Úno 25, 2024 | Živá příroda a krajina, les
V lesích, které v Česku v uplynulých letech narušila kůrovcová kalamita, se objevily desítky ohrožených druhů živočichů a rostlin. Z brouků kůrovcová kalamita umožnila mimo jiné návrat potemníka Corticeus fraxini, který nebyl v Čechách vůbec znám a na Moravě byl velmi vzácný. Čeští vědci to zjistili při sledování vývoje kalamity na 45 místech v Nízkém Jeseníku, na Českomoravské vrchovině a v jižních Čechách. Studii s jejich výsledky zveřejnil vědecký časopis Forest Ecology and Management, sdělili zástupci Biologického centra Akademie věd ČR, kteří se na studii podíleli spolu s pracovníky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, Muzea regionu Valašsko a Agentury ochrany přírody a krajiny.
Tomu, co se v lesích zasažených kůrovcem děje s rostlinami a živočichy, se podle nich dosud nikdo nevěnoval. Lukáš Spitzer z Muzea regionu Valašsko označil zjištění ohledně počtu objevených společenstev ve sledovaných oblastech za překvapivá. Rostlo tam v průměru přes 80 druhů vyšších rostlin, z nichž 17 je v červeném seznamu ohrožených druhů, a žila tam třetina všech tuzemských denních motýlů a zejména citlivější luční druhy byly v bohatých populacích.
„Mezi nočními motýly jsme našli nejen specialisty vyvíjející se na lišejnících či vzácné obyvatele lesních luk a mokřadů, ale i netušené počty velkých atraktivních druhů, jako jsou přástevník medvědí a bourovec trávový. Ze 199 brouků vázaných na mrtvé dřevo jich téměř čtvrtina figuruje v červeném seznamu (ohrožených druhů), mezi nimi i atraktivní druhy jako pýchavkovník červcový a kornatec drobný,“ sdělil Spitzer.
Z hlediska brouků byl podle Lukáše Čížka z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR největším přínosem po kůrovcové kalamitě vznik otevřených parkových lesů a skokový nárůst množství osluněného mrtvého dřeva. „Toho by v přírodních lesích bylo obrovské množství, naopak v hospodářských lesích je ho obvykle málo,“ uvedl Čížek. Dodal, že mrtvé dřevo má pro les mnoho přínosů, spolu s ním se do půdy vrací živiny a zlepšuje půdní podmínky pro další generace stromů.
Vědci upozornili na to, že po kůrovcové kalamitě budou lesy podle zákona znovu zalesněny, proto je jejich oživení jen dočasné. S ohledem na svá zjištění proto doporučují mimo jiné to, aby se znovu vše nezalesňovalo smrkem, ale tolerovaly se samovolně vzniklé drobné světliny a mokřady. „Ukazuje se, že ponechání prostoru přirozené obnově může být lacinější a umožní rychlejší produkci biomasy, kterou potřebujeme pro naplnění klimatických cílů,“ konstatoval Martin Konvička z Jihočeské univerzity. Kůrovcová kalamita v českých lesích naplno vypukla v roce 2018. Na vrcholu byla v letech 2019 a 2020.
Autor: Biologické centrum Akademie věd ČR
Úno 18, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Porosty modřínu opadavého v Nízkém Jeseníku obsahují podle vědců výrazný podíl genetického materiálu alpského původu, což v budoucnu může ohrozit populaci této jesenické dřeviny. Nejvyšší míru alpských genetických příměsí odborníci zjistili v oblastech ležících mimo původní areál rozšíření jesenického modřínu a v běžných hospodářských lesích, sdělil Jan Řezáč z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, jehož pracovníci genetickou variabilitu modřínů rostoucích v Nízkém Jeseníku zkoumali pomocí molekulárně genetických metod.
Odborníci podle Řezáče při výzkumu ověřili výskyt původního jesenického modřínu a zaměřili se také na to, do jaké míry jsou tyto dřeviny v Jeseníkách ovlivněny genetickým materiálem jiného původu. Populace modřínu opadavého v Nízkém Jeseníku a okolí je totiž často považována za místní typ jesenického modřínu, avšak podle zjištění vědců obsahuje poměrně výrazný podíl genetického materiálu alpského původu. „Ve většině z analyzovaných populací stále převažuje původní jesenická genetická linie, zároveň se ale ve všech z nich vyskytují jedinci převážně alpského původu,“ uvedl Řezáč.
