MZe: Erozně ohrožená půda bude nově rozdělená do 3 kategorií podle míry ohrožení

MZe: Erozně ohrožená půda bude nově rozdělená do 3 kategorií podle míry ohrožení

Erozně ohrožená půda bude v ČR nově rozdělená do tří kategorií podle míry ohrožení, a to na silně ohroženou a mírně ohroženou s vysokým a nízkým rizikem. Aby mohli zemědělci zakládat porosty na půdě prvních dvou kategorií, musí použít alespoň jednu půdoochrannou technologii z metodické příručky ministerstva zemědělství (MZe). Požadavky na technologie bude kontrolovat Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). V současnosti je příručka koncipovaná pouze pro vysetí ozimých plodin, na podzim bude podle resortu nahrazena komplexní metodikou, která pokryje postupy pro všechny kategorie plodin.

V seznamu půdoochranných technologií, které musí farmáři na vybraných plochách uplatnit, je například zakládání porostu do rostlinných zbytků, hloubkové kypření, podsev nebo setí s pomocnou plodinou, pásové zpracování půdy, nebo aplikace organické hmoty. Jakou technologii zemědělci zvolí, aby se vyhnuli odnosu části půdy vlivem srážek, takzvané erozní události, je na nich. Pro pěstování na mírně erozně ohrožené půdě s nízkým rizikem zatím specifické požadavky nejsou, budou doplněny v podzimní komplexní metodice. Součástí změn bude podle ministerstva výhledově také zavedení systému monitoringu eroze.

Nová pravidla pro hospodaření na erozně ohrožené půdě, takzvaný standard DZES 5, musí zemědělci plnit od 1. července. Zdržení vydání pravidel a metodické příručky způsobila příliš přísně původně nastavená protierozní vyhláška, ze které vyplývaly i přísné a složité podmínky hospodaření. Ministerstvo proto odložilo termín plnění o dva roky a ze systému s povinně danými technologiemi ochrany půdy a jasně danými osevními postupy vytvořilo systém, ve kterém se zemědělci mohli sami rozhodnout, jaké postupy budou používat. Upravená pravidla ale Evropská komise zamítla a Česku například vyčetla, že v systému chybí kontroly. Se současným systémem podle ministerstva Evropská komise souhlasí.

„Je to především dobrá zpráva pro zemědělce, po týdnech nejistoty mají konečně jasná pravidla pro letošní osevy. Zároveň tímto krokem posilujeme ochranu půdy před erozí, což je klíčové pro udržitelné hospodaření do budoucna,“ uvedl ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).

Na nejistotu ohledně protierozních opatření si zemědělci v minulosti často stěžovali, vadí jim ale i jejich podoba. Například Zemědělský svaz ČR dříve kritizoval, že Česko zavádí nejpřísnější protierozní pravidla v EU. Asociace soukromého zemědělství ale naopak tvrdí, že v ČR je výrazně vyšší podíl velkých ploch v erozně ohrožených lokalitách a je pochopitelné, že se týká většího množství ploch než v jiných zemích.

Pokud se u zemědělce erozní událost vyskytne, bude podle asociace při určování sankcí hrát roli, zda zemědělec doporučené technologie použil nebo nikoliv. Při opakování erozních událostí může být půda přeřazena z mírnější kategorie do kategorie silně ohrožených ploch.

Autor: MZe

Pravěké ozdoby z Kateřinské jeskyně jsou 8000 let staré, upřesnila analýza

Pravěké ozdoby z Kateřinské jeskyně jsou 8000 let staré, upřesnila analýza

Pravěké ozdoby, které loni našli v Kateřinské jeskyni v Moravském krasu archeologové, jsou více než 8000 let staré. Údaj upřesnila radiouhlíková analýza, původní odhad předpokládal stáří 6000 až 12.000 let, informoval o tom mluvčí Správy jeskyní ČR Pavel Gejdoš.

