Čvn 24, 2022 | Zvířata
Šumavský národní park chce zvýšit populaci perlorodky říční v Teplé Vltavě. Ročně do řeky vypustí přibližně tisícovku uměle odchovaných jedinců. Momentálně v Teplé Vltavě žije zhruba 1500 kusů perlorodky říční a monitoring z loňského roku potvrzuje, že řada z vypuštěných mlžů ve volné přírodě vydrží.
Perlorodka říční je sladkovodní druh mlže, který se v České republice vyskytuje hlavně v Blanici, Malši, nebo sporadicky v Teplé Vltavě na Šumavě, uvedla hydrobioložka Správy NP Šumava Eva Zelenková. „Její nároky na kvalitu prostředí jsou vysoké, rozmnožování velmi složité a úspěšnost toho, že se perlorodka dožije svých až 140 let, je velice malá. Dospělosti se dožijí přinejlepším jen asi dvě procenta z celé generace,“ dodala.
Na začátku 90. let minulého století se uskutečnil průzkum perlorodek i v řece Blanici. Jejich početnost se tehdy odhadovala až na 115.000 kusů. Dnes, po třiceti letech, se jejich počet snížil na necelých 10.000. I na této řece se Správa NP Šumava různými opatřeními snaží populaci perlorodky stabilizovat nebo zvýšit.
Šumavský národní park, který dnes vysadil další tři desítky jedinců perlorodky, se snaží postupně zvyšovat výskyt tohoto živočicha různými kroky. „Asi nejviditelnějším opatřením ochrany biotopu perlorodky byla regulace vodáckého využití řeky Teplá Vltava. V roce 2005 byly stanoveny první limity a od roku 2010 byl zaveden systém splouvání Teplé Vltavy, jenž má jasná pravidla,“ uvedl mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
Správa NP podle Dvořáka také revitalizovala v minulosti narovnané a zahloubené vltavské přítoky Hučina, Jedlový a Žlebský, čímž došlo k podpoře přirozeného rozmnožování pstruhů. „Mnoho obcí z vlastní iniciativy vybudovalo v povodí Vltavy velmi účinné nové čističky odpadních vod. Vznikla výzkumná stanice v obci Dobrá a jsou realizovány další projekty. Všechny mají za úkol ochránit řeku s unikátně čistou vodou,“ dodal mluvčí.
Podle odborníků na ochranu přírody jsou pro perlorodku kritické především první roky života. Nevyhovuje jí totiž často poškozené prostředí řek. Pro perlorodku je důležitý také výskyt pstruha, který poskytuje ve svých žábrách prostředí pro larvy, z nichž pak vyrostou dospělí jedinci.
Autor: NP Šumava
Zdroj: ČTK
Čvn 23, 2022 | Zvířata
Populaci kočky divoké na moravsko-slovenském pomezí ohrožuje křížení s kočkou domácí. Tvrdí to ochránci přírody z Hnutí Duha. Opírají se o výsledky nedávno dokončeného genetického výzkumu Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
„Hybridizace s kočkou domácí je jeden z faktorů, který významně ohrožuje evropské populace vzácné kočky divoké. Míra křížení se mezi různými oblastmi Evropy liší. Díky společnému přeshraničnímu projektu jsou dnes k dispozici první důkazy o tom, že ke křížení dochází i v karpatské populaci na moravsko-slovenském pomezí,“ uvedl za Hnutí Duha odborník na velké šelmy Martin Duľa.
Křížení kočky divoké s domácí je podle odborníků problém, má špatný dopad na zdraví vzácných koček divokých. „Ztráta genetické čistoty kvůli křížení s kočkou domácí může způsobit ztrátu některých lokálních adaptací nebo zvýšit přítomnost škodlivých mutací, které se ve vyšší míře vyskytují u přešlechtěných domácích koček,“ řekla zooložka Jarmila Krojerová z ústavu, která se věnuje genetickým analýzám u kočky divoké a rysa ostrovida.
Podle ní výsledky ukazují, že výskyt hybridů je alespoň v některých částech Slovenska vyšší než například v Německu. Oblastí, kde byl výskyt hybridních jedinců nejvyšší, jsou Strážovské vrchy, ležící naproti Bílým Karpatům přes údolí řeky Váh. Vědci zde zaznamenali čtyři hybridy tvořící 15 procent z celkové populace zachycené v této oblasti.
Sledování výskytu kočky divoké ztěžuje odborníkům to, že zvíře žije skrytě a lze ho snadno zaměnit s domácími. Podle Branislava Táma ze slovenské Národní zoologické zahrady Bojnice, která na projektu spolupracuje s Ústavem biologie obratlovců AV a Hnutím Duha, tým pro výzkum využívá kombinace monitoringu, chlupových pastí, fotopastí a analýzy DNA. „Jistotu při určení míry hybridizace nám poskytuje až správně provedená analýza DNA. Zatím byli hybridní jedinci zachyceni jen v karpatské populaci, nikoli v populaci v jihozápadních Čechách, tam je ale monitoring zatím mnohem méně intenzivní,“ sdělila Krojerová.