Příměs cizího genetického materiálu sice podle Řezáče zvyšuje celkovou regionální genetickou diverzitu, zároveň ale vede k postupnému rozmělnění původního genofondu jesenického modřínu. „Zejména v chráněných územích zřízených kvůli ochraně populací jesenického modřínu by pro dlouhodobě efektivní ochranu bylo vhodné prozkoumat ve větším detailu i genetickou strukturu těchto populací,“ upozornil.
Podle vědců je třeba v porostech jesenických modřínů zabránit dalšímu šíření příměsi alpského genetického materiálu. Lesníci by měli odstranit modříny alpského původu a v jejich okolí vysazovat pouze ověřené místní modříny. „Praktické uplatnění doporučených opatření může být velmi komplikované a nákladné, ale do budoucna se tato opatření mohou ukázat jako nezbytná pro zachování genofondu původního jesenického modřínu,“ podotkl Řezáč.
Autor: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
Úno 18, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Kvůli mimořádně teplému počasí rozkvetly v těchto dnech lísky, podle meteorologů tak v Česku začala pylová sezona. Její posunutí do února pozorovali i v předchozích letech. Pokud vysoké teploty vydrží, brzy rozkvete i další pylový alergen – olše, uvedla Lenka Hájková z oddělení biometeorologie Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Meteorologové dnes na síti X napsali, že vzhledem k neobvykle vysokým teplotám vzduchu začalo takzvané fenologické předjaří. Sněženky jako tradiční poslové jara začaly kvést na začátku února nejdříve na jižní Moravě, nyní kvetou i ve středních polohách, například v Českém středohoří či v okolí Chřibské na Děčínsku. „Rozkvetly už také lísky – a pylová sezona tedy začala,“ dodal meteorologický ústav.
„Z pylových alergenů zatím momentálně kvete líska. Pokud ale budou nadnormální teploty pokračovat, tak brzy začne kvést další pylový alergen – olše, která je momentálně ve stadiu butonizace (pučení květních pupenů),“ poznamenala Hájková.
V posledních letech začíná podle ní líska kvést výrazně dříve než kdysi, začátek pylové sezony se tak posouvá do února. „Ale například v loňském roce začala líska kvést v nížinách již v polovině ledna. Pak ale došlo k ochlazení, kvetení lísky se zastavilo a naplno začala kvést v polovině února, stejně jako v roce letošním,“ doplnila.
Množství pylu v ovzduší ovlivňuje počasí, hlavně teplota vzduchu, sluneční záření, vítr a srážky. Aktuální situaci a předpověď míry ohrožení výskytem pylu na další dva dny mohou nejen alergici sledovat na Pylovém semaforu, kde se nyní na některých místech hlavně na Moravě a ve Slezsku objevují místa s mírným stupněm ohrožení. Sledovat vývoj rostlin a nástup jednotlivých stádií je možné na portálu www.fenofaze.cz.
Autor: ČHMÚ
Úno 18, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Bílé sněženky, žluté talovíny, růžové kaliny i další květy a pupeny ohlašují v brněnské botanické zahradě blížící se jaro. Rostliny nakvétají v podstatě na den přesně jako v předchozích třech letech. Průběh zimních měsíců byl téměř stejný, uvedla s odkazem na diagram teplot a srážek odborná pracovnice zahrady Hana Ondrušková.
Čemeřice v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity kvetou už asi měsíc, jasmín nahokvětý od prosince. V posledních dnech se přidala bledule jarní, talovín zimní či kalina vonná, objevují se první květy modřenců. Kvetou také vřesovce, lísky a tisy.
K rozpuku jsou připraveny květní pupeny dřínu. Raší také kdoulovec nebo dřevité pivoňky. I mandloň už se chystá k rozpuku, loni se její květy otevřely 21. března.
Pokud přijde několik teplých a slunných dnů, projeví se podle Ondruškové v plné kráse sněženky, bledule, šafrány a talovíny, z dřevin lýkovce, dřín a některé botanické druhy azalek.
„Již kvetou jasmíny nahokvěté, vřesovce, lísky, tisy, vilíny, vrby jívy. Následovat budou devětsily, modřence, jaterníky a kosatce síťkované,“ popsala Ondrušková.
Letošní únor je nadprůměrně teplý. V pátek padly rekordy na 23 ze zhruba 165 míst v Česku, kde se měří teploty alespoň 30 let. Celkově byl začátek února v Česku nejteplejší za více než 100 let.
