Houby mají nyní dobré podmínky na celém území Česka, pravděpodobnost růstu je vysoká až velmi vysoká. Vyplývá to z dat na webu Českého hydrometeorologického ústavu. Nejvyšší pravděpodobnost růstu hub je na horách, podle Petra Kohouta z Mikrobiologického ústavu Akademie věd to souvisí především s obecně vyšším úhrnem srážek.
V posledních šesti letech se podle mykologa houbám v Česku příliš nedařilo, a to především kvůli suchu. Jak to bude letos, se zatím nedá odhadnout, záleží především na počasí.
„Pro houby je dobré jít do míst, která nejsou výrazně zasažena kůrovcovou kalamitou. Na místech, kde odumřel smrkový les po kůrovci, žádné houby, které bychom sbírali, neporostou. Obecně platí, že je lepší vybrat si zdravý les, ideálně bych řekl i smíšený les, který byl v minulých letech odolný i vůči suchu a kůrovci,“ řekl Kohout,.
Houby nejlépe rostou po vydatných deštích a následném teplém počasí, nesmí ale být příliš horko. Typicky se houbám dobře daří v období od července do září. Pro sledování aktuální situace růstu hub mohou lidé využít mapu na webu ČHMÚ, která se pravidelně aktualizuje.
Mapa vyjadřuje, nakolik jsou vláhové podmínky vhodné pro růst hub. Nejlépe odráží pravděpodobnost růstu masitých, mykorhizních druhů hub. Jedná se například o hřiby, muchomůrky, ryzce, holubinky nebo lišky. Pro ostatní houby model přesný není. Základem výpočtu je informace o nasycení půdy srážkami v předchozích 30 dnech v kombinaci s průměrnými teplotami posledních sedm dní. Na předpovědním modelu spolupracuje ČHMÚ s Českou mykologickou společností.
„Většina hub, které jsou čeští houbaři zvyklí sbírat, jsou houby mykorhizní. To jsou houby, které žijí v symbióze s kořeny stromů. Mykorhizní houby potřebují na začátku vegetační sezony získat od stromů dostatečné množství živin, aby vytvořily hodně podhoubí,“ řekl Kohout. Houby, které houbaři běžně sbírají, typicky rostou hlavně v srpnu a září.
Pro růst hub je klíčová vodní bilance, tedy poměr mezi příjmem a výdejem tekutin. Kvůli klimatické změně se zvyšují teploty, což zapříčiňuje i vyšší vodní výpar. To naopak snižuje množství vody dostupné pro houby. V budoucnu lze podle ČHMÚ očekávat negativní dopad tohoto jevu na růst mykorhizních hub.
Podle Kohouta má klimatická změna vliv i na posun typického růstu plodnic hub. „Růstová sezona stromů se rozšiřuje, dříve začínala být většina stromů aktivní až na konci dubna, typicky to platí pro listnaté stromy. Nyní se začínají stromy aktivovat dřív, a tím pádem začínají být dřív aktivní i jejich symbiotické houby,“ řekl.
Bakterie a houby v lesní půdě ohrožuje podle vědců globální změna klimatu. Lesní mikrobiom má přitom klíčovou roli v boji proti klimatické změně, protože napomáhá ukládání uhlíku vstřebaného z atmosféry do lesní půdy. Poukázali na to vědci z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR ve svém článku, který publikoval časopis Nature Reviews Microbiology.
Sucho, vysoké teploty a jejich důsledky, ke kterým patří například přemnožení škůdců nebo požáry, neovlivňují podle vědců pouze lesní stromy, ale i mikroorganismy v lesních půdách. Nejohroženější skupinou jsou pravděpodobně symbiotické houby, které pomáhají lesním stromům získávat živiny a zároveň jsou důležité pro ukládání uhlíku v půdě. Na houby působí negativně rostoucí teplota, kterou špatně snášejí, i sucho, které oslabuje jejich hostitelské stromy.
K omezení negativních vlivů klimatické změny je podle vědců potřeba nalézt strategie takzvaného chytrého lesnictví. Jedním z opatření, která navrhují, je přechod od sklízení celých porostů holosečí k postupné těžbě. Ta vyhovuje lépe půdním mikroorganismům.