Kočka divoká se v ČR vyskytuje v jihozápadních Čechách, kam se šíří z Německa, a na moravsko-slovenském pomezí, kde jde o karpatskou populaci rozšiřující se ze Slovenska. Kočky divoké jsou tzv. skrytě žijící druh, který může snadno unikat pozornosti kvůli záměně s domácími kočkami. Pochází z příbuzného druhu kočky plavé, která se vyskytuje v severní Africe a na Blízkém Východě.
Ke křížení dochází podle Hnutí Duha většinou v místech, kde je divokých koček málo a zároveň se v lesích vyskytují zdivočelé nebo toulající se kočky domácí. V Bílých Karpatech zachytila hybridního samce fotopast při páření se samicí kočky divoké. „Páření dokazuje, že se hybridní jedinci dále zapojují do reprodukce, čímž šíří cizorodé geny do dalších generací,“ doplnil Pavel Dekař z Hnutí Duha, který se monitoringu kočky divoké v Bílých Karpatech věnuje již několik let.
Projekt Hledáme kočku, pozor, divokou! má skončit letos, vědci však chtějí v monitoringu pokračovat. Do mapování druhu se podle nich může zapojit i veřejnost. Lidé, kteří uvidí živou či uhynulou kočku se znaky kočky divoké, mohou to sdělit na webu www.kockadivoka.cz nebo přes e-mail stopy@selmy.cz.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
Čvn 17, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
O šest mláďat se rozrostl chov bizonů společnosti Agrowald poblíž Rožmberka nad Vltavou na Českokrumlovsku. V oboře o rozloze více než 50 hektarů žijí více než tři desítky těchto turů. Mláďata se v chovu, který je jeden z mála svého druhu v Česku, narodila. Novinářům to řekl ředitel Agrowaldu Roman Urbanec.
„Mláďata není těžké odchovat. Matky si s nimi poradí samy. Samozřejmě se někdy i stane, že slabší kus nebo nemocné mládě je bohužel stádem vyloučeno a v řádu týdnů zahyne. Do těchto přírodních procesů ale vůbec nezasahujeme,“ uvedl Urbanec.
Ročně se v chovu narodí v průměru šest až osm bizonů. Ale ne všichni se dožijí dospělého věku z několika důvodů. „Kromě zmíněné přirozené mortality se jeden až dva kusy ročně selektivním způsobem loví. Takže stádo se rozrůstá velmi pomalu,“ řekl Urbanec.
Agrowald má navíc povoleno, že chov může mít maximálně 40 bizonů. Podle Urbance mají zvířata na pastvinách, které se rozkládají mezi Rožmberkem nad Vltavou a Vyšším Brodem, ideální podmínky. „Převažují zde louky, navíc v remízkách jsou rozvaliny bývalé zaniklé vesnice, kde mají bizoni úkryt. Kromě toho je zde hodně rybníčků a potoků, což je výhodné v období sucha, protože zvířata tím pádem mají stále dostatek vody na pití,“ řekl Urbanec.
Agrowald se věnuje hlavně zemědělství, lesnictví a myslivosti. Obhospodařuje několik tisíc hektarů pozemků a lesů především v okolí Vyššího Brodu a Rožmberku nad Vltavou. Společnost zaměstnává stovku lidí.
Agrowald provozuje i další rozsáhlé obory. Chová v nich například jelena evropského, muflona obecného nebo daňka skvrnitého. Urbanec uvedl, že spíš než bizona nejprve Agrowald preferoval zubra evropského, ale kvůli složitější veterinární a myslivecké legislativě nakonec od myšlenky ustoupil.
„Bizoni pro nás nikdy nebyli cílem ekonomického prospěchu. Je to zajímavost a radost z chovu. Plus máme kam brát zahraniční exkurze a samozřejmě je to místní zajímavost, na kterou region vždy poukazuje,“ uvedl Urbanec. Dodal, že v létě je základní potravou bizonů pastva. Občas dostanou i starší tvrdý chléb, který je pro ně lahůdkou. „V zimě je pak přikrmujeme senem. Velkou výhodou bizonů je, že se jedná o velice nenáročná zvířata,“ řekl Urbanec.
Autor: Agrowald
Zdroj: ČTK
Zdroj foto: jcted.cz
Čvn 1, 2022 | Zvířata
V Krkonoších hnízdí šest až osm párů sokolů stěhovavých. Největším ohrožením pro krkonošskou populaci jsou neukáznění turisté, kteří se pohybují i přes zákaz v místech, kde hnízdí. Přesto je populace těchto dravců v Krkonoších stabilní, řekl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný. Sokol stěhovavý patří mezi kriticky ohrožené druhy a podléhá přísné ochraně.
„V české části Krkonoš hnízdí čtyři až šest párů sokolů stěhovavých, na polské straně hor dva až tři páry. Za poslední dva roky ale není počet párů v polských Krkonoších potvrzen,“ řekl Drahný. Pro hnízdění si sokoli vybírají především skalnaté oblasti, v Krkonoších je lze spatřit zejména v subalpínském a alpínském pásmu hor, tedy v nejpřísněji chráněné oblasti hor. Tito draví ptáci žijí většinou samotářsky, živí se především ptáky do velikosti kachny. „Obecně lze říci, že v Krkonoších obývají ledovcové kary a jejich skalní stěny,“ řekl Drahný.
