O vánočních svátcích se mohou vlastníci zahrad zapojit do soutěže v pozorování ptáků. V pátek startuje zimní kolo soutěže Živá zahrada, kterou pořádá Český svaz ochránců přírody (ČSOP).
Smyslem soutěže je obohatit uživatele zahrad o nové poznatky z přírody a života divokých zvířat. Pořadatelé se zároveň snaží vytvořit kvalitnější životní podmínky pro zvířata, třeba pro motýly, žáby, ptáky nebo ježky, kteří na zahradách mohou najít potravu, bezpečný úkryt či místo pro rozmnožování.
Zúčastnit se může kdokoliv se zahradou, například i školy. Těch nyní soutěží více než 50. V předem určené prosincové a květnové dny pak mají účastníci za úkol přilákat na svou zahradu co nejvíce divokých zvířat a svá pozorování zaznamenat do mapovací karty. Na základě shromážděných dat se jim sčítají body. Hodnotí se i snaha zahradu co nejvíce oživit. Titulu Živá zahrada mohou úspěšní soutěžící dosáhnout nejdříve po třech letech.
Soutěž vznikla v roce 2004, jejím zakladatelem je ČSOP. Zájemci se mohou přihlásit na webových stránkách zivazahrada.cz. V minulých kolech se zjistilo, že z ptáků se nejčastěji v zahradách vyskytují sýkory koňadry. Nasbírané informace dále ukazují například návrat vrabce domácího nebo vlaštovky obecné do České republiky a také úbytek zvonka zeleného.
Ochránci přírody objevili v trusu velkých kopytníků v přírodní rezervaci v bývalém vojenském prostoru v Milovicích na Nymbursku plasty. Mohou jim způsobit zdravotní komplikace. Plasty se do potravy kopytníků dostaly z nedaleké skládky komunálního odpadu v Benátkách nad Jizerou. Podle starosty Benátek nad Jizerou Karla Bendla (ODS) plasty v rezervaci nepocházejí z benátecké skládky, ale zřejmě jsou z pozůstatků černých skládek v okolí.
„Zkonzumování plastového sáčku může zhoršit průchodnost trávicího traktu zvířat a způsobit jim závažné zdravotní komplikace,“ uvedl Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Plasty objevili ochránci přírody při rozboru trusu kopytníků, který dělají při zjišťování přítomnosti parazitů.
Podle ředitele ochranářské společnosti Česká krajina Dalibora Dostála se plasty do rezervace dostaly ze zhruba kilometr vzdálené skládky komunálního odpadu v Benátkách nad Jizerou, kterou provozuje společnost AVE. „Zté při silnějším větru odlétávají igelitové tašky, mikrotenové sáčky, lehké plastové obaly na spotřební elektroniku, etikety z PET lahví a další plastový odpad,“ uvedl. Stopy plastu podle něj ochránci objevili v menším množství již v předchozích letech, poslední dva až tři roky se ale podle něj kvůli zvětšování skládky situace zhoršuje.
„Skladba skládky probíhá podle povolení, její činnost je monitorována ze strany města, kraje a české inspekce životního prostředí. Její životnost byla stanovena na počátku množstvím uloženého odpadu a poté bude rekultivována,“ uvedl Bendl. Skládka podle něj vznikla, aby zabránila černému skládkování. „Nepokládám za možné, aby se odpad z evidované skládky dostal až do rezervace, naopak to budou plasty právě z pozůstatků těch černých skládek,“ doplnil.
Plast může na zvířata podle Dostála působit dlouhodobě. „Zatím nemáme konkrétní případy zdravotních komplikací, ale to neznamená, že na ně už nepůsobí,“ uvedl. S úklidem rezervace pomáhají ochráncům celoročně dobrovolníci. „Je to práce velmi nepříjemná, protože igelity se zachytávají do trnitých keřů, často několik metrů nad zemí,“ uvedl Dostál. Na skládkách podle něj končí i množství vytříděného odpadu.
