Říj 2, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Lesníci loni třetí rok po sobě evidovali pokles těžby dříví napadeného kůrovcem, zatímco předchozích osm let těžba rostla, vyplývá ze zprávy Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. I přes pokles těžby ale ústav upozorňuje, že kůrovcovou kalamitou je postižená téměř celá ČR a v lesích ani v příštích letech nelze očekávat získání úplné kontroly nad šířením kůrovce, a to i vzhledem k nevyzpytatelnosti počasí.
Ústav pracuje s hodnotami z dvou třetin lesů. Za loňský rok tvořil objem smrkového kůrovcového dříví 3,2 milionu metru krychlových, což meziročně představuje pokles o více než dvě pětiny. „Pokud objem evidovaný v uplynulém roce přepočítáme na celkovou rozlohu lesů v Česku, dostaneme se na hodnotu více než 4,5 milionu metru krychlových vytěženého smrkového kůrovcového dříví.“ Celkem za loňský rok poškodily organismy včetně kůrovce přibližně 3,42 milionu metru krychlových dřevní hmoty. Meziročně se jedná o pokles, předloni to bylo 5,79 milionu a v roce 2020 přes 15,4 milionu metrů krychlových dřeva.
Napadení stromů lýkožrouty v posledních letech zmírnily podle ústavu příhodné klimatické a povětrnostní podmínky. „Pro letovou aktivitu podkorního hmyzu bylo chladnější počasí v loňském dubnu a květnu méně příznivé, podobně jako o rok dříve,“ uvedl za ústav Jan Řezáč.
Další měsíce nicméně nebyly pro aktivitu hmyzu optimistické, hmyz se například více rojil v období sucha, což vedlo k oslabení smrku na většině území Česka. „Srážkově bohatá závěrečná čtvrtina roku naštěstí vláhový deficit v půdě zdárně dorovnala,“ dodal Řezáč.
Z dat ústavu nicméně vyplývá, že se lýkožrouti na smrku vyskytují téměř v celé ČR v kalamitním stavu. „V přepočtu reprezentuje hlášený objem kůrovcového dříví v průměru přibližně 3,7 metru krychlových na hektar smrkových porostů všech věkových stupňů v Česku. Jedná se tak o více než 20násobné překročení hodnoty odpovídající základnímu stavu lýkožroutů.“
Největší těžby smrkového kůrovcového dříví vykázali lesníci v Plzeňském a Olomouckém kraji, dále v Kraji Vysočina.
Autor: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
Zář 22, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Krajský soud v Ústí nad Labem bude na začátku října pokračovat v hlavním líčení s mužem, který je obžalovaný ze založení požáru v národním parku České Švýcarsko. Bývalému dobrovolnému strážci Jiřímu Lobotkovi hrozí za obecné ohrožení a poškození cizí věci až 15 let vězení. Vinu přiznal jen v případě menších požárů na Děčínsku, založení největšího požáru v historii ČR odmítá
Na začátku hlavního líčení letos v květnu působil Lobotka zmateně, proto si soud vyžádal posouzení jeho psychického stavu. Soudce Roman Felzmann tehdy uvedl, že v důsledku medikace není možné, aby se obžalovaný účastnil procesu a hlavní líčení přerušil. To je teď nařízeno poprvé na 8. října a na další říjnové dny.
Lobotka byl umístěn na vězeňské psychiatrii. „Myslím, že je na tom lépe, medikace mu byla celkem významným způsobem upravena,“ řekl novinářům v polovině srpna obhájce Vít Pavko. Zopakoval, že jeho klient stále tvrdí, že velký požár Českého Švýcarska v roce 2022 nezpůsobil.
Žalobce muže viní z toho, že v období dlouhotrvajícího sucha a velmi vysokých teplot přes opakované výstrahy meteorologů před nebezpečím požárů rozdělal oheň v noci na 24. července 2022 v Hřensku v lokalitě Malinový důl. Pomohl si k tomu přineseným lihem, zapalovačem a klestím, stojí v obžalobě.
