Říj 11, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Do Česka se každoročně vrátí pouze desítky dospělých lososů, kteří migrují z moře do sladkovodních řek, aby se zde rozmnožili. Největší překážkou jsou pro ně jezy a další uměle vytvořené překážky na tocích řek. Počty vracejících se lososů jsou posledních zhruba 20 let stejné. Rybáři o návrat lososa na území Česka usilují opět již od roku 1998 a dodnes uměle vysadili přes 4,1 milionu plůdku. První návrat dospělého lososa se potvrdil v roce 2002 v řece Kamenici v Ústeckém kraji, lososi tam připlouvají z moře přes Labe.
„Problém celého projektu je v migrační průchodnosti,“ řekl jednatel Severočeského územního svazu Českého rybářského svazu Tomáš Kava. Svaz uvedl, že od ústí Labe do moře je na území Německa jedinou významnou překážkou plavební komora u Hamburku, kde je několik rybích přechodů, které jsou ale aktuálně částečně neprostupné. Pro migraci lososů je však velkým problémem množství staveb na území ČR na Labi a jeho přítocích.
Ryby se podle Kaly kvůli uměle vybudovaným překážkám na řece Kamenici dostanou jen zhruba 1,5 kilometru za obec Hřensko k prvnímu jezu v Edmundově soutěsce. Svaz také upozorňuje na to, že rybí přechody v ČR jsou často bez vody kvůli provozu turistických pramic. Podobná situace je také na Ploučnici.
Kava řekl, že v počátcích projektu rybáři očekávali, že by mohla populace vracejících se lososů rychle narůstat. V následujících letech se ale vracely pouze desítky kusů, což je stav, který přetrvává dodnes. Upozornil zároveň na to, že většina dospělých lososů, které do Česka doplují z moře, aby se zde vytřeli, na našem území brzy uhyne. Rybáři pozorují, že velké množství ryb má menší zranění, do kterých brzy pronikne infekce a ryby již nezvládnou stovky kilometrů dlouhou cestu zpět do moře. Kava uvedl také, že z plůdku vysazeného na jaře se dvou let života dožije pouze zhruba deset procent vysazených ryb, které odplují do moře.
Podle Kavy snahy o záchranu lososa a podporu jeho populace začaly již v 19. století, v první polovině 20. století se však snaha o záchranu lososa na českém území postupně spíše utlumovala a velký vliv na populaci měly hlavně intenzivní rybolov, stavební činnost na řekách a zhoršující se kvalita vody. „Přibližně v polovině 20. století zmizel z našeho území,“ řekl.
Český rybářský svaz v severních Čechách navázal na iniciativu usilující o návrat lososa do Labe, která v 90. letech vznikla v Německu. Prvních 10.000 kusů rybáři vysadili v Kamenici. Během dalších let vysazovali až 300.000 kusů za rok. V posledních letech je to podle Kaly zhruba 40.000 ročně, což rybáře stojí asi 160.000 Kč bez dopravy a dalších nákladů a lze očekávat, že příští rok budou ceny vyšší. Rybářský svaz v minulosti na vysazování plůdku čerpal dotace, v posledních letech však návrat lososa již financoval z vlastních prostředků. Nyní projekt získal soukromého sponzora.
Autor: Český rybářský svaz
Zdroj: ČTK
Říj 5, 2022 | Zvířata
Dvě mláďata ibisů skalních odchovaná v letošním roce v ostravské zoo posílí populaci těchto vzácných ptáků ve Španělsku. Zoo je bezplatně poskytla v rámci repatriačního projektu. Celkově už jich takto věnovala 16, většina z nich létá ve volné přírodě, řekla mluvčí zahrady Šárka Nováková.
„Ibis skalní je jedním z nejohroženějších ptačích druhů. Ve volné přírodě se vyskytuje pouhých asi 250 dospělých jedinců. Vypouštěním mladých ptáků odchovaných v zoologických zahradách je možné posílit divokou populaci a pomoci zachránit daný druh před úplným vymizením z planety,“ připomněla Nováková.
