Čvn 2, 2024 | Odpady
Ve snaze snížit uhlíkovou stopu a omezit obalový odpad se jako řešení mimo recyklaci nabízí znovuvyužitelné obaly. Avšak ani ty nejsou jednoznačným řešením. Za určitých podmínek, jako jsou dlouhé přepravní vzdálenosti, životnímu prostředí úlevu nepřinášejí, uvádí analýza portálu Evropa v datech. Další možností je využití inovativních materiálů nebo algoritmy, které vypočítají nejmenší množství potřebné velikosti obalu.
Vratné obaly se jeví oproti různým typům jednorázových jako ty zelenější, ukázal přehled studií analyzujících životní cyklus obalů z roku 2020. Avšak jejich potenciál ovlivňuje několik faktorů. Podstatný je počet cyklů, které vratný obal absolvuje. Od určitého bodu se však pozitivní efekt opětovného využití obalu takzvaně vynuluje emisemi. Ty vznikají při čištění a transportu, které jsou běžnou součástí cyklu vratného obalu.
Přeprava je u vratných obalů zodpovědná za největší emise. „Zatímco na kratší přepravní vzdálenosti je tedy vhodné vsadit na vratné obaly, v případě delších vzdáleností mívají menší dopady na prostředí ty jednorázové,“ uvedla analytička Evropy v datech Hana Vincourová. V neprospěch znovuvyužitelných obalů může hrát také to, že je lidé dostatečně nevracejí.
Při volbě, jestli využít raději jednorázové plastové obaly nebo ty znovuvyužitelné, je zásadní, kolika cykly se daří vratné obaly takzvaně protočit. Vratné plastové sáčky nabízejí v oblasti elektronického nakupování podle studie z roku 2020 oproti těm jednorázovým ekologičtější řešení ve většině případů už po jednotkách použití. Znovuvyužitelné plastové krabice se ale v porovnání s jednorázovou alternativou ekologicky vyplatily jen v případě, že absolvovaly minimálně 32 cyklů. Avšak podle analýzy je ve většině případů použití vratných plastů k prostředí šetrnější.
Za rok 2021 podle dat Eurostatu vznikl největší nárůst obalového odpadu za deset let. V Evropské unii ho na jednoho obyvatele připadalo 188,7 kilogramu, což je o 11 kilogramů více než v roce předchozím, vyplývá z unijných dat.
Hlavní evropskou legislativou je v oblasti obalových odpadů Směrnice o obalech a obalových odpadech. Ta v současnosti stanovuje míru využití obalových odpadů na minimálně 60 procent a míru recyklace na alespoň 55 procent, přičemž do roku 2030 se podíly ještě budou zvyšovat.
Firmy mají ve výsledku na výběr z několika cest, kudy se při eliminaci dopadů obalů na životní prostředí vydat. V Česku například systém vratných plastových krabic a obálek využívá operátor T-mobile. „Průměrná otočka trvá asi osm pracovních dní, jednu vratnou krabici tedy nyní otočíme asi třikrát do měsíce,“ řekl Martin Zmeškal ze společnosti T-mobile. Celkem je asi polovina zásilek dopravena ve znovupoužitelných obalech. Alternativním řešením je využívání inovativních materiálů, jako je například Myco od českého startupu založený na houbovém myceliu.
Společnost Alza problematiku kolem obalů řeší zavedením nástroje, který pomocí algoritmů vypočítává rozměry obalů tak, aby byly podle potřeb konkrétního produktu co nejmenší.
Autor: Evropa v datech
Kvě 26, 2024 | Odpady
Zlínské Centrum polymerních systémů (CPS), vědecké pracoviště Univerzity Tomáše Bati, je členem mezinárodního konsorcia, jež se bude zabývat analýzou a hledáním řešení v zavádění ekologických postupů do plastikářských výrob. Spolupráci, která spojuje partnery z průmyslové i aplikační sféry z regionů v Podunají, podporuje program Interreg Danube, sdělila mluvčí zlínské univerzity Petra Svěráková. Do projektu je zapojeno 14 institucí z devíti zemí Evropské unie. CPS je jediným zástupcem českých univerzit v projektu, k projektu se přidal také Plastikářský klastr, uvedla mluvčí.
