Kvě 26, 2024 | Zvířata
Ornitologové pozorovali v posledních dnech na Záhlinických rybnících na Kroměřížsku kulíky bledé. Šlo o dva samce ve svatebním šatě, ve kterém jsou v tuzemsku k vidění zcela výjimečně. Touto dobou již bývají na svém hnízdišti v arktické tundře na severu Evropy, sdělil ornitolog Jiří Šafránek.
Na podzim podle něj kulíci bledí táhnou přes západní Evropu na zimoviště do západní až tropické Afriky a ojediněle se objevují i ve střední Evropě. Na Záhlinických rybnících se v minulých dnech objevily i další ptačí rarity. „Pozorovatelé ptáků zde objevili i kulíka písečného, pisilu čáponohou, chřástala malého, kvakoše nočního, bukače velkého, kormorána malého, labuť zpěvnou a bernešku velkou,“ uvedl Šafránek.
Záhlinické rybníky jsou podle odborníků nejvýznamnější ornitologickou lokalitou na střední Moravě. Pozorovali tam 260 druhů ptáků. „Většina z nich se zde zastavuje v době tahu, ale řada velmi vzácných a chráněných druhů na těchto rybnících i hnízdí,“ doplnil Šafránek. Soustava rybníků se nachází u Záhlinic, místní části Hulína na Kroměřížsku.
Autor: Česká společnost ornitologická
Zdroj foto: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kul%C3%ADk_bled%C3%BD#/media/Soubor:Pluvialis_squatarola_(summer_plumage).jpg
Kvě 18, 2024 | Zvířata
Díky projektu s názvem Místo pro motýly se odborníkům daří pečovat o druhy motýlů v blízkém okolí Prokopského údolí v Praze. Počty vzácných jedinců se v oblasti zdvojnásobily. Přírodní rezervace Prokopské údolí se vyznačuje velmi vysokým druhovým bohatstvím hmyzu, a proto nové lokality snadno nalezli i různí motýli, informovala o tom Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU), jejíž entomologové na projektu pracovali.
„Denní motýli patří mezi nejohroženější skupiny hmyzu, přičemž v České republice zhruba osmina druhů již vymřela a další druhy se k vymření blíží. Je proto povinností entomologů pokusit se ohroženým druhům pomoci,“ uvedl Michal Knapp, vedoucí Týmu ekologie hmyzu z Fakultě životního prostředí ČZU.
Mezi aktivity na podporu motýlů patří například prořezání křovin, výsevy vhodných rostlin, zavedení pastvy či správné nastavení intenzity a načasování seče. To se projevilo nárůstem počtu druhů, které dané lokality navštěvují.
„V původně druhově chudých křovinách či travních porostech jsme v roce 2023 zaznamenali již 47 druhů denních motýlů, přičemž třetina z nich je uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých ČR. Za nejvýznamnější nově se objevivší druhy lze považovat okáče metlicového, soumračníka skořicového a soumračníka podobného,“ řekl Tomáš Kadlec, specialista na biologii motýlů.
Univerzita uvádí, že dalším dokladem úspěšné péče je postupný nárůst populace modráska vičencového na lokalitě Dívčí hrady. Tým ekologie hmyzu na toto místo vysadil modrásky vičencové před šesti lety, protože v Praze tento druh lokálně vymřel. Naposledy byl pozorován naposledy v roce 2004. Od roku 2018 velikost populace dlouhodobě roste a v roce 2022 byla poprvé překonána hranice 1000 jedinců.
„Ovšem v některých letech, například loni, jsme zaznamenali i dočasný pokles kvůli nepřízni počasí. Právě proto je potřeba zajistit, aby populace motýlů byly relativně početné a dokázaly nepříznivé roky snadno přežít. Jarní generaci motýlů každoročně značíme a zpětně odchytáváme v květnu a červnu, přičemž první návštěvy roku 2024 naznačují, že i letos populace výrazně překoná hranici 1000 dospělců,“ uvedl Knapp.
V projektu vědci využívají i kozy z komunitní farmy JinoFarm a s Ekocentrem Podhoubí spoluorganizují dobrovolnické akce. Aktivity se uskutečňují s podporou pražského magistrátu, na jehož pozemcích jsou cílové lokality.
Místo pro motýly je zkrácený název projektu Cílená podpora ohrožených druhů motýlů založená na kombinaci flexibilního managementu biotopů a vyhodnocování detailních biologických dat.
