Říj 4, 2021 | Zvířata
Trojnásobně lepší kvalitu vody má nyní rybník v přírodním areálu Gliňoč v Bohumíně na Karvinsku. Město při jeho čištění místo bagrování bahna zvolilo alternativní metodu. Voda se v posledním roce a půl čistila s pomocí speciálních bakterií, které rozkládají mrtvou organickou hmotu. Novinářům to sdělila mluvčí radnice Jana Končítková.
„Předloni jsme v rybníce zaznamenali částečný úhyn ryb. Laboratorní rozbory vody prokázaly nedostatek aktivního kyslíku, a tak jsme hledali cestu, jak živočichům pomoci. Vzhledem k tomu, že rybník nemá žádný regulovaný přítok ani odtok, nemohli jsme jej vypustit a bahno vybagrovat. Bagrování by navíc bylo pro místní faunu devastující,“ uvedl Rostislav Palán z odboru životního prostředí a služeb bohumínské radnice.
Dno rybníka ale pokrývala silná vrstva tlejícího bahna, které bylo potřeba odstranit. „Místní organizace Českého rybářského svazu Bohumín doporučila městu využít speciální bakterie, které mají schopnost odbahnit vodní plochu biologickou cestou. Zároveň čistí vodu a zlepšují její kyslíkové vlastnosti. Využívají se například v horských oblastech při čištění ples či v různých rybochovných zařízeních,“ uvedla mluvčí
S čištěním pomocí bakterií se začalo loni v květnu. V pravidelných intervalech se do různých částí rybníka vsypávaly doporučené dávky bakterií. Celkově to během čistícího procesu bylo zhruba 30 kilogramů. „Už během prvních měsíců byly výsledky na první pohled zřetelné. Nyní jsme s odstupem času požádali o opakované měření, abychom měli efekt podložený laboratorně. Zatímco loňské výsledky ukázaly pozvolné zlepšení, letos se podle hydrobiologa, který vodu analyzoval, kvalita vody zlepšila dokonce trojnásobně. Za zlomek ceny, kterou by si vyžádalo vybagrování dna, jsme dosáhli stejného efektu. Za materiál jsme zaplatili 40.000 korun, aplikaci jsme zvládli vlastními silami,“ uvedl Palán. Doplnil, že se výrazně zmenšil také objem bahna na dně rybníka, a to zhruba o 40 centimetrů. Rybník se nachází v přírodním areálu Gliňoč. Město do úprav této oblasti investovalo v posledních letech dva miliony korun. Cílem bylo zajistit zadržování vody v krajině.
Zdroj: ČTK
Autor: Bohumín na Karvinsku
Říj 2, 2021 | Mohlo by zajímat, Zvířata
O odchyt a kroužkování ptáků na Anenských rybnících u Plané na Tachovsku byl dnes velký zájem, dorazilo téměř pět desítek dětí i dospělých. Akce se konala v rámci Festivalu ptactva, který tu pravidelně pořádá Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) se Správou CHKO Český a Slavkovský les. Přírodovědcům se dnes podařilo odchytit hlavně sýkory nebo červenky. Tyto druhy se zde na podzim pravidelně vykytují především kvůli potravě.
„Odchyt ptáků děláme do nárazových sítí, které se postaví do vhodného prostředí. Abychom si trochu pomohli, tak pouštíme nahrávky hlasů ptáků, které přitáhnou k síti větší zájem jednotlivců. Pro tyhle účely pouštíme směs druhů ptáků, abychom nalákali více druhů,“ řekla Milena Prokopová ze správy CHKO Český les.
Na sítě, které ornitologové postavili brzo ráno, se podařilo chytit okolo 20 ptáků. Zachytila se sýkora koňadra, modřinka a lužní, dále konipas horský, pěnice černohlavá a červenka obecná. Jejich počet byl vzhledem k současnému ročnímu období podle Prokopové velký. Opeřenci se v době podzimního tahu shromažďují u rybníků, které jsou v tuto chvíli vypuštěné, zejména z důvodu potravy, hlavně hmyzu. Poté na zimu migrují na jih.
