Srp 25, 2025 | Živá příroda a krajina, les
Vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR) objevili a vědecky popsali dva nové rody mikroskopických hub žijících v prostředí s vysokým obsahem soli. Vyskytují se v mořské trávě u Mauricia a ve slané půdě v západních Čechách. Objev ukazuje, že některé druhy hub doposud spojované jen s mořským prostředím dokáží překvapivě žít i na suchozemských místech s vysokou koncentrací soli, informovala mluvčí ústavu Miroslava Dvořáková.
„Na základě genetických dat i laboratorních pokusů se ukazuje, že hlavním faktorem určujícím výskyt těchto hub je salinita prostředí – nikoliv to, zda se jedná o moře nebo pevninu,“ uvedli autoři studie. Objevené rody patří do řádu Lulworthiales, což je skupina hub dosud známých především z mořského prostředí, kde žijí například na naplaveném dřevě, v mořské pěně nebo na mořských řasách. Výzkum podle vědců ukazuje, že tyto houby mají mnohem širší ekologický rozsah, než se dosud předpokládalo. Druh Thalassodendromyces purpureus má v Indickém oceánu u pobřeží Mauricia symbiotický vztah s hostitelskou rostlinou, kterou je tropická mořská tráva Thalassodendron ciliatum.
Druhý nový druh, Halomyrma pluriseptata, mykologové nalezli ve slaných půdách Národní přírodní rezervace Soos poblíž Františkových Lázní, kde je půda a voda bohatá na soli. Genetická analýza ukázala, že Halomyrma je příbuzná mořským druhům, což podle vědců naznačuje nečekané propojení mezi mořskými a suchozemskými ekosystémy.
Objev podle odborníků zdůrazňuje význam extrémních a opomíjených stanovišť, jako jsou mořská pobřeží či vnitrozemská slaniska, pro rozmanitost hub a dalších mikroorganismů. Zároveň otevírá nové otázky o ekologické přizpůsobivosti, evoluci a šíření mikroskopických hub napříč kontinenty i ekosystémy.
Autor: Botanický ústav Akademie věd ČR
Srp 18, 2025 | Živá příroda a krajina, les
Obnova krajiny po rozsáhlých lesních požárech závisí na typu území a druhu vegetace, nicméně může být poměrně rychlá. Shodli se na tom odborníci. Například České Švýcarsko se po požárech v roce 2022 začalo obnovovat rychle a není tam potřeba velké lidské účasti. V zemědělské krajině a vinicích by byla ale situace jiná a příroda sama nemůže obnovu zajistit. S požáry se aktuálně kvůli vysokým teplotám potýkají Turecko, Albánie, Španělsko či Bulharsko.
Například na jihu Francie zuří rozsáhlé požáry, které zasáhly i vinice. Tisíce hektarů vinic byly zničeny. „Záleží nejen na přírodních procesech, ale také na tom, jak se s tím vypořádá člověk,“ uvedl Přemysl Bobek z Botanického ústavu Akademie věd ČR. Obnova vinic bude v tomto případě v rukou lidí a nelze přesně odhadnout, jak rychle nebo efektivně se zemědělské půdě podaří oživit. V případě národního parku České Švýcarsko šlo o lesní krajinu, kde je obnova téměř bez zásahu člověka. „Co se týká samotného požáru v Českém Švýcarsku, vidíme, že po pár letech jde obnova lesa opravdu rychlým tempem,“ řekl Bobek. Půdní organismy se začínají obnovovat po několika letech a společenství půdních organismů se vrací poměrně rychle.
Lukáš Čížek z Biologického ústavu Akademie věd ČR upozornil na to, že borové plantáže se mohou obnovit samy, protože borovice jsou na oheň adaptované a rychle osídlí shořelou plochu. „Naopak vinice nebo kulturní zemědělská půda se samovolně neobnoví. Také je třeba myslet na to, že některé keře, například janovce, mohou osídlit plošně shořelá území a podporovat vznik pravidelných požárů,“ dodal. Janovec často roste na suchých a nehostinných místech, kde se jiné vegetaci příliš nedaří. V Českém Švýcarsku jde o písčitou krajinu s prudkými svahy, kde rostou borovice. „Taková krajina hořela vždy, pouze v posledních desetiletích lidé požáry tlumili. Přesto se zde obnova lesa uskutečňuje rychle a za jeden rok se zde vytvoří mladý porost, například z bříz,“ řekl Čížek. Z hlediska biodiverzity je však homogenní vegetační pokryv méně vhodný než původní ekosystém.
