Srp 28, 2024 | Zvířata
Ochránci přírody vytvořili na bývalém pásu pole poblíž Poličky plochu věnovanou čmelákům. Oseli jej nektarodárnými rostlinami a vysázeli na něm stromy a keře. Letos na něm pozorovali už čtrnáctý druh čmeláka. Stal se jím velmi vzácný a kriticky ohrožený čmelák humenní Bombus ruderatus, uvedl Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP).
V roce 2022 nabídli majitelé pozemku na okraji Poličky spolku Čmeláci Plus, zda nechtějí využít plochu způsobem prospěšným přírodě. Pás bývalého pole je asi 14 metrů široký a 770 metrů dlouhý a navazuje na rozsáhlý areál sportovního letiště a travnatou jižní stráň s remízky, na které se zachovala druhově bohatá luční společenstva s velkým podílem bobovitých rostlin. V lokalitě se stále vyskytují méně hojné a vzácné druhy čmeláků.
V areálu letiště, ale i na okolních, zemědělsky užívaných plochách však není zaručen dostatek potravy pro čmeláky po celou vegetační sezónu, kvůli čemuž většina druhů z naší přírody ustupuje. Spolek a členové ČSOP Polička na podzim 2022 vysadili 70 starých odrůd ovocných stromů a 30 neexpanzivních druhů keřů jako dřín jarní, zimolez obecný a bez černý. Na jaře loňského roku pak vyseli ostrůvky bobovitých rostlin, například jetel luční, štírovník růžkatý, vičenec ligrus, úročník bolhoj, vikev huňatou, další regionálně původní květiny i nektarodárné rostliny. Části plochy vytipované předchozí rok byly bez osetí ponechány pro vyklíčení nektarodárných plevelů, které jsou pro cílové druhy čmeláků velmi důležité až nezastupitelné.
Už první rok plocha fungovala velmi dobře, a kromě běžnějších druhů čmeláků se objevily i vzácné druhy jako čmelák pruhovaný, čmelák klamavý či čmelák zdobený. Kromě čmeláků biopás obsadilo velké spektrum dalších živočichů s podobnými nároky na prostředí, které je jinak v české zemědělské krajině ojedinělé. Vysokou biodiverzitu pozemků, je nutné je pravidelně udržovat. Proto ochranáři letos pozemek postupně, takzvaně fázově sekali. Zároveň na jaře provedli výchovný řez vysazených stromků.
Autor: Český svaz ochránců přírody
Srp 11, 2024 | Zvířata
Hasiči měli od začátku letních prázdnin na různých místech Česka 3500 výjezdů kvůli likvidaci obtížného hmyzu, jako jsou vosy či sršně. V porovnání s loňským obdobím se tak kvůli nim vydávali do terénu zhruba třikrát častěji. Meziročně jim přibylo těchto případů i v dubnu a červnu, naopak třeba v květnu jich měli méně. Vyplývá to ze statistiky, kterou poskytla mluvčí hasičů Lucie Pipiš. Podle ní je za nárůstem případů zřejmě to, že hasiči vyhověli většímu počtu volání na tísňovou linku. Například vosy ale nejsou podle oslovených odborníci letos přemnožené, jen častěji létají při teplém a suchém počasí.
Uplynulé měsíce byly v Česku podle meteorologů většinou nadprůměrné teplé, květen byl ale současně bohatý i na srážky. Zatímco v červnu, který byl teplotně normální, bylo sucho. „Pokud je v létě teplo a sucho, vos, vosíků a sršní je každoročně všude hodně,“ řekl Jan Růžička z katedry ekologie Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.
Od počátku letošního roku hasiči zatím řešili likvidaci obtížného hmyzu ve více než 4800 případech, což je zhruba stejně jako za celý rok 2021 a 2022. Loni měli obdobných výjezdů 5535, přičemž nejvíce v srpnu, a to 1917. Za prvních pět dnů letošního srpna hasiči vyjížděli 367krát. V červenci měli ze stejných důvodů 3163 zásahů, meziročně o 2217 více. V červnu se počet jejich výjezdů proti loňskému měsíci zvýšil z 388 na 1273, v květnu jich však ubylo asi o třetinu na 268.