Přírodovědci dávali odchytnutým opeřencům stříbrný kroužek se sériovým číslem. Mohou tak při dalším odchytu zjistit, jak ptáci migrují. Dále určili a zaznamenali jeho druh, pohlaví, přibližné stáří, váhu a změřili délku křídel a ocasu. Zájemci si dnes mohli vyzkoušet i pozorování ptactva statickým dalekohledem.
Autor: AOPK
Zdroj: ČTK
Říj 2, 2021 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Mezinárodní tým vedený Zuzanou Musilovou z Univerzity Karlovy (UK) prokázal velké rozdíly ve zraku dospělých jedinců a potomstva hlubokomořských druhů ryb. Zrak se podle studie zásadně promění, když tyto ryby během života sestoupí do hlubin. Projekt také zodpověděl otázku, proč je u hlubokomořských ryb přítomen čípkový gen citlivý na zelenou barvu. Ve velké hloubce jim totiž nijak nepomáhá. Za Přírodovědeckou fakultu (PřF) o výzkumu informoval Michal Andrle v tiskové zprávě.
Musilová pracuje na katedře zoologie PřF. Většina hlubokomořských ryb má podle vědců ve své sítnici pouze tyčinky citlivé za nízkých intenzit světla, čípky v hlubině nemají využití. Velká část čípkových genů tudíž z genomu vymizela během evoluce – kromě zmíněného proteinu citlivého na zelenou barvu.
Nyní vědci našli vysvětlení vyplývající ze životních změn těchto zajímavých tvorů. V larválním stadiu, totiž začínají v mělké vodě mezi ostatním planktonem, kde je dost potravy. Až za nějaký čas tyto ryby sestoupí do hloubek oceánu, kde stráví zbytek života. A právě „zelené“ čípky využívají larvy, neboť potřebují vidět za vyšší intenzity světla. Později jsou čípky postupně nahrazovány tyčinkami, a to i na molekulární úrovni. Vědci využili data z transkriptomu 20 druhů hlubokomořských ryb.
Podle týmu je zmíněný vývoj typický pro většinu těchto ryb, i tady je však výjimka – skupina ryb stříbrooček. Ty mají v buňkách oka směs čípkových a tyčinkových genů. Podle PřF tedy odborníci předpokládají možnost, že se v budoucnu prokáže, že hranice mezi čípkem a tyčinkou u těchto ryb není ostrá.
Výsledky současného výzkumu publikoval časopis Molecular Biology and Evolution. Prvním autorem je doktorský student katedry zoologie Nik Lupše.
Musilová za výzkum evolučních procesů u ryb v úterý převzala cenu Neuron pro mladé vědecké naděje. Mezinárodní tým, který vedla, také předloni vzbudil velkou pozornost, když zjistil, že zkoumaným hlubokomořským rybám umožňují namnožené tyčinkové fotoreceptory v sítnici rozlišovat barvy v temných hloubkách. U ostatních obratlovců tyčinky ve tmě zajišťují černobílé vidění, barvy rozlišují při dobrém světle právě pomocí čípků. Studii tehdy publikoval časopis Science.
Autor: UK, Přírodovědecká fakulta
Zdroj: ČTK
Zář 29, 2021 | Zvířata
Štěkot loveckých psů se liší v reakcích na různá zvířata. Vyplývá to z výzkumu vědců České zemědělské univerzity v Praze. Nejvíce odlišný byl štěkot hlásící nejnebezpečnější zvíře v testu – prase divoké. Výsledky tak potvrzují předpoklady mysliveckých kynologů, uvedla mluvčí univerzity (ČZU) Karla Mráčková v tiskové zprávě. Studii o výzkumu publikoval časopis Scientific Reports.
Podle ČZU kynologové dlouhodobě diskutují o tom, že lovečtí psi rozdílně hlásí různá zvířata, díky čemuž mohou jejich majitelé odhadnout, jakou zvěř pes sleduje. Zástupci univerzity uvedli, že ačkoliv o chování psů a jejich kooperaci s člověkem se ví mnohé, tomuto typu hlasové komunikace vědci zatím nevěnovali větší pozornost.