Ochránci přírody vyhlásili na úklid rezervace také veřejnou sbírku, doposud se v ní sešlo přes 100.000 korun. Rezervace velkých kopytníků vznikla v bývalém vojenském prostoru v Milovicích v roce 2015. Se současnou rozlohou 350 hektarů je největší v České republice. Na otevřené stepi tam žije více než stovka zubrů, divokých koní a praturů.
Tři vlčí smečky, které zasahují na Broumovsko, se letos rozrostly. Fotopasti zachytily v česko-polském pohraničí mezi Krkonošemi a Orlickými horami minimálně 20 letošních vlčat. I přes tento přírůstek se na Broumovsku může pohybovat celkem 20 až 30 jedinců, tedy početně se vlčí smečky drží v posledních letech zhruba na stejné úrovni. Vlky na Broumovsku monitoruje především Hnutí Duha ve spolupráci s CHKO Broumovsko a dalšími institucemi. Přibývá také informací o podezřelých poraněních vlků v oblasti.
„Každoročně se tady narodí 15 až 20 vlčat. Počet zjištěných vlčat v letošním roce je tak relativně vysoký. Neznamená to ale, že by jich v oblasti řádově přibývalo. Musí se brát v potaz přirozená úmrtnost vlčat a rozptyl zvířat do širšího okolí,“ řekl zoolog Správy CHKO Broumovsko Petr Kafka.
Jedna ze tří vlčích smeček zasahující na Broumovsko má podle ochranářů jádrovou oblast v Javořích horách, druhá v pohraničních Vraních horách a třetí v Národním parku Góry Stolowe. Důkazy o trvalém pobytu vlků jsou i z Orlických hor, podle vědců, ale tato smečka na Broumovsko nezasahuje. Stabilní populace vlků na Broumovsku doprovázejí útoky na hospodářská zvířata, zejména ovce. Někteří farmáři dlouhodobě požadují odstřel vlků. Podle ochranářů byl minulou zimu jeden z vlků prokazatelně upytlačen, v těle mrtvého vlka byly zjištěny zbytky střely.
„Na Broumovsku se letos vlčata narodila opět ve všech smečkách, které se na česko-polském území na Broumovsku pohybují. Nejsou ale jen dobré zprávy. Lesníci z Nadleśnictwo Wałbrzych, Lasy Państwowe během října zjistili, že jednomu z mláďat z Javořích hor, kde pohyb smečky sledují na polské straně, chybí kus přední nohy. Jak k zranění přišlo nevíme, ale bohužel nelze vyloučit, že za něj může člověk,“ uvedli na webu zástupci Hnutí Duha.
I v tomto případě ochranáři podávali trestní oznámení na neznámého pachatele. „Případy pytláctví se ale v Česku dlouhodobě nedaří řešit,“ uvedli ochranáři. Trvalý výskyt vlků v Královéhradeckém kraji byl po 250 letech zaznamenán v roce 2015 u Adršpachu v západní části Broumovska, o rok později bylo potvrzeno rozmnožování.
Podle ochranářů vlci plní v přírodě v ČR důležitou roli, pomáhají snižovat počty přemnožených prasat divokých, jelenů a srnců, kteří působí škody. Divoce žijící zvířata tvoří podle výzkumů více než 98 procent vlčí potravy, hospodářská zvířata maximálně dvě procenta. Ochranáři opakovaně uvádějí i to, že v zabezpečení stád mají někteří chovatelé rezervy.
Tým vědců z konsilia BioRescue vedeného Safari Parkem Dvůr Králové nad Labem vytvořil tzv. primordiální (prvotní) zárodečné buňky z kmenových buněk severního bílého nosorožce. Jsou předchůdkyněmi vajíček a spermií, uvedli zástupci Safari Parku Dvůr Králové. Označili to za významný krok k záchraně druhu, na němž mají zásluhu hlavně odborníci z univerzity v Ósace. Dosud se toho nikdy nepodařilo dosáhnout u tak velkých savců.
