Kvě 5, 2023 | Zvířata
Sokolí pár, který hnízdí na komíně výtopny českobudějovické teplárny ve Vrátě, má čtyři mláďata. Jsou to zároveň první okroužkovaná mláďata sokola stěhovavého v ČR ze sledovaných hnízdících budek. V průmyslové lokalitě na předměstí Českých Budějovic zahnízdil sokolí pár poprvé v roce 2019. Od té doby se tam každoročně vrací. V tiskové zprávě o tom dnes informovala teplárna. Sokol stěhovavý je kriticky ohroženým druhem. V České republice se sleduje asi 120 pravidelně hnízdících párů těchto dravců.
„Jde o dva samečky a dvě samičky a jedny z prvních mláďat vylíhlých v hnízdech, která v Česku monitorujeme. A vůbec první okroužkovaná. Jsou zdravá a ve výborné kondici,“ uvedl k novým mláďatům ornitolog Václav Beran, zoolog a výzkumný pracovník sdružení Alka Wildlife. Budka na hnízdění je ve výšce 120 metrů na ochozu komínu teplárenské výtopny Zevo Vráto od roku 2017.
Na předměstí Českých Budějovic zahnízdil sokolí pár poprvé v roce 2019. Letos to bylo od té doby páté hnízdění, od roku 2019 se narodilo 18 mláďat. Jedno z těch předchozích ornitologové nyní monitorovali v Brně, kde samec vytvořil hnízdící pár se samicí pocházející z Německa.
„Sokoly z Vráta sleduji od samotného začátku. Jedná se o velmi kompaktní pár. Samice je viditelně větší než samec, což je běžné. Každoročně je samec schopen partnerku při hnízdění uživit, což se projevuje vylíhnutím celé snůšky a její dobrou kondicí v následujícím období. Většinou jde o první mláďata v republikovém srovnání. Takových párů je málo,“ dodal ornitolog.
Místo ke hnízdění si podle odborníků pár hledá vždy zkraje roku, případná mláďata se kroužkují ve stáří kolem 20 dnů a za dalších 25 dnů jsou schopná bezpečně létat a budku pomalu opouštět. Zbytek roku žijí ve volné přírodě. Dospělosti se ale dožije jen zhruba třetina nejsilnějších jedinců a postupně se od svého rodiště posouvají desítky kilometrů.
Vrátecký komín je vysoký 160 metrů. Představuje jednu z nejvyšších betonových staveb v jižních Čechách. Slouží dosluhující uhelné výtopně. Teplárna počítá s tím, že ho využije při budoucím provozu nového zařízení na energetické využití odpadu, jemuž se říká Zevo. Život v hnízdě, kde se sokoli vylíhli v týdnu po Velikonocích, lze sledovat on-line na webu.
Autor: Sdružení Alka Wildlife
Zdroj: ČTK
Dub 27, 2023 | Zvířata
V Zooparku Chomutov se před měsícem vylíhlo mládě orlosupa bradatého, který se možná vrátí do volné přírody. Nový domov by mu mohla poskytnout španělská Andalusie. Šlo by o třetí mládě narozené v Chomutově, které by se do volné přírody vrátilo. Nejde ale o jednoduchý proces, protože se mládě přesouvá ještě v době, kdy neumí létat. Potrava mu bude zajištěna na dálku.
„Jedná se o přirozený odchov na hnízdě. Později se odstaví a pokud se to povede, tak se dopraví do Andalusie a umístní se na vytipované místo,“ uvedl vedoucí zoologie Miroslav Brtnický, podle nějž může jít například o hnízdo na skalní římse. V době převozu dravec ještě nelétá, může se tak s novým prostředím v klidu seznámit.
„Krmení dostává bez kontaktu člověka,“ podotkl Brtnický. Po vylétnutí pracovníci programu ptáky ještě několik dalších měsíců monitorují a přikrmují. Zoolog řekl, že cílem návratu těchto dravců do volné přírody je posílení jejich populace. Mládě, které je teď v zooparku, zatím zoologové jen pozorují, proto ještě nemohli určit, jestli jde o samce nebo samici.