Vědci z Katedry myslivosti a lesnické zoologie ČZU porovnali štěkání jezevčíků a teriérů na čtyři různé druhy zvířat – divoké prase, lišku, králíka a kura domácího. „Výsledky ukazují, že štěkání je možné kategorizovat podle druhů zvířat, na které psi štěkají. Nejvíce odlišné bylo štěkání na nejnebezpečnější z testovaných zvířat, prase divoké. Stejnou reakci vykazovali i psi, kteří se s divokým prasetem nikdy dříve nesetkali,“ popsal vedoucí týmu Richard Policht.
Štěkání na lišku, která může ohrožovat menší plemena, se téměř nelišilo od štěkání na „bezpečné“ druhy – králíka a kura. Podle vědců to napovídá, že pro typ štěkotu je klíčová spíše velikost zvířete než možné nebezpečí, kterou dané zvíře představuje pro psa.
„Vzájemné porozumění signálům během lovu, ať už mezi lovícími vlky nebo mezi loveckými psy a člověkem, tak může zvýšit efektivitu lovu,“ dodal Policht. Lovecká spolupráce psů a lidí má podle odborníků zřejmě původ v kooperativním chování vlků. Policht dodal, že tým testoval celkem 19 psů obou pohlaví a z teriérů to byli hladkosrstý foxteriér, velšteriér a jagdteriér. „Nahráváni byli v zimě a na jaře, venku v terénních podmínkách, další rok trvaly akustické a statistické analýzy,“ uvedl.
Vědci chtějí pokračovat tím, že otestují nelovecké psy. „Třeba vysloveně jezevčíky ‚gaučáky‘ a podobně,“ sdělil Policht. Plánují také pouštět nahraná štěkání jiným psům a sledovat jejich reakce. „Předtím to bylo o naší schopnosti rozeznávat štěkání na různou zvěř a příště by to bylo o tom, jak to rozlišují samotní psi,“ uvedl.
Autor: ČZU Praha
Zdroj: ČTK
Zář 14, 2021 | Zvířata
Dvojčata levharta cejlonského, která se v první polovině června narodila v brněnské zoo, se mají čile k světu. A občas už i pouští hrůzu na chovatele, řekla mluvčí zahrady Monika Brindzáková. Levhartí dvojčata přišla na svět 7. června. „Je poznat, že jsou to oba kluci, protože už občas i takzvaně pouští hrůzu na chovatele a návštěvníci mohou v expozici sledovat jejich vzájemné bratrské souboje,“ uvedla mluvčí.
Je to druhý odchov desetileté samice Nayany a stejně starého samce Daana. Za posledních 20 let se v zoo vystřídalo devět levhartů cejlonských, ale až Nayana a Daan vytvořili stabilní pár. Mluvčí uvedla, že mláďat tohoto poddruhu levharta se v zoologických zahradách nerodí mnoho, a proto z nich mají stejnou radost jako při prvním odchovu v roce 2017. Uvedla, že v říjnu se zoo chystá návštěvníky zapojit do výběru jmen mláďat.
Samec Daan se narodil v roce 2011 v Burgers Zoo v nizozemském Arnhemu a Nayana ve stejném roce v bratislavské zoo. Sameček a samička z jejich prvního vrhu odešli do Zoo Ostrava a Zoo Jihlava.
Ve volné přírodě se levharti cejlonští vyskytují na ostrově Srí Lanka, podle odhadů jich tam zbývá jen něco mezi 750 a 900.
Poddruh je proto veden na Červeném seznamu jako ohrožený. Typickým znakem levhartů jsou černé skvrny na jinak žlutohnědé srsti. Každý je jedinečný, nejsou dva levharti se stejnou kresbou. Samice jsou výrazně drobnější než samci. Jsou to samotáři, aktivní převážně v noci. Jejich doménou je především pohyb ve větvích stromů.
Autor: ZOO Brno
Zdroj: ČTK
Zdroj foto: M. Dirgová, megapixel.cz
Zář 14, 2021 | Zvířata
Šest divokých koní obývá novou přírodní rezervaci s názvem Meandry Lužnice u Třeboně na Jindřichohradecku. K dispozici mají plochu o rozloze téměř 24 hektarů. Koně pocházejí z rezervace u středočeských Milovic. Za oběma projekty stojí organizace Česká krajina, řekl novinářům její ředitel Dalibor Dostál.