Podle mluvčí hasičů se lidé každoročně v létě ve větší míře obrací na hasiče s žádostí o pomoc při likvidaci obtížného hmyzu, nicméně před voláním by měli zvážit, jestli je to akutní. Podle pravidel totiž hasiči vyjíždí jen v případě bezprostředního ohrožení zdraví a života lidí.
„Jestli je výjezd hasičů opravdu bezpodmínečně nutný, může ohlašovatel při oznámení konzultovat s operátorem tísňové linky. Pokud nejde o veřejné prostranství či ohrožení zdraví a životů lidí, je třeba se obrátit na specializovanou firmu,“ doplnila Pipiš. Dodala, že operátoři hasiče vyšlou k likvidaci hmyzu jen u veřejných budov jako škol, nemocnic nebo dětských táborů. V ostatních případech se mají lidé obrátit na správce prostoru nebo profesionální firmy.
Nárůst objednávek na likvidaci vosích hnízd evidují i některé specializované firmy. Třeba Marek Götzl z firmy na hubení hmyzu a škůdců Adera vidí důvod mimo jiné v množství teplých letních dnů.
Autor: HZS
Srp 11, 2024 | Zvířata
V krkonošské přírodě se objevují jevy a druhy, které v nejvyšších českých horách dosud nikdo nezaznamenal. Jde například o posun horní hranice lesa, výskyt kudlanky nábožné či mizení drobného pěvce slavíka modráčka tundrového z krkonošských hřebenů. Zřejmě to souvisí s klimatickou změnou, řekl mluvčí Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Radek Drahný. O některých nově objevených teplomilných druzích v Krkonoších se ale vedou diskuse, jestli jejich výskyt se změnou klimatu souvisí. Příkladem je pavouk.
„Zápřednici jsme poprvé zaregistrovali letos na louce nad Horním Maršovem, víme ještě minimálně o dvou dalších lokalitách na české i v polské části Krkonoš. Je to teplomilný druh pavouka. Odborníci se zatím neshodnou na tom, jestli šíření tohoto pavouka souvisí bezprostředně s klimatickou změnou,“ řekl Drahný.
Zápřednice na rozdíl od ostatních pavouků v ČR dokáže prokousnout lidskou kůži, kousnutí od tohoto pavouka ale život člověka neohrožuje. „Kousnutí bolí, otéká a působí pocení. Obvykle do 24 hodin odezní. Nebezpečné by pro člověka být nemělo. Zápřednice sama neútočí, brání se v ohrožení sebe anebo svého zámotku. Lze se s ní setkat na níže položených loukách,“ řekl Drahný.
Zato posun horní hranice lesa podle něj s klimatickou změnou jistě souvisí. „Horní hranice lesa v Krkonoších se vlivem rychlého oteplování v posledních desetiletích mění, postupuje směrem k nejvyšším oblastem hor, a to zhruba půl metru výškových za rok,“ řekl Drahný. Vědci tento jev pozorují v tzv. přechodové zóně (ekotonu), kde se mění les v alpínské bezlesí. Nicméně neočekávají, že by Krkonoše v tomto století přerostly lesem. Horní hranice lesa se ve středních Krkonoších, kde vědci tento jev zkoumají, pohybuje v nadmořské výšce mezi 1300 až 1400 metry. V Krkonoších se mírně liší podle toho, jaký je sklon svahu, jak je orientován nebo jaké je tam klima.
