Lis 9, 2025 | Zvířata
Podkladovou barvu vajec u kukačky obecné určují geny děděné výhradně po samicích, zatímco u příbuzné kukačky východní mohou do tvorby skvrnitosti zasahovat i geny otcovské. Vyplývá to z nové mezinárodní studie, na které se podíleli také vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR (ÚBO AV ČR), jenž o tom informoval.
Výzkumný tým z Ústavu Maxe Plancka pro biologickou inteligenci, Mnichovské univerzity a z ÚBO AV ČR analyzoval genomy téměř 300 kukaček obecných z 11 ras od Velké Británie po Kamčatku. Studie ukázala, že podkladovou barvu vajec určuje mitochondriální DNA a pohlavní chromozom W, tedy části genetické informace děděné po mateřské linii. U kukačky východní ovlivňují skvrnitost vajec také geny zděděné po otcích.
„Pracovali jsme s bezprecedentně rozsáhlým souborem: šlo o stovky jedinců z 11 ras a celokontinentální pokrytí. To nám umožnilo oddělit vliv genů zděděných pouze po mateřské linii od genů zděděných od obou pohlaví,“ uvedl spoluautor studie z ÚBO AV ČR Michal Šulc.
Kukačka obecná je hnízdní parazit, který klade svá vejce do hnízd jiných pěvců a spoléhá na to, že hostitel podvržené vejce neodhalí. Každá samice snáší po celý život stejný typ vejce a specializuje se na konkrétního hostitele, v Česku zejména na rákosníky. Mateřsky vázaná dědičnost podkladové barvy umožňuje udržet tuto specializaci napříč generacemi, i když se samci páří se samicemi různých ras. „Pro kukačku je dokonalé napodobení vajec hostitele naprosto klíčové. Náš výzkum potvrzuje, že příroda pojistila podkladovou barvu přes samičí linii, zatímco prostor pro variabilitu zajišťují geny otcovské,“ doplnil Marcel Honza z ÚBO AV ČR. „Výsledek naší studie vysvětluje starou záhadu, proč má kukačka obecná, ačkoli se jedná o jeden ptačí druh, tak rozmanitě zbarvená vejce,“ dodal Šulc.
Pro hostitele je podkladová barva hlavním vodítkem k odhalení podvrženého vejce, skvrnitost pak jemně dolaďuje mimikry. „Podkladová barva je základní klíč, který musí sedět. Skvrnitost je pak jemné ladění. Dává smysl, že evoluce ponechala prostor pro drobné odchylky, které mohou napomáhat přizpůsobování se různým hostitelům,“ uvedl Petr Procházka z ÚBO AV ČR.
Autor: Akademie věd ČR
Říj 27, 2025 | Zvířata
Ústecká zoologická zahrada v sobotu otevře nové expozice pro gibony bělolící – Les gibonů. Akce se uskuteční v sobotu od 12:00. Upravený prostor pro opice je ve výběhu jelenů sika v horní části areálu. Rozpočet na expozici byl několik milionů korun. Nejdražší položkou bylo vybudování chovatelského zařízení a zabezpečení, informovala o tom ředitelka zoo Ilona Pšenková.
„Je to expozice, která je rozdělená na dvě části. Jednou hlavní částí je samotný Les gibonů, což je středový zapojený lesní porost uprostřed výběhu jelenů sika. Druhou částí je malé chovatelské zázemí, kam se giboni uchylují v době, kdy potřebují veterinární péči nebo nějakou kontrolu,“ popsala podobu expozice ředitelka. Zvířata zoo přesouvá z pavilonu opic. Pavilon čeká demolice. Nahradí ho nová expozice.