Autor: Česká zemědělská univerzita v Praze
Kvě 18, 2024 | Zvířata
V Česku začíná sčítání takzvaných denních motýlů, do kterého se může poprvé zapojit veřejnost. Bude se konat na jaře a v létě, první etapa začne 3. června. Cílem je zlepšit ochranu motýlů, kteří z přírody rychle mizí, řekla hlavní koordinátorka celorepublikové akce Martina Skohoutilová z Mezinárodní ochranářské skupiny JARO. Akci zastřešuje skupina JARO, která na projektu spolupracuje s vědci z České společnosti entomologické, Společnosti pro ochranu motýlů a Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR.
Zájemci se mohou před začátkem ostré fáze projektu zorientovat v problematice na webu. Jarní sčítání je naplánované od 3. do 9. června, kdy si sčitatelé za vhodného počasí vyčlení půl hodiny na sledování motýlů. Trénink před akcí není povinný.
„S přípravou je dobré začít už teď a seznamovat se s motýly na fotografiích nebo přímo venku, aby údaje o motýlech byly co nejpřesnější. Proto spouštíme trénink, aby mohl každý do ostré půlhodinky na začátku června vběhnout připravený. Za měsíc se dá při troše snahy vypracovat z režimu naprostý neználek, kdy je člověk rád, že vůbec pozná, že je to motýl, až na úroveň, kdy dokáže některé druhy určit rovnou za letu,“ řekl koordinátor skupiny JARO v Královéhradeckém kraji David Číp.
Odborníci připravili několik úrovní projektu tak, aby se mohl zapojit každý. „Význam má i to, když lidé žádného motýla pozorovat nebudou, protože právě i tyto údaje, kde motýly už nenajdeme, jsou důležité pro jejich lepší podporu. Čím více údajů se podaří získat, tím lépe,“ sdělil Zdeněk Faltýnek Fric z Entomologického centra Akademie věd.
Podle organizátorů se může do sčítání zapojit každý, a to i bez předchozích zkušeností a nutnosti registrace. Stačí si vytisknout sčítací list a zaškrtávat druhy ze základního nebo rozšířeného seznamu nebo čárkovat jejich počty. Výsledky pozorování budou lidé vkládat do formuláře na webu www.motylipulhodinka.cz, on-line formulář lze použít i rovnou, uvedli organizátoři.
„K pozorování se nejlépe hodí přírodní zahrady, louky, parky, meze, ale třeba i hřbitovy, okolí železničních tratí a vlakových nádraží, příkopy u silnic nebo staré lomy. Čím více ploch, kde kvetou divoké druhy rostlin, tím lépe. Naopak s oblibou zakládané takzvané motýlí louky tvořené různými severoamerickými druhy rostlin, které ale naše housenky motýlů nedokáží využít, žádnou zárukou úspěchu být nemusí,“ uvedl Fric.
Jde o první ročník akce Motýlí půlhodinka, která se bude konat každoročně dvakrát do roka, na jaře a v létě. „Sčítání motýlů probíhá již řadu let, tato akce je ale jedinečná tím, že se do ní může zapojit úplně každý včetně dětí či škol, tedy nejen odborníci,“ řekl Číp.
Vědci i ochránci přírody vnímají motýly jako ukazatele zdravé krajiny, motýli patří také mezi důležité opylovače, bez kterých se příroda neobejde. Další letošní Motýlí půlhodinka se bude konat 15. až 21. července a bude zaměřena na letní druhy.
Autor: Biologické centrum Akademie věd ČR.
Dub 27, 2024 | Zvířata
Výskyt výra velkého, sýce rousného i puštíka bělavého zmapovali dobrovolníci při nedávném sčítání sov v Jeseníkách. Do terénu se vydali s členy Moravského ornitologického spolku a zjišťovali nejen jejich druhy, ale i počet a teritoria. Do průzkumu, který se takto uskutečnil poprvé, se zapojilo 18 dobrovolníků z řad profesionálních i amatérských ornitologů, kteří přijeli z různých koutů republiky. Jejich úkolem bylo zaznamenávat na předem určených trasách hlasové projevy sov. Využili při tom i diktafony, sdělila mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Karolína Šůlová.
