Zář 3, 2021 | Mohlo by zajímat, Živá příroda a krajina, les
V anketě o Strom roku zatím vede lípa rostoucí na Svitavsku, hlasování po víkendu vstoupí do závěrečné tajné fáze. V tiskové zprávě to dnes za pořadatelskou Nadaci Partnerství uvedl David Kopecký. Do letošního finále 20. ročníku ankety postoupilo 12 kandidátů ze sedmi krajů, porota vybírala ze 77 návrhů. V předchozím ročníku titul Strom roku 2020 získala jabloň u hostince U Lidmanů v Machově na Náchodsku.
Hlasuje se od 21. června do 12. září, o půlnoci na 6. září ale pořadatelé průběžné výsledky ankety utají. Pořadí na medailových pozicích je zatím těsné, s rozdílem několika desítek hlasů vede lípa z Telecí na Svitavsku, v závěsu jsou dub z Kozlovic na Frýdecko-Místecku a smrk z brněnské Ramešovy ulice. Kopecký uvedl, že každý z dvanáctky finalistů má šanci na vítězství. Lidé mohou podpořit své favority prostřednictvím DMS nebo na www.stromroku.cz.
Vítězný Strom roku nadace vyhlásí 22. září v Brně. Získá odborné arboristické ošetření. Stejně jako předchozí vítězové také bude reprezentovat Českou republiku v mezinárodním kole ankety o Evropský strom roku.
Titul Strom roku 2020 získala jabloň u hostince U Lidmanů v Machově na Náchodsku. Ovocný strom dostal toto ocenění poprvé. Jabloň, kožená reneta zimní, už přes sedm dekád poskytuje stín návštěvníkům hostince. Strom je místním symbolem sousedského života, tradic a udržitelného rozvoje. Podle pamětníků byly ve 20. letech minulého století na místě vysazeny čtyři jabloně. Když poslední z nich začala chřadnout, zachráněná větev dala život té současné.
Autor: stromroku.cz
Zdroj: ČTK
Srp 31, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Záchranná genofondová zahrada Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) ve Vrchlabí se po opravách stala přidruženým členem Unie botanických zahrad. V zahradě je více než 300 druhů či klonů ohrožených krkonošských rostlin, tedy zhruba třetina krkonošské flóry. Členství v unii pomůže zahradě KRNAP při spolupráci s ostatními zahradami na záchraně rostlin. Vrchlabská genofondová zahrada vznikla v roce 1983, její součástí je také pracoviště genetické banky. Zahrada je ve všední dny po dohodě přístupná veřejnosti.
„Členství v unii je zásadní zejména z důvodu spolupráce s ostatními botanickými zahradami na záchranných programech a také kvůli přístupu k informacím a výměně zkušeností,“ uvedl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
Členství v Unii botanických zahrad bylo schváleno na její valné hromadě 24. srpna. „Prezident i viceprezident unie při inspekční návštěvě naší zahrady ocenili jak odbornou, tak i logistickou, didaktickou a estetickou stránku naší genofondové zahrady,” uvedl Drahný.
Ke členství v unii pomohly zahradě podle zástupců Správy KRNAP komplexní opravy jak genofondové zahrady, tak i vnitřních prostor a laboratorního vybavení genetické banky. Ty byly provedeny v letech 2018 až 2020 v rámci projektu Operačního programu životní prostředí (OPŽP) Evropské unie. „Postupně probíhá i další rozšiřování uchovávaného genofondu vzácných a ohrožených rostlinných druhů,“ doplnil Drahný.
Příkladem může být koniklec jarní alpínský. Po vymření jesenické populace jsou Krkonoše posledním místem výskytu tohoto kriticky ohroženého a mizejícího druhu v ČR. „Letos se na nově objevené lokalitě podařilo z většího počtu jedinců odebrat semena, která již klíčí. Uložení semen, která bude možné získat z rozpěstovaných rostlin, v genové bance je zcela zásadním krokem pro záchranu mizející krkonošské populace,“ uvedl mluvčí parku.
