Říj 4, 2021 | Zvířata
Trojnásobně lepší kvalitu vody má nyní rybník v přírodním areálu Gliňoč v Bohumíně na Karvinsku. Město při jeho čištění místo bagrování bahna zvolilo alternativní metodu. Voda se v posledním roce a půl čistila s pomocí speciálních bakterií, které rozkládají mrtvou organickou hmotu. Novinářům to sdělila mluvčí radnice Jana Končítková.
„Předloni jsme v rybníce zaznamenali částečný úhyn ryb. Laboratorní rozbory vody prokázaly nedostatek aktivního kyslíku, a tak jsme hledali cestu, jak živočichům pomoci. Vzhledem k tomu, že rybník nemá žádný regulovaný přítok ani odtok, nemohli jsme jej vypustit a bahno vybagrovat. Bagrování by navíc bylo pro místní faunu devastující,“ uvedl Rostislav Palán z odboru životního prostředí a služeb bohumínské radnice.
Dno rybníka ale pokrývala silná vrstva tlejícího bahna, které bylo potřeba odstranit. „Místní organizace Českého rybářského svazu Bohumín doporučila městu využít speciální bakterie, které mají schopnost odbahnit vodní plochu biologickou cestou. Zároveň čistí vodu a zlepšují její kyslíkové vlastnosti. Využívají se například v horských oblastech při čištění ples či v různých rybochovných zařízeních,“ uvedla mluvčí
S čištěním pomocí bakterií se začalo loni v květnu. V pravidelných intervalech se do různých částí rybníka vsypávaly doporučené dávky bakterií. Celkově to během čistícího procesu bylo zhruba 30 kilogramů. „Už během prvních měsíců byly výsledky na první pohled zřetelné. Nyní jsme s odstupem času požádali o opakované měření, abychom měli efekt podložený laboratorně. Zatímco loňské výsledky ukázaly pozvolné zlepšení, letos se podle hydrobiologa, který vodu analyzoval, kvalita vody zlepšila dokonce trojnásobně. Za zlomek ceny, kterou by si vyžádalo vybagrování dna, jsme dosáhli stejného efektu. Za materiál jsme zaplatili 40.000 korun, aplikaci jsme zvládli vlastními silami,“ uvedl Palán. Doplnil, že se výrazně zmenšil také objem bahna na dně rybníka, a to zhruba o 40 centimetrů. Rybník se nachází v přírodním areálu Gliňoč. Město do úprav této oblasti investovalo v posledních letech dva miliony korun. Cílem bylo zajistit zadržování vody v krajině.
Zdroj: ČTK
Autor: Bohumín na Karvinsku
Říj 2, 2021 | Mohlo by zajímat, Zvířata
O odchyt a kroužkování ptáků na Anenských rybnících u Plané na Tachovsku byl dnes velký zájem, dorazilo téměř pět desítek dětí i dospělých. Akce se konala v rámci Festivalu ptactva, který tu pravidelně pořádá Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) se Správou CHKO Český a Slavkovský les. Přírodovědcům se dnes podařilo odchytit hlavně sýkory nebo červenky. Tyto druhy se zde na podzim pravidelně vykytují především kvůli potravě.
„Odchyt ptáků děláme do nárazových sítí, které se postaví do vhodného prostředí. Abychom si trochu pomohli, tak pouštíme nahrávky hlasů ptáků, které přitáhnou k síti větší zájem jednotlivců. Pro tyhle účely pouštíme směs druhů ptáků, abychom nalákali více druhů,“ řekla Milena Prokopová ze správy CHKO Český les.
Na sítě, které ornitologové postavili brzo ráno, se podařilo chytit okolo 20 ptáků. Zachytila se sýkora koňadra, modřinka a lužní, dále konipas horský, pěnice černohlavá a červenka obecná. Jejich počet byl vzhledem k současnému ročnímu období podle Prokopové velký. Opeřenci se v době podzimního tahu shromažďují u rybníků, které jsou v tuto chvíli vypuštěné, zejména z důvodu potravy, hlavně hmyzu. Poté na zimu migrují na jih.