„Plasty jsou materiálem, který má široké uplatnění v našem každodenním životě. Zároveň mají stále veliký potenciál v oblasti výzkumu a vývoje. Aktuálně čelíme zásadním výzvám v podobě eliminace znečištění plasty v životním prostředí, která však nebude účinná bez nalezení způsobů, jak další odpady dále neprodukovat nebo je alespoň minimalizovat,“ uvedl ředitel CPS Vladimír Sedlařík.
Cílem projektu je připravit nadnárodní akční plán pro začlenění oběhového hospodářství do řetězce průmyslu zpracování plastů v Podunají. „Tento plán má ambici být pomocným nástrojem pro systematické změny nejen v průmyslu zpracování plastů, ale i v oblasti strojírenské výroby zaměřené na dodávky zařízení pro plastikářský průmysl. Hlavním cílem změn je snížit uhlíkovou stopu tohoto klíčového hodnotového řetězce v partnerských zemích i mimo ně a přispět tak k čistšímu životnímu prostředí v Podunají,“ uvedla mluvčí.
Pro CPS jde o prestižní záležitost. „Pozvání do mezinárodních vědeckých konsorcií je pomyslnou odměnou za naši práci, která má ohlas také v zahraničí. Centrum polymerních systémů je součástí několika dalších mezinárodních týmů s kvalitními partnery ze zemí Evropské unie, ale i mimo ni. Je to pro nás zároveň velkou výzvou pro zlepšování se v naší práci a podpory rozvoje našeho regionu,“ uvedl Sedlařík. Projekt začal letos v lednu, potrvá do června roku 2026.
Autor: Centrum polymerních systémů
Kvě 12, 2024 | Odpady
Kosmický odpad především v podobě družic čím dál více zamořuje vesmír a oběžnou dráhu Země. Dopravit na ní sondy a družice je totiž poměrně levné a využívají toho i soukromé společnosti, uvedli odborníci v rozhovorech, které poskytla Akademie věd ČR (AV ČR). Hrozí podle nich, že bude docházet ke srážkám s technologickými družicemi, které zajišťují navigaci nebo předpovědi počasí.
Zdrojem kosmického smetí je v podstatě vše, co lidstvo vynese do vesmíru. Typickým příkladem jsou nepoužívané družice, rakety na výnos družic, vybuchlé součásti motorů a zbraně pro odstranění družic, které rozprsknou kosmické smetí do různých kosmických výšek a drah. Vesmírný odpad pak žije svým vlastním životem.
„Největším problémem je smetí na nízkých oběžných drahách, kam lidstvo v posledních letech cílí svou pozornost. Pozorujeme tam největší změnu objemu materiálu za posledních deset až 15 let,“ řekl Josef Sebera z Astronomického ústavu (ASÚ) AV ČR. V minulosti byly největšími znečišťovateli armádně-vědecké sektory velkých mocností, dnes se do vesmíru dostávají i soukromé podniky.
„Jako společnost nejsme schopni na vesmírný odpad zareagovat a kosmické právo z dob studené války už nestačí. Problém je, že do vesmíru pouští objekty už i soukromé společnosti a najít globální shodu není snadné. Evropská unie chystá nový kosmický zákon, ale ten reguluje jen subjekty působící v Evropě,“ uvedl Sebera s tím, že řešení bude spočívat v aktivním odstraňovaní vesmírného odpadu.
Podle Pavla Suchana z ASÚ AV ČR je lidstvo na začátku konce pohledu na oblohu, jak ji znalo. „Teď můžeme vidět až 3000 hvězd pouhým okem. Pokud budeme vysílat čím dal větší počet družic a může jich za pár let být až 50.000 i 100.000, bude vidět více družic než hvězd,“ řekl Suchan.
Vesmírné smetí má také dopad bezpečnost, neboť hrozí větší množství srážek s technologickými družicemi na oběžné dráze zajišťující předpovědi počasí, navigaci nebo podporu záchranného systému. Suchan přirovnal situaci na oběžné dráze k Divokému západu. Řešení má podle něj dvě roviny, právní a technologickou.
„Z pohledu profesionálního astronoma je okolí vesmíru zamořené hodně. Komplikuje nám to práci i provoz satelitů na orbitě. Zároveň to způsobuje radiové a světelné znečištění. Například do našich pozorování svítí něco, co tam být nemá,“ řekla Soňa Ehlerová z ASÚ AV ČR, která je zástupkyní České republiky v Radě Evropské jižní observatoře (ESO).