V posledních letech byla také založena sbírka krkonošských jestřábníků, mezi nimiž je podle zástupců národního parku řada velmi vzácných druhů. „V blízké budoucnosti plánujeme namnožit jednotlivé keře endemického jeřábu sudetského, které v rámci počínající spolupráce rozmístíme v různých botanických zahradách a vytvoříme tak zálohy jejich jedinečného genofondu,“ sdělil Drahný.
Vrchlabská kolekce ohrožených krkonošských rostlin zahrnuje i obtížně pěstovatelné druhy, jako třeba kropenáč vytrvalý či hadilka obecná. Příkladem ohrožených druhů krkonošské květeny v genetické zahradě, z nichž část byla použita k posílení slábnoucích populací v přírodě, je koniklec jarní alpínský v Čertově zahrádce, vrba bylinná v Malé Kotelní jámě, jeřáb sudetský v Obřím dole nebo rozrazil chudobkovitý na vrcholu Sněžky. KRNAP vznikl v roce 1963 a společně s polským parkem tvoří největší chráněnou přírodní oblast ve střední Evropě.
Autor: KRNAP
Zdroj: ČTK
Srp 27, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Česká společnost ornitologická (ČSO) vybuduje v ptačí rezervaci Josefovské louky u Josefova na Náchodsku soustavu různě velkých mělkých tůní a ostrůvků zvanou ptačník. Dílo bude mít rozlohu tři hektary. Ornitologové tím významně rozšíří již existující mokřad, který pomůže vzácným ptákům, obojživelníkům či vážkám a přispěje k zadržení vody v krajině. V tiskové zprávě to uvedl správce ptačího parku Josefovské louky Břeněk Michálek.
Hloubení nové soustavy tůní má začít letos na podzim, aby mohl ptačník sloužit ptákům k hnízdění na jaře 2022. „Věříme, že ptačník přiláká další vzácné druhy ptáků jako je například pisila čáponohá. Ta se v parku už dvakrát zastavila, ale díky ptačníku bude k vidění častěji,“ uvedl Michálek.
Výstavbou nových tůní ČSO rozšíří Slavíkovský ptačník o velikosti 1,5 hektaru. Oba na sebe navazující ptačníky, Slavíkovský a nový centrální, budou fungovat jako soustava vodních ploch lákající množství vrubozobých a brodivých ptáků, bahňáků, ledňáčky a řadu pěvců vázaných na vodu a bahnité břehy.
Ptačí park Josefovské louky vzniká od roku 2006 a má rozlohu kolem 80 hektarů. Rozmanitá příroda tu vznikla díky opatřením, jako je řízené zavlažování, péče o vegetaci, pastva velkých kopytníků a hloubení tůní. V lokalitě bylo pozorováno 190 druhů ptáků, osm druhů obojživelníků či 32 druhů vážek.
Páteří Ptačího parku je sto let starý závlahový systém řeky Metuje, který po opravě umožňuje regulaci výšky spodní vody na okolních loukách.
Ochranáři louky s pomocí stovek dárců vykupují a budují na nich tůně a velké vodní plochy, které zajistí potravu ptákům a životní prostor ohroženým druhům bezobratlých. Zatím ochranářům patří asi 46 hektarů parku. Návštěvníci v lokalitě najdou informační cedule, naučnou stezku, pozorovatelnu či odpočívadla.
Od začátku loňského října spásají louky také pratuři, kteří byli převezeni k Jaroměři z rezervace u Milovic. Spásáním křovin a rostlin a rozdupáváním podmáčených luk pomohou vytvářet vhodné podmínky pro mokřadní a luční ptáky. Doplnili tak stádo divokých koní, které spásá Josefovské louky od ledna 2018.
Autor: ČSO
Zdroj: ČTK
Srp 26, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Africké horské lesy zadržují více uhlíku, než se předpokládalo. Vyplývá to z mezinárodní studie, na níž spolupracovali vědci z Česka. Jeden hektar nedotčených tropických lesů v horách uloží přibližně 150 tun uhlíku. Odpovídá to množství emisí oxidu uhličitého (CO2) ročně vyprodukovaných při výrobě elektřiny pro stovku domácností. Vědce ale také překvapilo, jak rychle tyto lesy mizí, uvedli zástupci Akademie věd ČR (AV) v tiskové zprávě. Na výzkumu spolupracovali vědci z Botanického ústavu AV, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK) a České zemědělské univerzity (ČZU). Studii zveřejnil časopis Nature.