Přírodovědci dávali odchytnutým opeřencům stříbrný kroužek se sériovým číslem. Mohou tak při dalším odchytu zjistit, jak ptáci migrují. Dále určili a zaznamenali jeho druh, pohlaví, přibližné stáří, váhu a změřili délku křídel a ocasu. Zájemci si dnes mohli vyzkoušet i pozorování ptactva statickým dalekohledem.
Autor: AOPK
Zdroj: ČTK
Říj 2, 2021 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Mezinárodní tým vedený Zuzanou Musilovou z Univerzity Karlovy (UK) prokázal velké rozdíly ve zraku dospělých jedinců a potomstva hlubokomořských druhů ryb. Zrak se podle studie zásadně promění, když tyto ryby během života sestoupí do hlubin. Projekt také zodpověděl otázku, proč je u hlubokomořských ryb přítomen čípkový gen citlivý na zelenou barvu. Ve velké hloubce jim totiž nijak nepomáhá. Za Přírodovědeckou fakultu (PřF) o výzkumu informoval Michal Andrle v tiskové zprávě.
Musilová pracuje na katedře zoologie PřF. Většina hlubokomořských ryb má podle vědců ve své sítnici pouze tyčinky citlivé za nízkých intenzit světla, čípky v hlubině nemají využití. Velká část čípkových genů tudíž z genomu vymizela během evoluce – kromě zmíněného proteinu citlivého na zelenou barvu.
Nyní vědci našli vysvětlení vyplývající ze životních změn těchto zajímavých tvorů. V larválním stadiu, totiž začínají v mělké vodě mezi ostatním planktonem, kde je dost potravy. Až za nějaký čas tyto ryby sestoupí do hloubek oceánu, kde stráví zbytek života. A právě „zelené“ čípky využívají larvy, neboť potřebují vidět za vyšší intenzity světla. Později jsou čípky postupně nahrazovány tyčinkami, a to i na molekulární úrovni. Vědci využili data z transkriptomu 20 druhů hlubokomořských ryb.
Podle týmu je zmíněný vývoj typický pro většinu těchto ryb, i tady je však výjimka – skupina ryb stříbrooček. Ty mají v buňkách oka směs čípkových a tyčinkových genů. Podle PřF tedy odborníci předpokládají možnost, že se v budoucnu prokáže, že hranice mezi čípkem a tyčinkou u těchto ryb není ostrá.
Výsledky současného výzkumu publikoval časopis Molecular Biology and Evolution. Prvním autorem je doktorský student katedry zoologie Nik Lupše.
Musilová za výzkum evolučních procesů u ryb v úterý převzala cenu Neuron pro mladé vědecké naděje. Mezinárodní tým, který vedla, také předloni vzbudil velkou pozornost, když zjistil, že zkoumaným hlubokomořským rybám umožňují namnožené tyčinkové fotoreceptory v sítnici rozlišovat barvy v temných hloubkách. U ostatních obratlovců tyčinky ve tmě zajišťují černobílé vidění, barvy rozlišují při dobrém světle právě pomocí čípků. Studii tehdy publikoval časopis Science.
Autor: UK, Přírodovědecká fakulta
Zdroj: ČTK
Zář 29, 2021 | Zvířata
Štěkot loveckých psů se liší v reakcích na různá zvířata. Vyplývá to z výzkumu vědců České zemědělské univerzity v Praze. Nejvíce odlišný byl štěkot hlásící nejnebezpečnější zvíře v testu – prase divoké. Výsledky tak potvrzují předpoklady mysliveckých kynologů, uvedla mluvčí univerzity (ČZU) Karla Mráčková v tiskové zprávě. Studii o výzkumu publikoval časopis Scientific Reports.
Podle ČZU kynologové dlouhodobě diskutují o tom, že lovečtí psi rozdílně hlásí různá zvířata, díky čemuž mohou jejich majitelé odhadnout, jakou zvěř pes sleduje. Zástupci univerzity uvedli, že ačkoliv o chování psů a jejich kooperaci s člověkem se ví mnohé, tomuto typu hlasové komunikace vědci zatím nevěnovali větší pozornost.
