Že známé pranostiky právě dnes, na svatého Řehoře, čápi letí přes moře. Skutečnost je ale trošku jiná – první čápi již přilétli! Jak ukazuje mapa hnízd čápů bílých na www.birdlife.cz/capi, již 42 hnízd (pozn.: údaj k 11.3) je obsazeno. Kdy obsadí zbývající hnízda? Kolik párů přiletí a kolik vyvedou mláďat? Odpovědi na tyto otázky zjišťuje Česká společnost ornitologická s pomocí veřejnosti.
„V programu občanské vědy Čapí hnízda sledujeme průběh hnízdění čápů již od roku 2014. Loni se zapojilo neuvěřitelných 699 spolupracovníků,“ uvádí Gabriela Dobruská z České společnosti ornitologické, koordinátor programu Čapí hnízda. Zvýšený zájem spojuje s omezením cestování v loňském roce. „Více lidí zůstávalo v Česku a své výlety oživovali pozorováním čápů,“ domnívá se Dobruská.
Ornitologové doufají, že i v letošním roce lidé zařadí pozorování čápů do svých výletů a pomohou tak monitorovat průběh hnízdění. Momentálně je sice možné sledovat pouze hnízda v nejbližším okolí, ale i taková pozorování mají velký smysl. Obzvláště nyní, kdy se dobrovolníci, kteří obvykle mapují větší počet hnízd, k mnoha hnízdům nedostanou.
Podívejte se do mapy, jestli není hnízdo čápů i ve vašem okolí a zaznamenejte, jestli už čáp přiletěl
Více informací hledejte na birdlife.cz/capi
I když někteří čápi již přilétli (pravděpodobně jedinci zimující ve střední nebo jižní Evropě), většina se začne objevovat v následujících dnech. Právě tyto dny jsou klíčové pro zaznamenání co nejpřesnějších údajů o příletu čápů. „Sledujte hnízda ve svém okolí a svá pozorování zadejte na www.birdlife.cz/capi. I když čápa neuvidíte, najděte hnízdo na mapě a uveďte „čáp nepozorován“. Jen tak budeme vědět, že hnízdo bylo kontrolováno a čáp na něm ještě nebyl,“ doplňuje Dobruská. Čím více hnízd se podaří zkontrolovat, tím přesnější údaje o příletu čápů ornitologové získají.
Zoo Liberec a Safari Park Dvůr Králové budou společně zachraňovat zebry bezhřívé, které z přírody i lidské péče takřka vymizely. Na světě jsou jen stovky těchto zvířat. Dnes ředitelé obou institucí projekt zahájili podpisem memoranda. V tiskové zprávě o tom informovala mluvčí liberecké zoo Barbara Tesařová.
Zebry bezhřívé se dříve v relativně hojných počtech vyskytovaly na severu východní Afriky od Keni po Súdán. Odtud ale takřka zcela zmizely, vědci měli povědomí pouze o zhruba 150 zvířatech v národním parku Kidepo Valley v Ugandě. Podle posledních odhadů by v Kidepu v současnosti mohlo být 200 až 300 zvířat a díky českým odborníkům je od roku 2019 potvrzena i další populace v národním parku Pian Upe.
„Podpis memoranda znamená oficiální start projektu, na jehož konci bychom rádi viděli nejen stabilní populace zeber bezhřívých v zoologických zahradách, ale především v jejich domovské Africe,“ uvedl ředitel liberecké zoo David Nejedlo. Podpora by měla být finanční, materiální i vědecká. Chovu zeber bezhřívých se aktuálně věnuje jen 12 zoo ve světě, dohromady v nich je 43 těchto zvířat.
„Většina jich žije v českých a slovenských zoologických zahradách. Populace v lidské péči přitom stojí na potomcích dvorského chovu,“ uvedl ředitel safari parku Přemysl Rabas. Dvorský safari park je nyní největším chovatelem zeber bezhřívých na světě, celkem jich nyní chová osm, řekl mluvčí safari parku Michal Šťastný. Safari park byl loni jedinou zahradou na světě, které se povedlo odchovat mláďata. Na jaře přišla nejprve na svět samice Priscilla a loni v prosinci se narodila další klisna Penelopa. Liberecká zoo je s šesti kusy druhým největším chovatelem těchto zvířat na světě. První zebry bezhřívé dovezl do světových zoo někdejší ředitel parku Josef Vágner ze tří svých legendárních výprav na přelomu 60. a 70. let minulého století.
