležitosti v pozdější fázi růstu. Od roku 2015 investoval do 17 společností, přičemž z pěti z nich již plně nebo částečně vystoupil.
Autor: ČEZ
Bře 3, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Vědci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně se ve spolupráci s firmou Steinhauser Tišnov zaměří na zakázané stimulátory růstu obsažené v mase. V první fázi budou zkoumat prasata, plánují i pokus na drůbeži. Cílem projektu je najít účinný způsob, jak odhalit záměrně maskované zneužívání stimulátorů při výkrmu hospodářských zvířat, uvedla mluvčí univerzity Tereza Pospíchalová.
Čtyři skupiny zvířat budou dostávat jiné steroidní hormony. Následně budou vědci analyzovat změny orgánů a vybraných tkání. „Cílem je najít takové markery, které mohou spolehlivě odlišit vzorky s aplikovanými steroidy od kontrolní skupiny. Na jejich základě sestavíme metodiku, která státní veterinární službě pomůže při odhalování zneužívání steroidních látek ve vepřovém mase,“ uvedl Zbyšek Sládek z ústavu morfologie, fyziologie a genetiky zvířat.
Všechny vzorky budou pocházet z prasat, vědci budou zkoumat jejich svalovou tkáň a pohlavní aparát. „V předchozím projektu jsme používali samčí pohlavní hormon testosteron, jeho chemický derivát nandrolon a mix těchto dvou zmíněných látek. V novém projektu jsme vyměnili testosteron za stanozolol, který je další z mnoha zneužívaných látek na trhu,“ řekla členka týmu Kristýna Skoupá. Podle odborníků mají anabolické steroidy řadu efektů. Nejvíce žádoucím a viditelným je zvětšení svalové tkáně. K vedlejším efektům patří abnormální sexuální chování, snížení kvality a počtu spermií, atrofie varlat, neplodnost, poškození jater a ledvin, zvětšování srdečního svalu, atrofie mozku, a tím i změny v chování.
Cílem projektu je vytvořit nástroj, který zabrání výskytu a přenosu zakázaných látek v potravním řetězci s negativním vlivem na zdraví zvířat i spotřebitelů. „Některé studie tvrdí, že doposud neexistuje přímý důkaz, že konzumace masa ze zvířat způsobuje u konzumentů stejné vedlejší efekty. Jiné studie prokazují efekt na předčasné pohlavní dospívání, neplodnost nebo změny v chování, především u dětí. Celosvětově je tedy používání steroidních hormonů pro výkrm hospodářských zvířat v určitých limitech povoleno. Výjimkou jsou státy Evropské unie a pár dalších, které jejich používání právě z důvodů potenciální hrozby pro lidi přísně zakázaly,“ dodala Skoupá.
Autor: Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Úno 25, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Středočeský kraj chce instalovat fotovoltaické elektrárny na budovy škol a muzeí a ušetřit tak za energie. Radní dnes schválili seznam doporučených objektů, jde o 51 budov ve správě krajských příspěvkových organizací. Odhadované náklady jsou 65,7 milionu korun, návratnost je zhruba osm let. Roční úspory za nákup energií by měly přesáhnout osm milionů korun, informoval Josef Holek z hejtmanství.
Kraj si dal zpracovat analýzu, která se zaměřila na 69 vybraných objektů spravovaných organizacemi ze školství a kultury. Sledovala především technický stav střech, objekty ještě musejí posoudit statici.
„Na základě analýzy bylo vyhodnoceno, že z celkového počtu je 51 objektů vhodných pro pokračování přípravy projektu. Jedná se především o střední školy a gymnázia, ale také muzejní budovy,“ uvedl hejtmančin náměstek pro finance a dotace Michael Kašpar (STAN).
Do instalace solárních panelů se pouštějí i města a jejich organizace. Například Městská sportovní zařízení Benešov vybudovala fotovoltaickou elektrárnu na střeše zimního stadionu a plaveckého bazénu. Ostrý provoz začne nejpozději začátkem března. Celkové náklady jsou 18,3 milionu korun, polovinu by měla pokrýt evropská dotace z Operačního programu Životní prostředí.
Autor: Středočeský kraj
Úno 25, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Olomoučtí vědci ve spolupráci s kolegy z Univerzity Karlovy a ze švédského Lundu pomocí analýzy DNA odhalili počínající vývoj nových druhů z mikroskopické řasy Synura petersenii ze skupiny zlativek. Souvisí to podle nich především s její dlouhodobou adaptací na měnící se životní podmínky, vliv měla teplota vody i vydatné deště. Součástí výzkumu byl rozbor více než stovky vzorků řasy odebraných z několika jezer v Evropě a Kanadě, informovali zástupci Univerzity Palackého (UP).
Způsob, jakým vznikají nové druhy organismů, patří mezi fundamentální otázky biologie, uvedl Petr Dvořák z katedry botaniky olomoucké přírodovědecké fakulty. „Významný posun způsobilo relativně levné a efektivní sekvenování DNA. Výzkum v této oblasti se ale zatím převážně omezuje na zvířata a rostliny. A to i přesto, že naprostou většinu druhů na planetě tvoří mikroorganismy. Spolu s kolegy z Univerzity Karlovy a univerzity ve švédském Lundu jsme se pokusili tuto mezeru vyplnit,“ dodal.
