Zář 14, 2021 | Zvířata
Šest divokých koní obývá novou přírodní rezervaci s názvem Meandry Lužnice u Třeboně na Jindřichohradecku. K dispozici mají plochu o rozloze téměř 24 hektarů. Koně pocházejí z rezervace u středočeských Milovic. Za oběma projekty stojí organizace Česká krajina, řekl novinářům její ředitel Dalibor Dostál.
„Koně jsme přivezli na místo loni v polovině listopadu. Ale zatím se mohli pohybovat pouze na omezeném prostoru, protože plocha byla dlouho silně podmáčená a nemohli jsme celý prostor připravit a využívat. Navíc vzhledem k tomu, že jsou poslední roky bohaté na srážky, tak v minulých týdnech a měsících byly v místě menší povodně, a proto jsme dokončení rezervace museli odkládat,“ uvedl Dostál.
Podle něj areál Meandry Lužnice nabízí pro divoké koně zcela jiné podmínky než Milovice. V nové rezervaci jsou pastviny dlouhodobě podmáčené. „Naopak v Milovicích je terén suchý. Ale to vůbec nevadí, protože divocí koně jsou hodně variabilní a dokáží se přizpůsobit prakticky jakémukoliv terénu. Není výjimkou, že jsou schopní spásat například i strmé svahy,“ uvedl Dostál.
Na vzniku nové rezervace se podíleli soukromí vlastníci pozemků, CHKO Třeboňsko, a právě Česká krajina. „Do budoucna ještě uvažujeme o navýšení počtu divokých koní v této lokalitě,“ řekl Dostál. Dodal, že momentálně je v České republice devět podobných rezervací a do konce roku by měla vzniknout ještě jedna u Krnova v Moravskoslezském kraji. Nejznámější prostor, který Česká krajina využívá, se nachází právě ve středočeských Milovicích v lokalitě o rozloze více než 200 hektarů. Na pozemcích tam jsou stáda divokých koní, praturů a zubrů.
Česká krajina je nezisková organizace, která usiluje o ochranu biologické rozmanitosti a zmírňování dopadů klimatických změn na přírodu i člověka a adaptaci krajiny na změny klimatu. Jednou z jejích hlavních činností je vytváření sítě nestátních přírodních rezervací, které umožní přežití ohrožených druhů rostlin a zvířat, případně jejich návrat do oblastí, kde byly v minulých staletích vyhubeny.
Autor: Česká krajina
Zdroj: ČTK
Zář 9, 2021 | Zvířata
Početnost a druhová rozmanitost ptactva je v rakouské zemědělské krajině 1,5 krát vyšší než ve zkoumaných lokalitách v Česku. Vyplývá to ze studie vedené odborníky z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Zásadní roli hraje velikost polí, ta rakouská měla menší rozlohu. O studii, kterou zveřejnil časopis Agriculture, Ecosystems and Environment, informovali zástupci AV v tiskové zprávě. Na výzkumu spolupracovali vědci z pěti institucí.
Vědci porovnávali velikost polí a jejich strukturu s početností a druhovou skladbou polních ptáků. „Většina druhů polních ptáků byla v Rakousku výrazně početnější, přičemž největší rozdíly byly nalezeny například u skřivana polního, strnada obecného, špačka obecného, tedy u ikonických druhů zemědělské krajiny s dlouhodobým poklesem početnosti v celé Evropě,“ uvedl Martin Šálek z ÚBO a České společnosti ornitologické.
Studie porovnávala ptačí společenstva zemědělské krajiny ve dvou přeshraničních regionech, Znojemsko a Dolní Rakousy, s podobným podílem orné půdy a krajinných prvků, ale s výrazně odlišnou velikostí polí – ta rakouská měla menší rozlohu. Zástupci AV uvedli, že Česko je evropským „rekordmanem“ ve velikostí polních celků a 57 procent orné půdy je tu v blocích větších než 20 hektarů. I proto je podle odborníků česko – rakouské příhraničí ideální pro zkoumání vlivu ztráty různorodosti krajiny, takzvané homogenizace, na její biodiverzitu. Právě homogenizaci vědci uvádí jako zásadní proces, který snížil biologickou rozmanitost krajiny, problém prohloubila i modernizace a chemizace zemědělství.
