Úno 15, 2023 | Neživá příroda, geologie
Z národní přírodní památky Panská skála v Kamenickém Šenově na Českolipsku odstranil před několika dny geolog Správy CHKO České středohoří čtyři labilní čedičové sloupky. Zůstal tam sice ten nejvíce vykloněný, bezprostřední nebezpečí jeho pádu ale nehrozí.
„Stav skály budeme samozřejmě průběžně sledovat a nevylučuji další opatření. Razantní opatření typu uzavření celé skály pro vstup návštěvníků ale nepředpokládám,“ řekl geolog Správy CHKO České středohoří Petr Chvátal.
Panská skála, lidově nazývaná Varhany, se skládá z šestibokých a pětibokých svislých a šikmých čedičových sloupců, které připomínají píšťaly varhan. Nejvyšší z nich měří 12 metrů. Pod skalním útvarem se rozprostírá jezírko, jde o turisticky oblíbené místo. Na riziko možného pádu některých čedičových píšťal upozornilo město na svém webu před zhruba dvěma týdny. Přímo na skále navíc umístilo cedule s informací, že vstup na ni je pouze na vlastní nebezpečí.
Podle geologa čedičové sloupce dlouhodobě přirozeným přírodním procesem zvětrávají a občas odpadávají. „Nejedná se tedy o letošní nově vzniklý úkaz. Během současné zimy pouze došlo k výraznějšímu vyklonění několika sloupců, zejména jednoho zdaleka viditelného nad nejvyšší skalní stěnou,“ uvedl Chvátal. Podrobnější průzkum vytipovaných vychýlených sloupků provedl tento týden v pondělí z lana a čtyři labilní sloupky při tom shodil dolů. Ten nejvíce vykloněný zůstal. „Zároveň jsem ale právě díky průzkumu ověřil, že tento sloupek je pevně zaklíněný a nehrozí u něj bezprostřední nebezpečí pádu,“ dodal geolog.
Panská skála je vulkanický čedičový útvar, který vyčnívá z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Rozloha geologické rezervace přesahuje jeden a čtvrt hektaru. Z vrcholu skály je výhled na Kamenický Šenov, Českou Kamenici, České Švýcarsko či hřeben Lužických hor. Malebnou scenérii Panské skály využili v minulosti i filmaři – v pohádce Pyšná princezna, filmu Hodinářský učeň či při natáčení francouzského filmu o kouzelníkovi Merlinovi.
Autor: Správa CHKO České středohoří
Zdroj: ČTK
Led 25, 2023 | Neživá příroda, geologie
Přírodní lokalitu Červeňák v Pardubicích prozkoumali nedávno geodeti, některé stromy označili barvou. Průzkum bude podkladem pro projektovou dokumentaci. Město má v plánu v polovině příštího roku začít s úpravami oblasti, uvedla náměstkyně primátora Jiřina Klčová (ANO) v tiskové zprávě.
„Označené stromy poslouží jako záchytná místa pro geodetické měření, v žádném případě se nejedná o stromy označené ke kácení. Naším cílem naopak je zachovat v areálu parku Červeňák maximum zeleně a proměnit toto místo v atraktivní lokalitu, která bude veřejnosti sloužit jako místo k trávení volného času,“ řekla Klčová.
Projektová dokumentace bude hotová do konce roku. Obnova území Červeňáku by pak měla začít v polovině roku 2024. Cílem projektu je zlepšit přírodní stanoviště, regulovat a omezovat nepůvodní druhy. Oblast kolem Chrudimky je evropsky významnou lokalitou, žijí tam chráněné druhy. V místě dál mají vznikat tůně, které jsou líhništi vzácných živočichů.
Území Červeňáku se propojí s okolními cyklostezkami a pěšinami. Zachované zůstanou některé technické prvky, jako jsou mostní pilíře a objekty, z některých by se měly v budoucnu stát vyhlídky pro veřejnost. Lokalitu doplní mobiliář či herní prvky, územím povedou dvě naučné stezky. Jedna návštěvníky provede různými biotopy a přírodními zajímavostmi Červeňáku, druhá bude odkazovat na vojenskou historii, do roku 1994 byl Červeňák cvičištěm železničních ženistů. V roce 2020 získalo 19 hektarů město.