„Víme, že v CHKO Jeseníky žije šest druhů sov, ale chybí nám podrobnější informace o jejich aktuální početnosti a rozšíření. Takto organizované sčítání sov jsme uspořádali poprvé a doufám, že se stane tradicí. Nejde pouze o mapování těchto pozoruhodných tvorů, ale také o setkání zájemců o přírodu, vzájemnou výměnu znalostí a zkušeností,“ uvedl Daniel Křenek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Dobrovolníci sčítali ve večerních a nočních hodinách na 19 předem vytipovaných trasách o celkové délce 189 kilometrů. Sovy zaznamenávali podle hlasových projevů, které jsou poměrně dobře slyšitelné. Ke sčítání využili také moderní techniku v podobě sedmi diktafonů umístěných v lesích, kde je předpoklad výskytu sov.
Dobrovolníkům se podařilo zaznamenat šest samců naší nejmenší sovy, kulíška nejmenšího. „V jednom případě naopak i naší největší sovu – výra velkého. Pro Jeseníky nejvzácnějším druhem byl puštík bělavý, který se do zdejších lesů rozšířil teprve nedávno a v CHKO už založil malou populaci. Nejčastější byl podle očekávání puštík obecný, u něhož ornitologové zaznamenali 26 teritorií. Jednou slyšeli dokonce tokající pár. Všechny potěšilo devět houkajících samců vzácné sovy sýce rousného. Kromě sov byli zjištěni dva jeřábci lesní a osm sluk lesních,“ upřesnil Křenek. Doplnil, že výsledky budou kompletní po vyhodnocení nahrávek z diktafonů.
V Jeseníkách, nejvyšších moravskoslezských horách, se nedávno uskutečnil také průzkum zaměřený na šelmy, který potvrdil výskyt několika vlků a minimálně jednoho rysa. Zapojily se do něj čtyři desítky dobrovolníků. Jejich plošné mapování se v Jeseníkách uskutečnilo po deseti letech. Výskyt vlka zažila i jedna ze skupinek při nedávném monitorování výskytu sov, sčítání měla zpestřeno vytím vlků, doplnila Šůlová.
Autor: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Bře 23, 2024 | Zvířata
Žába skokan Grafův při rozmnožování nemíchá dohromady genetickou informaci obou rodičů, ale vždy jen jednoho z nich. Objev popsali vědci z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR. Skokan Grafův obývá území Francie a Španělska. Čechům ve spolupráci s kolegy z Polska a Francie se podařilo v genomu tohoto obojživelníka označit a barevně odlišit chromozomy obou předpokládaných rodičovských druhů, informoval Ústav.
„Výsledky celogenomové hybridizace na chromozomech skokana Grafova nám zřetelně odlišily chromozomovou sadu jednoho rodičovského druhu od druhého. Obarvený karyotyp tohoto jihoevropského skokana tak vypadá, jako bychom se dívali na první generaci křížence obou rodičovských druhů. My ale víme, že se v populacích zpětně kříží se svým rodičovským druhem minimálně stovky či tisíce let,“ uvedl k výsledkům studie Lukáš Choleva z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR.
Pokud by se genetická informace od matky a otce normálně vyměňovala tak, jak je to u většiny ostatních obratlovců včetně člověka, pak by jednotlivé chromozomy byly barevnou mozaikou obou rodičovských druhů. „Je tak zřejmé, že skokan Grafův je skutečně dalším příkladem evropského obojživelníka, který se rozmnožuje typem klonální reprodukce, při kterém umí předat do další generace genom jen jednoho rodiče – buď svého otce, nebo své matky – ale nikdy obou rodičů, jak je tomu u nás,“ řekl Choleva.
Výsledky práce pomáhají lépe porozumět biologii a rozmanitosti obojživelníků, kteří hrají na planetě nezastupitelnou ekosystémovou roli. Podle Cholevy je vlastně paradoxem, že se o evoluci reprodukčních strategií vědci dozvídají od obojživelníků, kteří jsou právě kvůli svému způsobu rozmnožování, striktně vázanému na vodní prostředí, jednou z nejohroženějších skupin živočichů na světě.
Neobvyklý způsob takzvaného klonálního rozmnožování vědci před třemi lety zaznamenali u skokana zeleného. Vytváří pohlavní buňky jako své vlastní klony a rozmnožuje se bez přítomnosti samiček.