Jedním z projektů na záchranu vzácných ibisů skalních je mezinárodní repatriační projekt v jižním Španělsku. „Jeho cílem je obnova volně žijící populace kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie. Je do něj zapojena i Zoo Ostrava spolu s dalšími 20 zoologickými zahradami sdruženými v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií,“ řekla Nováková.
Ostravská zoo chová ibisy skalní od roku 2008, od té doby se v ní podařilo odchovat 36 mláďat. V letošním roce měly dva páry ibisů po jednom mláděti. Od roku 2017 je zahrada zapojena do repatriačního projektu, do něhož zdarma poskytuje přirozeně odchovaná mláďat.
„Letos k nim přibyla další dvě – samec a samice. Obě mláďata byla přirozeně odchována svými rodiči, což je základní předpoklad, aby mohla být vypuštěna do přírody,“ doplnila mluvčí. Mláďata budou až do doby vypuštění pobývat ve Španělsku v rozletové adaptační voliéře spolu s ostatními ibisy z jiných zoologických zahrad. „Ještě ale není jisté, zda některý z nich nezůstane v chovatelské základně projektu,“ podotkla mluvčí.
Ibis skalní se v minulosti vyskytoval v Evropě, a to ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, Španělsku či Itálii, ale také v severní Africe a na Blízkém východě. Kvůli ztrátě přirozeného prostředí, ilegálnímu lovu a kladení otrávených návnad byl na mnoha místech vyhuben. Koncem 20. století se objevily další hrozby jako používání insekticidů a elektrické vedení. Aktuálně žije 95 procent světové populace v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku.
Autor: Správa CHKO Jeseníky
Zdroj: ČTK
Říj 3, 2022 | Zvířata
Lesy ČR odchovaly a vypustily v Beskydech do přírody 14 tetřevů. Pokračují tak v projektu, jehož cílem je podpořit a zachránit populaci tetřeva hlušce v této oblasti. Zástupci Lesů ČR to dnes řekli novinářům v odchovně tetřevů v osadě Řepčonka v Krásné na Frýdecko-Místecku. V Česku je tetřev velmi vzácný. Nepočetná populace žije jen na Šumavě a díky odchovně Lesů ČR se rozšiřuje v Beskydech. Za posledních šest let tam podnik vypustil do přírody na Travném 73 tetřevů.
Lesní správce z Frýdku-Místku Tomáš Peka řekl, že předtím se populace tetřevů odhadovala na nula až 20 na celém masivu Beskyd i se slovenskou stranou. „Teď odhadujeme, že by jich v přírodě v nejbližším okolí mohlo být 20 až 30,“ řekl Peka.
Projekt by měl trvat desítky let. Z vypuštěných tetřevů přežije podle správce méně než polovina, a návrat tetřeva do Beskyd je tak zatím závislý na tom, co podnik vypustí. Tetřevi musí čelit místním predátorům, nejsou zvyklí na turismus a také mohou odletět i do značné vzdálenosti. „Proto je důležité, abychom ta vypouštění neustále opakovali,“ řekl Peka.
Tetřeví hejno v odchovně v Řepčonce nyní čítá devět slepic a pět kohoutů. Původní ptáci pocházeli z odchovny ve Visle v polské části Beskyd, kde tetřevy odchovávají od roku 2004. „Přistavujeme další voliéry, abychom mohli rozšířit chovné hejno. Získat nové tetřeví jedince není úplně snadné, ale když by to šlo, tak troufnu si říct, že bychom zvládli o deset slepic víc. Mohli bychom pak mít více mláďat, kterými bychom mohli lépe podpořit populaci v přírodě,“ řekla pracovnice odchovny Adéla Jonáková.
Celý rok se v Řepčonce točí kolem odchovu mláďat.
„Začíná to zhruba v únoru tokem tetřevích samců. V průběhu toku jsou slepice vpouštěny do hnízdních voliér, kde můžou téměř přirozeně zahnízdit. Vytvoří snůšku, sedí na ní zhruba necelý měsíc a poté vyvádí mláďata. My to všechno monitorujeme kamerovým systémem. Po vylíhnutí mláďat jsou přesunuti na nějakou dobu do boxu, aby byla mláďata a v suchu,“ popsala Jonáková.
