Srp 24, 2021 | Zvířata
Kriticky ohroženým sokolům stěhovavým se letos nezdařilo hnízdění na Troskách v Českém ráji. Podle ochránců přírody to bylo nejspíš kvůli dronům, zvažují proto vyhlášení ochranného pásma. V tiskové zprávě o tom informovala mluvčí Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) Kateřina Šůlová. Nejrychlejší dravec na světě velký zhruba jako vrána se kolem Trosek pohyboval letos zjara druhým rokem. Pracovníci AOPK i na hradě přítomní sokolníci tu opakovaně vídali samce, který nosil sedící samici potravu. Mláďata se jim ale vyvést nepodařilo.
Kriticky ohroženým sokolům stěhovavým se letos nezdařilo hnízdění na Troskách v Českém ráji. Podle ochránců přírody to bylo nejspíš kvůli dronům, zvažují proto vyhlášení ochranného pásma. V tiskové zprávě o tom informovala mluvčí Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) Kateřina Šůlová.
Nejrychlejší dravec na světě velký zhruba jako vrána se kolem Trosek pohyboval letos zjara druhým rokem. Pracovníci AOPK i na hradě přítomní sokolníci tu opakovaně vídali samce, který nosil sedící samici potravu. Mláďata se jim ale vyvést nepodařilo.
„Samice sokolů jsou na počátku hnízdění, především při snášení a inkubaci vajec, velmi citlivé. Při pocitu ohrožení hnízdo nezřídka opustí. Sokolímu páru na Troskách se stala s největší pravděpodobností osudnou přítomnost dronů. Podle svědectví zdejšího kastelána jsou tady přelety dronů takřka každodenní záležitostí,“ uvedl vedoucí oddělení Správy CHKO Český ráj Jiří Klápště. Podle něj přímé rušení v nejbližším okolí hnízda, zejména z výše umístěné pozice, je pro sokoly těžko snesitelné. „Zvažujeme proto, že příští rok vyhlásíme kolem tohoto hnízdiště ochranné pásmo, aby nebylo možné s drony na hnízdící sokoly naletovat,“ dodal.
V Českém ráji bylo letos zjara pozorováno sedm párů sokolů stěhovavých, potvrzena byla jen čtyři úspěšná hnízdění. „Příčinou bylo zřejmě chladné a deštivé jarní počasí v kombinaci s častým rušením,“ uvedla Šůlová. Pravděpodobnost zdárného vyvedení mláďat snižují i predátoři, mezi něž patří kuna, výr či krkavec, a také vnitrodruhová konkurence.
Sokoli v současné době hnízdí v České republice na více místech. „Jednou z nejvýznamnějších sokolích oblastí jsou Jeseníky, kde letos vyvedli rekordních 41 mláďat. Dalšími jsou například České středohoří, České Švýcarsko či Moravský kras,“ uvedla mluvčí AOPK. Sokol se dožívá až 20 let, během kterých je při úspěšném hnízdění věrný jednomu stálému partnerovi.
„Vhodné místo pro hnízdění, na které se v optimálním případě vrací celý život, vybírá samice. Zpravidla volí místa ve skalnatých a horských oblastech, kde preferuje římsy či otvory ve vysokých skalních stěnách, nepohrdne však třeba ani starou hradní věží,“ dodala Šůlová.
Autor: AOPK
Zdroj: ČTK
Srp 17, 2021 | Zvířata
Vlčí pár, který se před několika lety usadil v Beskydech, přivedl letos na jaře na svět vlčata. Potřetí v řadě se narodila vlčata taky ve smečce v Javorníkách na moravsko-slovenském pomezí. Ve společné tiskové zprávě to oznámili pracovníci a zoologové z Hnutí Duha a Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně, kteří úspěšné rozmnožování potvrdili.
