Čvn 23, 2022 | Neživá příroda, geologie
Mnoho rostlinných druhů v Západním Podolí, pozoruhodném stepním území na Ukrajině, přetrvává už od konce doby ledové, tedy zhruba 10.000 let. Vyplývá to z výzkumu česko-ukrajinského týmu. Důvodem je podle vědců dlouhodobě stabilní otevřená krajina. K tomu, že oblast nikdy úplně nezarostla lesem, v minulosti přispěly jak klimatické podmínky, tak zřejmě i lidé – zakládáním požárů. O výzkumu informovali zástupci Botanického ústavu Akademie věd ČR (AV) v tiskové zprávě.
Mnoho rostlinných druhů v Západním Podolí, pozoruhodném stepním území na Ukrajině, přetrvává už od konce doby ledové, tedy zhruba 10.000 let. Vyplývá to z výzkumu česko-ukrajinského týmu. Důvodem je podle vědců dlouhodobě stabilní otevřená krajina. K tomu, že oblast nikdy úplně nezarostla lesem, v minulosti přispěly jak klimatické podmínky, tak zřejmě i lidé – zakládáním požárů. O výzkumu informovali zástupci Botanického ústavu Akademie věd ČR (AV) v tiskové zprávě.
Studii publikoval časopis Quaternary Science Reviews. Historický kraj Podolí se rozkládá na jihozápadě Ukrajiny a zasahuje i do Moldavska. Západní Podolí je podle AV na biogeografické a kulturní křižovatce mezi střední a východní Evropou. V oblasti se potkávají evropské lesy mírného pásma s kontinentální stepí a lesostepí. Území je velmi cenné kvůli vysoké biodiverzitě a zvláštnímu druhovému složení vegetace. Rostou tam totiž lesní, stepní i horské rostliny, stejně jako druhy středoevropské i ty typické pro východní Evropu. Vědci z Česka tamní stepi začali zkoumat už před dekádou.
Jedním z cílů výzkumu česko-ukrajinského týmu bylo zjistit, jak se území vyvíjelo od konce doby ledové po současnost. V nynějším projektu proto propojili moderní vegetační a paleoekologický výzkum. Výsledky získali pomocí analýz pylů, mikrouhlíků, zbytků rostlinných pletiv, ulit měkkýšů i chemického složení sedimentů.
„Díky této rekonstrukci jsme potvrdili, že zdejší krajina nikdy od konce doby ledové zcela nezarostla lesem, takže tu mohly přežít cenné druhy zdejších stepí a dalších nelesních biotopů,“ uvedl vedoucí výzkumu Jan Roleček.
„Lesem nezarostla ani samotná slatiniště, ze kterých jsme odebírali analyzované sedimenty, což je například v oblasti Západních Karpat, kde obvykle bádáme, jev velmi neobvyklý,“ zdůraznil vědec, který pracuje v oddělení paleoekologie Botanického ústavu. Vedle potvrzení dlouhodobé stability otevřených stanovišť tým také zjistil, že podobu krajiny mohly ovlivňovat i pravidelné požáry, jejichž stopy nalezl v sedimentech. Původci požárů byli zřejmě nejčastěji lidé, kteří v oblasti podle archeologických dat sídlili po celé období studované botaniky. Podle vědců to vysvětluje, proč se les nerozšířil ani v obdobích, kdy pro to panovalo velmi příznivé klima.
Na výzkumu s vědci z botanického ústavu spolupracovali také odborníci z Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně a ze správy Haličského národního přírodního parku.
Autor: Akademie věd
Zdroj: ČTK
Čvn 4, 2022 | Neživá příroda, geologie
Geopark Český ráj nově nabízí turistům pro výlety audio průvodce, který se dá stáhnout do mobilního telefonu přes aplikaci SmartGuide. Trasy vedou i méně známými místy Českého ráje. V tiskové zprávě o tom informovala ředitelka geoparku Blanka Nedvědická.
Geopark Český ráj jako jediný z devíti geoparků v Česku patří pro své geologické, přírodní, historické a kulturní hodnoty na prestižní seznam světového dědictví UNESCO. S audio průvodcem a vyprávěním, a to nejen o geologických pozoruhodnostech, se mohou turisté vydat na okruhy od 11 do 23 kilometrů. „Audio průvodce zavede návštěvníky na vrch Káčov a do jeho okolí podél řeky Jizery, do Škodějova za mědí, za drahými kameny okolo Lomnice nad Popelkou, do údolí Plakánku a nemůže chybět Zlatý okruh Hruboskalskem,“ uvedla Nedvědická. Podle ní geopark připravuje další trasy, které bude do průvodce postupně doplňovat.