„Houby a bakterie žijící v půdě jsou pro fungování lesů stejně důležité jako stromy a další nadzemní organismy a při plánování managementu lesů je nutno brát zřetel i na jejich potřeby,“ uvádí Petr Baldrian z Mikrobiologického ústavu AV ČR.
Pro zachování diverzity má podle něj velký význam zachovat část mrtvého dřeva po těžbě v lese. Lesní hospodaření, které lépe zachovává funkci ekosystémů, je nákladnější a vhodný způsob hospodaření je nutné volit s přihlédnutím k místním podmínkám. Novými strategiemi se proto dosud zabývá výzkum.
„To je výzva pro lesníky i pro ty, kteří o lesích rozhodují. Pokud ale nic nezmění, zvyšuje se riziko poškození porostů v důsledku extrémních podmínek, například horka, sucha nebo přemnožení škůdců,“ řekl.
Lesní ekosystémy pokrývají podle vědců přibližně 30 procent zemského povrchu (asi 42 milionů kilometrů čtverečních) a ukládají 45 procent uhlíku, který se nachází v suchozemských ekosystémech. Působí také jako významný zásobník uhlíku, který zachytí 7,6 gigatuny (7,6 miliardy tun) oxidu uhličitého ročně.
Skupina Petra Baldriana spolupracuje na Evropském projektu HoliSoils, který se zabývá výzkumem přístupů tzv. chytrého hospodaření v lesích a důsledky poškození lesních porostů. V tomto projektu se zaměřuje na fungování společenstev mikroorganismů v lesních půdách a ochranu jejich biodiverzity.
Způsob, jakým oomycety, houbám podobné organismy žijící ve vodě i na souši, ovlivňují celosvětové ubývání mořských trav, zkoumají v současnosti vědci z Ústavu ochrany lesů a myslivosti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity. Podílejí se na mezinárodním projektu Restoreseas, jehož cílem je odhalit různorodost, distribuci, původ a patogenní roli oomycetů v různých mořských ekosystémech a propojených vodách. Projekt začal loni a bude pokračovat až do roku 2025.
Porosty mořských trav patří mezi nejbohatší podvodní ekosystémy a jsou považovány za deštné pralesy oceánu. Globálně ale ubývá mořských luk, v nichž se objevuje druh mořské trávy rodu Zostera, kterému se přezdívá úhoří tráva.
„Mezi hlavní příčiny úbytku úhoří trávy patří lidská činnost a takzvaná chřadnoucí nemoc způsobená oomycety Labyrinthulomycete Labyrinthula. Oomyceta jsou organismy podobné houbám, s houbami jako takovými ale vůbec nesouvisí, jsou příbuzné hnědým řasám a rozsivkám. Nejnovější studie prokázaly, že patogeny oomycet z rodu Phytophthora a Halophytophthora jsou schopné tyto mořské trávy nakazit, způsobují vznik lézí, trávy narušují a snižují klíčivost jejich semen,“ uvedla Anna Hýsková z Ústavu ochrany lesů.
Vědci odebrali vzorky mořských trav, mangrovníku nebo listů spadlých do vody na Sardinii a v atlantických mořských lesích Mauritánie v severozápadní Africe. „Z odebraných rostlinných vzorků jsou izolačními metodami získány čisté kultury přítomných oomycet. Po identifikaci jsme poté schopni zjistit jejich mořskou diverzitu,“ doplnila Hýsková. Poté budou vědci ve spolupráci s portugalskými kolegy testovat patogeny oomycet, aby zjistili, zda by mohly negativně ovlivnit obnovu mořských ekosystémů. Letos plánují odebrat vzorky i v pobřežních biotopech Portugalska a Brazílie.
Přibližně čtvrtina z 2000 stromů, které městský podnik Veřejná zeleň města Brna (VZMB) vysadil od loňského podzimu do letošního léta, nezvládla horké počasí a uhynula. Vysoká intenzita slunečního záření zničila mladé stromy třeba v okolí kampusu nebo ve Wilsonově lese. Správci městské zeleně chtějí ještě více rozšiřovat postupy jako půdní injektáže nebo zálivku s výluhy, které mají kondici rostlin zlepšit.
