Výstava v botanické zahradě v Troji představí jedovaté druhy motýlů

Výstava v botanické zahradě v Troji představí jedovaté druhy motýlů

Letošní ročník výstavy exotických motýlů v botanické zahradě v pražské Troji se soustředí na jedovaté druhy tohoto hmyzu. Návštěvníci výstavy se dozvědí mimo jiné to, které druhy motýlů jsou jedovaté nebo jak motýli hledají potravu. Osmnáctý ročník výstavy se bude pravděpodobně kvůli vládním nařízením souvisejícím s covidem-19 konat v omezeném režimu.

Motýli budou ve skleníku Fata Morgana ke shlédnutí od 9. června do 18. července, a to denně kromě pondělí od 09:00 do 19:00. V roce 2020 se výstava kvůli pandemii nového koronaviru nekonala. „Letos se veřejnost seznámí s jedovatými motýli a jejich způsobem života. Nebudou ale chybět ani druhy, které ve Fata Morganě máme každým rokem, tedy oblíbení modří motýli z rodu Morpho nebo stěhovavý monarcha,“ uvedla kurátorka výstavy Eva Smržová.

Do trojské botanické zahrady postupně dorazí asi 5500 kukel několika desítek druhů motýlů původem z různých koutů světa. K vidění budou například jedovatí motýli rodu Heliconius a babočka druhu Methona confusa, která se vyznačuje průsvitnými křídly.

Skleník Fata Morgana může podle aktuálně platných vládních opatřeních navštívit v jeden čas nejvíce 100 návštěvníků. Z toho důvodu ředitel trojské botanické zahrady Bohumil Černý doporučil, aby zájemci o výstavu návštěvu plánovali nejlépe na všední dny, kdy není návštěvnost tak vysoká jako o víkendech. Výstava motýlů totiž patří k nejnavštěvovanějším akcím, kterou zahrada pořádá. Každoročně přiláká tisíce lidí.

Do botanické zahrady lze nyní vstupovat pouze hlavními vchody, které jsou otevřené denně od 09:00 do 19:00. Vstupenky je možné zakoupit přímo v pokladnách nebo on-line na webu zahrady.

Skleník Fata Morgana hostí výstavu tropických motýlů od roku 2004, kdy byl otevřený pro veřejnost. Tropický skleník se nachází mimo areál venkovních expozic botanické zahrady, na jižním svahu trojské stráně. Letos se prostory skleníku kvůli vládním nařízením, která měla zabránit šíření nákazy koronavirem, návštěvníkům otevřela poprvé 25. května. Do té doby byly s omezeními přístupné jen venkovní prostory zahrady. Expozice v exteriérech se s omezeními otevřely 12. dubna. Nyní platí, že botanické, zoologické zahrady a arboreta v republice mohou kapacitu venkovních prostor naplnit z poloviny.

Celý areál zahrady byl kvůli pandemii uzavřen od loňského 18. prosince. Zoologické a botanické zahrady loni během první vlny epidemie nesměly fungovat od 13. března do 27. dubna, kvůli druhé vlně pak znovu od 9. října do 2. prosince. Provoz byl už dříve v souvislosti s protiepidemickými opatřeními limitován maximálním počtem návštěvníků nebo zákazem vstupu do interiérů.

Zdroj: ČTK

SRNA INDEX: počet srážek se zvěří kvůli pandemii klesl

SRNA INDEX: počet srážek se zvěří kvůli pandemii klesl

Počet srážek aut se zvěří od října 2020 do konce března 2021 klesl. Zatímco o rok dříve se v tomto období na českých silnicích stalo 6980 nehod se zvěří, nyní to bylo 5776 srážek. Vyplývá to z dat SRNA indexu, který vydává dvakrát ročně Generali Česká pojišťovna. Za snížením je pandemická situace a s ní spojený nižší provoz. Podobně jako při první vlně koronavirové pandemie se i mezi loňským podzimem a letošním jarem vlivem vládních opatření na silnice vydalo výrazně méně aut než obvykle. To mělo za následek citelný úbytek střetů se zvěří. Potvrzují to data z Centra dopravního výzkumu, která jsou podkladem pro SRNA index.