Tři ozdoby vyrobené z ulit plžů tak pocházejí z konce střední doby kamenné. „Radiouhlíkové datování sladkovodních živočichů a rostlin je problematické a výsledky mohou vycházet starší o 250 až 700 let. Ozdoby by pak mohly svým stářím korespondovat s dřívějšími archeologickými nálezy z období mladší doby kamenné v portálu Kateřinské jeskyně a také s pravěkými uhlíkovými kresbami, kterých je v současné době v prostorách staré Kateřinské jeskyně celkem patnáct,“ uvedl odborný pracovník Správy jeskyní ČR Petr Zajíček.

Nově datované ozdoby výzkumníci našli v sondě v bezejmenné chodbě ve vrstvě sedimentů v hloubce až 15 centimetrů. V předchozích letech v těchto místech našli doklady středověké penězokazecké dílny, středověkou i pravěkou keramiku, štípanou kamennou industrii a také úlomky břidlicové destičky s basreliéfem připomínajícím procesí 12 chetitských bohů. V bezejmenné chodbě byla také datována neolitická uhlíková kresba na stěně, podobně jako v dalších částech staré Kateřinské jeskyně.

Vchod do Kateřinské jeskyně se nachází v hlubokém kaňonu Suchého žlebu nedaleko informačního centra Skalní mlýn. O jejím objevu se vypráví pověst o pasačce a zatoulané ovečce. Pro veřejnost je zpřístupněna a elektricky osvícena od roku 1910. Z celkové délky 950 metrů návštěvníci projdou okruh dlouhý 580 metrů, na kterém spatří například Bambusový lesík s několikametrovými hůlkovými stalagmity či útvar Čarodějnice, který má jeskyně i ve znaku. Celkem 95 metrů dlouhý a 44 metrů široký Hlavní dóm je pak největším veřejnosti zpřístupněným podzemním prostorem v Moravském krasu. V krasu je přes 1100 jeskyní. Nejznámější jsou Punkevní jeskyně, kam v posledních letech zavítá kolem 200.000 lidí ročně. Kromě pětice přístupných jeskyní v krasu mohou lidé po dohodě navštívit i několik dalších neupravených jeskyní.

Autor: Správa jeskyní ČR

Mezinárodní unie geologických věd schválila stratotyp u Hlásné Třebaně

Mezinárodní unie geologických věd schválila stratotyp u Hlásné Třebaně

Mezinárodní unie geologických věd schválila u Hlásné Třebaně na Berounsku nový stratotyp. Je to geologická lokalita, na které je vymezen standard konkrétního historického geologického období. Stratotyp u Hlásné Třebaně bude definovat spodní hranici silurského období, což odpovídá době před 441 miliony let. Informoval o tom Geologický ústav Akademie věd ČR (AV ČR).

„Současný úspěch je potvrzením celosvětového významu Barrandienu, jmenovitě oblasti mezi Prahou a Berounem. Zároveň je i mezinárodním uznáním vysoké úrovně výzkumu geologů a paleontologů Geologického ústavu AV ČR této lokality ve spolupráci s pracovníky České geologické služby a dalších institucí,“ uvedl Petr Štorch z Geologického ústavu AV ČR. Nový stratotyp může také podpořit zájem o spolupráci u zahraničních vědců a institucí. „Prakticky lze naše výsledky uplatnit při geologickém průzkumu a dokumentaci velkých liniových staveb, jako jsou třeba železniční a silniční tunely,“ dodal.
Vědci, kteří zkoumají dávnou minulost planety, rozdělili celou historii Země do kratších úseků, které nesou názvy silur, devon, perm nebo jura. Díky stratotypům mohou experti studovat, jak vypadaly dávné ekosystémy, porovnávat změny v biologické rozmanitosti nebo rekonstruovat průběh klimatických změn. Vědci tak vědí, že porovnávají stejně staré geologické vrstvy, druhy či prostředí. Pro takový úsek ale je třeba najít vzor, tedy standard.