Výzkum ukázal, že se v afrických horských lesích zachytí více uhlíku než na stejné ploše v amazonském deštném pralese. Na rozdíl od jiných kontinentů také tamní horské lesy zachytí stejné množství uhlíku jako lesy nížinné. Stávající informace Mezivládního panelu pro změnu klimatu, který působí při OSN, uváděly, že v horských lesích se ukládá jen 89 tun uhlíku na hektar. Význam těchto lesů pro zmírnění změny klimatu je tedy podle nové studie výrazně vyšší.
Navzdory očekávání jsou v horských lesích velmi často vzrostlé stromy, s průměrem kmenu přes 70 centimetrů. A právě ty zachycují mnoho uhlíku. „Mezinárodní výzkum, při němž bylo změřeno na 72.000 stromů, probíhal na 44 horských lokalitách ve 12 afrických státech od Guineje po Etiopii, na jihu pak až po Mosambik. Samotné měření v horské lokalitě probíhá tak, že se vytyčí oblast, ve které se zaznamenává průměr kmene, výška a druh každého stromu. Z těchto údajů lze pak spočítat množství uhlíku, které stromy pohlcují,“ popsal postup Jiří Doležal z Botanického ústavu.
Tým z Česka ke globální studii podle AV přispěl výsledky patnáctiletého ekologického výzkumu v horských oblastech Kamerunu. „Během této doby se nám i díky intenzivní spolupráci mezi českými odbornými institucemi podařilo významně přispět k poznání biodiverzity jedné z nejméně probádaných části světa a shromáždit unikátní data o rostlinách, hmyzu a ptácích západní Afriky,“ uvedl David Hořák z PřF UK.
Miroslav Svoboda z ČZU dodal, že studie upozorňuje i na zásadní pokles rozlohy horských lesů. Autoři studie spočítali, že za posledních 20 let ubylo 0,8 milionu hektarů lesa, zejména v Demokratické republice Kongo, Ugandě a Etiopii. Vedlo to k uvolnění více než 450 milionů tun CO2 zpět do atmosféry. Při pokračovaní současného tempa odlesňování přijde Afrika do roku 2030 o dalšího půl milionu hektarů těchto lesů.
Od roku 2000 podle vědců zmizelo v Africe zhruba pět procent horských lesů, v některých zemích je to přes 20 procent. Vedle role ve zmírnění změny klimatu jsou přitom tyto lesy i biotopem pro mnoho vzácných a ohrožených druhů. Útočiště v nich má třeba poslední populace pralesních slonů. Sloni také roznášejí semena, živiny a spásají menší stromy, čímž podle AV přispívají k lepším podmínkám pro další růst vyšších stromů. V tzv. Bonnské úmluvě uvolnila většina afrických států velké plochy na obnovu lesů. Vědci však upozorňují na to, že ačkoliv zalesňování je důležité, důležitější je zabránit odlesňování.
Autor: Botanický ústav AV
Zdroj: ČTK
Srp 16, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Letošní chladnější a deštivější počasí prospělo lesním porostům. Lesy ve správě Mendelovy univerzity, které se rozkládají od severního okraje Brna až k Blansku, nyní mají prostor zotavit se po vlnách extrémního sucha a přemnožení kůrovce v letech 2015 až 2019. Postižení z minulých let si s sebou však hlavně dospělé stromy ponesou ještě dlouhou dobu.
„Poslední dva roky se srážkově i teplotně dostávají do normálu, což zapříčinilo i nižší počet generací kůrovce, a tedy i výrazně nižší napadení stromů. Díky chladnějšímu počasí letos očekáváme dvě generace kůrovce, dříve byly i čtyři generace. Zatímco v minulém roce touto dobu činil podíl nahodilé, hlavně kůrovcové, těžby okolo 90 procent z celkového objemu, letos je to zhruba 60 procent,“ uvedl Lumír Dobrovolný, vedoucí oddělení rozvoje a pedagogiky Školního lesního podniku Křtiny.
