Čvc 29, 2021 | Zvířata
Entomologové dělají na Vsetínsku výzkum výskytu motýla modráska černoskvrnného. Mapování provádí tým entomologa Muzea regionu Valašsko Lukáše Spitzera ve spolupráci s kolegy z Entomologického ústavu Akademie věd ČR, sdělil v tiskové zprávě zástupce muzea Jiří Koňařík.
„Jde o zásadní druh, který ukazuje správné fungování přírody kolem nás. V minulosti býval na území České republiky značně rozšířený, nyní se ale nachází v nejvyšší kategorii na Červeném seznamu ohrožených živočichů. Předchozí výzkumy ukázaly, že ochrana tohoto druhu není samoúčelná. Správnou péčí o tohoto nádherného modráska pomůžeme i desítkám jiných druhů hmyzu a rostlin, které mají podobné nároky, a tím i přírodě,“ uvedl Koňařík.
Hlavní tuzemskou baštou celoevropsky chráněného modráska černoskvrnného je podle něj Valašsko, konkrétně údolí Horního Vsacka. „Modrásek vyhledává výhřevné, k jihu či západu obrácené svahy, které jsou paseny ovcemi, případně i koňmi a krávami. K životu ale potřebuje jen mírnou pastvu, intenzivní pastva jej decimuje. Nutná je také přítomnost závětří u keřů či mladých stromků, vysoké rozlohy krátkostébelných ploch s mateřídouškou a bohatou nabídkou nektaru. A nakonec červení žahaví mravenci z rodu Myrmica, kteří nechtěně sehrají v určitě fázi vývinu roli adoptivních rodičů. Mravenčí dělnice si totiž přinášejí vylíhlé housenky, které jim díky speciálnímu sekretu voní, do mraveniště. Tam je ochraňují a živí a housenky se jim odvděčují tím, že žerou jejich vlastní larvy. Mravenci na ně začnou útočit až po jejich přeměně na motýly. To už ale v drtivé většině případů stačí čerství motýli odletět,“ uvedl vedoucí výzkumu Lukáš Spitzer.
Při prvním komplexnějším mapování v letech 2005 až 2010 vědci na Horním Vsacku objevili 140 kolonií modráska černoskvrnného. „Výsledky byly nad očekávání, na druhou stranu parametry o vegetaci a hospodaření nevěštily příliš dobré vyhlídky. Proto jsme v letošním roce přistoupili k ověření aktuálního výskytu modráska,“ uvedl Spitzer. Dosavadní čísla ukazují, že počet potvrzených a také nově objevených kolonií bude vyšší než při posledním výzkumu.
Nejsilnější populace nyní žije na Halenkově, Novém Hrozenkově a jižních svazích města Karolinka. Zřejmě díky teplejšímu počasí narostly i počty kolonií ve vyšších nadmořských výškách ve Velkých Karlovicích nebo Dolní a Prostřední Bečvě. Na druhou stranu modráska už lidé stěží uvidí v obcích Janová, Ústí u Vsetína či Hovězí. „Důvod je jednoduchý, z krajiny prakticky zmizela malá stáda ovcí, a když už tu nějaká jsou, pasou se většinou na pro modráska nevhodných svazích nebo louku spásají až příliš intenzivně,“ uvedl Spitzer. Zhoršil se i stav mnoha sledovaných lokalit. „Většinou se proměnily ve vzrostlý les nebo křoví. Jen u několika málo došlo ke zlepšení, buď vhodnou péčí vlastníka nebo vyčištěním ploch za pomoci peněz z grantových či dotačních zdrojů,“ uvedl Spitzer.
Mapování výskytu modráska potrvá do poloviny srpna, kdy končí jeho doba letu. Pomoci může i veřejnost. „Pokud znáte nějakou lokalitu modráska černoskvrnného, neváhejte a kontaktujte nás na e-mailu spitzer@muzeumvalassko.cz,“ uvedl Spitzer.