„Už loni na jaře data prokázala, že kvůli epidemickým opatřením došlo ke snížení počtu srážek se zvěří na českých silnicích. To se opakovalo i na podzim a v zimě, kdy se vlivem vládních opatření intenzita dopravy opět snížila, ačkoliv už ne tak významně, “ komentoval situaci expert na problematiku srážek se zvěří z Centra dopravního výzkumu Michal Bíl.

Ačkoliv se číslo meziročně snížilo, stále zůstává vysoké. Jasně tak potvrzuje, že střety se zvěří jsou na českých silnicích trvale přítomným problémem, jehož následky přináší škody v řádech stovek milionů korun, upozornil manažer likvidace pojistných událostí motorových vozidel v Generali České pojišťovně Patrik Nauš. Roli i nadále bude podle něj hrát fakt, že spárkatá i další zvěř je v české krajině de facto na většině míst významně přemnožená.

Ačkoliv počet srážek se zvěří meziročně klesl, škoda za střet vozidla se zvěří v čase roste. „Výše škod se zvyšuje pravidelně, spolu s tím, jak Češi jezdí novějšími a dražšími vozy. Průměrná škoda činila 41.000 korun. Evidujeme však i takové střety, za jejichž opravu pojišťovna vyplatila i 800.000 korun,“ podotkl Nauš.

Počet nehod znamená, že zhruba na každém 7,7 kilometru českých silnic došlo ke střetu se zvěří. Škoda na zdraví a životě na jeden kilometr silnic je nejvyšší v Praze. S odstupem následují Ústecký kraj a Vysočina. Nejvíce nehod eviduje Středočeský kraj. Z hlediska délky silniční sítě je nejpravděpodobnější srážka se zvěří v Praze a v Ústeckém kraji. Nejrizikovější úsek pro srážku se zvěří v ČR je v Ústeckém kraji. Mezi Janovem a Horním Jiřetínem se ve sledovaném období na úseku dlouhém 304 metrů událo 14 srážek se zvěří.

Zdroj: ČTK

Společnost Bioveta z Ivanovic na Hané připravuje vakcínu proti covidu u zvířat

Společnost Bioveta z Ivanovic na Hané připravuje vakcínu proti covidu u zvířat

Společnost Bioveta z Ivanovic na Hané na Vyškovsku, která vyrábí veterinární vakcíny a další farmaceutické přípravky, připravuje vývoj nové vakcíny proti koronavirovým infekcím způsobujícím akutní respirační syndrom u zvířat. Na konci dubna získala od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost povolení k manipulaci s virem. Vakcína by se na trhu mohla objevit přibližně za tři roky, řekl ředitel společnosti Libor Bittner.

„Zásadní při vývoji bude rozhodnutí o výběru vlastního viru či virů do složení vakcíny. Snahou je takové virové složení, které by maximálně chránilo vakcinovaná zvířata proti všem mutacím tohoto viru v terénních podmínkách. Následovat bude adaptace viru na vhodnou tkáňovou kulturu, kultivace viru do požadovaných hodnot, vhodná inaktivace viru bez porušení imunogenních proteinů a navázání na optimální imunogenní adjuvans, které zvýší imunogenní působení vakcíny ve vakcinovaném organismu,“ popsal Bittner.

I když má společnost s výrobou vakcín letité zkušenosti, vývoj každé z nich je jedinečný. „Všeobecné znalosti při vývoji různých druhů vakcín jsou velkou předností pro výzkumníky nového druhu vakcíny, vždy však je nutno přistupovat obezřetně, prozíravě, s velkou pokorou. Vývoj každé vakcíny má svá legislativní pravidla. Po složení vakcíny probíhá její laboratorní hodnocení, pokud je vyhovující, přistupuje se k ověřování na zvířatech v praktických terénních podmínkách. Poté následuje registrační proces a až po jeho ukončení je možno danou vakcínu prodávat,“ řekl Bittner.