„V paleozoických uloženinách Barrandienu je to již čtvrtý mezinárodní stratotyp. Prvním byla v roce 1972 hranice silur-devon na Klonku u Suchomast,“ připomněl Štorch.

Výzkum mezinárodního týmu trval téměř deset let a třístupňový schvalovací proces skoro rok.

Autor: Geologický ústav Akademie věd ČR

Na Chebsku se znovu třese země, nejsilnější otřesy měly zatím sílu 2,6 stupně

Na Chebsku se znovu třese země, nejsilnější otřesy měly zatím sílu 2,6 stupně

V Karlovarském kraji se znovu objevily silnější záchvěvy země. Zvýšená seismická aktivita začala zhruba před třemi dny. Dnes ráno měly nejsilnější otřesy magnitudo 2,6 stupně. Seismologové ale údaje z automatických měřicích stanic následně ještě upřesňují. Větší výskyt otřesů a zejména těch silnějších může naznačovat příchod seismického roje, řekl seismolog Jakub Klicpera z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

V posledních třech dnech se síla otřesů pohybovala do dvou stupňů. Dnešní ranní otřesy už druhý stupeň přesáhly. Jde ale stále spíše o drobné otřesy, které mohou sice lidé zaznamenat, nemají ale za následek škody.

„Nejsilnější otřesy byly v 7:35 a pak v 7:50, oba měly sílu 2,6 stupně. Údaje ale budeme ještě přepočítávat. Je pravděpodobné, že je to začátek seismického roje, předpovídat zemětřesení je ale prakticky nemožné. Stane se, že aktivity třeba i po pár dnech odezní,“ řekl Klicpera.
Poslední otřesy lokalizovala automatická síť seismických stanic severně od Lubů u Chebu a odehrávají se v hloubce okolo osmi až deseti kilometrů.

Otřesy na povrchu mohou mít ale různé projevy v závislosti na podloží. Někdy je tak lidé pocítí intenzivněji i kilometry od epicentra, zatímco přímo nad ním jsou účinky na povrchu méně znatelné.
Podle Klicpery jsou tak pro seismology užitečná i hlášení lidí, kteří otřesy zaregistrují. Mohou vyplnit dotazník na stránkách Geofyzikálního ústavu.

Ačkoli je nejzápadnější kout České republiky dlouhodobě seismicky aktivní oblastí, v posledních letech byl poměrně klid. Poslední silnější otřes zaznamenali odborníci 10. dubna 2021, kdy zemětřesení mělo sílu 3,2 stupně. Silnější otřesy se objevily i v roce 2018. Nejsilnější otřes v zaznamenávané historii byl na přelomu let 1985 a 1986. Otřesy tehdy měly magnitudo až 4,6 stupně, a to už i praskají zdi nebo se bortí staré komíny na domech.

Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK

Středočeský, Liberecký a Královéhradecký kraj chtějí peníze pro geoparky

Středočeský, Liberecký a Královéhradecký kraj chtějí peníze pro geoparky

Středočeský, Liberecký a Královéhradecký kraj chtějí jednat s ministerstvem životního prostředí o finanční podpoře pro geoparky. Hejtmani se k tomu zavázali ve společném memorandu. Dohodli se také, že budou spolupracovat na udržitelném rozvoji geoparků s ohledem na jejich význam pro turistický ruch, vzdělávání, vědu a výzkum i ochranu přírody a krajiny, informovala Zuzana Žádková ze středočeského krajského úřadu.       

Geopark označuje území se zajímavými a vzácnými geologickými fenomény, atraktivní turistickou nabídkou a aktivní místní komunitou. Podpis memoranda je výsledkem jednání, které inicioval Středočeský kraj loni v komisi Asociace krajů ČR pro cestovní ruch. Podle středočeské hejtmanky Petry Peckové (STAN) je spolupráce s Libereckým a Královéhradeckým krajem logickým krokem. Poukázala na to, že regiony společně pečují o globální geopark Český ráj, který patří na prestižní seznam světového dědictví UNESCO.