Orlosup bradatý hnízdí na skalních útesech ve vysokých horách na území jižní Evropy, Afriky, Indie a Tibetu. Vedle mršin se jako jediný dravec živí také kostmi, které si rozbíjí o skály. Chomutovská zoo chová pár orlosupů bradatých od roku 1999. První mládě se vylíhlo v umělé líhni a poté odcestovalo za náhradními rodiči do Rakouska.
Autor: Zoopark Chomutov
Zdroj: ČTK
Zdroj: ZOO Liberec
Dub 14, 2023 | Zvířata
V Podkrkonoší se v posledních týdnech objevili vlci s menší mírou plachosti. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) byli v regionu opakovaně pozorováni jeden až dva vlci, kteří se přiblížili do vzdálenosti 30 až 40 metrů od člověka. Královéhradecký kraj proto upozornil obce a veřejnost na Trutnovsku a také na Rychnovsku na výskyt vlků s menší mírou plachosti.
Atypické chování bylo podle hejtmanství zjištěno u vlka či vlků v katastru obce Arnultovice a v dalších obcích v okolí. Situace proto podle hejtmanství a AOPK vyžaduje zvýšenou pozornost a monitoring oblasti.
„Jedná se o chování zřejmě mladých vlků, kteří jsou zvídaví a méně ostražití. V této situaci lze doporučit jakékoli plašící metody, které napomohou k tomu, aby vlci pochopili, že přibližovat se člověku je nežádoucí,“ uvedl náměstek hejtmana Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL).
Lidé by podle něj měli mít psy při procházkách v přírodě na vodítku. V případě setkání by se měli vlka pokusit vyplašit hlukem či házením předmětů. „V každém případě je třeba, aby lidé byli při setkání s vlkem obezřetní. Snížená míra plachosti neznamená, že se jedná o krotké a ochočené zvíře. Důrazně nedoporučuji snažit se vlky krmit nebo jim ve volné přírodě zanechávat možnou potravu či zbytky jídla,“ uvedl Bělobrádek, který je původním povoláním veterinář. Chovatelům hejtmanství doporučilo, aby zvýšili ochranu hospodářských zvířat.
Na menší plachost vlků nedávno upozornili i zoologové Správy Krkonošského národního parku. Podle odborníků je ale takovéto chování časté u mladých vlků, kteří opustili smečku a nemají zkušenosti dospělých jedinců. Až zestárnou, jejich smělé chování ustane, uvedli zástupci Správy KRNAP. Nejčetnější pozorování vlků bylo v oblasti mezi Mladými Buky, Janskými Lázněmi a Rudníkem, jehož součástí jsou i Arnultovice.
Vlk byl v Krkonoších vyhuben v první polovině 19. století, ale od roku 2018 se do nejvyšších českých hor začíná vracet. Vlčí smečky dále žijí na Broumovsku na severu Královéhradeckého kraje v česko-polském pohraničí mezi Krkonošemi a Orlickými horami. V únoru tam byl potvrzen výskyt minimálně 18 vlků. Již dříve byl potvrzen trvalý výskyt vlka také v Orlických horách.
Své poznatky o setkání či pozorování vlků mohou lidé nahlásit na e-mail: stopy@selmy.cz nebo na telefonní číslo 728 832 889 Miroslavu Kutalovi z Mendelovy univerzity v Brně.
Autor: AOPK
Zdroj: ČTK
Dub 6, 2023 | Zvířata
Již desátou sezonu zaznamenali přerovští ornitologové na zimovišti v Přerově pobyt racka bělohlavého, který pochází z hnízdiště v jižní části Polska. Příběh o jeho putování mohou detailně sledovat díky kroužkování. Jednoho z velkých druhů racků, kteří žijí převážně na mořském pobřeží severní Evropy, označili žlutým odečítacím kroužkem původně polští ornitologové v květnu 2012 u města Paczków ležícího 120 kilometrů na sever od Přerova. Od tohoto roku se v Přerově objevuje každoročně, řekl místopředseda Moravského ornitologického spolku Jiří Šafránek.
„Ornitologové ptáky kroužkují, aby se dozvěděli kudy a kam odlétají, odkud pocházejí a kde zimují. Většina ornitologických kroužků zůstane navždy ztracena, ale občas se některý najde nebo ho někdo odečte a potom vznikne příběh o putování konkrétního jedince. Jedním z nich je i racek bělohlavý se žlutým odečítacím kroužkem a kódem PKHU,“ uvedl Šafránek.