Autor: Muzeum regionu Valašsko
Zdroj: ČTK
Čvc 29, 2021 | Zvířata
Z hnízd v Jeseníkách letos vylétlo 41 mláďat sokolů stěhovavých, což je nejvyšší počet v novodobé historii sledování jejich hnízdění. V jesenických lesích letos zahnízdilo 21 párů a počet vyvedených mláďat byl o deset vyšší než v dosud nejúspěšnějším roce 2014, sdělil vedoucí Správy CHKO Jeseníky Petr Šaj.
„Vedle rekordu v počtu mláďat byla letošní sezóna specifická také tím, že byla velmi dlouhá. Rozdíly ve stáří mláďat byly až jeden měsíc. Pravděpodobně se na tom podepsalo i chladné a deštivé jarní počasí. Proto byl časově náročnější i monitoring a ostraha hnízdních lokalit, protože se vyvádění některých mláďat posunulo už do období vyšší turistické návštěvnosti,“ uvedl Šaj.
Také letos byly k monitoringu a ostraze sokolích hnízd využívány fotopasti s okamžitým přenosem. Díky nim odborníci získali velké množství informací ze života sokolích rodin, které se následně snaží využít i k jejich ochraně. „Víme, že vedle přirozených faktorů snižujících pravděpodobnost zdárného vyvedení mláďat, jako jsou predace, povětrnostní vlivy či vnitrodruhová konkurence, je velmi důležitým až limitním faktorem zabezpečení klidného průběhu hnízdění ze strany člověka, hospodáře i tolerantního návštěvníka hor,“ upozornil Šaj.
Počet vyvedených sokolích mláďat podle Šaje meziročně kolísá, ale z pohledu stability populace je důležitější počet hnízdících párů. Jeseníky s okolím jsou nyní jednou z nejvýznamnějších sokolích oblastí v České republice, podotkl Šaj. V Jeseníkách a sousedních Rychlebských horách již opakovaně obsazují sokoli přibližně 20 skalních lokalit, kde hnízdí přímo na římsách či ve starých krkavčích hnízdech.
Početná je populace těchto dravých ptáků také v Českém středohoří, Českém Švýcarsku či Moravském krasu. V Jeseníkách ale sokoli většinou nehnízdí na výrazně turisticky či lezecky frekventovaných místech. Na rozdíl od chráněné krajinné oblasti Broumovsko či národního parku České Švýcarsko tak státní ochrana přírody nemusí přistupovat k zásadnímu omezování vstupu návštěvníků. Výjimečně jsou některá místa označena tabulemi s vysvětlením a hlídána členy dobrovolné stráže přírody.
Páry sokolů stěhovavých v Jeseníkách od roku 2001, kdy zde tito kriticky ohrožení dravci začali po delší přestávce opět hnízdit, vyvedly už zhruba tři stovky mláďat Loni bylo v Jeseníkách evidováno 21 párů sokolů a 29 mláďat.
Autor: CHKO Jeseníky
Zdroj: ČTK
Čvc 27, 2021 | Zvířata
V Safari Parku Dvůr Králové nad Labem se 20. července vylíhla dvě mláďata pižmovky ostruhaté. Za posledních 12 měsíců tyto velké agresivní husy nerozmnožila žádná jiná zoo na světě. Otec mláďat se vylíhl v roce 2013 ve Dvoře Králové a byl prvním mládětem pižmovky ostruhaté v Česku. Jde o rozmnožení už ve druhé generaci. Celkem se včetně dvou letošních přírůstků v safari parku vylíhlo 43 mláďat těchto ptáků.
„Rodičovský pár si zbudoval hnízdo v kopřivách ve výběhu a vzorně na snůšce seděl. Inkubaci zvládli na výbornou, ale po vylíhnutí mláďat jsme skupinku přemístili do bezpečí zázemí,“ uvedl zoolog Michal Podhrázský. Jakmile mláďata povyrostou, vypustí je zoologové do velké průchozí voliéry, kde je budou moci spatřit návštěvníci.