Na dětském hřišti ve Wilsonově lese slunce popálilo mladé výsadby javorů, přestože je firma zalévala a mulčovala, čímž se dá zabránit nadměrnému odpařování vody. „U výsadby jsme chybu neudělali, ale rostliny z našeho pásma už zkrátka takový sluneční úpal nesnesou,“ uvedl ředitel městské firmy Josef Kasala. V Brně v posledních dnech uhynul třeba javor mléč nebo javor horský. „V minulosti podmínky zvládaly, ale druhová skladba se mění. Teď vydrží tak hrušně, javor babyka, akáty nebo dřezovec. I když ale budeme vysazovat odolnější druhy, musíme dbát na pestrost,“ dodal.
Intenzivnímu slunečnímu záření lze zabránit leda stínováním, VZMB nicméně využívá několik dalších způsobů pro celkové zlepšení stavu rostlin. „Už asi deset let zkoušíme půdní kondicionéry, díky kterým mohou stromy lépe hospodařit s vodou a kořínky rychleji prokoření. Velmi pomáhá také mulčování a prolívání stromů zálivkou s použitím organických materiálů a výluhů vlastní výroby,“ řekl Kasala.
Pracovníci VZMB také mnohem intenzivněji stromy zalévají a doplňují vodu do vaků, které slouží k efektivnějšímu zavlažování stromů, obklopených dlažbou či asfaltem. U starších rostlin se osvědčila injektáž kořenového systému, kdy se půda v mezikořenovém prostoru vysokým tlakem vzduchu provzdušní, čímž vznikne prostor pro dodání živin. Následně ke kořenům aplikují vodu s organickým výluhem a kondicionér. Dnes to chtějí dělat v parku Lužánky, kde suchem trpí především jehličnany.
Dopady klimatických změn, které jsou ve městech cítit více než v krajině, vnímá také Lukáš Štefl z Ústavu biotechniky zeleně Mendelovy univerzity. „Podmínky se mění a citelné je to zvláště tam, kde jsou zpevněné povrchy, jako ulice, náměstí, sídliště nebo okolí obchodních center. Stromy jsou stresované a pokud je nějaký delší faktor, jako sucho, teplo, stačí málo, aby odešly,“ míní.
Reakce na tyto změny podle něj vždy musí být koncepční. „Při nové výsadbě musíme na stromy myslet už na začátku proměny, výstavby nebo rekonstrukce daného místa. Pro stromy je klíčové, aby měly v zemi dostatek prostoru a měly do čeho kořenit. Zeleň nelze řešit ve chvíli, kdy jsou v podzemí inženýrské sítě. Dobře se to povedlo třeba na Mendlově náměstí, kde se stromům věnovala nadstandardní péče. Řešení tam respektuje klimatickou změnu a funkci stromů ve veřejném prostoru,“ sdělil.
V tomto ohledu obecně vnímá za posledních několik let výrazné zlepšení, kdy zvláště velká města udávají trend. Kromě toho rovněž vyzdvihl potřebu změnit druhové složení a používat i část dřevin, která není domácí. I on ale zdůraznil, že je potřeba různorodost pro případ, že by se objevil nový škůdce nebo choroba. Je třeba myslet také na to, aby dřeviny vydržely i přes zimu. Jako možné druhy Štefl uvedl třeba jerlín japonský nebo břestovec, které by v Brně mohly přežít i na místech, kde nejsou ideální podmínky.
Parta tří cizinců si v pondělí v Obřím dole, klidovém území Krkonošského národního parku (KRNAP), kam je zákaz vstupu, rozdělala oheň a plánovala tam tábořit. Každý z nich dostal na místě pokutu 10.000 korun, řekl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný. Podle něj letos v KRNAP žádný požár ve volné přírodě nezaznamenali. Strážci a lesníci Správy KRNAP nyní věnují kvůli suchu zvýšenou pozornost požárním rizikům.
