Říj 2, 2024 | Voda
Nedávné záplavy postihly i dvě navštěvované jeskyně na Jesenicku, jeskyně Na Pomezí i Na Špičáku. Druhá z nich, která je nedaleko Supíkovic, se už s následky extrémních dešťů postupně vyrovnala a chystá otevřít od začátku října, řekla vedoucí jeskyně Andrea Švubová. V jeskyních Na Pomezí, které leží severně od obce Lipová-lázně na Jesenicku, potrvá odstraňování povodňových škod déle. Termín otevření tam ještě není znám.
„Zpřístupněné jeskyně České republiky se již z větší části vzpamatovaly z přívalů vody a větru v uplynulém období. Jedinou výjimkou jsou jeskyně Na Pomezí u Jeseníku, kde příval bahna a vody podzemí zaplavil natolik, že odstraňování škod a opravy elektroinstalací potrvá ještě několik týdnů. Správcům jeskyně pomáhají dobrovolníci z řad speleologů a milovníků přírody,“ uvedl mluvčí Správy jeskyní ČR Pavel Gejdoš.
S extrémními dešti a následky povodní se vyrovnávali také pracovníci jeskyně Na Špičáku, nejstarší písemně doložené jeskyně v ČR. Ta již má v plánu znovu otevřít po dvoutýdenní přestávce 1. října. „Vystoupala nám tehdy spodní voda natolik, že zaplavila celou návštěvní trasu. V jednom místě jsme podle rysky naměřili až 70 centimetrů vody nad úrovní chodníku. Spodní voda zaplavila část reflektorů, kabely, rozvodné skřínky na elektřinu, pod vodou byly i přijímače na dálkové ovládání světel,“ popsala vedoucí jeskyní Andrea Švubová. Kvůli vydatným dešťům voda protekla do jeskyní i vrchem.
Následky záplav se již podařily odstranit, suchá je také návštěvní trasa. Jeskyně má sice v plánu otevřít příští týden v úterý, zruší však koncert Ženského pěveckého sboru Radost plánovaný na 5. října. Členky souboru totiž pocházejí z jedné z nejpostiženějších obcí regionu – z Bělé pod Pradědem.
Obě jeskyně jsou jedním z turistických cílů na severu Olomouckého kraje, míří sem i návštěvníci z Polska. Například návštěvnost jeskyní Na Pomezí, které jsou největším zpřístupněným jeskynním systémem v České republice vzniklým rozpouštěním krystalického vápence, se pohybuje kolem 50.000. Obě jeskyně jsou přitom běžně otevřeny až do konce října.
Autor: Správa jeskyní ČR
Srp 8, 2024 | Voda
Omezit rizika havárií na řekách a zpřesnit pravomoci úřadů při jejich likvidaci má novela vodního zákona, jejíž část nabyla účinnosti. Právní úprava reaguje na otravu řeky Bečvy v roce 2020. Havárie na vodách se podle novely budou nahlašovat hasičům. Předloha také zavádí registr výpustí ze zdrojů znečištění.
Největší znečišťovatelé, kteří vypouštějí odpadní vody s obsahem zvlášť nebezpečných závadných látek, například kyanidů, budou muset vypuštěné látky kontinuálně sledovat. Tato povinnost bude platit od června 2026. Výjimku z ní budou mít teplárny a elektrárny, a to pouze pro taková zařízení, která používají chemikálie k úpravě vody nebo pro obdobné stanovené účely.
Stát v návaznosti na normu plánuje do konce roku 2025 zmapovat prvních 2000 kilometrů řek, kde je nebezpečí havárií nejvyšší. Mapování výpustí má pokračovat ve třech etapách na všech tocích v Česku. Do registru výpustí budou mít přístup například vodoprávní úřady, hasiči nebo policie a vojenská policie.
Kdo zjistí nebo způsobí havárii na vodních tocích, bude ji muset podle novely ohlásit Hasičskému záchrannému sboru. Hasiči uvědomí vodoprávní úřad příslušný podle místa havárie, Českou inspekci životního prostředí, správce povodí a zástupce samosprávy obce. Hasiči na místě havárie zahájí záchranné a likvidační práce. Po příjezdu zástupce vodoprávního úřadu úředník převezme řízení prací při likvidaci havárie a vyšetřování příčin.