Požár v Českém Švýcarsku se rozšířil nejméně na 1100 hektarů. Musely se evakuovat stovky lidí. Náročný zásah trval 21 dní. U likvidace požáru se vystřídalo 6000 hasičů. Obyvatelé několika obcí je museli opustit, v osadě Mezná shořely tři domy a plameny poničily i další stavby. Zavřená je od požáru největší atrakce v Hřensku Edmundova soutěska.
Autor: MŽP
Zář 8, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Česko podle ministerstva zemědělství (MZe) požaduje po Evropské komisi, aby odložila termín, odkdy budou muset české firmy plnit nové nařízení proti odlesňování. Některé firmy podle ministerstva nemají od komise dostatek informací o podmínkách, které budou muset plnit. Nařízení se přitom dotkne tisíce českých firem, nejvíce v dřevozpracujícím průmyslu, ale dopadne také na nakladatelství či obchodní řetězce. Na nepřipravenost českých firem upozornila společnost Deloitte.
Velké a střední firmy budou muset plnit požadavky nařízení od letošního 30. prosince, malé firmy a mikropodniky od 30. června 2025. MZe uvedlo, že se snaží české firmy o povinnostech informovat například pořádáním seminářů, firmy i státní správa ale podle úřadu doplácí na špatnou informovanost Evropskou komisí.
„Dopad na jednotlivé firmy a dodavatelské řetězce je nyní těžké odhadnout. Pro minimalizaci možných negativních efektů je nutné, aby EK zveřejnila a poskytla všem subjektům dostatečný čas na seznámení s klíčovými nástroji nutnými pro provádění nařízení. Jelikož se tak prozatím nestalo, požadujeme, stejně jako řada dalších členských států EU, aby proveditelnost nařízení byla odložena,“ uvedlo tiskové oddělení MZe.
Cílem nařízení je snížit příspěvek EU k celosvětovému odlesňování a znehodnocování lesů. Bude se týkat firem, které vyrábí, zpracovávají nebo uvádějí na trh produkty z kávy, kakaa, palmového oleje, sóji, hovězího masa, kaučuku a dřeva. Firmy budou muset shromažďovat a vykazovat údaje a souřadnice pozemků, na kterých komodity produkují, a poté je zaznamenat do evropského informačního systému.
Společnost Deloitte oslovila 50 firem působících v ČR, 6,45 procenta z nich má zmapovaný dodavatelský řetězec a zavádí opatření. Dostupné informace si zatím zjišťuje více než třetina společností, čtvrtina čeká na pokyny od mateřské společnosti a s přípravami nezačalo 29 procent firem. MZe uvedlo, že EK zatím jednání o odložení účinnosti nařízení nezahájila.
Směrnice zavádí mimo jiné kontroly, podle úrovně rizika odlesňování při produkci bude nutné kontrolovat jedno až devět procent zasažených firem. MZe ale ještě nemá přesné informace, kolika firem se nařízení dotkne, počítá proto se dvěma výšemi nákladů.
V prvním scénáři počítá MZe s 2120 kontrolami ročně, což vyjde na 97,3 milionu korun za rok, ve druhé variantě by počet kontrol mohl dosáhnout 2827 ročně a náklady by se zvýšily na 129,7 milionu korun. MZe předpokládá, že počet kontrol bude ještě vyšší.
Do nákladů nicméně nejsou započítány další výdaje, například na technické zázemí odborných pracovišť nebo registraci firem do elektronického systému. Nyní přitom neexistuje nástroj EU, ze kterého by bylo možné náklady uhradit, nařízení tedy bude financováno ze státního rozpočtu. Zároveň bude potřeba najmout 76 až 96 nových zaměstnanců a transformovat Ústav pro hospodářskou kontrolu lesů na Národní lesnický institut.
Podle organizace OSN pro výživu a zemědělství mezi lety 1990 a 2020 celosvětově ubylo zhruba 420 milionů hektarů lesů, což odpovídá velikosti EU. Odlesňování způsobuje úbytek biologické rozmanitosti a emise z odlesňování jsou druhou nejvýznamnější příčinou změny klimatu. V ČR ale k odlesňování nedochází, plocha lesů naopak dlouhodobě roste, tvrdí ministerstvo. Zatímco v roce 1990 dosahovala v Česku plocha lesů přes 2,630 milionu hektarů, loni vzrostla na 2,682 milionu hektarů, což je zhruba třetina celkového území státu.
