SRNA INDEX: počet srážek se zvěří kvůli pandemii klesl

SRNA INDEX: počet srážek se zvěří kvůli pandemii klesl

Kvě 5, 2021 | Zvířata

Počet srážek aut se zvěří od října 2020 do konce března 2021 klesl. Zatímco o rok dříve se v tomto období na českých silnicích stalo 6980 nehod se zvěří, nyní to bylo 5776 srážek. Vyplývá to z dat SRNA indexu, který vydává dvakrát ročně Generali Česká pojišťovna. Za snížením je pandemická situace a s ní spojený nižší provoz. Podobně jako při první vlně koronavirové pandemie se i mezi loňským podzimem a letošním jarem vlivem vládních opatření na silnice vydalo výrazně méně aut než obvykle. To mělo za následek citelný úbytek střetů se zvěří. Potvrzují to data z Centra dopravního výzkumu, která jsou podkladem pro SRNA index.

„Už loni na jaře data prokázala, že kvůli epidemickým opatřením došlo ke snížení počtu srážek se zvěří na českých silnicích. To se opakovalo i na podzim a v zimě, kdy se vlivem vládních opatření intenzita dopravy opět snížila, ačkoliv už ne tak významně, “ komentoval situaci expert na problematiku srážek se zvěří z Centra dopravního výzkumu Michal Bíl.

Ačkoliv se číslo meziročně snížilo, stále zůstává vysoké. Jasně tak potvrzuje, že střety se zvěří jsou na českých silnicích trvale přítomným problémem, jehož následky přináší škody v řádech stovek milionů korun, upozornil manažer likvidace pojistných událostí motorových vozidel v Generali České pojišťovně Patrik Nauš. Roli i nadále bude podle něj hrát fakt, že spárkatá i další zvěř je v české krajině de facto na většině míst významně přemnožená.

Ačkoliv počet srážek se zvěří meziročně klesl, škoda za střet vozidla se zvěří v čase roste. „Výše škod se zvyšuje pravidelně, spolu s tím, jak Češi jezdí novějšími a dražšími vozy. Průměrná škoda činila 41.000 korun. Evidujeme však i takové střety, za jejichž opravu pojišťovna vyplatila i 800.000 korun,“ podotkl Nauš.

Počet nehod znamená, že zhruba na každém 7,7 kilometru českých silnic došlo ke střetu se zvěří. Škoda na zdraví a životě na jeden kilometr silnic je nejvyšší v Praze. S odstupem následují Ústecký kraj a Vysočina. Nejvíce nehod eviduje Středočeský kraj. Z hlediska délky silniční sítě je nejpravděpodobnější srážka se zvěří v Praze a v Ústeckém kraji. Nejrizikovější úsek pro srážku se zvěří v ČR je v Ústeckém kraji. Mezi Janovem a Horním Jiřetínem se ve sledovaném období na úseku dlouhém 304 metrů událo 14 srážek se zvěří.

Zdroj: ČTK

Společnost Bioveta z Ivanovic na Hané připravuje vakcínu proti covidu u zvířat

Společnost Bioveta z Ivanovic na Hané připravuje vakcínu proti covidu u zvířat

Kvě 4, 2021 | Zvířata

Společnost Bioveta z Ivanovic na Hané na Vyškovsku, která vyrábí veterinární vakcíny a další farmaceutické přípravky, připravuje vývoj nové vakcíny proti koronavirovým infekcím způsobujícím akutní respirační syndrom u zvířat. Na konci dubna získala od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost povolení k manipulaci s virem. Vakcína by se na trhu mohla objevit přibližně za tři roky, řekl ředitel společnosti Libor Bittner.

„Zásadní při vývoji bude rozhodnutí o výběru vlastního viru či virů do složení vakcíny. Snahou je takové virové složení, které by maximálně chránilo vakcinovaná zvířata proti všem mutacím tohoto viru v terénních podmínkách. Následovat bude adaptace viru na vhodnou tkáňovou kulturu, kultivace viru do požadovaných hodnot, vhodná inaktivace viru bez porušení imunogenních proteinů a navázání na optimální imunogenní adjuvans, které zvýší imunogenní působení vakcíny ve vakcinovaném organismu,“ popsal Bittner.

I když má společnost s výrobou vakcín letité zkušenosti, vývoj každé z nich je jedinečný. „Všeobecné znalosti při vývoji různých druhů vakcín jsou velkou předností pro výzkumníky nového druhu vakcíny, vždy však je nutno přistupovat obezřetně, prozíravě, s velkou pokorou. Vývoj každé vakcíny má svá legislativní pravidla. Po složení vakcíny probíhá její laboratorní hodnocení, pokud je vyhovující, přistupuje se k ověřování na zvířatech v praktických terénních podmínkách. Poté následuje registrační proces a až po jeho ukončení je možno danou vakcínu prodávat,“ řekl Bittner.