„Od té doby se ve Dvoře Králové narodilo 157 mláďat, z nichž některá založila chovy v dalších zoo. Postupem let ale chov bez aktivní koordinace upadal a tříštil se,“ uvedla Tesařová. Změnu přinesly podle ní právě až společné aktivity českých a slovenských zoologů. Na systematické záchraně zeber bezhřívých pracují safari park a liberecká zoo společně s dalšími specialisty již několik let. „Postupně se podařilo shromáždit chovná zvířata roztroušená po Evropě do perspektivních stád a založit nové chovné skupiny,“ dodala Tesařová. V posledních dvou letech nové chovy vznikly v Zoo Plzeň, Zoo Praha, Zoo Košice a Zoo Bojnice.
Když má kukačka klid, snese vejce do hostitelského hnízda v průměru za 16 sekund, pokud se ale majitel hnízda brání, vetřelec svou aktivitu zrychlí. Snese vejce za osm sekund, v extrémním případě dokonce za čtyři sekundy. Zjistili to ornitologové z Ústavu biologie obratlovců AV ČR po analýze více než 150 videozáznamů. Kamery několik let sledovaly hnízda rákosníků velkých, kteří u nás patří mezi druhy nejčastěji zneužívané kukačkami.
Husté vodní traviny u rybníka dávají rákosníkům naději, že jejich hnízda jsou dobře ukrytá. Před lidskými zraky určitě. Kukačce se ale bohužel neschovají. Opeřenec známý hnízdním parazitismem hlídkuje, několik dní pozoruje okolí a všímá si překotné aktivity dvou hnědých ptáků poletujících kolem rákosin. Ví, že si staví hnízdo a čekají rodinu. Využije prvního nestřeženého okamžiku, přilétne k hnízdu a vyhodí jejich vejce ven. Vmžiku do něj snese vlastní.
Kukačku neodradí ani zuřivá reakce rákosníka. Napadení může vést až k její smrti, videa však ukázala, že ani velmi brutální útoky, kdy rákosníci sedí kukačce na zádech a klovou ji plnou silou do hlavy, jí ve snesení vejce nezabrání. Výsledky sledování chování obou druhů ptáků uveřejnili ornitologové Václav Jelínek a Marcel Honza v odborném časopise Ibis – International Journal of Avian Science.
Rákosník velký se aktivně brání kukačce, většinou však neúspěšně.
Dosud se o průběhu chování kukaček v hnízdech hostitelů příliš nevědělo, takto rozsáhlou sbírkou videonahrávek (více než 150 záznamů) nikdo nedisponoval. Výzkum tak zásadně rozšířil povědomí o procesu tohoto typu parazitace.
Je to jako rituál
„Vedle toho, že jsme přesně popsali průběh a rychlost parazitace hostitelského hnízda kukačkou obecnou, jsme ukázali, že průběh samotného parazitačního aktu je vysoce ritualizovaný proces. Samice kukačky po příletu na okraj hnízda uchopí jedno z vajec, které se v hnízdě nachází, a až poté snáší svoje vlastní vejce,“ říká Václav Jelínek.
Při nepozorovaném přiblížení má samice kukačky na všechno mnohem více času.
Hledání vejce, jež by mohla odnést, provádí samice vždy, a to i v případě, že na ni rákosníci útočí či je hostitelské hnízdo prázdné. „Jedná se tedy o zjevně naprosto zásadní součást její parazitické životní strategie,“ dodává ornitolog.
Jako vejce vejci
Jednotlivé populace kukaček se přizpůsobují různým druhům hmyzožravých pěvců, nejčastěji rákosníku velkému a rákosníku obecnému, ale také konipasu bílému, pěvušce modré či lindušce luční. V Evropě se podařilo odborníkům najít kukaččí vejce u více než stovky různých druhů ptáků. Vejce, které kukačka snese do hostitelského hnízda, je zpravidla o něco větší než původní, barvou i velikostí se ale evolučně přizpůsobuje hostitelskému.