Autor: MZe
Zář 8, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Na stavbu, rekonstrukci nebo odbahnění rybníků a vodních nádrží poskytne ministerstvo zemědělství (MZe) 130 milionů korun, rybníkáři mohou o dotaci začít žádat v pondělí 16. září. Cílem podpory je zadržení vody v krajině, posílení protipovodňových funkcí rybníků a zvýšení bezpečnosti. Mezi lety 2016 až 2024 poskytlo MZe na podporu rybníků a vodních nádrží postupně ve čtyřech výzvách přes miliardu korun na celkem 103 rybníků.
Peníze na výstavbu nových, obnovu zaniklých či rekonstrukci stávajících rybníků poskytne ministerstvo na rybníky větší než dva hektary. O podporu na odbahnění značně zanesených rybníků mohou žádat rybníkáři s rybníkem o výměře dva až 30 hektarů.
Podle ministerstva všechny vystavěné rybníky pomáhají zadržet vodu v krajině a mají důležitý vliv také při povodních. Každý z nich je navíc významným krajinný prvkem, který pomáhá udržovat lokální mikroklima, stabilní hladinu podzemních vod a vytváří biotop s rozmanitými živočišnými i rostlinnými druhy, uvedl úřad.
V Česku se v současné době nachází přibližně 24.000 rybníků a vodních nádrží o celkové ploše kolem 52.000 hektarů, vyplývá z takzvané Modré zprávy o stavu vodního hospodářství.
Žádosti o dotace bude ministerstvo přijímat do 31. října letošního roku.
Autor: MZe
Čvc 30, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Svazy obcí a lesů zásadně nesouhlasí s postupem ministerstva životního prostředí (MŽP) v otázce vyhlášení Národního parku (NP) Křivoklátsko. Podle nich ministerstvo obchází legislativní proces a dostatečně s nimi nekomunikuje. Vadí jim, že návrh na národní park upouští od aktivní a dlouhodobé péče o lesy a nahrazuje ji samovolným vývojem na převažující ploše území. Ministerstvo v reakci označilo tvrzení za nepravdy a důrazně se proti nim ohradilo.
„V tomto případě už pomyslný pohár trpělivosti obcí opravdu přetekl. Po nedostatečné komunikaci a obcházení standardního legislativního procesu jsme nuceni vyjádřit zásadní nesouhlas s postupem ministerstva,“ uvedl místopředseda Svazu měst a obcí ČR a starosta obce velký Osek Pavel Drahovzal. Je podle něj nepřijatelné, aby se o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko rozhodovalo bez zohlednění názorů místních samospráv a občanů.
Podle mluvčí ministerstva Veroniky Krejčí úřad naopak celou dobu nadstandardním způsobem vše s obcemi i občany projednává a diskutuje. „Intenzivní projednávání se zastupiteli obcí probíhalo ještě před vlastním meziresortním připomínkovým řízením, ve kterém jsme se jejich požadavky snažili zapracovat,“ řekla. Ministerstvo si podle ní stojí za názorem, že legislativu projednává standardním způsobem a transparentně. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) novinářům na začátku července řekl, že úřad vypořádal téměř všechny připomínky, návrh na vyhlášení parku v podobě novely zákona o ochraně přírody a krajiny by se na podzim měl dostat do Sněmovny. Záměr ale naráží na odpor řady starostů. Ministerstvo odůvodňuje záměr ochranou části Křivoklátska, kde je pestrý a největší lesní komplex ve vnitrozemí ČR s velkou rozmanitostí přírody.