V chovném zázemí pobývají ptáci zhruba dva měsíce a pak se na měsíc přesunou do aklimatizační voliéry přímo na Travném. Odtud jsou ve věku tří až čtyř měsíců vypouštěni do volné přírody.
Mláďata se v odchovně snaží krmit co nejpřirozenější potravou. „Mají v boxech trvale přístup k čerstvým větvím smrku, buku, vrby, jívy, případně borovice. Dále mláďatům dovážíme borůvčí a mají tam také trvale k dispozici mražené borůvky nebo, pokud máme, čerstvé,“ řekla Jonáková.
Zajišťování stále čerstvé potravy je podle ní časově i personálně poměrně náročné. „Je to ale jejich přirozená potrava a my potřebujeme, aby tetřevi po vypuštění automaticky hned věděli, co mají zobat, takže nám to za to stojí, protože víme, že ti jedinci jsou pak vitální a životaschopní,“ řekla Jonáková.
Lesy ČR se chtějí zaměřit i na osvětu, a proto připravují edukační místnost. V plánu mají také telemetrické sledování vypuštěných tetřevů, takže by jim do budoucna rádi instalovali vysílačky. „Snažíme se neustále zdokonalovat hnízdní voliéry, aklimatizační voliéry a třeba i vybudovat nějakou mobilní aklimatizační voliéru, kterou bychom přemisťovali z místa na místo podle potřeby,“ řekla Jonáková.
Na Travném se podnik snaží co nejvíce přizpůsobit hospodaření. „Je tam několik rezervací, které dohromady dávají téměř 200 hektarů, a zbytek masivu je v omezené formě hospodaření. Rozvolňujeme tam porosty, abychom tam dostali více nejenom borůvky, ale i více třeba jeřábů, více břízy, prostě jiných listnatých dřevin, které tetřevovi vyhovují,“ řekl Peka. S Klubem českých turistů Lesy ČR domluvily zrušení turistických značek, které dřív na Travný vedly. „Tím pádem se tam o 95 procent zmenšil tlak turismu. Je to taková, řekl bych, dohoda s veřejností, že masiv Travného slouží přírodě, nejenom tetřevovi, protože díky tetřevovi tam chráníme i jiné druhy živočichů i rostlin,“ řekl Peka.
Autor: Lesy ČR
Zdroj: ČTK
Říj 1, 2022 | Zvířata
Velkému zájmů dospělých i dětských návštěvníků se dnes těšila první mezinárodní výstava exotických ježků ve Staré aréně v Ostravě. Kromě toho, že si některé ježky mohli pohladit, se o nich lidé dozvěděli i řadu zajímavostí – například, že ježek se neobejde bez kolotoče a že se při něm člověk moc nevyspí.
K vidění byly čtyři desítky afrických trpasličích (Pygmy) ježků, jednou z vystavovaných kategorií byli i ježci ušatí. Organizátorka výstavy Simona Linková řekla, že jde o domácí ježky, kteří se ve volně přírodě nevyskytují. Oproti ježkům z české přírody jsou menší a jsou i mazlivější.
„Vyloženě se vyšlechtili na to, aby byli doma. Tenhle ježek nehibernuje, takže ve volné přírodě by ani nepřežil. Je to čistě domácí terarijní zvířátko,“ řekla Linková. Pro některé chovatele podle ní bývá náročné, že je to hmyzožravec. „Musí se vypořádat s tím, že si pořídí ježka, ale zároveň i červy, sarančata, šváby a podobně. Je mu potřeba se přizpůsobit. Je to noční zvířátko, takže přes den můžete být v práci a v noci se mu můžete věnovat, ale zároveň dělá i docela bordel, může dělat hluk, nevyspíte se. Není úplně ideální ho mít v ložnici,“ řekla organizátorka výstavy.