Autorem vyprávění je znalec Českého ráje a jeden ze zakladatelů Geoparku Český ráj Václav Ziegler. „Ačkoliv sám ve svém požehnaném věku nepoužívá chytrý telefon, osvojil si práci s redakčním systémem SmartGuide a své znalosti a know-how zdigitalizoval a předává dalším generacím,“ dodala ředitelka geoparku.
Autor: Geopark Český ráj
Zdroj: ČTK
Dub 21, 2022 | Neživá příroda, geologie
Plzeňský biologický antropolog Lukáš Friedl z Fakulty filozofické Západočeské univerzity bude od konce května zkoumat druhy hominidů, předků člověka, v Jihoafrické republice severozápadně od Johannesburgu. V této lokalitě nazývané kolébka lidstva, v níž je hodně fosilií, se výzkumem různých druhů předků lidí dosud nezabýval žádný český vědec.
Do mezinárodního týmu ho pozval vedoucí katedry paleoantropologie univerzity z Johannesburgu díky Friedlovým předchozím výzkumům Homo naledi (člověka hvězdného). Friedl bude zkoumat fragmenty fosilií kostí staré zhruba dva miliony let. Provede klasifikaci a analýzu jejich stavby, kterou propojí s dalšími daty. Tím by mohl přispět k pochopení druhového složení a evoluční historie předků člověka z daného místa. „Je to klasická morfologická analýza. Fosilie projde CT skenerem a hodnotí se rozložení tkáně uvnitř. Zjistí se, jak byl zkoumaný jedinec robustní,“ uvedl.
Vzorky vypreparovali v terénních laboratořích místní lidé zubními vrtačkami z nalámaných kvádrů v jeskyních. „Já už budu pracovat na konkrétních fosiliích, které jsou uložené v depozitáři na univerzitě. Jde o desítky kostí, spíše fragmentů,“ uvedl Friedl. Vědce zajímá druhová příslušnost předků člověka, tedy jestli to byli australopitékové, nebo zástupci rodu „Homo“. „Potom nás zajímají údaje o tělesné stavbě, velikosti a proporcích nebo o specifických morfologických znacích,“ řekl. Podle něj jsou připravené fragmenty velmi dobře fosilizované, na rozdíl od výrazně mladších zkamenělin kostí Homo naledi, člověka hvězdného, které byly ještě sypké.
Podle Friedla není člověk dnešní rozhodně stejný jako dřív. „Na kostech je řada znaků, které my nemáme a naši předci je měli. A srovnáním se můžeme dostat k tomu, kdo ty byl. Hledáme, co to bylo za tvory, jak vypadali, co dělali a jací byli,“ řekl.
Fosilních nálezy předků člověka jsou z oblasti nazývané kolébka lidstva, která se zkoumá přes 100 let. Říká se jí tak proto, že na počátku 20. století tam byly objeveny desítky jeskyní, které obsahují fosilie různých předků člověka v obecném smyslu. „Dnes je to oblast, kde je bohatý fosilní záznam milionů let, a jako jediná je chráněná UNESCO,“ dodal Friedl.
Patnáct jedinců dosud neznámého pradávného lidského druhu objevili vědci v jeskyni v JAR v roce 2013. Mělo se za to, že žil před 2,4 až 2,8 miliony let, podle výzkumů z roku 2017 ale žil asi před 335.000 lety. Homo naledi měřil kolem 150 cm, pánev a ramena měly primitivní stavbu, nohy měl relativně dlouhé s dlouhými chodidly. Hmotnost se odhaduje na 45 kilogramů.
Autor: Agronomické fakulty Mendelovy univerzity
Zdroj: ČTK
Bře 10, 2022 | Neživá příroda, geologie
O lithium v Krušných horách, které chce na Cínovci těžit firma Geomet, projevili zájem i Němci, konkrétně společnost Zinnwald Lithium plc. Zveřejnila závěry testů, které v pilotním měřítku prokázaly životaschopnost výroby hydroxidu lithného. Informuje o tom server Ekonomický deník.