Zdroj: Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, více ZDE Foto: Oldřich Mikulica (pro Ústav biologie obratlovců AV ČR)
Ve Spojených státech jsou nyní také proti koronaviru očkováni lidoopi, a to první na světě. Několik lidoopů v ZOO v San Diegu v Kalifornii dostalo dvě dávky vakcíny Covid-19. Čtyři orangutani a pět šimpanzů bonobo v pátek 06. 03. 2021 dostali v ZOO experimentální vakcínu, určenou speciálně pro zvířata a vyvinutou specializovanou firmou Zoetis. Toto očkování nyní může uklidnit vedení jedné z největších zoologických zahrad na světě. Na začátku ledna zde mělo několik goril pozitivní test na koronavirus a poté byly umístěny do karantény. Jednalo se o první případ přenosu na opice.
Každé zvíře dostalo dvě dávky experimentální vakcíny původně vyvinuté pro kočky a psy. Opice neutrpěly žádné vedlejší účinky a daří se jim dobře, řekla mluvčí ZOO Darla Davisová. Zoetis, společnost zabývající se veterinárním výzkumem, bývalá pobočka společnosti Pfizer, pokračuje ve svých výzkumech, které cílí především na ohrožené lidoopy, především na šimpanze bonobo, kterých je v zoologických zahradách po celém světě již jen 200 zástupců. Rok po nástupu globální pandemie je však stále velmi obtížné definovat dopad koronaviru na zvířata.
Zdroj: Rfi.fr, ZDE Volně přeloženo: eko.itstyle.cz/ (Alice Kolářová)
Česká společnost ornitologická (ČSO) spouští nový program občanské vědy zaměřený na mapování chorob u ptáků navštěvujících krmítka. Dosud ornitologům veřejnost hlásila případy např. krmítkové nákazy – trichomonózy nárazově. Nový program sběr dat zjednoduší. Díky získaným údajům ornitologové zmapují, kde se nemoci šíří. Britští ornitologové už například prokázali, že místní populace zvonků zelených kvůli trichomonóze přišla za posledních 15 let o milion ptáků. V Česku zatím data o chorobách chybí, s čímž pomůže tento program. Jeho cílem je rovněž šířit osvětu, jak se v případě pozorování nemocných ptáků zachovat. Choroby se totiž často šíří na krmítkách, kde jsou ptáci v těsném kontaktu, a přikrmování tak k přenosu chorob významně pomáhá.
Sledovat rozšíření chorob je důležité pro ochranu ptáků i jejich výzkum. Zapojit se může úplně každý. „Informace o jednotlivých případech se k nám dosud dostávaly jen obtížně. Proto jsme vytvořili jednoduchý formulář k ohlášení nemocných nebo uhynulých ptáků. A spolu s ním i návod, co dělat, když se nemoc u krmítka objeví,“ říká Alena Skálová, koordinátorka občanské vědy v ČSO. Leták ke stažení ZDE.
Mapování je zaměřeno na choroby, jako jsou trichomonóza nebo sutonelóza, které postihují malé druhy ptáků často navštěvující zahrady. Naopak, na ptačí chřipku, která postihuje převážně vodní ptáky, toto mapování zaměřené není, má ji v kompetenci Státní veterinární správa. „Zajímá nás, jak se šíří choroby u malých ptáků, především na krmítku. Nemocného ptáka lze poznat poměrně jednoduše. Je netečný, načepýřený, často nemá sílu před námi uletět. Může mít přivřené oči nebo problémy s dýcháním. Zvonci nakažení trichomonózou mnohdy hynou přímo na krmítku či v jeho blízkosti,“ vysvětluje Skálová.