Ehlerová uvedla, že se podmínky pro astronomii budou dál zhoršovat. „Pomohlo by nám, kdyby družice na oběžných drahách nebyly vidět očima. Nebude nám to ničit obrazy oblohy,“ uvedla astronomka. Vzhledem k tomu, že kosmické právo téměř neexistuje, astronomové se pokoušeli dosáhnout nějaké dohody se soukromými společnostmi napřímo. Kupříkladu firma SpaceX miliardáře Elona Muska se snaží vypouštět družice šetrněji.
Autor: Akademie věd ČR
Dub 27, 2024 | Odpady
Podnikatelé a obce místo vracení zálohovaných PET lahví do obchodů, které navrhuje ministerstvo životního prostředí (MŽP) v novele obalového zákona, doporučují takzvaný digitální zálohový systém s využitím QR kódů. Lidé by načetli kód do svého mobilního telefonu před vhozením láhve do žluté popelnice na plasty. Podle zástupců obcí a podnikatelů jsou digitální zálohy jednodušší a pohodlnější. Na semináři to řekli zástupci Hospodářské komory, Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Svazu obchodu a cestovního ruchu. Jim oponuje Iniciativa pro zálohování, která uvádí, že digitální systém není nikde na celostátní úrovni vyzkoušený a zvýšil by cenu nápojů.
Novela má zavést čtyřkorunovou zálohu na PET obaly a konzervy a zřídit 11.000 míst pro jejich sběr, vedle obchodů by se do něj měly zapojit i čerpací stanice. Podle MŽP by zálohování obalů mělo přenést větší finanční zodpovědnost na spotřebitele a zefektivnit systém třídění.
„Zavádět v době moderních technologií výhradně manuální sběr prostřednictvím obchodní sítě, čerpacích stanic a automatů je podle našeho mínění krokem zpět,“ uvedl k ministerskému návrhu Jan Mareček z Hospodářské komory. Podle něj je digitální řešení i levnější, pokud jde o investice a provoz.
Zavedení QR kódů zvažuje například Belgie, která má v současnosti podobný třídicí systém jako Česká republika. „Belgické úřady chtějí, aby byl systém co nejjednodušší pro lidi, aby byl levný a efektivní. A hlavně, aby uměl kvalitně třídit všechny odpady. Právě proto v Belgii reálně uvažují nad doplňkovou motivací pro občany cestou takzvaného třídění s využitím QR kódů,“ řekla předsedkyně Sdružení místních samospráv Eliška Olšánková.
S digitálním zálohováním by lidé třídili odpady do barevných popelnic jako nyní. Odměnu či vrácenou zálohu by poté získali ve formě kreditů na nákupy nebo přímo ve formě peněz.
Iniciativa pro zálohování však uvádí, že produkce etiket s QR kódy by výrazně zpomalila výrobní linky a zvýšila náklady na výrobu nápojů, která by se projevila na jejich cenách.
„Největší problém takzvaného digitálního zálohování je fakt, že jde jen o současný systém třídění nalakovaný narůžovo, ve kterém se materiály vesměs třídí ručně, málo se recyklují a obaly končí na jedné hromadě často na skládce nebo ve spalovně. Jde pouze o chiméru, která doposud nikde nefunguje a všechny pokusy doposud dopadly neúspěšně a jen potvrdily praktickou neproveditelnost této myšlenky,“ uvedla Kristýna Havligerová za iniciativu.
Iniciativa poukazuje i na fakt, že digitální zálohování PET lahví bylo pouze v některých zemích testováno, ale zavedeno v žádné. Testy byly v různých částech Velké Británie, v Irsku, v Srbsku nebo Rakousku.
Návrh novely zákona o obalech aktuálně prochází legislativním procesem. Systém vratných záloh na PET lahve funguje kupříkladu v Německu nebo Slovensku. V Rakousku začne od ledna 2025. Nyní se o něm jedná i v Česku, je možné, že systém bude spuštěn rovněž již v roce 2025. Cílem EU je, aby členské státy do roku 2029 dosáhly 90 procent zpětného odběru právě PET lahví a plechovek.