Autor: Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity
Úno 11, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Státní podnik Lesy České republiky (LČR) eviduje v posledních pěti letech úbytek černých skládek téměř o polovinu. Zatímco v roce 2018 lesníci našli v lesích přes 630 skládek, loni jich bylo 322 a předloni 337. Podnik, který spravuje téměř polovinu lesů v zemi, úbytek skládek přičítá osvětě a tomu, že lidé více třídí. Likvidace černých skládek nadále stojí statisíce korun, řekla mluvčí LČR Eva Jouklová.
Státní podnik Lesy České republiky (LČR) eviduje v posledních pěti letech úbytek černých skládek téměř o polovinu. Zatímco v roce 2018 lesníci našli v lesích přes 630 skládek, loni jich bylo 322 a předloni 337. Podnik, který spravuje téměř polovinu lesů v zemi, úbytek skládek přičítá osvětě a tomu, že lidé více třídí. Likvidace černých skládek nadále stojí statisíce korun, řekla mluvčí LČR Eva Jouklová.
„Počet černých skládek sice klesl, ale stále je považujeme za velký problém. Větší skládky s případně nebezpečným odpadem musíme zadat k likvidaci specializované firmě. Menší, ve kterých není nebezpečný odpad, odstraníme okamžitě. Využíváme naše pracovní čety, které máme na lesních správách a polesích,“ řekla Jouklová.
Za posledních pět let dal podnik zlikvidovat 911 skládek, za což zaplatil čtyři miliony korun. Z toho loni se likvidace týkala téměř 200 skládek s náklady asi 900.000 korun. Nepovolenou skládku lesníci zdokumentují a podklady předají policii a obcím, v jejichž katastru se skládka nachází. Odhalený pachatel hradí i likvidaci skládky. Lesníci přiznávají, že najít původce skládky není snadné.
Nelegálně uložené odpady lesníci nacházejí nejčastěji v lesích u měst a obcí a také na odpočívadlech u hlavních silničních tahů. Jde hlavně o pneumatiky, plastové i skleněné lahve, spreje, oblečení, starý nábytek, části aut nebo elektrospotřebiče. Nad vznikem černých skládek se pozastavují i proto, že dnes jsou ve většině měst i obcí sběrné dvory, kam lze nepotřebné věci odvézt.
Nejvíce černých skládek Lesy ČR evidují ve Středočeském kraji, v posledních letech to bylo kolem 80 až 90 skládek ročně. Nadprůměrné množství skládek je i v Ústeckém a Libereckém kraji.
Vytvoření černé lesní skládky je přestupkem proti lesnímu zákonu i zákonu o odpadech. Viník může v přestupkovém řízení dostat pokutu až 100.000 korun.
Autor: Státní podnik Lesy České republiky
Úno 11, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Přístaviště pro rekreační lodě u Malých Žernosek na Litoměřicku možná nevznikne. Podle Chráněné krajinné oblasti (CHKO) České středohoří se v lokalitě vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů. Ministerstvo životního prostředí proto zamítlo odvolání Ředitelství vodních cest ČR (ŘVC ČR) proti rozhodnutí CHKO, které už dřív vyhovělo spolku Děti Země a stavbu zamítlo. Mluvčí ŘVC ČR Jan Bukovský řekl, že rozhodnutí podnik vyhodnocuje, aby mohl rozhodnout o dalším postupu. Proti rozhodnutí ministerstva se nelze odvolat.
Státní investor nedokázal přesvědčivě doložit, v čem konkrétně spočívá veřejný zájem stavbu pro osobní lodní dopravu a pro soukromou rekreační plavbu naproti přístavišti Velké Žernoseky stavět, uvedl spolek. Podle CHKO se v lokalitě vyskytuje například sladkovodní mlž velevrub malířský, užovka obojková, bobr evropský a zásahem by mohl být ovlivněn také losos obecný.
„Tvrzení ŘVC ČR o údajném veřejném zájmu a jeho převaze nad zájmem ochrany dotčených druhů živočichů byla buď obecná nebo šlo o spekulace, které se opíraly o nepřesvědčivé podklady,“ uvedl předseda spolku Děti Země Miroslav Patrik. Ze strany podniku podle něj chyběly například analýzy současného stavu na Labi a reálné prognózy, že přístaviště skutečně zvýší zájem o rekreaci a o podnikání a naopak sníží nezaměstnanost. „Státní investor také absurdně vydával technický popis přístaviště a jeho funkcí za důkazy údajného nedostatečně naplňovaného veřejného zájmu,“ dodal.