Jde o součást mezinárodního projektu záchrany nosorožců bílých severních umělou reprodukcí. Vědci získali primordiální zárodečné buňky ze severní samice Nabiré, která uhynula ve Dvoře Králové v roce 2015. „Naším cílem je vytvořit vajíčka a spermie v laboratoři, díky tomu budeme mít v budoucnu dostupnější mnohem širší genetickou variabilitu nosorožců bílých severních pro založení nové populace. Vytvoření primordiálních zárodečných buněk je významným a náročným krokem k tomuto cíli,“ řekl dnes Jan Stejskal z dvorské zoo.
Nosorožci bílí severní jsou ohroženi vyhynutím. Poslední dvě samice tohoto druhu, třiatřicetiletá Nájin a její dcera Fatu, žijí v rezervaci Ol Pejeta v Keni. Obě patří dvorské zoo. „Jsme nadšeni, že se vědcům z BioRescue tento průlom podařil a že Nabiré je stále součástí mise na záchranu svého druhu. Během svého života nepřivedla na svět žádného potomka, nicméně vzhledem k nedávným úspěchům spojeným s kmenovými buňkami se zdá být zcela reálné, že se někdy v budoucnu přímý potomek Nabiré ještě narodí a sehraje důležitou roli při znovuosídlení střední Afriky severními bílými nosorožci,“ uvedl ředitel Safari Parku Dvůr Králové Přemysl Rabas.
Tým BioRescue se pomocí pokročilých metod umělé reprodukce snaží zachránit nosorožce bílé severní před vyhynutím. Vědci postup popsali poprvé tento týden v časopisu Science Advances. „Vědci z BioRescue produkují embrya severních bílých nosorožců oplodněním oocytů (vaječných buněk) spermiemi v laboratoři. Embrya jsou poté určena k tomu, aby je odnosily náhradní matky jižních bílých nosorožců. Rozhodující pro produkci embryí je dostupnost oocytů a spermií,“ uvedli zástupci dvorské zoo.
Samice Fatu je podle nich jedinou dárkyní přirozených oocytů a program má k dispozici zmrazené sperma pouze od čtyř samců, přičemž někteří z nich jsou s Fatu blízce příbuzní. Pomocí technik spojených s kmenovými buňkami se vědci snaží tento problém překonat.
„Z živé tkáně, například z kůže nosorožců, je postupně možné vytvořit tzv. indukované pluripotentní kmenové buňky, následně primordiální zárodečné buňky, a nakonec umělé gamety (pohlavní buňky), tedy oocyty a spermie. Tím by se zvýšil počet jedinců, z nichž bude možné založit novou populaci, až na 12 zvířat,“ uvedli zástupci zoo.
Vědci vycházeli z poznatků získaných při práci s myšmi. V roce 2016 vytvořili primordiální zárodečné buňky, a nakonec zárodečné buňky myší, které byly oplodněny v laboratoři, a narodili se z nich zdraví potomci. V případě bílých nosorožců japonští vědci spolupracují s kolegy z několika evropských vědeckých institucí.
Podle vědců, jakmile bude vytvoření umělých gamet úspěšné, se spojí tento plán s postupy, které provádějí s přirozenými gametami. Stejně jako v případě oocytů získaných z Fatu a spermií rozmražených ze zmrazených vzorků, budou uměle vytvořená vajíčka a spermie oplodněny in vitro v laboratoři. Vytvořená embrya budou uložena v tekutém dusíku, než bude možný jejich přenos do náhradní matky.
Lokalitu Plachta na okraji Hradce Králové začnou ještě letos spásat buvoli. Na pastvinu o rozloze 2,5 hektaru opatřenou elektrickým ohradníkem budou převezeni ze Zooparku Stěžery. Půjde o dva jedince, samce a samici, řekl hlavní koordinátor ochranářské Skupiny JARO David Číp. Přírodní památka Na Plachtě o rozloze téměř 60 hektarů leží v těsném sousedství stotisícového Hradce
Od roku 2018 tam celoročně spásají vegetaci divocí koně. Velcí kopytníci mají za úkol pomáhat přirozeným způsobem pečovat o biologicky cenná přírodní stanoviště. „Mělo by jít o pár buvolů domácích, známých také pod názvem buvol vodní. Zpočátku by se měli pást na ploše o rozloze 2,5 hektaru. Na Plachtě by měli být minimálně rok, uvidíme, jak se pastva buvolů osvědčí,“ řekl Číp.
