Čvn 24, 2022 | Zvířata
Šumavský národní park chce zvýšit populaci perlorodky říční v Teplé Vltavě. Ročně do řeky vypustí přibližně tisícovku uměle odchovaných jedinců. Momentálně v Teplé Vltavě žije zhruba 1500 kusů perlorodky říční a monitoring z loňského roku potvrzuje, že řada z vypuštěných mlžů ve volné přírodě vydrží.
Perlorodka říční je sladkovodní druh mlže, který se v České republice vyskytuje hlavně v Blanici, Malši, nebo sporadicky v Teplé Vltavě na Šumavě, uvedla hydrobioložka Správy NP Šumava Eva Zelenková. „Její nároky na kvalitu prostředí jsou vysoké, rozmnožování velmi složité a úspěšnost toho, že se perlorodka dožije svých až 140 let, je velice malá. Dospělosti se dožijí přinejlepším jen asi dvě procenta z celé generace,“ dodala.
Na začátku 90. let minulého století se uskutečnil průzkum perlorodek i v řece Blanici. Jejich početnost se tehdy odhadovala až na 115.000 kusů. Dnes, po třiceti letech, se jejich počet snížil na necelých 10.000. I na této řece se Správa NP Šumava různými opatřeními snaží populaci perlorodky stabilizovat nebo zvýšit.
Šumavský národní park, který dnes vysadil další tři desítky jedinců perlorodky, se snaží postupně zvyšovat výskyt tohoto živočicha různými kroky. „Asi nejviditelnějším opatřením ochrany biotopu perlorodky byla regulace vodáckého využití řeky Teplá Vltava. V roce 2005 byly stanoveny první limity a od roku 2010 byl zaveden systém splouvání Teplé Vltavy, jenž má jasná pravidla,“ uvedl mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
Správa NP podle Dvořáka také revitalizovala v minulosti narovnané a zahloubené vltavské přítoky Hučina, Jedlový a Žlebský, čímž došlo k podpoře přirozeného rozmnožování pstruhů. „Mnoho obcí z vlastní iniciativy vybudovalo v povodí Vltavy velmi účinné nové čističky odpadních vod. Vznikla výzkumná stanice v obci Dobrá a jsou realizovány další projekty. Všechny mají za úkol ochránit řeku s unikátně čistou vodou,“ dodal mluvčí.
Podle odborníků na ochranu přírody jsou pro perlorodku kritické především první roky života. Nevyhovuje jí totiž často poškozené prostředí řek. Pro perlorodku je důležitý také výskyt pstruha, který poskytuje ve svých žábrách prostředí pro larvy, z nichž pak vyrostou dospělí jedinci.
Autor: NP Šumava
Zdroj: ČTK
Čvn 23, 2022 | Zvířata
Populaci kočky divoké na moravsko-slovenském pomezí ohrožuje křížení s kočkou domácí. Tvrdí to ochránci přírody z Hnutí Duha. Opírají se o výsledky nedávno dokončeného genetického výzkumu Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
„Hybridizace s kočkou domácí je jeden z faktorů, který významně ohrožuje evropské populace vzácné kočky divoké. Míra křížení se mezi různými oblastmi Evropy liší. Díky společnému přeshraničnímu projektu jsou dnes k dispozici první důkazy o tom, že ke křížení dochází i v karpatské populaci na moravsko-slovenském pomezí,“ uvedl za Hnutí Duha odborník na velké šelmy Martin Duľa.
Křížení kočky divoké s domácí je podle odborníků problém, má špatný dopad na zdraví vzácných koček divokých. „Ztráta genetické čistoty kvůli křížení s kočkou domácí může způsobit ztrátu některých lokálních adaptací nebo zvýšit přítomnost škodlivých mutací, které se ve vyšší míře vyskytují u přešlechtěných domácích koček,“ řekla zooložka Jarmila Krojerová z ústavu, která se věnuje genetickým analýzám u kočky divoké a rysa ostrovida.
Podle ní výsledky ukazují, že výskyt hybridů je alespoň v některých částech Slovenska vyšší než například v Německu. Oblastí, kde byl výskyt hybridních jedinců nejvyšší, jsou Strážovské vrchy, ležící naproti Bílým Karpatům přes údolí řeky Váh. Vědci zde zaznamenali čtyři hybridy tvořící 15 procent z celkové populace zachycené v této oblasti.
