Srp 17, 2021 | Zvířata
Vlčí pár, který se před několika lety usadil v Beskydech, přivedl letos na jaře na svět vlčata. Potřetí v řadě se narodila vlčata taky ve smečce v Javorníkách na moravsko-slovenském pomezí. Ve společné tiskové zprávě to oznámili pracovníci a zoologové z Hnutí Duha a Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně, kteří úspěšné rozmnožování potvrdili.
Zoologům se podařilo i přes plachost vlků mláďata pozorovat přímo v terénu a také vyfotit. Další vývoj obou smeček pomohou mapovat i noví dobrovolníci. „Potvrzení rozmnožování vlků představuje pro Chráněnou krajinnou oblast Beskydy významnou událost. Věřím, že tak jako rysové, stanou se i vlci trvalou součástí zdejší přírody. I v následujících měsících budeme pohyb vlčích rodin v Beskydech a Javorníkách podrobně sledovat. Uvítáme také poznatky o pohybu vlků a dalších velkých šelem od veřejnosti,“ řekl koordinátor beskydského monitoringu velkých šelem Hnutí Duha Michal Bojda.
Výskyt vlků v Beskydech letos v létě doprovází časté útoky na ovce. Většinu škod ale napáchají na nedostatečně zabezpečených pastvinách. Chovatelé tomu mohou zabránit například zajištěním stád pomocí kvalitních elektrických ohradníků. Další variantou je zavírání ovcí a koz na noc do košárů či chléva nebo pořízení pasteveckých psů vhodného plemene.
Snížení kvóty lovu vlka na Slovensku v posledních letech a celoroční ochrana v příhraničních oblastech s Českou republikou umožnila expandovat vlkům i do dalších oblastí na okraji Západních Karpat. „Vlci budou postupně obsazovat další příhodné biotopy a volná teritoria v oblasti Beskyd, Javorníků a dalších navazujících pohořích. Je proto potřeba využít všechny dostupné prostředky a udělat preventivní zabezpečení před útoky velkých šelem,“ řekl zoolog z Mendelovy univerzity Martin Duľa.
Doplnil, že pokud má vlk efektivně pomáhat s regulací volně žijících kopytníků, je nutné zamezit tomu, aby získával lehce dostupný zdroj potravy v podobě hospodářských zvířat.
Autor: Hnutí Duha a Ústav ekologie lesa MU v Brně
Zdroj: ČTK
Srp 17, 2021 | Zvířata
Včelám z úlů rozmístěných na střechách městských budov v Plzni se letos daří. První dva úly nechal magistrát umístit na střechu radnice na náměstí v historickém centru města v roce 2019 a o rok později z nich stočil prvních 17 kilogramů medu. Letos město přidalo další dvě včelstva na budovu úřadu ve Škroupově ulici, po dvou včelstvech je i na střechách 21. základní školy a Centra robotiky, na podzim se plánuje rozšíření úlů na další budovu magistrátního úřadu v Koterovské ulici. Letos se z úlů na radnici a ve Škroupově ulici stočilo na 60 kilogramů medu, řekl primátor Martin Baxa (ODS).
„Včelám se daří nejen na venkově, ale i ve městě, a příkladem může být plzeňská radnice. Těší mě, že ze samotného srdce Plzně jsme rozšířili včelstva i do další naší budovy magistrátu. Z úspěšného stáčení medu vytváříme propagační materiály města – hosté tak obdrží med s logem krajské metropole,“ řekl primátor.
O včelstva se městu stará včelař Pavel Mach, jenž má včelí úly i na dalších veřejných budovách v Plzni – na Fakultě strojní Západočeské univerzity, na stožáru u Techmania Science Center a včely přibudou i do areálu spalovny v Chotíkově. Potvrdil, že včelám se letos v centru Plzně opravdu daří. „Medu ze včelstev v centru Plzně bylo více než z mých dalších míst v přírodě ve Kdyni či u zámku Kozel na Rokycansku. A v Centru robotiky byl zase med podstatně dříve než na jiných místech. Důvodem byly pravděpodobně brzy kvetoucí keře kolem řeky,“ uvedl včelař.
Včela má podle něj dolet až pět kilometrů, takže v centru města jsou pro ně zdrojem obživy nejčastěji parky a sadový okruh s dostatkem zeleně a květů, ale i zelené vnitrobloky budov. „Nevadí jim ani trvalý hluk, tomu se umí přizpůsobit, i když je nelze samozřejmě umístit do úplně frekventované ulice, včely si chrání svůj okruh přibližně pět až 20 metrů. Včelstva umisťujeme vždy po dvou, aby si vzájemně mohla vypomoci,“ popsal Mach. O včely se stará na budovách magistrátu v sezoně od dubna do srpna jednou za dva týdny, mimo sezonu jednou za měsíc.