V současnosti se na české straně Krkonoš pohybuje horní hranice nejvýše položených jedinců smrku v nadmořské výšce mezi 1450 až 1500 metry a dolní okraj rozvolněných porostů smrku je okolo 1300 metrů. Alpínské bezlesí nebo také arkto-alpínská tundra v nejvyšších partiích Krkonoš představuje jeden z největších klenotů Krkonoš. Ve středoevropském prostoru jde o anomálii, relikt doby ledové. Nejde o nic jiného než o izolované ostrovy severské přírody v jinak převážně lesem pokryté krajině, kde našla útočiště řada endemických druhů či druhů reliktních vyskytujících se ve střední Evropě jen na hřebenech Krkonoš.
Dalšími posly změn je podle odborníků teplomilný hmyz kudlanka nábožná a pták slavík modráček tundrový. O výskytu kudlanky na úpatí Krkonoš Správa KRNAP informovala poprvé v roce 2019. Odborníci ji tam zaznamenali v nadmořské výšce 680 metrů. Šlo o první nález ve volné přírodě Krkonoš bez zjevné vazby na činnost člověka.
Vědci ze Správy KRNAP se domnívají, že dopady klimatické změny stojí za mizením slavíka modráčka tundrového. „Patří k tomu nejcennějšímu, co krkonošská rašeliniště v oblasti arkto-alpínské tundry nabízejí. Jeho mizení dáváme do souvislosti s klimatickou změnou. Jde o procesy, které se nám mohou zdát rychlé, ale rozhodně nelze hovořit o tom, že bychom v Krkonoších o arkto-alpínskou tundru v dohledné době přišli,“ dodal Drahný.
Rozsáhlé komplexy subalpínských mokřadů patří v Krkonoších mezi nejpozoruhodnější biotopy a Správa KRNAP se je snaží chránit a zachovat. Letos dokončila poslední ze tří rozsáhlých projektů na obnovu mokřadů a udržení vody v krajině rozložených do několika let.
Autor: Správa Krkonošského národního parku
Srp 8, 2024 | Zvířata
Kočky zřejmě čeká v budoucnu označování čipem kvůli jejich evidenci. Předpis Evropské unie se chystá, na něj naváže česká právní úprava. V dnešní debatě v Senátu o petici požadující změnu zákonů ohledně koček to uvedl náměstek ministra zemědělství Milan Daďourek. Petice žádá zřízení centrální evidence koček, jejich označování čipem, ale i povinné kastrování všech volně žijících koček kromě těch v registrovaných chovech.
V současnosti platí povinné označování psů, od roku 2020 mikročipem. Při cestování se zvířetem do zahraničí stanoví povinnost jeho označení čipem evropská legislativa. Vztahuje se nejen na psy, ale také na kočky a fretky. Český centrální registr psů vedený státem by mohl začít po odkladech fungovat podle informací z dnešní diskuse v Senátu příští rok.
Autoři petice mluvili v horní komoře o opuštěných, nemocných a strádajících kočkách. „Žijeme v přímé realitě přemnožených koček,“ uvedla Kamila Dvořáková. Luboš Kristek ze spolku KasProCats i Eva Hulcová ze spolku Catico si stěžovali na přístup obcí, které podle nich ve velké většině problém s těmito kočkami ignorují a často se podle nich brání spolupráci. Spolky, které o opuštěné kočky pečují, už prý nemají kapacity. „Už nevíme, jak dál,“ uvedl Kristek.
V debatě zazníval zejména od zástupců ministerstev i obcí argument, že odpovědnost leží především na chovateli zvířete. Uložit všem obcím povinnost provozovat útulek podle nich není možné. Od představitelů obcí zazněly i výtky kvůli údajně až útočnému způsobu komunikace ze strany některých ochranářských spolků s radnicemi. Diskutovalo se rovněž o námětu na zavedení poplatku z koček obdobně, jako jej hradí chovatelé psů.
Petice, kterou v souladu se zákonem podepsalo více než 8200 lidí, žádá také vznik státního dotačního programu na úhradu kastrací pro obce a stanovení zákonné povinnosti obcí a měst k odchytu toulavých i opuštěných koček. Píše se v ní rovněž o povinné registraci majitelů nejméně tří kočičích samic.