Podle zástupců dvorské zoo je chov pižmovek obtížný. Jde o velmi agresivní zvířata, zejména v době rozmnožování a hnízdění, nezřídka dokonce útočí i na ošetřovatele. Křídly, na kterých jim z ramene vyrůstá mohutná a ostrá kostěná ostruha, dovedou způsobit nepříjemná zranění, uvedla zoo.
Pižmovky ostruhaté patří k největším africkým husám, samci mohou vážit až kolem sedmi kilogramů, samice jsou výrazně menší. V safari parku jsou chované od roku 2012. K vidění jsou ve společném výběhu s kudu velkými, buvolci běločelými a několika druhy ptáků v klasické části areálu.
Safari park je nejúspěšnějším evropským chovatelem pižmovek, které dnes žijí ve zhruba 15 zoo Evropy, přičemž většina z nich chová právě potomky ze Dvora Králové, uvedli zástupci dvorského safari parku. Dvorská zoo se specializuje na Afriku, velmi úspěšná je v chovu žiraf, zeber a nosorožců. Populární je africké safari o rozloze asi 30 hektarů, v němž lidé auty či autobusy projíždějí mezi stovkami volně žijících zvířat. Zoo patří kraji a je nejnavštěvovanějším turistickým cílem na východě Čech.
Autor: Safari Park Dvůr Králové
Zdroj: ČTK
Čvc 27, 2021 | Zvířata
Specializovaná papouščí zoo v Bošovicích na Vyškovsku má z pražské zoo zapůjčený nový druh, a to papouška mnišího. Do Prahy naopak putovali kognové smaragdoví, což je nejjižněji žijící papoušek na světě.
Z Bošovic pro Rákosův pavilón v pražské zoo tento týden zapůjčili čtyři odchované papoušky druhu kogna smaragdový jižní. Zakladatel zoo v Bošovicích Vlastimil Škrhák uvedl, že bošovická zahrada je jedinou v Evropě, která tento druh vystavuje a chová v kolonii. Celkem jich má deset párů, kterým se každým rokem líhnou mláďata. Loni jich bylo deset, z toho dva páry putovaly do Prahy, letos je mláďat 14.
Z pražské zoo do Bošovic putovalo zatím pět papoušků mniších. „Šlo o loňská mláďata. Přibýt by mělo ještě pět letošních, budeme mít tedy deset chovných párů,“ uvedl Škrhák. Papoušci mniší jsou jediným druhem papoušků, kteří nehnízdí v dutinách, ale staví si hnízdo z větviček a prutů.
Papouščí zoo v Bošovicích je ojedinělá svou specializací. Veřejnosti se otevřela 1. srpna 2011 a momentálně chová více než 250 papoušků v 54 druzích od nejmenších papoušíčků po velké ary. S pražskou zoo spolupracuje dlouhodobě.
Autor: ZOO v Bošovicích
Zdroj: ČTK
Čvc 27, 2021 | Zvířata
Ornitologové letos zatím zaznamenali pouze 48 mláďat sýčka obecného. V loňské vydařené sezoně jich bylo rekordních 95. Podle ornitologů je na vině úbytek hrabošů. Sýčci totiž svá mláďata převážně hraboši živí. Zástupci České společnosti ornitologické (ČSO) o tom informovali v dnešní tiskové zprávě. Sýček obecný patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy, v zemi žije zhruba stovka párů. Druhu uškodilo i chladné jaro. ČSO proto očekává, že populace sýčků oslabí.