„Koně jsme přivezli na místo loni v polovině listopadu. Ale zatím se mohli pohybovat pouze na omezeném prostoru, protože plocha byla dlouho silně podmáčená a nemohli jsme celý prostor připravit a využívat. Navíc vzhledem k tomu, že jsou poslední roky bohaté na srážky, tak v minulých týdnech a měsících byly v místě menší povodně, a proto jsme dokončení rezervace museli odkládat,“ uvedl Dostál.
Podle něj areál Meandry Lužnice nabízí pro divoké koně zcela jiné podmínky než Milovice. V nové rezervaci jsou pastviny dlouhodobě podmáčené. „Naopak v Milovicích je terén suchý. Ale to vůbec nevadí, protože divocí koně jsou hodně variabilní a dokáží se přizpůsobit prakticky jakémukoliv terénu. Není výjimkou, že jsou schopní spásat například i strmé svahy,“ uvedl Dostál.
Na vzniku nové rezervace se podíleli soukromí vlastníci pozemků, CHKO Třeboňsko, a právě Česká krajina. „Do budoucna ještě uvažujeme o navýšení počtu divokých koní v této lokalitě,“ řekl Dostál. Dodal, že momentálně je v České republice devět podobných rezervací a do konce roku by měla vzniknout ještě jedna u Krnova v Moravskoslezském kraji. Nejznámější prostor, který Česká krajina využívá, se nachází právě ve středočeských Milovicích v lokalitě o rozloze více než 200 hektarů. Na pozemcích tam jsou stáda divokých koní, praturů a zubrů.
Česká krajina je nezisková organizace, která usiluje o ochranu biologické rozmanitosti a zmírňování dopadů klimatických změn na přírodu i člověka a adaptaci krajiny na změny klimatu. Jednou z jejích hlavních činností je vytváření sítě nestátních přírodních rezervací, které umožní přežití ohrožených druhů rostlin a zvířat, případně jejich návrat do oblastí, kde byly v minulých staletích vyhubeny.
Autor: Česká krajina
Zdroj: ČTK
Zář 9, 2021 | Zvířata
Početnost a druhová rozmanitost ptactva je v rakouské zemědělské krajině 1,5 krát vyšší než ve zkoumaných lokalitách v Česku. Vyplývá to ze studie vedené odborníky z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Zásadní roli hraje velikost polí, ta rakouská měla menší rozlohu. O studii, kterou zveřejnil časopis Agriculture, Ecosystems and Environment, informovali zástupci AV v tiskové zprávě. Na výzkumu spolupracovali vědci z pěti institucí.
Vědci porovnávali velikost polí a jejich strukturu s početností a druhovou skladbou polních ptáků. „Většina druhů polních ptáků byla v Rakousku výrazně početnější, přičemž největší rozdíly byly nalezeny například u skřivana polního, strnada obecného, špačka obecného, tedy u ikonických druhů zemědělské krajiny s dlouhodobým poklesem početnosti v celé Evropě,“ uvedl Martin Šálek z ÚBO a České společnosti ornitologické.
Studie porovnávala ptačí společenstva zemědělské krajiny ve dvou přeshraničních regionech, Znojemsko a Dolní Rakousy, s podobným podílem orné půdy a krajinných prvků, ale s výrazně odlišnou velikostí polí – ta rakouská měla menší rozlohu. Zástupci AV uvedli, že Česko je evropským „rekordmanem“ ve velikostí polních celků a 57 procent orné půdy je tu v blocích větších než 20 hektarů. I proto je podle odborníků česko – rakouské příhraničí ideální pro zkoumání vlivu ztráty různorodosti krajiny, takzvané homogenizace, na její biodiverzitu. Právě homogenizaci vědci uvádí jako zásadní proces, který snížil biologickou rozmanitost krajiny, problém prohloubila i modernizace a chemizace zemědělství.
