Čvn 16, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Masné výrobky s přídavkem hmyzích bílkovin mají lepší výživové hodnoty. Při výzkumu na to přišli vědci z Mendelovy univerzity v Brně, když přidávali cvrččí prášek do měkkého salámu a do klobás. Prášek totiž obsahuje 60 procent bílkovin v sušině, zatímco v čerstvém masu, které obsahuje přirozeně i vodu, je bílkovin okolo 20 procent, uvedl autor projektu Adam Kovál z Ústavu technologie potravin.
Masné výrobky s přídavkem hmyzích bílkovin mají lepší výživové hodnoty. Při výzkumu na to přišli vědci z Mendelovy univerzity v Brně, když přidávali cvrččí prášek do měkkého salámu a do klobás. Prášek totiž obsahuje 60 procent bílkovin v sušině, zatímco v čerstvém masu, které obsahuje přirozeně i vodu, je bílkovin okolo 20 procent, uvedl autor projektu Adam Kovál z Ústavu technologie potravin.
Vědci přidávali do zmíněných masných výrobků cvrččí prášek v různých poměrech a testovali pak chemické složení, texturu a dělali i mikrobiologickou a senzorickou analýzu. „Zjistili jsme, že je vhodnější doplnit o hmyzí složku měkké salámy, kde se prášek lépe rozptýlí a vytvoří homogenní strukturu. Aby byl produkt senzoricky přijatelný, přídavek by podle našich výsledků neměl přesáhnout deset procent,“ uvedl Kovál. Je to proto, že cvrččí prášek je poměrně aromatický a má neobvyklou chuť i vůni. Podle Kovála je ale jen otázkou času, kdy si konzumenti na specifika hmyzích přídavků zvyknou.
Hmyz je už řadu let vnímaný jako potenciální zdroj bílkovin, které v budoucnu částečně nahradí ve výživě bílkoviny z běžných druhů masa. Jsou navíc člověkem snadno stravitelné a larvy obsahují i zdravé tuky. Cílem vědců je vytvořit recepturu, kterou by výrobci masných produktů mohli využít v provozech. Do budoucna by se rádi zaměřili také na další druhy potravin, například pečivo.
Chov hmyzu je také ekologičtější. „Stále je to předmětem výzkumu. Poslední data ale ukazují, že hmyz potřebuje málo krmiva i vody a proti běžným hospodářským zvířatům vytváří také méně oxidu uhličitého,“ upozornil Kovál. Produkce hmyzu ale zatím není levnou záležitostí. Podle Kovála by se mohla situace změnit, pokud by se poptávka po tomto typu suroviny výrazněji navýšila, což již dříve uváděli drobní výrobci různých hmyzích produktů. „V prodejnách vídáme většinou hmyz v jeho původní podobě. Jde především o zážitkovou gastronomii. Výrobci se tak snaží dostat hmyz do povědomí lidí, aby se ho přestali bát a případně byli otevření konzumaci potravin se zpracovanou formou jedlého hmyzu,“ řekl Kovál. Odhaduje, že výrobky s přídavky hmyzích prášků by se mohly stát součástí běžné nabídky řetězců do deseti let.
Hmyz jako potravinu povolila evropská legislativa v roce 2015. Existuje asi 2000 druhů jedlého hmyzu, v EU je však zatím možné používat pro potravinářské účely pouze čtyři, a to cvrčka domácího, potemníka stájového, saranče stěhovavé a potemníka moučného.
Autor: Mendelova univerzita v Brně
Čvn 16, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Třetina školáků v Česku nemá nikdy výuku venku. Častěji se venku neučí starší žáci či žáci z velkých měst. Ve volném čase chodí denně jen tak ven zhruba desetina dětí. Ukázal to průzkum Nadace Karel Komárek Family Foundation a agentury STEM, jehož výsledky dnes autoři představili. Loni v dubnu odpovídalo 1508 dětí od sedmi do 15 let a stejný počet jejich rodičů. Autoři se ptali i 315 rodičů dětí od tří do šesti let.
Podle zjištění bývá aspoň jednou týdně s učiteli při výuce venku dohromady asi čtvrtina žáků základních škol. Několikrát do týdne se venku učí necelá desetina školáků a 16 procent se dostane s kantory ven asi jednou týdně. Dvě pětiny dětí jsou tam méně často. Vůbec se venku neučí 34 procent dotázaných.