Sucho poznamenalo také listnaté stromy, které musí lesníci odtěžit i kvůli bezpečnosti návštěvníků lesů. Postupně se však vrací k úmyslným těžbám, které kvůli kůrovci museli odsunout, avšak pro stabilitu i kvalitu lesa je jejich provedení rozhodující.
„Příroda si letos na chvíli oddechla. Také sazenice z výsadeb i stromky z přirozené obnovy vykazují nadprůměrnou vitalitu. Les však roste třeba stovku let a byli bychom špatní hospodáři, kdybychom se teď chlácholili, že je vše v normálu. Aktivně reagujeme na klimatické modely a vědecké studie, ukazující na bohužel nepříznivý vývoj v budoucnu. Provádíme hospodářská opatření adaptující lesy na očekávané nejrůznější klimatické výkyvy,“ dodal odborník.
Kromě tzv. výchovné těžby, jejímž cílem je kromě jiného odstranit špatné stromy a usměrnit tím růst lesa, se lesníci věnují také pěstební činnosti. Je to třeba ožínání vegetace kolem sazenic. „V minulém roce byla unikátně silná semenná úroda dubu zimního, čehož chceme v přirozené obnově náležitě využít. Duby jsou v naší koncepci totiž strategickou dřevinou. Chystáme se také na podzimní zalesnění,“ sdělil Dobrovolný.
Daří se i lesům na Znojemsku. „Současné klimatické podmínky stromům v lese naprosto vyhovují. Díky chladnému jaru neočekáváme tolik generací kůrovce a se suchem se nepotýkáme,“ sdělil ředitel Městských lesů Znojmo Zdeněk Trojan.
Autor a zdroj: ČTK
Čvc 26, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Přírodovědci objevili v malé příhraniční rezervaci Ostrůvek na Tachovsku 90 druhů lišejníků a dva vzácné brouky, řekla Zuzana Blažková ze Správy Chráněné krajinné oblasti Český les, kam nenápadné, těžko přístupné a neprozkoumané území u Lesné patří. Cílem bádání je až v posledních letech, jde o mapování vybraných druhů rostlin a živočichů organizované Agenturou ochrany přírody a krajiny.
„Ojedinělá lokalita se zachovala hlavně proto, že podmáčený terén znemožnil těžbu a odvoz dřeva. Les uvnitř rezervace je dnes ponechán přirozenému vývoji. Režim péče s přirozeným procesem obnovy lesa a dostatkem mrtvého dřeva by měl být nadále zárukou zachování přirozeného stavu území, a tím i vzácných druhů,“ uvedla Blažková.
Podle ní se o senzaci postaral Ondřej Peksa, lichenolog (specialisty na lišejníky) Západočeského muzea v Plzni, když odevzdal výsledky svého průzkumu. „V rezervaci objevil kryptovku Gyalecta ophiospora, druh dosud z ČR neuváděný,“ řekla Blažková. Dalšími vzácnými lišejníky v Ostrůvku jsou třeba papršlice bělohlavá, která obrůstá staré smrky a jedle, houboplodka krvavějící z přirozených horských lesů, která našla v rezervaci zalíbení v koruně buku.
„Téměř čtvrtina nalezených druhů lišejníků patří na červený seznam (ohrožených druhů) do různých kategorií ohrožení,“ řekl Peksa. Dalších 19 druhů je evidováno v databázi DaLiBor. „Území rezervace Ostrůvek má skutečný pralesovitý charakter a je klíčovým útočištěm původních lišejníků Českého lesa,“ dodal.
Entomolog (zabývající se studiem hmyzu) Zdeněk Papoušek tam objevil malou, ale stabilní populaci ohroženého střevlíka Ullrichova poddruhu rhilensis, jehož areál rozšíření zahrnuje Balkán, Maďarsko a Rakousko, a chladnomilnou mandelinku Cryptocephallus pallifrons, která poslední dobou z neznámých důvodů mizí z celého evropského kontinentu. Příčinou bohatství místní flóry lišejníků a fauny bezobratlých je mrtvé tlející dřevo v různé fázi rozkladu. Na něm existenčně závisí brouci dřevomilové.
„Z jejich zástupců tam Papoušek našel druhy Xylophilus corticalis a Hylis cariniceps, kriticky ohrožené druhy z červeného seznamu,“ uvedla Blažková.