Začátkem července petici projednával sněmovní petiční výbor. Doporučil ministerstvům životního prostředí a pro místní rozvoj, aby se argumenty uvedenými v petici zabývala a zohlednila je ve své legislativní činnosti. Senátní výbor debata o tématech petice teprve čeká, na plénum horní komory se ale nedostane.
Autor: Ministerstvo zemědělství
Srp 8, 2024 | Zvířata
Lidé alergičtí na bodnutí včelou, vosou nebo sršněm by ani při návštěvě hor neměli zapomínat na to, aby vždy u sebe měli předepsané léky, a pro případ nutné pomoci by po kopcích neměli chodit sami. Velmi obezřetní by pak měli být v místech, kde je zvýšený výskyt tohoto hmyzu. V krajních případech totiž může alergická reakce ohrozit člověka na životě, upozornila Horská služba ČR, která v uplynulých týdnech zaznamenala u turistů výrazný nárůst alergických reakcí po hmyzím bodnutí.
Záchranáři zmínili dva takové zásahy v Krkonoších a jeden v Beskydech za posledních 24 hodin. U dvou pobodaných v Krkonoších horští záchranáři ze Špindlerova Mlýna podle mluvčího Marka Fryše díky včasnému ohlášení a rychlému zásahu zpomalili alergickou reakci a oba postižení byli po pomoci vrchlabských zdravotních záchranářů propuštěni do domácího léčení.
„Beskydský případ byl daleko obtížněji řešitelný, protože léky proti alergii podali muži kolemjdoucí turisté až ve chvíli, kdy alergická reakce byla již silně rozvinuta,“ uvedl mluvčí a doplnil, že přivolaní horští záchranáři z Frýdlantu nad Ostravicí pak pacienta připravili na transport vrtulníkem do nemocnice.
Mluvčí v této souvislosti zopakoval, že v případě, že alergika i přes všechna opatření hmyz bodne, mají lidé okamžitě volat telefonní číslo Horské služby 1210 nebo zdravotní záchranné služby 155, případně mají použít aplikaci Záchranka.
Alergická reakce na bodnutí může být místní nebo celková. Při místní reakci se vytvoří v místě poranění zarudlý otok či puchýř. Při opakovaném a vícenásobném bodnutí hrozí celková reakce, anafylaxe. Provázejí ji podobné kožní příznaky, zrychlený tep, pokles tlaku, nevolnost a dušnost. Při nejvážnějším průběhu se stav prudce zhoršuje a přechází v anafylaktický šok, který je bez léčení životu nebezpečný.
Autor: Horská služba ČR
Čvc 30, 2024 | Zvířata
Celkem 32 mláďat vyvedli letos podle ochranářů sokoli v Jeseníkách. V porovnání s loňskem je jich o deset méně, tehdy však šlo o rekord. Co do počtu mláďat je letošní hnízdění od roku 2001 třetí nejúspěšnější. Zástupci Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR) o tom informovali na svých stránkách. Podle odborníků počet mláďat meziročně kolísá. Z pohledu stability populace je důležitější počet hnízdících párů, těch bylo letos 22, o jeden méně než loni.
Sokoli letos zahnízdili v Jeseníkách počtyřiadvacáté. „Poslední roky ukazují, že jesenická sokolí populace je poměrně stabilní. K výkyvům v hnízdní úspěšnosti dochází především kvůli počasí a predaci. Důležité je, že se výrazně nemění počet hnízdících párů. Letos sice během sezóny přišly o život čtyři dospělé samice, věříme ale, že tak silná populace se s tímto zásahem do příštího roku vyrovná. Nad jesenickými hřebeny létá dostatek „volných“ ptáků, kteří jsou předpokladem pro vytváření nových hnízdních párů,“ uvedl Petr Šaj z AOPK ČR.