Zoologům se podařilo i přes plachost vlků mláďata pozorovat přímo v terénu a také vyfotit. Další vývoj obou smeček pomohou mapovat i noví dobrovolníci. „Potvrzení rozmnožování vlků představuje pro Chráněnou krajinnou oblast Beskydy významnou událost. Věřím, že tak jako rysové, stanou se i vlci trvalou součástí zdejší přírody. I v následujících měsících budeme pohyb vlčích rodin v Beskydech a Javorníkách podrobně sledovat. Uvítáme také poznatky o pohybu vlků a dalších velkých šelem od veřejnosti,“ řekl koordinátor beskydského monitoringu velkých šelem Hnutí Duha Michal Bojda.
Výskyt vlků v Beskydech letos v létě doprovází časté útoky na ovce. Většinu škod ale napáchají na nedostatečně zabezpečených pastvinách. Chovatelé tomu mohou zabránit například zajištěním stád pomocí kvalitních elektrických ohradníků. Další variantou je zavírání ovcí a koz na noc do košárů či chléva nebo pořízení pasteveckých psů vhodného plemene.
Snížení kvóty lovu vlka na Slovensku v posledních letech a celoroční ochrana v příhraničních oblastech s Českou republikou umožnila expandovat vlkům i do dalších oblastí na okraji Západních Karpat. „Vlci budou postupně obsazovat další příhodné biotopy a volná teritoria v oblasti Beskyd, Javorníků a dalších navazujících pohořích. Je proto potřeba využít všechny dostupné prostředky a udělat preventivní zabezpečení před útoky velkých šelem,“ řekl zoolog z Mendelovy univerzity Martin Duľa.
Doplnil, že pokud má vlk efektivně pomáhat s regulací volně žijících kopytníků, je nutné zamezit tomu, aby získával lehce dostupný zdroj potravy v podobě hospodářských zvířat.
Autor: Hnutí Duha a Ústav ekologie lesa MU v Brně
Zdroj: ČTK
Srp 17, 2021 | Zvířata
Včelám z úlů rozmístěných na střechách městských budov v Plzni se letos daří. První dva úly nechal magistrát umístit na střechu radnice na náměstí v historickém centru města v roce 2019 a o rok později z nich stočil prvních 17 kilogramů medu. Letos město přidalo další dvě včelstva na budovu úřadu ve Škroupově ulici, po dvou včelstvech je i na střechách 21. základní školy a Centra robotiky, na podzim se plánuje rozšíření úlů na další budovu magistrátního úřadu v Koterovské ulici. Letos se z úlů na radnici a ve Škroupově ulici stočilo na 60 kilogramů medu, řekl primátor Martin Baxa (ODS).
„Včelám se daří nejen na venkově, ale i ve městě, a příkladem může být plzeňská radnice. Těší mě, že ze samotného srdce Plzně jsme rozšířili včelstva i do další naší budovy magistrátu. Z úspěšného stáčení medu vytváříme propagační materiály města – hosté tak obdrží med s logem krajské metropole,“ řekl primátor.
O včelstva se městu stará včelař Pavel Mach, jenž má včelí úly i na dalších veřejných budovách v Plzni – na Fakultě strojní Západočeské univerzity, na stožáru u Techmania Science Center a včely přibudou i do areálu spalovny v Chotíkově. Potvrdil, že včelám se letos v centru Plzně opravdu daří. „Medu ze včelstev v centru Plzně bylo více než z mých dalších míst v přírodě ve Kdyni či u zámku Kozel na Rokycansku. A v Centru robotiky byl zase med podstatně dříve než na jiných místech. Důvodem byly pravděpodobně brzy kvetoucí keře kolem řeky,“ uvedl včelař.
Včela má podle něj dolet až pět kilometrů, takže v centru města jsou pro ně zdrojem obživy nejčastěji parky a sadový okruh s dostatkem zeleně a květů, ale i zelené vnitrobloky budov. „Nevadí jim ani trvalý hluk, tomu se umí přizpůsobit, i když je nelze samozřejmě umístit do úplně frekventované ulice, včely si chrání svůj okruh přibližně pět až 20 metrů. Včelstva umisťujeme vždy po dvou, aby si vzájemně mohla vypomoci,“ popsal Mach. O včely se stará na budovách magistrátu v sezoně od dubna do srpna jednou za dva týdny, mimo sezonu jednou za měsíc.