„V pondělí večer přijali strážci Správy KRNAP od místních obyvatel hlášení, že ve spodní části Obřího dolu je vidět hořící ohýnek. Strážci ihned vyrazili na místo i s hasicím přístrojem,“ řekl Drahný. V těsné blízkosti Dolního Úpského vodopádu v Obřím dole zastihli trojici nizozemských mladíků. „Na místě si postavili dva stany a na vysušené hrabance pod korunami mladých stromků rozdělali oheň. Strážci oheň uhasili hasicím přístrojem a lokalitu zabezpečili. V příkazním řízení všem třem uložili v dané situaci maximální pokutu ve výši 10.000 korun. Tu mladíci po návštěvě nejbližšího bankomatu zaplatili,“ uvedl Drahný.
Dnes ráno se strážci na místo vrátili na kontrolu ohniště a preventivně jej prolili vodou. „Poděkování za včasné zažehnání hrozby patří místní obyvatelům, kteří strážce informovali,“ řekl Drahný. Správci národního parku nadále vyzývají návštěvníky Krkonoš, aby hlásili jakýkoli zárodek možného požáru. Varovali také před zapalováním svíček u pomníků či božích muk. Informace o možných požárech mohou turisté volat přímo hasičům na nouzovou telefonní linku 150 nebo linku integrovaného záchranného systému 112, případně na pohotovostní telefonní číslo Správy KRNAP 737 211 113.
„Apelujeme na návštěvníky Krkonoš, že v tak suchém období, jaké nyní panuje, kdy všichni sledujeme požáry na jihu Evropy a s ročním odstupem vzpomínáme na požár v Národním parku České Švýcarsko, není rozumné rozdělávat oheň ve volné přírodě. Navíc na území českých národních parků je to aktivita zakázaná zákonem stejně jako táboření,“ dodal Drahný.
V Královéhradeckém kraji od 10. do 20. července kvůli suchu platil plošný zákaz rozdělávání ohňů ve volné přírodě. I když podle hejtmanství se riziko pro vznik a šíření požárů snížilo, lidé by se měli nadále řídit aktuálním doporučením hasičů, kteří varují před rizikovým chováním ve volné přírodě. Rozsáhlejší požáry v Krkonoších nejsou časté, poslední zasáhl roku 2018 Labskou louku na hřebenech na ploše asi 30 hektarů. Příčinou byl zřejmě lidsky faktor.
Krkonoše jsou unikátní mozaikou horských ekosystémů a pro svou podobu se Skandinávií jsou někdy označované jako ostrov tundry uprostřed Evropy. Svahy hor pokrývají horské lesy a louky, horní partie hřebenů porůstá borovice kleč, alpínské trávníky a rašelinná společenstva.
Dobrovolní hasiči likvidovali v pondělí opuštěné ohniště v nepřístupném terénu v oblasti Schrammsteine východně od Bad Schandau. Stalo se tak v den prvního výročí rozsáhlého lesního požáru v Českém a Saském Švýcarsku. Návštěvníci oheň rozdělali na těžko přístupném místě o uplynulém víkendu na lesní půdě. Místo pod zemí dále doutnalo a němečtí hasiči museli ohniště v pondělí zlikvidovat. Správy parků na české i německé straně to uvedly v tiskové zprávě.
„Apelujeme na všechny návštěvníky chráněných území, ale také ostatních lesů, aby dodržovali zákazy rozdělávání ohňů, kouření či používání vařičů. Dodržování těchto zákazů budeme důsledně vymáhat,“ uvedli ředitelé správ národních parků Petr Kříž a Uwe Borrmeister. Obě správy parků přijaly mnoho opatření, která mají zamezit opakování vzniku rozsáhlého lesního požáru. Strážci přírody tak na obou stranách hranice zesíleně kontrolují dodržování zákazu rozdělávání ohňů, dílem i za asistence policie, se kterou spolupracovali při rozsáhlé a koordinované přeshraniční akci.
Pro rychlé odhalení ohně v nepřístupném skalnatém terénu pracovníci správ drží pravidelné hlídky i s využitím termovize či dronu s termokamerou. Zádové hasičské vaky, kterými jsou terénní pracovníci vybaveni, mohou pomoci efektivně zabránit šíření ohně již v jeho počátku, a to právě na obtížně dostupných místech. Správy národních parků zintenzivnily spolupráci s hasiči při cvičeních, opakovaně prověřují sítě cest určených pro integrovaný záchranný systém.