Podle Peckové je cílem systematická a udržitelná finanční podpora geoparků v celé republice. Proto se hejtmani zavázali iniciovat jednání s ministerstvem životního prostředí. „V tuto chvíli totiž ministerstvo pouze uděluje geoparkům potřebné certifikace, ovšem systematická finanční podpora státu chybí,“ dodala Pecková.

Geoparky podnikají dlouhodobé aktivity, které jsou z výrazné části závislé na krátkodobých dotačních zdrojích. Například Český ráj, Broumovsko i další geoparky mají dlouhodobý potenciál pro rozvoj šetrné turistiky spojené se vzděláváním i geologického výzkumu. Síť národních geoparků v ČR představuje přibližně 12 procent území republiky. Rozkládají se na území osmi krajů a hlavního města Prahy, přičemž většina nezasahuje pouze na území jediného kraje. V současnosti je v České republice jeden globální geopark UNESCO Český ráj a deset prohlášených národních geoparků, jimž byla udělena certifikace ministerstva životního prostředí.

Autor: Krajský úřad SČK
Zdroj: ČTK

Paleontologové analyzovali potravu trilobita ze sbírek rokycanského muzea

Paleontologové analyzovali potravu trilobita ze sbírek rokycanského muzea

Paleontologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (UK) společně se svými kolegy dokázali analyzovat potravu trilobita starého 465 milionů let ze sbírek rokycanského muzea. S pomocí nejmodernější zobrazovací metody zrekonstruovali obsah jeho trávicího traktu a dokázali určit i živočichy, které trilobit pozřel. Článek o potravě těchto vyhynulých mořských členovců a jejich roli v prvohorních ekosystémech vyšel v prestižním vědeckém časopise Nature, sdělil za Přírodovědeckou fakultu UK Michal Andrle.

Unikátní zkamenělinu, trojrozměrně zachovanou v takzvané rokycanské kuličce, nalezl před více než sto lety místní sběratel Karel Holub. „Svá tajemství vydala ale až nyní, díky použití nejmodernější zobrazovací metody za pomoci synchrotronu,“ poznamenal Andrle.

Zkamenělina trilobita se po svém objevení v roce 1908 dostala do sbírek rokycanského muzea, dnešního Muzea dr. Bohuslava Horáka. Po více než sto letech si paleontologové uvědomili, že drobné schránky, viditelné v odlomené části trupu, mohou představovat zachované zbytky potravy v trávicím traktu. Nemohli je ale zkoumat, protože by vzácnou fosilii zničili.

Průlom přineslo až využití špičkové technologie synchrotronové tomografie, která umožňuje prozáření materiálů velké hustoty, včetně hornin, v rozlišení v řádu tisícin milimetru. Rokycanský trilobit patří mezi první české fosilie, které byly zkoumány na Evropském synchrotronu ve francouzském Grenoblu.

„Získání řezů, podobných jako zná většina lidí z nemocničních CT, je pouze první krok. Pak následuje ručně odlišení jednotlivých struktur pomocí rekonstrukčního software. Výsledný třírozměrný model zkameněliny je posléze nasnímán ve virtuálním fotografickém studiu, což zvýrazní hloubku obrazu, a vznikne tak mimořádně informativní ilustrace,“ popsala tuto pracnou, ale efektivní kombinaci zobrazovacích metod Valéria Vaškaninová z Přírodovědecké fakulty UK.

Vědci zrekonstruovali obsah žaludku a střeva a dokázali určit živočichy, které trilobit druhu Bohemolichas incola pozřel. Zjistili, že jeho trávicí trakt byl zcela naplněný vápenatými schránkami a jejich úlomky, které patřily mořským bezobratlým, jako jsou lasturnatky, mlži či ostnokožci.