Podle AV se na pracovišti v Liběchově na Mělnicku, které je součástí Ústavu živočišné fyziologie a genetiky, vědci dlouhodobě věnují výzkumu alternativních reprodukčních strategií obratlovců – hlavně procesům, pomocí kterých tělo zvířete vytvoří klonální buňku.
Autor: Ústav živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR
Bře 23, 2024 | Zvířata
Pražská zoologická zahrada v sobotu veřejnosti otevře novou expozici Gobi pro koně Převalského. Stojí v horní části areálu, a kromě čtyř koní Převalského návštěvníci uvidí kočkovité šelmy manuly, drobné savce nebo plazy. Novinářům výběh představil ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. Stavební práce začaly předloni v říjnu, do té doby bylo možné koně spatřit pouze na pražských Dívčích hradech. Za novou expozici zoo zaplatila zhruba 60 milionů korun.
Kůň Převalského z přírody vymizel koncem 60. let minulého století, v lidské péči ale byla stabilně rostoucí populace, která umožnila návrat druhu nejprve do Číny a pak do Mongolska. Na něm se podílela i Zoo Praha devíti transporty koní Převalského do západního Mongolska v letech 2011 až 2019. Do Mongolska pražská zoo v projektu Návrat divokých koní zatím přepravila 38 koní.
Nová expozice leží v prostoru mezi horní stanicí lanovky a občerstvením Obora, kde zahrada měla výběh s koňmi už v minulosti. „Ty stáje byly na konci životnosti, stejně jako vodojem, který tu je, tak jsme to museli opravit,“ řekl Bobek. Za novou expozici včetně opravy vodojemu, který se v prostoru nachází, zahrada podle Bobka zaplatila zhruba 60 milionů korun.
Ve výběhu návštěvníci spatří čtyři koně, tři klisny a jednoho hřebce. „Kromě toho, že tu jsou koně Převalského, tak jsme přizpůsobili ten výběh i ty stavby tomu, aby připomínal ten prostor to, jak to vypadá v džungarské Gobi v Mongolsku, kam jsme ty koně dlouhodobě vraceli,“ řekl Bobek.
V expozici tak lidé najdou i řadu prvků, které mají dokreslit mongolské prostředí, například mongolskou jurtu, kámen s petroglyfy nebo takzvané ovó, což je mongolská mohyla z kamení. Zahrada podle Bobka vystavěla také repliku Planoucích útesů, což je významné paleontologické naleziště, kde návštěvníci uvidí například napodobeninu vajec oviraptora.
Kromě koní Převalského jsou v areálu umístěny voliéry s kočkovitými šelmami manuly nebo pavilon s drobnými savci, plazi či bezobratlými, kde návštěvníci mohou vidět například ježka ušatého, pískomila mongolského nebo hroznýška tatarského, který je předobrazem mytického červa olgoje chorchoje.
Kůň Převalského je posledním žijícím divokým druhem koně. Pražská zoo je chová od roku 1932 a od roku 1959 vede mezinárodní plemennou knihu. V zoo a v její chovné a aklimatizační stanici v Dolním Dobřejově se narodilo přes 230 hříbat. Pražská zoo získala za projekt Návrat divokých koní a za dlouholetý přínos k záchraně koně Převalského nejvyšší ocenění WAZA Conservation Award od Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA).
Autor: ZOO Praha
Bře 12, 2024 | Zvířata
Zlínská zoologická zahrada odchovala mládě supa chocholatého. Stalo se tak poprvé v historii této zoo a také poprvé u zoologických zahrad České republiky a Slovenska, sdělila mluvčí zlínské zahrady Romana Mikešová. Za uplynulý rok světové zoologické instituce odchovaly pouze pět mláďat, uvedla.
Supi chocholatí se ve zlínské zoo objevili poprvé v roce 2014. Chovatelé kladli důraz na sestavení chovných párů. „Supi patří mezi nejnáročnější ptáky na vytvoření optimálních podmínek pro chov. Velmi často to pro chovatele znamená roky a roky úsilí a běh na dlouhou trať. V našem případě jsme na první oplozené vejce čekali osm let,“ uvedl ředitel zahrady Roman Horský.