„Přerovského“ racka bělohlavého okroužkovali polští ornitologové 2. května 2012, v Přerově byl poté poprvé pozorován 12. prosince téhož roku a od té doby se s ním ornitologové setkávají každoročně během zimy. „Přilétá koncem října a zdržuje se až do poloviny února. Je to dospělý pták, nyní je už na cestě zpět na své hnízdiště, v tuto dobu předpokládáme, že je již v oblasti jižního Polska,“ doplnil ornitolog. Dodal, že během deseti let byl v Přerově pozorován osmatřicetkrát.
Přerov se podle odborníků stal jeho pravidelným zimovištěm, občas se však objevil i na jiných lokalitách v České republice – díky kroužku jej zaznamenali odborníci na Slezské Hartě na Bruntálsku, v Tovačově na Přerovsku, v ale i v Šumvaldu na Šumpersku nebo do konce u obce Skály na Písecku v Jihočeském kraji. „Většina racků bělohlavých se kroužkuje na hnízdištích jako mláďata a díky tomu se ví, odkud pocházejí. Racek PKHU byl ale okroužkován jako dospělý pták a proto nevíme, jak je starý a ani odkud pochází. Což je velká škoda,“ dodal Šafránek.
Na Přerovsku se každoročně vyskytují desítky i stovky racků bělohlavých, výjimečně i rackové středomořští a rackové stříbřití. Díky odečítacím kroužkům se zjistilo, že nepocházejí pouze z Polska, ale i ze Slovenska, Německa, Běloruska, Litvy, Ukrajiny, Ruska a Rumunska.
Autor: Moravský ornitologický spolek
Zdroj: ČTK
Dub 6, 2023 | Zvířata
V plzeňské zoo dnes po tříměsíčním zimním spánku oslavili kulatiny všichni tři medvědi hnědí – brtníci, kteří patří u návštěvníků k nejoblíbenějším zvířatům zahrady. Nejstaršímu Mikymu je 30 let, večerníčkoví Honzík a Eliška jsou o deset let mladší. Oslavy narozenin jsou možné pouze s odkladem, když je v lednu prospí, řekl mluvčí Martin Vobruba.
V hektarovém výběhu, který zoo otevřela před 25 lety, dostali proutěné košíky a koule, upletené zaměstnanci, s kořenovou zeleninou, trávou, borovicí, senem, syrovými „velikonočními“ vejci, kuřaty a ořechy.
„Šli spát mezi 4. a 5. prosincem a letos vstávali přesně na MDŽ 8. března. Jsou ve velmi dobré kondici, zimu snášeli skvěle, i teplý prosinec dali úplně suprově,“ uvedl ošetřovatel Karel Kuneš. Poprvé letos nespali na takzvané dřevitce, ale na slámě a štěpkách. „Udělal jsem jim z toho stoh a tam zalezli jako do hnízda a celou zimu jsme o nich nevěděli,“ řekl. Letos nebušili po zimě na kovové dveře, ale dožadovali se vypuštění funěním.
Podle Kuneše si sami řeknou, jak dlouho chtějí být venku, nyní už se pohybují venku po ránu od 08:00, kdy jsou akčnější, pak jdou ještě domů a znovu vylezou po poledni, kde vydrží do 16:00. Postupně budou ve výběhu po celý den až do 19:00.
Teď se krmí méně, pouze rostlinami, které jsou i ve volné přírodě, což je vlastně nejvíc tráva, seno a větve, občas dostanou jablka a sušené ovoce. Maso zatím jen v malých dávkách, třeba kus hovězích žeber a slepice. Až do května de facto hubnou a mají tukové zásoby ze zimy, uvedl ošetřovatel. Nejběžnější stravou během roku je zelenina a ovoce a asi z 20 procent ryby a kuřata.
„Váhově šli od loňska nahoru nádherně. Vážíme je každý měsíc a povedlo se nám už je na váhu roztrénovat a už se na ni vyloženě těší, protože s nimi víc spolupracujeme,“ řekl Kuneš. Nejtěžší je Honza, který má i po zimě 340 až 350 kilogramů. Medvědi už od října reagují na to, že se krátí den a ochlazuje se. Nejvíc potravy přijímají koncem září. Na zimní spánek se svědomitě připravují a nabírají váhu.