Z dětí od sedmi do devíti let se venku nikdy neučí čtvrtina, ze školáků od 10 do 12 let je to 35 procent a u třináctiletých až patnáctiletých pak 43 procent. Několikrát do týdne má výuku venku šest až sedm procent náctiletých a 13 procent menších dětí.
S výukou venku je spokojeno 44 procent rodičů školáků. Nespokojenost naopak vyjádřilo 47 procent otců a matek. Celkem 98 procent z nich by si totiž přálo, aby se jejich potomci venku učili víc. Jen dvě procenta rodičů míní, že by venkovní výuky mělo být méně.
S pobytem předškoláků venku je spokojeno devět z deseti rodičů. Desetina nespokojených pak míní, že by děti ve školce či dětské skupině měly chodit ven víc. Sedm z deseti rodičů je přesvědčeno o tom, že by se s dětmi mělo chodit ven za každého počasí. Opačný názor mají většinou rodiče s nižším vzděláním.
Ve volném čase tráví školáci venku denně v průměru hodinu a 47 minut. Za posledních osm let se doba pobytu na vzduchu nezměnila. Prodloužil se ale průměrný čas sledování seriálů o deset minut a hraní počítačových her o 11 minut denně. Dohromady jim děti v průměru věnují dvě a půl hodiny. Dalších 49 minut jsou pak na sociálních sítích.
Podle zjištění z průzkumu psychická pohoda dětí souvisí do určité míry s množstvím času, který tráví venku. Školáci, kteří chodí ven méně, mají spíš méně kamarádů, častěji se nudí, svou kondici hodnotí hůř a častěji se cítí nešťastně.
Podle Jitky Uhrové z agentury STEM může k takzvanému wellbeingu dětí – tedy jejich pohodě – přispět i školní pobyt venku. Náměstek školního inspektora Karel Kovář uvedl, že výsledky průzkumu považuje za impulz k diskusi o významu venkovní výuky a o budování podmínek pro ni ve školkách i školách. Inspekce loni připravila materiál s návrhy, které se týkají přestávek venku či otevření školních hřišť po výuce i jejich využití pro různé akce.
Autor: Nadace Karel Komárek Family Foundation
Čvn 16, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Nejlepší ekofarmou roku 2024 se stala rodinná firma Statek Winter z Vysokých Žibřidovic na Šumpersku, která se specializuje na chov skotu a prodej vyzrálého hovězího masa v kvalitě bio. Pořadatelé soutěže ocenili zodpovědný přístup majitelů farmy k chovaným zvířatům, krajině i zaměstnancům. Ocenění bude předáno 29. června na farmě ve Vysokých Žibřidovicích, řekla manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců Kateřina Urbánková.
Statek Winter hospodaří na 417 hektarech půdy na úpatí Jeseníků a Orlických hor. O chod hospodářství se stará sedm stálých zaměstnanců. Statek na horských loukách chová 280 kusů skotu. Základní stádo tvoří český strakatý skot, který doplňují masná plemena. Na statku podle Urbánkové kladou velký důraz na ekologické zemědělské postupy i lokální produkci. „Naše maso je vysoce vyzrálé a zvířata žijí celoročně na horských loukách, kde jsou chována s ohledem na jejich celkovou pohodu. Všechny tyto faktory přispívají k tomu, že takto produkované maso je pak křehčí, šťavnatější a chuťově kvalitnější,“ uvedl zakladatel a majitel statku František Winter.
Hospodářství má vlastní certifikovanou porážku a bourárnu masa, do které farma investovala šest milionů korun. Oba provozy fungují v režimu ekologického zemědělství a slouží také farmářům z okolí. Velká část odběratelů hovězího masa z produkce Statku Winter pochází z regionu. Farma zásobuje masem hlavně okolní restaurace a domácnosti. Zajímavou cílovou skupinou jsou v poslední době i žáci základních škol, kteří se stravují ve školních jídelnách. „Díky projektu Od vidlí po vidličku jsme začali zavážet některé školní jídelny. Máme tak možnost vychovávat v rámci filozofie podpory lokální produkce budoucí zodpovědné spotřebitele,“ podotkl Winter.