„Z našich výsledků je zřejmé, že negativní vliv kolektivizace české krajiny má vliv nejenom na ptáky, ale na celkovou biodiverzitu zemědělské krajiny,“ poznamenal Šálek. „Vliv velkých polních celků i na další druhy v zemědělské krajině demonstruje také naše předchozí studie, která prokázala, že populační hustota zajíce polního byla 3,8 až 9,6krát vyšší v Rakousku než v různých regionech České republiky,“ sdělil vědec.
Dodal, že rozdělení velkých lánů do menších polí mezemi, biopásy či křovinatými koridory může výrazně podpořit biologickou rozmanitost, prospět ekosystému i zadržování vody v krajině. „Jednou z možností může být větší a dlouhodobější finanční podpora zemědělské produkce pro zemědělské subjekty hospodařící na drobných polích s vyšším zastoupením krajinných prvků,“ uvedl Šálek. Taková opatření by podle něj také snížila erozi půdy.
Zástupci AV připomněli, že po roce 1948 se zásadně proměnila česká zemědělská krajiny. Z drobných polí do velikosti 0,25 hektaru vznikaly obrovské lány o rozloze až několik desítek hektarů. Postup měl usnadnit obdělávání a management půdy, zároveň však vedl k zániku mezí, polních cest a zelených koridorů.
Podle Šálka je nedostatečné i omezení pěstování jedné plodiny na souvislé ploše maximálně 30 hektarů. „Stejně tak povinný podíl minimálních čtyř procent neproduktivních ploch je žalostně málo pro podporu biodiverzity,“ dodal vědec.
Autor: AV
Zdroj: ČTK
Zář 7, 2021 | Zvířata
Shromažďování a analýza údajů o koních Převalského je cílem nové vědecké platformy, kterou na konferenci v jihofrancouzském Marseille představil Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN). Databáze Shamane bude sledovat vývoj populace ohroženého druhu, jehož plemennou knihu vede pražská zoologická zahrada. Zaměří se na jejich interakce s dalšími druhy, na oblíbenou potravu nebo chování v závislosti na počasí, napsala agentura AFP.
První verze platformy je již k dispozici online, zahrnuje údaje o pozorování koní odborníky v přírodě i satelitní snímky. Zatím jsou v ní údaje z Francie a Mongolska, které je domovinou koně Převalského. Část údajů bude dostupná veřejnosti, většina bude sloužit vědeckým účelům.
„Máme údaje o chovu koně Převalského ve Francii za posledních 30 let a v Mongolsku za 15 let. Rádi bychom je sdíleli s lidmi z Maďarska, Ruska, České republiky a dalších částí Mongolska, kteří pracují v oboru,“ uvedl Laurent Tatin, vedoucí výzkumu asociace Takh, která vede chovný program v departementu Lozère.
Z volné přírody kůň Převalského zmizel na konci 60. let minulého století a je na seznamu ohrožených druhů IUCN. V Mongolsku žije asi 800 zvířat, z toho stovka v rezervaci Chomyn Tal o rozloze větší než celý Liberecký kraj. Jejich fyzické sčítání a pozorování v terénu by kvůli rozloze parku nebylo možné, proto pomáhají moderní technologie. Údaje bude zpracovávat firma Geomatys, která se podílí na francouzském a japonském vesmírném programu.
Jednou z institucí, která se o záchranu koně Převalského zasloužila, je pražská zoologická zahrada. Od roku 1959 pro koně vede Mezinárodní plemennou knihu a od roku 2011 organizuje transporty zvířat do Mongolska.
Autor: Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN)
Zdroj: ČTK
Foto: Zoo Brno
Zář 4, 2021 | Zvířata
Spolek Stop sečení srnčat letos díky využití dronů zachránil v Jihočeském kraji na 170 mláďat srnce. Drony používá na monitoring luk termokamerou před sečením. Další tři desítky srnčat zachránili dobrovolníci díky obchůzkám. Na projektu využití dronů se podílí českobudějovická Vysoká škola technická a ekonomická (VŠTE). Podle odhadů spolku zahyne ročně v Česku při sečích luk na 60.000 srnčat. Geny zvěři velí se před blížícím se nebezpečím přikrčit, a řidič zemědělského stroje ji pak nemá šanci ve vzrostlé trávě či jeteli vidět.
„Drony nám hodně pomohly. Začali jsme je používat prvním rokem díky veřejné sbírce, z níž jsme nákup financovali,“ uvedl člen spolku Stop sečení Petr Szabó. Loni spolek zachránil 84 mláďat.