Letos to je 25 let, co zoo otevřela hektarový lesní výběh s osmi medvědími doupaty zahloubenými do země, jde téměř o přirozený biotop. Výhodou jsou duby, protože medvědi požírají na zimu olejnatá semena, třeba oříšky, bukvice i žaludy. „Máme jeden z největších výběhů v Evropě,“ řekl ředitel zoo Jiří Trávníček. Při otevření výběhu tam bylo sedm medvědů, zoo ale teď rozšíření počtu neplánuje.
„Protože máme dva sourozence a Miky je jejich strejda z jiného kolene,“ uvedl Kuneš. Medvědy chovala plzeňská zoo už od roku 1940 ještě v bývalém areálu v Doudlevcích. „Eliška a Honzík našli v plzeňské zoo domov, který je krásný, je jim tu dobře a perfektně se o ně starají,“ řekl „otec“ večerníčkových medvědů Elišky a Honzíka, režisér a spisovatel Václav Chaloupek z Plzně. Na medvědy, které předal zoo zhruba před 20 lety, volal jmény, ale blíže k němu přišel jen Honzík, který však nakonec dal přednost slavnostní potravě.
Ve volné přírodě žijí brtníci do 30 let, v zoo víc. Zahrada předloni přišla o nejstaršího medvěda v ČR, téměř čtyřicetiletého Pištu. „Ale už ta třicítka je kouzelný věk, takže Miky už je mezi rekordmany,“ řekl ošetřovatel.
Autor: Plzeňská zoo
Zdroj: ČTK
Zdroj foto: zoodvorec.cz
Dub 5, 2023 | Zvířata
Čeští vědci zatím nechtějí vypouštět do šumavské přírody další rysy. Neuvážený zásah by podle nich mohl narušit křehkou rovnováhu v populaci ohroženého zvířete. Rysové od svého vypuštění v Česku v druhé polovině 20. století sice ztratili zhruba čtvrtinu ze své genetické různorodosti, v poslední době se ale tento pokles zastavil.
Rysové byli v minulosti v Česku zcela vyhubeni. Jejich návratu pak významně pomohlo vypuštění v 70. a 80. letech na Šumavě a v sousedním Bavorském lese. Okraj druhé – původní karpatské – populace v současnosti zasahuje na území CHKO Beskydy na východě republiky. Získat informace o stavu obou populací této vzácné a skrytě žijící šelmy je pro vědce a ochranáře obtížné.
„Česko-bavorsko-rakouská populace byla stejně jako mnohé další reintrodukované populace v západní a střední Evropě založena z poměrně malého počtu vypuštěných rysů a je od ostatních populací izolovaná, což potvrdil náš výzkum,“ uvedla vedoucí genetického monitoringu rysa z AV ČR Jarmila Krojerová. Podle ní to může vést k vyššímu riziku páření mezi blízce příbuznými jedinci, a tedy k projevům škodlivých mutací. Hrozí omezení adaptivního potenciálu populace. Rysové se nebudou umět přizpůsobit změnám prostředí nebo mohou mít sníženou schopnost odolat novým nemocem.
Zásadní je pro vědce sledování genetické variability, která vypovídá o tom, zda je rysí populace aktuálně ohrožena a je potřeba do ní uměle zasahovat. „Ačkoliv naše výsledky potvrdily nízkou genetickou diverzitu populace, překvapivým zjištěním bylo, že ke ztrátě asi 25 procent genetické diverzity došlo v průběhu prvních 15 let po jejím založení a v posledních 20 letech se již populačně-genetické parametry moc nemění,“ uvedla Krojerová.
V západní a střední Evropě sílí snahy posilovat populace vypouštěním nových rysů odchycených v jiných oblastech nebo pocházejících z chovů v zoologických zahradách. Podle vědců ale zatím genetická data neukazují, že by byl takový zásah na Šumavě nutný a populaci by mohl spíše uškodit.