Ve výběhu je několik porostů, které jsou mimo lesík. Na nich jsou umístěné krmné platformy. Ředitelka proto očekává, že se opice budou přesouvat i na tyto pro návštěvníka viditelnější stanoviště. Zoo bude mít v programu komentované krmení, kdy by měla být nejvyšší šance zvířata v expozici zahlédnout. „Navíc máme v lesíku umístěnou kameru. Do budoucna uvažujeme, že návštěvníci budou moci gibony pozorovat on-line,“ dodala Pšenková.
V překladu gibon znamená chodící po větvích, dlouhé silné paže s hákovitými prsty mu umožňují plynulý pohyb z větve na větev. Mezi nimi překonává vzdálenost až 15 metrů. U gibonů je výrazný rozdíl mezi samci a samicemi. Samci jsou až na bílé licousy celí černí, samice jsou béžovohnědé. Giboni bělolící jsou dlouhodobě monogamní. Žijí v malých rodinných skupinkách, které tvoří jeden samec, jedna samice a jejich nedospělá mláďata. Zvířata jsou specifická svými výraznými zvukovými projevy. Samec se samicí se ve zpěvu doplňují a označují si tak své teritorium. Zpívají zvláště po ránu. Giboni v současnosti patří mezi kriticky ohrožené druhy a jejich počty neustále klesají. Výskyt je omezen pouze do několika drobných lokalit ve Vietnamu a Laosu. Jejich počty klesají v důsledku vypalování tropických deštných lesů, lovu na maso a pro tradiční asijskou medicínu, podle které mají rozemleté kosti gibonů pomáhat od bolestí.
Autor: ZOO Ústí nad Labem
Říj 18, 2025 | Zvířata
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, policie a Česká inspekce životního prostředí prověřují výskyt a možný původ medvědů v Česku. Situaci sledují i ministerstva zemědělství a životního prostředí. Předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota uvedl, že situaci nelze zlehčovat. Experti na velké šelmy ale označili opakovaná hlášení o výskytu medvědů v ČR za dezinformace a šíření poplašné zprávy. Policie ČR uvedla, že pokud se výskyt medvěda potvrdí, zajistí s odborníky jeho odchyt a umístění do karantény.
V posledních týdnech se objevila hlášení o údajném pozorování medvědů. Týkala se Senožat na Pelhřimovsku, vojenského újezdu Hradiště v Doupovských horách na Karlovarsku či Přerovska. Všechny dostupné důkazy podle Janoty nasvědčují tomu, že medvědi se v daných oblastech skutečně vyskytovali či ještě vyskytují. Podle expertů na velké šelmy ale neexistuje důkaz potvrzující, že jde o medvědy. „V případě akutně hrozícího nebezpečí Policie ČR zasáhne standardním způsobem,“ uvedli policisté.
Pokud by se zjistilo, že medvěd nepochází z volné přírody, budou policisté prověřovat spáchání trestného činu obecné ohrožení, týrání zvířat, případně trestného činu neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy. Podle Státní veterinární správy mají v Česku pro domácí chov povolení tři subjekty, v nichž je celkem šest medvědů. Dále správa ve dvou cirkusech eviduje sedm medvědů, a další chovají zoologické zahrady. Veterináři nicméně nemají od chovatelů žádné informace o tom, že by medvědi uprchli z chovů.
Ani ministerstvo zemědělství nemá žádné informace, že by medvědi pocházeli z úniků nebo záměrného vypuštění jedinců z chovu, napsal úřad ČTK. Pokud to bude nutné, situaci bude resort dál sledovat a vyhodnocovat.
Veřejnost může případná pozorování poslat na e-mail: medved@aopk.gov.cz. Agentura ochrany přírody ale vyzvala lidi k opatrnosti, vzhledem k nejistému původu zvířat je obtížné odhadnout jejich reakci při setkání s člověkem. „V případě blízkého setkání, kdy byste se s ním setkali napřímo, se opatrně a pomalu vzdalte, nesnažte se s ním navázat kontakt a ihned volejte Policii ČR,“ uvedla Jindřiška Jelínková z agentury.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) potvrdilo, že věc prověřuje a je dohodnuté s policisty, myslivci i orgány ochrany přírody na společném postupu. „Ten je takový, že pokud se výskyt medvěda na Vysočině potvrdí, Policie ČR ve spolupráci s odborníky na odchyt velkých šelem zajistí jeho odchyt a umístění do karantény v Zoo Dvůr Králové,“ napsala mluvčí MŽP Veronika Krejčí.