„Snažíme se přizpůsobit aktuálním požadavkům. Běžně se dozvídáme, kde budeme působit až večer před vyháněním. Není to lehké. Zvláště, vyhledávají-li se mláďata v mlze a přemisťují. To bývá maximálně 150 metrů od místa nálezu,“ uvedl Szabó. Spolek na jihu Čech působí především na Českobudějovicku a Českokrumlovsku.
Dron s termovizí je podle lidí podílejících se na záchraně srnčat jediný efektivní způsob, jak mláďat před senosečemi ochránit. „Pilotovat drony není jen zábava. Jejich využití je skutečně široké. Chtěli jsme pomoci dobré věci, a přitom získat další zkušenosti s pilotáží,“ řekl vědecký asistent z Katedry dopravy a logistiky VŠTE Patrik Gross.
Autor: spolek Stop sečení
Zdroj: ČTK
Srp 24, 2021 | Zvířata
Kriticky ohroženým sokolům stěhovavým se letos nezdařilo hnízdění na Troskách v Českém ráji. Podle ochránců přírody to bylo nejspíš kvůli dronům, zvažují proto vyhlášení ochranného pásma. V tiskové zprávě o tom informovala mluvčí Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) Kateřina Šůlová. Nejrychlejší dravec na světě velký zhruba jako vrána se kolem Trosek pohyboval letos zjara druhým rokem. Pracovníci AOPK i na hradě přítomní sokolníci tu opakovaně vídali samce, který nosil sedící samici potravu. Mláďata se jim ale vyvést nepodařilo.
Kriticky ohroženým sokolům stěhovavým se letos nezdařilo hnízdění na Troskách v Českém ráji. Podle ochránců přírody to bylo nejspíš kvůli dronům, zvažují proto vyhlášení ochranného pásma. V tiskové zprávě o tom informovala mluvčí Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) Kateřina Šůlová.
Nejrychlejší dravec na světě velký zhruba jako vrána se kolem Trosek pohyboval letos zjara druhým rokem. Pracovníci AOPK i na hradě přítomní sokolníci tu opakovaně vídali samce, který nosil sedící samici potravu. Mláďata se jim ale vyvést nepodařilo.
„Samice sokolů jsou na počátku hnízdění, především při snášení a inkubaci vajec, velmi citlivé. Při pocitu ohrožení hnízdo nezřídka opustí. Sokolímu páru na Troskách se stala s největší pravděpodobností osudnou přítomnost dronů. Podle svědectví zdejšího kastelána jsou tady přelety dronů takřka každodenní záležitostí,“ uvedl vedoucí oddělení Správy CHKO Český ráj Jiří Klápště. Podle něj přímé rušení v nejbližším okolí hnízda, zejména z výše umístěné pozice, je pro sokoly těžko snesitelné. „Zvažujeme proto, že příští rok vyhlásíme kolem tohoto hnízdiště ochranné pásmo, aby nebylo možné s drony na hnízdící sokoly naletovat,“ dodal.
V Českém ráji bylo letos zjara pozorováno sedm párů sokolů stěhovavých, potvrzena byla jen čtyři úspěšná hnízdění. „Příčinou bylo zřejmě chladné a deštivé jarní počasí v kombinaci s častým rušením,“ uvedla Šůlová. Pravděpodobnost zdárného vyvedení mláďat snižují i predátoři, mezi něž patří kuna, výr či krkavec, a také vnitrodruhová konkurence.
Sokoli v současné době hnízdí v České republice na více místech. „Jednou z nejvýznamnějších sokolích oblastí jsou Jeseníky, kde letos vyvedli rekordních 41 mláďat. Dalšími jsou například České středohoří, České Švýcarsko či Moravský kras,“ uvedla mluvčí AOPK. Sokol se dožívá až 20 let, během kterých je při úspěšném hnízdění věrný jednomu stálému partnerovi.
„Vhodné místo pro hnízdění, na které se v optimálním případě vrací celý život, vybírá samice. Zpravidla volí místa ve skalnatých a horských oblastech, kde preferuje římsy či otvory ve vysokých skalních stěnách, nepohrdne však třeba ani starou hradní věží,“ dodala Šůlová.
Autor: AOPK
Zdroj: ČTK