Odchovaného mláděte se zahrada dočkala letos. „Když v prosinci 2023 samice supa chocholatého snesla vejce, doufali jsme, že bude oplozené. K naší velké radosti se vše skutečně potvrdilo, vejce jsme tak odebrali a umístili do líhně, nechtěli jsme riskovat jeho případné poškození. Na podzim roku 2023 se nám navíc podařilo získat zdroje pro zakoupení líhní ze Španělska, které patří k naprosté špičce na současném trhu. Vše se tak krásně potkalo,“ uvedl Horský.
Mládě supa chocholatého se vylíhlo na konci ledna. Chovatelé ho po několika dnech v inkubátoru vrátili pod rodičovský pár. „I když rodiče projevovali o mládě zájem, zpočátku je řádně nekrmili. Rozhodli jsme se proto přistoupit k dokrmování a dvakrát denně jsme mláděti podávali drobné kousky masa a vnitřností. Po pěti dnech jsme veškerou péči přenechali supímu páru. Jejich péči jsme sledovali přes kamerový systém, prováděli jsme také kontrolní vážení,“ uvedl zoolog Václav Štraub. Mládě vážilo při vylíhnutí 100 gramů, nyní má přes dva kilogramy.
„Mládě supa chocholatého je pro nás obrovské ocenění letitého úsilí chovatelů a zoologů. Potvrzuje, že zlínská zoo patří mezi nejúspěšnější chovatele supů na světě. Navíc jsme jednou z mála zahrad, která odchovává mláďata přirozeným způsobem pod rodiči. Pro případný návrat do volné přírody je to nesmírně důležitý předpoklad,“ uvedl Horský.
Supi patří mezi nejohroženější ptačí druhy na světě. V Asii se úbytek supů podařilo zastavit a populace se pozvolna zotavuje. Problém je v Africe, ohroženo je sedm z 11 druhů supů. K nejohroženějším patří supi afričtí v jižní Africe. „Během posledních tří desetiletí došlo ke snížení jejich populace o 80 procent. Rozhodli jsme se proto podpořit realizaci projektu ochranářské společnosti VULPRO zaměřeného na monitoring jejich výskytu a pohybu. Projekt pak následně umožní nasazení robustní, a především účinné ochrany tohoto druhu supů,“ uvedl Horský.
Autor: ZOO Zlín
Bře 3, 2024 | Zvířata
Čápa černého z Českého Švýcarska na severu Čech zaznamenali ornitologové na pobřeží Atlantského oceánu u města Joal v Senegalu, zhruba 90 kilometrů jihovýchodně od afrického Dakaru. Je to dosud nejvzdálenější místo, na kterém se tento pták okroužkovaný v Českém Švýcarsku objevil. Urazil cestu dlouhou zhruba 5000 kilometrů. Podle ornitologů je jedinec nejspíš už na cestě zpět do Evropy, informoval mluvčí správy národního parku Tomáš Salov.
Čápa označeného bílým kroužkem s kódem vyfotografoval Francouz Jean-Marie Dupart 19. února. Jeho ornitologické hlášení bylo následně předáno Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, kroužkovací stanici Národního muzea i ornitologům z Českého Švýcarska. Ti mládě okroužkovali v červnu 2022 na skalním hnízdě v národní přírodní rezervaci Kaňon Labe nedaleko Podskalí u Děčína.
Čáp z Podskalí se vylíhnul spolu se dvěma dalšími sourozenci. Mimořádně plaší čápi černí běžně hnízdí na stromech, v Českém Švýcarsku jim terén umožňuje i hnízdění na skalních římsách. V místech, kde je to možné a pro ptáky bezpečné, ornitologové mláďata kroužkují. Kroužky umožňují sledování ptáků a jsou navrženy tak, aby kódy bylo možné odečíst z větší vzdálenosti. Pohlaví kroužkovaných mláďat nelze v době kroužkování zjistit. „Čápi černí, ale i sokoli stěhovaví nebo výři velcí, u nás dostávají svou šanci vyvést mláďata především díky tomu, že návštěvníci respektují jejich životní prostor a poskytují jim to základní, co ze strany člověka poskytnout lze. A to je klid,“ uvedl ředitel správy parku Petr Kříž.
