Čvn 7, 2025 | Zvířata
Pracovníci pražské zoo spolu s partnery projektu Návrat divokých koní vypustili ve středu z aklimatizační ohrady ve Zlaté stepi ve středním Kazachstánu šest ze sedmi koní Převalského, které tam loni převezli. Do volné přírody ve své domovině, odkud koně Převalského vymizeli kvůli lidské činnosti, se tak vrátili po stovkách let. Jedna klisna zatím kvůli drobnému zranění zůstává v ohradě spolu s koňmi přepravenými do Kazachstánu tento týden, informoval mluvčí pražské zoo Filip Mašek. Jednoho hřebce a šest klisen přepravila zoo loni v červnu ve spolupráci s Armádou ČR z Prahy a německého Berlína.
„Loni v červnu dovezení převaláci si skvěle přivykli na místní podmínky, a hřebec Zorro si tak harém pěti klisen mohl odvést do svého nového domova – rozlehlé Zlaté stepi (Altyn Dala),“ uvedl Mašek. Dvěma klisnám dali pracovníci podle mluvčího GPS obojky, aby mohli skupinu monitorovat i nadále. „Když stádo vyšlo z aklimatizační ohrady, chovali se koně naprosto klidně a v nízkém podvečerním slunci nám umožnili pořídit působivé fotografie. Byla to dojemná chvíle, ve které se zúročily měsíce a měsíce příprav a extrémně náročné transporty letouny CASA Armády ČR,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.
Koně se podle mluvčího po vyběhnutí z ohrady chovali naprosto přirozeně. Začali se ihned pást a převalovat ve stepní vegetaci. V aklimatizačních ohradách zatím zůstane loni dovezená klisna Zeta II spolu s letos přepravenými koňmi Převalského. Klisna měla podle mluvčího drobné zranění. Pracovníci proto rozhodli, že se nebude vypouštět, dokud nebude zcela zdravá.
Koně, kteří přiletěli tento týden, mezitím zvládli první noc v reintrodukčním centru ve skvělé kondici, uvedl Mašek. Letos se jednalo stejně jako loni o jednoho hřebce a šest klisen. Původně mělo být přepraveno celkem osm koní, z Prahy ale nakonec odletěli místo čtyř koní tři. Jeden totiž utekl při převozu na Pražském okruhu a po odchycení byl převezen do výběhu v trojské zoologické zahradě.
Trojská zoo chová koně Převalského od roku 1932 a od roku 1959 vede mezinárodní plemennou knihu. První letecké transporty koní určených k vypuštění začala zahrada organizovat v roce 2011 a mířily do oblasti západního Mongolska. Cílem projektu je obnovit populaci divokých koní ve volné přírodě. Loni poprvé letouny zamířily do Altyn Dala ve středním Kazachstánu, kam převezly sedm koní, tři z Prahy a čtyři z Berlína. V následujících letech chce Zoo Praha do oblasti stepí Altyn Dala převézt zhruba 40 koní.
Kůň Převalského z přírody vymizel koncem 60. let minulého století. V lidské péči ale byla stabilně rostoucí populace, která umožnila reintrodukci druhu nejprve do Číny a pak do Mongolska. V zoo a v její chovné a aklimatizační stanici v Dolním Dobřejově se narodilo přes 230 hříbat.
Autor: ZOO Praha
Čvn 7, 2025 | Zvířata
Pár puštíků bělavých odchovává v ostravské zoologické zahradě sedm mláďat. V zoo je to dosud nejvyšší počet v jedné snůšce. Některá mláďata zřejmě budou létat v přírodě, protože zahrada je zapojena do mezinárodního repatriačního projektu, sdělila mluvčí zoo Šárka Nováková.
V minulých dnech pracovníci mladé sovy kroužkovali a kvůli rozpoznání pohlaví odebrali mláďatům krev. „Na základě toho bude rozhodnuto, kolik mláďat této druhé největší sovy Evropy bude vypuštěno do přírody a kolik posílí chovatelskou základnu,“ uvedla mluvčí.