Poptávka po hovězím biomase podle Wintera pomalu roste a lidé se čím dál více zajímaví o to, jak biopotraviny vznikají a jak jejich produkce ovlivňuje kvalitu životního prostředí. Maso ze Statku Winter si mohou lidé objednat elektronicky pomocí poptávkového systému. Farma zatím objednané maso neposílá, zájemci si pro něj musí přijet na statek ve Vysokých Žibřidovicích nebo na další dvě místa nedaleko. „Většina našich odběratelů pochází z regionu, což odpovídá filozofii značky, kdy místní obyvatelé nakupují místní produkci, což nejen pomáhá regionu z hlediska ekonomického, ale má to také pozitivní ekologický dopad,“ řekl Winter.
Před 30 lety fungovaly v Česku čtyři ekologické farmy, letos jich svaz registruje 5504. Celkem je v Česku evidováno 6696 ekologických zemědělců, výrobců a distributorů bioproduktů. V režimu ekologického zemědělství bylo na konci loňského roku v Česku celkem 594.603 hektarů půdy, o rok dříve to bylo 574.937 hektarů. Na travní porosty loni připadlo 467.947 hektarů a na ornou půdu 108.670 hektarů. V režimu ekologického zemědělství bylo na konci loňského roku také například bezmála 3000 hektarů ovocných sadů, 1348 hektarů vinic či 11,5 hektaru chmelnic.
Autor: PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců
Čvn 16, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Jihomoravský kraj plánuje, že do roku 2031 postaví tři větrné elektrárny, které budou energií zásobovat krajské nemocnice, střední školy nebo zařízení sociálních služeb. Elektrárny s celkovým výkonem 10 MW by měly pokrýt 40 procent spotřeby elektřiny ve všech krajských budovách, informovalo o tom Hnutí Duha.
Kromě větrných elektráren plánuje kraj osazení střech svých budov fotovoltaickými elektrárnami. Celkem by tak měl z obnovitelných zdrojů pokrýt 60 procent spotřeby ve svých budovách.
„Území Jihomoravského kraje má pro výrobu větrné energie obrovský potenciál. Využití krajiny tímto způsobem vidíme ve velkém jen pár kilometrů za hranicemi, na rakouské straně. Věřím, že tak posílíme vlastní energetickou nezávislost,“ uvedl náměstek hejtmana pro životní prostředí Lukáš Dubec (Piráti).
Na vzniku klimatického akčního plánu kraje se podílí i zástupce Hnutí Duha, které výstavbu větrných elektráren podporuje. „Naše hnutí sídlí v Jihomoravském kraji, a proto známe zdejší krásnou krajinu i cennou přírodu a záleží nám na tom, aby větrné elektrárny byly umisťovány citlivě, ohleduplně a ve spolupráci s místními lidmi a obcemi. Zároveň rozvoj větrných i solárních elektráren podporujeme, protože velikou hrozbou pro naši přírodu a nás samé je změna klimatu spojená se spalováním fosilních paliv,“ uvedl vedoucí energetického programu hnutí Jiří Koželouh.
Jihomoravský kraj chce výstavbu obecních, komunitních nebo komerčních větrných elektráren. Podle analýzy Ústavu fyziky atmosféry AV ČR z roku 2020 je na území jižní Moravy možné umístit jeden z nejvyšších počtů větrných elektráren ze všech krajů.
Autor: Hnutí Duha
Čvn 9, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Environmentální Cenu Josefa Vavrouška převzali čtyři laureáti. Ekolog mokřadů Jan Květ ji získal za dlouhodobý přínos, za výjimečný počin ocenila porota bývalou pražskou političku a aktivistku Petru Kolínskou a kategorii „Eko-zásek roku“ určenou pro mladé do 26 let letos porotci udělili předsedovi spolku Pestré Polabí Martinu Trávníčkovi. Letošní nové ocenění ministra životního prostředí za mimořádný příspěvek ke komunikaci či vzdělávání získal Jiří Jiránek. Ten stál u zrodu Hnutí Brontosaurus nebo ministerstva životního prostředí. Ceny za rok 2023 předali pořadatelé ve Valdštejnském paláci v Praze.
Letos pořadatelé zaznamenali rekordní počet nominovaných ve všech kategoriích. „Vybírat laureáty mezi oborovými špičkami i mladými environmentálními nadějemi bylo opravdu těžké. Nakonec porota ocenila výzkum i osvětovou činnost, stejně jako zásluhy o legislativu a významnou mezinárodní spolupráci, Jana Květa. Cenu za výjimečný počin jsme se rozhodli udělit Petře Kolínské, a to za její oponenturu novely stavebního zákona i její roli v projektu Měníme klima v legislativě,“ uvedl Vladimír Kořen, předseda poroty Ceny Josefa Vavrouška, moderátor a pedagog.