Včely na střechách plzeňských budov ale slouží i vědě. Díky místnímu projektu ProBee je možné včely sledovat on-line na internetu. Výstupy z pozorování vyhodnocuje a analyzuje umělá inteligence. „Pod každým úlem je umístěna váha, kde je možné sledovat denní včelí přínos nektaru a pylu. V každém úlu je také senzor, který měří teplotu v úlu a snímá zvukový projev včel. Tyto údaje je možné vidět i na grafu po jednotlivých dnech. Včelstvo je uvnitř a zvenku sledováno kamerou. Všechna vyjmenovaná zařízení jsou buď na solární panel nebo baterie. S rozšířením na budovu v Koterovské počítáme v následujících měsících, nyní je nutné vybudovat bezpečnostní zábradlí na střeše, poté již můžeme instalovat včelí úly,“ doplnil ředitel magistrátního úřadu správních agend Petr Triner.
Autor: město Plzeň
Zdroj: ČTK
Srp 16, 2021 | Zvířata
V Itálii minulý týden zemřela devětačtyřicetiletá šimpanzice, kterou televize SkyTG24 i další místní média označila za nejstarší v Evropě. Šimpanzí samice jménem Judy žila v zooparku nedaleko Verony. V Safari Parku Dvůr Králové nad Labem ale žijí tři ještě starší šimpanzí samice.
Judy zemřela ve čtvrtek ráno poté, co posnídala a lehla si do stínu stromu. Usnula a už se neprobudila, napsal zoopark Natura Viva v tiskové zprávě. Podle ní byla šimpanzice velmi oblíbená a hrála důležitou sociální roli ve své komunitě. Když bylo třeba, pomáhala ostatním samicím. Osmkrát se stala matkou a jednou babičkou a v posledních letech měla problémy se zrakem, uvedl server italské televize.
Šimpanzi se dožívají zhruba 45 let v přírodě a přibližně o deset let více v zajetí.
Existují ale záznamy i o starších jedincích. Například slavný šimpanz Cheeta, který ve 30. letech minulého století ztvárnil ve filmech o Tarzanovi přítele titulního hrdiny, zemřel na Vánoce 2011 v útulku pro zvířata na Floridě ve věku asi 80 let.
Šimpanzí samice ve Dvoře Králové Bonnie a Babeta patří k nejstarším šimpanzům v Česku a těší se dobrému zdraví, informovala mluvčí Safari Parku Zuzana Boučková. Do Česka přišly v roce 1971 z Kamerunu přibližně jako dvouleté. V tamním zoo parku žije ještě jedna starší šimpanzí samice Suzi, která se narodila v roce 1965.
Nejstarší šimpanz v někdejším Československu zemřel v roce 2016 v bratislavské zoo, byl jím samec Kongo, který se narodil ve volné přírodě odhadem v roce 1965. Zemřel na srdeční infarkt.
Autor: zoopark Natura Viva
Zdroj: ČTK
Srp 16, 2021 | Zvířata
Projekt na záchranu karase obecného spouští Akademie věd ČR, Česká zemědělská univerzita v Praze a Zoo Praha. Ryba, která u nás kdysi patřila k nejběžnějším, je podle odborníků nyní na pokraji vyhynutí. Přišla totiž o své původní biotopy a škodí jí také invazní druh – karas stříbřitý. Akademie o projektu, který počítá s pomocí veřejnosti, informovala v tiskové zprávě.
První fáze záchranné akce má čtyři cíle. Vědci chtějí zmapovat úbytek karase obecného a vytipovat zbytkové populace, které by bylo možné využít pro jeho návrat do krajiny. Také je třeba najít vhodné lokality pro vysazení těchto ryb a získat další informace o invazi karase stříbřitého v Česku. Lidé svá pozorování vyplní do dotazníku na webu zachrankarase.cz. Podle AV potrvá šetření od letošního září do srpna 2022. Respondenti obdrží na e-mail výsledky průzkumu a zúčastní se soutěže o drobné ceny.