Podle ČSO je oproti loňské euforii letošní bilance velmi smutná. „Celkově jsme spočítali 32 hnízdění, což je o jedno méně než loni. Skutečný počet hnízdních párů bude jistě vyšší, ale pravděpodobně nepřesáhne 50 párů v celé oblasti severozápadních Čech, kde se současně nachází největší populace sýčků v České republice. Minulý rok sýčkové průměrně vyvedli 4,7 mláděte na snůšku, letos to bylo jen 2,4 mláděte na snůšku,“ popsal Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z ČSO a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. „Za úbytek může přednostně kolaps populace hrabošů. Loni byli hraboši na populačním vrcholu a jejich predátorům – sovám a dravcům – se díky tomu dařilo. Nacházeli jsme budky doslova zaskládané ulovenými hraboši. Jak jsme ale upozorňovali, hraboší populace se po vrcholu rázem zhroutí, což se stalo letos. Hrabošů je nedostatek a tento trend kopírují i sýčci,“ dodal odborník. Zástupci ČSO uvedli, že v roce 2019 bylo zaznamenáno 66 mláďat, o rok dříve 43 jedinců a v roce 2017 pak 37 mladých sýčků. Podle dříve zveřejněných údajů Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v červnu počty hrabošů v Česku znovu poklesly. Z květnových 117 aktivních východů z nor na hektar na 112. Už v květnu klesly hraboší populace proti dubnu na třetinu.
Podle ornitologů navíc chladné jaro zapříčinilo nedostatek hmyzu, kterým se sýčci také živí. „Chladné jaro vedlo i k tomu, že mnohé snůšky byly neúspěšné, například zastydla vajíčka anebo jeden z rodičů zahynul,“ poznamenal Šálek. Dodal, že bylo zaznamenáno 68 volajících samečků, což je o šest více než loni. Vzhledem k velmi úspěšnému loňsku jde však o minimální nárůst. Důvod Šálek vidí v zimě bohaté na sníh a také ve studených jarních měsících, které někteří dospělí sýčci nepřežili. Ornitologové se tudíž obávají stagnace i populačního poklesu ohroženého druhu.
Z dlouhodobého hlediska sýčkům, kteří byli v minulosti nejpočetnější tuzemskou sovou, uškodilo intenzivní zemědělství. Sýčkům nevyhovují rozsáhlá nečleněná pole, potřebují krajinné prvky jako travnaté pásy, úhory, meze či ostrůvky keřů a stromů. Ministerstvo životního prostředí loni schválilo pro sýčky záchranný program.
„Abychom sýčky podpořili, chráníme je přímo v terénu. Spolupracujeme se zemědělci, kteří jsou naši hlavní spojenci při ochraně sýčků a jejichž spolupráce si vážíme. Domlouváme šetrnější hospodaření, na louky umisťujeme berličky, ze kterých mohou sýčci lovit, a zároveň odstraňujeme nebezpečné technické pasti, jako jsou napáječky pro dobytek či sudy s vodou, kde se mohou sýčci utopit,“ sdělil ke konkrétním krokům ochrany Šálek. „Na farmy, kde sýčci žijí, umisťujeme budky, zabezpečené proti kunám a kočkám. Letošní pozitivní zprávou je vysoký počet obsazených budek. Letos sýčci zahnízdili v 18 budkách, které jsme jim připravili, což je stejný počet jako loni,“ zdůraznil vědec. Ornitologové zkouší i další podpůrné metody. Ve spolupráci se Zoo Plzeň například zkusili podložit oplozená vajíčka ptáků z odchovu do hnízda jednoho dlouhodobě neplodného divokého páru. Pokus byl ale neúspěšný.
V posledních letech také ochranáři kroužkují mláďata sýčků i dospělé ptáky, aby zjistili více o dlouhověkosti, přežívání, stabilitě teritorií a rozptylu mláďat. „Z jednoho hnízda, kde jsme minulý rok kroužkovali rekordních sedm mláďat, máme z letošního jara tři zpětné odchyty – jedno mládě se od místa kroužkování rozptýlilo 16 kilometrů, ale bohužel zahynulo zapadlé v komíně. Další dva odchycení ptáci, oba samečci, si našli teritorium 14 km od místa narození, spárovali se se samičkami a úspěšně zahnízdili. Takové vzdálené rozptyly mláďat ukazují pro sýčky pořád naději, že jednotlivé (sub)populace si stále vyměňují jedince a tím dochází k zamezení příbuzenského křížení,“ uvedl Šálek. „Bohužel plno jedinců se rozptýlí do oblastí, kde sýčci nežijí a v dalších letech se nezapojí do rozmnožování,“ uzavřel vědec.
Autor: ČSO
Zdroj: ČTK