Sledování výskytu kočky divoké ztěžuje odborníkům to, že zvíře žije skrytě a lze ho snadno zaměnit s domácími. Podle Branislava Táma ze slovenské Národní zoologické zahrady Bojnice, která na projektu spolupracuje s Ústavem biologie obratlovců AV a Hnutím Duha, tým pro výzkum využívá kombinace monitoringu, chlupových pastí, fotopastí a analýzy DNA. „Jistotu při určení míry hybridizace nám poskytuje až správně provedená analýza DNA. Zatím byli hybridní jedinci zachyceni jen v karpatské populaci, nikoli v populaci v jihozápadních Čechách, tam je ale monitoring zatím mnohem méně intenzivní,“ sdělila Krojerová.
Kočka divoká se v ČR vyskytuje v jihozápadních Čechách, kam se šíří z Německa, a na moravsko-slovenském pomezí, kde jde o karpatskou populaci rozšiřující se ze Slovenska. Kočky divoké jsou tzv. skrytě žijící druh, který může snadno unikat pozornosti kvůli záměně s domácími kočkami. Pochází z příbuzného druhu kočky plavé, která se vyskytuje v severní Africe a na Blízkém Východě.
Ke křížení dochází podle Hnutí Duha většinou v místech, kde je divokých koček málo a zároveň se v lesích vyskytují zdivočelé nebo toulající se kočky domácí. V Bílých Karpatech zachytila hybridního samce fotopast při páření se samicí kočky divoké. „Páření dokazuje, že se hybridní jedinci dále zapojují do reprodukce, čímž šíří cizorodé geny do dalších generací,“ doplnil Pavel Dekař z Hnutí Duha, který se monitoringu kočky divoké v Bílých Karpatech věnuje již několik let.
Projekt Hledáme kočku, pozor, divokou! má skončit letos, vědci však chtějí v monitoringu pokračovat. Do mapování druhu se podle nich může zapojit i veřejnost. Lidé, kteří uvidí živou či uhynulou kočku se znaky kočky divoké, mohou to sdělit na webu www.kockadivoka.cz nebo přes e-mail stopy@selmy.cz.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
Čvn 17, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
O šest mláďat se rozrostl chov bizonů společnosti Agrowald poblíž Rožmberka nad Vltavou na Českokrumlovsku. V oboře o rozloze více než 50 hektarů žijí více než tři desítky těchto turů. Mláďata se v chovu, který je jeden z mála svého druhu v Česku, narodila. Novinářům to řekl ředitel Agrowaldu Roman Urbanec.
„Mláďata není těžké odchovat. Matky si s nimi poradí samy. Samozřejmě se někdy i stane, že slabší kus nebo nemocné mládě je bohužel stádem vyloučeno a v řádu týdnů zahyne. Do těchto přírodních procesů ale vůbec nezasahujeme,“ uvedl Urbanec.
Ročně se v chovu narodí v průměru šest až osm bizonů. Ale ne všichni se dožijí dospělého věku z několika důvodů. „Kromě zmíněné přirozené mortality se jeden až dva kusy ročně selektivním způsobem loví. Takže stádo se rozrůstá velmi pomalu,“ řekl Urbanec.
Agrowald má navíc povoleno, že chov může mít maximálně 40 bizonů. Podle Urbance mají zvířata na pastvinách, které se rozkládají mezi Rožmberkem nad Vltavou a Vyšším Brodem, ideální podmínky. „Převažují zde louky, navíc v remízkách jsou rozvaliny bývalé zaniklé vesnice, kde mají bizoni úkryt. Kromě toho je zde hodně rybníčků a potoků, což je výhodné v období sucha, protože zvířata tím pádem mají stále dostatek vody na pití,“ řekl Urbanec.
Agrowald se věnuje hlavně zemědělství, lesnictví a myslivosti. Obhospodařuje několik tisíc hektarů pozemků a lesů především v okolí Vyššího Brodu a Rožmberku nad Vltavou. Společnost zaměstnává stovku lidí.