Na české straně hranice bylo v minulosti vypuštěno 17 rysů, na bavorské straně jich bylo méně než deset. Vědci míní, že populace je v lepším stavu než některé jiné, které rovněž vznikly vypouštěním zvířat, například dinárská ve Slovinsku a Chorvatsku. „Zde nízký celkový počet šesti navíc vzájemně příbuzných zakladatelů a legální lov po počátečním růstu populace pravděpodobně způsobil pokles genetické diverzity a velikosti populace pod kritickou hranici. Dostal tak tuto populaci do spirály, která může vést až k jejímu vymření,“ uvedli vědci. Proto jsou nyní ve Slovinsku a Chorvatsku vypouštění rysové odchycení na Slovensku a v Rumunsku.
V česko-bavorsko-rakouské populaci žije podle posledního sčítání zhruba 120 zvířat. Ohrožuje je pytláctví i stále častější srážky s auty. „Pro udržení dlouhodobé životaschopnosti populace v takto geograficky limitovaném prostředí, je třeba zlepšit průchodnost krajiny a pomoci tak přirozenému propojení s okolními populacemi, aby došlo k přirozenému genovému toku, a tím ke zvýšení genetické diverzity. Tak by se populace mohla stát zcela soběstačnou a dobře fungující,“ dodala Josefa Volfová z Hnutí DUHA Šelmy.
Rys ostrovid je největší kočkovitá šelma žijící na českém území. Je to plachá a samotářsky žijící šelma. Loví menší kopytníky. Svou kořist překvapuje rychlým útokem ze zálohy. Vyniká bystrým zrakem a má také výtečný sluch. Je chráněným druhem a patří mezi silně ohrožená zvířata.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
Dub 3, 2023 | Zvířata
Zoologové Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) prověřují údajná pozorování vlků, která lidé v poslední době začali ve větší míře zveřejňovat. Řadu lidí zaráží, že se někteří vlci chovají obezřetně, ale ne plaše. Podle odborníků je ale takovéto chování časté u mladých vlků, kteří opustili smečku a nemají zkušenosti dospělých jedinců. Až zestárnou, jejich smělé chování ustane. Zoologové národního parku na ověřování svědectví spolupracují s odborníky z Mendelovy univerzity v Brně.
„Před měsícem jsme informovali, že se Krkonoše opět stávají domovem vlka obecného. Díky médiím a sociálním sítím se nám za uplynulé čtyři týdny podařilo získat celou řadu pozorování jednotlivců nebo menších skupin vlků. Nejčetnější pozorování jsou v oblasti mezi Mladými Buky, Janskými Lázněmi a Rudníkem,“ uvedl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
Připomněl, že na blízká setkání vlků s lidmi je zaměřen mezinárodní projekt Life Wild Wolf. V ČR projekt koordinuje Miroslav Kutal z Mendelovy univerzity v Brně, který posuzoval i aktuální pozorování. „Vlci dnes žijí v celé Evropě včetně některých hustě zabydlených oblastí. Setkání lidí a vlků jsou tedy pochopitelně stále častější, a to i v Česku. Pozorování vlků na 30 až 40 metrů nejsou zcela běžná, proto je nutné jim věnovat zvýšenou pozornost,“ uvedl Kutal.
V případě, že by se ukázalo, že vlci přítomnost lidí vyhledávají cíleně, například proto, že u člověka očekávají potravu, šlo by podle něj o potenciálně rizikové chování. „V takových případech jsme připraveni zasáhnout. V případě vlků z okolí Rudníku se však zatím zdá, že to skutečně jsou smělí, trochu zvídaví dospívající jedinci, kteří člověka ignorují, ale nevyhledávají, jen okamžitě neprchají, pokud se ocitnou v jeho přítomnosti. V okolí míst pozorování jsme dohledali několik zbytků starších kořistí srnce, zatím vše tedy nasvědčuje tomu, že se živí svou přirozenou potravou,“ uvedl Kutal. Zoologové upozorňují, že lidé by měli být při setkání s vlkem obezřetní. Snížená míra plachosti podle nich neznamená, že jde o krotké a ochočené zvíře. Podle zoologů není ale strach na místě.
„Doporučujeme návštěvníkům Krkonoš, aby měli své psy na vodítku, a důrazně nedoporučujeme snažit se vlky krmit nebo jim ve volné přírodě zanechávat možnou potravu či zbytky lidského jídla,“ uvedl Drahný. Jednou z hlavních zásad při setkání s vlkem je ponechat mu únikový prostor. „Chcete-li ho zaplašit, stačí tlesknout, hlasitěji promluvit, aby vás vlk slyšel a uvědomil si, že jste člověk,“ uvedl Drahný.