Chovný pár puštíků bělavých obývá voliéru v zázemí. Už loni odchoval šest mláďat, letos je jich ještě o jedno více. Zoo je u tohoto druhu zapojena do záchranného repatriačního projektu, který od roku 2009 funguje v Rakousku. Jeho cílem je posílit divokou populaci této sovy, a to vypouštěním mladých jedinců odchovaných v zoologických zahradách a dalších chovatelských stanicích. V minulosti totiž byla tato sova na mnohých místech Evropy přičiněním člověka vyhubena.
Zoo se k projektu připojila v roce 2014 a dosud bezplatně poskytla 31 mladých puštíků. Většina z nich byla vypuštěna do rakouské přírody, část jich zůstala v chovatelské základně projektu. Puštíci se v Rakousku vypouštějí ve dvou oblastech – v Biosférické rezervaci Vídeňský les a v původním lese v oblasti Dürrenstein. Od začátku projektu se tam podařilo vysadit přes 350 mladých sov.
V zoo samice snáší vejce do hnízdní budky, a to s odstupem i několika dní. Na snůšku ale zasedá po snesení prvního vejce a postupně snáší další. Mláďata se tak líhnou postupně i v několikadenních intervalech.
„To vede k poměrně výrazným velikostním rozdílům mladých sov, ale tato hnízdní strategie má zaručit, že v případě nedostatku potravy přežijí alespoň ty nejstarší a nejsilnější. Puštíci bělaví odchovávají obvykle dvě až čtyři mláďata, nejčastěji to bývají tři. Rodičovskému páru v Zoo Ostrava se v posledních letech daří odchovávat mimořádně vysoký počet potomků. Letošních sedm mláďat je opravdovou raritou,“ řekl vedoucí zoologického oddělení II. Petr Vrána.
V Zoo Ostrava mohou návštěvníci vidět puštíka bělavého také v jedné z voliér na Cestě vody, kde aktuálně pobývá nově sestavený mladý pár. V české přírodě podle odhadu ornitologů žije okolo 100 párů puštíků bělavých. Od 80. let minulého století se opět vyskytuje v Beskydech a postupně se rozšiřuje i do dalších oblastí.
Autor: ZOO Ostrava
Čvn 1, 2025 | Zvířata
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) schválila regionální akční plán na záchranu modráska komonicového. Kriticky ohrožený motýl žije v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty už jen na několika místech. Dříve byl rozšířen po celé České republice, dnes jsou Bílé Karpaty společně s Pálavou jeho posledním tuzemským útočištěm, sdělila mluvčí agentury Karolína Šůlová. Motýl vymizel především kvůli tomu, že se v krajině přestalo tradičně hospodařit.
„Tento nenápadný motýl dříve obýval teplé stepní oblasti po celé České republice. Avšak po druhé světové válce se zásadně změnilo zemědělské využívání krajiny a modrásek komonicový postupně vymizel. Podobně jako jiní motýli má totiž velké nároky, jeho housenky se živí jediným druhem rostliny – úročníkem bolhojem. Ta ale zvládne vyrůst jen na místech, která nejsou zarostlá vysokou travou či dřevinami. V plánu na záchranu modráska se proto zaměřujeme právě na péči o takové lokality,“ uvedl Václav John z AOPK ČR. Počítá se také s umělým odchovem a vypuštěním motýlů či housenek na vhodná místa.
V Bílých Karpatech se v letech 2018 až 2022 mapoval výskyt modráska komonicového. Potvrdil se výskyt několika populací, největší ve Vyškovci a ve Vyškoveckých Bošačkách, menší na Žítkové, ve Starém Hrozenkově, Mikulčině vrchu a v okolí Lopenického sedla.