Nemocný zvonek s příznaky trichomonózy – sliny u zobáku, zavřené oči a sedí na jednom místě. Ani při bezprostředním přiblížení člověka neuletí daleko. Foto: Pavel Mezulian
Nemocné ptáky hlaste pomocí formuláře
Pokud veřejnost takového, na první pohled nemocného (živého či mrtvého), ptáka ve svém okolí pozoruje, ornitologové žádají o dodržení jednoduchého postupu. „Jde o tři kroky – zamezit šíření nemoci, dodržet svoji hygienu a ohlásit výskyt choroby. To znamená okamžitě přestat s přikrmováním ptáků na krmítku a nepřikrmovat alespoň 2 týdny. Ptáci se přestanou shlukovat, čímž se ztíží šíření nemoci. Je také důležité krmítka i pítka vydrhnout, vydezinfikovat slabým roztokem Sava, důkladně opláchnout a nechat vyschnout. Nemocného ptáka je vhodné vyfotit a oznámit nález pomocí formuláře na www.birdlife.cz/choroby-formular. Pro výzkum jsou cenná i hlášení z minulosti,“ upozorňuje Skálová. Přímý vstup do formuláře
Kvůli trichomonóze za posledních 15 let zahynulo ve Velké Británii milion zvonků
Jednou z chorob, která se mezi ptáky přenáší, je trichomonóza, známá také jako krmítková nákaza. „Napadá nejčastěji zvonky a další pěnkavovité ptáky. Způsobuje ji prvok bičenka drůbeží, přenáší se slinami, na zbytcích potravy nebo vodou. Ve Velké Británii již vědci prokázali souvislost mezi šířením trichomonózy na krmítkách a úbytkem zvonků. Podle nedávno vydaných trendů početnosti se počet zvonků – častých návštěvníků krmítek – za posledních 15 let snížil o 70 %, což je milion jedinců. U nás zatím chybí dostatečně kvalitní data o rozšíření trichomonózy – a právě s tím může nový program občanské vědy velmi pomoci,“ říká Skálová.
Od jara do podzimu je vhodnější ptáky lákat na přirozené prostředí než na krmítko
Další nemocí, se kterou se lze setkat, jsou ptačí neštovice (především u sýkor koňader) nebo sutonelóza (bakteriální onemocnění především u sýkor modřinek). „Žádná z těchto zmíněných nemocí není přenosná na člověka a není pro něj nebezpečná. Každý z nás ale může něco udělat pro to, aby se v jeho okolí nemoc nešířila. Nemoci se lépe šíří mimo zimní období, proto doporučujeme od jara do podzimu ptáky nepřikrmovat a naopak ptákům vytvořit prostředí, kde by našli přirozenou potravu a nemuseli se shlukovat na krmítku,“ upozorňuje Skálová.
Pokud už chceme přikrmovat celoročně, ČSO žádá o zodpovědnost. Pro volně žijící ptáky neexistuje smysluplná léčba chorob. O to důležitější je prevence – udržovat krmítka i pítka čistá a sledovat zdraví ptáků. Denně z krmítka odstraňujeme zbytky potravy a trus. Pravidelně pítko i krmítko čistíme a po umytí necháme důkladně vysušit. Ideálně používáme závěsná krmítka se zásobníky, kde nedochází ke kontaminaci trusem, namísto velkých dřevěných krmítek, ve kterých ptáci stojí v potravě a která se špatně čistí. Pokud se nemocný pták u krmítka objeví, je nutné okamžitě zakročit. Pravidla hygieny je samozřejmě potřeba dodržovat i v případě, že přikrmujeme pouze v zimě.
Virus ptačí chřipky byl zjištěn u volně žijících ptáků ve čtyřech dosud nezasažených krajích – ve Zlínském, v Olomouckém, v Ústeckém a v Praze. U uhynulé labutě v Kvasicích na Kroměřížsku byl zjištěn subtyp H5N5. Jde o první letošní výskyt tohoto subtypu v ČR, u ostatních jde o H5N8.
„Virus ptačí chřipky byl potvrzen u volně žijících vodních ptáků na pěti různých místech České republiky. Ve čtyřech případech se jedná o subtyp H5N8, který byl detekován u kachen divokých na Paseckém potoce ve Zlíně, dále pak u labutí na Jesenicku v Olomouckém kraji, v Praze na Císařské louce a v Žatci v Ústeckém kraji. V jednom případě byl u nalezené uhynulé labutě zjištěn subtyp H5N5, konkrétně v Kvasicích na Kroměřížsku,“ řekl Vorlíček, mluvčí Státní veterinární správy (SVS).