Agrowald provozuje i další rozsáhlé obory. Chová v nich například jelena evropského, muflona obecného nebo daňka skvrnitého. Urbanec uvedl, že spíš než bizona nejprve Agrowald preferoval zubra evropského, ale kvůli složitější veterinární a myslivecké legislativě nakonec od myšlenky ustoupil.
„Bizoni pro nás nikdy nebyli cílem ekonomického prospěchu. Je to zajímavost a radost z chovu. Plus máme kam brát zahraniční exkurze a samozřejmě je to místní zajímavost, na kterou region vždy poukazuje,“ uvedl Urbanec. Dodal, že v létě je základní potravou bizonů pastva. Občas dostanou i starší tvrdý chléb, který je pro ně lahůdkou. „V zimě je pak přikrmujeme senem. Velkou výhodou bizonů je, že se jedná o velice nenáročná zvířata,“ řekl Urbanec.
Autor: Agrowald
Zdroj: ČTK
Zdroj foto: jcted.cz
Čvn 1, 2022 | Zvířata
V Krkonoších hnízdí šest až osm párů sokolů stěhovavých. Největším ohrožením pro krkonošskou populaci jsou neukáznění turisté, kteří se pohybují i přes zákaz v místech, kde hnízdí. Přesto je populace těchto dravců v Krkonoších stabilní, řekl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný. Sokol stěhovavý patří mezi kriticky ohrožené druhy a podléhá přísné ochraně.
„V české části Krkonoš hnízdí čtyři až šest párů sokolů stěhovavých, na polské straně hor dva až tři páry. Za poslední dva roky ale není počet párů v polských Krkonoších potvrzen,“ řekl Drahný. Pro hnízdění si sokoli vybírají především skalnaté oblasti, v Krkonoších je lze spatřit zejména v subalpínském a alpínském pásmu hor, tedy v nejpřísněji chráněné oblasti hor. Tito draví ptáci žijí většinou samotářsky, živí se především ptáky do velikosti kachny. „Obecně lze říci, že v Krkonoších obývají ledovcové kary a jejich skalní stěny,“ řekl Drahný.
Rozhodujícím či limitujícím faktorem pro výskyt sokolů v Krkonoších je jejich hnízdění. „Klíčové je pro ně období leden až září. Od ledna přivykají na hnízdiště, od února a března už mohou hnízdit, pak potřebují klid, když sedí na hnízdě,“ řekl Drahný.
A to podle něj občas bývá v Krkonoších problém. Správa KRNAP každoročně zaznamenává několik případů, kdy zejména skialpinisté v jarních měsících hnízdící sokoly nevědomky ohrožují. Zatím poslední takový případ se stal v první polovině května, kdy pravděpodobně dva lidé zdolali přísně chráněnou Čertovu rokli na Studniční hoře v Obřím dole. Ženě, která se pochlubila na sociálních sítích, hrozí pokuta až 100.000 korun.
„To je přesně místo, kde se sokol vyskytuje, a zrovna tento čas je velmi kritický, tím pádem rizikový. Proto jednáme v takových případech nekompromisně,“ řekl Drahný. Jiný zaznamenaný případ je z jara 2017. Neukáznění horolezci tehdy ve východních Krkonoších na skále, kde hnízdil pár sokolů, vyčistili stěnu a její okolí od náletových dřevin, nýtováním skálu upravili a opakovaně na ni lezli. Podle Správy KRNAP v té době hnízdící sokoli toto hrubé rušení nevydrželi a hnízdo opustili.
V Krkonoších se vyskytoval sokol stěhovavý patrně do roku 1960, pak na více než 30 let vymizel. Vrátil se v roce 1992. V letech 1992 až 1993 zahnízdil jeden pár na české straně, v roce 1995 pravděpodobně i v polské části pohoří.
Správa KRNAP každoročně vede zhruba stovku správních řízení za porušení zákona o ochraně přírody a krajiny, nejčastěji za porušení zákazu vstupu do volného terénu v klidovém území národního parku. V roce 2021 udělili správci národního parku pokuty za více než 1,5 milionu korun.