„Péče o místa, kde modrásek komonicový doposud žije, není jednoduchá. Je potřeba, aby se louky kosily po částech, důležité je i správné načasování. Modráskovi prospívá i pastva, především skotu a koní, ale jen do určité míry. Proto se zaměříme také na spolupráci s místními hospodáři, bez nich by to určitě nešlo. V neposlední řadě hraje důležitou roli propojení jednotlivých populací, které je klíčové pro zajištění jejich stability,“ uvedl Tomáš Ernest Vondřejc z AOPK ČR.
Na dnešek připadá Mezinárodní den biologické rozmanitosti. „Naší prioritou je samozřejmě udržet krajinu ve stavu, kdy poskytuje domov co nejširšímu spektru rostlin a živočichů. V případech, kdy se to nedaří, přicházejí na řadu speciální opatření. Záchranných programů pro ohrožené druhy nyní běží již čtrnáct, díky nim se v naší přírodě udržují třeba sysli, užovky stromové či hořečky. Evropský projekt Prospective Life nám umožňuje zaměřit se i na další druhy – jedním z nich je právě modrásek komonicový. Denní motýli jsou velmi ohroženou skupinou – za posledních 60 let u nás už vyhynulo 19 druhů,“ uvedl ředitel AOPK ČR František Pelc. Regionální akční plány slouží k záchraně populací ohrožených druhů rostlin a živočichů na regionální úrovni. Často se mezi ně vybírají takzvané deštníkové druhy, jejichž ochranou se pomůže řadě jiných rostlin a živočichů s podobnými nároky na prostředí.
Autor: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Čvn 1, 2025 | Zvířata
Vědci z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně sledují prostřednictvím speciálních obojků pohyb pěti vlčic. Zvířata v posledních dvou letech odchytili v Beskydech a Javornících. Díky obojkům mohou sbírat detailní data o chování vlků a jejich interakcích s člověkem, řekla mluvčí univerzity Tereza Pospíchalová.
„Získaná data nám přinesou detailnější pohled do života vlků a věříme, že pomůžou při definování efektivní strategie při minimalizaci konfliktu mezi člověkem a vrcholovým predátorem na území, kde dlouhodobě absentoval,“ uvedl vedoucí odchytového týmu Martin Duľa.
Telemetrickým obojkem vědci vybavili vlky různého stáří a sociálního statusu. Tři ze sledovaných zvířat jsou mladé vlčice, které si hledají teritorium. Další dvě samice s mláďaty už stabilní místo mají. Sledování vlčic může přinést poznatky o velikosti teritorií, složení potravy, intenzitě lovu nebo o interakce se stády hospodářských zvířat. „Data nám pomůžou pochopit chování vlků a jejich interakce s lidskými aktivitami i v případě Beskyd a navazujících pohoří, kde se vlci vracejí a obsazují volná teritoria,“ řekl Duľa. Dodal, že vědci uvítají i informace od lidí, kteří v přírodě na vlka narazí. Vlci se podle ochránců přírody v Beskydech vyskytují od poloviny 90. let 20. století. První prokázaná reprodukce v Javornících byla v roce 2019 poté, co se zpřísnily podmínky střílení vlků na Slovensku. Od roku 2021 se stal vlk celoročně chráněný, což umožnilo rozvoj vlčí populace na česko-slovenském pomezí, kde je v současnosti evidováno minimálně pět přeshraničních teritorií.
Autor: Mendelova univerzita v Brně
Čvn 1, 2025 | Zvířata
Hasiči v Ústí nad Labem pomáhali při záchraně orla bělohlavého. Dravec se zamotal za navázanou šňůru do trolejového vedení. Ptáka vysvobodili z plošiny a předali majiteli. Krajští hasiči o události informovali na facebooku.
Za trolejové vedení se zachytil orel v ulici Nová ve čtvrti Střekov. Majitel si zavolal na pomoc hasiče, kteří na místo vyjeli z dočasné stanice na Střekově, která je v provozu po dobu rekonstrukce mostu Dr. Edvarda Beneše. K zásahu museli vyjet i pracovníci Dopravního podniku města Ústí nad Labem, aby před záchranou orla vypnuli napětí. Z plošiny dopravního podniku hasiči dravce vysvobodili a předali do rukou majitele. Hasiči často pomáhají zvířatům, která spadnou do jímek či uvíznou v drátech. Mluvčí krajských hasičů Lukáš Faják řekl, že záchrana dravců je spíše neobvyklá.