Včely na střechách plzeňských budov ale slouží i vědě. Díky místnímu projektu ProBee je možné včely sledovat on-line na internetu. Výstupy z pozorování vyhodnocuje a analyzuje umělá inteligence. „Pod každým úlem je umístěna váha, kde je možné sledovat denní včelí přínos nektaru a pylu. V každém úlu je také senzor, který měří teplotu v úlu a snímá zvukový projev včel. Tyto údaje je možné vidět i na grafu po jednotlivých dnech. Včelstvo je uvnitř a zvenku sledováno kamerou. Všechna vyjmenovaná zařízení jsou buď na solární panel nebo baterie. S rozšířením na budovu v Koterovské počítáme v následujících měsících, nyní je nutné vybudovat bezpečnostní zábradlí na střeše, poté již můžeme instalovat včelí úly,“ doplnil ředitel magistrátního úřadu správních agend Petr Triner.
Autor: město Plzeň
Zdroj: ČTK
Srp 16, 2021 | Zvířata
V Itálii minulý týden zemřela devětačtyřicetiletá šimpanzice, kterou televize SkyTG24 i další místní média označila za nejstarší v Evropě. Šimpanzí samice jménem Judy žila v zooparku nedaleko Verony. V Safari Parku Dvůr Králové nad Labem ale žijí tři ještě starší šimpanzí samice.
Judy zemřela ve čtvrtek ráno poté, co posnídala a lehla si do stínu stromu. Usnula a už se neprobudila, napsal zoopark Natura Viva v tiskové zprávě. Podle ní byla šimpanzice velmi oblíbená a hrála důležitou sociální roli ve své komunitě. Když bylo třeba, pomáhala ostatním samicím. Osmkrát se stala matkou a jednou babičkou a v posledních letech měla problémy se zrakem, uvedl server italské televize.
Šimpanzi se dožívají zhruba 45 let v přírodě a přibližně o deset let více v zajetí.
Existují ale záznamy i o starších jedincích. Například slavný šimpanz Cheeta, který ve 30. letech minulého století ztvárnil ve filmech o Tarzanovi přítele titulního hrdiny, zemřel na Vánoce 2011 v útulku pro zvířata na Floridě ve věku asi 80 let.
Šimpanzí samice ve Dvoře Králové Bonnie a Babeta patří k nejstarším šimpanzům v Česku a těší se dobrému zdraví, informovala mluvčí Safari Parku Zuzana Boučková. Do Česka přišly v roce 1971 z Kamerunu přibližně jako dvouleté. V tamním zoo parku žije ještě jedna starší šimpanzí samice Suzi, která se narodila v roce 1965.
Nejstarší šimpanz v někdejším Československu zemřel v roce 2016 v bratislavské zoo, byl jím samec Kongo, který se narodil ve volné přírodě odhadem v roce 1965. Zemřel na srdeční infarkt.
Autor: zoopark Natura Viva
Zdroj: ČTK
Srp 16, 2021 | Zvířata
Projekt na záchranu karase obecného spouští Akademie věd ČR, Česká zemědělská univerzita v Praze a Zoo Praha. Ryba, která u nás kdysi patřila k nejběžnějším, je podle odborníků nyní na pokraji vyhynutí. Přišla totiž o své původní biotopy a škodí jí také invazní druh – karas stříbřitý. Akademie o projektu, který počítá s pomocí veřejnosti, informovala v tiskové zprávě.
První fáze záchranné akce má čtyři cíle. Vědci chtějí zmapovat úbytek karase obecného a vytipovat zbytkové populace, které by bylo možné využít pro jeho návrat do krajiny. Také je třeba najít vhodné lokality pro vysazení těchto ryb a získat další informace o invazi karase stříbřitého v Česku. Lidé svá pozorování vyplní do dotazníku na webu zachrankarase.cz. Podle AV potrvá šetření od letošního září do srpna 2022. Respondenti obdrží na e-mail výsledky průzkumu a zúčastní se soutěže o drobné ceny.
„Za mého dětství bylo na návesních rybníčcích těžké chytit jinou rybu než karase obecného,“ poznamenal autor projektu, hydrobiolog Marek Šmejkal z Biologického centra AV. Karas se hodně vyskytoval i ve slepých ramenech řek a tůní kolem toků. Často také zůstal jediným druhem ve stojaté vodě s nedostatkem kyslíku nebo v zanesených nádržích a tůních. Tato ryba totiž umí na dlouhou dobu přepnout na bezkyslíkatý metabolismus. Přežije tak i v zabahněných tůních pokrytých ledem a sněhem, kde v zimě kyslík rychle a na dlouho dochází.
Na přelomu tisíciletí však populací karase výrazně ubylo. „Karas obecný se z důvodů vymizení jeho přirozeného biotopu, což byly převážně dolní toky řek, stěhoval do náhradního prostředí, do rybníků, rybníčků, zatopených těžebních jam a podobně. Teď už se nemá kam stěhovat a vymírá,“ vysvětlil Lukáš Kalous z České zemědělské univerzity v Praze.