Při monitoringu sokolích hnízd pomáhají ochranářům fotopasti s okamžitým přenosem. „Díky nim jsme letos poprvé zdokumentovali ulovení sokola výrem velkým, jeho kořistí se stala samice sedící na vejcích. Ve dvou dalších případech šlo o predaci kunou, která je v Jeseníkách nejčastějším predátorem. A jedna samice pravděpodobně uhynula po souboji s jinou sokolicí,“ uvedl spolupracovník agentury, ornitolog Tomáš Pospíšil. Odborníci upozorňují na to, že sokoli jsou v době hnízdění velmi citliví na rušení. „Na dvou místech, kde se obvykle pohybuje více lidí, jsme letos instalovali informační tabule. Děkujeme všem návštěvníkům, kteří pokyny respektovali a přispěli tak k úspěšnému vyvedení mláďat,“ dodal Šaj.
Sokol stěhovavý je velký zhruba jako vrána a dožívá se až 20 let. Živí se převážně ptáky do velikosti holuba, které loví za letu. Při útoku přitáhne křídla k tělu a střemhlavým letem v podstatě padá na kořist. Sokol si hnízdo nestaví. Nejčastěji obsadí skalní výklenek či staré krkavčí hnízdo na skále. Pokud jsou sokoli při hnízdění rušeni, mnohdy hnízdo opustí. Mláďata zůstávají v hnízdě zhruba sedm týdnů. Sokoli, kteří se v tuzemsku vyskytují v zimě, často přilétají až ze Skandinávie. Ti, kteří na území České republiky hnízdí, se část zimy potulují v jižní Evropě, uvedli ochranáři na svých stránkách.
Ve druhé polovině minulého století počty sokolů drasticky klesly, především kvůli nadměrnému používání pesticidů a dalších chemikálií v zemědělství. Postupně se díky důsledné ochraně vracejí a v České republice hnízdí každoročně více než sto párů. V Jeseníkách a v Rychlebských horách sokoli opakovaně obsazují dvě desítky skalních lokalit, kde hnízdí přímo na římsách či ve starých krkavčích hnízdech.
Autor: Agentura ochrany přírody a krajiny
Čvc 30, 2024 | Zvířata
Návštěvníci liberecké zoo mohou po tři čtvrtě roce opět vidět surikaty. V nepřístupném zázemí zahrady byly dočasně kvůli rekonstrukce jejich expozice zvané Drnový domeček, která si vyžádala přes milion korun. Zatím jsou surikaty uvnitř domečku, ven se dostanou za několik dnů, řekla mluvčí zahrady Barbara Tesařová.
„Je potřeba, aby si na nové prostředí nejprve zvykly,“ uvedla. Předchozí Drnový domeček byl v havarijním stavu, jen rekonstrukce nestačila a bylo nutné ho zbourat. „Zatékalo do něj střechou i stěnami. Nový domeček je na původním půdorysu,“ dodala Tesařová. Kromě surikat se po skončení výstavby nového Drnového domečku mohly do svých expozic vrátit i želva ostruhatá a viskača.
Liberecká zoo začala s chovem surikat sice už roce 1969, původní skupina tam ale byla jen do roku 1974. Znovu se tyto populární malé šelmy v zahradě objevily v roce 2006 a první úspěšný odchov mláďat se v Liberci povedl o šest let později. Surikaty se řadí mezi návštěvnicky oblíbená zvířata, zejména u dětí. „Je to znát i na tom, že mají ze všech zvířat u nás nejvíc sponzorů a partnerů, přes deset,“ řekla mluvčí zahrady.