„Z rekonstrukce lze odvodit, že trilobit sežral ‚co mu stálo v cestě‘, ať již mršiny nebo živou kořist, a to včetně pevných schránek. Nebyl nijak vybíravý, co se týká složení potravy, ale soustředil se především na sousta drobná nebo taková, která byl schopen rozdrtit,“ uvedl Andrle. Za pozoruhodné paleontologové považují fakt, že tenkostěnné vápnité schránky nejsou v trávicím traktu ani částečně rozpuštěné. To podle nich svědčí o tom, že nebyly vystaveny kyselému prostředí.

„Neutrální či lehce alkalické prostředí trávicí soustavy nalezneme i u dnešních korýšů či klepítkatců, což ukazuje na velmi starý společný původ trávení členovců,“ konstatovali. Poté, co trilobit zemřel, se sám stal potravou. Vědci objevili početné stopy drobných mrchožroutů, kteří se zavrtali do mrtvoly trilobita pohřbené mělce v bahnitém dně. Z vyhloubených tunelů odvodili, že se mrchožrouti zaměřili na měkké tkáně, ale důsledně se vyhýbali střevu, což je netypické. Pravděpodobně vnímali, že v trávicím systému trilobita ještě pokračuje aktivita trávicích enzymů, a proto jim zde hrozí smrtelné nebezpečí. „Ale i oni měli smůlu, protože je záhy uvěznila pevná ‚kulička‘ rychle se tvořící kolem mrtvého trilobita, o čemž svědčí nepřítomnost únikových stop,“ dodal Andrle.

Autor: Přírodovědecká fakulta UK
Zdroj: ČTK

V Praze se setkávají zástupci geoparků ze čtyř kontinentů

V Praze se setkávají zástupci geoparků ze čtyř kontinentů

V Praze se ode dneška setkávají zástupci geoparků z Česka, Peru, Nikaraguy, Tanzanie a Filipín. Diskutovat budou o tom, jak geologii lépe přiblížit veřejnosti a uchovat cenná území pro další generace.

Zástupci Česka jsou společně s partnery ze Střední a Jižní Ameriky, Afriky a Asie součástí projektu 4GEON, který se snaží přiblížit geologii hravou formou veřejnosti. „Geoparky jsou takovou knihou o Zemi a zároveň nejpřístupnější pro veřejnost – lidé vidí jednotlivé ‚kapitoly‘ na vlastní oči, můžou objevovat,“ uvedl Radek Mikuláš z Geologického ústav AV ČR.

V Česku je v současnosti 14 geoparků. Učastníci do začátku října, kdy akce skončí, navštíví mimo jiné Národní geopark Barrandien s unikátními pravěkými moři a trilobity. Další se nacházejí například na Šumavě, v Českém ráji, Železných horách, Jeseníkách, Podyjí či Ralsku. Geoparky vycházejí z iniciativy místních obyvatel a nejsou zahrnuty do zákonné ochrany přírody. Zaměřují se na dobrovolnou ochranu.

Autor: Akademie věd ČR (AV ČR)
Zdroj: ČTK

Vzorky lávy z Islandu pomohou výzkumníkům lépe poznat nitro Země

Vzorky lávy z Islandu pomohou výzkumníkům lépe poznat nitro Země

Zrození nové sopky sledoval na Islandu brněnský vědec Lukáš Krmíček. Odebrané vzorky lávy umožní výzkumníkům lépe poznat nitro Země. Krmíček působí v Ústavu geotechniky Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně, na Islandu pracoval jako člen mezinárodního vulkanologického týmu, sdělila mluvčí brněnské techniky Jana Vyklická. 

V první polovině července se na Islandu rozestoupily dvě litosférické desky a vznikla nová sopka v oblasti Litli-Hrútur, tedy Malý Beran. Láva z nové sopky je pro vědce cenným zdrojem informací o zemském plášti. Podobné lávy lze totiž obvykle najít pouze ve Středoatlantském hřbetu, tedy hluboko pod hladinou Atlantského oceánu.