Společnost pracuje s myšlenkou jednoho typu vakcíny pro vybrané druhy zvířat, zejména se bude její použití týkat norků, psů a kočkovitých šelem. Podle Bittnera je pravděpodobné, že se počet druhů vhodných pro vakcinaci rozšíří například na primáty v zoologických zahradách. „Náklady na vývoj vakcíny proti koronaviru u zvířat nyní odhadujeme na desítky milionů korun. Máme konkrétní poptávky ze světa, to byl hlavní důvod, proč se do tak náročného projektu pouštíme,“ dodal ředitel.
Tržby společnosti Bioveta v roce 2019 dosahovaly 1,9 miliardy korun, zisk činil 328,6 milionu. Téměř 86 procent z tržeb tvoří export. Společnost má v portfoliu zhruba 200 přípravků, které prodává pod svojí značkou. Bioveta vznikla v roce 1918, název získala v roce 1951 a v polovině 90. let byla privatizována. Zaměstnává kolem 700 lidí.

Zdroj: ČTK

Vysokomýtská zahrada se zvířaty se rozšíří o expozici obojživelníků a plazů

Vysokomýtská zahrada se zvířaty se rozšíří o expozici obojživelníků a plazů

Zahrada Harta ve Vysokém Mýtě na Orlickoústecku se rozšíří o další expozici vzácných obojživelníků a plazů. Zpřístupní ji na konci roku, uvedla v tiskové zprávě Radka Hojná. Soukromá zahrada funguje od roku 2014.

Další část takzvané Hartecké stezky bude tvořena pásem ručně skládané suché zídky z opukového kamene o délce 230 metrů a dvou podlouhlých tůní se svažitým dnem, které budou zabírat 200 metrů čtverečních. V největší hloubce budou tůně dosahovat 1,2 metru.

Vzniknou tak vhodné biotopy pro ještěrku obecnou, slepýše obecného, kuňku obecnou a čolka obecného. „Dokončení projektu očekáváme do konce roku a nové biotopy budou zpřístupněny. Uvedené druhy patří mezi silně ohrožené,“ uvedla Hojná.

Hartecká stezka se nachází na ploše 20.000 metrů čtverečních, jsou tam rostliny, stromy, jezírka, potůčky, tůně či výběhy. Zahrada chová koi kapry, karase stříbrné nebo pstruhy duhové. V expozici plazů má agamy vousaté, želvu žlutolící či kožnatku floridskou.

Ve voliérách a výbězích jsou zastoupeni bažant zlatý, korela chocholatá, kachnička mandarinská nebo nandu pampový. V sekci savci jsou různé druhy ovcí, koz, velsh pony, mula, mara stepní nebo surikata vlnkovaná a nosál červený.

Zdroj: ČTK

V Poodří žijí jen samci skokanů zelených, rozmnožují se zvláštně

V Poodří žijí jen samci skokanů zelených, rozmnožují se zvláštně

Veškeří skokani zelení v povodí řeky Odry jsou samci. Může za to zvláštní rozmnožovací strategie, vajíčka také „kradou“ skokanům skřehotavým. Vyplývá to z dlouhodobého výzkumu týmu vědců z Akademie věd ČR a Ostravské univerzity. Takové populace čtyřnohých obratlovců nejsou jinde známy, uvedli zástupci AV v dnešní tiskové zprávě. Výzkum však odhalil i další zvláštnosti. Výjimečný proces rozmnožování lze podle vědců sledovat právě na přelomu dubna a května.