„Odhadované náklady na revitalizaci parku Červeňák by měly být přibližně 60 milionů korun. Zároveň hledáme možnosti dotační podpory, například z Operačního programu Životní prostředí nebo Integrovaného regionálního operačního programu,“ řekl primátor Jan Nadrchal (ANO).
Autor: Pardubice
Zdroj: ČTK
Pro 16, 2022 | Neživá příroda, geologie
V Plzeňském kraji vznikl nový geopark Královská Šumava. Má přiblížit přírodní krásy i bohatou geologickou minulost území, které patří k nejstarším v Evropě. Geopark zasahuje také do Národního parku (NP) Šumava a do CHKO Šumava. Certifikát národní geopark udělil Královské Šumavě na základě doporučení Rady národních geoparků ministr životního prostředí Marian Jurečka (KDU-ČSL).
Geopark podle jeho ředitele Františka Krejčího pořádá geotoulky, vznikají návštěvnické geobody, trasy a příručky. Ledovcovou činnost, vývoj sítě potoků a řek či systém středověkých obchodních cest shrne připravovaná aplikace pro mobilní telefony.
„Unikátnost Královské Šumavy jako krajiny zvířat, lesů a lidí, krajiny zlata, křemene, železa a skla podtrhuje její územní vymezení podle historického majetku Koruny české, hodnota prastaré krajiny šumavských plání, úbočí rozbrázděné četnými údolími, hlubokými kaňony, krajiny, kterou modelovala už doba ledová,“ uvedl Jurečka. Geoparky jsou podle něj ukázkovými místy propojení geologie, živé přírody, aktivit místních obyvatel a jejich kultury. Podobně propracovaný koncept geoparků má podle ministra v Evropě pouze ČR a Německo.
Královská Šumava je prvním geoparkem v ČR, který sdílí významnou část rozlohy s národním parkem. Je v centrální Šumavě při státní hranici a vymezují ho města Kašperské Hory, Železná Ruda a městys Čachrov. Sídlo geoparku je v Rejštejně, jeho organizátorem je tamní Český svaz ochránců přírody.
„Cílem a posláním je nejen prezentace geologické minulosti a výjimečnosti centrální Šumavy, ale také prezentace využívání přírodních zdrojů člověkem od dob Keltů po současnost, ať už to byla těžba zlata, křemene, využití dřeva nebo hydroenergetiky. Chceme zpátky propojovat člověka s přírodou i spolupracovat se správou NP Šumava a pomáhat jí vychovávat veřejnost ke vztahu k přírodě, krajině a životnímu prostředí,“ řekl ředitel geoparku František Krejčí, který byl v letech 2007 až 2010 ředitelem správy NP Šumava.
Území je bohaté na pozůstatky ledovcové činnosti, leží v něm čtyři ledovcová jezera a jedno již zaniklé, jsou tu stopy po působení svahových ledovců. Díky výskytu zlatých ložisek v podloží se v okolí Kašperských Hor, Rejštejna či Hartmanic od středověku do 19. století rýžovalo a dolovalo zlato. Bohatý výskyt křemene a dřeva od 16. století až do 20. století zas vedl k rozvoji sklářství v oblasti a šumavské sklo dosáhlo až světové proslulosti. Je to ale také území v pohraničí, poznamenané válkou a poválečným odsunem německého obyvatelstva.
„Náš geopark je kromě prezentace geologického vývoje zdejší krajiny postaven na prezentaci historie využívání nerostných surovin, a to od dob Keltů až po současnost. Mnoho zajímavých příběhů, detailů historických událostí či pozůstatků v krajině zůstává dosud skryto, proto nás čeká hodně práce při rozvoji citlivého poznávacího turistického ruchu,“ doplnil historik geoparku Zdeněk Svoboda.
