Lis 11, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) během podzimu plánuje hnojením dodat živiny 17 hektarům horských luk. S vyváženým koloběhem živin to má zásadní vliv na druhovou pestrost lučních porostů, informovali dnes ČTK zástupci Správy KRNAP. Správa národního parku déle než 20 let podporuje návrat pravidelného hospodaření, díky němuž louky vznikly a bez něhož nemohou existovat.
„Pro hnojení jsou nejvhodnější podzimní měsíce, jeho výsledek však není patrný hned následující sezonu, ale během následujících let,“ uvedl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný. V Krkonoších se poprvé po dlouhé přestávce hnojilo 27 hektarů luk v roce 2015 v rámci projektu Life Corcontica. Letošní aktivity jsou součástí projektu Obnovný management krkonošských luk.
„Původní hospodáři byli s koloběhem živin osobně propojeni. Živiny, které z půdy přes sezonu získali sečí nebo pastvou, museli před zimou loukám zase navrátit. Kdo loukám živiny nevracel, nenasytil v následujících letech svoje zvířata, sebe ani svoji rodinu,“ uvedl Drahný.
K hnojení sloužil dřevní popel, často též kejda z chlévů, ale i hnůj, pokud měl hospodář, čím zvířatům podestlat. „Kejda se vyplavovala z chlévů systémem důmyslných stružek přivádějících vodu z horských bystřin přímo do chléva a následně rozvádějících kejdu pod stájí i do vzdálených lučních koutů,“ uvedl Drahný.
Zřízení a udržení vodního a kejdového hospodářství vyžadovalo podle něj velkou námahu a je odrazem lidského důvtipu k maximálnímu využití přirozené energie horské krajiny. Horské hospodaření se v Krkonoších utlumilo po druhé světové válce v souvislosti s poválečným odsunem původního německého obyvatelstva a odlišným způsobem hospodaření tehdejších JZD a státních statků. Louky ztratily svou přírodní hodnotu a začaly zanikat.
„Travní porosty zůstaly nesklizené i desítky let. Louky se začaly měnit zpátky v les. Druhy náročnější na živiny postupně vymizely a zůstaly pouze druhy odolné, nenáročné, například smilka tuhá,“ uvedl Drahný.
Krkonošský národní park získává prostředky na péči ze dvou programů ministerstva životního prostředí a Operačního programu Životní prostředí, za jehož podpory v letošním roce vstoupil projekt Obnovný management krkonošských luk do druhé poloviny. Péče o louky a travní porosty je podporována i z Programu rozvoje venkova ministerstva zemědělství, přičemž Správa KRNAP je zodpovědná za dohodu s hospodáři o nastavení nejvhodnějších typů zemědělských prací, sečí nebo pastev.
V Krkonoších jsou tři základní fenomény, arkto-alpínská tundra na hřebenech hor a níže lesy a louky. Bez péče by louky za několik desetiletí zarostly a Krkonoše o ně přišly. Správa KRNAP začala pečovat o louky v 90. letech minulého století, zpočátku se péče týkala jen některých cenných lokalit. Pravidelná péče o krkonošské louky naplno začala v roce 2012 při projektu Life Corcontica a v současnosti pokračuje především projektem OPŽP na obnovu luk.
Autor: KRNAP
Zdroj: ČTK
Lis 4, 2021 | Mohlo by zajímat, Živá příroda a krajina, les
Na sídlišti Polabiny v Pardubicích je nově vysazený ovocný sad. Staré odrůdy by mohly začít plodit hrušky, švestky, třešně a jablka za několik let. U pravého břehu Labe je louka, kde stromy nechal obvod vysázet, šest hrušní, šest třešní, šest jabloní a šest švestek. Vybral různé druhy starých odrůd.
„Určitě jsem ovlivněný médii, která o sázení sadů píšou. U nás nic takového ještě není, tak jsem to přednesl u nás na obvodě. Když se lidé budou ke stromům chovat hezky, za pár let si tady sklidí hrušky, jablka,“ řekl Hejný.
Každý strom bude mít jiný tvar koruny, na jaře budou stromy krásně kvést, řekla Lenka Marková z odboru hlavního architekta magistrátu. „Ovocnáři prosazují staré odrůdy vracet do krajiny. Naši předci uměli využít i ovoce, které mělo kožovitou slupku, dělali křížaly, povidla. Uměli hospodařit,“ řekla Marková.