Povolení pro nakládání s odpadními vodami nebudou muset mít letní dětské tábory, aby nemusely budovat třeba plastové jímky nebo čistírny. Výjimka nebude platit pro celoroční tábořiště provozovaná zpravidla komerčně. Podmínkou bude to, že v táboře bude nejvýše 60 dětí do 15 let a bydlet budou výhradně ve stanech. Novela rovněž upravuje odpovědnost za zvládání povodní v případě Prahy. Pokud by byla povodeň na Vltavě, odpovědnost bude na magistrátu, v případě menších toků, jako je Botič, Rokytka a Šárecký potok, zůstane na městských částech.
Autor: ČTK
Dub 27, 2024 | Voda
Moc nástrojů, jak zabraňovat úplnému vypumpování vodního toku pro technické zasněžování, není. Jedním z nich jsou vodní nádrže, které fungují dobře, nebo legislativa a regulace. Využívání vody je v současné době šetrnější k přírodě, než tomu bylo v minulosti. Ostatní problémy, které se pojí s technickým zasněžováním, ale ani zmizet nemohou, řekl Josef Fuksa z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Problematické pro okolní ekosystémy je podle něj umělé prodloužení zimy.
„S umělým zasněžováním se pojí několik hlavních problémů. Prvním je voda a druhým je ochrana životního prostředí v širším slova smyslu. Najednou do hor přijede obrovské množství lidí, některé sjezdovky mají i noční provoz. Celá příroda a zvěř, která v té oblasti přezimuje, trpí, protože se prodlouží zima. A třetím problémem je narušení prapůvodního režimu lesa výstavbou sjezdovek a infrastruktury kolem ski areálu a podobně,“ uvedl Fuksa.
„Dříve se jezdívalo na hory pouze, když sněžilo. V současné době je sezona od poloviny prosince do poloviny dubna čili nezbývá nic jiného než zasněžovat nadstandardně někdy už i v té polovině prosince,“ konstatoval.
Problém začíná ve chvíli, když se teploty blíží nule, jelikož voda nezmrzne. „Dá se tomu pomáhat například tryskami ve sněžném děle. Voda je tam mírně stlačená a když vystříkne, tak se jedná o expanzi jako v ledničce a ochladí se. Potom je možné do vody přidat chemickou látku, takzvané detergenty, který změní povrchové napětí té kapky,“ řekl Fuksa. Existuje také systém, kterému se říká snowfactory. Vyrábí takové ledové destičky, které lze skladovat v hromadách a v létě vyvézt rolbou na sjezdovku.
„Vodu na zasněžování je potřeba někde vzít. Technický sníh má 50 procent vody. Když má být minimální pokrývka sněhu na sjezdovce 30 centimetrů, tak je to 150 litrů vody na metr čtvereční,“ přiblížil Fuksa. Před 20 lety se voda vypumpovala z nejbližšího potůčku nebo řeky, například Úpy nebo Labe. Úskalí podle Fuksy spočívá v tom, že v zimě je sucho, když mrzne, a nic se nevsakuje, tudíž se vodní toky nedoplňují. „Docházelo pak k tomu, že se snížila hladina vodního toku. V tu chvíli vodní tok zmrznul a s ním i žijící ekosystémy v něm. Trik je v tom, jak ochránit přírodu a přimět provozovatele ski areálů, aby odebírali vodu jen ve chvíli, když je to možné. To se naštěstí zlepšilo díky různým vyhláškám,“ dodal.
Existuje systém minimálního zůstatkového průtoku, který v řece či potoku musí zůstat za každých okolností, aby tam mohl být nějaký život.
V současné době začali mít provozovatelé vodní nádrže, do kterých sbírají vodu, když je jí dostatek. „Stojí to dost peněz, nicméně v novém vodním zákoně má odběr vody pro sněhová děla výjimku a neplatí se. Celková plocha zasněžovaných sjezdovek byla podle Asociace horských areálů před šesti lety 1470 hektarů. Platby povrchové vody jsou dnes v rozmezí čtyř až šesti korun za metr krychlový čili by se platilo přibližně 7500 korun za hektar, což činí 11 milionů korun pro všechny sjezdovky v Česku na start začátku sezony,“ řekl.