Zdroj: ČTK
Autor: Správa CHKO Český les
Čvc 22, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Na další sázení listnatých stromů v městech a obcích nabídne ministerstvo životního prostředí (MŽP) 350 milionů korun. Vedle individuální výsadby úřad nově podpoří i velké výsadbové projekty. Příjemci dotace však musí zajistit také vysazení dalších listnáčů, financované z jiných zdrojů. O oba typy dotací si zájemci mohou požádat od 2. srpna, uvedla za MŽP Dominika Pospíšilová v tiskové zprávě. Během posledních dvou let resort dotací podpořil výsadbu 70.000 stromů. Původně vyčleněných 200 milionů korun z Národního programu životní prostředí letos na jaře navýšil o dalších 100 milionů.
Současná dotace pochází ze stejného programu. „Každý, kdo má chuť a příležitost sázet, ať nezaváhá,“ uvedl ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). „Míra naší podpory bude i tentokrát až stoprocentní a zájemcům jako vždy zafinancujeme nejen nákup materiálu a výsadbu, ale i následnou péči o nové stromy,“ dodal.
V srpnu letošního roku podle něj příjem žádostí začne a pokud se alokace nevyčerpá dřív, výzva skončí na konci roku 2023. „Malé výsadby mohou od nás získat podporu na projekt maximálně ve výši 250 tisíc korun, u velkých výsadeb to bude až pět milionů korun. U nich navíc chceme znásobit naši snahu a budeme od organizací požadovat navýšení sumy na výsadbu v poměru minimálně 1:1 vůči naší podpoře,“ uvedl Brabec.
Na individuální výsadby resort dá 200 milionů korun. Dobrovolníci budou moci listnáči osadit veřejně přístupná místa měst a obcí v zástavbě i v okolí. Příspěvek cílí i na zasazení listnáčů v uzavřených vnitroblocích a společných dvorech bytových domů.
„Ucházet se o příspěvek mohou místní organizace, úřady, firmy, školy, komunity, spolky, skupiny aktivních lidí i jednotlivci. Jediné zásadní kritérium, které musí žadatel splnit, je prokázat legitimní vztah k místu výsadby,“ uvedl k tomuto typu příspěvku ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman. Fyzické osoby se prokážou trvalým bydlištěm, nájemní smlouvou nebo vlastnictvím pozemku v lokalitě. U právnických osob úřad žádá informace o sídle, působnosti či vlastnictví pozemku v místě výsadby.
Pro velké výsadby je vyčleněno 150 milionů korun. O dotace si mohou požádat neziskové organizace a Místní akční skupiny, které mají zkušenost se sázením stromů. Příspěvek lze rozdělit formou grantů dalším koncovým příjemcům. Příjemci grantů podle resortu mohou použít k doplnění financí například dary soukromých společností, příspěvky státních podniků i fyzických osob nebo zdroje ze zahraničí. Vedle veřejných prostranství lze výsadby zaplacené touto dotací provést i v komunitně využívaných vnitroblocích.
Příjemci obou typů dotací také musí registrovat provedenou výsadbu do mapy na webu iniciativy Sázíme budoucnost. Iniciativa si klade za cíl vysadit v Česku během pěti let deset milionů stromů. Zatím v ní bylo vysazeno 1,106.331 stromů.
Zdroj: ČTK
Čvc 20, 2021 | Mohlo by zajímat, Živá příroda a krajina, les
Popsat princip rychlé reakce buněk rostlinných kořenů na hormon auxin se pokouší tým z Univerzity Karlovy (UK). Tým využil nový přístup k měření tzv. membránového potenciálu buněk v kořenech. Vědci použili speciální mikroskop, který živou rostlinu příliš nenaruší. Studii o výzkumu, který přinesl nové poznatky o hormonu auxin, zveřejnil prestižní časopis Nature Plants. Zástupci Přírodovědecké fakulty UK (PřF UK) o tom informovali v tiskové zprávě.
Hormon auxin je součástí všech vyšších rostlin. Podílí se na mnoha procesech formování rostlinného těla. Klíčový je pro růstové pohyby, kterými rostlina reaguje na nějaký podnět – například u slunečnic otáčejících se za sluncem jde o takzvaný heliotropismus.