„Po dvacetiletém sledování populací v povodí řeky Odry můžeme potvrdit, že veškeří skokani zelení zde žijící jsou výhradně samčího pohlaví, zatímco samičky zde úplně chybějí,“ uvedl vedoucí týmu Lukáš Choleva z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV. Podle Cholevy tým tudíž zajímalo, jak takové populace vznikly a jak se bez samiček rozmnožují.

Vysvětlením byla takzvaná hybridogeneze – strategie rozmnožování využívaná některými organismy mezidruhového původu. A křížencem je právě i skokan zelený. Jeho rodičovskými druhy jsou skokan skřehotavý a skokan krátkonohý.

„Při tvorbě pohlavních buněk nedochází k výměně genetické informace mezi chromozomy otce a matky, jako tomu je například u nás lidí, avšak vzniklé pohlavní buňky jsou svou povahou klony, tedy genetické kopie jen jednoho z rodičů,“ popsala proces spoluautorka výzkumu Marie Kaštánková. U samců skokanů zelených v Poodří je pak pozoruhodné i to, že tvoří rovnou dva typy klonálních spermií – některé buňky nesou DNA jednoho rodičovského druhu, další druhého. Kvůli tomu, že nemají vlastní samičky pak podle Kaštánkové zkoumaní skokani žijí pohromadě s jedním z rodičovských druhů, kterým je v Poodří právě skokan skřehotavý.

Hybridní skokani zelení tak soupeří o samičku skokana skřehotavého se zástupci jejího vlastního druhu. Další zvláštnost pak ukázalo studium chromozomů a genomů skokanů zelených. Vědci totiž zjistili, že z křížení vznikají nejen samotní samčí potomci skokana skřehotavého, ale i samičky. Ty však geneticky nejsou skokanem zeleným, ale skokanem skřehotavým.

„Domníváme se, že z pohledu evoluce může jít o reprodukční strategii skokanů zelených zvýšit ve smíšené populaci počet samiček, a tím šanci hybridních samečků najít si partnerku a rozmnožit se,“ podotkl Choleva.

Podle AV se na pracovišti v Liběchově, které je součástí Ústavu živočišné fyziologie a genetiky, vědci dlouhodobě věnují výzkumu alternativních reprodukčních strategií obratlovců – hlavně procesy, pomocí kterých tělo zvířete vytvoří klonální buňku. Skokan zelený je kvůli svému hybridnímu původu pro tyto typy výzkumů velmi cenný. Poznatky o přirozeném klonování by v budoucnu mohly využít další obory.

Zdroj: ČTK

V národním parku České Švýcarsko vypustili do říček lososy

V národním parku České Švýcarsko vypustili do říček lososy

V Národním parku České Švýcarsko dnes vypustili lososy do říček, které se vlévají do Labe. Ryby pak doplují nejspíš až do oceánu, odkud by se měly po čtyřech letech vrátit na Děčínsko a rozmnožit se. Ještě před vypuštěním malých rybiček byly do řek Bělá a Kamenice umístěny inkubační schránky. Ichtyologové ze spolku Beleco do schránek v únoru a březnu umístili 100.000 jiker ve vývojovém stadiu tzv. očních bodů.

„To znamená, že na růžové jikře vidíte, že to bude rybička, má dvě očka. Tyto nalíhnuté jikry jsou pak umístěny do inkubačních schránek,“ uvedl mluvčí parku Tomáš Salov. Celý proces vývoje jiker pak záleží na teplotě vody. Z jiker se vykuklí takzvaný váčkový plůdek, tedy rybka vyživovaná žloutkovým váčkem. Jedinci, kteří váček již strávili, byli dnes vypuštěni do vody. Další opozdilce čeká vypouštění příští týden, doplnil mluvčí.

Aplikovaný přístup má podle Salova výhodu v tom, že jikry jsou ve vodě, do níž se mají v budoucnu vrátit, delší dobu, než kdyby byly přivezeny z líhně už ve stadiu rybičky. „Tam je větší šance, že si vytvoří vazbu na domovskou vodu, o což tady jde,“ podotkl mluvčí.