„Výroba hydroxidu lithného pro baterie z cinvalditového koncentrátu je technicky a ekonomicky životaschopná v jejím projektu Zinnwald Lithium v Německu, a to po dokončení zkušebního programu v pilotním měřítku,“ uvedla společnost Zinnwald Lithium.
Prokázalo se, že výtěžnost lithia ze zinnwaldského koncentrátu na lithium-produkt přesahuje 80 procent a je srovnatelná s procesy získávání lithia z jiných typů lithiových zdrojů. Bylo podle ní také prokázáno, že neprodejné vedlejší produkty obsahují jen velmi nízké množství rozpustných, případně ekologicky problematických prvků.
„Jsem potěšen, že jsme dokončili pilotní testy potřebné k prokázání toho, že projekt Zinnwald Lithium je schopen ekonomicky vyrábět smysluplná množství hydroxidu lithného. To je v souladu s naší strategií, podle níž se projekt zaměřuje na výrobu běžných lithiových produktů, po nichž je v evropském odvětví elektrických vozidel a baterií stále větší poptávka. Zejména schopnost projektu zajistit domácí evropské dodávky důležitých vedlejších produktů, jako je síran draselný, dále posiluje naše investiční argumenty, přičemž stejně důležité je, že testovací práce ukazují, že proces nevytváří vedlejší produkty škodlivé pro životní prostředí,“ uvedl podle serveru Ekonomický deník generální ředitel společnosti Zinnwald Lithium Anton du Plessis.
V podzemí pod Krušnými horami se nacházejí stovky tisíc tun lithia, firma Geomet, kterou vlastní společně ČEZ a australský těžař EMH, dělá na Cínovci průzkum už několik let. Podle zveřejněné dokumentace pro posouzení vlivu na životní prostředí chtějí těžaři ročně získat zhruba 1,8 milionu tun rudy, která lithium obsahuje. Záměr počítá s tím, že by se ruda drtila na místě a následně dopravovala potrubím na další zpracování. Rozhodnutí o komerčním využití lithia chce ČEZ učinit v roce 2023. V současném plánu projektu těžby lithia společnosti Geomet se počítá se začátkem těžby v roce 2025.
Autor: Zinnwald Lithium
Zdroj: ČTK
Bře 6, 2022 | Mohlo by zajímat, Neživá příroda, geologie
K lepší péči o přírodu má pomoci výzkum, který v pohraničí provádí česko-německý tým. Zkoumá historické proměny krajiny mezi obcemi Aš, Rehau, Regnitzlosau, Ebmath a Hranice i tamní vzácné druhy rostlin a zvířat. Daří se jim tam díky omezeným zásahům do přírody, ale i na lokalitu dopadá klimatická změna, řekl paleoekolog Petr Kuneš z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Výsledky vědci postupně zveřejňují na webu.
„Máme výsledky uloženin, kde extrahujeme zbytky rostlin, i z toho zjišťujeme, jak se krajina měnila několik tisíc let až do současnosti,“ uvedl Kuneš. Tým rekonstruuje také proměnu složení lesů, mapuje ale i současnou biodiverzitu v krajině a srovnává rozdíly mezi českou a německou stranou.
„Například, jak se na nich podepsal rozdílný management v krajině a rozdělení železnou oponou. Zjišťujeme, že je tam spousta biotopů přímo vázáných na vznik železné opony. Takové pseudoopuštěné plochy, kam se nikdo nedostal, částečně zarostly, částečně však byly narušované technikou,“ řekl vědec. „Zjišťujeme, že jsou velmi cenné, protože tam žije spousta vzácných druhů živočichů a rostlin,“ uvedl.
Některé druhy ovlivnilo i chování vůči krajině dlouho před vznikem železné opony – například perlorodky říční, které se dožívají až 200 let. „Vztahuje se to k osídlení, které tam bylo dříve, i koncem 19. století. Byla to periferie ze všech stran, Česka, Saska a Bavorska. Zároveň nějak využívaná byla, ty organismy určitý vliv člověka potřebují, ale ne tak intenzivně jako třeba v jižních Čechách, kde perlorodky vlivem intenzivního zemědělství vymizely, protože se zhoršila kvalita vod,“ řekl Kuneš. Připomněl, že pohraniční Aš a její okolí je jednou z nejméně využívaných oblastí v Česku. „Zelený pás podél hranice, který pak vede i Šumavou a jižními Čechami, je na Ašsku významný tím, že je v relativně nízké nadmořské výšce a vytváří nárazníkový pás, kam se i druhy, které byly z okolní krajiny vytlačené, mohly stáhnout a existovat,“ popsal situaci Kuneš.