Podle předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Gabriely Dlouhé neznamená nový výskyt problém pro komerční chovy. Mají podle ní vysokou míru biologické bezpečnosti. Na pozoru by se ale měly mít malochovy, zvláště s volnými výběhy, kdy může přijít krmivo do styku s volně žijícím ptactvem. V ČR je v současnosti osm ohnisek choroby v chovech. Poslední bylo potvrzeno v malochovu drůbeže v obci Hněvnice v Plzeňském kraji. Ohniska v chovech byla zatím zjištěna v Jihočeském, Středočeském, Pardubickém a Plzeňském kraji a v Kraji Vysočina. U volně žijících ptáků navíc v Libereckém kraji. V ČR se ptačí chřipka kromě loňska, kdy museli veterináři vybít kolem 137.000 ptáků, objevila po deseti letech v roce 2017. V Česku se muselo tehdy utratit 98.000 ptáků, a to většinou v komerčních chovech. V zemi bylo skoro 40 ohnisek nákazy.
Choroba je nebezpečná pro ptáky, dosud se předpokládalo, že se choroba na lidi nepřenáší. V únoru ale oznámilo Rusko, že zaznamenalo první přenos kmene viru ptačí chřipky A(H5N8) na člověka. Podle úřadu na ochranu zdraví spotřebitelů Rospotrebnadzor jde o první zjištěnou nákazu tohoto druhu na světě. Podle Dlouhé se spotřebitelé nemusí obávat, přenos choroby nikdy nebyl prokázán z člověka na člověka, ani ze zpracované drůbeže na lidi. Měli by ale dodržovat základní hygienická pravidla při přípravě pokrmů, podobně jako kvůli salmonelóze.
Spolek Fiducia vyhlásil veřejnou soutěž na Ostravský hmyzí mobiliář. Hledá umělce, kteří navrhnou osm velkých stanovišť a také zmenšené verze, které si budou moci zájemci v dílnách vyrobit. Ty si lidé mohou umístit na své balkony či zahrady. Do soutěže se mohou přihlásit umělci pocházející z Ostravy či ti, kteří ve městě působí. „Na osmi místech Ostravy vznikne během roku 2021 osm originálních kolekcí hmyzích domků, vytvořených ostravskými architekty, sochaři, umělci či designéry,“ řekla za organizátory Ilona Rozehnalová. Zájemci se mohou hlásit do 10. dubna. Vítězné návrhy vybere odborná porota.
Organizátoři do akce chtějí zapojit i veřejnost, která bude moci v dílnách s umělci vyrobit hmyzí domky a odnést si je pak bezplatně domů na balkony či zahrady. „Součástí projektu bude edukační kampaň zaměřená na záchranu hmyzu, která přinese odpovědi na otázky, proč hmyz ve městě potřebujeme a jak mu konkrétně v Ostravě může každý z nás pomoci,“ dodala.
Podle organizátorů hmyzí domek nemusí mít jen obvyklou a tuctovou podobu známou z hobbymarketů. „Naopak se s ním dá pracovat jako se zajímavým artefaktem, který kromě užitkové a vzdělávací funkce naplní rovněž roli estetickou.I v České republice již bylo realizováno několik uměleckých verzí hmyzích domků.Ostrava má velmi silné zastoupení vynikajících výtvarných umělců, designérů, architektůa sochařů, řada z nich dosáhla celorepublikového uznání a všeobecného respektu,
proto bychom chtěli vypsat veřejnou soutěž pro umělce působící v Ostravě či pocházející z Ostravy. Vítězní autoři vytvoří jednotlivé série Ostravského hmyzího mobiliáře.“ uvedla Rozehnalová.
Do kampaně bude zapojena rovněž široká veřejnost formou dílen či soutěže o nejhezčí hmyzí domek. Vítězný návrh ze soutěže pro veřejnost bude realizován. Hmyzí domky jsou jednou z vhodných a účinných cest, jak pracovat s veřejným prostorem v kontextu zmírnění dopadu klimatických změn na jeho obyvatele (tedy nejen člověka, ale také živočichy a rostliny). Mohou fungovat v místech, kde není jiná možnost, jak hmyzu připravit přijatelné podmínky – například ve vnitroblocích, na náměstích, v parcích a dalších veřejných místech, kde by bylo jinak problematické ponechávat například zarostlé kouty. Velkou výhodou hmyzích domků je jejich bezpečnost – hmyzí domky osidluje pouze samotářský hmyz (včelky, vosičky, brouci ad.), který není vůči lidem agresivní, nerojí se – z těchto důvodů v posledních letech rychle roste jejich popularita a umístit je lze bez obav i na komunitní místa. Projekt je financován dotací Statutárního města Ostrava.