Přístaviště je podle Bukovského součástí sítě přístavišť pro rekreační plavidla, která v posledních letech podél Labe vznikají. „Je to lokalita, která má pro rekreační plavbu svůj význam,“ podotkl. Je možné, že ŘVC ČR projekt ještě upraví. Oproti jiným přístavištím se liší například tím, že je o něco větší a také je v projektu počítáno s vybudováním sjezdu na vodu, řekl Bukovský. „Může se stát, že pokud to nebude možné, přístaviště tam nebude,“ upozornil. Podle něj je o již zprovozněná přístaviště zájem zejména o víkendech o letních prázdninách. Například u přístaviště v Litoměřicích kotvilo přes 500 osobních plavidel, uzavřel mluvčí. Přístaviště v Malých Žernosekách je navrženo pro 18 lodí. Náklady ŘVC ČR vyčíslilo zhruba na 55 milionů korun.
Autor: Chráněné krajinné oblasti (CHKO) České středohoří
Úno 3, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Anketu o nejoblíbenější alej roku 2023 vyhrálo lipové stromořadí vedoucí ke klášteru na Hoře Matky Boží u Králík na Orlickoústecku. Z 83 nominovaných alejí získalo nejvíce hlasů, 1157. Informovalo o tom pořádající sdružení Arnika. Soutěž má podnítit zájem veřejnosti o stav veřejné zeleně, vítězem jejího předchozího ročníku byla lipová alej na Uhlířském vrchu v Bruntále.
Současná vítězná alej vede ke klášteru a poutnímu areálu na Hoře Matky Boží. Vysázena byla v roce 1705 a její součástí je osm barokních kaplí. Podle pořadatelů soutěžila už v minulém ročníku, kdy skončila se ziskem 13 hlasů na 64. místě. Nyní jich získala o 1144 více. „Nepodařilo se jí však překonat rekord v počtu hlasů. Ten stále drží Alej Přátelství u jezera Medard v Karlovarském kraji, která v roce 2018 vyhrála s 1635 hlasy,“ uvedli pořadatelé.
Na druhém místě ankety nyní skončila Dvořákova stezka, která vede mezi Nelahozevsí a Kralupy nad Vltavou na Mělnicku a lemují ji vzrostlé lípy, kaštany nebo javory, a na třetím třešňová alej podél silnice třetí třídy u Nového Malína na Šumpersku.
Lidé nominovali do soutěže aleje a stromořadí z 13 krajů v České republice, letos chyběly aleje z Karlovarského kraje. V anketě se podle pořadatelů sešlo 9782 hlasů. Kompletní výsledky ankety jsou na webu alejroku.cz.
Autor: Sdružení Arnika
Zdroj foto: https://aa.ecn.cz/img_upload/e6ffb6c50bc1424ab10ecf09e063cd63/1_alejroku23_celorep_ke-klasteru-hora-matky-bozi-hedec_josef-tymonek.jpg
Úno 3, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Dopady změny klimatu na růst topolů osikovitých nejsou vždy negativní, roli hraje i místo, kde strom roste. Výsledek výzkumu, který dělal brněnský dendrolog Martin Šenfeldr z Mendelovy univerzity v Severní Americe, odborníky překvapil. Očekávali, že dopady klimatických změn budou všude stejné, vyplývá to z tiskové zprávy zveřejněné Mendelovou univerzitou.
Badatelé výzkum zahajovali s hypotézou, že odezva bude ve všech pohořích velmi podobná. Z výsledků výzkumu ale vyplývá, že klimatické změny jsou pouze jedním z faktorů ovlivňujících růst stromů, závisí také na geografické poloze pohoří a tamním srážkovém režimu. „Osikovce rostoucí v sušších pohořích Ruby a Jarbidge vykazovaly růstový propad a zvyšující se citlivost na narůstající sucho v důsledku probíhající změny klimatu. V mírně vlhčím pohoří Santa Rosa naopak vykazovaly zrychlení růstu v důsledku postupného nárůstu teplot od roku 1970. Znamená to, že postupující změna klimatu může mít na růst osikovců jak negativní, tak i pozitivní vliv,“ uvedl Šenfeldr.