Květ stál u zrodu vědeckého výzkumu v oborech produkční ekologie rostlin a ekologie mokřadů v Československu. Stojí za českým termínem mokřad jako ekvivalentem anglického termínu „wetland“. Mimo jiné se zasloužil o vznik Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko a prosadil zařazení výzkumu mokřadů do programu UNESCO.
Laureátka ceny Kolínská se na předání nemohla dostavit z osobních důvodů. Její cenu převzala architektka Kateřina Eklová. Kolínská vede Zelený kruh, kde se věnuje koordinaci projektů se zaměřením na klima. Cenu získala za oponenturu novely stavebního zákona a projekt Měníme klima v legislativě. Jiránek je lesník a ochránce přírody. V roce 1974 stál u zrodu hnutí Brontosaurus. Po pádu komunistického režimu na ministerstvu životního prostředí zakládal oddělení ekologie krajiny. „Jiří Jiránek představuje generaci otců a matek zakladatelek moderní ochrany přírody a krajiny u nás. A koneckonců také samotného ministerstva životního prostředí. Bez jeho přispění by v roce 1992 nevznikl zákon o ochraně přírody a krajiny, který platí dodnes,“ řekl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Vítěz kategorie Eko-zásek roku Trávníček je studentem lesnictví na České zemědělské univerzitě. Udržuje a obnovuje místní přírodní stanoviště s cílem zachovat velkou míru biodiverzity. Vyhledává přehlížené a neudržované lokality v okolí, provádí tam vlastní biologické průzkumy. Obnovuje původní charakter starých sadů či mokřadních luk. Cena Josefa Vavrouška se uděluje od roku 1996 a převzaly ji již desítky lidí. S oceněním se pojí finanční odměna a skleněná plastika od výtvarníka Vladimira Kleina. Ekolog a někdejší federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek patřil k protagonistům konceptu trvale udržitelného rozvoje. V roce 1995 se svou dcerou tragicky zahynul při zimním přechodu Vysokých Tater.
Autor: ČTK
Čvn 9, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Evoluční počátky rostlinných hormonů, které jsou pro růst rostlin důležité, jsou pro vědce velkou záhadou. Nový výzkum odhalil, že tyto hormony se vyskytují i ve sladkovodních zelených řasách, nejbližších příbuzných suchozemských rostlin. Jako hormony ale začaly fungovat až u suchozemských rostlin. Na objevu se podíleli vědci z Univerzity Karlovy, Univerzity v Gentu a Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR, který o tom informoval. Studii publikoval vědecký časopis Nature Communications.
Rostlinné hormony, takzvané fytohormony, řídí růst a vývoj rostlin i jejich reakce na různé podněty – například světlo, gravitaci nebo napadení chorobami. Jejich evoluční počátky však přes svou důležitost v botanickém světě vědcům stále nejsou jasné. K jejich pochopení expertům pomáhají nejbližší žijící příbuzní suchozemských rostlin, sladkovodní zelené řasy.
„Schopnost řas produkovat fytohormony zatím vědci odhadovali hlavně srovnáváním jejich genetické informace se suchozemskými rostlinami. Z omezených dat se však zdálo, že zelené řasy umí tyto sloučeniny produkovat bez ohledu na přítomnost genů, které tuto činnost řídí v suchozemských rostlinách. To jsme nyní potvrdili,“ uvedl Roman Skokan, jeden ze dvou hlavních autorů výzkumu.
Mezi hlavní výsledky výzkumu patří objev, že dva fytohormony řídící především růst a vývoj, auxiny a cytokininy, našli vědci u všech suchozemských rostlin, jakož i u zelených řas. Naopak abscisová kyselina, fytohormon aktivní v odpovědi na stres jako je například sucho byl nalezen v zelených řasách jen vzácně a jako vedlejší produkt metabolismu. Suchozemské rostliny také produkují speciální typ cytokinů, což podle studie poukazuje na evoluci při přechodu rostlin na souš.