Za stromy obvod vynaložil 125.000 korun, starat se o ně budou technické služby. Roční náklady budou kolem 40.000 korun, dodal Hejný. V Polabinách vznikl zcela nový sad, v místní části Hostovice by obvod mohl jeden třešňový sad, který už na městských pozemcích zanikl, obnovit. Skupina ekologů zase chce oživit staré neplodící třešně v přírodní lokalitě Červeňák. „Na Červeňáku jsou staré dřeviny, jsou zarostlé křovím, snahou ekologů je sad prosvětlit, stromy nechat znovu žít, i mrtvé dřevo v sadu má svůj význam,“ řekla Marková.
Autor: Pardubice
Zdroj: ČTK
Říj 30, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Z území Česka a Slovenska možná lidé ze soboty na neděli spatří polární záře. Úkaz by se mohl objevit už po setmění, podmínky pro pozorování budou dobré. Záře jsou důsledkem interakce hustého oblaku nabitých částic se zemskou atmosférou.
„Pokud bude geomagnetická bouře tak silná, jak astronomové předpovídají, budou záře pozorovatelné z našich končin nízko nad severním obzorem s největší pravděpodobností už po setmění. Pozorovat se ale vyplatí v průběhu celé noci,“ uvedl astronom Petr Horálek ze Slezské univerzity v Opavě s odkazem na informace amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru. Předpověď počasí je podle něj zatím dobrá, pozorování nemá rušit ani Měsíc, který vyjde až v druhé půlce noci.
Astronom upozornil, že pro pozorování je třeba najít místo s dokonalým výhledem k severu bez světelného znečištění. „A průběžně sledovat nějaký online aurorální monitor, například SolarHam,“ dodal.
Polární záře lze podle Horálka v podmínkách ČR statisticky pozorovat tak jednou do roka. „Ale jsou roky, kdy se nic neděje, a pak jsou roky, kdy jsou třeba čtyři v jednom roce. Zpravidla v době okolo maxima jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity – maximum se blíží, odehraje se v roce 2025,“ uvedl. Poslední výraznou polární záři lidé spatřili z území Česka v březnu 2015.
Polární záře podle Horálka vznikají díky interakci nabitých částic, které putují kontinuálně ze Slunce, s molekulami a atomy vzduchu ve vysoké atmosféře Země. Běžně se vyskytují mezi 80 až 150 kilometry nad zemským povrchem. Za vzájemným působením stojí protony, elektrony a tzv. alfa částice, tedy jádra helia se dvěma protony a dvěma neutrony, které Slunce většinou produkuje během silných erupcí v magneticky uzavřených oblacích.
„Země má svůj přirozený magnetický štít, díky němuž je většina tohoto životu nebezpečného záření odkloněna. Část tohoto slunečního materiálu se ale uvězní v oblastech okolo zemských magnetických pólů, kde siločáry magnetického pole Země, a tedy i částice proniknou do naší atmosféry. Tam pak díky srážkám s atomy a molekulami vzduchu dochází k excitaci i ionizaci a následnému vyzáření v podobě viditelného světla,“ popsal. „Tak vlastně sledujeme v zemské atmosféře doutnavý výboj, jehož odstíny odpovídají konkrétním hodnotám vyzářené energie,“ uzavřel.
Autor: Slezská univerzita v Opavě
Zdroj: ČTK
Říj 25, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Většina lesů v Národním parku České Švýcarsko, které napadl lýkožrout smrkový, bude ponechána spontánní obnově. Kácí se teď už jen tam, kde hrozí nebezpečí, tedy třeba v blízkosti silnic. Smrkové lesy jsou zhruba na polovině území parku. Vysázeny byly na začátku minulého století poté, co stromy tehdy napadla bekyně mniška. Ještě předtím, než stromy začal likvidovat kůrovec, se park pokoušel smrčiny udržet v zeleném stavu. Podařilo se tak asi u jedné čtvrtiny lesů.
V oblasti Hřenska bylo vytěženo asi deset procent porostu, u Jetřichovic asi šest procent a na Krásnolipsku zůstaly lesy bez významného odlesňování. Zhruba 90 procent odumřelých lesů na území parku tak bude ponecháno samovolné obnově, v blízkosti obcí je plánováno zalesňování.
„My jsme po vzniku národního parku začali smrkové monokultury, které jsme měli na více než 50 procentech rozlohy, postupně přeměňovat. Přeměňovali jsme je výběrovými těžbami,“ řekl mluvčí správy parku Tomáš Salov.
k počátečnímu postupu parku na začátku 21. století. Lesníci tehdy začali les prosvětlovat, káceli zhruba každý druhý strom. Tím pronikalo do spodních pater lesa více světla a příležitost růst tak dostaly i jiné druhy dřevin nacházející se v nižších patrech porostu. Výsledkem této metody je smíšený les.