Největší pohromou je však pro tuto rybu právě karas stříbřitý. Ten má podobnou odolnost vůči nepříznivým podmínkám i schopnost množit se pomocí gynogeneze, což je forma nepohlavního rozmnožování. Původního karase tak z jeho lokalit prakticky vytlačil a s ním i další druhy živočichů.
„Spolu s karasem obecným obývalo tůně několik druhů obojživelníků, po jejich obsazení karasem stříbřitým tyto druhy zmizely,” uvedl Petr Velenský, kurátor plazů v pražské zoo. Zoologická zahrada letos v dubnu také odstartovala záchranný program, kdy do bývalého mlýnského náhonu ve svém areálu vypustila více než 160 karasů obecných. Zástupci zoo tehdy uvedli, že je v plánu vysazení karase i na jiných místech v Česku.
Karas obecný je všežravá ryba, která dorůstá zhruba 30 centimetrů a váží až jeden kilogram. Tvarem těla se podobá kaprovi, tělo karase ale může mít různý tvar, může být štíhlý nebo vysokotělý. Vysokotělou formu karas nabývá v případě, že se v jeho okolí vyskytuje rybí predátor jako například štika. Rozměrný tvar těla má predátora odrazovat od útoku. Projekt Zachraň karase podpořila AV ČR v programu Záchrana a obnova krajiny v rámci Strategie AV 21.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
Čvc 30, 2021 | Zvířata
Mezinárodnímu vědeckému týmu se podařilo vytvořit další tři embrya nosorožců bílých severních, kteří jsou ohrožení vyhynutím. Mají tak 12 embryí, přičemž 11 z nich pochází ze spermatu uhynulého samce Suniho. Tentokrát se ale poprvé vědcům podařilo úspěšně využít genetický materiál samce Angalifu, který uhynul v roce 2014. Poslední dvě samice tohoto druhu na planetě Fatu a Nájin žijí v rezervaci Ol Pejeta v Keni. Obě patří Zoo Dvůr Králové, která o vytvoření dalších embryí informovala.
Odebírání vajíček a vytváření embryí je součástí projektu záchrany nosorožců bílých severních umělou reprodukcí. Žádná ze samic v Ol Pejetě už není schopná mládě odnosit. Vědci proto chtějí embrya vložit do samic příbuzných nosorožců bílých jižních. Míní, že bude třeba vytvořit desítky embryí.
Vědci odebrali 9. července 17 vajíček od uspané samice Fatu. Poté je převezli do laboratoře Avantea v italské Cremoně. Tam z nich po dozrání, následném oplodnění a nutném vývoji vznikla tři nová životaschopná embrya.
„Tři embrya jsou vynikající výsledek, zvlášť když vezmeme v úvahu, že kvalita vzorku od Angalifu přece jen není optimální. Výsledek zároveň ukazuje, že pravidelnost odběru je pro samici Fatu neškodná a v konečném důsledku zvyšuje počet embryí, která se daří vytvořit,“ uvedl Cesare Gallo z laboratoře Avantea.
Sperma samce Angalifu dosud vědci považovali za nepoužitelné. Vědci se rozhodli už neodebírat vajíčka od jedenatřicetileté Nájin, která je matkou Fatu. Od Nájin se při předešlých zákrocích nepodařilo získat žádné embryo. Všech 12 se vyvinulo z vajíček Fatu. „Poslední odběry ukazovaly na stále nižší počet vajíček, které Nájin produkuje, i na jejich snižující se kvalitu,” řekl ředitel Safari Parku Dvůr Králové Přemysl Rabas.
V rezervaci Ol Pejeta byly do společného výběhu se sterilizovaným samcem Owuanem přesunuty dvě samice, které se potenciálně stanou náhradními matkami pro severní bílé nosorožce. Samec funguje jako ukazatel toho, zda jsou samice ve fázi, kdy jsou schopné zabřeznout. Vědecký tým nyní trojici zvířat pečlivě sleduje a zaznamenává vše důležité. Pokud by byl vývoj příznivý, mohli by se vědci pokusit o přenos embrya ještě letos. Pokud to pandemie covidu-19 dovolí, chce vědecký tým pokračovat v odebírání vajíček a vytváření embryí v cyklu tří až čtyř měsíců.
Nájin a Fatu převezli zoologové se dvěma samci ze Dvora Králové do Keni v roce 2009. Domnívali se, že africké prostředí bude pro jejich reprodukci příhodnější. Ačkoliv se zvířata pářila, ani jedna ze samic přirozeně nezabřezla. Samci Suni a Sudán uhynuli v Keni v letech 2014 a 2018. Ve volné přírodě je druh považován za vyhynulý.
Autor: ZOO Dvůr Králové
Zdroj: ČTK