Celkem vědci zkoumali 18 zástupců různých linií řas a suchozemských rostlin, s cílem ověřit přítomnost až 50 látek známých svou fytohormonální funkcí. Studie podrobně zmapovala výskyt fytohormonálních látek napříč zelenými řasami. Výsledky slouží jako odrazový můstek pro další bádání. Objasnit před-hormonální charakter těchto látek vyžaduje mimo jiné zmapování jejich účinků na růst zelených řas. Čeští badatelé z ústavu nyní proto zkoumají evoluční původ fytohormonů zvaných auxiny.
Autor: Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR
Čvn 9, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Motocykl poháněný vodíkem, který z výfuku vypouští vodní páru, je cílem projektu Hydrocycle. Projekt má podpořit vývoj vodíkových technologií podle vodíkové strategie Evropské unie. Zapojila se do něj Fakulta dopravní Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Pohon motocyklu staví na palivových článcích, které přeměňují vodík na energii.
V současné době může ujet automobil na jeden kilogram vodíku přibližně 100 kilometrů. Podle univerzity je jen otázkou času, než se obdobná technologie objeví u motocyklů. Cílem je do konce roku 2025 zkonstruovat plně funkční motocykl s vodíkovým pohonem, který bude splňovat přísné evropské normy. Problém je nyní podle zástupců projektu zakomponování systému palivového článku, který přeměňuje vodík na elektrickou energii do konstrukce motocyklu.
Fakulta ČVUT spolupracuje na všech dílčích krocích, které se týkají konstrukce vozidla. Mezi témata, kterými se vědci z fakulty zabývají nejvíc, patří přesná definice kategorií vozidla jako výkon, dojezd, kapacita a úložných prostor. Mimo jiné vymýšlí, jakým způsobem zakomponovat pohonnou technologii do nosného rámu. Tým fakulty zodpovídá také za jízdní vlastnosti a testování prototypu.
Vodíkový motocykl by podle univerzity měl sloužit jako inspirace pro budoucnost dopravy. Koncept nabízí udržitelnou mobilitu s nulovými emisemi oxidu uhličitého a díky použití elektromotoru přispívá rovněž ke snížení hluku, uvedla škola. Výhodou proti bateriovým druhům je podle ní delší dojezd s kratší dobou tankování.
Mimo ČVUT jsou dalšími partnery projektu společnost 1to1design, ÚJV Řež Fraunhofer IWU a WätaS Wärmetauscher Sachsen GmbH.
Podle údajů Centra dopravního výzkumu se počet registrovaných aut na vodíkové články v prvním pololetí loňského roku zdvojnásobil na 24 vozů. Z toho 20 aut na vodík bylo značky Toyota a čtyři Hyundai. V Praze mělo registraci 18 vozidel, tři v Moravskoslezském kraji, dvě ve Středočeském a jedno v Karlovarském kraji. Vodíkové plnící stanice zatím fungují v Praze a Ostravě.
Autor: Fakulta dopravní Českého vysokého učení technického v Praze.
Čvn 2, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Díky dvouletému projektu pražské České zemědělské univerzity (ČZU) bylo možné se zbavit desítky invazivních druhů v českých národních parcích. Dříve chyběly finance a pracovní síla. Do projektu se mimo odborníků zapojila i veřejnost, například skautské oddíly nebo různé zájmové skupiny. Invazivní druhy vytlačují původní rostliny a jejich likvidace omezuje jejich další šíření a dává šanci prosadit se původním ohroženým druhům. Jejich odstranění pomáhá chránit přírodní rozmanitost, informovala o tom ČZU. Projekt financovaly takzvané norské fondy z programu Rago.
„Hlavním problémem při likvidačních pracích byl nedostatek financí a lidských zdrojů. Dále pak použití nevhodných metod likvidace nebo jejich špatné načasování,“ uvedla vedoucí projektu Kateřina Berchová Bímová z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze. Proto v rámci projektu uspořádali odborné semináře a terénní workshopy, kde odborníci představili nové vhodné postupy při mapování, plánování likvidací a nejúčinnější známé metody likvidace pro jednotlivé druhy.
V současné době se nepůvodní a invazní druhy stávají podle odborníků jednou z největších hrozeb pro přírodní rozmanitost, a to zejména v chráněných územích. Nepůvodní invazivní druhy mohou vytlačovat původní druhy a narušovat ohrožená společenstva rostlin i živočichů. Důsledkem invazí může být také celková degradace ekosystémů. Důležitým aspektem v boji s invazivními druhy je jejich důkladné mapování a včasná likvidace.