Již minulý týden starostové, kteří s vyhlášením parku nesouhlasí, vyjádřili nesouhlas s tím, že se schůzky k vypořádání připomínek mají zúčastnit jen zástupci ministerstva pro místní rozvoj, Svazu měst a obcí a Svazu místních samospráv. Jednání bylo podle nich též svoláno „ze dne na den“, poté bylo ale zrušeno, což pobouřilo svazy. Krejčí v té době sdělila, že ministerstvo žádné jednání nesvolalo a že se plánuje se svazy sejít v blízké době. MŽP by pak mělo představit všechna vypořádání připomínek. Obce ve svém vyjádření uvádí, že vnímají legislativní řízení k návrhu vyhlášení NP Křivoklátsko jako chaotické a netransparentní. Vedení ministerstva označují za povrchní, nadřazené a procesů neznalé, dokazuje to podle nich nedostatečná časová lhůta pro vyjádření se k vypořádání připomínek a jejich faktická ignorace stejně jako způsob svolávání oddělených jednání k vypořádání.
Nesouhlas s postupem ministerstva zaslal Svazek obcí Křivoklátska s dalšími nejen dotčenými obcemi, Svazem měst a obcí ČR, Sdružením místních samospráv ČR, Sdružením vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR či Lesnicko-dřevařskou komorou ČR. Podle návrhu má zamýšlený Národní park Křivoklátsko zabírat 116 kilometrů čtverečních, tedy 16 procent současné chráněné krajinné oblasti.
Autor: MŽP
Čvc 15, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Nezastupitelný význam tlejícího dřeva pro ekosystémy vysvětlují letos odborníci ze Správy Národního parku Šumava veřejnosti. Osvětové akce zasvětili právě tlejícímu dřevu, jakožto šumavskému fenoménu. Na vrchu Poledník u Prášil turistům ukazovali, jak i díky mrtvým stromům nyní žije a prosperuje les zničený před lety nejdříve orkánem Kyrill a následně kůrovcovou kalamitou, řekl mluvčí parku Jan Dvořák. Další podobné akce se o prázdninách uskuteční ještě na Březníku, u Pramenů Vltavy a u Plešného jezera.
„Tlející dřevo je fenomén na Šumavě, který je všude. Je v místech, kde se nezasahuje, nebo se zasahuje tak, aby tam tlející dřevo zůstalo. Tlející dřevo je bohatství lesa, které není ničím nahraditelné,“ řekl Dvořák. Stromy na Poledníku nejprve v lednu 2007 vyvrátil orkán Kyrill, přeživší dospělé smrky ve vrcholové partii Šumavy pak napadl kůrovec a dílo zkázy dokonal. Před zhruba 15 lety tak byly na dříve zeleném vrchu jen tisíce vyvrácených nebo stojících stříbřitých mrtvých kmenů stromů. Dnes se vrch opět zelená, mezi soušemi roste nový, přirozeně obnovený les. Pomáhá mu k tomu tlející dřevo. Mění se v biomasu, která tvoří podklad nezbytný pro vznik nového lesa. Správci parku přiznávají, že když turisté nyní vidí, jak si příroda s obnovou kůrovcem zničeného lesa po několika letech sama poradila, jsou daleko vstřícnější k vnímání důvodů, proč jsou v parku bezzásahová území.
Po kůrovci se v mrtvých stromech usadily houby, bakterie, řasy, mechy, lišejníky či kapraďorosty. Chodbičky, vytvořené v kmenech škůdcem, obsadilo velké množství hmyzu, za ním pak přišli ptáci. Stojící kmeny prorostlé houbami poskytují domov tesaříkům, kovaříkům, čmelákům, pavoukům, stonožkám, lumčíkům, svinkám, hlísticím, chvostoskokům, střevlíkům, roztočům či můrám, uvádějí správci parku.
Mnohé druhy živočichů jsou přímo vázané na tlející dřevo. „Je to třeba pták datlík tříprstý, který z kmenů vytahuje larvy škůdců. Oblast s tlejícím dřevem vyhovuje i symbolu Šumavy tetřevu hlušci, kterému svědčí ten biotop. On potřebuje rozpadající se, rozvolněný les se soušemi,“ řekla terénní pracovnice monitoringu lesa Pavla Staňková. Až v tlejícím lese odborníci podle ní také například před šesti lety objevili vzácného brouka kornatce velkého, který byl na Šumavě naposledy pozorován v roce 1907. Zhruba 1,5 centimetru dlouhý plochý černý brouk je specialista, vyskytující se v oblasti se stojícími torzy suchých smrků, které obsadily dřevokazné houby troudnatci. Torza stromů navíc musí být alespoň deset let odumřelá a nejlépe osluněná. Vědci se domnívali, že na Šumavě už vyhynul, nyní se tu ale opět vyskytuje na některých lokalitách.