„Za mého dětství bylo na návesních rybníčcích těžké chytit jinou rybu než karase obecného,“ poznamenal autor projektu, hydrobiolog Marek Šmejkal z Biologického centra AV. Karas se hodně vyskytoval i ve slepých ramenech řek a tůní kolem toků. Často také zůstal jediným druhem ve stojaté vodě s nedostatkem kyslíku nebo v zanesených nádržích a tůních. Tato ryba totiž umí na dlouhou dobu přepnout na bezkyslíkatý metabolismus. Přežije tak i v zabahněných tůních pokrytých ledem a sněhem, kde v zimě kyslík rychle a na dlouho dochází.
Na přelomu tisíciletí však populací karase výrazně ubylo. „Karas obecný se z důvodů vymizení jeho přirozeného biotopu, což byly převážně dolní toky řek, stěhoval do náhradního prostředí, do rybníků, rybníčků, zatopených těžebních jam a podobně. Teď už se nemá kam stěhovat a vymírá,“ vysvětlil Lukáš Kalous z České zemědělské univerzity v Praze.
Největší pohromou je však pro tuto rybu právě karas stříbřitý. Ten má podobnou odolnost vůči nepříznivým podmínkám i schopnost množit se pomocí gynogeneze, což je forma nepohlavního rozmnožování. Původního karase tak z jeho lokalit prakticky vytlačil a s ním i další druhy živočichů.
„Spolu s karasem obecným obývalo tůně několik druhů obojživelníků, po jejich obsazení karasem stříbřitým tyto druhy zmizely,” uvedl Petr Velenský, kurátor plazů v pražské zoo. Zoologická zahrada letos v dubnu také odstartovala záchranný program, kdy do bývalého mlýnského náhonu ve svém areálu vypustila více než 160 karasů obecných. Zástupci zoo tehdy uvedli, že je v plánu vysazení karase i na jiných místech v Česku.
Karas obecný je všežravá ryba, která dorůstá zhruba 30 centimetrů a váží až jeden kilogram. Tvarem těla se podobá kaprovi, tělo karase ale může mít různý tvar, může být štíhlý nebo vysokotělý. Vysokotělou formu karas nabývá v případě, že se v jeho okolí vyskytuje rybí predátor jako například štika. Rozměrný tvar těla má predátora odrazovat od útoku. Projekt Zachraň karase podpořila AV ČR v programu Záchrana a obnova krajiny v rámci Strategie AV 21.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
Čvc 30, 2021 | Zvířata
Mezinárodnímu vědeckému týmu se podařilo vytvořit další tři embrya nosorožců bílých severních, kteří jsou ohrožení vyhynutím. Mají tak 12 embryí, přičemž 11 z nich pochází ze spermatu uhynulého samce Suniho. Tentokrát se ale poprvé vědcům podařilo úspěšně využít genetický materiál samce Angalifu, který uhynul v roce 2014. Poslední dvě samice tohoto druhu na planetě Fatu a Nájin žijí v rezervaci Ol Pejeta v Keni. Obě patří Zoo Dvůr Králové, která o vytvoření dalších embryí informovala.
Odebírání vajíček a vytváření embryí je součástí projektu záchrany nosorožců bílých severních umělou reprodukcí. Žádná ze samic v Ol Pejetě už není schopná mládě odnosit. Vědci proto chtějí embrya vložit do samic příbuzných nosorožců bílých jižních. Míní, že bude třeba vytvořit desítky embryí.
Vědci odebrali 9. července 17 vajíček od uspané samice Fatu. Poté je převezli do laboratoře Avantea v italské Cremoně. Tam z nich po dozrání, následném oplodnění a nutném vývoji vznikla tři nová životaschopná embrya.
„Tři embrya jsou vynikající výsledek, zvlášť když vezmeme v úvahu, že kvalita vzorku od Angalifu přece jen není optimální. Výsledek zároveň ukazuje, že pravidelnost odběru je pro samici Fatu neškodná a v konečném důsledku zvyšuje počet embryí, která se daří vytvořit,“ uvedl Cesare Gallo z laboratoře Avantea.