Autor: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka
Bře 17, 2024 | Voda
Zástupci Fakulty životního prostředí (FŽP) na Univerzitě J. E. Purkyně (UJEÚ) v Ústí nad Labem představí veřejnosti v Ostravě a ve Zlíně novou technologii na odstranění léčiv z odpadních vod, na jejímž vývoji se podíleli. Léčiva patří mezi látky, s jejichž odstraněním z odpadních vod si čistírny nedovedou dostatečně poradit. Nová technologie by tomu mohla napomoct, informovala o tom mluvčí univerzity Jana Kasaničová.
Léčiva se ve vodě vyskytují v malých množstvích, jsou špatně odstranitelná, a proto často putují přes čistírnu odpadních vod (ČOV) dále do vodního prostředí. Do odpadních vod se mohou dostat vyloučené nespotřebované zbytky použité pro léčbu lidí i zvířat, ale i v podobě celých nepoužitých léků.
„V analyzovaných odpadních vodách nacházíme ve vyšších koncentracích antibiotika, léky na tlak, na bolest nebo antidepresiva,“ uvedla Sylvie Kříženecká z FŽP UJEP, která se analýzou léčiv zabývá. „Jejich vliv na živé organismy je pak velmi problematický. Může docházet k jejich hromadění v prostředí, antidepresiva ovlivňují chování živočichů, hormony mohou zase ovlivnit jejich pohlaví a rozmnožování,“ doplnila výzkumnice.
Vývoj inovativních technologií, které by účinnost odstranění léčiv na ČOV zvýšily, je potřebný a aktuální. „Používají se různé postupy. Můžeme využít biodegradační schopnosti některých mikroorganismů, účinku světla při takzvané fotodegradaci nebo nasadit sorbenty, na které se léčiva navážou,“ uvedla Kříženecká.
Cestou sorpce se vydali i ve společnosti AIVOTEC. Ve spolupráci s ústeckou fakultou životního prostředí připravili a otestovali sorbent vyráběný z aktivovaného uhlíku získaného pyrolýzou, tepelným rozkladem bez přístupu vzduchu, biomasy. „Na rozdíl od aktivního uhlí vytváří s polutanty pevné chemické vazby. Kromě farmak ho lze využít pro odstranění širokého spektra znečišťujících látek,“ představil technologii CarbonCLEAN zástupce společnosti. Náklady na výrobu uhlíkového sorbentu jsou podle něj nízké, což značně zvyšuje potenciál jeho průmyslového nasazení.
Partneři se v posledních letech zaměřili na ověření funkčnosti technologie v praxi. Textilní filtry se sorbentem CarbonCLEAN vyrobených ve spolupráci s firmou RETEX otestovaly dva různé provozy. Zkušenosti mají v Ústřední čistírně odpadních vod v Ostravě a v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně.
Autor: Univerzita J. E. Purkyně
Bře 17, 2024 | Voda
Stát loni vydal 26,8 miliardy korun na opatření proti suchu. Koncepci ochrany před následky sucha v roce 2023 projednala vláda na výjezdním zasedání v Libereckém kraji. Peníze využila například na pozemkové úpravy, zvýšení podílu organické hmoty v půdě, ale i na stavbu vodovodů a kanalizací, uvedlo ministerstvo zemědělství (MZe). V předchozích pěti letech bylo podle informací MZe na opatření proti suchu průměrně vynaloženo téměř 16 miliard korun.
Koncepce obsahuje 35 opatření a popisuje kroky, které zmírňují následky sucha a pomáhají prevenci před extrémními vlivy počasí. „Podporu poskytujeme například na zatravňování, šetrné způsoby hospodaření, pěstování plodin, které prospívají půdě a brání erozi, a na vyčleňování ochranných pásů podél vod,“ řekl ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).