Exotičtí ježci potřebují v místnosti teplotu minimálně 22 až 26 stupňů. „Potřebuje hladké plochy, terárium, někdo třeba upravuje skříně z Ikey nebo akvária, plastové boxy. Rozhodně kvůli průvanu nesmí do klece. Minimální velikost ubikace je metr na půl metru. Potřebuje hlavně kolotoč. Ježek uběhne až deset kilometrů za noc, takže potřebuje opravdu veliký pohyb,“ řekla Linková.
Pro děti se podle ní ježek moc nehodí. „Potřebuje mít svůj klid. Ne každý je povaha na výstavy, vybíráme sem ty hodné, kteří se nechají pohladit. Ale samozřejmě má ostré bodliny, dokáže i kousnout, když se mu něco nelíbí,“ řekla Linková.
Chovatelů v Česku podle ní přibývá, je jich přes 50. Hodně jich je ze středních Čech, kde se výstavy ježků konají častěji. Organizátorka řekla, že její kamarád a předseda spolku Stará aréna Daniel Hrabovský sám ježky chová, a tak využila možnosti představit exotické ježky i v Ostravě. Kromě tuzemských přijeli i chovatelé ze Slovenska, Polska a Maďarska.
Hrabovský řekl, že ježky objevil na Fauna trzích a hned se do nich zamiloval. Zjistil ale, že ježci na trzích často pocházejí z množíren a trpí různými nemocemi. Seznámil se pak lidmi z chovných stanic a vedlo to až k první ostravské výstavě. Hrabovský nyní má dva ježky – jednoho přímo z chovné stanice, druhý je nejspíš z nějaké množírny a někdo ho nechal v krabici před zverimexem.
„Nejsou to mazlíčci úplně pro všechny. Musí se s nimi fakt strávit hodně času. Bývají protivní, ježek píchá. Když nechce, tak samozřejmě ne, bývá milý. Ale nejnáročnější je čas, protože ježek si musí zvyknout na člověka a musí se tomu fakt dát péče,“ řekl Hrabovský. Vedoucí slovenského klubu chovatelů Katarína Urbanová řekla, že zájemců o etický chov ježků přibývá.
„Problém množíren je stejný jako u psů a koček. Začíná se ale dělat větší osvěta a lidé se více obracejí na etické chovatele, kteří si genetiku hlídají,“ řekla Urbanová. Výstava v Ostravě byla soutěžní a Urbanová posuzovala několik kategorií. „Existuje oficiální standard stejně jako u psů a koček. Posuzuje se od stavby těla, přes stav, v jakém je ježek všeobecně, jeho kondice, až po povahu, jak reaguje na člověka. Každá sekce má svůj počet bodů, které se přidělují, nebo strhávají,“ řekla Urbanová.
Autor: Simona Linková
Zdroj: ČTK
Zář 29, 2022 | Zvířata
Milion ptáků ročně zahyne v Česku po nárazu do prosklené překážky. Vyplývá to z odhadů tuzemských ornitologů. Česká společnost ornitologická (ČSO) proto žádá veřejnost o pomoc s mapováním rizikových míst. Osvětová akce Týden skleněného zabijáka bude od 3. do 9. října, sdělila dnes ČSO v tiskové zprávě. Pomáhat lze ale celoročně.
Říjnová akce má zpřesnit poznatky o počtu smrtících incidentů a posílit jednání s majiteli problematických objektů. Pro ptactvo jsou podle ČSO nebezpečné třeba zrcadlící pláště obchodních center a moderních výškových domů, průhledné spojovací krčky budov či prosklené stěny zastávek.
„Náraz do prosklené plochy patří vedle sražení autem a úhynu na drátech a sloupech vysokého napětí k nejčastějším důvodům, proč u nás divoce žijící ptáci hynou. Problém ale není tolik viditelný. Zatímco mrtvé ptáky na silnicích nebo pod vysokým napětím vidíme často, opeřence, kteří zahynou po nárazu do skleněné plochy, úklidové čety velmi rychle odstraní. Jde o neviditelný, ale velký problém,“ uvedl za ČSO Lukáš Viktora.