Autor: HZS
Kvě 18, 2025 | Zvířata
Obezita ohrožuje domácí kočky stejně jako lidi, týká se to zejména koček starších, kastrovaných a žijících v bytech. Hrozí jim cukrovka, se kterou se potýká zhruba každá 200. kočka, problémy s klouby nebo ledvinami, uvedla veterinární lékařka Veronika Kadlecová. Podle odhadů žije v Česku asi 1,3 milionu koček, chová je téměř čtvrtina domácností. Domácích psů je více než dva miliony.
Každé kilo navíc zvyšuje u kočky riziko cukrovky až o 30 procent. „Nejohroženější jsou především kastrované kočky, které žijí pouze doma,“ uvedla Kadlecová. Takovým kočkám podle ní chybí přirozený pohyb. „Přesto velmi často dostávají neomezené množství krmiva bez nutnosti vyvinout jakoukoli aktivitu. Tento režim ale z dlouhodobého hlediska škodí,“ dodala.
Hmotnost kočky je podle ní potřeba pravidelně sledovat, ideálně jednou za měsíc. Alarmující je podle odborníků i dlouhodobé hubnutí bez zjevného důvodu, které může být paradoxně příznakem cukrovky. Mezi další typické projevy patří i zvýšená žízeň, častější močení nebo změna chování, například neobvyklá ospalost, schovávání se nebo porucha chůze.
Veterinář v takovém případě vyšetří kočce moč a krev, zkontroluje stav orgánů a hladinu cukru v krvi. „Vyšetřujeme mimo jiné také fruktosamin, který nám ukáže, jak se glykemie za posledních 14 dní vyvíjela,“ doplnila veterinární lékařka Barbora Jankovcová. Nemoc se pak u koček léčí stejně jako u lidí, léky nebo injekcemi inzulinu.
Pokud kočka zhubne, může se dostat do takzvané diabetické remise, kdy její tělo začne znovu samo produkovat inzulin. „Je nutné zaměřit se i na další možné příčiny, například záněty v těle, které cukrovku komplikují, ať už jde o problémy se zuby, slinivkou, nebo močovými cestami,“ doplnila. Kromě obezity je výrazným rizikem také věk zvířete, veterináři doporučují majitelů starších koček preventivní prohlídku každoročně. „U dospělých a stárnoucích koček doporučujeme pravidelné vyšetření krve, moči a krevního tlaku. Tato vyšetření jsou velmi důležitá, protože kočky jsou mistry v maskování příznaků většiny nemocí,“ uvedla Kadlecová.
Za klinické vyšetření kočky u veterináře lidé většinou zaplatí několik stovek korun, podle dostupných ceníků některých pražských veterinárních klinik se vyšetření může pohybovat od 500 do 800 korun. Odběr krve stojí zhruba 300 až 700 korun. Lidé mohou své domácí mazlíčky také pojistit, pojištění může pokrýt běžné lékařské zákroky i akutní operace. Slavia pojišťovna nabízela loni v říjnu levnější variantu za 339 korun za rok, při sjednání pojištění u ČSOB Pojišťovny platí lidé deset procent léčby, zbytek nákladů uhradí pojišťovna přímo veterináři. Nejlevnější varianta vyjde na 299 korun měsíčně s ročním limitem na veterinární náklady ve výši 35.000 korun.
Autor: ČTK
Kvě 18, 2025 | Zvířata
V lesích vrcholí hnízdění sov a lidé mohou najít mladé ptáky vypadlé z hnízd na zem. Mláďata, pokud nejsou viditelně zraněná, by se lidé podle lesníků neměli pokoušet zachraňovat. Jejich rodiče se o mláďata dokážou postarat, řekla mluvčí státního podniku Lesy České republiky Eva Jouklová. Podnik, který spravuje téměř polovinu lesů v Česku, populaci sov od roku 2020 v rámci programu Vracíme sovy lesu podpořil instalací tisíců budek.