Cílem projektu byla praktická likvidace invazních druhů a testování rozdílných metod eliminace. Likvidace se týkala 11 druhů rostlin, mezi kterými byly lupiny, akáty, duby červené, křídlatky, kolotočníky, janovce, vejmutovky, pajasany, myrobalány, jasan pensylvánský, netýkavka žláznatá.
Likvidace v praxi se uskutečňovaly na území národních parků Podyjí, České Švýcarsko a Šumava. Odborníci tam likvidovali nejvíce rozšířené invazní druhy rostlin, druhy s nejvyšším dopadem na přírodní rozmanitost. „V každém národním parku dominoval jiný druh. Na Šumavě se šíří převážně lupina, České Švýcarsko má vejmutovku a Podyjí má akát,“ řekl Martin Vojtík Fakulty životního prostředí ČZU v Praze.
Likvidaci umožnil dvouletý projekt odborníků z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze s názvem Likvidace invazních druhů v praxi. Projekt byl zaměřený také na veřejnou publicitu a spolupráci s veřejností. Vznikla řada informačních materiálů, včetně webových stránek.
„Projekt Likvidace invazních druhů v praxi se ukázal být významným krokem kupředu směrem k úspěšné ochraně našich národních parků a chráněných krajinných oblastí před nepůvodními invazními druhy rostlin. Získané poznatky uplatníme hlavně v praktické ochraně přírody, zároveň by však měly být dále rozvíjeny pomocí dalších obdobných a navazujících projektů,“ uvedla Berchová Bímová.
Autor: Česká zemědělská univerzita
Čvn 2, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
Evropský hackathon udržitelnosti GreenHack vyhrála mobilní aplikace, která pomůže zákazníkům vyhodnotit zdravotní přínos a nezávadnost nakupovaných potravin. Autory vítězného softwaru je dvojice studentů z Velké Británie, uvedli pořadatelé akce. Čtvrtého ročníku inovačního maratonu se v Praze zúčastnilo 85 etických hackerů z Česka i zahraničí. GreenHack byl letos zaměřen na udržitelnost a energetiku. „Jsem překvapený, že hodně týmů se vrhlo na těžké výzvy, jako bylo například propojení chytré domácnosti, nabíjení aut a přenosové soustavy s podporou umělé inteligence,“ zhodnotil výsledky inovátor Tomáš Studeník, který akci čtvrtým rokem organizuje.
Letošní ročník měl dosud největší mezinárodní účast. Do Kongresového centra Praha přijely týmy z Egypta, Litvy, Singapuru, Švédska, Ukrajiny, Tuniska či Velké Británie. Registrace na akci přilákala přes 170 účastníků, z nichž porota vybrala 85 z 15 zemí. Novinkou bylo podle organizátorů i velké zastoupení žen, které se na technologických akcích objevují vzácněji.
Vítězné technické řešení od britské dvojice studentů 42London umožňuje zákazníkům při nakupování vyhodnocovat zdravotní benefity a nezávadnost potravin pomocí mobilu. Aplikace dokáže rozpoznávat texty a obrázky pomocí algoritmu využívajícího údaje ze systému hodnocení zdravých potravin společnosti Tesco. Nakupující namíří telefon na regál, ze kterého si chtějí něco vybrat, a aplikace jim ihned ukáže celkové skóre podle toho, jak je zboží zdravé a jak odpovídá jejich životnímu stylu.
„Největší výzvou pro nás byl nedostatek zkušeností s vývojem mobilních aplikací. Začali jsme na londýnské škole 42London studovat informační technologie teprve před osmi měsíci,“ uvedl spoluautor vítězného řešení Fred Charbonnier.
Na druhém místě se umístila aplikace pro sběr a rozvoj inovativních nápadů zaměstnanců velkých společností. Za jejím vznikem stál tým čtyř studentů z Vysoké školy ekonomické v Praze. Aplikace vznikla jako platforma pro provozovatele energetické soustavy ČEPS, která umožní nápady sbírat a odměňovat zaměstnance virtuální měnou za jejich inovační úsilí.