Vědci si pro výzkum vybrali řasu Synura petersenii, která náleží do skupiny zlativek a je běžnou součástí planktonu jezer v mírných zeměpisných šířkách. Má bičík, žije v koloniích a její buňka je pokrytá křemičitými šupinami. Na nich lze pomocí elektronového mikroskopu spatřit výrazné ornamenty, které jsou druhově specifické. „Pro objasnění faktorů, které vedly k diverzifikaci v rámci tohoto druhu, jsme pořídili více než sto laboratorních kultur ze vzorků z několika jezer v Evropě a Kanadě. Jedná se o největší soubor dat tohoto typu mezi řasami a prvoky. Pomocí sekvenování DNA jsme získali reprezentaci celého genomu každé laboratorní kultury a následně zrekonstruovali evoluční vztahy mezi jednotlivými vzorky,“ popsal Dvořák.
Analýzy populační struktury odhalily, že řasa se za více než 100.000 let vyvinula do tří diverzifikovaných populací, které jsou na cestě k tomu stát se v budoucnu novými druhy. Diverzifikace, tedy rozrůzňování, začala podle vědců před 125.000 lety, což bylo vypočteno na základě datování pomocí molekulárních hodin. „Výrazná radiace populací probíhala v posledních 14.500 letech, tedy po poslední velké době ledové. Z toho můžeme vyvodit, že diverzifikaci této řasy stejně jak u rostlin ovlivnily klimatické změny. Diverzifikace řasy Synura byla navíc velmi rychlá v porovnání s ostatními řasami, u kterých tento proces trvá řádově miliony let,“ doplnil Petr Dvořák.
K diverzifikaci populací této řasy vedla podle odborníků adaptace na místní podmínky, zejména různé teploty a množství rozpuštěných látek ve vodě. Evoluci jednotlivých populací ovlivnily také vydatné deště, které způsobují vyplavování živin ze dna, promíchají vodu a snižují průhlednost. To ovlivňuje všechny planktonní organismy, které musí být na tyto události adaptované, doplnili zástupci UP.
Autor: Univerzita Palackého v Olomouci
Úno 11, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Odborníci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou (VŠCHT) vyvíjí na 3D tiskárně ekologické součástky do elektroniky z plastu, takzvané desky plošných spojů. Avšak ty jejich se na rozdíl od běžně vyráběných dají recyklovat, řekl vedoucí výzkumu Petr Veselý z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Nyní tým žádá o grant u Technologické agentury ČR (TA ČR).
Každé elektronické zařízení v dnešní době má laicky řečeno své srdce, což je právě deska plošných spojů, uvedl Veselý. Výzkumníci vytváří na 3D tiskárně z PET lahví izolační substrát, tedy destičku, ve které jsou zanesené součástky a na druhé tiskárně stříbrným inkoustem vytváří mezi nimi vodivá propojení neboli spoje.
„V současné době se ve výrobě těchto komponent využívají plasty na bázi epoxidových pryskyřic, které jsou plněné sklenými vlákny a zároveň obsahují některé toxické látky. Nedá se to snadno a téměř vůbec recyklovat. Naší motivací proto je proměnit vstupní suroviny, proces, kterým se to vyrábí. Zaměřujeme se ale i na konec života produktu, aby měl mnohem méně výrazný dopad na životní prostředí,“ řekl Veselý.
Tištěná elektronika není podle Veselého převratná a nová myšlenka, ale nikdo se zatím nezabýval tím, aby to dělal ekologicky. „Přemýšleli jsme, z jakých odpadních plastů bychom to mohli vyrábět. PET patří mezi jeden z nejrozšířenějších. Logickou cestou tedy bylo se vydat cestou výroby z plastových lahví. Některé firmy z nich již vyrábí struny pro 3D tiskárnu,“ uvedl Veselý.
V současné době je tým ve fázi ověření nápadu a pracuje s prototypy. Zatím cílí na jednodušší elektroniku, komerční příslušenství k počítačům nebo dětské hračky kvůli spolehlivosti. „Snažíme se postupovat ve vývoji dál, aby naše desky plošných spojů co nejvíce přiblížily těm konvenčním,“ řekl Veselý. Pro to ale musí splnit ještě několik podmínek pro použití v elektronice, například nehořlavost.
Projekt vznikl původně jako bakalářská práce jednoho ze studentů, jejímž vedoucím byl Veselý. Ve výzkumu autoři pokračují nadále, skrze grant TA ČR by rádi například vyřešili problém s hořlavostí.
Elektroodpadu je každoročně na světě průměrně 50 milionů tun a číslo se postupně zvyšuje. Víc, než pětina z toho připadá na Evropu. Z toho množství deset procent tvoří desky plošných spojů, uvedl Veselý.
Autor: České vysoké učení technické