Díky variabilitě výsledků vědci vytipovali populace osikovců, které budou klimatickou změnou do budoucna zřejmě nejvíce ohroženy i ty, které z nárůstu teplot budou profitovat. „Způsobem, jak populaci osikovců v době klimatické změny podpořit, je udržování komplexní věkové struktury v oblastech, kde rostou. Je tedy důležité, aby tam byly stromy různého stáří: mladé, středně staré i staré. Pro zdravé odrůstání stromů je také potřeba regulovat početní stavy zvěře. V této oblasti se jedná především o různé druhy jelenců, kteří okusují semenáčky a výmladky, a tím limitují přirozenou reprodukci,“ uvedl Šenfeldr.
Badatel z Mendelovy univerzity na výzkumu spolupracoval s vědci z Utah State University, Western Aspen Aliance a U.S. Geological Survey. Osikovec je významnou dřevinou severoamerického kontinentu. „Plní celou škálu ekosystémových služeb, jako je například zadržování vody, lesy jsou stanovištěm volně žijících živočichů. Utváří biotopy biologickou rozmanitostí a vynikají také esteticky, když se v podzimním období jejich listy zbarví do sytě žluté barvy, vytváří vizuálně přitažlivý krajinný ráz,“ uvedl Šenfeldr. Proměny růstu stromů vědci zkoumali pomocí analýzy letokruhů u zhruba 300 stromů v oblasti Great Basin.
Pro svůj výzkum použili vědci dendrochronologickou metodu studia letokruhů. Letokruhové řady zkoumali od roku 1910 do současnosti. Výzkum dělali zhruba u tří stovek stromů ve třech geograficky odlišných oblastech mezi pohořími Sky Islands. Srovnávali souvislost mezi šířkou letokruhů a klimatickými změnami. Závěry výzkumu publikovali vědci v časopise Forest Ecology and Management.
Autor: Mendelova univerzita
Úno 3, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) dokončila poslední ze tří rozsáhlých projektů na obnovu mokřadů a udržení vody v krajině. V letech 2010 až 2014 šlo o projekt Stabilizace významných lesních ekosystémů, v období 2014 až 2015 o projekt Stabilizace vodního režimu a v letech 2021 až 2023 o projekt nazvaný Revitalizace mokřadů na vybraných plochách.
„Význam mokřadů si uvědomujeme, i proto jsme ve snaze zlepšit jejich stav v posledních letech realizovali tři velké projekty,“ sdělil ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. Zachování nebo obnova přirozeného režimu mokřadních stanovišť je podle něj jedním z cílů, které si Správa KRNAP vytyčila.
„Dělá nám radost, že ve velmi krátké době je vidět, jak se revitalizované plochy mění. Přepážky a jejich blízké okolí se plní vodou. Záhy pro ukončení prací dochází k obnově mokřadní vegetace. Obvykle už v další sezoně po obnově se stávají domovem hmyzu i obojživelníků,“ uvedl Böhnisch.
První dva projekty patřily k prvním rozsáhlejším pokusům o zlepšení stavu odvodněných lesních společenstev. Navázal na ně loni dokončený a zatím nejrozsáhlejší projekt Revitalizace mokřadů. „V jeho první části jsme přesně zaznamenali plochy vhodné k revitalizaci a byl vypracován materiál obsahující detailní popis každé plochy spolu s konkrétními postupy. V druhé části projektu jsme provedli zásahy na jednotlivých plochách,“ řekl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
Na odvodňovacích příkopech jednotlivých ploch vznikl systém přehrážek, které zpomalují či zastavují odtok vody z mokřadu. Jejich zanášením a zarůstáním se podle Drahného likviduje odvodňovací systém a mokřad se obnovuje. Práce se týkaly 35 lokalit, zrušilo se přes 40 kilometrů odvodňovací příkopů hrazením a zahrnováním. „Řečí čísel, pokud by se zrevitalizované kanály naplnily, zadrží přibližně 120.000 m3 vody, což odpovídá roční spotřebě třítisícové obce. Ze všech upravených ploch bylo vybráno deset, na kterých je nastavené dlouhodobé sledování změn vegetace, hladiny podzemní vody, pH a teploty,“ uvedla garantka projektu a vedoucí Oddělení ochrany přírody Správy KRNAP Viera Horáková.