Autor: MŽP
Zdroj: ČTK
Říj 29, 2022 | Neživá příroda, geologie
Ekologická olympiáda je tradiční celostátní soutěž středoškoláků zaměřená na porovnání znalostí a dovedností v oblasti ekologie, ochrany přírody a péče o životní prostředí, jejímž pořadatelem je Český svaz ochránců přírody. Krajské kolo pro Pardubický kraj proběhne v Ekocentru PALETA v Oucmanicích v termínu 1. – 2. 12. 2022. Téma letošního ročníku je „Druhová ochrana“. Přihláška do Ekologické olympiády: ZDE.
Na Ekologické olympiádě soutěží tříčlenné týmy středoškoláků, které reprezentují vysílající subjekt (převážně střední školu). Na všech úrovních se soutěž skládá z části prověřující znalosti (testy, poznávání přírodnin,…) a z části prověřující dovednosti. Součástí prověřování dovedností je vždy jeden či více praktických úkolů využitelných pro ochranu přírody a životního prostředí. Alespoň část úkolů probíhá (od krajské úrovně) vždy v terénu. Soutěž je často doplněna o další doprovodné části a programy. Soutěžní testy i splnění a prezentaci zadaných úkolů hodnotí vždy vícečlenná odborná porota.
Do krajského kola se mohou hlásit tříčlenné týmy středoškolských studentů. Z každé školy bude přednostně brán jeden tým, ale hlásit se mohou až týmy tři. Nebude-li kapacita naplněna, budou přijaty i druhé (případně i třetí) týmy z daných škol. V případě velkého zájmu mají přednost včasnější přihlášky.
Do národního kola soutěže postupuje vítězné družstvo ve složení, v jakém se účastnilo krajského kola (možná je výměna max. jednoho člena týmu). Termín národního kola probíhá na konci školního roku, v květnu, nebo červnu.
Přihlášky do krajského kola posílejte nejpozději do 1. 11. 2022 na e-mail: lala.krejci@gmail.com. Předpokládaný poplatek bude 700 Kč pro všechny zúčastněné včetně pedagogického doprovodu (bude upřesněno). Jedná se o příspěvek na vzdělávací doprovodný program, ubytování, a stravu (snídaně, obědy, večeře). Podrobné informace, harmonogram akce, zadání domácího úkolu a informace o způsobu platby budou zaslány přihlášeným na začátku listopadu 2022.
Autor: Ekocentrum Paleta
Říj 26, 2022 | Mohlo by zajímat, Neživá příroda, geologie
Tým vědců z několika zemí objevil až 47 milionů let starou jepici. Popsali tak nový druh tohoto hmyzu. Fosilní jepici objevili v jantaru v oblasti u Baltského moře. Vědecký tým tvořili i zástupci českobudějovického biologického centra Akademie věd ČR. Jeho mluvčí Daniela Procházková o tom informovala v tiskové zprávě.
„Tento konkrétní exemplář dostal název Calliarcys antiquus a patří do rodu Calliarcys. Jde o nejvzácnější a stále málo známou skupinu jepic v Evropě. V současnosti existují dva zástupci tohoto rodu. Jeden druh byl popsán na konci 19. století ve Španělsku a další druh jsme našli až na východě Turecka v roce 2015. Současný fosilní nález je třetím zástupcem tohoto rodu a potvrzuje jeho trvalou existenci v Evropě od třetihorního eocénu až do našich dnů,“ řekl jeden členů vědeckého týmu Roman Hodunko z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR.
Dodal, že v případě aktuálního objevu jde o samce s délkou těla 5,40 milimetru a délkou předních křídel 5,88 milimetru. Stáří fosilie se odhaduje na 35 až 47 milionů let. Konzervace živočichů uvnitř jantaru je podle vědců často vynikající a průhlednost materiálu umožňuje jejich podrobné studium pod mikroskopem.
Při aktuálním nálezu však praskliny a nečistoty v jantaru bránily prozkoumání detailů potřebných k určení druhu. Proto vědci použili rentgenovou mikrotomografii, což je moderní technika podobná té, která se používá v nemocnicích k zobrazení orgánů pacientů. Díky tomu mohli vytvořit přesnou trojrozměrnou rekonstrukci a zařadit fosilní jepici do správné systematické skupiny.