Čápi černí patří se sokoly stěhovavými či výry velkými ke zvláště chráněným druhům, pro které Správa Národního parku České Švýcarsko každoročně vyhlašuje na období od 1. března do konce července takzvané dočasně chráněné plochy. Opatření se vztahuje na bezprostřední okolí hnízd v národním parku České Švýcarsko i v CHKO Labské pískovce a spočívá v omezení vstupu návštěvníkům. Hnízdiště jsou viditelně označena informačními tabulkami a vymezovacími páskami, aby se jim lidé mohli vyhnout a ptáky při hnízdění nerušili. V národním parku České Švýcarsko jde kromě jeho klidových území o dalších 15 lokalit, v CHKO Labské pískovce pak o dalších devět míst. Opatřením se nijak neomezuje průchod návštěvníků po značených turistických trasách.
Autor: Národní park České Švýcarsko
Bře 3, 2024 | Zvířata
Dva druhy jedovatých ještěrů korovců se podařilo rozmnožit v plzeňské zoologické zahradě. Loni se v zahradě poprvé vylíhlo mládě korovce jedovatého, v lednu se z vajec nakladených loni v srpnu vylíhlo pět mláďat korovce mexického. Malí ještěři žijí v chovatelském zázemí zoo, návštěvníci mohou ve dvou expozicích celoročně vidět jejich rodiče, informoval mluvčí zoo Martin Vobruba.
Plzeňská zoo chovala oba druhy korovců poprvé na přelomu 60. a 70. let. Chov pak obnovila po víc než třicetileté přestávce. Dospělý chovný pár korovců mexických získala zahrada díky Evropskému záchrannému programu ze zoo v Záhřebu v roce 2017, prvních osmi mláďat se dočkala v únoru 2019 po 167 dnech inkubace. Chovný pár žije v expozici Sonora, kde samice nakladla v polovině loňského srpna devět vajec. „U pěti probíhala inkubace úspěšně a v lednu začalo líhnutí. Drobnější mládě z 13. ledna vážilo jen 17 gramů, ostatní z konce ledna už vážila 27 až 30 gramů,“ popsal Vobruba. Malí korovci se zatím živí křepelčími vajíčky.
Korovci jsou jedni z mála jedovatých druhů ještěrů na světě. Korovci mexičtí pocházejí ze severozápadu Mexika, dorůstají délky 80 či 90 centimetrů a mohou v dospělosti vážit až čtyři kilogramy. „Jde o vejcožravý, na stromy vázaný druh ještěra. Je zvyklý v zimě hibernovat, což je důležité i pro odchov v zoo, pro reprodukční chování samice,“ řekl Vobruba. Korovci se mohou dožít až 30 let. Jedové žlázy mají umístěné v dolní čelisti, jed ale do těla oběti nevstřikují, ale nechávají ho do hluboké rány volně vtéct. Pro zdravého člověka kousnutí smrtelné nebývá. Jed korovců se využívá pro výrobu léku na cukrovku. Chovný pár korovců jedovatých žije v Plzni v zádveřní expozici sukulentního skleníku Svět sucha. Vejce samice nakladla loni v květnu a mládě se vyklubalo na konci září. „V této chvíli již přijímá myší holata a křepelčí vajíčka,“ doplnil Vobruba.
Autor: ZOO Plzeň
Zdroj foto: https://zooplzen.cz/expozice-a-zvirata/zvirata/korovec-jedovaty/
Úno 18, 2024 | Zvířata
Město Chrudim zavádí kastrační program pro kočky. Toulavých zvířat je v posledním tři čtvrtě roce více. Vykastrované kočky pak útulek bude nabízet k adopci, řekl starosta František Pilný (ANO).
„Kastrační program v minulosti v Chrudimi nebyl, protože problém s toulavými kočkami nebyl takový, jako se jeví teď. Obecná povinnost mít kastrační program není. Města by se ale obecně měla starat o opuštěná zvířata,“ řekl starosta.
Obce zpravidla mají smlouvy s útulky, případně je samy zřizují. Některé obce mají kastrační programy. Například v Prostějově funguje kastrační program od roku 2010 a sterilizovány či kastrovány byly za tu dobu více než dva tisíce koček a kocourů. Chrudim počítá s tím, že ročně vydá na kastrační program kolem 100.000 korun.
„Pokud se u nás odchytne toulavá kočka, veterinární ordinace, s kterou budeme mít smlouvu, provede kastraci, a budeme přes útulek zvíře nabízet k adopci,“ řekl Pilný.
Chrudimský útulek nemá velkou kapacitu, může se postarat najednou o šest koček a maximálně 25 psů. Útulek spravuje Sociální podnik města Chrudim.
Autor: Město Chrudim
.jpg){kind=link}