V blízkosti ohrožených staveb už jsou mnohde uklizené smrkové souše. Na základě zpracovaných odborných posudků dřevařské práce dále pokračují. V Národním parku České Švýcarsko byly na některých místech nutné i sanace skal, neboť oheň poškodil svahy nad stavbami a veřejnými cestami. Pokračují přípravy bezpečnostních opatření nad Edmundovou soutěskou. Kvůli rozsahu, náročnému terénu strmých skalních svahů a hrozbě pádů poškozených stromů však práce nelze realizovat v krátkém čase. Uzavřena zůstává také ohněm poničená Gabrielina stezka.
Požár vypukl loni v noci na 24. července. Zasáhl plochu o velikosti přes 1000 hektarů. Kvůli požáru policie obvinila jednoho muže z obecného ohrožení a poškození cizí věci. V případě prokázání viny soudem mu hrozí trest odnětí svobody až na 15 let.
Zájemci mohou počínaje dneškem hlasovat v anketě o Strom roku. Na výběr je z deseti kandidátů z šesti krajů, porota vybírala z 83 návrhů. Mezi finalisty je například i borovice přezdívaná Krásná Pepina, kterou spisovatel Bohumil Hrabal zasadil do své povídky Slavnosti sněženek. Předchozí titul Strom roku 2022 získala třísetletá hrušeň hnilička z Drásova na Příbramsku.
Do nejužšího výběru se probojovala 300letá Nepomyšlská lípa z Ústeckého kraje, o dvě století mladší Zábořská lípa z jižních Čech, lípa na školní zahradě z jihomoravského Sulíkova nebo Divadelní lípa z Týnce nad Sázavou, kterou do své tvorby vtiskl i Karel Havlíček Borovský. Další kulturní odkaz nese i jerlín u statku Lamberk, u kterého Bedřich Smetana komponoval slavnou Prodanou nevěstu. V letním hlasování ho doplní Havlíčkův dub u Prosečského zámku či dub přezdívaný Mladějovický. Finálovou desítku doplňuje hruška v širém poli z Pardubického kraje, borovice Krásná Pepina rostoucí v polabském přírodním parku Kersko-Bory a vzácná katalpa, která poutá pozornost návštěvníků v zahradě prvorepublikové vily Stiassni v Brně.
Hlasování lze na webové adrese https://www.stromroku.cz/, a to do 8. října. Vítěz získá odborné ošetření a postoupí do mezinárodního klání o Evropský strom roku.
Titul Strom roku 2022 získala třísetletá hrušeň hnilička z Drásova na Příbramsku, která roste poblíž bývalé uranové šachty. Na druhém místě v ekologické anketě o nejsympatičtější dřevinu ČR skončil javor babyka z Ústí nad Orlicí, na třetím takzvaná sousedská hruška z Kralic nad Oslavou na Třebíčsku. V anketě hlasovalo zhruba 6500 lidí, kteří vybírali z finálových 12 stromů z osmi krajů. Pro vítězný strom jich hlasovalo téměř 2500.
V loňském roce hořela v Česku největší plocha lesů za posledních deset let, celkem bylo zaznamenáno 2473 lesních požárů na ploše 1715 hektarů. Na 82 procentech plochy vznikly požáry lidskou nedbalostí. Lidským přičiněním vzniklo 1275 požárů z 2473. Největší podíl na zasažené ploše měl požár Národního parku České Švýcarsko, který vypukl loni 24. července a zasáhl 1060 hektarů. Lesní požáry loni představovaly 12 procent všech požárů v ČR, jejich podíl na celkovém počtu se v posledních letech zvyšuje.
Podle ústavu se rozsah lesních požárů v minulých zpravidla pohyboval kolem 400 hektarů ročně. „Nejvíce lesních požárů bývá v Kraji Vysočina a ve Středočeském kraji. Nejméně požárů lesů hasiči likvidují v Praze, Olomouckém, Zlínském a Pardubickém kraji,“ uvedl.