„Jepice patří mezi nejstarší linie křídlatého hmyzu a jako zkameněliny se nacházejí relativně vzácně. Jako fosilie nám poskytují unikátní zdroj informací o evoluci a někdejší diverzitě hmyzu,“ řekl Hodunko.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
Zář 5, 2022 | Neživá příroda, geologie
Výzkum mineralogů Národního muzea v geoparku Kraj blanických rytířů přinesl dva nové minerály – zvěstovit a argentotetraedrit. Zvěstovit dostal jméno podle obce Zvěstov, na jejímž katastru leží místo objevu Stříbrnice u Zvěstova. Druhým nově popsaným minerálem je argentotetraedrit, nalezený a popsaný nejen u Stříbrnice, ale také ve slovenské Kremnici a švýcarském Legenbachu.
Podle Jiřího Pavelky z Českého svazu ochránců přírody Vlašim se ukazuje, že národní geopark Kraj blanických rytířů skrývá cenné geologické poklady. Objev nových minerálů na území Česka byl naposledy mezinárodně uznán v letech 2016 a 2017, šlo o příbramit a bytízit z příbramských hald, respektive o takzvaný staročéskéit z vrchu Kaňk u Kutné Hory.
Geopark označuje území se zajímavými a vzácnými geologickými fenomény, atraktivní turistickou nabídkou a aktivní místní komunitou. Národní geopark Kraj blanických rytířů byl vyhlášen v roce 2014 na pomezí tří krajů – Středočeského, Jihočeského a kraje Vysočina. Páteř geoparku tvoří Blanická brázda od Mladé Vožice po město Sázava. Na západě toto území dosahuje k Voticím a na východě k Ledči nad Sázavou.
Autor: ČSOP Vlašim
Zdroj: ČTK
Zdroj foto: iportal_24.cz
Zář 5, 2022 | Neživá příroda, geologie
Na Ukrajině by mohla vzniknout řada geoparků s evropským významem, kvůli válce je to ale spíš úkolem do budoucna. Některá z těchto území jsou nyní okupovaná Ruskem. Novinářům to dnes na tiskové konferenci v Domě Natura v Příbrami řekl Jurij Zinko z Národní univerzity Ivana Franka ve Lvově.
Zinko se spolu s dalšími odborníky z ČR i ze zahraničí v Příbrami účastní konference o geoparcích, geovzdělávání a geoturismu v zemích Východního partnerství včetně Ukrajiny. Setkání doplněné výjezdy do českých národních geoparků je součástí akcí k českému předsednictví v EU.
Geopark označuje území se zajímavými a vzácnými geologickými fenomény, atraktivní turistickou nabídkou a aktivní místní komunitou. Náměstkyně ministryně životního prostředí Eva Volfová připomněla, že v Česku je deset národních geoparků. Nejvýznamnější je Český ráj, který jako jediný patří na prestižní seznam světového dědictví UNESCO. Největším geoparkem je Barrandien, který zasahuje do Středočeského a Plzeňského kraje a Prahy a zahrnuje například i Brdy.
Zinko uvedl, že české geoparky jsou známé po celé Evropě, mají výbornou infrastrukturu a dobře seznamují návštěvníky s geologickým dědictvím. Na Ukrajině je podle něj také řada míst, která mají potenciál stát se geoparky s celoevropským významem. Vzhledem k válce vyvolané Ruskem však bude jejich vyhlašování spíš úkolem do budoucna. Odborníci podle něj počítají se sítí 25 ukrajinských geoparků, třeba v Karpatech nebo Skolivských Beskydech. Deset takových míst ale nyní okupuje Rusko, mimo jiné v Doněcké oblasti.
Geopark Barrandien, který se podílí na pořádání konference, získal certifikaci v roce 2020. Jeho vzniku však podle ředitele geoparku Luboše Gardoně předcházelo dvacetileté úsilí. Pořádá projekty hlavně pro děti či seniory, například besedy nebo geovycházky. Do budoucna chce zavést takzvaný geobus, který bude jezdit po školách a vozit děti na zajímavá geologická místa.