„Setkali jsme se již s desítkami případů, kdy lidé nalezené sovy z lesa přinesli do záchranných stanic. Narušili tím však přirozený vývoj jejich populace,“ uvedla mluvčí. Mladí puštíci, kalousové či výři z méně prostorných hnízd mnohdy seskočí dřív, než mohou vzlétnout. Rodiče je pak na místě několik dní krmí a poté je převedou do bezpečnějších hustších porostů nebo korun stromů.
Mláďata potřebují podle lesníků lidskou pomoc pouze tehdy, když jsou zraněná nebo se nacházejí v místech s častým výskytem koček a psů. Případnou pomoc ptákům by lidé měli vždy konzultovat s pracovníky záchranných stanic.
Program Vracíme sovy lesu spustily Lesy ČR v době vrcholící kůrovcové kalamity a s tím související velké výsadby lesů. Sovy jsou totiž přirozeným predátorem přemnožených hrabošů likvidujících kořínky nově vysazených stromků. „Nejvíce sovích budek máme na Vysočině. Asi 1000 jich je pro sýce, 700 pro poštolky a kalouse a 500 pro puštíky,“ uvedla mluvčí Lesů ČR.
Budky lesníci pravidelně kontrolují a čistí. Podnik si většinu budek vyrábí v truhlářské dílně v semenářském závodě v Týništi nad Orlicí na Rychnovsku. Budky jsou konstruované tak, aby poskytovaly dostatečnou ochranu před predátory, měly stabilní vnitřní teplotu a poskytovaly bezpečné prostředí pro odchov mláďat.
Lesníci také podporují a zachovávají přirozená hnízdiště sov. Ta jsou například v dutinách doupných a biotopových stromů. „Lesy ČR tyto stromy označují zelenou vlnovkou a ponechávají je v porostech, dokud se úplně nerozpadnou,“ uvedla mluvčí.
Autor: Lesy České republiky
Kvě 9, 2025 | Zvířata
Kůrovcová kalamita v Česku v posledních několika letech podle odborníků ustupuje. Poklesu pomáhá teplé počasí a také nové metody ochrany lesa, které vycházejí z výzkumu o chování kůrovců. Lesníci tak mohou předpovídat třeba směr náletu kůrovců nebo optimální dobu pro vyhledávání napadených stromů. Na výzkumu, který vede ke snižování výskytu kůrovce, spolupracují odborníci z Biologického centra Akademie věd ČR a Lesů České republiky, informovala o tom mluvčí Biologického centra Akademie věd Daniela Procházková.
„Během naší spolupráce s Lesy České republiky, která trvá už od roku 2008, jsme značně posunuli vědomosti o chování a biologii kůrovců. Tyto informace jsou v praxi užívány ve formě doporučení, kam bude směřovat nálet kůrovců na konkrétních stanovištích, kdy je optimální čas k vyhledávání napadených stromů nebo jak zvyšovat účinnost jejich asanace,“ řekl vedoucí Laboratoře aplikované entomologie Biologického centra AV ČR Petr Doležal.
Vědci sledovali chování brouků při rojení, jejich schopnost přezimovat, šířit se na nová stanoviště nebo způsoby, jak reagují na klimatickou změnu. „Lýko stromů, ve kterém se brouci vyvíjejí, se vlivem slunečního záření často ohřívá nad 38 stupňů Celsia, což je teplota, kterou nejsou schopni přežít. Počet dní s intenzivním slunečním svitem narůstá, takže kůrovci se plně osluněným přehřátým kmenům vyhýbají. Zároveň jako první vyletují z míst, kam dopadají sluneční paprsky, což může nastat už brzy zjara, kdy se teploty na několik dní přehoupnou nad 20 stupňů,“ uvedl Doležal. Doplnil, že na jaře je ideální doba pro využití stromových lapáků a feromonových lapačů.