Ve volné přírodě surikaty obývají suché savany, pouště a polopouště v jihoafrickém vnitrozemí. Pohybují se ve skupinách až tří desítek jedinců s přísnou sociální strukturou. V jejím čele stojí dominantní pár a pouze ten může mít mladé. Několik členů skupiny mívá strážní funkci. V době, kdy ostatní členové kolonie hledají potravu, dávají pozor na případné dravce. Hlídky stojí vzpřímené na vyvýšeninách nebo keřích, sledují okolí a v případě rizika vydávají štěkavé zvuky, kterými ostatní surikaty varují.
Liberecká zoo, která je nejstarší v republice, chová přes 160 druhů savců, ptáků, plazů i obojživelníků. Více než polovina z nich patří do evropských záchovných programů. V letošním roce libereckou zoo zatím navštívilo zhruba 160.000 lidí. „Je to více než loni v tuto dobu, ale méně než před dvěma lety. Takže návštěvnost není špatná. Hodně záleží na tom, jaké je počasí. Jak teď byla vedra, tak lidé spíše chodili k vodě,“ dodala mluvčí zahrady.
Autor: ZOO Liberec
Čvc 23, 2024 | Zvířata
Přírodovědci vypustili na Odolickém vrchu v Českém středohoří 70 syslů z několika zemí. Posílí zdejší populaci tohoto kriticky ohroženého hlodavce. Cílem je udržet sysla ve volné přírodě. Na místo ho přivezli záchranáři ze zoologických zahrad v České republice, Německu, Švédsku a Švýcarsku, řekla Lenka Čolobentičová, koordinátorka záchranného programu pro sysla obecného z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Pro vypuštění připravili odborníci na kopci nad obcí Odolice na Mostecku dvě klece, pod nimiž vyvrtali několik děr. Do ohrádek umístili přístřešky jako ochranu před sluncem a deštěm, seno, které slouží jako výstelka nor, a krmení. Do každé pak opatrně přesouval Jan Matějů hlodavce. „Musí se chytit pevně, aby nekousnul,“ podotknul jeden z autorů záchranného programu, který v České republice funguje od roku 2008. Za tu dobu se podařilo populaci sysla podle koordinátorky zdvojnásobit zhruba na 6000 jedinců.
Odolický vrch nebyl vybrán náhodou. „Sysel se tady v minulosti vyskytoval a jsou tu vhodné podmínky pro to, aby tu mohl žít dál. Navíc je to blízko lokalit, kde už sysel je, a to Raná letiště Hrádek, Písečný vrch,“ uvedla koordinátorka. Na stejném místě před rokem vypustili 40 syslů, zůstalo asi deset až patnáct jedinců. „Nějaký úbytek je vždycky. Přirozeným predátorem jsou dravci, ale největší problém nám teď dělají kočky,“ řekla Čolobentičová.
Sysel obecný byl v ještě v 50. letech minulého století přemnoženým polním škůdcem. Kvůli změnám v zemědělské krajině a způsobu, jak se v ní hospodaří, ztratil přirozené prostředí, zmizela malá políčka, meze, pastviny. „Záchrana stojí nemalé úsilí, bez ní by nicméně populace tohoto druhu rychle mizely,“ uvedla Čolobentičová. Sysel potřebuje krátké suché trávníky, nejvíce peněz je proto určeno na udržení těchto porostů.
Zemědělci se záchranářům neozývají. „Škody občas udělají, ale jsou tak malé, že jsou zanedbatelné,“ řekla koordinátorka. Vedle klecí měli přírodovědci na Odolickém vrchu připravené také předvrtané díry, které se po vypuštění sysla zakryjí plastovou lahví naplněnou vodou. Syslům trvá podle odborníků zhruba týden, než se z klece dostanou. To je podle Matějů dostatečně dlouhá doba na to, aby se s prostředím sžili. Průběžně je přírodovědci kontrolují. V pondělí vypustili ochránci přírody 14 syslů také na Znojemsku a další ještě tento týden vypustí u Strakonic.
Autor: Agentura ochrany přírody a krajiny
Čvc 23, 2024 | Zvířata
Ochránci přírody objevili na konci června v Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Křivoklátsko vzácného tesaříka alpského, který patří mezi kriticky ohrožené druhy. O nálezu čtyř dospělých brouků informovala mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Karolína Šůlová.