Na území středních Čech je ještě geopark Kraj blanických rytířů a zasahuje sem i Český ráj. Krajský radní pro cestovní ruch Václav Švenda (Spojenci) věří, že Barrandien se časem stane globálním geoparkem stejně jako Český ráj, protože má podle něj také velmi hodnotné území. Východní partnerství je projekt iniciovaný Evropskou unií v rámci unijní politiky sousedství. Cílem projektu je těsnější spolupráce se šesti státy východní Evropy a Kavkazu včetně Běloruska či Ukrajiny.
Autor: Dům Natura, Příbram
Zdroj: ČTK
Srp 17, 2022 | Neživá příroda, geologie
Horké vzorky lávy z islandské sopky Meradalir přivezl do Brna geolog Lukáš Krmíček z Fakulty stavební Vysokého učební technického v Brně (VUT). V tiskové zprávě to dnes uvedla mluvčí univerzity Tereza Kadrnožková. Vzorky v sobě nesou informaci, z jakých prvků a v jaké hloubce magma vzniklo. Zdroj islandských magmat může podle Kadrnožkové ležet i ve stokilometrových hloubkách, a proto je to pro vědce jedinečnou možností, jak lze zkoumat zemský plášť.
Sopka začala chrlit lávu počátkem srpna. „Po 800 letech klidu totiž nejspíš nastupuje vulkanicky aktivní období, a to přímo na poloostrově Reykjanes, kde žije většina islandské populace. Odborníci na vulkanickou činnost chtějí sopkám lépe porozumět, aby třeba dokázali i lépe předvídat, co se blíží,“ uvedla Kadrnožková.
Krmíček pod dohledem záchranářů a také kolegů Thora Thrdarsona z Islandské univerzity a Valentina Trolla z univerzity ve švédské Upssale nabíral vzorky tekoucí lávy a následně je chladil. „Teplota takové lávy je hodně přes tisíc stupňů. Měl jsem na sobě oblek pro vulkanology, hlavový štít a s sebou speciální vzorkovací tyč,“ popsal Krmíček. Díky výzkumu se dostal do míst, která mohli turisté pozorovat jen z dálky.
Podle Krmíčka kolega Troll hlídal v okolí koncentrace sopečných plynů jako oxid uhličitý a siřičitý. „Tyto plyny můžou být skutečně nebezpečné a dříve již zabíjely, například v roce 1783 při erupci sopky Laki, kdy zapříčinily smrt až čtvrtiny tehdejšího obyvatelstva ostrova. V důsledku erupce bylo v Evropě velmi chladné léto a neúroda, což vyústilo v hladomor a kvůli nepokojům ve společnosti ve Velkou francouzskou revoluci,“ řekl Krmíček, který se při výzkumu kvůli chůzi po tenké vrstvě zchladlé lávy propadl do malé lávové jeskyně a pořezal se o takzvané sopečné sklo. Zranění ale nebylo nijak vážné.
Vědci u sopky měří rychlost a směr postupu lávy, létají nad ní dronem. Webkamery přenášejí živě pohled do vulkánu. Krmíček bude spolu s kolegy z Fakulty chemické VUT zkoumat vzorky. „Částečně je budeme řezat, protože potřebuji získat takzvaný leštěný výbrus, musí být tenký pro pozorování pod mikroskopem, abych mohl sledovat jednotlivé minerály. Také je budu drtit na jemný prach a ten budeme dále analyzovat na izotopové složení. Budeme separovat prvky jako stroncium nebo olovo,“ popsal vědec.
Vzorky v sobě nesou jedinečnou informaci o prvcích a hloubce, v jaké magma vzniklo. „Zatímco nejhlubší vrt dosáhnul zhruba 12 kilometrů pod povrch, zdroj islandských magmat může ležet i ve stokilometrových hloubkách středu Země. Pro vědce tak jde o jedinečnou možnost, jak zkoumat zemský plášť,“ dodala Kardnožková.