Výzkum ukázal, že kůrovci vlivem klimatické změny mění také strategie rozmnožování. Teplejší počasí vede k nárůstu sesterských přerojení, což je fenomén, kdy samice přelétají na nové místo a pokračují v kladení vajíček bez nutnosti páření. „V 50. letech 20. století bylo běžné jedno až dvě přerojení, dnes jsou zaznamenána až čtyři v jedné vegetační sezoně. Navíc oproti padesátým letům vzrostlo i procento samic, které přeletují, a to z 60 na 99,9 procenta. To částečně vysvětluje i rychlý postup kůrovcové kalamity v nejhorších letech,“ řekl Doležal. Vědci také uvedli, že v extrémně teplých podmínkách se vývoj larev a kukel může zkrátit až na polovinu nebo třetinu běžné doby, a celý proces tak může trvat jen několik týdnů. Objem smrkového dřeva, které je kvůli kůrovci nutné vytěžit, meziročně významně klesá. Nové poznatky pomáhají lesníkům v tuzemsku i zahraničí. V Německu, Francii nebo Pobaltí je převzali do lesnické praxe i legislativy. „Postupy v ochraně lesa, které jsme v posledních letech vyvinuli ve spolupráci s Laboratoří aplikované entomologie, nám umožňují efektivně redukovat populaci kůrovců prakticky bez ohledu na počasí. I v minulém roce, který byl nejteplejší v historii, se díky těmto postupům podařilo objem napadeného dříví výrazně snížit. Jedná se o zcela zásadní změny v řízení lesnických prací,“ uvedl analytik ochrany lesa z Lesů ČR Ladislav Půlpán.
Autor: Biologické centrum Akademie věd
Kvě 9, 2025 | Zvířata
Šest set housenek okáče skalního ze specializovaného odchovu našlo nový domov v národní přírodní památce Kotýz v chráněné krajinné oblasti (CHKO) Český kras. Díky snahám ekologů se tito vzácní motýli vracejí na místo, odkud vymizeli. Akce je součástí připravovaného záchranného programu a evropského projektu Prospective life zaměřeného na péči o ohrožené druhy, informovala mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Karolína Šůlová.
Okáč skalní dříve obýval teplé skalnaté oblasti po celé republice. Po druhé světové válce se ale změnilo zemědělské využívání krajiny. Zmizelo hospodaření na špatně přístupných svazích kopců, zejména volná pastva ovcí a koz. Kvůli tomu tito nenápadní motýli, kteří k životu potřebují mozaiku plošek bez vegetace a rozvolněné trsy trávy kostřavy, postupně vymizeli z celé republiky. Zůstala poslední populace na Rané v Českém středohoří.
„Okáče skalní ze specializovaného odchovu jsme od roku 2015 vypouštěli na další vhodná místa v Českém středohoří. Jejich počty se stále zvyšují, velikost populace se odhaduje již na více než pět tisíc motýlů. Proto jsme se rozhodli pro obdobný postup v Českém krasu. Národní přírodní památka Kotýz nebyla vybrána náhodou. Leží poblíž míst, kde se okáči v Českém krasu naposledy vyskytovali, vhodné podmínky jim tu nyní připravila pastva koní. Kromě housenek chystáme i vypouštění dospělých motýlů,“ uvedl Václav John z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Vypouštění housenek, ale i vajíček a dospělých jedinců předchází vždy péče o vybranou lokalitu. Mnohdy je potřeba vyřezat náletové dřeviny, vyhrabat vrstvy staré trávy a udržovat travnaté stepi pomocí šetrného kosení a pastvy. Specializovaným odchovem housenek se zabývá Český svaz ochránců přírody JARO Jaroměř. Regionální aktivity se postupně přeměňují na celostátní záchranný program. Cílem ekologů je návrat druhu i do dalších historických oblastí výskytu, jako je kromě Českého krasu Mohelenská hadcová step nebo CHKO Pálava.