Třetí místo získal český tým Wiseaus za dynamický trojrozměrný model scény v podobě stromu, která zobrazuje tok energie v domácnosti. Využívá k tomu údaje o spotřebě a výrobě energie, akumulaci, flexibilitě, spotové ceně elektřiny, ale také venkovní teplotě či slunečním svitu. Desítky ukazatelů tak model přetváří v umělecké dílo.
Autor: ČTK
Kvě 26, 2024 | Chytré životní prostředí – Smart Environment
V Česku přibývá ekologických vinic. Zatímco v roce 2000 jich bylo 17 hektarů, letos je to podle PRO-BIO ligy 1353 hektarů. Česká ekologická vinařství patří podle manažerky ligy Kateřiny Urbánkové ve světě mezi ta nejlepší. Jejich další rozvoj by ale mohlo ohrozit zvažované zavedení spotřební daně na tiché víno, řekli zástupci Svazu integrované a ekologické produkce hroznů a vína Ekovín. Podle vinaře a člena svazu Petra Marcinčáka by ekologická vína po zavedení daně zdražila zhruba o 50 korun a na českém trhu, kde lidé kupují 80 procent vín v obchodních řetězcích, by se tím tato vína stala neprodejná.
Podíl výměry ekologických vinic v ČR činil v roce 2018 zhruba pět procent z celku, aktuálně je to podle Urbánkové šest až sedm procent. „Ekologických vinic přibývá zejména díky rostoucímu povědomí o přínosech tohoto systému. Svou roli hraje také zvyšující se poptávka po bio produktech a morální odpovědnost zemědělců za půdu a krajinu, na které hospodaří,“ uvedl tajemník svazu Tomáš Richter.
Vinic podle Richtera přibývá i přesto, že ekologická produkce je proti konvenčnímu zemědělství zhruba o 20 až 30 procent dražší. Pomohla tomu i dotační podpora, řekl. Ekologičtí vinaři mohou žádat o peníze z Programu rozvoje venkova, který je financovaný z evropských zdrojů i národního rozpočtu. Pokud vinař pěstuje mezi řádky plodiny ke zvýšení biodiverzity, obdrží 248 euro na hektar (asi 6130 korun), a dále dostává 847 euro na hektar na vinohradnictví (asi 20.940 korun). Peníze dostává při plnění podmínek každoročně.
Další rozvoj ekologických vinic by ale podle Marcinčáka mohlo zabrzdit zavedení spotřební daně na tichá vína. „V situaci, kdy nevíte, jestli se to zavedení stane, nebo ne, tak to bere chuť plánovat, a my plánujeme na desítky let dopředu,“ řekl Marcinčák. Problém podle něj také je, že Češi nakoupí až 80 procent vín v obchodních řetězcích, kde převažují levnější vína privátních značek a z dovozu. Česká ekologická vína tak podle Marcinčáka už nyní mají v prodejích znevýhodněnou pozici. Po zdanění by navíc museli vinaři zdražit vína asi o 50 korun a na největším trhu by je těžko prodali, řekl.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) už dříve uvedl, že by chtěl mít návrh zdanění tichého vína do konce května. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) v pondělí řekl, že v tuto chvíli není možné řešení pro zdanění tichého vína v Česku najít a většinu k prosazení spotřební daně na víno nevidí ani ve Sněmovně.
Některé vinaře by případná spotřební daň na tiché víno podle Marcinčáka mohla odradit od přechodu do ekologického režimu. Ekologičtí vinaři nepoužívají umělá hnojiva a pesticidy, používají co nejšetrnější ochranu proti chorobám a škůdcům a vytváří prostředí pro další organismy a živočichy.
Richter řekl, že čím dál těžší v souvislosti s klimatickou změnou je i zvládnutí znalostí o ekologickém systému. Česko podle něj potřebuje vinaře víc vzdělávat, aby věděli, co ekologická produkce obnáší. Letos poprvé zrealizoval svaz za podpory ministerstva zemědělství kurz ekologického vinařství, kterého se účastní 19 vinařů.
Ekologické zemědělství se podle Richtera rozšiřuje i celosvětově, hlavními producenty jsou Španělsko, Itálie a Francie. Největší podíl vinic v ekologické produkci má Rakousko, kde za posledních devět let vzrostla plocha vinic v režimu ekologické produkce z deseti na více než 23 procent. Z informací Eurostatu vyplývá, že v roce 2020 mělo Rakousko 46.273 hektarů vinic.
Autor: Svaz integrované a ekologické produkce hroznů a vína Ekovín