Dodal, že na bavorské straně je velká fragmentace krajiny, ale zároveň je intenzivněji využívaná. „Stále se tomu snažíme více porozumět, koncem roku bude ještě více výstupů,“ dodal Kuneš. Zmínil i výsledky výzkumu pramenů a kvality vod a proměny související s klimatickou změnou. „Vody je skutečně čím dál méně, potoky, které hostí perlorodky a další druhy, postupně během léta vysychají stále víc. To představuje velkou hrozbu do budoucna,“ řekl Kuneš. Dodal, že tým se bude snažit navrhnout postupy vedoucí k tomu, aby vzácné vodní druhy přetrvaly.
Tým plánuje i exkurze po obou stranách hranice, a to 9., 29. a 30. dubna. Místa ještě upřesní. „Vše bude tlumočené do češtiny i do němčiny, aby se mohli zúčastnit návštěvníci z obou zemí,“ podotkl Kuneš. Na projektu spolupracují odborníci z Univerzity Karlovy, Výzkumného ústavu vodohospodářského v Praze, Univerzity v Řezně a Sdružení pro životní prostředí a ochranu přírody Německa.
Autor: Přírodovědecká fakulta UK
Zdroj: ČTK
Led 24, 2022 | Mohlo by zajímat, Neživá příroda, geologie
Vědcům se podařilo popsat podobu prvního brouka, jehož desítky milionů let staré fosilie našli badatelé v jantaru u města Ajka v západní části Maďarska. Jeho podobu experti z mezinárodního týmu vědců, jehož součástí byl Robin Kundrata z katedry zoologie olomoucké přírodovědecké fakulty, zrekonstruovali za pomoci moderní výpočetní tomografie. Zařadili jej mezi kovaříky. O úspěchu badatelů, který významně přispěl k poznání druhohorní fauny střední Evropy.
morfologii přibližně pět milimetrů dlouhého fragmentu brouka z čeledi kovaříkovitých zkoumal mezinárodní tým složený z odborníků z Maďarska, České republiky a Ruska. Tamnímu jantaru se podle místa výskytu říká ajkait. „Náš objev přináší několik prvenství. Nejen že se jedná o vůbec prvního brouka popsaného z ajkaitu, ale také o prvního popsaného fosilního brouka z území dnešního Maďarska a zároveň o prvního popsaného druhohorního kovaříka z pevninské Evropy,“ uvedl Kundrata, který se výzkumem kovaříkovitých brouků zabývá.
Brouk se v jantaru nezachoval celý, vědci jej ale i přesto pomocí dostupných informací, které získali na základě úspěšné rekonstrukce jeho morfologie, dokázali systematicky zařadit. Jelikož šlo o zcela nový rod a druh, dostal jméno Ajkaelater merkli. Jméno bylo zvoleno na počest města Ajka i bývalého dlouholetého kurátora Maďarského přírodovědného muzea Dr. Ottó Merkla, který nečekaně zemřel na začátku roku 2021.
Vědci se domnívají, že Ajkaelater merkli byl, stejně jako jeho předpokládaní dnešní příbuzní, svým vývojem vázaný na dřevo. Tato teorie podporuje představu zalesněného a víceméně bažinného ekosystému, který se v období pozdní křídy v okolí dnešního města Ajka podle dostupných důkazů vyskytoval, doplnili zástupci univerzity.
Druhohorní jantar, tedy fosilizovaná pryskyřice, se nachází v nalezištích po celém světě. Pouze několik lokalit, například v Myanmaru, Libanonu, Španělsku či Francii, je však známo tím, že obsahuje větší množství fosilií uložených v jantaru. V Maďarsku se druhohorní jantar vyskytuje zejména v oblasti bývalé těžby hnědého uhlí v okolí města Ajka v západní části země. Jeho stáří se odhaduje na přibližně 85 milionů let, jde tedy o období života dinosaurů.
Podobný úspěch vědci oznámili také před rokem, kdy se jim podařilo zrekonstruovat podobu brouků, jejichž 99 milionů let staré fosilie nalezli badatelé v barmském jantaru. Mezinárodní tým pod vedením Davida Perise z Bonnské univerzity a Robina Kundraty z katedry zoologie olomoucké přírodovědecké fakulty zjistil detailní morfologii těchto brouků rovněž pomocí moderní výpočetní tomografie a zařadil je do příbuzenství kovaříků.