Správa KRNAP žádá veřejnost o hlášení každého pozorování vlků v Krkonoších. Důležité je poskytnout informaci o místě setkání, ideálně s GPS souřadnicemi nebo puntíkem v nějaké mapové aplikaci, přesné datum, čas a poznatky o chování pozorovaného vlka. Takové hlášení lze zasílat emailem na info@krnap.cz nebo přes facebook jako zprávu na spravakrnap.
Vlk byl v Krkonoších vyhuben v první polovině 19. století, ale od roku 2018 se do nejvyšších českých hor začíná vracet.
Autor: KRNAP
Zdroj: ČTK
Bře 31, 2023 | Zvířata
V papouščí zoo v Bošovicích na Vyškovsku letos odchovali zatím 60 mláďat, například amazónky černotemenné či ary žlutokrké. Některé z nich už návštěvníci mohou vidět v expozicích. Zoo letos slaví 15. výročí založení. V sobotu je v plánu program ke dni ptactva. Zahradu tvoří kolem 110 prostorných voliér, k vidění je kolem 350 opeřenců v téměř 60 druzích. Převážnou část tvoří jihoameričtí papoušci, ale jsou tu také papoušci z Afriky či Austrálie.
„V loňském roce se nám podařilo odchovat od 30 druhů kolem 180 mláďat. Letos máme zatím 60 odchovaných mláďat,“ uvedl zakladatel zařízení Škrhák. Jde například o amazónky černotemenné, ary žlutokrké, ary malé, ary marakány či papouška senegalského.
Zoo láká například na nejmenší druhy papoušků – papoušíčky, chová jich šest druhů. „Návštěvníci mohou vidět nejmenšího papoušíčka na světě, což je papoušíček vrabčí velikosti krabičky od sirek, až po největší druh v zoo, což jsou metrové ary,“ uvedl Škrhák. Doplnil, že jako jediná zoo na světě odchovávají amazoňana nádherného.
Na sobotu ke dni ptactva chystají v zoo program pro návštěvníky, lidé s ptačím jménem budou mít vstup zdarma. V plánu je například vernisáž obrazů od dinosaurů k ptákům, kdy bude poprvé vystaven obraz prapapouška třetihorního, který létal na našem území před osmi miliony let. Pro sběratele bude k dispozici příležitostní poštovní razítko k 15. výročí založení zoo a příležitostní poštovní přepážka. V odpoledních hodinách je v plánu přednáška s názvem Opeření a inteligentní dinosauři.
Zoo leží asi 25 kilometrů od Brna. Jako zoologická zahrada dostala licenci pro činnost v roce 2008, pro veřejnost byla otevřena v létě 2011. Jejím přirozeným předchůdcem byla Farma Ara, kterou Škrhák založil v 80. letech. V loňském roce přivítala 300.000 návštěvníka.
Autor: Papouščí zoo v Bošovicích
Zdroj: ČTK
Bře 30, 2023 | Zvířata
Zaposlouchat se do pro lidské ucho neslyšitelných echolokačních hlasů netopýrů a vrápenců se budou moci letos návštěvníci Jeskyně Na Špičáku v Supíkovicích na Jesenicku. Ultrazvukové signály místních netopýrů zachytily speciální detektory, které je převedly do podoby slyšitelné člověkem. Jeskyně Na Špičáku bude první v Česku, která turistům nabídne poslech fascinujících signálů netopýrů při standardní prohlídce.
„Přemýšleli jsme o nějaké novince na letošní hlavní sezonu. O novince, která by pomohla labyrint zatraktivnit a posílit návštěvnost zejména mimo letní prázdniny. Zároveň jsme chtěli přijít s něčím, co jinde nemají. Náš podzemní labyrint je tou nejmenší zpřístupněnou jeskyní v zemi, je na poměrně odlehlém místě, má ale své jedinečné kouzlo. A díky tajuplným hlasům netopýrů by mohl ještě více získat na popularitě,“ vedoucí Správy Jeskyně Na Špičáku Andrea Švubová.