Z téměř 27 miliard korun se necelá miliarda využila také na obnovení přirozených prvků v krajině a hospodaření se srážkovými vodami. Půl miliardy přispělo k výstavbě a obnově rybníků a malých vodních nádrží, čtvrt miliardy šlo na lesní opatření. Z částky se postavilo také 128 kilometrů vodovodů, pět úpraven vod, 167 kilometrů kanalizací a 59 čistíren odpadních vod. Na opatření, které v době sucha přivede vodu z míst, kde je jí dostatek, šlo 1,64 miliardy korun.
MZe se na opatření podílelo částkou 20,4 miliardy korun. Přispělo také ministerstvo životního prostředí (MŽP) téměř pěti miliardami korun a ministerstvo průmyslu a obchodu 1,5 miliardy korun. Z evropských zdrojů šlo téměř 70 procent peněz, 17 procent pak ze státního rozpočtu. V období mezi lety 2017 až 2021 průměrně každoročně vynaložilo MZe 13,2 miliardy korun na opatření proti suchu a MŽP přispělo průměrně částkou 2,7 miliardy korun.
Rok 2023 byl podle MZe nejteplejší v historii Evropy a nedostatek vody postihl mnoho států. V ČR byl nepatrně nadprůměrný úhrn srážek, proto dopady sucha na Česko nebyly extrémní. Hladiny podzemních vod v létě klesly, oproti letům 2014 až 2021 ale nezpůsobily problémy v zásobování pitnou vodou. Také průtoky ve vodních tocích v mnoha lokalitách poklesly pod úroveň dlouhodobých průměrů v letních měsících. Díky dostatečnému naplnění přehradních nádrží nicméně nebylo nutné omezovat odběry vody.
Autor: MZe
Bře 3, 2024 | Voda
Díky ústupu ledovců rozkvétá v horských řekách mikrobiální život. Ledovcová voda v horských řekách zabraňuje pronikání světla ke dnu řeky. Vlivem globálního oteplování ale její objem klesá. To znamená, že řeky se stávají teplejšími, klidnějšími a průzračnějšími, což dává řasám a dalším mikroorganismům příležitost k růstu. Závěry studie vědců ze Švýcarského federálního technologického institutu (EPFL) v Lausanne a pražské Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK) publikoval časopis Nature Geoscience.
„Jsme svědky hlubokých změn na úrovni mikrobiomu v těchto ekosystémech – nic menšího než ‚zelená přeměna‘ kvůli zvýšené primární produkci,“ řekl Tom Battin, profesor na Laboratoři říčních ekosystémů (RIVER) na EPFL v Lausanne.
Vědci zaměřili na prvky, jako je dusík a fosfor, ve vodě řeky a také na enzymy, které mikroorganismy žijící v sedimentu na dně řeky k využití těchto živin produkují. Poté sledovali změny v obou těchto faktorech v rozsáhlém spektru řek napájených ledovcem, které se liší velikostí. Vzorky sesbírali ze 154 řek.
„Ekosystémy horských řek napájených ledovcem obecně disponují omezeným množstvím uhlíku a živin, zejména fosforu. Jak ledovce ustupují a poptávka řas a dalších mikroorganismů po fosforu roste, může tento prvek představovat pro život ve vysokohorských řekách významné omezení,“ uvedl hlavní autor studie Tyler Kohler z katedry ekologie PřF UK a bývalý postdoktorand v laboratoři RIVER. Fosfor se tak stane v ekosystémech níže po proudu řeky ještě vzácnějším, což může mít na jejich potravní sítě zatím neznámé dopady.
Zjištění podporuje studie ze srpna loňského roku od vědců projektu Vanishing Glaciers. Experti v ní analyzovali mikrobiom malé horské řeky napájené ledovcem v pohoří Rwenzori v Ugandě. V ní již byly řasy a mikroorganismy rozrostlé. Složení živin a enzymů tam bylo také značně odlišné. „To, co se děje s ledovcem Rwenzori, nám poskytuje náhled na to, jak budou vypadat švýcarské řeky napájené ledovcem za 30 nebo 50 let,“ řekl Battin.
Řeky napájené ledovci v důsledku těchto změn budou hostit více mikrobiálního života, což bude hrát větší roli v biogeochemických cyklech, jako je výměna oxidu uhličitého.