Akademie věd ČR ve svém odborném stanovisku potvrzuje, že rostliny se po požáru dokážou obnovit velmi rychle a už při prvním roce začíná silně růst bylinné patro. Požár totiž uvolní spoustu živin, které byly předtím uvězněné v rostlinách a v jejich opadu na půdě. Přebytek živin a volné světlo podporují růst rostlin i obnovu půdních organismů zasažených požárem. Tento efekt je podobný tomu, když se zemědělské půdě přidává hnojivo.
Autor: Botanický ústav Akademie věd ČR
Srp 18, 2025 | Živá příroda a krajina, les
V České republice a Polsku začal na několika místech projekt Life Model Forest, který se zaměřuje na obnovu a ochranu vybraných lesů. Potrvá sedm let a týká se 20 lokalit. Bude se zabývat mimo jiné třeba problémem nedostatku starých a mrtvých stromů nebo otázkou šíření invazních druhů rostlin a živočichů. Zástupci projektu s rozpočtem více než 200 milionů korun o tom informovali.
„Naším cílem je nejen zlepšit stav konkrétních lokalit, ale vytvořit modelový přístup k ochraně lesů, který bude možné replikovat i v dalších regionech Evropy,“ uvedl manažer projektu Marek Fűgner ze Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Onyx, která projekt řídí.
Life Model Forest se týká například Borkovických blat na Táborsku, Hlubockých obor na Českobudějovicku nebo Údolí Moravice na Opavsku. Mezi partnery projektu, který se zaměří na ochranu ohrožených druhů nebo výsadbu 180.000 stromů, patří Jihočeský a Moravskoslezský kraj. „Zdravé lesy nejsou jen otázkou přírody, ale i kvality života nás všech. Pokud chceme, aby je naše děti jednou znaly rozmanité, živé a funkční, musíme už dnes začít pracovat na jejich ochraně chytře a systematicky. Projekt LIFE Model Forest pro nás není jen o ochraně několika lokalit, ale je to šance ukázat, že koncepční řešení založené na datech a spolupráci funguje. A co je nejdůležitější, dá se přenést i do dalších regionů Evropy,“ uvedl náměstek jihočeského hejtmana David Štojdl (ODS). V Moravskoslezském kraji bylo vybráno pět evropsky významných lokalit. Některé navazují na významné lokality v Polsku. „Věřím, že Life Model Forest pomůže zlepšit biodiverzitu evropských stanovišť, jako jsou například polonské a karpatské dubohabřiny, jasanovo-olšové lužní lesy nebo květnaté bučiny,“ uvedl radní Moravskoslezského kraje pro životní prostředí Pavel Staněk (SPD).
Life Model Forest navazuje na projekt Czk-Sk South-life. Uskutečnil se v letech 2017 až 2024 a přispěl k obnově 11 prioritních stanovišť a zvýšení populací vzácných druhů jako je páchník hnědý nebo hořeček český.
Autor: Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Onyx
Srp 6, 2025 | Živá příroda a krajina, les
V chráněných územích se nachází méně než deset procent oblastí s nejvyšší rozmanitostí takzvaných mykorhizních hub, které žijí v symbióze s kořeny rostlin. Vyplývá to ze studie mezinárodního týmu vědců, který využil největší světovou databázi půdních hub GlobalFungi spravovanou Mikrobiologickým ústavem Akademie věd ČR (AV ČR). Podle autorů jsou mykorhizní houby přehlíženou, ale zásadní složkou suchozemských ekosystémů. Studie byla publikována v časopise Nature.
Mykorhizní houby tvoří pod zemí rozsáhlé sítě vláken, takzvaných hyf, které propojují kořeny rostlin s půdou a zajišťují obousměrný tok živin. Ovlivňují rozmanitost vegetace, produktivitu ekosystémů a významně se podílejí na ukládání uhlíku do půdy. Přesto dosud nebyla biodiverzita těchto organismů systematicky zohledňována v ochranářských strategiích životního prostředí.
Výzkumný tým analyzoval více než 2,8 miliardy sekvencí hub ze 25.000 lokalit ve světě. Získaná data ukázala, že většina území s vysokou přírodní rozmanitostí se nachází mimo oficiálně chráněné oblasti, a je tedy ohrožena lidskou činností.
„Společně s kolegy jsme identifikovali klíčové oblasti s mimořádnou rozmanitostí mykorhizních hub, které mají zásadní vědecký i společenský význam,“ uvedl Petr Baldrian z Mikrobiologického ústavu AV ČR.
Mykorhizní houby přispívají i k regulaci klimatu. Rostliny jim ročně předají zhruba 3,6 miliardy tun uhlíku, což podle autorů přispívá k tomu, že 75 procent suchozemského uhlíku je uloženo v půdě. Tím se snižuje množství oxidu uhličitého v atmosféře.