Podle Centra ekonomických a tržních analýz by spuštění systému na zálohování PET lahví a plechovek v Česku stálo zhruba 5,2 miliardy korun a provoz systému další 1,3 miliardy ročně. Vybudování i provoz systému budou financovat výrobci nápojů a neměly by klást nároky na státní rozpočet.
Současný návrh zákona ministerstva životního prostředí chce zavést zálohový systém na PET lahve, které by lidé vraceli do obchodů.
„Lidé by nemuseli shromažďovat a odvážet nesešlápnuté láhve do obchodů a na čerpací stanice. Digitální řešení je také levnější na investice a provoz. Zavádět v době moderních technologií výhradně manuální sběr prostřednictvím obchodní sítě, čerpacích stanic a automatů je podle našeho mínění krokem zpět,“ uvedl předseda životního prostředí Hospodářské komory Jan Mareček.
Autor: MŽP
Dub 14, 2024 | Odpady
V České republice začal fungovat projekt na recyklaci plastových květináčů. Nemusí tak končit ve žlutém kontejneru na plasty, ale mohou posloužit dál, za firmu Plastia o tom informovala Denisa Ranochová. Firma za systémem s názvem Otoč květináč stojí.
Do pilotního projektu, kde plastové květináče předat, se zapojilo 11 prodejen ve Zlínském a Jihomoravském kraji. Také výměnný bazar v Praze. „Další sběrná místa brzy přibudou. Náš nápad totiž nadchl všechny, komu jsme jej představili,“ uvedla spolumajitelka rodinné firmy Lenka Novotná.
Pokud lidé vyhodí květináče do žlutého kontejneru, pravděpodobně skončí ve spalovně. „My květináče přebereme, hezké a funkční věnujeme tam, kde budou ještě dobře sloužit a dělat radost, například v domovech pro seniory, ve školách nebo v azylových domech. Rozbité podrtíme a vyrobíme z nich květináče nové,“ popsala Novotná.
Do sběrných boxů lze přinést jakékoliv květináče z měkkého i tvrdého plastu, funkční i rozbité. „Náš moravský projekt se ujal i v Praze. V průběhu celého roku mohou lidé přinášet vyřazené květináče na akce pořádané SWAP Prague, což je událost, kde se neplatí penězi, ale věci se navzájem vyměňují, a kde si můžou lidé květináče na rozdíl od sběrných kontejnerů rovnou i odnést,“ doplnila Novotná. První swap se konal koncem března v prostoru Radlické kulturní sportovny v Praze na Smíchově.
Dosud potvrdili zájem o vysbírané a nepoškozené květináče například Oblastní charita Žďár nad Sázavou, Útulek věcí a re-use centrum v Jihlavě, Základní škola Nížkov, Centrum sociální a podpůrné péče a dobrovolníci nemocnice Jihlava, včetně nemocnice samotné a další. Zapojení do projektu potvrdila i Federace nábytkových bank a Reuse center.
Autor: Plastia
Bře 17, 2024 | Odpady
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) chystá aktualizaci politiky druhotných surovin, tedy recyklovaných materiálů, které lze použít ve výrobních postupech jako náhradu původních surovin nebo společně s nimi. Za účelem aktualizace úřad spustil on-line dotazník, jehož prostřednictvím může s návrhy do 28. března přispět také veřejnost, informovalo o tom MPO.
Poslední aktualizaci politiky druhotných surovin, která se vztahovala na roky 2019 až 2022, schválila minulá vláda v červenci roku 2019. Jejím cílem bylo mimo jiné zvýšit podíl zpětně navrácených surovin do českého hospodářství na celkové spotřebě surovin v ČR.
„Efektivní využívání druhotných surovin je základem oběhového hospodářství. Díky přeměně odpadů na zdroje budeme moci zajistit dostatek surovin pro český průmysl, aniž bychom příliš zatěžovali životní prostředí,“ uvedl vrchní ředitel sekce hospodářství na MPO Eduard Muřický. „Díky veřejné konzultaci získáme doporučení od odborné i široké veřejnosti, které nám mohou pomoci k nastavení plánu využití druhotných surovin tak, aby neopomíjel potřeby a inovativní nápady,“ doplnil.