Autor: VUT Brno
Zdroj: ČTK
Srp 6, 2022 | Neživá příroda, geologie
Hranická propast, nejhlubší zatopená jeskyně na světě, měří minimálně 450 metrů. Do této hloubky se ponořil speciální podvodní robot, který dnes do propasti spustili během mapování členitého krasového terénu speleologové. Dosavadní naměřená hloubka propasti byla z roku 2016 a činila 404 metrů. Dna nedosáhli odborníci ani dnes – zastavila je technická omezení robota, řekl předseda České speleologické společnosti z Hranického krasu Michal Guba. Kromě nové naměřené mety získali odborníci z dnešního ponoru i cenné údaje promítnuté do 3D mapy. Cestu do hlubin totiž mapoval robot za pomoci šesti kamer a sonarových paprsků.
Zlom nastal šestý den mezinárodního výzkumu, do kterého jsou na místě zapojeni speleologové s odborníky z Maďarska, Portugalska a Srbska. „Zaměřili jsme se dnes na průzkum restrikce Mikáda ve 200metrové hloubce. Vše perfektně fungovalo, proto jsme se rozhodli, že půjdeme až za tuto restrikci. Prostory, které jsme zkoumali a mapovali, jsou obrovské a ve 450metrové hloubce nás zastavila technická omezení podvodního robota. Starý hloubkový rekord jsme překonali o 46 metrů a dosáhli jsme cílové hloubky 450 metrů,“ uvedl Michal Guba.
Kromě posunutí hranice světového rekordu získali speleologové při ponoru především cenné údaje o podobě zatopené části propasti až do této hloubky. Robot o průměru jednoho metru a váhy sta kilogramů za pomoci šesti kamer a sonarových paprsků nasnímal při ponoru podrobně členitý krasový terén a speleologům jej promítl do 3D mapy. „Pro nás je nejdůležitější to, že se nám podařilo vytvořit mapu podloženou údaji. Vidíme z ní, že Hranická propast je jedna obrovská díra, která vede kolmo dolů; ve 450 metrech se poté začíná stáčet na jihozápad,“ doplnil šéf speleologů z Hranického krasu.
Světové prvenství se podařilo odborníkům zlomit poté, co přes víkend musel podvodní robot, kterého vyvinula za pomoci nadnárodního grantu firma UNEXMIN GeoRobotics Ltd., projít opravou. Při posledním ponoru k restrikci, kdy po cestě mapoval podrobně prostory Jezírka a severozápadního kanálu Liftu I, začal v dvousetmetrové hloubce signalizovat problémy, a nakonec jej z hloubky 150 metrů museli potápěči dopravit na hladinu.
Výzkum bude v Hranické propasti pokračovat ještě v příštích dnech, kdy chtějí speleologové pokračovat ve výzkumu Mokré Rotundy a vyšších částech propasti. K dalšímu hloubkovému průzkumu by se chtěli vrátit příští rok, doplnil Michal Guba.
Hranická propast v přírodní rezervaci Hůrka nedaleko Zbrašovských aragonitových jeskyní si své světové prvenství drží od září 2016, kdy za pomoci speciální sondy speleologové dosáhli hloubky 404 metrů, poté jim však došel komunikační kabel k robotu, jehož délka byla „pouze“ 500 metrů. Průzkum propasti ztěžuje specifické jeskynní prostředí s členitým terénem, ale i proměnlivá viditelnost.
Autor: Česká speleologická společnost z Hranického krasu
Zdroj: ČTK
Zdroj foto: hranicky.denik.cz
Čvc 29, 2022 | Mohlo by zajímat, Neživá příroda, geologie
Výzkum prostředí, v němž druhy motýlů žily před stovkami tisíc až miliony let, může pomoci jejich nynější ochraně. Podle vědkyně je to, že v minulosti utvářeli krajinu velcí býložravci, dnes patrné v nárocích části motýlích druhů. Sucháčková, jejíž práce byla mimo jiné letos oceněna prestižní Prémií Otto Wichterleho, se zabývá také studiem tuzemské populace vzácného okáče stříbrookého i projektem, který může osvětlit původ některých motýlů vyskytujících se v Česku.