Na Plachtě jsou nyní tři divocí koně, dříve jich bylo více, až sedm. Pastviny jsou rozděleny ohradníky na čtyři části. „Koně jsou na jedné pastvině, nyní je jich tam málo, proto zapojíme buvoly. Podle potřeby budeme pastvu koní a buvolů různě kombinovat, abychom dosáhli potřebného výsledku, vegetace by měla být spasena tak akorát,“ řekl Číp.
Divocí koně, kteří byli na Plachtu vpuštěni na začátku roku 2018, jsou potomky zakládajícího stáda přivezeného do rezervace velkých kopytníků ve středočeských Milovicích v roce 2015 v rámci projektu financovaného z Operačního programu životní prostředí.
Lokalita Plachta byla od konce 19. století vojenským cvičištěm, kde pravidelně jezdila těžká technika. Když armáda před více než 20 lety cvičiště opustila, začala Plachta zarůstat náletovými dřevinami. Cílem ekologů je zachovat v lokalitě bezlesí, proto od roku 2003 využívají k údržbě některých míst i těžkou techniku. Ekologové při úpravě Plachty spolupracují s Východočeským klubem přátel vojenské techniky.
V Královéhradeckém kraji ochranáři pečují s pomocí velkých kopytníků také o Ptačí park Josefovské louky u Josefova u Jaroměře na Náchodsku. Od podzimu 2020 tam pomáhají spásáním křovin a rostlin a rozdupáváním podmáčených luk pratuři, divocí koně jsou tam od ledna 2018.
Přirozená pastva velkých kopytníků vytváří mozaiku různorodých stanovišť, kterou nedokáže napodobit jiný typ péče, jako je například kosení nebo pastva domácích zvířat. Proto je vhodná pro údržbu rozsáhlejších území, kde pomáhá k návratu kvetoucích bylin a na ně vázaných druhů motýlů a dalších organismů.
V zoologické zahradě v Ústí nad Labem se narodila dvě koťata gepardů štíhlých. Jde o velký úspěch. Přestože tyto kočkovité šelmy chová 107 institucí, za poslední rok se mláďata narodila pouze ve čtyřech zoo v Evropě.
V zoo jsou tři dospělí jedinci gepardů, dvě samice a jeden samec. Nejrychlejším suchozemským savcům slouží výběhy v horní části areálu. „Chov gepardů v lidské péči je velice náročný. Je nezbytné mít samostatné zařízení pro samce a pro samice, neboť mimo říji musí být zcela odděleni,“ uvedla tisková mluvčí zoo Veronika Schranková. Zásadní je i povaha a kompatibilita jednotlivých zvířat a dobré pozorovací schopnosti chovatelů, kteří musí vystihnout správný okamžik, kdy zvířata spojit. „Náš chovný pár je mladý a nezkušený, v minulém roce se jejich spojení nezdařilo, samec se vůči samici choval agresivně,“ řekla k předchozímu pokusu o páření gepardů jejich chovatelka Věra Malířová.
V letošním roce se chování zvířat zlepšilo a na konci srpna k sobě pár našel cestu. Mláďata se narodila 16. října. Porod byl podle vedoucí zoologického útvaru Petry Padalíkové velmi napínavý. „Při ranní kontrole jsme pozorovali jedno mládě, které dle kamerového systému samice porodila kolem 4:00 ráno. Vše nasvědčovalo tomu, že porod byl ukončen. Přestože bezproblémový porod životaschopného mláděte byl obrovským úspěchem, naše radost byla mírněna faktem, že gepardí jedináček většinou nedokáže udržet laktaci matky,“ řekla Padalíková s tím, že pro gepardy jsou přirozené vícečetné vrhy. Odchov jediného mláděte není efektivní investicí pro samici a pro stimulaci laktace je tak třeba sání více mláďat. „Úleva přišla až po pěti hodinách, kdy samice porodila ještě druhé mládě, což značně zvýšilo šance na přežití obou jedinců. Přestože je to pro samici první zkušenost, stará se o obě mláďata vzorně,“ řekla Malířová.