Podle VÚLHM polovinu z celkového počtu požárů způsobí lidská nedbalost, což je i případ loňského požáru v Českém Švýcarsku. Policie už zadržela a obvinila muže, který ho podle ní založil. Příčinou vzniku požárů je podle ústavu nejčastěji zakládání ohňů v lese a jejich nedostatečné uhašení nebo například nedopalky cigaret. Ze statistik vyplývá, že 96 procent všech lesních požárů nepřesáhne plochu jednoho hektarů. Nejrozsáhlejší požáry bývají v takzvaných výmladkových lesích vznikajících z pařezů nebo v lesích, kde se těží dřevo.
VÚLHM upozornil na to, že lesní požáry nejčastěji vznikají od března do října, nejčastěji v dubnu. Problematické je také to, že k nim je často obtížný přístup pro hasiče a často se musí využívat letecká technika na transport vody.
O potřebě zajistit leteckou hasičskou službu reagovalo ministerstvo zemědělství, které vypsalo výběrové řízení na služby dvou hasičských vrtulníků, které mají doplnit hasičskou kapacitu v období největšího rizika požárů. Vysoké riziko vyhlásili aktuálně například správci Krkonošského národního parku (KRNAP). Letecká služba by měla být k dispozici od 15. července na dva měsíce. Službu mají zajišťovat stroje, které unesou nejméně 3000 litrů vody. Podle dřívějších informací má letos služba stát 52 milionů korun bez DPH, 75 procent nákladů pokryjí peníze z evropských fondů.
Škody způsobené lesními požáry
Rok
Počet požárů
Výměra lesních požárů (hektarů)
2016
892
141
2017
966
170
2018
2033
492
2019
1963
520
2020
2081
484
2021
1517
411
2022
2473
1715
zdroj: Statistická ročenka za rok 2022 Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru
Autor: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) Zdroj: ČTK
Tisíce květů růží každý rok v létě provoní a rozzáří množstvím barev zahradu zámku v Nebílovech u Plzně. Roste tu na 100 druhů růží starých odrůd i moderních anglických růží. V barvách od bílé přes krémovou, světle žlutou a žlutou, růžovou až po fuchsiové, karmínové, šarlatové či rubínové odstíny červené nakvétají v druhé polovině června.
V největší kráse je zahrada zhruba tři týdny. Některé takzvané staré nebo historické druhy kvetou jen jednou, anglické nebo remontantní růže vydrží kvést i déle a opakovaně, řekl kastelán Milan Fiala.
„Růže patří ke každému zámku, ke každé zámecké zahradě. My je tady máme hlavně proto, abychom návštěvníkům ukázali, co se pěstovalo v době, kdy zámek ještě sloužil jako zámecká barokní rezidence. Růže, které tady byly za Černínů nebo Valdštejnů,“ řekl kastelán. Za historické jsou považovány růže, která byly vyšlechtěné zhruba do roku 1864. Vyznačují se tím, že většinou kvetou jen jednou v roce, jsou to kříženci růží dovážených z Číny, z Dálného východu s domácími růžemi. Vznikaly stovky odrůd, většina specializovaných šlechtitelů růží byla tehdy z Francie.
„Ty růže měly samozřejmě svoje mouchy, většina byla růžových nebo do bíla, žlutá barva byla až mnohem později, další barevné mutace vznikaly mnohem později. Tyto růže nebyly často mrazuvzdorné, podléhaly různým chorobám, kvetly jen jednou v roce. Snem a cílem všech šlechtitelů bylo, aby vyšlechtili opakovaně kvetoucí růži,“ řekl Fiala. Když se to v 60. letech 19. století podařilo, byl to podle něj doslova převrat v zahradnické kultuře pěstování růží.
Ze stovky druhů v zámecké zahradě je asi polovina odrůd historických růží a polovina anglických či malá část čajohybridů. „Anglické růže byly vyšlechtěny Davidem Austinem, který měl vizi, že chce vyšlechtit něco jako starou růži, která by ale byla mrazuvzdorná, která by pořád kvetla, voněla, měla i jiné barvy, ale pořád měla pěkný tvar takových rozetových bohatých květů, což je jedna z typických vlastností většiny historických růží, které mají bohaté až pivoňkové květy,“ řekl kastelán. První růži Austin vyšlechtil v roce 1961, vyšlechtil desítky druhů a jejich obliba stále stoupá.