Velkoplošné náhlé změny podmínek, jako je vichřice, kůrovec, požáry či polomy po námrazách, nejsou na Šumavě neobvyklé. Vyvrácení desítek nebo stovek tisíc stromů větrem a následně kůrovcová gradace je v horských lesích Šumavy přirozeným a opakujícím se jevem, řekl Dvořák. Když se les nechá být více než 100 let, tlející kmen přispívá ke koloběhu života. Podle odborníků 50 až 80 procent mladých stromků roste v nejvyšších polohách Šumavy na tlejícím dřevě, je na něj vázáno 30 až 50 procent všech organismů žijících v lese. Bez tlejícího dřeva by na Šumavě zmizelo kolem 400 druhů tzv. dřevožijných hub. Tlející kmen je důležitou zásobárnou vody.
Autor: NP Šumava
Čvc 5, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Kolik mrtvého dřeva by mělo zůstávat v lese, by měl jasně stanovit nový zákon o lesnictví. Změny v novele zákony doporučuje přírodovědec Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a České geologické služby. Podle něj se většina mrtvého dřeva v posledních letech sbírá a půdě poté chybí živiny. Zároveň dodal, že by zákon měl stanovit povinnost pěstovat smíšené lesy bez ohledu na stáří stromů a ponechat v lese i staré stromy. Novelu zákona mají na podzim projednávat zákonodárci.
„Ze středoevropských lesů jsou v nejhorším stavu lesy středních poloh po kůrovcové gradaci. Jejich složení navíc neodpovídá současnému klimatu. U nás jsou stále smrkové lesy, což se nejen nehodí do současného klimatu, ale současně jsou monokulturní a dlouhověké,“ uvedl Hruška.
Podle něj je potřeba změnit druhové složení lesů blíž k smíšenému lesu, a také tak, aby les obsahoval staré i mladší stromy. Legislativa by to podle Hrušky měla stanovit. Dodal, že novela zákona, kterou budou projednávat poslanci, to zohledňuje pouze částečně.
V posledních desetiletích podle vědce v lese vůbec nezůstávalo mrtvé dřevo. To je přitom podstatné pro přírodní rozmanitost. „Pro lesy je extrémně důležité mrtvé dřevo, které bylo posledních 200 let dokonale vysbírané. Do půdy se proto nevracejí živiny. Chybí tam substrát, který by mohli využít brouci. Zároveň je nezbytné ke klíčení nových semenáčů. Zákon sice říká, že by tam mělo být, ale už neříká konkrétně kolik. Budeme apelovat na poslance, aby novelu upravili,“ řekl Hruška.
Hruška také upozornil, že lesní zákon musí respektovat hodně různých zájmů. Role lesů jako produkce dřeva klesá, naopak se zvyšuje jeho celospolečenská role, stejně tak jako ta pro uchování přírodní rozmanitosti nebo například rekreační. Je podle něj nutné tento aspekt v novele zákona zohlednit. „Bezpochyby přijde v nejbližším desetiletí další kůrovcová kalamita, což otevře prostor dělat změny rychle a na velkých plochách. Tam by se dikce nového zákona měla uplatnit,“ míní.
Velkým limitem pro přirozenou obnovu lesa je podle přírodovědce přemnožená spárkatá zvěř, jako například prase divoké. „V Česku se lesy obnovují přirozeně z velice malého procenta, většina z nich se spíše sází. Například v Rakousku se naopak omlazují přirozeně,“ řekl Hruška. Novela mysliveckého zákona, která umožní větší lov spárkaté zvěře, je podle něj nezbytným doplňkem lesního zákona.
Autor: Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR
Čvc 5, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Amatérský český mykolog našel na Pálavě vzácnou houbu, která dosud rostla jen ve Spojených státech. Vědci z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR ji identifikovali jako. Patří mezi vzácné a chráněné druhy a vyskytuje se v horských lesích na západě Spojených států. V Evropě se našla poprvé.