Viktora vysvětlil, že průhledné sklo, třeba plášť zastávky či protihluková stěna u dálnice, nedokáže pták zaznamenat jako překážku a narazí do ní v plné rychlosti. U plášťů budov je pak nebezpečné, že zrcadlí buď oblohu nebo okolní zeleň. „Stávají se tak pro ptáky neviditelnými a poskytují fikci možného průletu,“ podotkl Viktora, který se zabývá ochranou ptactva ve městech.
„Stačí obejít skleněné plochy v okolí. Když pak lidé najdou zabitého nebo zraněného ptáka, je důležité zadat informace o nálezu – datum, čas, místo a fotodokumentaci – do databáze birds.cz,“ popsala Gabriela Dobruská, která má osvětovou akci na starost. Podle Viktory mohou lidé mapovat riziková místa celoročně. „Uvítáme i zpětná hlášení a především průběžná, která nám řeknou, že na konkrétní budově opakovaně dochází k nárazům ptáků do skel. Z dosavadních zkušeností při jednání s majiteli a provozovateli nebezpečných skleněných ploch víme, jak je důležité mít data, o která se můžeme opřít,“ sdělil ornitolog.
Experti zdůraznili, že rizikové plochy lze zabezpečit. „Silueta jednoho dravce nefunguje. Ze všeho nejdůležitější je zajistit, aby ptáci měli možnost včas si prosklených ploch všimnout a bezpečně se jim vyhnout. K tomu slouží například barvy na sklo, samolepící fólie nebo samolepky s nejrůznějšími motivy,“ popsal Viktora. „Na tvaru ani barvě nezáleží, musí být ale maximálně deset centimetrů od sebe a z vnější strany – jinak by v případě zrcadlení nebyly vidět,“ dodal. ČSO také pořádá semináře o ochraně ptáků, které cílí na architekty, stavaře, projektanty i úředníky.
Po nárazu do skla podle vědců umírají jak malí pěvci, tak i větší draví ptáci, včetně poštolek či krahujců. Ornitologové uvedli, že po celém světě ročně v důsledku těchto nehod uhynou až dvě miliardy ptáků. Po nebezpečných místech budou od 3. do 9. října pátrat také lidé v zahraničí, v rámci akce Global Bird Rescue, které je ta tuzemská součástí.
Autor: ČSO
Zdroj: ČTK
Srp 26, 2022 | Zvířata
Noční pronikavé hvízdání na městských sídlištích, ale i v zahradách domů překvapilo v těchto dnech obyvatele Přerova. Naříkavé zvuky mají podle ornitologů na svědomí mláďata kalouse ušatého, který se usídlil například v Žižkově ulici či na sídlišti Osmek. Hvízdání musejí zdejší obyvatelé vydržet ještě pár dní, než mláďata přestanou žadonit o potravu. Netradiční pronikavé zvuky zažili loni i obyvatelé místní části Penčice, kde se usídlil chřástal polní.
Kvůli pronikavému nočnímu hvízdání na sídlišti se v posledních dnech na ornitology obrátila řada Přerovanů. „Sovy se většinou chovají velmi tiše, a proto lidé netuší, že žijí i v těsné blízkosti domů, v zahradách, a dokonce i na městských sídlištích. Výjimkou jsou mladí kalousi ušatí, kteří se po opuštění hnízda rozletí do okolí a žadoní o potravu od svých rodičů. Z různých stran je potom slyšet opakované a vytrvalé, naříkavé hvízdání,“ uvedl místopředseda Moravského ornitologického spolku Jiří Šafránek.
Kalous ušatý je tuzemskou nejobvyklejší sovou, která hnízdí v polních remízcích, v sadech a zahradách. Vlastní hnízdo si nestaví, protože hnízdí ve starých hnízdech dravců, vran a strak. Kalousi začínají hnízdit velmi brzy, často již koncem zimy. Samice snáší tři až sedm vajec, na nichž sedí 28 dní. Mladí kalousi opouští hnízdo po měsíci od narození, ale ještě další dva až tři týdny je rodiče krmí a učí lovit. „V té době jsou nejvíce slyšet, ale jen málokdo je viděl. Ve dne jsou totiž ukrytí v hustých větvích převážně jehličnatých stromů,“ doplnil Šafránek.
