Vědci popsali rozdíly vývoje diverzity rostlin ve střední Evropě
Vývoj středoevropské rozmanitosti rostlin zkoumali vědci z Česka. Díky analýze fosilního pylu dokázali rekonstruovat změny diverzity za 12.000 let – od konce poslední doby ledové do současnosti. Vědci zkoumali oblasti s různými přírodními podmínkami i odlišnou historií lidského osídlení. Jako první také zmíněné proměny přesněji kvantifikovali. Za Botanický ústav Akademie věd ČR (BÚ AV) to uvedla Miroslava Dvořáková v tiskové zprávě. Výsledky výzkumu publikoval časopis Journal of Biogeography.
Jan Roleček z Oddělení paleoekologie BÚ uvedl, že je sice známo, že k nejvýznamnějším příčinám změn biodiverzity patří klimatická změna, nové způsoby využívání krajiny či znečištění, aby však vědci lépe porozuměli dopadu těchto změn, musí také vědět, jak se biodiverzita vyvíjela v minulosti. To podle vědce vyžaduje hodně dat o historii vegetace a jejich precizní analýzu.
Vědci pro výzkum zvolili metodu analýzy fosilního pylu uloženého ve starých sedimentech. Poskytla jim informace o změnách složení pylu ze sedimentů 18 horských rašelinišť a nížinných slatin z území od Šumavy k Tatrám a od Adršpachu k Podunajské nížině. Následnou analýzou dat získali údaje o změnách druhové rozmanitosti rostlin ve středoevropské krajině od konce poslední doby ledové.
Podle vědců výsledky ukázaly, že se ve střední Evropě opakují dva hlavní typy biodiverzity. První se vyznačuje trvalým růstem rozmanitosti od konce doby ledové a narazili na něj v druhově bohatších krajinách nížin a v Karpatech. Druhý typ vývoje je stagnace nebo mírný pokles rozmanitosti vystřídaný pozdějším prudkým růstem. Tento vývoj vědci pozorovali hlavně v českých pohořích. Důvody odlišností byly rozdíly v přírodních podmínkách i historii osídlení.
„Zatímco v nížinách a karpatských kotlinách začali lidé vytvářet pestrou kulturní krajinu s trvalými sídlišti, poli a pastvinami už v době kamenné, ve vyšších polohách, méně příznivých pro zemědělství, pozorujeme tento vývoj později, často až ve vrcholném středověku,“ vysvětlil Roleček. „Ačkoli jsou tyto rozdíly v přírodním vývoji a osídlení člověkem dlouho známy, nová studie poprvé přesněji kvantifikuje jejich důsledky pro druhovou rozmanitost rostlin. Například ve zmiňovaných vyšších polohách vzrostl počet pylových typů po osídlení člověkem v průměru o více než 50 procent,“ zdůraznil vědec.
Před výzkumem také vědci museli posoudit, nakolik je metoda analýzy fosilního pylu vhodná pro tento projekt. Samotnému výzkumu tak předcházela fáze, kdy vědci prozkoumali nynější vztah rozmanitosti pylu a rostlin na dvou modelových územích – ve Žďárských vrších, které se vyznačují poměrně malou diverzitou rostlin, a v Bílých Karpatech, kde je naopak rozmanitost velká. Údaje z desítek lokalit jim potvrdily, že vztah mezi rozmanitostí pylu a rostlin je dost úzký na to, aby z nich mohli při rekonstrukcích vycházet.
Zdroj: Botanický ústav, ČTK