Krkonošské mokřady mají několik podob, jsou součástí Evropsky významné lokality Krkonoše a Ptačí oblasti Krkonoše, tedy evropské soustavy NATURA 2000, s výskytem řady chráněných druhů. V původním bezlesí na hřebenech hor jsou vrchovištní subarktická rašeliniště, která jsou ve střední Evropě výjimečným ekosystémem. Tato rašeliniště na území Krkonoš, například Úpské nebo Pančavské rašeliniště, jsou zařazena na seznamu mezinárodně významných mokřadů Ramsarské úmluvy, s polskými rašeliništi tvoří přeshraniční ramsarskou lokalitu, uvedl KRNAP.
„Kromě klasických rašelinišť máme v Krkonoších také rašelinné a podmáčené smrčiny, do jejichž podoby v minulosti značně zasáhl člověk. Odvodnil je,“ sdělil Drahný. Důvodů byla řada, na přelomu 18. a 19. století snaha rozšířit lesní porosty jako zdroj dřevní hmoty pro důlní činnosti, později pro sklářství a další průmyslová odvětví. „Odvodňování v 80. a 90. letech minulého století bylo snahou obnovit porosty po těžbách vzniklých jako následek emisního spadu a odumírání lesů. Faktem ale je, že odvodněním se snižuje hladina spodní vody, dochází ke zvýšené erozi,“ uvedl Drahný.
Nejvýznamnějším typem mokřadů v Krkonoších jsou rašeliniště, která jsou na hřebenech hor součástí krkonošské arkto-alpínské tundry a výrazně je ovlivňuje chladné klima, srovnatelné s horskými oblastmi Norska a Švédska. To podle vědců vysvětluje, proč se v těchto polohách Krkonoš vyskytuje tolik severských a vysokohorských druhů.
Největší ohrožení pro tyto cenné lokality podle správců národního parku představují návštěvníci Krkonoš, když nerespektují pravidlo pohybu pouze po turistických cestách v klidových územích KRNAP. V poslední době rašeliniště ohrožuje i nástup klimatické změny spojený s výkyvy počasí v podobě delších suchých období.
Autor: Správa Krkonošského národního parku
Led 27, 2024 | Živá příroda a krajina, les
Zemědělci s využitím dotace na zakládání takzvaných agrolesnických systémů v loňském roce vysadili 61.000 stromů na 610 hektarech zemědělské půdy. Zemědělci získali na podporách dohromady 66 milionů korun. Stromy se sází na pozemcích, které dále slouží k pěstování plodin nebo jako pastvina. Dotace budou moci farmáři čerpat i na následnou údržbu stromů, uvedlo ministerstvo zemědělství.
Sázení dřevin může například rozčlenit půdní bloky, bránit erozi a stromy také svými kořeny nebo padajícím listím zvyšují podíl organické hmoty v půdě, uvedlo ministerstvo. Poukázalo také na to, že přispívají ke snižování emisí skleníkových plynů pohlcováním oxidu uhličitého nebo mohou sloužit jako úkryt zvěře v krajině.
Dotace na založení agrolesnického systému je 108.000 korun na hektar. Peníze slouží na pořízení stromků a jejich prvotní ochranu. Poté budou moci zemědělci čerpat na údržbu 19.000 korun na hektar. Podmínkou je to, že stromy musí na zemědělských pozemcích růst nejméně pět let. Dotace je hrazená z 65 procent ze státního rozpočtu, zbytek z peněz Evropské unie.
Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) uvedl, že zemědělci mohou sázením stromů diverzifikovat svou produkci bez snižování produktivity polí. „Dotace se poskytuje na 59 druhů lesních a ovocných dřevin, jako jsou například duby, lípy, jeřáby, jabloně, hrušně nebo třešně. Stromů musí být sto kusů na jeden hektar. Vysazovaný strom musí měřit nejméně 120 centimetrů, jde nám totiž o to, aby agrolesnický systém začal poskytovat přínos co nejdříve,“ doplnil.
Dotaci, která podporuje sázení stromů na zemědělské půdě, schválila loni vláda s tím, že se může rozdělit přes 127 milionů korun. Ministerstvo očekává, že sázení stromů se budou věnovat spíše menší zemědělci, dotace není ale nijak omezena velikostí podniku. Loni uvedlo, že podle odhadu do konce roku 2027, kdy skončí současné programové období Společné zemědělské politiky EU, se do agrolesnictví přihlásí asi 900 hektarů zemědělské půdy.
Autor: MZe