Seslička je velká a nápadná houba, která má až šesticentimetrové plodnice v podzemí. Nepodobá se ničemu, co amatérský mykolog Slavomír Valda z české krajiny zná. Objevil ji v Milovicích na Břeclavsku v Chráněné krajinné oblasti Pálava. Vědci následným studiem pomocí molekulárně genetických metod dokázali určit, o který druh houby se jedná.
„Nález v teplé oblasti střední Evropy je velmi nečekaný a ukazuje, že tento druh není jen endemit horských jehličnatých lesů západu USA a má širší ekologické nároky. Jde tak o nový druh nejen naší, ale i evropské mykoflóry. Nové druhy hub se popisují, i z našeho území, poměrně často, nicméně téměř vždy jde o druhy mikroskopických hub,“ uvedl Miroslav Kolařík z ústavu.
Česká mykologie má dobré zázemí v množství amatérských mykologů, kteří s velkým nasazením houby sbírají a studují. „Nesprávně je slovo amatér spojováno s menší znalostí tematiky. Řada amatérských mykologů jsou vynikající znalci hub. Pouze omezené laboratorní, časové a finanční možnosti často nedovolují dosáhnout mezinárodně uznávaných výstupů,“ řekl Kolařík.
Podle ústavu jsou potřebnými kroky k profesionalitě studium DNA, uložení sběrů a dat do uznávaných herbářů nebo databází a v neposlední řadě publikace v mezinárodních vědeckých časopisech. „V rámci programu Strategie AV21 Mycolife nabízíme amatérským mykologům pomoc při studiu jejich zajímavých nálezů. Jedním z výstupů je nedávný nález unikátní houby na Pálavě,“ dodal vědec.
Experti v programu MycoLife se zabývají léčivými i rizikovými faktory hub pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Připraví také první česky psaný Velký atlas mikroskopických hub a budou monitorovat houby v ovzduší škol. Program má trvat do roku 2028.
Velké houby, takzvané makromycety, se spojují s houbami kloboukatými. Řada druhů tvoří podzemní plodnice, které rostou pod povrchem nebo jsou v ní částečně zanořené. Příkladem mohou být například lanýže nebo jelenky. V terénu je lze najít cíleným sběrem, kdy se za pomocí motyčky odkrývá svrchní část zeminy. Ústav doporučuje se zaměřit na místa rozrytá zvěří, která tyto houby cítí a ráda konzumuje.
Zdroj foto: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sesli%C4%8Dka_podu%C5%A1kovit%C3%A1#/media/Soubor:Sedecula_pulvinata_168399.jpg
Autor: Mikrobiologický ústav Akademie věd ČR
Čvn 25, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Rozmanitost rostlin v evropských lesích, mokřadech a na loukách rychle ustupuje jednotvárnosti. Dlouhodobý trend potvrzují data, která shromáždili botanici z Masarykovy univerzity v Brně ve spolupráci s více než 250 vědci z většiny evropských zemí. Jde o dosud nejrozsáhlejší soubor dat, který umožňuje hodnotit změny flóry, vegetace a biotopů napříč kontinentem, uvedl mluvčí univerzity Radim Sajbot.
Získané údaje ukazují výrazné změny k horšímu například v evropském vnitrozemí, včetně Česka. Nížinné lesy jsou hustší a stinnější než dřív, proto mizí z podrostu světlomilné druhy rostlin. Mokřady a rašeliniště jsou odvodněné nebo vyschly a ztratily své specializované druhy. Na mnoha loukách a pastvinách skončilo hospodaření, což vedlo k zarůstání vysokými travami a křovinami. „Obecně z krajiny mizí specializované druhy vázané jen na určité biotopy, a naopak se šíří několik málo druhů schopných růst v mnoha různých biotopech. Mizí rozdíly, zvětšuje se jednotvárnost,“ uvedl Milan Chytrý z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Evropská agentura pro životní prostředí požádala před časem odborníky z univerzity, aby připravili celoevropskou analýzu změn diverzity rostlin a kvality přírodních biotopů. „Zjistili jsme ale, že to nelze udělat kvůli nedostatku dat. Oslovili jsme proto stovky botaniků a rostlinných ekologů z celé Evropy s žádostí o poskytnutí dat do databáze, kterou jsme nazvali ReSurveyEurope,“ popsal Chytrý.