Do odchovu tým zoologů a chovatelů zoo nezasahuje, pouze vše monitoruje. Klid je teď pro samici a mláďata zásadní. Za dva měsíce při očkování a čipování chovatelé zjistí pohlaví koťat. Až povyrostou, naskytne se návštěvníkům šance je vidět na vlastní oči, protože se spolu s matkou přestěhují do vnitřní expozice s proskleným průhledem. V Zoo Ústí nad Labem pak zůstanou mláďata gepardů minimálně rok, než budou od matky odstaveny.
Gepardi štíhlí patří podle Červeného seznamu ohrožených druhů mezi zranitelné. Jejich počty ve volné přírodě klesají v důsledku ubývajícího životního prostoru, pytláctví a velmi nízké genetické variability. „Proto je už jen narození gepardů v celosvětovém měřítku obrovským úspěchem,“ uvedla ředitelka ústecké zoo Ilona Pšenková.
Na území Česka podle údajů z loňska zasahovalo 24 vlčích teritorií, o dvě víc než o rok dřív. Nové oblasti výskytu vlků dobrovolníci z Hnutí Duha Šelmy zjistili v Orlických horách a Českém lese. Nejméně v polovině teritorií se vlkům narodila mláďata. Dnes o tom informovalo Hnutí Duha Šelmy, které se sledováním šelem v divoké přírodě v ČR zabývá jako pobočný spolek ekologické organizace Hnutí Duha.
Údaje se vztahují k takzvanému vlčímu roku 2020/2021, což zahrnuje období od května 2020 do konce loňského dubna. Takové období lépe, než kalendářní rok odpovídá rozmnožovacímu cyklu vlků, jejichž mláďata se většinou rodí v dubnu. Některá z teritorií zasahovala do Česka jen nepatrně. V 18 případech šlo o smečky, ve čtyřech případech o vlčí pár a ve dvou o teritoriální jedince. Smečky obvykle čítají čtyři až šest vlků.
Narození vlčat fotomonitoring Hnutí Duha Šelmy potvrdil zatím u 12 teritorií v osmi různých oblastech ČR. V některých dalších teritoriích rozmnožení vlků zjistili jiní zoologové, například ze správ chráněných území. „Společné výsledky potvrzují trend z posledních let, kdy se vlci stále šíří do dalších oblastí,“ uvedl vedoucí programu Šelmy v Hnutí Duha a akademický pracovník Mendelovy univerzity v Brně Miroslav Kutal.
Hnutí Duha Šelmy na webu každoročně aktualizuje mapu teritorií vlka obecného v Česku. „Nově se oproti předešlému roku potvrdila rozmnožující se smečka v Orlických horách, jedno teritorium navíc bylo díky genetickým analýzám odlišeno také v Českém lese,“ uvedlo. Nejčastěji se do Česka dostávají vlci ze severu, ze středoevropské nížinné populace, jejíž centrum je v západním Polsku a v Německu. Na Moravu a do Slezska vlci přicházejí ze slovenských a polských Karpat.
Mapa vychází z prokázaných případů rozmnožování vlků, doložených fotopastmi nebo genetickou analýzou, případně z opakovaných věrohodných nálezů stop a trusu. Nezahrnuje naopak údaje o nahodilém pozorování samostatných vlků. Kutal upozornil na to, že mapa nemusí podchytit všechna teritoria, která vznikla.
„Naše kapacity pro monitoring jsou omezené a zvlášť mimo chráněná území nebo tam, kde nevznikají škody na hospodářských zvířatech, může přítomnost vlků ujít pozornosti. Uvítáme proto hlášení o výskytu vlků i od veřejnosti na e-mail stopy@selmy.cz,“ podotkl Kutal.
Na Moravě a ve Slezsku se letos vlčata narodila ve čtyřech smečkách. Zdokumentovat se je dobrovolníkům podařilo kromě Slezských Beskyd také v Javorníkách a ve dvou smečkách, které se pohybují v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Potřetí po sobě se rozmnožila smečka v Orlických horách. Na Broumovsku se vlčata narodila ve všech třech tamních teritoriích. „Potřetí v řadě se podařilo terénním mapovatelům potvrdit reprodukci v Lužických horách. Šestým rokem se rozmnožila i smečka na Šluknovsku,“ uvedlo Hnutí Duha Šelmy.