O zvukovou kulisu se loni v přerovské místní části Penčice postaral silně ohrožený chřástal polní. K překvapení ornitologů si pro svůj pobyt vybral zahradu jednoho z místních obyvatel, zcela nezvykle u zastavěné části obce. Chřástal na sebe upozornil sám – dva týdny nenechal obyvatele Penčic spát, především za soumraku a v noci vydával opakující se pronikavý zvuk.
Autor: Moravský ornitologický spolek
Zdroj: ČTK
Srp 23, 2022 | Zvířata
Záchranné stanice letos zatím přijaly 18.425 zvířat, loni jich bylo za stejné období 19.500. Přibývá divokých holubů hřivnáčů, jichž se do stanic dostalo téměř osm stovek. Podle Petra Stýbla z Českého svazu ochránců přírody, která koordinuje Národní síť záchranných stanic, se letos výrazně snížila výše darů na provoz stanic. Dosud podle Stýbla záchranné stanice převzaly 783 holubů hřivnáčů, za celý rok 2021 jich bylo 1185. Ochranář uvedl, že hřivnáči se v posledních letech dostávají do stanic stále častěji proto, že tento lesní druh postupně proniká do měst po celé Evropě.
„Jinak jsou výkyvy závislé hodně na počasí – velká vedra v červenci vedla k většímu množství přijatých mláďat rorýse obecného, velké deště a vichřice vedou k růstu přijatých mláďat ze zničených hnízd – hrdliček, holubů hřivnáčů, čápů bílých,“ popsal Stýblo. Velkým problémem podle Stýbla zůstává, že lidé nosí do záchranných stanic mláďata, která nepotřebují pomoc. Typicky jde o malé zajíce, kteří se nesmí odnášet z hnízda, kde je v prvních dnech jejich života samice navštěvuje jen krátce, aby je nakojila. Záchrannou stanici by naopak měli lidé kontaktovat v případě, kdy mládě přinese pes či kočka a není jasné, odkud pochází.
„V tomto roce již bylo přijato 655 zajíců, z toho 634 mláďat,“ upřesnil. Za celý loňský rok se do záchranných stanic dostalo 417 malých zajíců, z nichž 207 zahynulo. Stýblo dodal, že lidé často zbytečně nosí do stanic i další mláďata – zejména srnce evropského a mnoha druhů drobných ptáků. „Netuší, že si jich nemají všímat a kradou je jejich rodičům,“ uvedl. Nejčastěji přinášeným druhem byl loni v záchranných stanicích ježek západní – konkrétně stanice převzaly 3462 jedinců. Letos jich podle Stýbla stanice přijaly 512. Podotkl však, že ježčí sezóna teprve začne.
Stýblo upozornil, že klesla výše darů od veřejnosti na provoz stanic. Právě dary jsou přitom podle něj druhý největší zdroj financování záchrany zvířat v nouzi. „Za první půlrok sice početně darů ve sbírce Zvíře v nouzi neubylo, ale výrazně se zmenšily částky, které lidé darují. Za první pololetí se ve sbírce vybralo o 1,5 milionu Kč méně, než tomu bylo za stejné období loni. Tento stav není dlouhodobě udržitelný,“ sdělil Stýblo. Podotkl, že záchranné stanice jsou dlouhodobě podfinancované. „Na provoz potřebují 80 milionů korun, stát jim dává 20 milionů, zbytek si musí sehnat samy,“ dodal.
Národní síť záchranných stanic čítá přes tři desítky zařízení po celém Česku. Na sbírku Zvíře v nouzi lze přispět přes web nebo na účet 33553322/0800.
Autor: ČSOP
Zdroj: ČTK
Srp 17, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Kriticky ohrožený sysel obecný se poprvé po 50 letech objevil v národním parku Podyjí. Pomohla k tomu pastva divokých koní na havranické pastvině. Díky koním se podařilo obnovit krátkostéblé trávníky, které jsou biotopem syslů, uvedl dnes v tiskové zprávě Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR. Podle zjištění se sysel v místě i rozmnožuje.