Island je přírodní „laboratoří“ vulkanologů. „Je jedinečným příkladem kombinace vulkanismu nad takzvaným plášťovým chocholem, protože zasahuje až do hloubky 2900 kilometrů na hranici zemského pláště a jádra. Dále se také nachází nad rozbíhajícím se rozhraním dvou litosférických desek – Severoamerické a Eurasijské, které se od sebe vzdalují rychlostí několika centimetrů ročně,“ popsal Krmíček.

Zkoumání sopek ale má svá rizika, na expediční tým proto dohlížela skupina záchranářů. Nebezpečí spočívá ve vysokých teplotách i nedostatku kyslíku. Vědci tak využili detektory plynů i speciální nehořlavé obleky.

Stěny vulkanického kužele se navíc mohou kdykoliv zhroutit, což připomíná protržení přehrady – najednou se vylije velké množství lávy, před kterým není jednoduché utéct. Zhroucení kuželu lze těžko predikovat. V tomto případě nastalo jen několik hodin poté, co vědci místo opustili.
Po rychlém výlevu lávy začíná překotný tepelný rozklad okolní vegetace, což má za následek vznik kapes tvořených směsí methanu a vodíku, které náhodně explodují. „Je to docela děsivé, když se vám pod nohama začne třást země a několik metrů za vámi vybuchne skála,“ dodal Krmíček.

Autor: VUT v Brně
Zdroj: ČTK

Archeologové našli v Kateřinské jeskyni pozůstatky pravěkého osídlení

Archeologové našli v Kateřinské jeskyni pozůstatky pravěkého osídlení

Archeologové našli v Kateřinské jeskyni v Moravském krasu pozůstatky lidské činnosti po pravěkém osídlení. V Bezejmenné chodbě nalezli nástroje, tzv. štípanou industrii z rohovce, a také úlomky z břidlice s plastickou rytinou postav, což označují za unikát. Nyní se budou snažit nálezy časově zařadit. U nástrojů pracují s teorií, že jsou z mladšího paleolitu, který je obecně datován jako doba před 50.000 až 10.000 lety.

Úlomky destičky našli archeologové ve vrstvě stejné hloubky jako nástroje datované do období zhruba 15.000 až 2500 let před naším letopočtem, uvedl Petr Zajíček se Správy jeskyní České republiky.

Archeologové letos pracovali v Kateřinské jeskyni pět dnů v červnu pod vedením Ivany Vostrovské z katedry historie filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „V sondách Ledové chodby jsme nalezli další kosti pleistocenních zvířat (tj. ze starších čtvrtohor), převážně medvědů. V Bezejmenné chodbě se našla stejně jako loni pravěká a středověká keramika,“ doplnil Zajíček.

Jeskyně skrývá také další středověké nálezy. Bezejmennou chodbu začali odborníci prozkoumávat loni v srpnu a našli velké množství polotovarů mincí, takzvané střížky, které nemají ražbu a mnohé jsou různým způsobem poškozené. Hojně se vyskytl také plechový odpad po výrobě, který dokládá existenci středověké penězokazecké dílny z konce 14. nebo z 15. století. „Mimo sondy bylo letos nalezeno v Ledové chodbě pomoci detektoru kovu několik dalších stříbrných nepovedených mincí, střížků, tedy opět doklad penězokazecké dílny. V Bezejmenné chodbě se našlo množství střížků, a hlavně celé zmačkané plechy s otvory po mincích – což je ojedinělé,“ popsal Zajíček.

Nález tohoto typu v jeskyni je po Čertově díře na Kotouči u Štramberku teprve druhý na celé Moravě. V Čechách je jeskynní penězokazecká dílna známa z Koněpruských jeskyní v Českém krasu. „Penězokazectví bylo ve středověku stejně závažné jako hrdelní zločiny a dopadení pachatelé byli odsouzeni k brutálnímu mučení a trestu smrti,“ uvedl Zajíček.