Brňané spolupracovali s kolegy z Vídně, Halle v Německu a Wageningenu v Nizozemsku. Snažili se shromáždit dostupné údaje o výzkumech diverzity opakovaných na stejném místě v různých časech. V databázi jsou nyní údaje z více než 85.000 lokalit. „Nejstarší záznam je z roku 1911 a pochází ze švýcarských Alp,“ uvedla manažerka databáze Ilona Knollová.
Jedny z největších negativních změn, které databáze zdokumentovala, postihly biotop přímořských dun. Obrovské plochy zanikly kvůli stavbě hotelů a dalších rekreačních zařízení. Na zbytku se šíří invazní druhy, například jihoafrické kosmatcovníky. „Tyto sukulenty se začaly v jižní Evropě pěstovat jako okrasné rostliny, ale často se rozšíří na duny, které zarostou a úplně změní společenstvo původních druhů,“ uvedla italská botanička Marta Gaia Sperandiiová, která přišla do Brna na dvouletý výzkumný pobyt, aby mohla data podrobně analyzovat.
Autor: Masarykova univerzita v Brně
Čvn 2, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) se začátkem houbařské sezony začal tento týden na svém webu znovu zveřejňovat průběžně aktualizovanou mapu republiky, na níž s ohledem na srážky, půdní vlhkost či teploty posledních dnů odhaduje pravděpodobnost růstu nejčastěji sbíraných hub v zemi. Meteorologové nicméně upozornili na to, že faktický výskyt hub závisí na konkrétní lokalitě a tamních podmínkách, a proto je třeba brát mapu v celorepublikovém měřítku s určitou rezervou.
Mapa odráží pravděpodobný růst mykorhizních druhů hub, tedy těch, které lidé nejčastěji sbírají. Nejznámějšími mykorhizními houbami jsou hřiby, muchomůrky, holubinky, ryzce, lišky nebo některé čirůvky.
„Spuštění výpočtu záleží nejen na vhodném počasí pro růst hub (optimální teploty, srážky a půdní vlhkost), ale také na reálném výskytu hub v lesích – ten mapují mykologové přímo v terénu. Jakmile jsou tato kritéria ve shodě, výpočet je spuštěn a mapa zveřejněna. Faktický výskyt hub samozřejmě závisí na konkrétní lokalitě a zdejších podmínkách,“ napsali meteorologové na facebooku.
Značnou roli při růstu hub hrají přírodní podmínky, které se mohou měnit. „Pokud bylo třeba vaše oblíbené houbařské místo ve smrkovém lese vykáceno a na jeho místě nyní vyrůstá nový smíšený les, může se zde výrazně změnit skladba hub,“ poznamenal ČHMÚ. Mapu je proto podle odborníků třeba brát s rezervou a uvědomit si, že vyjadřuje pravděpodobnost výskytu hub zejména na základě meteorologických proměnných.
Počasí má na růst hub zásadní vliv. Obecně platí, že houby začínají nejvíc růst zhruba deset dní po vydatných deštích a následném teplém počasí. Nesmí být ale moc horko.
Základem výpočtu na mapě je informace o nasycení půdy srážkami v předchozích 30 dnech v kombinaci s průměrnými teplotami v posledních sedmi dnech. Výsledek je pak korigován sezonním koeficientem, který vyjadřuje rozdíly v početnosti mykorhizních hub během kalendářního roku.
ČHMÚ zveřejňuje na jednom místě i další informace se vztahem k živé přírodě. Na webu info.chmi.cz/bio se zájemci dozví o rozšíření pylů nebo o aktivitě klíšťat, komárů či kůrovce. Dostupné tam jsou také informace o rychlosti vývoje vegetace ve vztahu k počasí i o pocitové teplotě.
Autor: Český hydrometeorologický ústav