Společnost pracuje s myšlenkou jednoho typu vakcíny pro vybrané druhy zvířat, zejména se bude její použití týkat norků, psů a kočkovitých šelem. Podle Bittnera je pravděpodobné, že se počet druhů vhodných pro vakcinaci rozšíří například na primáty v zoologických zahradách. „Náklady na vývoj vakcíny proti koronaviru u zvířat nyní odhadujeme na desítky milionů korun. Máme konkrétní poptávky ze světa, to byl hlavní důvod, proč se do tak náročného projektu pouštíme,“ dodal ředitel.
Tržby společnosti Bioveta v roce 2019 dosahovaly 1,9 miliardy korun, zisk činil 328,6 milionu. Téměř 86 procent z tržeb tvoří export. Společnost má v portfoliu zhruba 200 přípravků, které prodává pod svojí značkou. Bioveta vznikla v roce 1918, název získala v roce 1951 a v polovině 90. let byla privatizována. Zaměstnává kolem 700 lidí.

Zdroj: ČTK

Vysokomýtská zahrada se zvířaty se rozšíří o expozici obojživelníků a plazů

Vysokomýtská zahrada se zvířaty se rozšíří o expozici obojživelníků a plazů

Dub 30, 2021 | Zvířata

Zahrada Harta ve Vysokém Mýtě na Orlickoústecku se rozšíří o další expozici vzácných obojživelníků a plazů. Zpřístupní ji na konci roku, uvedla v tiskové zprávě Radka Hojná. Soukromá zahrada funguje od roku 2014.

Další část takzvané Hartecké stezky bude tvořena pásem ručně skládané suché zídky z opukového kamene o délce 230 metrů a dvou podlouhlých tůní se svažitým dnem, které budou zabírat 200 metrů čtverečních. V největší hloubce budou tůně dosahovat 1,2 metru.

Vzniknou tak vhodné biotopy pro ještěrku obecnou, slepýše obecného, kuňku obecnou a čolka obecného. „Dokončení projektu očekáváme do konce roku a nové biotopy budou zpřístupněny. Uvedené druhy patří mezi silně ohrožené,“ uvedla Hojná.

Hartecká stezka se nachází na ploše 20.000 metrů čtverečních, jsou tam rostliny, stromy, jezírka, potůčky, tůně či výběhy. Zahrada chová koi kapry, karase stříbrné nebo pstruhy duhové. V expozici plazů má agamy vousaté, želvu žlutolící či kožnatku floridskou.

Ve voliérách a výbězích jsou zastoupeni bažant zlatý, korela chocholatá, kachnička mandarinská nebo nandu pampový. V sekci savci jsou různé druhy ovcí, koz, velsh pony, mula, mara stepní nebo surikata vlnkovaná a nosál červený.

Zdroj: ČTK

V Poodří žijí jen samci skokanů zelených, rozmnožují se zvláštně

V Poodří žijí jen samci skokanů zelených, rozmnožují se zvláštně

Dub 28, 2021 | Zvířata

Veškeří skokani zelení v povodí řeky Odry jsou samci. Může za to zvláštní rozmnožovací strategie, vajíčka také „kradou“ skokanům skřehotavým. Vyplývá to z dlouhodobého výzkumu týmu vědců z Akademie věd ČR a Ostravské univerzity. Takové populace čtyřnohých obratlovců nejsou jinde známy, uvedli zástupci AV v dnešní tiskové zprávě. Výzkum však odhalil i další zvláštnosti. Výjimečný proces rozmnožování lze podle vědců sledovat právě na přelomu dubna a května.

„Po dvacetiletém sledování populací v povodí řeky Odry můžeme potvrdit, že veškeří skokani zelení zde žijící jsou výhradně samčího pohlaví, zatímco samičky zde úplně chybějí,“ uvedl vedoucí týmu Lukáš Choleva z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV. Podle Cholevy tým tudíž zajímalo, jak takové populace vznikly a jak se bez samiček rozmnožují.

Vysvětlením byla takzvaná hybridogeneze – strategie rozmnožování využívaná některými organismy mezidruhového původu. A křížencem je právě i skokan zelený. Jeho rodičovskými druhy jsou skokan skřehotavý a skokan krátkonohý.

„Při tvorbě pohlavních buněk nedochází k výměně genetické informace mezi chromozomy otce a matky, jako tomu je například u nás lidí, avšak vzniklé pohlavní buňky jsou svou povahou klony, tedy genetické kopie jen jednoho z rodičů,“ popsala proces spoluautorka výzkumu Marie Kaštánková. U samců skokanů zelených v Poodří je pak pozoruhodné i to, že tvoří rovnou dva typy klonálních spermií – některé buňky nesou DNA jednoho rodičovského druhu, další druhého. Kvůli tomu, že nemají vlastní samičky pak podle Kaštánkové zkoumaní skokani žijí pohromadě s jedním z rodičovských druhů, kterým je v Poodří právě skokan skřehotavý.