„Z našich výsledků je zřejmé, že negativní vliv kolektivizace české krajiny má vliv nejenom na ptáky, ale na celkovou biodiverzitu zemědělské krajiny,“ poznamenal Šálek. „Vliv velkých polních celků i na další druhy v zemědělské krajině demonstruje také naše předchozí studie, která prokázala, že populační hustota zajíce polního byla 3,8 až 9,6krát vyšší v Rakousku než v různých regionech České republiky,“ sdělil vědec.
Dodal, že rozdělení velkých lánů do menších polí mezemi, biopásy či křovinatými koridory může výrazně podpořit biologickou rozmanitost, prospět ekosystému i zadržování vody v krajině. „Jednou z možností může být větší a dlouhodobější finanční podpora zemědělské produkce pro zemědělské subjekty hospodařící na drobných polích s vyšším zastoupením krajinných prvků,“ uvedl Šálek. Taková opatření by podle něj také snížila erozi půdy.
Zástupci AV připomněli, že po roce 1948 se zásadně proměnila česká zemědělská krajiny. Z drobných polí do velikosti 0,25 hektaru vznikaly obrovské lány o rozloze až několik desítek hektarů. Postup měl usnadnit obdělávání a management půdy, zároveň však vedl k zániku mezí, polních cest a zelených koridorů.
Podle Šálka je nedostatečné i omezení pěstování jedné plodiny na souvislé ploše maximálně 30 hektarů. „Stejně tak povinný podíl minimálních čtyř procent neproduktivních ploch je žalostně málo pro podporu biodiverzity,“ dodal vědec.
Autor: AV
Zdroj: ČTK
Zář 7, 2021 | Zvířata
Shromažďování a analýza údajů o koních Převalského je cílem nové vědecké platformy, kterou na konferenci v jihofrancouzském Marseille představil Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN). Databáze Shamane bude sledovat vývoj populace ohroženého druhu, jehož plemennou knihu vede pražská zoologická zahrada. Zaměří se na jejich interakce s dalšími druhy, na oblíbenou potravu nebo chování v závislosti na počasí, napsala agentura AFP.
První verze platformy je již k dispozici online, zahrnuje údaje o pozorování koní odborníky v přírodě i satelitní snímky. Zatím jsou v ní údaje z Francie a Mongolska, které je domovinou koně Převalského. Část údajů bude dostupná veřejnosti, většina bude sloužit vědeckým účelům.
„Máme údaje o chovu koně Převalského ve Francii za posledních 30 let a v Mongolsku za 15 let. Rádi bychom je sdíleli s lidmi z Maďarska, Ruska, České republiky a dalších částí Mongolska, kteří pracují v oboru,“ uvedl Laurent Tatin, vedoucí výzkumu asociace Takh, která vede chovný program v departementu Lozère.
Z volné přírody kůň Převalského zmizel na konci 60. let minulého století a je na seznamu ohrožených druhů IUCN. V Mongolsku žije asi 800 zvířat, z toho stovka v rezervaci Chomyn Tal o rozloze větší než celý Liberecký kraj. Jejich fyzické sčítání a pozorování v terénu by kvůli rozloze parku nebylo možné, proto pomáhají moderní technologie. Údaje bude zpracovávat firma Geomatys, která se podílí na francouzském a japonském vesmírném programu.
Jednou z institucí, která se o záchranu koně Převalského zasloužila, je pražská zoologická zahrada. Od roku 1959 pro koně vede Mezinárodní plemennou knihu a od roku 2011 organizuje transporty zvířat do Mongolska.
Autor: Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN)
Zdroj: ČTK
Foto: Zoo Brno
Zář 6, 2021 | (Bio)zemědělství a hospodářská zvářata, Zvířata
Veletržní premiéru zažívají v Brně na veletrhu Animal Tech a Národní výstavě hospodářských zvířat dva islandští koně. Toto neobvyklé plemeno přijela do Brna představit Anna Divesová z farmy Vikinghorse Milevo, která se nachází nedaleko Kladrub u Stříbra. Islandští koně se výborně hodí pro rekreační jezdectví i do náročného terénu, řekla na veletrhu Divesová, která do Čech přivezla prvního islandského koníka v roce 2007. Nyní vlastní jeden z největších chovů těchto koní v Česku, má 35 kusů.