Střety medvědů s člověkem nejsou ojedinělé na Slovensku. Kabinet slovenského premiéra Roberta Fica proto letos v dubnu po opakovaných střetech schválil návrh na odstřel 350 medvědů. Podle sčítání z letošního května žilo v zemi ve volné přírodě na 1200 medvědů, nyní provádí Slovensko nové sčítání. Slovenský ministr cestovního ruchu a sportu Rudolf Huliak označil v roce 2023 medvědy za biologickou zbraň Bruselu k likvidaci slovenského venkova.
Podle Janoty je potřeba prověřit, zda medvědy do Česka někdo záměrně nepřeváží z jiných států a následně je nevypouští. O důvodech záměrného vypouštění nechtěl příliš spekulovat, mohlo by jít ale například o snahy navrátit medvěda do české krajiny, řekl. Teorie o tom, že by medvědi unikli z domácích chovů, považuje za nepravděpodobné. Nemyslitelné je pak podle myslivců to, aby medvědice s medvídětem urazila do Česka stovky kilometrů ze Slovenska.
Přirozenou migraci ze Slovenska nebo výskyt volně žijících medvědů na území ČR mimo oblast Beskyd či Bílých Karpat aktuálně vyloučilo i ministerstvo životního prostředí. „Pokud se potvrdí, že se skutečně jedná o medvědy, tak do Doupovských hor či na Vysočinu nemohli dorazit přirozenou cestou, ale jedná se pravděpodobně o zvířata uniklá ze zájmového chovu,“ uvedla Krejčí.
Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) se domnívá, že by výskyt medvědů mohl souviset s častějšími kontrolami nelegálních chovů. „Pokud se jedná o vypuštěná zvířata, nelze vyloučit, že se jedná o reakci chovatelů na tento zvýšený tlak s cílem se zvířete nepozorovaně zbavit,“ uvedl ředitel inspekce Petr Bejček.
V ČR se medvědi vyskytují především v Beskydech, kam migrují ze Slovenska. V Čechách se objeví ojediněle. Někdy se zatoulají dál od Beskyd do Jeseníků, na Českomoravskou vrchovinu nebo do Oderských vrchů. Mimo volnou přírodu se tak medvědi chovají jen v chráněných výbězích nebo zoologických zahradách.
Medvěd hnědý je chráněný zákonem i mezinárodními úmluvami. Jeho lov je v Česku možný pouze na základě výjimky, která dosud podle ministerstva zemědělství (MZe) nebyla udělena. „V rámci ochrany přírody a s cílem minimalizovat možné konflikty s lidmi i hospodářskými zvířaty je nutné situaci i nadále pečlivě monitorovat a v případě potřeby přijímat příslušná opatření,“ dodala za MZe Karla Mráčková.
Autor: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Říj 18, 2025 | Zvířata
Výkyvy teplot a potravy ovlivňují růst mláďat čolků horských. Zatímco nepravidelná dostupnost potravy růst zpomaluje, kolísání teplot může naopak podpořit prodlužování těla. Na překvapivý jev upozornil nový výzkum Ústavu biologie obratlovců ve spolupráci s Biologickým centrem Akademie věd ČR, který publikoval časopis Functional Ecology.
Zatímco dlouhodobý vliv nevyzpytatelných podmínek na evoluci druhů je dobře známý, méně se ví o tom, jak zvířata reagují v krátkodobém horizontu, během života konkrétního jedince. Otázka je stále aktuálnější, protože s postupující klimatickou změnou roste nepředvídatelnost počasí i výkyvy v dostupnosti potravy.