Autor: Univerzita Pardubice
Zdroj: ČTK
Říj 22, 2021 | Mohlo by zajímat, Neživá příroda, geologie
Národní geopark Barrandien přichystal na závěr října pro své partnerské geoškoly pestrý program. „Připravené akce obohatily nabídku geoškol, která byla díky koronavirovým opatřením v loňském školním roce ochuzena,“ uvedl Luboš Gardoň, ředitel geoparku Barrandien.
50 žáků příbramské ZŠ Bratří Čapků navštívilo nově otevřené Dinosauria Museum Prague, které je partnerem geoparku. Zde je přivítal průvodce, paleontolog Štěpán Pícha a také známý paleoartista Jan Sovák. Děti měly možnost vidět nově otevřené expozice s originály koster pěti dinosaurů. Dozvěděly se o vzniku fosilií a spoustu dalších zajímavostí ze života v druhohorách. „Projekt geoškol je vítaným zpestřením a přínosem pro výuku geologie, která jinak bývá neoblíbeným předmětem,“ říká Alena Mašiková, ředitelka ZŠ Bratří Čapků.
Dvě třídy ze ZŠ Školní, Příbram se v rámci komentované prohlídky výstavy Příběh života v Domě NATURA seznámily s vývojem života na Zemi. Na jedinečných ilustracích Jana Sováka děti viděly původní obyvatele prvohorních moří, která se rozlévala na území Příbramska a Brd. Na závěr si mohly odnést i jejich čokoládové odlitky.
Další aktivitou byla geovycházka na paleontologické naleziště v Rejkovicích pod vedením geologa Štěpána Raka. Přímo v terénu žáci objevovali trilobity, kteří jsou důkazem původních prvohorních moří. Nalezené fosilie jim poslouží v další výuce v rámci projektu geoškol.
Národní geopark Barrandien připravuje nové zajímavé nápady pro výuku v příštím pololetí. Aktuální nabídku geovycházek pro školy i celou rodinu najdete na webových stránkách www.geoparkbarrandien.cz.
Autor: L. Gardoň (geopark Barrandien)
Zdroj: MVDr. Luboš Gardoň, Národní geopark Barrandien org. složka Ekologického centra Orlov o.p.s., mail: gardon@eco-centrum.cz
Zář 7, 2021 | Neživá příroda, geologie
Povrch Sněžky je v neustálém pohybu. V důsledku mrazivého a větrného klimatu tam postupně vznikly mrazem tříděné půdy, zatímco kamenné mnohoúhelníky a brázdy, kryoplanační terasy či rozsáhlá kamenná moře jsou pozůstatky dob ledových, které Sněžku formovaly. Přírodní prostředí je na Sněžce (1603 m n.m.) nenahraditelné, řekl mluvčí Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Radek Drahný. Podle něj je proto nutné přísně chránit nejen tamní rostliny a živočichy, ale také geologické jevy.
Je první zářijový pátek roku 2021, polojasno a na vrchol Sněžky proudí davy lidí. Několik metrů od ochrannými sítěmi vymezené turistické cesty je kamenné moře. Nikdo mu nevěnuje pozornost. Při bližším pohledu jsou přitom patrné nepravidelné kruhy a mnohoúhelníky vyskládané z kamenů. Podle něj to není dílo lidí, ale přírody, která si na Sněžce pohrává s kameny velmi pomalu.
„Sněžka není jen kupa kamení, jak si někteří myslí. Kameny se působením mrazu, vody, slunce neustále hýbají a přetvářejí povrch Sněžky do mrazových půd, teras a kamenných polygonů. Předmětem ochrany tady proto není jen fauna a flóra,“ řekl Drahný.
Některé kameny leží naplocho, jiné stojí téměř na výšku. O tom, že se pohybují bez zásahu člověka svědčí podle něj to, že na straně obrácené do atmosféry jsou porostlé lišejníky. Je to prý důkaz toho, že proměna povrchu Sněžky probíhá dlouhodobě, tedy pro lidi téměř nepostřehnutelně.