V roce 2014 tehdejší vláda schválila dokument s názvem Politika druhotných surovin ČR, který má vytvářet strategický rámec pro efektivní využívání těchto surovin. Vybráno bylo deset komodit a zdrojů druhotných surovin, na které se materiál zaměřuje. Jde o kovy, papír, plasty, sklo, stavební a demoliční hmoty, vedlejší energetické produkty, vyřazená elektrická a elektronická zařízení, použité pneumatiky a odpadní pryž, vyřazené baterie a akumulátory a vraky aut. Aktualizace z roku 2019 tuto desítku surovin zachovala. MPO už dříve uvedlo, že do politiky druhotných surovin chce v budoucnosti zařadit mimo jiné textil.
Autor: MPO
Bře 3, 2024 | Odpady
Plzeň začne letos stavět vlastní městskou kompostárnu za 38 milionů korun. Zařízení vedle areálu čistírny odpadních vod ve čtvrti Doubravka má na ploše 11.000 metrů čtverečních ročně zpracovat 5000 tun bioodpadu. Kompostárnu bude provozovat městská odpadová společnost Čistá Plzeň, která bude stavbu financovat, řekl náměstek primátora Pavel Bosák (Piráti).
„Jsme před vydáním stavebního povolení, projekční práce začaly už loni. Letos chceme zahájit výstavbu, předpokládáme, že kompostárnu dobudujeme v polovině příštího roku,“ řekl. V odhadovaných nákladech je zahrnuta také sanace podloží a přeložka vodovodního řadu. Čistá Plzeň podává žádost o spolufinancování z dotačního titulu Státního fondu životního prostředí, který by mohl zaplatit 40 procent nákladů.
Podle Bosáka předpokládaný objem 5000 tun zpracovaného bioodpadu odpovídá potřebám města. Ročně je v Plzni podle statistik Čisté Plzně vyprodukováno mezi 3,7 až 4,1 tisíce tun bioodpadu, uvedl. Areál kompostárny zahrnuje také plochy pro uskladnění technologických materiálů nutných pro výrobu kvalitního kompostu. Projekt je připraven tak, aby bylo možné v případě potřeby rozšířit plochu, upravit technologie a zvýšit množství zpracovávaného bioodpadu.
Městská kompostárna bude zpracovávat bioodpad svezený z městských sběrných dvorů, kam ho lidé mohou zdarma odkládat, a také z velkokapacitních kontejnerů. Ty Čistá Plzeň v sezoně přistavuje na téměř 40 místech v okrajových místech města, kde jsou zahrádky. Odpad z hnědých nádob na kuchyňský odpad o objemu 240 litrů, které jsou v ulicích města, se v kompostárně kvůli velmi špatné jakosti zpracovávat nebude.
„Kompostovací proces vždy záleží na teple, vlhkosti a zvolené technologii. V případě plzeňské kompostárny by měl trvat 13 týdnů,“ uvedl technický náměstek Čisté Plzně Jan Šneberk. Zařízení by mělo podle něj produkovat certifikovaný kvalitní substrát s širokou možností využití. Substrát si budou moci přímo na místě odebrat i obyvatelé Plzně. O ceně se zatím jedná.
Autor: Město Plzeň
Úno 18, 2024 | Odpady
Úložiště jaderného odpadu by mělo na půdu minimální enviromentální dopady a v Evropě se lepší varianty nakládaní s radioaktivním dopadem nenabízejí, řekl Jan Rohovec z Geologického ústavu Akademie věd ČR. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) aktuálně prověřuje v Česku čtyři místa, kde by mohlo úložiště za 100 miliard korun vzniknout. A to lokality Horka a Hrádek na Vysočině, Janoch u jihočeského Temelína a Březový potok na Klatovsku. Většina dotčených obcí se dlouhodobě proti výstavbě vyhraňuje.
„Úložiště jsou koncipována tak, aby i v případě nějakého porušení kontejnerů s radioaktivním materiálem, a i to je spíše teoretická možnost, bylo v okolí dostatek izolačních vrstev různých materiálů, které by případný únik zastavily,“ uvedl Rohovec. Běžné enviromentální zátěže podle něj nastanou například v důsledku dopravy materiálu k uložení.