Přesto se podle výzkumníků ochraně těchto mikroskopických, ale zásadních organismů věnuje jen minimální pozornost. Mykorhizní houby jsou často neviditelné, ale tvoří základní složku podzemních ekosystémů, kterou by měly zohlednit plány obnovy krajiny i strategie péče o přírodu. „Diverzita je ve skutečnosti něco jako pojistka – čím více symbiotických houbových pomocníků v půdě žije, tím lépe si rostliny mohou vybrat partnera, který jim zajistí nejlepší přísun živin pro růst,“ řekl Baldrian. Dodal, že vyšší druhová rozmanitost zvyšuje šanci, že se ekosystém zotaví i po závažném narušení, jako jsou požáry, sucha nebo kůrovcové kalamity.
Databáze GlobalFungi, která byla klíčová pro získání nových poznatků, je jednou z největších veřejně dostupných katalogů půdních mikroorganismů na světě. Provozuje ji tým mikrobiálních ekologů z Mikrobiologického ústavu AV ČR. Slouží nejen pro vědecký výzkum, ale i pro praktické hospodaření v krajině. Pokrývá všechny suchozemské oblasti světa, 30 vědců na ní pracovalo tři roky.
Autor: Akademie věd ČR
Čvc 22, 2025 | Živá příroda a krajina, les
Přístup k prevenci či požární ochraně nebo k ochraně přírody je v národním parku České Švýcarsko a v národním parku Saské Švýcarsko po letech jednotný. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) řekl, že v ČR oproti Německu stále není možný vstup návštěvníků do lesů na vlastní nebezpečí. Mělo by se to podle něj změnit, ale zatím pro svůj návrh nenašel politickou podporu.
„V zákoně o ochraně přírody a krajiny a v zákoně o lesích je tento princip aplikován – do lesa se vstupuje na vlastní nebezpečí,“ uvedl Hladík. „Pak tady máme ještě občanský zákoník a ten bohužel je v Česku judikován a vykládán takovým způsobem, že je hnán k zodpovědnosti vlastník, a to je špatně,“ doplnil ministr, který se opakovaně pokusil najít podporu pro změnu občanského zákoníku. „Já si myslím, že bychom měli změnit občanský zákoník, který je v kompetenci ministerstva spravedlnosti a upravit ho takovým způsobem, aby byl souladný se zákonem o ochraně přírody a s lesním zákonem,“ dodal.
Správy obou národních parků se scházejí a diskutují o problémech, aby se o důležitých věcech nerozhodovalo rozdílně. „Rozdíly samozřejmě panují v některých nuancích,“ řekl ředitel správy národního parku České Švýcarsko Petr Kříž. „My samozřejmě zajišťujeme bezpečnost návštěvníků, kdežto na německé straně je přístup trošku odlišný,“ uvedl. Na české straně jsou proto cesty, kde hrozí nebezpečí páru stromů či kamenů, uzavřené. Mezi nimi například Gabrielina stezka k Pravčické bráně, kterou uzavřel požár v roce 2022.
Po třech letech se naopak učinila taková bezpečnostní opatření, aby bylo možné v omezeném režimu zpřístupnit Edmundovu soutěsku, v níž Hřensko provozuje plavbu na lodičkách. Obecně obnova infrastruktury hasičů či návštěvnické infrastruktury vyšla bezmála na 300 milionů korun, připomněl Hladík. Hejtman Ústeckého kraje Richard Brabec (ANO) uvedl, že kraj přispěl částkou 34 milionů korun. Lidé po požáru například mohli díky krajským penězům využívat ubytovací vouchery. Zpřístupnění Edmundovy soutěsky bylo velmi náročné pro pracovníky obce, specializované firmy i odborníky. Odtěžili zhruba 220 stromů, vyčistili koryto říčky Kamenice od popadaných kmenů. Od soboty bude soutěska přístupná veřejnosti. Lístky budou zatím k zakoupení pouze v informačním centru v budově obecního úřadu. Denně se na pramicích sveze maximálně 50 lidí, k lodičkám se dostanou jen s průvodcem.
Jako součást protipožární ochrany Hřensko schválilo v roce 2023 vyhlášku omezující používání pyrotechniky na zastavěném území obce. Hladík řekl, že senátní výbor ve středu doporučil ke schválení finální novelu o pyrotechnice. „Novela o pyrotechnice znamená konec volně prodejné nebezpečné pyrotechniky,“ zdůraznil ministr. Požár zasáhl národní park v noci na 24. července 2022. Hasiči zasahovali 21 dní. V Mezné požár zcela zničil několik domů. Muže obžalovaného ze založení požáru krajský soud nepravomocně zprostil obžaloby.
Autor: MŽP