Tým RIVER plánuje na této výzkumné práci stavět. V současné době tým provádí sčítání mikrobiální přírodní rozmanitosti v potocích napájených ledovci. Pomocí různých linií genomických informací zkoumají, jak různorodé mikroorganismy jsou schopny přežívat v náročném sladkovodním ekosystému.
Autor: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Úno 11, 2024 | Voda
Soukromý investor chystá stavbu malé vodní elektrárny u Vltavy poblíž Dívčího Kamene na Českobudějovicku. Projekt kritizuje Asociace vodní turistiky a sportu (AVTS). Vadí jí například to, že projekt vzniká v první zóně chráněné krajinné oblasti (CHKO) Blanský les. Investor Michal Masnička řekl, že staví na vlastním pozemku a postupuje podle předpisů.
Vybudování malé vodní elektrárny navazuje na projekt z roku 1912. Tehdy kvůli tomu řemeslníci i vyhloubili i náhon, ale další práce byly zastaveny. AVTS tvrdí, že Masnička chce elektrárnu vybudovat na stavební povolení z roku 1912. „Je to zavádějící a nepravdivá informace. Já jen navazuji na více než 100 let starý projekt. Ale na všechno si vyřizuji povolení a bez nich žádné kroky nedělám,“ řekl Masnička.
CHKO Blanský les v oficiálním prohlášení uvedla, že „investor kácel dřeviny na svých pozemcích, s platným povolením obce (na pozemcích mimo les) a státní správy lesů (na lesních pozemcích). Potud je vše v pořádku. Pokáceny byly ale i stromy ke kácení neurčené a stromy na sousedních pozemcích,“ stojí ve vyjádření. CHKO proto postup při těžbě řeší.
Podle AVTS projekt může devastovat přírodu v daném místě. „Proto jsme dali podnět úřadům, aby se celou záležitostí zabývaly,“ řekl předseda AVTS Petr Ptáček. „Projekt malé vodní elektrárny je projektem na několik let. Letos bych chtěl předložit kompletní dokumentaci CHKO (Blanský les),“ řekl Masnička. Dodal, že odhadované náklady na elektrárnu s výkonem 1,2 megawatt se pohybují v řádech desítek milionů korun.
Autor: Asociace vodní turistiky a sportu
Lis 15, 2023 | Voda
Vzácným a chráněným borovicím blatkám má v Českém lese pomoci úprava vodního režimu. Blatky, které se vyskytují pouze ve střední Evropě, rostou v CHKO Český les v přírodní rezervaci a evropsky významné lokalitě Pavlova Huť, kvůli narušenému vodnímu režimu ale chřadnou. Pracovníci CHKO a Lesů ČR proto letos budují nové dřevěné hrázky, které mají zabránit odvodnění území, řekl Martin Jiran z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
„Kosodřevině příbuzné blatky rostou na rašeliništích. V Pavlově Huti je několik ostrůvků se skupinkami těchto stromů. Sklářský potok ale z území odvádí vodu. Nové hrázky proto mají odtok zpomalit, a napravit tak vodní režim v komplexu rašelinných a podmáčených smrčin,“ řekl Jiran.
„Aby se zabránilo odvodňování rašelinných smrčin na Pavlově Huti, postavil podnik Lesy ČR v 90. letech na Sklářském potoce několik příčných přehrážek ze dřeva, které zvedly hladinu vody v potoce, zpomalily její odtok a vrátily vodu do území. Bohužel dnes se již rozpadají,“ uvedl Tomáš Rau z Lesů ČR. Letos se proto obnovila jedna z hrázek na horní části potoka. Díky tomu hladina dosahuje k terénu a přes levý břeh by se měla voda opět rozlévat do centrální části přírodní rezervace. „V dalších letech budeme sledovat, jak se tu voda drží, a případně pokračovat v podobných opatřeních,“ doplnil Jiran.
Podél rezervace vedla za minulého režimu železná opona. U potoka stály drátěné zátarasy pod vysokým napětím. Původní mělké koryto potoka tehdy dělníci přeložili, napřímili a zahloubili. „Po pádu železné opony sice ploty zmizely, ale jizvy v krajině zůstaly. Dnes je potřeba tyto staré rány opět uzdravit, vodu vracet do mokřadů a rašelinišť, a pomoci tak zdejší přírodě. Podmáčené a rašelinné smrčiny pomáhají zadržet vodu v krajině a příznivě ovlivňují klima,“ dodal Jiran.