Sperma samce Angalifu dosud vědci považovali za nepoužitelné. Vědci se rozhodli už neodebírat vajíčka od jedenatřicetileté Nájin, která je matkou Fatu. Od Nájin se při předešlých zákrocích nepodařilo získat žádné embryo. Všech 12 se vyvinulo z vajíček Fatu. „Poslední odběry ukazovaly na stále nižší počet vajíček, které Nájin produkuje, i na jejich snižující se kvalitu,” řekl ředitel Safari Parku Dvůr Králové Přemysl Rabas.
V rezervaci Ol Pejeta byly do společného výběhu se sterilizovaným samcem Owuanem přesunuty dvě samice, které se potenciálně stanou náhradními matkami pro severní bílé nosorožce. Samec funguje jako ukazatel toho, zda jsou samice ve fázi, kdy jsou schopné zabřeznout. Vědecký tým nyní trojici zvířat pečlivě sleduje a zaznamenává vše důležité. Pokud by byl vývoj příznivý, mohli by se vědci pokusit o přenos embrya ještě letos. Pokud to pandemie covidu-19 dovolí, chce vědecký tým pokračovat v odebírání vajíček a vytváření embryí v cyklu tří až čtyř měsíců.
Nájin a Fatu převezli zoologové se dvěma samci ze Dvora Králové do Keni v roce 2009. Domnívali se, že africké prostředí bude pro jejich reprodukci příhodnější. Ačkoliv se zvířata pářila, ani jedna ze samic přirozeně nezabřezla. Samci Suni a Sudán uhynuli v Keni v letech 2014 a 2018. Ve volné přírodě je druh považován za vyhynulý.
Autor: ZOO Dvůr Králové
Zdroj: ČTK
Čvc 29, 2021 | Zvířata
Entomologové dělají na Vsetínsku výzkum výskytu motýla modráska černoskvrnného. Mapování provádí tým entomologa Muzea regionu Valašsko Lukáše Spitzera ve spolupráci s kolegy z Entomologického ústavu Akademie věd ČR, sdělil v tiskové zprávě zástupce muzea Jiří Koňařík.
„Jde o zásadní druh, který ukazuje správné fungování přírody kolem nás. V minulosti býval na území České republiky značně rozšířený, nyní se ale nachází v nejvyšší kategorii na Červeném seznamu ohrožených živočichů. Předchozí výzkumy ukázaly, že ochrana tohoto druhu není samoúčelná. Správnou péčí o tohoto nádherného modráska pomůžeme i desítkám jiných druhů hmyzu a rostlin, které mají podobné nároky, a tím i přírodě,“ uvedl Koňařík.
Hlavní tuzemskou baštou celoevropsky chráněného modráska černoskvrnného je podle něj Valašsko, konkrétně údolí Horního Vsacka. „Modrásek vyhledává výhřevné, k jihu či západu obrácené svahy, které jsou paseny ovcemi, případně i koňmi a krávami. K životu ale potřebuje jen mírnou pastvu, intenzivní pastva jej decimuje. Nutná je také přítomnost závětří u keřů či mladých stromků, vysoké rozlohy krátkostébelných ploch s mateřídouškou a bohatou nabídkou nektaru. A nakonec červení žahaví mravenci z rodu Myrmica, kteří nechtěně sehrají v určitě fázi vývinu roli adoptivních rodičů. Mravenčí dělnice si totiž přinášejí vylíhlé housenky, které jim díky speciálnímu sekretu voní, do mraveniště. Tam je ochraňují a živí a housenky se jim odvděčují tím, že žerou jejich vlastní larvy. Mravenci na ně začnou útočit až po jejich přeměně na motýly. To už ale v drtivé většině případů stačí čerství motýli odletět,“ uvedl vedoucí výzkumu Lukáš Spitzer.
Při prvním komplexnějším mapování v letech 2005 až 2010 vědci na Horním Vsacku objevili 140 kolonií modráska černoskvrnného. „Výsledky byly nad očekávání, na druhou stranu parametry o vegetaci a hospodaření nevěštily příliš dobré vyhlídky. Proto jsme v letošním roce přistoupili k ověření aktuálního výskytu modráska,“ uvedl Spitzer. Dosavadní čísla ukazují, že počet potvrzených a také nově objevených kolonií bude vyšší než při posledním výzkumu.