V Krušných horách se mláďata potvrdila u tří smeček. Vlci pohybující se na Kokořínsku a v oblasti Ralska se podle dostupných informací druhým rokem za sebou nerozmnožili. Podle hnutí je možné, že do struktury smečky zasáhlo pytláctví, protože předloni se na Kokořínsku našla zastřelená vlčice. Hnutí Duha Šelmy zmínilo útoky vlků na hospodářská zvířata na Moravě a ve Slezsku a také na Broumovsku, kde chovatelé požadují snížení počtu vlků. Podle některých tamních farmářů proti vlkům nefungují žádná preventivní opatření, žádají stát o náhrady za hlídače a údržbu ohradníků. Hnutí Duha Šelmy proti tomu uvedlo, že část chovatelů na Broumovsku už svá stáda proti útokům zabezpečila tak, že škody způsobené vlky významně klesly.
Významnou populaci velmi vzácného brouka kornatce velkého pozorují biologové poslední čtyři roky v Národním parku Šumava, kam se vrátil po víc než sto letech. Mimořádné vzácný živočich se v Česku vyskytuje pouze na několika místech – v Žofínském pralese v Novohradských horách a v Moravskoslezských Beskydech. Tamní populace mají maximálně stovky jedinců. Šumavská populace se už počítá na tisíce a je jedinečná v celé střední Evropě.
Šíření na Šumavě pomohla před 11 lety i blokáda v okolí Modravy, informoval dnes ČTK Vladimír Dvořák ze správy parku. „Poslední záznamy o výskytu kornatce velkého na Šumavě jsou z let 1905 až 1907 z oblasti jižní Šumavy – z Plechého a Želnavy. V blízkých lokalitách jsme ho znovuobjevili v roce 2018,“ uvedl.
Zhruba 1,5 centimetru dlouhý plochý černý brouk je pralesní specialista, který se vyskytuje zejména v oblasti se stojícími torzy suchých jedlí nebo smrků, které obsadily dřevokazné houby troudnatci. Torza stromů navíc musí být alespoň deset let odumřelá a nejlépe osluněná. Vyhovují mu místa, kde umírá více stromů najednou, uvedl Dvořák.
Přesně takový biotop vznikl také v okolí Modravy, v lokalitách Na Ztraceném a v okolí Ptačího potoka, kde v roce 2011 účastníci blokády vlastními těly bránili pokácení smrkových porostů napadených kůrovcem. Při monitoringu entomologové letos zjistili, že tento brouk se v této lokalitě vyskytuje právě na souších z roku 2009 až 2011, tedy na těch, které po orkánu Kyrill vznikly po kůrovcovém žíru, upřesnil Dvořák.
První nálezy kornatce z roku 2018 a jeho dnes nejpočetnější populace je v oblasti Trojmezenského pralesa v jižní části parku, v roce 2020 se nejzápadnější nález potvrdil u Borových Lad, loni se první jedinci objevili v okolí Kvildy a také v pralesích na dohled od Roklanu či na Mezilesní slati. „V letošním roce jsme pak mohli potvrdit nálezy kornatců velkých nejen v oblasti Ztraceného a Ptačí nádrže, ale také v okolí Tmavého potoka mezi Javoří pilou a Poledníkem, a nejen na území národního parku, ale i v rezervacích na Boubínsku a v povodí Blanice,“ popsal Dvořák.
Po 113 letech objevili kornatce velkého v roce 2019 entomologové také na území Národního parku Bavorský les. I tam se šíří v bezzásahových smrkových lesích, které před zhruba deseti lety prošly kůrovcovou gradací.