„Vliv na půdu očekáváme prakticky zanedbatelný. Úložiště jsou budována v podloží v hloubkách stovek metrů pod povrchem ve velmi kompaktních a odolných horninách, mimo půdní horizonty. Očekávali bychom nejvýše běžné vlivy důlního díla na krajinu v jejím bezprostředním okolí. To znamená malou změnu vodního režimu, která se ani nemusí projevit na povrchu,“ řekl Rohovec. Obavy obyvatel obcí jsou podle něj liché.
„Území nad úložištěm a úložiště samotné by bylo stabilně monitorováno, mnohem více než jakákoliv jiná území. A pokud by se čistě teoreticky něco dělo, bylo by to pomalé a hned by se o tom vědělo a dalo by se na to reagovat,“ uvedl Rohovec. Podle něj daleko větší enviromentální zátěž představují podniky hutního, chemického a zpracovatelského průmyslu.
O umístění a vybudování hlubinného úložiště radioaktivního odpadu rozhodne vláda, a to po předjednání s dotčenými obcemi, kterým kabinet může stanovit kompenzace. Počítá s tím zákon, který ve čtvrtek podepsal prezident Petr Pavel.
Úložiště mělo vzniknout původně do roku 2065, o urychlení výstavby se ovšem mluví kvůli dočasnému zařazení jádra v EU mezi zelené investice. Podmínkou je, že státy spoléhající na jadernou energetiku mají mít hlubinná úložiště do roku 2050.
„Největší rozpor mezi obcemi a otázkou výstavby je způsobený tím, že obce nemají slovo v rozhodování se státem. Pokud by obce měly rovnocennější postavení, existovala by cesta k větší dohodě a rovnoprávnějšímu jednání. Někde úložiště již zásadně nechtějí, a to bude náročné změnit,“ řekl Edvard Sequens z Platformy proti hlubinnému úložišti.
Ta poukazuje mimo jiné na to, jak by se proměnilo okolí a život obyvatel, mezi kterými v některých případech panuje i stigma spojené s nebezpečím uloženého radioaktivního odpadu v okolí bydliště, dodal Sequens. V úložišti mají být půl kilometru pod zemí trvale uložené tisíce tun vyhořelého paliva z jaderných elektráren.
„Správa úložišť radioaktivních odpadů má několik vypsaných projektů, které se tematikou dopadů na životní prostředí zabývají. Nyní jsme dokončili takzvaný biologický screening vytypovaných čtyř lokalit,“ řekla za SÚRAO Markéta Dohnálková, vedoucí úseku přípravy úložišť radioaktivního odpadu.
„Ve dvou lokalitách máme i lokální pracovní skupiny, které předkládají zástupcům obcí výsledky projektů, postupů vývoje výběru finální lokality. Na Vysočině je nechtěli, ale jednou za půl roku tam uskuteční komunikační platformu. Ta funguje na stejném principu, kraj si ji ale řídí sám,“ dodala Dohnálková.
Autor: Geologický ústav Akademie věd ČR
Úno 3, 2024 | Odpady
Tři čtvrtiny Čechů podporují systém zálohování PET lahví a plechovek, který navrhuje novela obalového zákona. Proti je 14 procent lidí, a pokud by se ze zálohovaných lahví vyráběly nové, klesl by počet odpůrců o tři procentní body. Vyplývá to z lednového průzkumu společnosti Ipsos, jehož výsledky zveřejnila Iniciativa pro zálohování.
O zálohování nápojových obalů se více zajímají ženy a mladší lidé. „Klíčovou roli v podpoře hraje zájem Čechů o opakovanou recyklaci, ta je důležitá pro devět z deseti dotázaných. V generačním pohledu jsou jen malé rozdíly a postoj není zásadně závislý na demografických ukazatelích,“ uvedl analytik společnosti Ipsos Michal Straka.
Argumenty Čechů pro podporu zálohování jsou ochrana životního prostředí, snížení množství odpadu, finanční motivace k ekologičtějšímu chování a opakované využívání suroviny. Naopak odpůrci zálohování svůj postoj odůvodňují mimo jiné nutností dopravy obalů do obchodů a s tím spojené změny plánování nákupů, nároky na prostor sběrných míst a zachování tvaru nápojových obalů. Mají i nedůvěru ve skutečné úmysly se zálohováním, uvedla manažerka vnějších vztahů Iniciativy pro zálohování Kristýna Havligerová. Průzkumu se zúčastnilo 1016 respondentů.