Nejsilnější populace nyní žije na Halenkově, Novém Hrozenkově a jižních svazích města Karolinka. Zřejmě díky teplejšímu počasí narostly i počty kolonií ve vyšších nadmořských výškách ve Velkých Karlovicích nebo Dolní a Prostřední Bečvě. Na druhou stranu modráska už lidé stěží uvidí v obcích Janová, Ústí u Vsetína či Hovězí. „Důvod je jednoduchý, z krajiny prakticky zmizela malá stáda ovcí, a když už tu nějaká jsou, pasou se většinou na pro modráska nevhodných svazích nebo louku spásají až příliš intenzivně,“ uvedl Spitzer. Zhoršil se i stav mnoha sledovaných lokalit. „Většinou se proměnily ve vzrostlý les nebo křoví. Jen u několika málo došlo ke zlepšení, buď vhodnou péčí vlastníka nebo vyčištěním ploch za pomoci peněz z grantových či dotačních zdrojů,“ uvedl Spitzer.
Mapování výskytu modráska potrvá do poloviny srpna, kdy končí jeho doba letu. Pomoci může i veřejnost. „Pokud znáte nějakou lokalitu modráska černoskvrnného, neváhejte a kontaktujte nás na e-mailu spitzer@muzeumvalassko.cz,“ uvedl Spitzer.
Autor: Muzeum regionu Valašsko
Zdroj: ČTK
Čvc 29, 2021 | Zvířata
Z hnízd v Jeseníkách letos vylétlo 41 mláďat sokolů stěhovavých, což je nejvyšší počet v novodobé historii sledování jejich hnízdění. V jesenických lesích letos zahnízdilo 21 párů a počet vyvedených mláďat byl o deset vyšší než v dosud nejúspěšnějším roce 2014, sdělil vedoucí Správy CHKO Jeseníky Petr Šaj.
„Vedle rekordu v počtu mláďat byla letošní sezóna specifická také tím, že byla velmi dlouhá. Rozdíly ve stáří mláďat byly až jeden měsíc. Pravděpodobně se na tom podepsalo i chladné a deštivé jarní počasí. Proto byl časově náročnější i monitoring a ostraha hnízdních lokalit, protože se vyvádění některých mláďat posunulo už do období vyšší turistické návštěvnosti,“ uvedl Šaj.
Také letos byly k monitoringu a ostraze sokolích hnízd využívány fotopasti s okamžitým přenosem. Díky nim odborníci získali velké množství informací ze života sokolích rodin, které se následně snaží využít i k jejich ochraně. „Víme, že vedle přirozených faktorů snižujících pravděpodobnost zdárného vyvedení mláďat, jako jsou predace, povětrnostní vlivy či vnitrodruhová konkurence, je velmi důležitým až limitním faktorem zabezpečení klidného průběhu hnízdění ze strany člověka, hospodáře i tolerantního návštěvníka hor,“ upozornil Šaj.
Počet vyvedených sokolích mláďat podle Šaje meziročně kolísá, ale z pohledu stability populace je důležitější počet hnízdících párů. Jeseníky s okolím jsou nyní jednou z nejvýznamnějších sokolích oblastí v České republice, podotkl Šaj. V Jeseníkách a sousedních Rychlebských horách již opakovaně obsazují sokoli přibližně 20 skalních lokalit, kde hnízdí přímo na římsách či ve starých krkavčích hnízdech.
Početná je populace těchto dravých ptáků také v Českém středohoří, Českém Švýcarsku či Moravském krasu. V Jeseníkách ale sokoli většinou nehnízdí na výrazně turisticky či lezecky frekventovaných místech. Na rozdíl od chráněné krajinné oblasti Broumovsko či národního parku České Švýcarsko tak státní ochrana přírody nemusí přistupovat k zásadnímu omezování vstupu návštěvníků. Výjimečně jsou některá místa označena tabulemi s vysvětlením a hlídána členy dobrovolné stráže přírody.
Páry sokolů stěhovavých v Jeseníkách od roku 2001, kdy zde tito kriticky ohrožení dravci začali po delší přestávce opět hnízdit, vyvedly už zhruba tři stovky mláďat Loni bylo v Jeseníkách evidováno 21 párů sokolů a 29 mláďat.