Přírodní rezervace Pavlova Huť se rozkládá na ploše téměř 33 hektarů v nadmořské výšce od 740 do 790 metrů. Rozsáhlé, silně zamokřené rašelinné území přesahuje do Německa. Lesní porost tvoří hlavně smrčiny a mechorosty, porosty rašeliníků jsou prostoupené vzácnou klikvou bahenní. Biologové tu našli 110 druhů hub, řada z nich patří mezi vzácné druhy, nebo také například pět vzácných druhů pavouků. Lesy jsou v rezervaci v současné době ponechané samovolnému vývoji, úprava odvodňovacích stok je jediným lidským zásahem.
Autor: AOPK ČR
Zdroj: ČTK
Autor foto : Sofronka, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3247148
Říj 28, 2023 | Voda
Kdyby otravu ryb v řece Bečvě v září 2020 způsobil kanál z Rožnova pod Radhoštěm, který vytéká z Energoaquy, porušovalo by to chemické a fyzikální zákony. V rozhovoru to řekl ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Cajthaml. O tom, že otravu způsobila společnost Energoaqua, rozhodl v pondělí vsetínský okresní soud. Trest ale firmě neuložil a ředitele podniku Oldřicha Havelku zprostil obžaloby. Rozsudek není pravomocný, žalobce se hodlá odvolat.
Podle soudkyně Ludmily Gerlové se nepodařilo zjistit, co přesně se v podniku před otravou řeky stalo. Cajthaml řekl, že dnes se již nedá prokázat, kdo opravdu havárii zavinil. Jisté je ale podle něj to, že to nezpůsobila výpust z bývalé Tesly Rožnov.
Soudkyně v rozsudku uvedla, že havárii způsobila společnost Energoaqua. Nepodařilo se však zjistit, co přesně se v podniku před otravou řeky stalo. Právnická osoba podle ní není v tomto případě objektivně trestně odpovědná, mohla se ale dopustit přestupku, která by měla řešit Česká inspekce životního prostředí. Kvůli chybějícím vzorkům vody z řeky ze dne havárie neexistuje podle soudkyně žádný přímý důkaz o vině firmy Energoaqua, svědčí však proti ní větší množství jiných skutečností. Za zásadní důkazy, že ryby otrávily kyanidy, považuje soud znalecké posudky, videa, fotografie, odborná vyjádření nebo výpovědi svědků.
Podle Cajthamla se na toxicitě vody, která ryby zabíjela, s největší pravděpodobností podílel kyanid. Kyanid je velmi dobře rozpustný ve vodě, podle vědce by se tedy na krátkém úseku řeky dokonale promísil s vodou a zabíjel by ryby hned, nikoliv až o 3,5 kilometru níž. „Kyanid jako takový je toxický okamžitě,“ řekl. „Po cestě jsou dokonce tři nebo čtyři jezy, kde dochází k absolutnímu promísení té vody. To není možné, ty ryby by musely umírat,“ uvedl. Ryby ale podle rybářů, kteří na místě rybařili, začaly umírat až níže. To, že by se kyanid dokonale promísil s vodou, odpovídá i experimentu se solí, který provedli vědci. Sůl má podobnou rozpustnost jako kyanid.
Znalecký posudek, ve kterém soudní znalec Jiří Klicpera použil barvivo fluorescein, podle Cajthamla chování kyanidu neodpovídá. „To má úplně jiné vlastnosti a jinak se s vodou mísí,“ řekl. Znalec Klicpera uvedl, že havárii zavinila Energoaqua. Podle něj nesprávně provozovala vodní hospodářství, především chemickou čistírnu odpadních vod. Za příčiny otravy označil zanedbání personálních otázek a kvalifikace zaměstnanců a dále zrušení původní funkce dvou lagun ze strany managementu podniku, které měly případný únik nebezpečných látek zastavit. K havárii podle něj přispěl i nízký průtok vody v Bečvě.