Hybridní skokani zelení tak soupeří o samičku skokana skřehotavého se zástupci jejího vlastního druhu. Další zvláštnost pak ukázalo studium chromozomů a genomů skokanů zelených. Vědci totiž zjistili, že z křížení vznikají nejen samotní samčí potomci skokana skřehotavého, ale i samičky. Ty však geneticky nejsou skokanem zeleným, ale skokanem skřehotavým.

„Domníváme se, že z pohledu evoluce může jít o reprodukční strategii skokanů zelených zvýšit ve smíšené populaci počet samiček, a tím šanci hybridních samečků najít si partnerku a rozmnožit se,“ podotkl Choleva.

Podle AV se na pracovišti v Liběchově, které je součástí Ústavu živočišné fyziologie a genetiky, vědci dlouhodobě věnují výzkumu alternativních reprodukčních strategií obratlovců – hlavně procesy, pomocí kterých tělo zvířete vytvoří klonální buňku. Skokan zelený je kvůli svému hybridnímu původu pro tyto typy výzkumů velmi cenný. Poznatky o přirozeném klonování by v budoucnu mohly využít další obory.

Zdroj: ČTK

V národním parku České Švýcarsko vypustili do říček lososy

V národním parku České Švýcarsko vypustili do říček lososy

Dub 28, 2021 | Zvířata

V Národním parku České Švýcarsko dnes vypustili lososy do říček, které se vlévají do Labe. Ryby pak doplují nejspíš až do oceánu, odkud by se měly po čtyřech letech vrátit na Děčínsko a rozmnožit se. Ještě před vypuštěním malých rybiček byly do řek Bělá a Kamenice umístěny inkubační schránky. Ichtyologové ze spolku Beleco do schránek v únoru a březnu umístili 100.000 jiker ve vývojovém stadiu tzv. očních bodů.

„To znamená, že na růžové jikře vidíte, že to bude rybička, má dvě očka. Tyto nalíhnuté jikry jsou pak umístěny do inkubačních schránek,“ uvedl mluvčí parku Tomáš Salov. Celý proces vývoje jiker pak záleží na teplotě vody. Z jiker se vykuklí takzvaný váčkový plůdek, tedy rybka vyživovaná žloutkovým váčkem. Jedinci, kteří váček již strávili, byli dnes vypuštěni do vody. Další opozdilce čeká vypouštění příští týden, doplnil mluvčí.

Aplikovaný přístup má podle Salova výhodu v tom, že jikry jsou ve vodě, do níž se mají v budoucnu vrátit, delší dobu, než kdyby byly přivezeny z líhně už ve stadiu rybičky. „Tam je větší šance, že si vytvoří vazbu na domovskou vodu, o což tady jde,“ podotkl mluvčí.

Jikry získávají ichtyologové ze Švédska, proto se může stát, že mají lososi zapsanou informaci své domovské vody v genomu a vrátí se namísto na Děčínsko do Švédska. Pokud se v příštích letech vrátí dostatek ryb, pokusí se je ichtyologové uměle vytřít. Tím se zvýší šance, že se na Děčínsko vrátí lososů víc. „Dalším krokem by bylo, že by se už množili sami v Kamenici nebo v jejích dalších přítocích,“ řekl Salov.

Inkubaci lososích jiker v Národním parku České Švýcarsko zajišťuje od roku 2018 nezisková organizace Beleco. V předchozích letech testovala účinnost a využitelnost různých typů inkubačních schránek. Akce navazuje na projekty zaměřené na návrat lososů do českých řek zahájené Českým rybářským svazem v roce 1998 a doplněné Správou Národního parku České Švýcarsko o další aktivity od roku 2008.

Lososi dříve byli v českých řekách běžnou rybou, vyhubenou teprve relativně nedávno v důsledku masivní výstavby jezů a přehrad i průmyslového znečištění řek. Snahy o návrat lososů přinášejí dílčí úspěchy. V závislosti na vodnatosti Labe a jeho přítoků v době lososího tahu se vracejí do Kamenice pravidelně, v počtech od několika jedinců až desítek kusů ryb. Nyní se řeší to, aby rybáři nelovili lososi v době jejich návratu. „V posledních dvou letech jsme si všimli, že se lososí tah trošku posunul. Ryby se začaly vracet v prosinci, přitom ochranná opatření, kdy rybáři na soutoku Labe a Kamenice nesmí rybařit, přestalo platit na konci listopadu,“ dodal mluvčí.

Zdroj: ČTK