Sysli přišli na Havranické vřesoviště z několik set metrů vzdálené lokality u obce Hnanice. „Není náhoda, že našli vhodný biotop právě na havranické pastvině. Díky divokým koním zde totiž byly obnoveny krátkostébelné trávníky, které jsou jejich biotopem,“ řekl Jirků.
Divocí koně spásají vřesoviště od roku 2018, kdy tam byly husté vysokostéblé trávníky, které jsou pro sysly jsou zcela neobyvatelné. Pastva však lokalitu po několika letech proměnila a vytvořila vhodné podmínky nejen pro sysly, ale také vzácné květiny jako koniklece. Samovolné osídlení Havranického vřesoviště sysly považují odborníci za významný moment týkající se záchrany tohoto druhu. Sysel se dnes může podle nich šířit jen tam, kde je zachovaná drobná krajinná mozaika s mezemi, remízky, polními cestami či pastvinami. Většina lokalit se syslem je v ČR vzájemně izolovaná. V případě zmenšování populace je potřeba počet syslů doplnit jedinci z chovů ze záchranného programu.
Sysli se v lokalitě Podyjí také rozmnožují.
„Při letním monitoringu, který provádí Muzeum Karlovy Vary a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, se po jarním objevu syslích nor podařilo prokázat i úspěšnou reprodukci syslů. Pozorován byl jeden vrh mláďat. Celkově odhadujeme, že v ohradě divokých koní žije do deseti syslů. Klíčové pro další vývoj zdejší malé kolonie bude úspěšné přezimování do jara. To budeme moci vyhodnotit až na jaře příštího roku,“ uvedla Tereza Brzobohatá z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která program na záchranu sysla v České republice koordinuje.
Přežití nově vznikající kolonie syslů nebude kvůli extrémním klimatickým podmínkám snadné. „Letos nemají sysli vůbec jednoduchý život. Havranické vřesoviště podobně jako celý region čelí velkému suchu. Vegetace zdejších luk a vřesovišť vlivem sucha v kombinaci s vlnou extrémních veder uschla tak rychle, že neměla šanci zareagovat,“ uvedl Robert Stejskal, který má ve Správě národního parku Podyjí na starosti péči o nelesní biotopy.
Podle něj člověk zelenou rostlinu téměř nepotká. „Sysli se tak musejí za potravou vydávat daleko od nor, což je vystavuje nebezpečí ze strany predátorů. Není tak vůbec jisté, že si sysli zvládnou vytvořit dostatečné tukové zásoby na zimu a svůj první rok na Havraníkách vydrží,“ dodal Stejskal.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
Srp 10, 2022 | Zvířata
Ministerstvo zemědělství (MZe) odmítlo kritiku senátní komise pro rozvoj venkova, která požaduje změnu vyhlášky upravující dobu lovu spárkaté zvěře, hlavně mláďat a samic daňků a jelenů, které lze do dvou let věku lovit celoročně. Komise to označila za neetické. Ministerstvo uvedlo, že doby lovu představují pouze možnost, nikoliv povinnost uživatelů honiteb, a vyhláška je časově omezená do konce března 2025. MZe to dnes uvedlo v tiskové zprávě s tím, že doby lovu byly upraveny na základě požadavků zemědělsky a lesnicky hospodařících podniků.
Požadavek na změnu vyhlášky oznámil ve středu předseda senátní komise Jiří Vosecký (SLK), podnět ke změně dal Václav Chaloupek (STAN). Vyhláška se změnila přede dvěma lety za působení ministra Miroslava Tomana (ČSSD), důvodem byla snaha o regulaci přemnožené zvěře. Umožňuje lovit mláďata spárkaté zvěře jako jsou mláďata jelenů, daňků nebo muflonů.