„Tyto kamenné mnohoúhelníky, takzvané polygony, vznikají působením mrazu, kdy přes noc voda zmrzne, zvětší svůj objem a pohne o malý kousek kamenem. Přes den led roztaje a další noc tento proces pokračuje. Tak to jde den za dnem. Mráz, led potom s kameny neustále hýbá, dochází k jejich vyzdvihování, přemisťováním, pádům a vytvářením těchto útvarů,“ řekl Drahný.
Neukáznění lidé v minulosti do těchto procesů trvajících desítky tisíc let zasahovali. Národní park proto už druhým rokem před letní sezonou rozmísťuje na vrcholu Sněžky metr vysokou ochrannou síť, která odděluje návštěvnický prostor na Sněžce od míst, kde nemají turisté co dělat. Rozšiřuje tak úseky řetězových zábran na nejvyšší české hoře. Příští rok chce Správa KRNAP na Sněžce stávající dřevěné sloupky s řetězovými zábranami nahradit nerezovými, stejně jako je tomu již nyní na polské straně vrcholu nebo podél turistické cesty od Růžové hory.
„V minulosti jsme se setkali s případy, že lidé skládali z kamenů pyramidy, takzvané mužíky. Lidem se zdá, že pracují s kamenem a nemohou nic špatného udělat, ale to je velký omyl. Svojí nevědomostí zastaví, zničí geologický proces trvající tisíce let,“ řekl Drahný.
Návštěvnost Sněžky je zejména v letních měsících extrémní, denně se počítá na 8000 až 9000 pěších návštěvníků, a to z české i polské strany hor. K tomu je třeba připočíst limitovanou kapacitu kabinové lanové dráhy zhruba 2400 lidí denně, která vede z české strany na vrchol.
Sněžka nemá podle zástupců Správy KRNAP ve středoevropském prostoru obdoby. Má tvar trojbokého jehlanu, který ční nad krkonošské hřebeny volně do atmosféry a je pro středoevropské horstvo vzácný. Proto je klima navzdory nevelké nadmořské výšce arktické a velehorské, často ani neodráží celkový ráz počasí v Krkonoších.
„Odborníci takový typ hory nazývají karlingem nebo také matterhornem, podle názvu alpské hory. Díky drsnému klimatu se na Sněžce vyskytují druhy, které nikde jinde v republice nenajdete a jsou typické pro mnohem severnější oblasti,“ řekl Drahný.
Roste tam řada vzácných druhů rostlin charakteristických pro severskou tundru a alpínské trávníky. Některé z nich nikde jinde na světě nejsou. Na Sněžce se vyskytuje například rozrazil chudobkovitý, pampeliška krkonošská nebo jestřábník severský. Na skalách hnízdí pěvuška podhorní či linduška horská a kamenné sutě jsou domovem vzácných lišejníků rodů vousatec, pukléřka či šídlovec.
Autor a zdroj: ČTK
Srp 20, 2021 | Neživá příroda, geologie
Archeologové Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) objevili nedaleko hory Říp unikátní pravěkou mohylu s pohřbem dítěte. Jde o takzvanou dlouhou mohylu, která patří k nejstarším v Evropě. Dosavadními výzkumy u Dušníků poblíž Řípu odhalili zachovalý mohylový násep pohřebního monumentu, a především hrobovou komoru se zachovalou výdřevou, pohřbem dítěte a artefakty z doby asi 3800 let př. n. l. Takový nález zatím nemá v Čechách obdoby, řekl mluvčí ZČU Pavel Korelus.
Archeologové Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) objevili nedaleko hory Říp unikátní pravěkou mohylu s pohřbem dítěte. Jde o takzvanou dlouhou mohylu, která patří k nejstarším v Evropě. Dosavadními výzkumy u Dušníků poblíž Řípu odhalili zachovalý mohylový násep pohřebního monumentu, a především hrobovou komoru se zachovalou výdřevou, pohřbem dítěte a artefakty z doby asi 3800 let př. n. l. Takový nález zatím nemá v Čechách obdoby, řekl mluvčí ZČU Pavel Korelus.
„Mohyla v Dušníkách představuje nejlépe zachovalý pohřební monument tohoto typu v Čechách. Náš výzkum odhalil mohutnou hrobovou jámu, ve které se unikátně dochovaly zbytky dřevěné konstrukce. Podobnou situaci z tohoto období na našem území neznáme,“ uvedl vedoucí výzkumu Petr Krištuf z katedry archeologie Fakulty filozofické ZČU.