V zámecké zahradě v Nebílovech pěstuje růže už téměř 30 let. Jednak proto, že k památce patří a jejich květy mohou ve vázách zdobit interiéry, jednak proto, že růže jsou jedním z jeho koníčků. Zámek byl zpřístupněn veřejnosti v roce 1998. „Začal jsem sem růže dávat už někdy v roce 1996, když jsme z té skládky, která byla vzadu v zahradě, udělali aspoň trochu záhony. Růžím to tam ale paradoxně svědčí, mají rády provzdušněnou půdu, takže se jim v těch napadaných kamenech a cihlách daří,“ řekl Fiala. Růže dostanou prostor i v obnovovaném barokním parteru zahrady, který správa zámku buduje. Budou to ale růže v nádobách. „Už teď zkoušíme, které v nádobách vydrží aspoň čtyři roky, zemina v nádobách se totiž i přes přihnojování časem vyčerpá a růže pak degradují,“ dodal Fiala.
Správci Krkonošského národního parku (KRNAP) varují před šířením invazivní rostliny lupiny mnoholisté, známé také jako vlčí bob. Žádají veřejnost o spolupráci v boji proti tomuto druhu, protože představuje pro krkonošské luční druhy značné riziko. Šíření lupiny mnoholisté omezí včasná seč luk, kde se vyskytuje, informovali zástupci Správy KRNAP. Tato jedovatá rostlina pocházející ze Severní Ameriky kvete v Krkonoších přibližně od června. Produkuje vysoké množství semen a tvoří husté porosty.
„Není v možnostech Správy KRNAP regulovat lupinu včas a všude tam, kde se již rozšířila. Prosíme proto o pomoc vlastníky luk, hospodáře i chalupáře či rekreanty. Včasná seč omezí její další šíření. Lupinu je třeba sekat nejdéle v době, kdy začne kvést, aby nemohla vytvořit semena,“ uvedl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
Správa KRNAP také žádá o jakékoli informace o výskytu lupiny či dalších invazivních rostlin v Krkonoších. Informace o dalších druzích a metodách jejich likvidace jsou na webových stránkách národního parku invazky.krnap.cz. Lupina mnoholistá, když kvete, tak je nejčastěji modrofialová. Není to ale pravidlem. V přírodě je velmi výrazná. K jejímu omezení vyzývají každoročně i ochranáři v jiných částech republiky.
„Lupina je v Česku klasifikována jako invazní druh, který poškozuje naše ekosystémy. Invazní rostliny jsou charakteristické tím, že se snadno šíří a obsazují nová stanoviště, odkud vytlačují původní druhy. Lupina zvolila dravou životní strategii s velice efektivním způsobem rozmnožování. V symbióze s hlízkovými bakteriemi dokáží obohacovat půdu o dusík a měnit tak živinové poměry v půdě vyhovující rumištním druhům jako jsou například kopřiva nebo šťovíky,“ uvedl Drahný.
V posledních letech se lupina začala vyskytovat i na krkonošských loukách, pro které představuje podle správců KRNAP závažné riziko. „Postupně vytlačuje a mění původní luční společenstva. Provedená mapování potvrzují, že lupiny přibývá. Škodí rostlinám, které jsou v Krkonoších původní,“ dodal Drahný.
Správa parku upozorňuje, že pokud se nezabrání jejímu dalšímu šíření, na některých loukách neporoste vedle lupiny nic jiného. Hrozí, že louky ztratí jak na výživové hodnotě, tak i na své druhové rozmanitosti a lupinové louky nebudou vhodné na pastvu ani senoseč. Celá rostlina lupiny mnoholisté je totiž jedovatá. Riziko představuje hlavně pro hospodářská zvířata, zvláště pak ovce, které v rámci projektů na záchranu cenných horských enkláv od jara do podzimu spásají některé louky.
Autor: KRNAP Zdroj: ČTK Zdroj FOTO: Wikipedia org.