Veverky, zajíci, ale i mládě muflona. V době pandemie přinesli lidé do záchranných stanic v tuzemsku více než tři a půl tisíce volně žijících zvířat. Tedy zhruba o tři stovky více než za stejné období loni. Například záchranná stanice Pasíčka pracuje v nouzovém režimu s polovičním počtem zaměstnanců, omezil se svoz zvířat pouze na nezbytné či hromadné svozy. Vše je dáno nedostatkem financí a omezením dotačních zdrojů. „Loni záchranné stanice fungovaly ve stejném režimu jako předešlé roky. Přijímaly zvířata bez omezení. Avšak zvířat bylo mnohem více než v předchozích letech,“ uvedla koordinátorka Národní sítě záchranných stanic (NSZS) Zdeňka Nezmeškalová. Podle ní na to zřejmě mělo vliv to, že lidé kvůli pandemii chodili více do přírody.
„Takže si zvířat více všímali a zvířat i více sbírali. I těch, která do stanice vůbec přijít neměla,“ podotkla koordinátorka. Například zástupci záchranné stanice hlavního města Prahy už dříve uvedli, že v roce 2020 přijali 5186 zvířat. To je sice o 200 méně než v roce 2019, ale zároveň jde o druhé nejvyšší číslo v historii pracoviště.
„Na druhou stranu se na stanicích podepsala finanční situace,“ řekla Nezmeškalová. Podle ní byly problémy s financováním stanic ze strany některých krajů, byť například pravidelnou podporu v Ústeckém kraji nahradila individuální dotace. Koordinátorka řekla, že také ubylo sponzorů z řad obcí i firem. „Záchranné stanice dělají i ekologickou výchovu a osvětu, takže do stanic chodí ročně statisíce dětí v rámci těchto programů. I z toho mají stanice příjem. A tím, že byly školy zavřené, programy neprobíhaly, takže spousta stanic přišla o významný finanční zdroj,“ dodala Nezmeškalová. Na dotaz ohledně ztrát Nezmeškalová uvedla, že zatím nejsou úplně vyčíslené. „Ale některé záchranné stanice, třeba ty větší ve Středočeském kraji, mohly přijít až o 600.000 korun. Takže ten finanční výpadek byl veliký,“ dodala. „Třeba lidé, kteří tam působili částečně, právě na tu ekovýchovu a vypomáhali, byli propuštěni. Stanice to musí zvládnout v menším počtu zaměstnanců, přestože zvířat je mnohem víc,“ konstatovala koordinátorka. Zároveň podotkla, že žádná ze stanic naštěstí nemusela skončit. Pravidelná podpora od ministerstva, která tvoří část příjmů stanic, má být podle koordinátorky stejná jako loni – tedy 17 milionů korun (potvrdil to i Ondřej Charvát z tiskového oddělení ministerstva). 0. NSZS čítá 35 stanic po celém Česku. Ročně jimi projde 10.000 živočichů. Síť koordinuje Český svaz ochránců přírody.
Pokud chcete pomoci záchranné stanici Pasíčka, můžete ZDE.
Záchranné stanice fungují „kovid, nekovid“. V péči už měly od ledna přes 1000 zvířat. Místnosti intenzivní péče nezahálí, neboť se do nich zvláště v posledních mrazivých dnech dostaly desítky vysílených zvířat, převážně lovců živících se drobnými hlodavci (hraboši a myšmi). Nejčastějšími pacienty se tak staly poštolky, káňata, kalousi nebo volavky. Většinou jim stačí jen pár dní, aby nabrali síly a je možné je vypustit na svobodu. Díky „nepořádku v kalendáři“ patří nyní mezi obyvatele záchranných stanic také netopýři a ježci. Ti ale stanice opustí až na jaře. Nesbírejte nám zase ty zajíčky.