Autor: KRNAP
Zdroj: ČTK
Kvě 26, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Národní park Podyjí na Znojemsku má nového obyvatele, zabydlel se v něm kriticky ohrožený sysel obecný. Jeho výskyt ekologové v národním parku zaznamenali po více než 50 letech. V tiskové zprávě o tom dnes informovala Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Syslové patří ke kriticky ohroženým druhům. Kdysi byly na území Čech a Moravy jejich kolonie početné.
Za komunismu se ale zintenzivnilo zemědělství, mnohé syslí kolonie pak zanikly a sysel se dostal až na seznam ohrožených zvířat. Nyní jsou domovem tohoto živočišného druhu například některá letiště, na jihu Moravy třeba v Brně-Medlánkách, ve Vyškově či v Břeclavi.
Několik posledních let syslové pobývají také v ochranném pásmu národního parku v okolí Hnanic, přímo v národním parku se ale nevyskytovali. Několik „podezřelých“ nor se objevilo až letos na jaře na mezi v jižní části pastviny exmoorských koní. Že jde skutečně o nory sysla, potvrdili specialisté.
„Tento ohrožený hlodavec, pro kterého byl v roce 2008 ministerstvem životního prostředí schválen záchranný program, se na pastviny samovolně šíří z okolí nedaleké obce Hnanice. Ve zdejších vinicích a na fotbalovém hřišti je znám výskyt malé kolonie od roku 2014. Pastvinu koncem června zkontrolujeme znovu. To už by mohla venku pobíhat i mláďata,“ uvedla Tereza Brzobohatá z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Mezi příčiny, kvůli kterým se dříve velmi početný sysel stal kriticky ohroženým druhem, patří nedostatek vhodného prostředí. Zatímco ještě před 60 lety byly jeho počty takové, že je hospodáři a zemědělci cíleně hubili, nyní sysli žijí jen asi na čtyřech desítkách většinou vzájemně izolovaných lokalit.
„Místa, kde se syslům díky udržovanému krátce sečenému trávníku daří, například sportovní letiště, jsou často ze všech stran obehnána mnohahektarovými lány polí, která sysli nejsou schopni překonat. I proto je skvělou zprávou, že na Znojemsku sysli o možnost přirozeného osidlování okolí ještě úplně nepřišli a že se jim u nás v Podyjí zalíbilo,“ uvedl Zdeněk Mačát ze správy parku.
Národní park Podyjí je s rozlohou 63 kilometrů čtverečních nejmenší ze čtyř českých národních parků a jediný na Moravě. Spolu s Lednicko-valtickým areálem patří k nejnavštěvovanějším místům Jihomoravského kraje, je oblíbený pro široké možnosti pěší a cyklistické turistiky.
Autor: Národní park Podyjí
Zdroj: ČTK
Kvě 20, 2022 | Zvířata
V plzeňské zoo se narodila další mláďata vzácných lvů berberských. Osmiletá samice Tamika přivedla 9. května na svět svoje čtvrtá mláďata – dva samce a dvě samičky. Návštěvníci je zatím neuvidí, prohlédnout si je budou moci poté, co zahrada otevře modernizovaný lví výběh. Stavební práce už spějí do finále, na řadě budou dekorace, výsadba a výsevy rostlin, doplnění o naučný a informační systém a navykání lvů na nové prostředí. Poté bude výběh uveden do provozu, což by mělo být zřejmě na přelomu června a července, řekl mluvčí zoo Martin Vobruba.
„Vzhledem k podmínkám přestavby musíme mláďata i samici pečlivě sledovat pomocí kamer umístěných ve vnitřních ubikacích. Samice potřebuje mnohem více klidu než při předchozích odchovech. Návštěvníky tak prosíme o trpělivost a pochopení, lvíčata uvidí až s otevřením nového výběhu,“ řekl.
Mláďata jsou zpočátku jen se samicí, s ostatními členy smečky je chovatelé obvykle spojují ve věku osmi týdnů. Kromě nových mláďat žije v zoo ještě jejich otec, lev Mates a dvě téměř dvouletá lvíčata z předchozího vrhu. O jejich odchodu do jiné zoo se už jedná. „Určitě si ale ještě užijí nějaký čas jak v novém výběhu, tak se svými mladšími sourozenci,“ řekl Vobruba.