Archeologové provádějí výzkum ve spolupráci s Centrem pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Českou zemědělskou univerzitou. Školy spojuje projekt Eneolitické dlouhé mohyly v Čechách a rekonstrukce rituální krajiny pod Řípem. Práce začaly letos na jaře leteckým snímkováním, půdní sondáží a geofyzikálním průzkumem. Ukázalo se, že mohyla je asi 86 metrů dlouhá a 26 metrů široká, delší osou orientovaná ve směru východ – západ, přičemž směrem k západu se zužuje na 17 metrů, řekl mluvčí.
„Jarními nedestruktivními výzkumy jsme si udělali představu o podobě mohyly. Podařilo se nám zjistit pravděpodobnou pozici pohřební komory a zachytit asi metr vysoký mohylový násep. Takto vysoké mohylové náspy z doby kamenné se v Čechách nedochovávají. Většina mohyl tohoto období totiž ležela v dlouhodobě zemědělsky využívaných oblastech a jejich náspy byly dávno rozorány nebo záměrně rozebrány,“ uvedl Krištuf.
Archeologický odkryv vybraných částí mohyly začal 7. srpna a podílí se na něm také studenti. „Výzkum ukázal, že mohyla byla vystavěna nad hrobem dítěte. To bylo uloženo ve skrčené poloze na boku v mohutné, asi metr hluboké hrobové jámě, která měla vnitřní dřevěnou konstrukci. Samotná mohyla pak byla pravděpodobně několikrát upravována a sloužila jako rituální místo po staletí,“ dodal Krištuf. O tom svědčí nálezy stovek fragmentů keramických nádob před východním průčelím mohyly, které pocházejí z nádob se zatím neznámým obsahem.
Výzkum mohyly využívá poznatků a metod různých oborů. Kromě archeologie především analýzy chemického složení mohylového náspu, ale též pravěkých půd pohřbených pod ním. Následovat budou další environmentální analýzy, které archeologům pomohou odhalit způsob stavby mohyly, její přesnou dataci a informace o pohřbeném dítěti. S výsledky výzkumu se 24. srpna seznámí také veřejnost na letošním ročníku Archeologického léta.
Autor: ZČU Plzeň
Zdroj: ČTK
Srp 18, 2021 | Neživá příroda, geologie
V přírodní rezervaci Šibeničník na Pálavě objevil botanik rostlinu, která byla naposledy spatřena před 20 lety a odborníci ji považovali za vyhynulou. Kokotice žlutavá byla navíc známá jen z Pouzdřanské stepi na Břeclavsku. Je nejcennější z pěti druhů kokotic, které rostou v české přírodě. V chráněné krajinné oblasti Pálava tak není jen nově zjištěným druhem, ale zároveň je jedním z nejvzácnějších druhů. Na svém webu o tom informovala správa CHKO. Na objev dnes upozornil zpravodajský portál iDnes.cz.
Kokotice žlutavá je parazit, svými niťovitými lodyhami ovíjí hostitelské rostliny a pomocí takzvaných haustorií čerpá z jejich buněk vodu, cukry a další výživné látky pro vlastní růst. „Díky stabilnímu přísunu živin ze svého hostitele se kokotice nemusí obtěžovat s tvorbou listů nebo kořenů a může veškerou získanou energii soustředit na tvorbu květů. Ty jsou sice velmi drobné, uspořádané do klubíčkovitých květenství však tvoří dostatečně nápadný objekt pro opylovače, jimiž bývají nejrůznější zástupci hmyzu, včetně mravenců a menších druhů brouků,“ uvedli odborníci.
Pokud se však kokotici záhy po vyklíčení nepodaří napojit na vhodného hostitele, klíčící rostlinka spotřebuje všechny živiny uložené v semeni a zahyne. Rostlina je jednoletka, a tak musí stihnou za sezonu vyprodukovat dostatek semen, aby si zajistila, že alespoň mizivé procento z nich úspěšně zvládne celý proces vyklíčení a obsazení hostitele.
Kokotici žlutavou znali odborníci dosud jen z teplomilných trávníků Pouzdřanské stepi, kde však byla naposledy spatřená koncem minulého století a v posledních letech byla v Česku považovaná za vyhynulou. Její objev jižně od Mikulova byl pro botaniky velkým překvapením.
Autor: ČTK
Zdroj: ČTK