Krátce na to ale přišel suchý rok 2003, který stromy oslabil. Horší to pak bylo v roce 2018, kdy lesy zažívaly úplné sucho asi tři čtvrtě roku. „Tím pádem došlo k masivnímu oslabení smrků. Když dojde k takovému oslabení, tak jsou možné dvě věci. Buď rostlina odumře nebo ztratí svou obranyschopnost natolik, že je tam možné napadení nějakým organismem,“ řekl mluvčí. Podle něj je kůrovec přítomen v každém smrkovém lese, přemnožení pak nastane právě ve chvíli, kdy jsou pro lýkožrouta příhodné podmínky. „Potřebuje, aby v lese bylo hodně oslabených stromů,“ doplnil Salov.
Park se odmítal držet běžných lesnických postupů, které spočívají v kácení kůrovcových ohnisek. „My jsme si potom uvědomovali, že každým zásahem produkujeme jenom další holiny v lese,“ uvedl mluvčí. Polovina parku by tak byla kompletně vykácena. „My jsme na jaře 2019 vydali rozhodnutí pro naše lesníky, že už nebudeme proti kůrovci zasahovat ve vnitřních částech národního parku a že zásahy budeme směřovat jen do okrajových částí národního parku, tam, kde sousedíme s hospodářskými lesy,“ řekl Salov. Rozhodnutí podle něj platilo necelý rok, protože se lýkožrout objevil i v porostech soukromníků.
V parku tak zůstanou na většině území souše. Podle mluvčího v nich žije hmyz a rostou na nich houby, navíc uschlé stromy brání přístupu zvěře k mladým rostlinám. Lesy se tak za několik let obnoví samy, suché smrky se totiž postupem času rozpadnou. S tím ale souvisí dočasné uzavření několika turistických cest. „Je to investice do kvality přírodního prostředí v budoucnu, protože to, že jste někam sáhli motorovou pilou, bude vidět desítky let, ale když se porost rozpadne spontánně, tak bude úplně jiný vývoj prostředí. Myslím si, že se bude v budoucnu jednat o nejatraktivnější části národního parku,“ dodal Salov.
Zdroj: ČTK
Říj 24, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Jeskyňáři našli v Moravském krasu dalších pět nových menších prostor, jsou v nich krápníky, které rostou jakoby proti zákonům gravitace. Prostory jeskyňáři našli díky prokopávání nánosů v takzvaném Ševčíkově závrtu u silnice mezi Lažánkami a Vilémovicemi. Přes závrt, tedy přes propad v zemi, se už dříve dostali do rozlehlého dómu, který má asi 30krát 30 metrů. O něm veřejnost informovali v polovině května. V bádání ale pokračují.
„Z objevené prostory vedou komíny směrem k povrchu, nových pět menších prostor jsme našli, když jsme jimi prolézali. Snažíme se skrz ně dostat až k povrchu,“ uvedl Jan Flek ze základní organizace Myotis České speleologické společnosti.
Problematický je totiž vstup do dříve objeveného dómu. Chodba vede pod silnicí asi ve čtyřicetimetrové hloubce a do dómu se jeskyňáři dostali takzvaným sifonem, který ale pravidelně zaplavuje voda. Když chtějí pokračovat ve výzkumu, musí ji odčerpat. Kdyby se některým z komínů v dómu dostali až k povrchu, výrazně by jim to usnadnilo práci.
„Podařilo se nám už rozšířit celý tento jeskynní systém zhruba na 500 metrů. Stále ale pokračujeme,“ uvedl Flek. Rozlehlý dóm plný krápníků stále nemá jméno. Jeskyňáři mu podle Fleka zatím říkají „Hlavní“ a možná už mu to zůstane. Nově objevené menší prostory nad ním bohatou krápníkovou výzdobu podle Fleka nemají. Jsou v nich ale méně časté krápníky, takzvaná excentrika, která rostou jakoby proti zákonům gravitace. Tedy nikoliv svisle dolů.
Další objevy v jeskynním systému lze podle Fleka čekat směrem k povrchu i z dómu jako takového, z nějž náznakem vede další chodba. V krasu je přes 1100 jeskyní. Nejznámější jsou Punkevní jeskyně, kde se lidé plaví v člunech po říčce Punkvě a které jsou spojené s propastí Macocha. Největší je ale systém Amatérské jeskyně o délce přes 40 kilometrů. Objevy větších jeskyní jsou už výjimečné, kras je značně probádaný. Nedávno našli jeskyňáři čtyři nové dómy poblíž Macochy.
Autor: Myotis
Zdroj: ČTK