Novela obalového zákona, která by podle ministerstva životního prostředí (MŽP) mohla platit od poloviny roku 2025, má zavést čtyřkorunovou zálohu na PET obaly a plechovky a zřídit 11.000 míst pro jejich sběr. Podle MŽP by zálohování přeneslo větší finanční zodpovědnost na spotřebitele a zefektivnilo třídění. Z nevybraných záloh za obaly v třídících popelnicích by obce získaly na provozování systému 15 procent. To by činilo asi 39 korun za člověka. V současné době je novela v připomínkovém řízení. Asociace krajů, Hospodářská komora, Unie zaměstnavatelských svazů a další organizace k ní podaly desítky připomínek.
Iniciativa pro zálohování soudí, že zásadním argumentem proti odpůrcům systémů záloh je vysoká podpora u lidí. Nepravdivé informace o ní se podle iniciativy promítají i do připomínek k návrhu zákona, přitom systém záloh na PET lahve a plechovky navržený v novele vychází ze zkušeností jiných evropských zemí, kde jsou nápojové obaly zálohovány. „Od 1. února bude v Evropě celkem 16 států, kde existuje systém zálohování nápojových obalů,“ uvedla za platformu Reloop Anna Larsson.
„Recyklace z lahve do lahve a z plechovky do plechovky přináší snížení environmentálních dopadů i uhlíkové stopy balení nápojů. Zálohový systém umí zajistit snížení dopadu těchto obalů na životní prostředí až o 28 procent,“ řekl vedoucí Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT Vladimír Kočí.
Podle analýzy Centra ekonomických a tržních analýz pro Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR by spuštění systému na zálohování PET lahví a plechovek v Česku stálo zhruba 5,2 miliardy korun a provoz systému další 1,3 miliardy ročně. Vybudování i provoz systému budou financovat výrobci nápojů a nebude klást nároky na státní rozpočet. Obchodníkům bude přímé dodatečné náklady kompenzovat správce prostřednictvím manipulačního poplatku.
Autor: Iniciativa pro zálohování
Led 27, 2024 | Odpady
Petici proti obnovení provozu spalovny v Rybitví u Pardubic by měl projednat senátní výbor pro životní prostředí. Požádal jej o to dnes senátní petiční výbor, než bude podnikat další kroky, uvedl předseda výboru Jiří Růžička (za TOP 09). Petici zorganizovaly radnice Pardubic a okolních obcí kvůli obavám z toho, že likvidace až 21.000 tun průmyslového odpadu ročně bude mít vliv na zdraví místních.
Pardubický primátor Jan Nadrchal (ANO) senátorům řekl, že spalovna měla původně sloužit pro vnitropodnikové užití místní chemičky a likvidaci odpadů z čistírny odpadních vod. Pro nefunkčnost byla podle primátora odstavena na konci 90. let. Vhodnější by bylo i z hlediska dopravního zatížení vybudovat spalovnu na jiném místě, uvedl Nadrchal. Růžička podotkl, že Pardubicko je hustě osídlená oblast s dopravními problémy. „Osobně si myslím, že takhle by to být nemělo,“ dodal.
O obnovení provozu spalovny usiluje od roku 2006 firma AVE CZ, která chce její původní kapacitu ztrojnásobit. Loni v květnu získala po původním odmítnutí záměru od ministerstva životního prostředí pro projekt souhlasné stanovisko EIA z hlediska posouzení vlivu na životní prostředí a může pokračovat v přípravě. Ministerstvo si ale dalo 45 podmínek, které musí investor splnit. Firma potřebuje ještě integrované povolení a stavební povolení, než bude moci začít stavět, čemuž chce pardubická radnice bránit.
Petici předal Nadrchal do Senátu už loni v dubnu s desítkou tisíc podpisů. Senátní petiční výbor ale po kontrole musel zhruba 2700 z nich vyřadit jako neplatných hlavně kvůli chybám v adresách petentů, kteří často uvedli jen město, kde žijí. Radnice se proto ve spolupráci s okolními obcemi rozhodla sehnat nové signatáře a od stávajících doplnit potřebné údaje.
Autor: Město Pardubice