„Studuji motýly a jejich propojení s prostředím, v němž žijí – co vše potřebují k životu. Zkoumám, jak toto prostředí mohlo vypadat v minulosti a co má společného se současnými nároky (motýlů) na biotop,“ řekla entomoložka. Poznamenala, že výzkum se provádí pomocí studia genetické informace motýlů a klimatického modelování. „Můžete využít současné rozšíření druhů a pomocí toho modelovat, kde druh asi mohl žít před 10.000 nebo 100.000 lety,“ uvedla entomoložka Alena Sucháčková z Biologického centra Akademie věd ČR. Mnoho motýlů je těsně spjato s určitým biotopem – například stepí, mokřady, nivními loukami či otevřenými lesy.
„Genetická informace nám zase například napoví, zda byly populace v minulosti propojené či navzájem hodně vzdálené. Náš dřívější výzkum (s kolegyní Janou Marešovou, pozn. redakce), ve kterém pořád pokračujeme, se týká toho, že když se podíváme několik milionů let dozadu, na dobu v níž se motýlí druhy vyvinuly, tak jejich životní prostředí mohlo vypadat o dost jinak než teď,“ vysvětlila badatelka.
Připomněla, že během čtvrtohor se střídaly doby ledové a meziledové. „Druhy motýlů musely nějak přežít ohromné fluktuace klimatu, musely se jim přizpůsobit,“ podotkla Sucháčková. Dodala, že z výzkumů vyplývá, že v minulosti rozsáhlá stáda velkých býložravců, jak mamutů, tak i srstnatých nosorožců, koní či turů, vytvořila unikátní prostředí, v němž se současné motýlí druhy vyvinuly a které umožňovalo přežití motýlů různých biotopů v těsné blízkosti. Vědkyně v předloňském výstupu také popsaly, že současné ostrůvkovité rozšíření mnoha druhů po severní polokouli je výsledek novodobých změn biotopů – v minulosti bylo jejich rozšíření daleko spojitější.
„Když chceme motýly chránit v současnosti, musíme myslet na to, jak to vypadalo v té minulosti a co jim asi mohlo vyhovovat,“ řekla entomoložka. „Z terénních výzkumů vidíme, že některé druhy motýlů jsou velice náročné. Pro zachování takového druhu je například třeba, aby motýl měl středně velkou živnou rostlinu obklopenou nízkou trávou, v lokalitě pak potřebuje ještě keře k úkrytu a podobně. Dlouho nám vrtalo hlavou, proč jsou některé druhy tak vybíravé, neboť pro současnou ochranu přírody je těžké jejich nároky splnit,“ uvedla Sucháčková. „A ukazuje se, že je to pravděpodobně důsledek právě toho, že se tyto druhy vyvinuly v mozaice krajiny, kterou vytvářela ta velká zvířata,“ konstatovala badatelka.
Letos v červenci Sucháčková také studovala populaci okáčů stříbrookých, kteří v Česku žijí už jen na rašeliništích na Šumavě a na Třeboňsku. „Zkoumali jsme je metodou zpětných odchytů (…), díky kterým je možné vypočítat, jak dlouho jednotlivec žije, jak daleko doletěl, kolik je tam samců a samic či jaká je velikost populace,“ přiblížila výzkum Sucháčková.
„Další velký projekt, na kterém pracuji, je ‚barcoding‘ motýlů z území Česka,“ dodala badatelka. Podotkla, že v genetice jde o označení krátkého úseku DNA, u hmyzu se obecně využívá mitochondriální DNA, který se tradičně využívá pro identifikaci těžce poznatelných vzorků. „My se na to zkusili podívat jinak, protože díky tomu, že se ‚barcoduje‘ hodně, existuje velká databáze se vzorky z celého světa. Vzali jsme jednotlivé druhy denních motýlů a pomocí programu jsme popsali rozšíření mitochondriálních linií uvnitř každého druhu,“ dodala Sucháčková.
„Pak lze vidět, kde se jednotlivé linie stýkají a kde se u nás vzaly linie, které jsou v České republice. Jestli jsou propojeny spíše se západní Evropou, s východní Evropou, Itálií, nebo zda existuje samostatná genetická linie ze střední Evropy,“ řekla Sucháčková. Článek o poznatcích z výzkumu by měl vyjít v příštím roce.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