Vědci z Katedry myslivosti a lesnické zoologie ČZU porovnali štěkání jezevčíků a teriérů na čtyři různé druhy zvířat – divoké prase, lišku, králíka a kura domácího. „Výsledky ukazují, že štěkání je možné kategorizovat podle druhů zvířat, na které psi štěkají. Nejvíce odlišné bylo štěkání na nejnebezpečnější z testovaných zvířat, prase divoké. Stejnou reakci vykazovali i psi, kteří se s divokým prasetem nikdy dříve nesetkali,“ popsal vedoucí týmu Richard Policht.
Štěkání na lišku, která může ohrožovat menší plemena, se téměř nelišilo od štěkání na „bezpečné“ druhy – králíka a kura. Podle vědců to napovídá, že pro typ štěkotu je klíčová spíše velikost zvířete než možné nebezpečí, kterou dané zvíře představuje pro psa.
„Vzájemné porozumění signálům během lovu, ať už mezi lovícími vlky nebo mezi loveckými psy a člověkem, tak může zvýšit efektivitu lovu,“ dodal Policht. Lovecká spolupráce psů a lidí má podle odborníků zřejmě původ v kooperativním chování vlků. Policht dodal, že tým testoval celkem 19 psů obou pohlaví a z teriérů to byli hladkosrstý foxteriér, velšteriér a jagdteriér. „Nahráváni byli v zimě a na jaře, venku v terénních podmínkách, další rok trvaly akustické a statistické analýzy,“ uvedl.
Vědci chtějí pokračovat tím, že otestují nelovecké psy. „Třeba vysloveně jezevčíky ‚gaučáky‘ a podobně,“ sdělil Policht. Plánují také pouštět nahraná štěkání jiným psům a sledovat jejich reakce. „Předtím to bylo o naší schopnosti rozeznávat štěkání na různou zvěř a příště by to bylo o tom, jak to rozlišují samotní psi,“ uvedl.
Autor: ČZU Praha
Zdroj: ČTK
Zář 14, 2021 | Zvířata
Dvojčata levharta cejlonského, která se v první polovině června narodila v brněnské zoo, se mají čile k světu. A občas už i pouští hrůzu na chovatele, řekla mluvčí zahrady Monika Brindzáková. Levhartí dvojčata přišla na svět 7. června. „Je poznat, že jsou to oba kluci, protože už občas i takzvaně pouští hrůzu na chovatele a návštěvníci mohou v expozici sledovat jejich vzájemné bratrské souboje,“ uvedla mluvčí.
Je to druhý odchov desetileté samice Nayany a stejně starého samce Daana. Za posledních 20 let se v zoo vystřídalo devět levhartů cejlonských, ale až Nayana a Daan vytvořili stabilní pár. Mluvčí uvedla, že mláďat tohoto poddruhu levharta se v zoologických zahradách nerodí mnoho, a proto z nich mají stejnou radost jako při prvním odchovu v roce 2017. Uvedla, že v říjnu se zoo chystá návštěvníky zapojit do výběru jmen mláďat.
Samec Daan se narodil v roce 2011 v Burgers Zoo v nizozemském Arnhemu a Nayana ve stejném roce v bratislavské zoo. Sameček a samička z jejich prvního vrhu odešli do Zoo Ostrava a Zoo Jihlava.
Ve volné přírodě se levharti cejlonští vyskytují na ostrově Srí Lanka, podle odhadů jich tam zbývá jen něco mezi 750 a 900.
Poddruh je proto veden na Červeném seznamu jako ohrožený. Typickým znakem levhartů jsou černé skvrny na jinak žlutohnědé srsti. Každý je jedinečný, nejsou dva levharti se stejnou kresbou. Samice jsou výrazně drobnější než samci. Jsou to samotáři, aktivní převážně v noci. Jejich doménou je především pohyb ve větvích stromů.
Autor: ZOO Brno
Zdroj: ČTK
Zdroj foto: M. Dirgová, megapixel.cz