Autor: CHKO Jeseníky
Zdroj: ČTK
Čvc 27, 2021 | Zvířata
V Safari Parku Dvůr Králové nad Labem se 20. července vylíhla dvě mláďata pižmovky ostruhaté. Za posledních 12 měsíců tyto velké agresivní husy nerozmnožila žádná jiná zoo na světě. Otec mláďat se vylíhl v roce 2013 ve Dvoře Králové a byl prvním mládětem pižmovky ostruhaté v Česku. Jde o rozmnožení už ve druhé generaci. Celkem se včetně dvou letošních přírůstků v safari parku vylíhlo 43 mláďat těchto ptáků.
„Rodičovský pár si zbudoval hnízdo v kopřivách ve výběhu a vzorně na snůšce seděl. Inkubaci zvládli na výbornou, ale po vylíhnutí mláďat jsme skupinku přemístili do bezpečí zázemí,“ uvedl zoolog Michal Podhrázský. Jakmile mláďata povyrostou, vypustí je zoologové do velké průchozí voliéry, kde je budou moci spatřit návštěvníci.
Podle zástupců dvorské zoo je chov pižmovek obtížný. Jde o velmi agresivní zvířata, zejména v době rozmnožování a hnízdění, nezřídka dokonce útočí i na ošetřovatele. Křídly, na kterých jim z ramene vyrůstá mohutná a ostrá kostěná ostruha, dovedou způsobit nepříjemná zranění, uvedla zoo.
Pižmovky ostruhaté patří k největším africkým husám, samci mohou vážit až kolem sedmi kilogramů, samice jsou výrazně menší. V safari parku jsou chované od roku 2012. K vidění jsou ve společném výběhu s kudu velkými, buvolci běločelými a několika druhy ptáků v klasické části areálu.
Safari park je nejúspěšnějším evropským chovatelem pižmovek, které dnes žijí ve zhruba 15 zoo Evropy, přičemž většina z nich chová právě potomky ze Dvora Králové, uvedli zástupci dvorského safari parku. Dvorská zoo se specializuje na Afriku, velmi úspěšná je v chovu žiraf, zeber a nosorožců. Populární je africké safari o rozloze asi 30 hektarů, v němž lidé auty či autobusy projíždějí mezi stovkami volně žijících zvířat. Zoo patří kraji a je nejnavštěvovanějším turistickým cílem na východě Čech.
Autor: Safari Park Dvůr Králové
Zdroj: ČTK
Čvc 27, 2021 | Zvířata
Specializovaná papouščí zoo v Bošovicích na Vyškovsku má z pražské zoo zapůjčený nový druh, a to papouška mnišího. Do Prahy naopak putovali kognové smaragdoví, což je nejjižněji žijící papoušek na světě.
Z Bošovic pro Rákosův pavilón v pražské zoo tento týden zapůjčili čtyři odchované papoušky druhu kogna smaragdový jižní. Zakladatel zoo v Bošovicích Vlastimil Škrhák uvedl, že bošovická zahrada je jedinou v Evropě, která tento druh vystavuje a chová v kolonii. Celkem jich má deset párů, kterým se každým rokem líhnou mláďata. Loni jich bylo deset, z toho dva páry putovaly do Prahy, letos je mláďat 14.
Z pražské zoo do Bošovic putovalo zatím pět papoušků mniších. „Šlo o loňská mláďata. Přibýt by mělo ještě pět letošních, budeme mít tedy deset chovných párů,“ uvedl Škrhák. Papoušci mniší jsou jediným druhem papoušků, kteří nehnízdí v dutinách, ale staví si hnízdo z větviček a prutů.
Papouščí zoo v Bošovicích je ojedinělá svou specializací. Veřejnosti se otevřela 1. srpna 2011 a momentálně chová více než 250 papoušků v 54 druzích od nejmenších papoušíčků po velké ary. S pražskou zoo spolupracuje dlouhodobě.
Autor: ZOO v Bošovicích
Zdroj: ČTK