Chaloupek to označil za „neetické, barbarské a nelidské“ a komise doporučila upravit dobu lovu kolouchů a daňčat od 1. září do 31. května a u laní a daněl od 1. září do 15. února. Ministerstvo uvedlo, že vyhláška umožňuje uživatelům honiteb reagovat na místní situaci a podle potřeby i v souladu s jejich svědomím a mysliveckou etikou mláďata lovit. Jde především o mláďata z předchozího roku, která se ještě nezapojila do rozmnožování. MZe upozornilo na to, že ostatní věkové skupiny mají pevně stanovené doby lovu. „Rozšíření doby lovu dává s ohledem na místní podmínky možnost lovit zvěř v delším časovém období, ale uživatelé honiteb nemají povinnost ho beze zbytku využít,“ uvedlo.
Resort se také ohradil proti kritice senátorů možnosti lovit samice zvěře v nejvyšším stavu březosti a v době kladení mláďat. Uvedl, že vyhláška umožňuje lovit laně do 15. ledna a k jejich oplodnění dochází v září. „V době do 15. ledna se tedy již po desetiletí ve většině zemí Evropy loví březí samice a za neetické či nemyslivecké to nikdo nepovažuje,“ uvedlo ministerstvo.
Na velké škody v lesích způsobované přemnoženou vysokou zvěří upozorňují odborníci dlouhodobě. Podle statistiky zpracované Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů z kontrolních stanic v lesích působí stále se zvyšující stavy zvěře velké škody hlavně na mladých stromech. Ústav v květnu upozornil na to, že na většině lokalit dochází při obnově lesních porostů k úbytku stromů nadměrným poškozením zvěří.
Zvěř podle statistiky zničí v průměru 15 procent stromů na plochách, kde se obnovuje lesní porost. Data také ukázala, že na volné ploše lesů bylo v průměru o 13,4 procenta méně druhů dřevin než na oplocené ploše.
Autor: MZe
Zdroj: ČTK
Srp 8, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Větší rozšíření zubrů, divokých koní nebo praturů by podle vědců mohlo bránit vzniku požárů v krajině. Velcí kopytníci totiž spásají porosty, na nichž se na loukách oheň rychle šíří. V tiskové zprávě to dnes uvedli zástupci společnosti Česká krajina.
„Postupující klimatické změny směrem k suššímu a teplejšímu počasí a současné zarůstání krajiny vytváří nebezpečnou kombinaci. Krajina se stává vlivem dlouhodobého sucha a vzrůstajícího množství paliva v podobě usychající vegetace hořlavější. Pastva velkých kopytníků je velmi účinným nástrojem k odstraňování zejména travních porostů, kterými se oheň dobře šíří. Ať už jde o plochy se starou, suchou trávou, takzvanou stařinou, nebo o křoviny,“ uvedl Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích.
Protipožární ochranu mohou velcí kopytníci podle něj zajistit zejména v přírodních rezervacích, ale také v bývalých i aktivních vojenských prostorech. V zahraničí zubři dlouhodobě žijí například v největším polském vojenském prostoru Drawsko v Západním Pomořansku, který ke svým cvičením často využívají i armády NATO.
„Výhodou pastvy velkých kopytníků je, že v porovnání s jinými metodami péče o krajinu i protipožární prevence je velmi levná, a hlavně dlouhodobě funkční bez potřeby dalších investic. Preventivně totiž předchází jedné z hlavních příčin požárů, nadbytku suché bylinné biomasy v krajině. Navíc zvyšuje biologickou rozmanitost území a podporuje schopnost krajiny zadržovat vodu,“ uvedl Dalibor Dostál z ochranářské společnosti Česká krajina.
Vědci tak reagují na současnou situaci v národním parku České Švýcarsko. Hasiči tam přes dva týdny likvidují rozsáhlý požár a zásah podle odhadů bude stát stovky milionů korun. Jde zřejmě o největší požár v historii České republiky. Také ve vojenských újezdech pravidelně hoří a škody tam dosahují milionových částek. Například v prostoru Libavé hořelo koncem července a také v roce 2019.
Organizace Česká krajina dlouhodobě usiluje o návrat zubrů, divokých koní nebo praturů do volné přírody. Stojí například za projektem rezervace ve středočeských Milovicích, kde na otevřené stepi žije více než sto velkých kopytníků.
Autor: Česká krajina
Zdroj: ČTK