Dospělí okáči se líhnou v červenci, samice kladou vajíčka v srpnu a září. Přibližně za dva týdny se vylíhnou housenky, které se živí trávou kostřavou. Přezimují, zakuklí se až následující červen, motýli kukly opustí zhruba po čtyřech týdnech. S předstihem se líhnou samci. Ti se pak shromažďují na vrcholcích kopců a čekají na samice, aby se s nimi mohli pářit. Dospělý motýl se může dožít až 60 dní.
Autor: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Kvě 9, 2025 | Zvířata
Letošní zimu v Česku nepřežila čtvrtina včelstev, což je nejhorší výsledek za posledních 12 let. Velký úhyn včel podle vědců souvisí zejména s nebezpečnou varroázou, jejíž šíření loni umocnilo nezvykle teplé jaro. Největší ztráty po zimě evidují včelaři v Praze, Libereckém a Ústeckém kraji. Vyplývá to z údajů mezinárodního projektu COLOSS: Monitoringu úspěšnosti zimování včelstev, sdělil Jiří Danihlík z katedry biochemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který spolu s kolegy úhyny včelstev v ČR monitoruje.
„Letošní data hovořící o úhynu zhruba 26 procent včelstev jsou v porovnání s předchozími roky opravdu extrémní. V Česku bylo na začátku loňského září registrováno 644.847 včelstev. Pokud tedy přepočteme zjištěné úhyny na absolutní čísla, tak u nás poslední zimu nepřežilo více než 160.000 z nich,“ uvedl Danihlík. Do projektu COLOSS se letos v Česku přihlásilo přes 9000 včelařů. Česká republika se tak zařadila mezi země s nejvyšší mírou účasti chovatelů v tomto monitoringu zimování včelstev. Předchozí zima 2023/2024 byla pro tuzemské včelaře přívětivější, zaznamenán byl úhyn 12,2 procenta včel. Přestože se období větších a menších úhynů pravidelně střídají, letošní údaje se tomuto dlouhodobému trendu podle Danihlíka vymykají. Tuzemské chovy včel v zimě decimovala opět hlavně varroáza, která kvůli extrémně teplému jaru nabrala na intenzitě přibližně o tři týdny dříve než v předchozích letech. Teplé jarní počasí roku 2024 totiž umožnilo tomuto obávanému roztoči a přidruženým virózám dřívější rozvoj, což mělo za následek oslabení včelstev.
Do letošního sběru dat se zapojilo více než 9000 včelařů, informace tak vědci získali od přibližně 12 procent chovatelů včel z celé republiky. „Největší úhyny zaznamenali včelaři v Praze a Libereckém kraji, kde nepřežila přibližně třetina včelstev. Úplně nejhorší situace je v okrese Česká Lípa, včelaři tam přišli o polovinu včelstev,“ uvedl Jan Brus z katedry geoinformatiky Přírodovědecké fakulty UP. Mezinárodní srovnání úhynů včelstev zatím vědci nemají k dispozici. Na základě zkušenosti z minulých let však předpokládají, že situace po zimě bude zejména v okolních zemích obdobná.
Danihlík upozornil, že tuzemští včelaři se loni v červenci potýkali také s neobvykle intenzivní melecitózní snůškou medu, což komplikovalo ošetřování včelstev proti varroáze. „Melecitózní neboli ’cementový’ med je extrémně tuhý med, který musí včelaři co nejdříve vytočit a zpracovat, jinak zůstane v plástech a zkomplikuje včelstvu přezimování. Nebývalou produkci cementového medu loni způsobila kombinace vlhké zimy a teplého jara,“ podotkl.
Úhyny včelstev podle vědců odrážejí měnící se přírodní podmínky. Zimy jsou v Česku v posledních letech mírné a teplé jarní počasí nastupuje mnohem dříve. Odborníci proto budou muset aktualizovat stávající strategie včelařské praxe a vytvořit nové metodiky pro prevenci a zvládání chorob včelstev.
Autor: Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