Echolokační volání netopýrů od 1. dubna uslyší návštěvníci v Dómu naděje, kde zaměstnanci Správy jeskyní ČR díky výborné akustice jednou za čas pořádají koncerty. Běžní turisté mohli akustiku těchto prostor zatím ocenit pouze při poslechu reprodukované hudby, kterou jim průvodci v závěru trasy pouštěli. Letos přibudou i hlasy netopýrů.
„Vybrali jsme letouny, které v jeskyni pravidelně potkáváme. Na prvním místě je to tedy vrápenec malý, náš nejčastější zimní spáč,“ uvedla Švubová. Další hlasy patří netopýru brvitému, velkému a také rezavému. Netopýr rezavý sice pod Špičákem nehibernuje, ale běžně se pohybuje v okolních lesích. „Každý hlas je originál, každý zní úplně jinak. A lidé si pod nimi mohou představit ledacos, třeba mlaskání, bubnující kapky deště nebo prskavky na narozeninovém dortu,“ podotkla průvodkyně Jeskyně Na Špičáku Soňa Cundrlová.
Reprodukované nahrávky hlasů vrápence a netopýrů se podařilo zaznamenat prostřednictvím takzvaných bat detektorů. „Právě ty převádějí dané zvuky do spektra slyšitelného lidským uchem. Místní letouni je tudíž nebudou vnímat a ani je nebudou nijak rušit v jejich běžných aktivitách,“ řekl Jiří Šafář z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR)
Detektoring je jedna z metod, kterou odborníci zkoumající netopýry využívají při své práci. „Žádný druh letouna není slepý, přesto hlavním nástrojem orientace v prostoru je echolokace,“ uvedl zoolog Vladimír Hanzal z AOPK ČR. Tuzemští netopýři a vrápenci vydávají chvěním hlasivek v hrtanu série krátkých ultrazvukových signálů, které vysílají otevřenou tlamou či nozdrami. Odrazy zvukových vln od překážek pak zachycují citlivým sluchem. Díky tomu získají ve tmě informaci o okolním prostoru i výskytu potravy, zejména hmyzu.
Jeskyně Na Špičáku je nejstarší písemně doloženou jeskyní v ČR, s historickými nápisy na stěnách datovanými k roku 1519. Jeskyně je turistům přístupná od roku 1885. Z dosud známé celkové délky 410 metrů návštěvníci procházejí 220 metrů chodeb a síní.
Autor: Správa Jeskyně Na Špičáku
Zdroj: ČTK
Bře 29, 2023 | Zvířata
Tělo nosorožce Súdána, který byl posledním samcem svého druhu na světě, bylo vystaveno v muzeu v Nairobi, informovala agentura DPA. Nejslavnější nosorožec severní bílý na světě se vrátil do Keni po pěti letech. Súdán uhynul v Keni v březnu 2018. Následně byl převezen do Česka, kde se odborníci postarali o jeho konzervaci. Od té doby byl vystaven v historické budově Národního muzea, před dvěma týdny ale vycpané tělo Súdána zamířilo zpět do africké země.
„Dermoplastický preparát Súdána nám bude neustále připomínat, že nás budou budoucí generace soudit, pokud nevynaložíme potřebné úsilí pro záchranu ohrožených druhů,“ uvedla keňská ministryně cestovního ruchu Peninah Malonzaová. Jménem keňské vlády poděkovala Česku, Německu i Itálii za spolupráci i za zkoumání nových vědeckých metod, jak zachránit tento druh nosorožce před vyhynutím.
Nosorožec severní bílý je považován za nejvzácnějšího velkého savce na světě. V letech 1975 až 2009 byl Súdán k vidění v Zoo Dvůr Králové. Pak se vrátil do Afriky za účelem dalšího rozmnožení, to se ale nezdařilo. Mezitím uhynula další zvířata včetně Nabiré, jediné samice do té doby žijící ještě v Evropě.
Nyní zůstaly již jen dvě samice, Súdánova dcera Najin a vnučka Fatu. Obě žijí v Keni.
Původně přitom žili tito nosorožci i v Súdánu, Ugandě či Čadu. Druh nosorožec severní bílý se tak považuje téměř za vyhynulý a vědci se pokoušejí získat potomky pomocí pohlavních buněk, které pocházejí mimo jiné i od Súdána.
Autor: Agentura DPA
Zdroj: ČTK
Zdroj foto: Flowee.cz