Jikry získávají ichtyologové ze Švédska, proto se může stát, že mají lososi zapsanou informaci své domovské vody v genomu a vrátí se namísto na Děčínsko do Švédska. Pokud se v příštích letech vrátí dostatek ryb, pokusí se je ichtyologové uměle vytřít. Tím se zvýší šance, že se na Děčínsko vrátí lososů víc. „Dalším krokem by bylo, že by se už množili sami v Kamenici nebo v jejích dalších přítocích,“ řekl Salov.

Inkubaci lososích jiker v Národním parku České Švýcarsko zajišťuje od roku 2018 nezisková organizace Beleco. V předchozích letech testovala účinnost a využitelnost různých typů inkubačních schránek. Akce navazuje na projekty zaměřené na návrat lososů do českých řek zahájené Českým rybářským svazem v roce 1998 a doplněné Správou Národního parku České Švýcarsko o další aktivity od roku 2008.

Lososi dříve byli v českých řekách běžnou rybou, vyhubenou teprve relativně nedávno v důsledku masivní výstavby jezů a přehrad i průmyslového znečištění řek. Snahy o návrat lososů přinášejí dílčí úspěchy. V závislosti na vodnatosti Labe a jeho přítoků v době lososího tahu se vracejí do Kamenice pravidelně, v počtech od několika jedinců až desítek kusů ryb. Nyní se řeší to, aby rybáři nelovili lososi v době jejich návratu. „V posledních dvou letech jsme si všimli, že se lososí tah trošku posunul. Ryby se začaly vracet v prosinci, přitom ochranná opatření, kdy rybáři na soutoku Labe a Kamenice nesmí rybařit, přestalo platit na konci listopadu,“ dodal mluvčí.

Zdroj: ČTK

Nutrie nemají přirozeného predátora, v Chrudimi musel zasáhnout člověk

Nutrie nemají přirozeného predátora, v Chrudimi musel zasáhnout člověk

V Chrudimi začal odchyt přemnožených nutrií. Hlodavci nemají v české přírodě přirozeného predátora, jejich populace velmi rychle narůstají a působí škody na tocích a břehové vegetaci. I když radnice vloni spustila kampaň zaměřenou zejména na to, aby lidé nutrie nekrmili, nakonec bylo nutné přikročit k jejich odlovu a likvidaci. „V pondělí bylo odchyceno pět zvířat a v dalším týdnu to bude pokračovat. Cílem je počet nutrií minimalizovat,“ řekl místostarosta Aleš Nunvář (Piráti). Vloni na jaře průzkum objevil ve městě asi deset hlodavců, nyní jich je podle Nunváře už několik desítek. S přemnoženými nutriemi bojovala v minulosti i Litomyšl. Ve městě jich žilo asi 50, ničily břeh řeky Loučné a okolní přírodu. Zvířata patrně unikla chovatelům nebo je tam někdo záměrně vypustil. V roce 2017 je radnice nechala pochytat.

Nutrie je nepůvodní druh, chová se pro maso a kožešinu. V české přírodě nemá přirozeného predátora, proto se rychle množí. Samičky mají mláďata několikrát do roka, v jednom vrhu pět až šest potomků. Pokud se množí nekontrolovaně, mohou vytlačit domácích druhy volně žijících živočichů.

Nutrie si vyhrabávají nory s dlouhými chodbami, což narušuje stabilitu břehů a poškozuje kořeny břehových porostů. Rychleji se tak sesouvají břehy a hrozí pád stromů.

Hlodavci také šíří nemoci, které jsou člověku nebezpečné, salmonelu, tularemii a leptospirózu, známou jako krysí horečku. Po krmení nutrií často zůstává na březích mnoho zbytků potravy, kterou pojídají potkani, kvůli dostatku jídla se mohou přemnožit. Nutrie mají i cizopasníky.