Lvy berberské, kteří ve volné přírodě už vyhynuli, chová plzeňská zoo od roku 2002. Tehdy vznikla i první přírodní rozsáhlá venkovní expozice. „Odchovů jsme se nedočkali od samce Vilíka a samic Zuoiny a Lekyshy. Teprve Vilíkův pravnuk Mates z Olomouce s mladými samicemi Tamikou a Neylou z německého Hannoveru dosáhli opakovaných úspěšných odchovů,“ popsal mluvčí. Nejprve Tamika přivedla v září 2016 na svět samici Amiru, která již delší dobu žije v rakouské zoo Tierwelt Herberstein, kde má své potomky. V listopadu 2017 porodila lvice Neyla své první lvíče, samečka Baqira. Následovala trojčata Dabir, Deeba a Damali z května 2018 a v červenci 2018 samička Luisa. Samice Neyla v roce 2019 uhynula na těžké pooperační komplikace po porodu. Dosud posledním odchovem byli Fazan a Farida ze srpna 2020.
Lví výběh zoo od loňska modernizuje za zhruba 30 milionů korun. Když ho zoo v roce 2002 otevřela, byl to první výběh v tuzemských zahradách, kde návštěvníky nedělil od zvířat plot, mříže nebo silné sklo, ale pouze široký vodní příkop a elektrický ohradník. Výběh měl přes 800 metrů čtverečních. Nyní zoo většinu vodního příkopu zasype. Část, kterou ponechá, výrazně rozšíří. Lvům se tak asi o třetinu zvětší jejich prostor. Přibydou navíc i vyhlídky pro návštěvníky a nové menší expozice připomínající severoafrickou domovinu lvů berberských.
Autor: Plzeňská ZOO
Zdroj: ČTK
Kvě 19, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Veřejnost může koncem týdne pomoci vědcům s mapováním invazních nepůvodních druhů rostlin a zvířat. Do akce IAS BioBlitz se od 20. do 22. května zapojí Česko a dalších 11 evropských zemí. S určením invazních druhů i odesláním záznamů lidem pomohou mobilní aplikace, uvedli zástupci Botanického ústavu Akademie věd ČR v tiskové zprávě. Za invazní druhy se považují zavlečené nepůvodní organismy, které se rychle šíří, agresivně vytlačují původní druhy a způsobují rozsáhlé ekologické škody.
„Zapojení široké veřejnosti je pro studium invazních nepůvodních druhů velmi důležité. Čím dříve je nějaký nový druh odhalen, tím snáze se dá situace řešit. V ČR patří mezi invazní druhy například bolševník velkolepý, slunéčko východní či mýval severní,“ uvedl k již zaznamenaným druhům Pavel Pipek z Botanického ústavu AV ČR. V Česku jsou hlavními organizátory akce vědci z Botanického ústavu AV a Výzkumného ústavu rostlinné výroby.
Dobrovolníci si mohou do telefonu nainstalovat aplikaci iNaturalist, která jim pomůže s určením dvacítky vybraných invazních druhů. Jakékoliv zaznamenané pozorování se pak objeví v projektu aplikace i na společné evropské mapě akce. Získaná data experti nabídnou Nálezové databázi ochrany, kde poslouží jak vědcům, tak ochráncům přírody.
Podle ústavu lze také použít aplikace Biolog nebo Plant.id, která v období akce umožní určit zdarma až 100 vyfotografovaných rostlin. Pro některé druhy je pak možné vkládat údaje i do dalších speciálních aplikací, jako jsou Raci v ČR nebo Avif, která je určena pro ptáky.
Od počátku letošního roku v Česku platí nová právní úprava, která cílí na omezení invazních nepůvodních druhů ohrožujících biodiverzitu a ekosystém. Eviduje je tzv. unijní seznam invazních druhů. Novela vytváří také rámec pro opatření potřebná k prevenci zavlečení těchto druhů.
V Evropské unii je více než 12.000 nepůvodních druhů rostlin a zvířat, deset až 15 procent z nich se považuje za invazní. V Česku se eviduje přes 2000 nepůvodních druhů, podíl invazních se pohybuje také do 15 procent.