Tým vědců zkoumal, jak na náhodné změny reagují mláďata čolků horských, což jsou drobní obojživelníci žijící v lesích po celé Evropě. V laboratorním experimentu vystavili 120 mláďat různým kombinacím stálých a náhodných teplot i pravidelného a nepravidelného přísunu potravy. „Během několika týdnů jsme sledovali, jak se v závislosti na různých podmínkách mění jejich růst, spotřeba energie v klidu (rychlost standardního metabolismu) a míra pohybové aktivity v novém prostředí,“ uvedl vedoucí studie Lumír Gvoždík z brněnského Ústavu biologie obratlovců. Nepravidelná dostupnost potravy růst čolků zpomaluje. Zvířata přibírala méně na hmotnosti i na délce. Naopak kolísání teplot vedlo k rychlejšímu prodlužování těla, i když čolci váhově nepřibírali. Náhodnost teplotních podmínek tedy ovlivnila, jak čolci rozdělují energii mezi růst a hmotnost. Průměrně se metabolismus ani chování významně neměnily, ale různí čolci reagovali odlišně na změny teploty.
Variabilita v reakcích může být klíčová pro přežití druhů v době častějších klimatických extrémů. „Je to jako sázet v ruletě na více čísel, abyste zvýšili šanci na výhru. Stejně se chová i populace čolků. Někdo se více hýbe a má rychlejší metabolismus, někdo se pohybuje méně a spotřebovává méně energie. To populaci zajistí, že za nepředvídatelných podmínek alespoň část přežije a bude prosperovat,“ uvedl Gvoždík.
Autor: Akademie věd ČR
Říj 7, 2025 | Zvířata
Vědci popsali téměř kompletní želví krunýř z lokality Ahníkov na Mostecku starý přibližně 20 milionů let. Krunýř a jednotlivé úlomky hřbetního krunýře objevil Zděněk Dvořák v roce 1995. Od roku 2023 ho zkoumali paleontologové. Informoval o tom Milan Chroust z Geologického ústavu Akademie věd ČR. Druh této želvy získal jméno podle želvy z filmu Nekonečný příběh.
Želví krunýř náleží příbuznému druhu dnes žijící želvy mohutné. Želva mohutná je čtvrtá největší želva na světě a zároveň největší asijská želva. Doposud neznámý druh byl pojmenován Manouria morla, na počest obří želvy z románu Nekonečný příběh Michaela Endeho, která je známá též jako Morlor díky českému dabingu stejnojmenného filmu.
V současnosti žijící želva mohutná či její příbuzná želva dlaždicová téměř nemá známé zkamenělé předky. „Nečekali jsme, že tyto želvy budou mít příbuzné v Evropě, natož v Česku. Výzkum ukazuje, že želvy blízké rodu Manouria se pravděpodobně vyvinuly v Evropě a až poté se rozšířily do Asie, kde přežívají do dnešních dnů,“ uvedl Chroust.
Zjištění mění představy o evoluci těchto želv. Oproti jiným suchozemským želvám jedí hlívovité houby a rády tráví čas blízko vody. „V Evropě tyto velké suchozemské želvy vyhynuly z důvodu klimatických změn, pravděpodobně kvůli ochlazení na konci miocénu,“ dodal.
Krunýř želvy nalezli vědci v lokalitě, která podle nich velice připomíná takzvané Bažiny smutku ze zmíněného filmu. „Námi popsaná želva pochází z prastaré skupiny suchozemských želv. Zároveň je nejstarším popsaným druhem tohoto rodu. Ta podobnost rekonstrukce lokality Ahníkov s Bažinami smutku je nezaměnitelná a při výběru jména jsme nemohli volit jinak,“ řekl Chroust.
Autor: Geologický ústav Akademie věd ČR