Rozhodujícím či limitujícím faktorem pro výskyt sokolů v Krkonoších je jejich hnízdění. „Klíčové je pro ně období leden až září. Od ledna přivykají na hnízdiště, od února a března už mohou hnízdit, pak potřebují klid, když sedí na hnízdě,“ řekl Drahný.
A to podle něj občas bývá v Krkonoších problém. Správa KRNAP každoročně zaznamenává několik případů, kdy zejména skialpinisté v jarních měsících hnízdící sokoly nevědomky ohrožují. Zatím poslední takový případ se stal v první polovině května, kdy pravděpodobně dva lidé zdolali přísně chráněnou Čertovu rokli na Studniční hoře v Obřím dole. Ženě, která se pochlubila na sociálních sítích, hrozí pokuta až 100.000 korun.
„To je přesně místo, kde se sokol vyskytuje, a zrovna tento čas je velmi kritický, tím pádem rizikový. Proto jednáme v takových případech nekompromisně,“ řekl Drahný. Jiný zaznamenaný případ je z jara 2017. Neukáznění horolezci tehdy ve východních Krkonoších na skále, kde hnízdil pár sokolů, vyčistili stěnu a její okolí od náletových dřevin, nýtováním skálu upravili a opakovaně na ni lezli. Podle Správy KRNAP v té době hnízdící sokoli toto hrubé rušení nevydrželi a hnízdo opustili.
V Krkonoších se vyskytoval sokol stěhovavý patrně do roku 1960, pak na více než 30 let vymizel. Vrátil se v roce 1992. V letech 1992 až 1993 zahnízdil jeden pár na české straně, v roce 1995 pravděpodobně i v polské části pohoří.
Správa KRNAP každoročně vede zhruba stovku správních řízení za porušení zákona o ochraně přírody a krajiny, nejčastěji za porušení zákazu vstupu do volného terénu v klidovém území národního parku. V roce 2021 udělili správci národního parku pokuty za více než 1,5 milionu korun.
Autor: KRNAP
Zdroj: ČTK
Kvě 26, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Národní park Podyjí na Znojemsku má nového obyvatele, zabydlel se v něm kriticky ohrožený sysel obecný. Jeho výskyt ekologové v národním parku zaznamenali po více než 50 letech. V tiskové zprávě o tom dnes informovala Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Syslové patří ke kriticky ohroženým druhům. Kdysi byly na území Čech a Moravy jejich kolonie početné.
Za komunismu se ale zintenzivnilo zemědělství, mnohé syslí kolonie pak zanikly a sysel se dostal až na seznam ohrožených zvířat. Nyní jsou domovem tohoto živočišného druhu například některá letiště, na jihu Moravy třeba v Brně-Medlánkách, ve Vyškově či v Břeclavi.
Několik posledních let syslové pobývají také v ochranném pásmu národního parku v okolí Hnanic, přímo v národním parku se ale nevyskytovali. Několik „podezřelých“ nor se objevilo až letos na jaře na mezi v jižní části pastviny exmoorských koní. Že jde skutečně o nory sysla, potvrdili specialisté.
„Tento ohrožený hlodavec, pro kterého byl v roce 2008 ministerstvem životního prostředí schválen záchranný program, se na pastviny samovolně šíří z okolí nedaleké obce Hnanice. Ve zdejších vinicích a na fotbalovém hřišti je znám výskyt malé kolonie od roku 2014. Pastvinu koncem června zkontrolujeme znovu. To už by mohla venku pobíhat i mláďata,“ uvedla Tereza Brzobohatá z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Mezi příčiny, kvůli kterým se dříve velmi početný sysel stal kriticky ohroženým druhem, patří nedostatek vhodného prostředí. Zatímco ještě před 60 lety byly jeho počty takové, že je hospodáři a zemědělci cíleně hubili, nyní sysli žijí jen asi na čtyřech desítkách většinou vzájemně izolovaných lokalit.
„Místa, kde se syslům díky udržovanému krátce sečenému trávníku daří, například sportovní letiště, jsou často ze všech stran obehnána mnohahektarovými lány polí, která sysli nejsou schopni překonat. I proto je skvělou zprávou, že na Znojemsku sysli o možnost přirozeného osidlování okolí ještě úplně nepřišli a že se jim u nás v Podyjí zalíbilo,“ uvedl Zdeněk Mačát ze správy parku.
Národní park Podyjí je s rozlohou 63 kilometrů čtverečních nejmenší ze čtyř českých národních parků a jediný na Moravě. Spolu s Lednicko-valtickým areálem patří k nejnavštěvovanějším místům Jihomoravského kraje, je oblíbený pro široké možnosti pěší a cyklistické turistiky.
Autor: Národní park Podyjí
Zdroj: ČTK