Autor: Botanického ústavu Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
Kvě 17, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Tuzemští chovatelé včel přišli v uplynulé zimě o necelou desetinu včelstev, jde tak o jedny z nejnižších úhynů za několik posledních let. Velké škody jim tentokrát nenapáchala obávaná varroóza. Včelaři se ale loni kvůli chladnějšímu počasí potýkali s nižší produkcí medu. Vyplývá to z výsledků 9. ročníku projektu COLOSS: Monitoring úspěšnosti zimování včelstev, který vedou vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Do průzkumu se v České republice zapojilo 1154 chovatelů včel.
„Na základě vyhodnocených dotazníků byly letošní ztráty včelstev v tuzemsku vyčísleny na 8,4 procenta a jsou jedny z nejnižších za dobu monitoringu v České republice. Podobně nízké ztráty produkčních včelstev byly zaznamenány v pilotním ročníku 2013/14 a v roce 2015/16,“ uvedl Jiří Danihlík z katedry biochemie Přírodovědecké fakulty UP. V předchozím ročníku, který byl zaměřen na zimu 2020/21, nepřežilo zimní měsíce necelých 15 procent produkčních včelstev.
Nejvyšší ztráty včelstev v uplynulé zimě zaznamenali chovatelé v Praze (18,1 procenta) a Libereckém kraji (16 procent). Naopak nejnižší úhyny nahlásili včelaři v Královéhradeckém kraji (5,5 procenta). Mezi hlavní příčiny ztrát včelstev patřila nosematóza, vyhladovění včelstev a také zootechnické chyby. „Varroóza byla nejspíše minoritní příčinou letošních úhynů. Problémy působila jen velmi lokálně,“ podotkl Danihlík.
Téměř polovina včelařů v dotazníkovém šetření uvedla, že rok 2021 byl opět charakteristický nízkou či podprůměrnou produkcí medu, kterou chovatelé zaznamenali i v roce 2020. „Na produkci medu se jednoznačně podepsal vývoj počasí v jarních měsících, kdy bylo chladno a deštivo. Mnozí chovatelé museli svá včelstva dokrmovat v době, kdy obvykle vytáčejí med. Letošní rok má zatím z pohledu produkce medu velmi slibný vývoj,“ řekl Danihlík.
Danihlík upozornil, že po loňském útlumu varroózy by letos měli být včelaři ve střehu. „I s ohledem na dosavadní průběh počasí hrozí, že se již během léta přemnoží parazitičtí roztoči varroa destructor. Tito roztoči jsou pro včely velmi nebezpeční. Na našem webu www.coloss.cz mohou včelaři nalézt návody a články, jak varroóze efektivně předcházet,“ podotkl.
V Česku je evidováno bezmála 700.000 včelstev a zhruba 61.000 včelařů. Odborníci z kateder biochemie a geoinformatiky PřF UP díky pravidelným monitoringům zimování včelstev zjistili, že rozsáhlé úhyny včel se v Česku opakují v průměru jednou za dva až tři roky.
Autor: Přírodovědecká fakulta UP
Zdroj: ČTK
Kvě 17, 2022 | Zvířata
Chovatelům Safari Parku Dvůr Králové nad Labem se podruhé v historii podařilo odchovat cibetky africké. V dubnu se v zoo narodila čtyři mláďata. Chov cibetek afrických v zoologických zahradách je ojedinělý. Podle mezinárodní databáze je chová devět zoo po celém světě a Dvůr Králové má největší skupinu sedmi zvířat.
S chovem cibetek afrických dvorská zoo začala v roce 2019. První tři mláďata těchto malých šelem se narodila loni v dubnu, po roce k nim přibyla další čtyři. Na rozdíl od loňského vrhu mohou malé cibetky již nyní vidět návštěvníci zoo. Loni se skupina do přístupné části zoo stěhovala až mnohem později.