Tým Matyáše Fendrycha z PřF UK zkoumá růsty kořenů a analyzuje především základní druh tropismu, tzv. gravitropismus – to, jak se kořen rostliny orientuje vůči gravitačnímu poli země. „Gravitace je to první, v čem se rostoucí kořen rostliny orientuje v případě, že nemá k dispozici jiné navigační klíče – jako je například voda,“ uvedl Fendrych.
Centrem pro vnímání gravitace je podle vědců kořenová čepička, která je na špičce kořene. Reakce na gravitaci je ale v kořenu na jiném místě. Pro to, aby rostlina správně reagovala, musí být tato místa informačně propojena. Propojení zajišťuje právě auxin. Pokud špička zaznamená změnu směru gravitace, vyšle auxinový signál na spodní stranu kořene, který tamním buňkám „sdělí“, že mají přestat růst a kořen tím může změnit směr svého růstu. Odborníci v současnosti znají podstatu „klasické“ odpovědi buněk na auxin. Poté, co se auxin naváže na receptor, se spustí molekulární procesy, což vede k přepsání některých genů a reakci buňky. Tato reakce zabere minimálně pět minut.
Přitom podle odborníků existují i velmi rychlé odpovědi na auxin, které trvají nižší desítky vteřin. U nich je však zatím neznámý molekulární mechanismus i jejich význam pro gravitropismus kořenů. „Reakce buněk na auxin dokáže být nečekaně rychlá, což není v souladu s tím, jak chápeme auxinovou signální dráhu,“ uvedl Fendrych. „Přesně tento problém se náš tým pokouší rozlousknout – a náš nový článek nás přibližuje k pochopení mechanismu rychlé odpovědi na auxin,“ dodal.
Vědci vyšli z pozorování rostlinných fyziologů, která ukazovala, že přítomnost auxinu mění rozložení elektrického náboje na obou stranách buněčné membrány. Ten ovlivňuje metabolické i signální děje buňky. „Doposud ale nikdo nezačal zjišťovat, proč se to vlastně děje a jaký význam má depolarizace pro gravitropismus kořene,“ uvedl Fendrych.
Dřív se k měření potenciálu využívaly elektrody, nyní vědci ukázali, že to lze řešit pomocí mikroskopu. „To je takový metodický přínos, že jsme schopní rostliny pozorovat, aniž bychom je příliš stresovali a příliš do nich zasahovali,“ řekl Fendrych. Studie podle něj přinesla i další posun v poznání auxinu.
„Je důležitý pro spoustu věcí. My jsme zde jeden jeho efekt rozklíčovali a popsali jsme, že právě membránová depolarizace, jakožto efekt způsobený auxinem, je důležitý pro gravitropismus kořenů,“ doplnil.
Na studii kromě Fendrychovy laboratoře na UK pracovali vědci z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze či University of Tasmania. Výzkumná práce Matyáše Fendrycha je podpořena prestižním juniorským grantem Evropské výzkumné rady. Vědec ho získal v roce 2018.
Zdroj: ČTK
Čvc 16, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Malá skupina studentů Univerzity Pardubice absolvuje etnografický výzkum, dvacet dní budou v polární oblasti Švédska, bez internetu, telefonního signálu i kontaktu s jinými lidmi, uvedla škola v tiskové zprávě.
Malá skupina studentů Univerzity Pardubice absolvuje etnografický výzkum, dvacet dní budou v polární oblasti Švédska, bez internetu, telefonního signálu i kontaktu s jinými lidmi, uvedla škola v tiskové zprávě.
Studenti se budou učit, izolováni od vnějšího světa, sebepoznávání a budou se věnovat studiu společenské proměnlivosti vztahů ve skupině, jíž budou součástí, řekl vedoucí Katedry sociální a kulturní antropologie Adam Horálek.
Horálek osm studentů do odlehlé oblasti vede. Míst, kde je možné se v přeplněné Evropě zcela odpoutat od civilizace, není mnoho. I proto se osmičlenná skupina vydala do polární oblasti národních parků Sarek, Padjelanta a Stora Sjaefallets, které představují největší divočinu Evropy a současně její nejstarší chráněné území.