Na Křivoklátsku se podle ochránců přírody tesařík dříve vyskytoval, mají i nepotvrzené hlášení z konce loňského roku. „Nález čtyř dospělých brouků, tří samců a jedné samice, je pro nás opravdu příjemným překvapením. Objevili jsme je ve zbytcích bukových porostů, kde jsme lesníkům zaplatili náhradu za dřevo, které z lesa neodvezli, ale ponechali je k zetlení,“ uvedl Petr Hůla ze správy CHKO Křivoklátsko. Podobné prostředí podle něj tesaříkům alpským vyhovuje. Okolí nálezu nyní budou ochránci sledovat, aby potvrdili, že jde o stabilní místní populaci.
Tesařík alpský vyžaduje listnaté porosty s dostatkem mrtvého dřeva, o které je kvůli intenzivní lesnické činnosti a změnám v druhové skladbě tuzemských lesů nouze. V Česku se nyní vyskytuje ještě v Ralské pahorkatině, Bílých Karpatech a na jižní Moravě.
Samice tesaříka klade vajíčka do zasychajícího nebo čerstvě zaschlého dřeva pahýlů, zlomených stromů nebo větví. Larvy se vyvíjejí několik let v polosuchém až suchém dřevě větví a kmenů, dospělí brouci žijí jen několik dní.
Autor: Agentura ochrany přírody a krajiny
Čvc 23, 2024 | Zvířata
Záchranné centrum pro chladnomilné šelmy, které zoologická zahrada v Táboře otevřela před měsícem, poskytlo zázemí prvním zvířatům. Využila jej pětice vlků, jež odebral pražský městský úřad soukromému chovateli. Důvodem bylo mimo jiné to, že zvířatům neposkytoval odpovídající podmínky, informovalo o tom ministerstvo životního prostředí.
„Díky profesionální práci odborníků proběhl převoz šelem do záchranného centra v zoo Tábor hladce. Nové navýšení kapacity záchranného centra umožní, že zde budou moci žít vlci a jejich kříženci důstojně, než se pro ně najde nové umístění. Tato zvířata se mohou stát nezvladatelnými a nevhodný chov může představovat hrozbu pro chovatele i jeho okolí. Ministerstvo životního prostředí se ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Českou inspekcí životního prostředí snaží bránit tomu, aby se kříženci dostali do přírody a křížili se s volně žijícími vlky. Zároveň je pro nás prioritou zajistit důstojné podmínky všem chovaným zvířatům,“ řekl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Náklady na výstavbu centra CITES se pohybovaly kolem 13 milionů korun. Podle statistik ministerstva životního prostředí v Česku zhruba dvě stovky šelem žijí u soukromých chovatelů. V zoologických zahradách jich je pak pouze přibližně stovka. Některé šelmy však žijí v nevhodných podmínkách nebo je majitelé drží nelegálně.
„Každý chovatel ohroženého druhu musí být schopen prokázat jeho původ. Vědomé nakládání s vlky či kříženci bez potřebných dokumentů je nelegální a prodejce, stejně tak jako kupující, se vystavují postihu. Česká inspekce životního prostředí proto v tomto případě prověřuje, zda chovatel vlků dodržel všechny zákonné podmínky,“ uvedl ředitel České inspekce životního prostředí Petr Bejček.
Rozlohou největší zoologická zahrada jižních Čech, táborská, vznikla v květnu 2015 poté, co ji od insolvenčního správce koupil pražský developer a biolog Evžen Korec. Tím ji zachránil před likvidací. V táborské zoo žije přes 380 zvířat více než 70 živočišných druhů. Zoo se specializuje na chov ohrožených druhů. Dlouhodobě se věnuje projektu návratu zubra evropského do přírody.
Autor: MŽP