Zdroj: ČTK

Šimpanzi z Hodonína se propojili videopřenosem s protějšky ve dvoře králové

Šimpanzi z Hodonína se propojili videopřenosem s protějšky ve dvoře králové

Šimpanzi ze Zoo Hodonín a Safari Parku Dvůr Králové se vzájemně pozorovat prostřednictvím on-line streamu, sledovat je přitom mohou i lidé. Pro šimpanze ze Dvora Králové přenos není novinkou, o týden dříve už byli takto propojeni se skupinou šimpanzů ze Zoo Brno.

Skupina nadšenců ze společnosti Circus Brothers napnula v pavilonu primátů hodonínské zoo velké plátno před jedním ze skel ubikace, následně spustila projekci. Ta propojila obě expozice primátů – hodonínskou a královédvorskou. Zoologické zahrady jsou už od prosince veřejnosti uzavřené, dá se proto podle Uhrové očekávat, že šimpanze novinka zaujme.

Úplná novinka pro hodonínské šimpanze to ale zase není. Podobný projekt se v Hodoníně uskutečnil v roce 2013 a jeho autorem byl současný ředitel zahrady Martin Krug, který v té době působil ve vedení zoo druhým rokem.

„Tenkrát jsme se inspirovali studií, ve které vědci sledovali reakce goril na promítané fotografie ostatních jedinců. V některých případech došlo k lásce na první pohled,“ uvedl Krug.
Doplnil, že v roce 2013 šimpanzům nepromítali přímý přenos jako nyní, ale autentické záběry z volné přírody. Tehdy byla motivací především snaha navrátit tyto lidoopy k jejich přirozenému chování, o kterém po dobu života v lidské péči neměli tušení. Cílem současného projektu je především rozptýlení pro šimpanze, ale i pro lidi, kteří do zahrady za současných restrikcí nemohou. Přímý přenos lze sledovat každý den od 8:00 do 16:00 nayoutube (po dobu deseti dnů).

Zdroj: ČTK

Gratulujeme slonici Lakuny z Pražské ZOO k prvním narozeninám

Gratulujeme slonici Lakuny z Pražské ZOO k prvním narozeninám

Své první narozeniny dnes v pražské zoologické zahradě oslavila sloní samička Lakuna. Slonice se narodila 27. března 2020 v zahradě v Troji a měla by zůstat v Praze i v dospělosti, jak novinářům řekl ředitel zahrady Miroslav Bobek. Oslava se konala bez přítomnosti návštěvníků zoo. Zoologické zahrady v Česku jsou totiž vládním nařízením uzavřené od 18. prosince. „Je to první samička narozená v Zoo Praha. Je také budoucností chovu našich slonů a v jistém smyslu i budoucností naší zoo,“ řekl ředitel Bobek. Samice podle něj prospívá dobře. „Ze samičky vážící 92 kilogramů se stalo sebevědomé slůně s 350 kilogramy,“ doplnil.

Lakuna své narozeniny oslavila třípatrovým dortem z ovoce a zeleniny, který spořádala spolu spolu s druhým slůnětem Amalee a dospělými slonicemi ze stáda. Podle vrchního chovatele slonů Martina Kristena jsou pro slony takové pochutiny jako ananasy nebo jablka skutečně svátkem, protože nejsou součástí jejich běžné stravy.

Matkou slůněte je slonice indická Tamara, která žije v pražské zoo od roku 2012. Otcem je 37letý samec Ankhor. Ten před svým příchodem do Prahy zplodil více než desítku mláďat. Sloní samec původem z Barmy je v Praze šest let, před tím byl v německém Tierparku Berlin.