Velký nález se uskutečnil v Kateřinské jeskyni před čtyřmi lety. Šlo o nejstarší pozůstatky kreseb na území Česka. Abstraktní obrazce z čar a teček, takzvanou epigrafiku, lidé podle odborníků vytvořili před 7200 lety.

Kateřinská jeskyně je jedna z pěti zpřístupněných jeskyní v Moravském krasu. Nachází se v Suchém žlebu nedaleko Punkevní jeskyně a Hlavní dóm je největší podzemní prostor v Moravském krasu, kam se mohou turisté dostat. Jeskyně, ale i další místa jsou v této oblasti cennými archeologickými lokalitami s množstvím archeologických nálezů, které začali odborníci odkrývat již v předminulém století.

Autor: Správa jeskyně ČR
Zdroj: ČTK
Ilustrační foto

Jeskyňáři objevili v Moravském krasu další stovky metrů chodeb i novou jeskyni

Jeskyňáři objevili v Moravském krasu další stovky metrů chodeb i novou jeskyni

Jeskyňáři z Holštejnské výzkumné skupiny objevili v Moravském krasu další stovky metrů chodeb a především novou jeskyni. Největší dóm v ní pojmenovali „Jiná dimenze“. Jeskyňáři o tom informovali na sociální síti. Chodby prodlužují systém Amatérské jeskyně, jeskyňáři desítky až stovky metrů nových chodeb objevují každoročně.

Výzkumná skupina pracuje v jeskyni Lipovecká ventarola, kterou se jim chodbami podařilo propojit se sousedním jeskynním systémem Nová Rasovna. Ten je součástí systému Amatérské jeskyně, který je nejdelším jeskynním systémem v ČR s délkou prozkoumaných prostor asi 40 kilometrů.

„Pod Blátivým dómem v bádališti zvaném Tetris se podařilo prostoupit úžinami a postupně objevit rozsáhlé prostory s nádhernou výzdobou i vodním tokem. Nově objevené jeskyni dominuje velký dóm, nazvaný Jiná dimenze, vyplněný množstvím krápníků, ze kterého pokračují chodby do více směrů,“ popsali jeskyňáři. Jeskyně je součástí takzvaných paleoponorů z Lipoveckého žlebu, stejně tak jako sousední Jeskyně pravěkých symbolů, která byla objevena v roce 2003. Tato jeskyně patří do systému Nová Rasovna, potažmo Amatérské jeskyně.

Objevené prostory se navíc podařilo propojit právě s Jeskyní pravěkých symbolů. Propojení je v horní části Dómu Sloních uší a ze strany od Lipovecké ventaroly je v sestupné chodbě za Komínem šavlozubých veverek. „Řadu nadějných míst, jak v nových objevech, tak i v Jeskyni pravěkých symbolů, budeme postupně prozkoumávat. Také rozšíříme vstupní úžiny do objevů, aby se tam dostali i větší či objemnější členové skupiny. Na mapování se také již pracuje,“ uvedli jeskyňáři.

Vodní tok v objeveném prostoru je podle nich milým překvapením. Jde podle nich o podzemní vodu z Lipoveckého údolí. Jednou z možných perspektiv nových objevů pak bude hledání prostoru, kam voda odtéká, protože v Jeskyni pravěkých symbolů jej zatím nenašli. „V Jeskyni pravěkých symbolů jsou náznaky propojení do paralelní odtokové cesty v masivu mezi Lipoveckou chodbou do Nové Rasovny a jeskyní Plánivy,“ uvedli jeskyňáři.

Veřejnosti nepřístupná Amatérská jeskyně, která je v prostoru mezi propastí Macocha a obcemi Sloup a Holštejn, je nejdelším jeskynním systémem v ČR s délkou prozkoumaných prostor asi 40 kilometrů. Stará Amatérská jeskyně byla objevena před více než 50 lety, 18. ledna 1969. V krasu je více než 1100 jeskyní. Trvale zpřístupněno je jen pět z nich. Nejslavnější jsou Punkevní jeskyně spojené s propastí Macocha.

Autor a zdroj: ČTK