„Jejich hlavním specifikem jsou dva takzvané mimochody, tölt a skeid. Tölt je pro jezdce velmi pohodlný a pro koně zase úsporný. Na Islandu jej využívali pro jízdu na dlouhé vzdálenosti. Zatímco při töltu není fáze, kdy by měl kůň všechny čtyři nohy ve vzduchu, skeid je dvoudobý pohyb se čtyřmi fázemi, při kterým se střídají laterální končetiny s létající fází, kde žádná noha nemá kontakt se zemí,“ uvedla Divesová.
V podstatě jsou oba mimochody mnohem plynulejší než běžné koňské kroky. Islandské koníky, kteří jsou menší než obvyklá jezdecká plemena, chválí jejich chovatelka také pro jejich povahu. „Jsou nenároční, trpěliví, ochotní, empatičtí, učenliví a za všech okolností spolehliví. Jejich využití je všestranné, jsou skvělými partnery na vandrech a vyjížďkách, kde zvládnou i velmi těžký terén. Dokáží však bodovat i v disciplínách, jako je drezura nebo zápřah,“ uvedla.
Islandští koně dobře snášejí také rozmary počasí. Od přírody jsou velmi dobře vybavení pro pobyt venku i za mrazivého počasí. To je paradoxně v posledních letech v Česku trochu problém. „Po slunovratu jim začne růst zimní srst, která je velmi hustá a teplá. Problém je, že v posledních letech se před Vánoci mrazů v Česku nedočkáme, proto koně v říjnu i listopadu částečně holím, aby jim nebylo horko,“ dodala Divesová.
Na veletrhu jsou kromě islandských koní k vidění i další méně obvyklá plemena koní. Nejen u dětských návštěvníků bodovali američtí miniaturní koně z farmy Acro. Jsou menší než poníci, kteří patří k jejich předkům stejně jako koně arabští, a původně se používali pro práci v dolech. Veletrh živočišné výroby Animal Tech a Národní výstava hospodářských zvířat trvají na brněnském výstavišti až do středy 8. září. V pavilonech P a F je k vidění téměř tisíc zvířat.
Autor: farma Vikinghorse Milevo
Zdroj: ČTK
Zář 4, 2021 | Zvířata
Spolek Stop sečení srnčat letos díky využití dronů zachránil v Jihočeském kraji na 170 mláďat srnce. Drony používá na monitoring luk termokamerou před sečením. Další tři desítky srnčat zachránili dobrovolníci díky obchůzkám. Na projektu využití dronů se podílí českobudějovická Vysoká škola technická a ekonomická (VŠTE). Podle odhadů spolku zahyne ročně v Česku při sečích luk na 60.000 srnčat. Geny zvěři velí se před blížícím se nebezpečím přikrčit, a řidič zemědělského stroje ji pak nemá šanci ve vzrostlé trávě či jeteli vidět.
„Drony nám hodně pomohly. Začali jsme je používat prvním rokem díky veřejné sbírce, z níž jsme nákup financovali,“ uvedl člen spolku Stop sečení Petr Szabó. Loni spolek zachránil 84 mláďat.
„Snažíme se přizpůsobit aktuálním požadavkům. Běžně se dozvídáme, kde budeme působit až večer před vyháněním. Není to lehké. Zvláště, vyhledávají-li se mláďata v mlze a přemisťují. To bývá maximálně 150 metrů od místa nálezu,“ uvedl Szabó. Spolek na jihu Čech působí především na Českobudějovicku a Českokrumlovsku.
Dron s termovizí je podle lidí podílejících se na záchraně srnčat jediný efektivní způsob, jak mláďat před senosečemi ochránit. „Pilotovat drony není jen zábava. Jejich využití je skutečně široké. Chtěli jsme pomoci dobré věci, a přitom získat další zkušenosti s pilotáží,“ řekl vědecký asistent z Katedry dopravy a logistiky VŠTE Patrik Gross.
Autor: spolek Stop sečení
Zdroj: ČTK