„Mláďata již tráví s matkou relativně dost času mimo skrytou porodní boudu. Nejlepší čas je pozorovat nastává brzy ráno, mezi druhou a čtvrtou odpoledne a později k večeru. Cibetky rychle rostou a každým dnem se mění,“ uvedla zooložka Gabriela Linhart. Matkou cibetek je opět samice Tika, která do Dvora Králové přišla z Velké Británie. Otcem je opět samec Tabari, který pochází z Jihoafrické republiky.
Cibetky africké v přírodě trpí kvůli úbytku přirozeného prostředí, přímém lovu pro maso a kožešinu nebo odchytu pro farmové držení kvůli získávání cibetu či cibetkové kávy. Podle odhadů je ročně zabito kolem 10.000 těchto šelem. V zoologických zahradách jsou raritou, chová je méně zahrad než například pandy velké.
V divočině cibetky přispívají k šíření lesů. „Mají velmi rády plody a různá měkká a sladká semena. Ta projdou zažívacím traktem jen mírně natrávená a připravená rychle vyklíčit,“ uvedla Linhart. Kvůli požírání semen a plodů se cibetky staly známé konzumentům kávy. Rozemletá semena kávy natrávené cibetkami patří k nejdražším typům kávy na světě. Cibetky se v Africe chovají také kvůli cibetu, tedy výměšku jejich pachových žláz. Ten se využívá při výrobě parfémů. Dvorská zoo se specializuje na Afriku, velmi úspěšná je v chovu žiraf, zeber a nosorožců. Patří kraji a je nejnavštěvovanějším turistickým cílem východních Čech.
Autor: Safari Park DK
Zdroj: ČTK
Kvě 13, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
V areálu ostravské zoologické zahrady volně žije devět druhů netopýrů, tedy bezmála třetina ze všech druhů, které se vyskytují v České republice. Potvrdil to výzkum, který v zoo vedl zoolog Slezského zemského muzea Opava Martin Gajdošík. Novináře o tom dnes informovala mluvčí zahrady Šárka Nováková. Díky přírodnímu charakteru zhruba stohektarového areálu s několika rybníky se v něm vyskytuje i řada volně žijících druhů a nabízí příznivé prostředí právě i pro netopýry.
„Mezi netopýry jsou druhy hojnější, ale i poměrně vzácné. Ve spolupráci s Martinem Gajdošíkem v zoo probíhá i pravidelný monitoring a případně vypouštění netopýrů. Monitoring se provádí pomocí ultrazvukových detektorů, kdy se prochází areálem a hledají se létající a lovící netopýři,“ uvedla mluvčí.
K nejhojněji zastoupenému druhu patří v zahradě netopýr vodní. „Nacházíme ho pravidelně každým rokem. Vyskytuje se prakticky všude, kde je v nižších polohách voda. Letos jsme dokonce odchytili samici v laktaci, takže v zoo mají pravděpodobně i kolonii. Kolonii zde má asi i netopýr rezavý,“ uvedl Gajdošík. Naopak vzácným je netopýr Brandtův. „U jednoho z rybníků v areálu zoo se nám podařilo odchytit samce. Přeletuje zde i loví,“ doplnil Gajdošík.
Ostravská zahrada od roku 2005 pravidelně pořádá i osvětovou akci pro veřejnost věnovanou netopýrům. Do roku 2013 to byla Evropská noc pro netopýry. „Protože se ale z Evropy přesunula i do řady jiných zemí, stala se z ní v roce 2014 Mezinárodní noc pro netopýry. Účastníci se při akci seznámí s výzkumem, ochranou i dosavadními poznatky o životě netopýrů, a dozví se tak, jak tito jediní aktivně létající savci žijí, co je nejvíce ohrožuje, jak je lze chránit a proč jsou v přírodě důležití,“ řekla Nováková. Letos bude 7. září od 18:00.
Kromě netopýra vodního, rezavého a Brandtova nachází v zahradě útočiště i netopýr severní, netopýr velký, netopýr večerní, netopýr ušatý, netopýr hvízdavý a netopýr nejmenší. Mluvčí připomněla, že podle platné legislativy České republiky patří všichni netopýři ke zvláště chráněným druhům. Chráněni jsou i Úmluvou o ochraně evropské fauny a flóry a Dohodou o ochraně populací evropských netopýrů.
Autor: Ostravská zoo
Zdroj: ČTK