„Je vzrušující každoročně pozorovat, jak se kornatec velký šíří z ohniska v prostoru Trojmezenského pralesa do lesů národního parku, ve kterých jsme přestali kácet kůrovcem napadené stromy. Kdyby blokáda kácení v roce 2011 na Ptačím potoce nebyla úspěšná a les bychom vytěžili, neměl by tam dnes kornatec žádnou šanci na úspěch. Ale realita je jiná a kornatec si už sám tento přírodní les našel,“ řekl ředitel správy parku Pavel Hubený. Lesy ponechané přírodním dějům tak podle něj dokazují, že jejich znovuzrození se netýká jen stromů, ale i spontánní obnovy původní pralesní druhové rozmanitosti.
Od srpna tam bylo odchyceno a okroužkováno 7 a půl tisíce ptáků 81 druhů a mnoho dalších ještě přibude. Na podzimním tahu je postavení sedla strategické, protože údolí říčky Bělé nálevkovitým efektem vede velkou část táhnoucích ptáků do zúženého sedla. Za ideálních podmínek tu proletují od poloviny srpna do začátku prosince až desetitisíce ptáků ve dne i v noci.
Sokoli stěhovaví, kteří zahnízdili v Jeseníkách, letos vyvedli 28 mláďat. Oproti loňské sezoně je jich méně, tehdy jich ochránci přírody napočítali rekordních 41. Počet hnízdících párů je však posledních pět let stabilní a pohybuje se kolem dvou desítek, řekl vedoucí Správy CHKO Jeseníky Petr Šaj. Sokoli letos zahnízdili v Jeseníkách podvaadvacáté. První hnízdění v novodobé historii se datuje do roku 2001, od té doby opustilo hnízda v Jeseníkách na 350 mláďat.
Sokoli se na počátku tohoto století vrátili do Jeseníků po desítkách let, v roce 2001 zde ochranáři doložili první prokázané úspěšné hnízdění. „Od tohoto roku se snažíme o podrobný monitoring a sledujeme, že křivka úspěšně roste. Za těch 22 let se to posunulo na 20 párů, tato populace je stabilní zhruba již pět let v širším okolí Jeseníků, to znamená i v části Rychlebských hor a v části Nízkého Jeseníku,“ uvedl Šaj.
Navzdory nižšímu počtu mláďat hodnotí odborníci i letošní rok jako úspěšný – počet vyvedených ptáků sice meziročně kolísá, ale z pohledu stability populace je pro ně důležitější výrazně neklesající počet hnízdících párů. „Zhruba čtvrtina hnízd v letošním roce byla zpredována kunou, což je přirozený predátor, který se na tom negativně podepíše – může zničit vejce nebo malá mláďata. Je to noční zvíře, kuna se po skále dostane prakticky všude. Další úbytek nebo znehodnocení hnízdění může být i vlivem častého rušení,“ doplnil Šaj.
Podle ornitologa Tomáše Pospíšila, který spolupracuje s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, pomáhají při monitoringu a ostraze sokolích hnízd ochranářům nejen dobrovolníci, ale i fotopasti s okamžitým přenosem. „Díky nim máme obrovské množství jedinečných informací ze života sokolích rodin. Pro představu – na jedno hnízdění je to zhruba 100.000 snímků,“ uvedl ornitolog. Údaje z fotopastí navíc umožňují ochranářům získat informace ze života sokolů, které dosud nejsou ani popsány v literatuře. Týká se to například otázky stability hnízdícího páru. „Například podle snímků z fotopastí máme doloženo, že se během hnízdění vystřídal samec. Po celou dobu měsíce sezení na vejcích se střídal samec se samicí a tři dny před líhnutím mláďat se tam objevil samec jiný,“ doplnil Šaj.
Sokoli si Jeseníky oblíbili především kvůli skalám, nyní jsou tyto hory jednou z nejvýznamnějších sokolích oblastí v republice. Při hledání hnízd přitom podle odborníků využívají možnosti v přírodě, ať už jsou to stará krkavčí hnízda či kotlinky na skalních římsách. V Jeseníkách na rozdíl od chráněné krajinné oblasti Broumovsko či národního parku České Švýcarsko většinou nehnízdí na výrazně turisticky či lezecky frekventovaných místech, ochranáři tak nemusejí zásadně omezovat vstup návštěvníků.