Děsivým tempem přibývá ve stanicích zaječích mláďat. Když je náhodou nezraní volně pobíhající pes, přinesou ho lidé jen proto, že se domnívají, že venku zmrzne. „Děti zavolaly na centrální dispečink s tím, že se na rybníce na ledě objevili 2 malí zajíčci. Doplnili, že jim sice nic není, ale ještě včera byli schoulení pod nedalekým stromem,“ popisuje dispečerka a zároveň koordinátorka záchranných stanic, Zdeňka Nezmeškalová. „Mláďata na velké ledové ploše by asi predátorům neunikla, a tak jsem chtěla dětem poradit, ať je v rukavicích vrátí na místo, kde je děti předešlý den spatřily. Oříškem bylo ale zjištění, že chráněné místo se nachází na ostrůvku a předpověď počasí hlásila výrazné oteplování, které by mohlo způsobit tání ledu a odříznutí mláďat od suché pevniny. Z dětí jsem udělala na chvíli detektivy a požádala je, aby zkusily vystopovat, kudy k ostrůvku vedou zaječí stopy. Mláďata pak děti měly po těchto stopách přenést do bezpečí na břeh. Věřím, že si je matka našla,“ dodává.
Tři desítky srnčí zvěře, na svobodu ale sotva třetina
Přesto, že případy dospělé srnčí zvěře řeší převážně myslivci (dopravou zraněná zvířata nemají téměř nikdy dobrou prognózu – z deseti do stanic přijatých všechna uhynula nebo musela být utracena), některé případy se dostanou i do rukou pracovníků stanic. Desítku srnčí zvěře přijali pracovníci stanic také s tím, že se jedná o podivně krotká zvířata. Ve většině případů pracovníci dopředu věděli, že zvířata jsou otrávena řepkou, často již poloslepá či slepá a není jim pomoci. Další jedince, o které ve stanicích pečovali, uhnali či potrhali volně pobíhající psi. Díky psům v zimním období, které představuje pro volně žijící zvířata těžkou zkoušku, hlásí uhynulá (vyčerpáním a pokousáním) zvířata spousta uživatelů honiteb. Je to velmi smutná záležitost způsobená nedbalostí majitelů psů.
Znovu nabádáme všechny, kteří se pohybují v přírodě (nebo se potkají s volně žijícím zvířetem ve městě), dbejte na obecně platná pravidla a pokud si nejste jisti, kontaktujte odborníky buď na dispečinku 774 155 155 nebo prostřednictvím aplikace Zvíře v nouzi.
Zlínská zoologická zahrada připravila projekt, ve kterém ji lidé mohou během jejího nuceného zavření v epidemii koronaviru podpořit. Jmenuje se Mám zvíře na víkend a virtuálně umožní vzít si oblíbené zvíře domů, sdělila v tiskové zprávě mluvčí zoo Romana Bujáčková. Zatím si mohou lidé na víkend „půjčit“ slona, lva, lenochoda či ptáka kiviho. Virtuální zoo se ale bude rozšiřovat.
„Asi téměř všichni jsme někdy zatoužili mít doma zvíře, které jsme obdivovali právě v zoologické zahradě. A nás napadlo, že bychom tento sen mohli tak trochu splnit a virtuálně půjčit lidem jejich zvířecího oblíbence domů na víkend,“ uvedla Bujáčková. Půjčovné bude od 100 do 600 korun, souvisí s náklady na péči o dané zvíře. Za pondělní odpoledne si lidé již objednali 80 „pobytů“ zvířat.
Pro každé „zapůjčené“ zvíře pracovníci zoo připravili poukaz, který je možné koupit na e-shopu zahrady. „Jeho součástí je fotografie a jednoduchý návod na použití, který zábavnou formou popisuje denní nároky zvířete.
Speciální bonus představuje vtipná karikatura zvířete z pera našeho grafika Oldy Pinka. Bude zároveň i hezkým dárkem. Všem majitelům poukazu nabídneme po otevření zoo možnost vyzvednout si samolepku s touto karikaturou v pokladně hlavního vstupu,“ uvedla mluvčí.
Zahrada také plánuje prostřednictvím krátkých videí ukazovat, jaká je skutečná denní péče o vybrané zvíře. Virtuální zápůjčka zvířete je jednou z možností podpory zahrady, která je kvůli epidemii covidu-19 zavřená. „Neutuchající vlna podpory, kterou nám návštěvníci prokázali a stále prokazují během všech uzavření, je opravdu mimořádná. Nákupy v e-shopu a sponzorské přihlášky překonávají dosavadní rekordy, lidé také posílají peníze na sbírku pro Zoo Zlín. Všem velmi děkujeme, je to pro nás opravdu velké povzbuzení, které teď moc potřebujeme,“ uvedla Bujáčková.