Izolace bude pro výzkum extrémní nejen mírou, ale i délkou. Během téměř tří týdnů se ve skupině podle expertů projeví mnoho sociálních proměn. Studenti se ale také naučí základům přežití v divočině, zjistí víc o životním prostředí, soužití člověka s přírodou, o Švédsku a jeho původních obyvatelích, Sámech.
Každý student si během cesty povede terénní deník, část z nich bude dokumentovat cestu také fotograficky a pomocí videa. Právě kvůli tomu s sebou skupina kromě základního vybavení a potravin veze i dvě solární nabíječky.
Terénní výzkum mají studenti bakalářského programu Sociální a kulturní antropologie povinný, v navazujícím magisterském studiu je pak povinně volitelný. V minulosti vysokoškoláci navštívili Tchaj-wan, Altaj nebo ruskou Karelii. Byli také v Moldavsku, na Ukrajině, v Rumunsku či na Slovensku a organizovali expedice například do Střední Asie.
Zdroj: ČTK
Čvc 16, 2021 | Živá příroda a krajina, les
Město Horní Jiřetín podalo stížnost Evropské komisi v souvislosti s kácením a těžbou dřeva v Krušných horách v oblasti Mostecka. Radnice společně s hnutím Greenpeace požadují ochranu území. Informovala o tom Zuzana Arnadová z Greenpeace. Krajský úřad nyní jedná s vlastníkem o uzavření smlouvy.
Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) nenařídí zastavení těžby dřeva v bučinách u města Horní Jiřetín. Vyplývá to z odpovědi, kterou od inspekce obdržela organizace Greenpeace po čtyřech měsících od podání podnětu k prošetření intenzivního kácení místních bukových lesů.
„Platný lesní hospodářský plán byl přijat bez řádného posouzení dopadů těžby dřeva a dalších činností na evropsky významnou lokalitu. Tudíž ani nemohla být zajištěna dostatečná ochrana přírodních stanovišť a vzácných živočišných druhů. V oblasti kolem Horního Jiřetína nedošlo k uzavření smluvní ochrany ani vyhlášení zvláště chráněného území. Platí zde na většině území pouze vágní tzv. základní ochrana, která se ukazuje jako neúčinná,“ uvedl právník Jaromír Kyzour, který Horní Jiřetín zastupuje.
V místních lesích kácí společnost I. H. Farm. Její jednatelka Olga Chabr Grillová už dříve uvedla, že firma hospodaří v lesích v souladu se zákonem a lesním hospodářským plánem. Krajský úřad chce uzavřít s vlastníkem smlouvu. „Smlouva ještě v tuto chvíli sjednána nebyla. V těchto dnech obdržel krajský úřad protinávrh, na který teď bude odpovídat s doporučením, abychom věc dokončili v prvním týdnu v srpnu, ať už to dopadne jakkoliv,“ řekl mluvčí kraje Martin Volf. Součástí smlouvy bude podle něj přesné vymezení bezzásahového území a určení minimálního objemu mrtvého dřeva, který bude nutno ponechávat v porostech, včetně způsobu, jak ho dosáhnout. Limitován bude i objem a způsob těžeb mimo bezzásahové území.
Jednání o dohodě trvají podle města sedm let, takže byla překročena zákonná lhůta pro uzavření dohody takového typu, na což organizace Greenpeace upozornila ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO). „Bohužel znovu se potvrdilo, že i dnes je ochrana krajiny severozápadních Čech na samém okraji zájmu orgánů ochrany životního prostředí. Lesy, které odolaly následkům staleté, mimořádně intenzivní průmyslové činnosti, jsou dnes bezohledně ničeny jen kvůli krátkodobému ekonomickému prospěchu. Krušné hory jsou přinejmenším stejně cenné jako jiná česká pohoří, a přesto postrádají odpovídající ochranu. Je naší povinností vůči krajině i budoucím generacím udělat vše pro to, aby se to změnilo,“ uvedl starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt (Strana zelených).
Greenpeace požaduje vyhlášení ochrany a bezzásahovosti celého území od Horního Jiřetína až po Národní přírodní rezervaci Jezerka.
Zdroj: ČTK