Podle ředitele se v prostorách pražské zoo narodilo pět slůňat, matka prvního z nich však do zoo přijela už březí. Prvními zcela pražskými slůňaty tak byli Max a Rudy. Ti přišli na svět v roce 2016.
Slony pražská zoo chová od roku 1933. V současnosti má zahrada devět sloních obyvatel. Nejstarším členem stáda je samice Gulab, kterou zoo získala v roce 1966. Vedle Tamary, Maxe, Rudiho a Ankhora žije v zahradě i samice Shanti a Janita. Ta je matkou loni narozené Amalee, která své první narozeniny oslaví v květnu. Sloni žijí od března 2013 v novém areálu nazvaném Údolí slonů. Jeho zbudování stálo asi 500 milionů korun. Je to největší komplex, který kdy některá z českých či slovenských zoo otevřela. Sloninec nabízí samostatné stáje i společné vnitřní prostory, které slonům i během zimy umožní pohyb.

Uvnitř mají sloni i vyhřívaný bazén a skrytá krmítka. Zoologická zahrada v Troji se poprvé otevřela 28. září 1931 a patří k nejnavštěvovanějším místům v Praze. Kvůli uzavření pro veřejnost, jehož důvodem je pandemie covidu-19, klesla v roce 2020 návštěvnost o 42 procent. Do zahrady loni zavítalo 851.623 návštěvníků, tedy o téměř 605.000 lidí méně než v roce 2019. Deficit příjmů pražské zoo ředitel Bobek odhaduje od začátku pandemie covidu-19 v Česku k dnešnímu dni na 133 milionů korun.

Dva takiny čínské liberecká zoo poslala do Indonésie

Dva takiny čínské liberecká zoo poslala do Indonésie

Dva takiny čínské dnes liberecká zoo poslala do Indonésie. Slibuje si od toho, že by v budoucnu mohla získat nepříbuzné zvíře tohoto ohroženého druhu, což se jí dosud nedaří. Roční a dvouletý samec zoo opustili dnes ráno. Na cestě stráví více než den, z Evropy do Asie budou přepraveni letecky. Cílem pro ně je zoo Batu Secret na indonéském ostrově Jáva.

„Důvodem tohoto komplikovaného transportu je především založení nového chovu a navázání spolupráce se zoologickou zahradou na asijském kontinentu. Pro Batu Secret Zoo je velká šance, že se tamním zoologům podaří získat do chovu i další nepříbuzné jedince tohoto ohroženého druhu z Číny nebo Japonska, což se evropským zoologickým zahradám z veterinárních a administrativních důvodů dlouhodobě nedaří,“ uvedl liberecký zoolog Luboš Melichar.

„Případní odchovaní jedinci by pak mohli být převezeni k nám a pomoci výrazně navýšit genetickou variabilitu populace tohoto druhu v evropských zoologických zahradách, protože všem takinům zlatým v Evropě koluje v žilách krev původního libereckého páru,“ dodal Melichar.

Takina čínského, který se řadí do podčeledi koz a ovcí a v Číně je považován za bájné zvíře, se z asijského kontinentu podařilo dovézt jen Liberci. V roce 2002 získala liberecká zoo z pekingské chovný pár takinů Adama a Evu výměnou za nosorožce indického. Samec Adam uhynul stářím v roce 2015, přesto se chov stále daří rozšiřovat. „Dlouhou dobu byla zoo Liberec jediným chovatelem takinů čínských na starém kontinentě. Díky mnoha úspěšným odchovům a stále se rozrůstajícímu stádu nakonec odchované jedince propůjčila i dalším zoologickým zahradám v Evropě a v současné době jsou takini čínští k vidění i v Chomutově, Praze, Bojnicích, Berlíně či Wroclawi (Vratislavi). V roce 2018 odcestovala dvě mláďata takina čínského z Liberce také do zoo Dan Diego v USA,“ dodala Tesařová.

Charakteristickým znakem takina čínského je zlatá hustá dlouhá srst a mohutné zatočené rohy dorůstající délky až 64 centimetrů. Mají zvláštní stavbu těla, svým zjevem připomínají kamzíka, kozu i skot. V přírodě jsou vzácní a patří mezi ohrožená zvířata. Žijí pouze v čínské provincii Šan-si.

Zdroj: ČTK