Rybáři, kteří na řece chytali ryby, uvedli, že na místě cítili chlor. „To je typický znak toho, že to nebyl záměr vylít tam kyanidy, ale že to byla havárie, kterou někdo sanoval. Protože to nebyl přímo chlór, ale chlornan, v podstatě Savo, ze kterého se chlór může uvolňovat“ řekl. Chlornan se podle vědce používá k oxidaci kyanidu, aby se snížila jeho jedovatost. „Ale než se tak stane, tak se může stát, že je ta směs ještě toxičtější, chlornan spolu s kyanidem. Ukazuje to, že to byla havárie a viník to dobře věděl a začal to řešit,“ řekl.
Přítomnost chlornanu ve vodě se podle Cajthamla netestovala. Vzorky na tento test by se musely odebrat ještě ten den, protože chlornany jsou velmi reaktivní a z vody vymizí. „To bylo naprosté selhání systému, kde nikdo neodebral vzorky, ať už záměrně či nezáměrně,“ řekl. „Díky tomu, že nejsou vzorky z toho dne, nejsme schopní určit viníka,“ dodal. Analýza nezkoumala podle něj ani další látky, jako jsou například fenoly, které jsou také toxické. Fenol se vyrábí například v chemičce Deza, která patří do svěřenských fondů expremiéra a šéfa ANO Andreje Babiše. Soud však Dezu jako možného původce havárie s odkazem na znalecké posudky vyloučil.
„Co dělá směs fenolů a kyanidu, nevíme, protože takové tabulky nejsou. Ale fenoly neanalyzoval vůbec nikdo… daly by se z těch ryb změřit,“ řekl vědec. Aby mohli vědci zjistit toxicitu kombinace látek, museli by znát jejich koncentrace. Ty jsou ale známé jen u kyanidu. Na základě příznaků popsaných rybáři by se podle Cajthamla dalo zjistit, kolik se v řece nacházelo chlornanu řádově. „Chlornan je cítit a je agresivní jen od nějaké koncentrace,“ řekl.
Jestli šlo o kombinaci látek nebo jen o vliv jedné chemické látky, není jasné. Podle Cajthamla by ale do řeky musely uniknout minimálně desítky kilogramů kyanidu, aby způsobil takovou otravu.
Soud mediálně sledovaný případ začal v hlavním líčení projednávat koncem ledna. Vypovídaly desítky svědků, soud předvolal také několik soudních znalců. Spis k případu má přibližně 7000 stran.
Autor: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta
Zdroj: ČTK
Říj 5, 2023 | Voda
Ve sportovním areálu Baník vybuduje Sokolov dvě retenční nádrže na zachycování dešťové vody. V létě poslouží pro zavlažování a kropení hřišť a v zimě na výrobu ledu a údržbu ledové plochy na zimním stadionu. Město by tím mělo výrazně ušetřit za vodu, řekl sokolovský starosta Petr Kubis (ANO).
„Měly by zde být vybudovány dvě retenční nádrže o kapacitě asi 330 metrů krychlových. My na ně dostaneme finanční prostředky z dotačního titulu. Celá akce bude v objemu asi 16 milionů korun s tím, že dotace nám zaplatí větší část. Nezaplatí nám pouze neuznatelné náklady, které jsou v rámci projektové dokumentace, a daň z přidané hodnoty,“ řekl starosta. Město získá dotaci ze Státního fondu životního prostředí.
Záměrem je vybudovat dvě retenční nádrže a dešťovou kanalizaci. Voda bude stahována ze střešních plášťů čtyř budov, a to z hlavní fotbalové tribuny, ubytovny, šatny fotbalového klubu a zimního stadionu.
Vybudování retenčních nádrží v areálu Baník je nejnákladnějším a zatím posledním projektem na zachycováním dešťové vody. Nádrže už slouží například v Domě dětí a mládeže či několika mateřských a základních školách.
Využití dešťové vody se tam podle starosty osvědčilo. Radnice nyní hledá další místa, kde by měly nádrže uplatnění. V úvahu připadají další školy, příspěvkové organizace či sportoviště. Využít chce také dotačního titulu ministerstva životního prostředí.
Autor: Sokolov
Zdroj: ČTK
