Úno 2, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Olomoučtí vědci se díky rozsáhlým genetickým analýzám hmyzu zasloužili o nový pohled na jeho druhovou rozmanitost a výskyt v tropech. Zoologové z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií CATRIN Univerzity Palackého v Olomouci zkoumali vzorky z více než 800 oblastí v Asii, Africe a Austrálii a v jediné skupině brouků nalezli asi dva tisíce druhů, z toho polovinu vědě dosud neznámých. Inovativní metodou mohou mnohem levněji a rychleji získat informace potřebné pro ochranu přírody, sdělili zástupci univerzity.
„V dnešní době, poznamenané rychlým úbytkem a degradací řady přírodních stanovišť, je poznání biodiverzity velmi potřebné pro zjištění výchozího stavu a stanovení priorit pro ochranu přírody. Podle odhadů známe mezi čtvrtinou a desetinou všech živočichů, hmyz přitom tvoří zhruba dvě třetiny fauny. Například dosud bylo popsáno asi 400.000 druhů brouků, ale jejich skutečný počet se odhaduje na více než milion druhů,“ uvedl vedoucí výzkumné skupiny Ladislav Bocák.
Pro rozsáhlé studie biodiverzity, což znamená rozmanitost živých organismů na Zemi, se podle něj hmyz používá jen zřídka, pozornost se zaměřuje na méně rozmanité, ale probádanější ptáky a savce. „Proto je nezbytné použít inovativní metody k urychlení katalogizace hmyzu. Monitorování na základě DNA je vhodnou cestou,“ doplnil Bocák.
Pro genetickou analýzu získali vědci materiál získaný od zahraničních spolupracovníků, který pokryl zhruba 800 lokalit v Asii, Africe a Austrálii a který přinesl vzorky pro rozsáhlé sekvenování DNA a analýzy biodiverzity tropické skupiny dlouhoústcovití, jejíž kolébkou je jihovýchodní Asie.
V sestavené databázi odborníci identifikovali asi 2000 druhů, z toho polovina z nich dosud nebyla známa. „Nejbohatší výskyt jsme prokázali na Nové Guineji. Prokázali jsme tam více než tisíc druhů, což je třikrát více, než bylo v této oblasti dosud pojmenováno. Na rozdíl od analýz založených na obratlovcích se tak Nová Guinea ukazuje jako místo s obrovskou druhovou rozmanitostí. Je to jeden z příkladů toho, jak monitorování založené na DNA může zcela proměnit naše představy o biodiverzitě,“ uvedl další ze spoluautorů Dominik Kusý.
Podle autorů studie vytvořená databáze přinesla nejen nové poznatky, ale je rovněž důležitým výchozím materiálem pro další výzkum biodiverzity daných oblastí i dokumentaci výchozího stavu pro budoucí hodnocení vymírání druhů. Důležité je i potvrzení efektivnosti zvoleného postupu.
„Pokud bychom druhy popisovali dosavadním tempem a způsobem, trvalo by zaznamenání tisíce druhů v takové skupině hmyzu více než sto let. Takto máme šanci poměrně rychle zjistit, kolik je v dané oblasti druhů, jak jsou příbuzné a jak velké areály osidlují, což je podstatné pro management ochrany přírody,“ uzavřel Bocák. Na výzkumu vědci spolupracovali s Akademií věd ČR, jež má na Nové Guineji výzkumnou základnu, a s kolegy z Přírodovědeckého muzea v Londýně.
Autor: Univerzita Palackého
Zdroj: ČTK
Úno 1, 2022 | Zvířata
Ochránci přírody našli v Moravském krasu dosud největší jeskynní zimoviště netopýra hvízdavého v ČR, v Umrlčí jeskyni jich napočítali 175. Bude jich tam ale mnohem více. Druh zimuje spíše na hradech či zámcích, jeskynních zimovišť je známo jen několik. Na svém webu o tom dnes informovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Ochránci monitorují stavy netopýrů v jeskyních každoročně, a to na stejných místech. V Umrlčí jeskyni se netopýři běžně nesčítají, překvapením proto byl hojný počet zimujícího netopýra hvízdavého. „Při kontrolní návštěvě jich zde bylo napočítáno 175, ale je zřejmé, že jich tu bude ještě o několik set více. Schovávají se totiž ve velmi drobných, jen necelý jeden centimetr širokých puklinách. A my tak vidíme pouze ty z nich, kteří jsou tak říkajíc v první řadě,“ uvedli ochránci.
Netopýr hvízdavý patří v Česku k nejhojnějším druhům a setkat se s ním lze běžně v městských parcích. Jeho zimovišť je podle ochránců ale známo poměrně málo. Jednak kvůli tomu, že se dovede skrývat v puklinách, kam se jiné druhy netopýrů nevejdou. Ale také proto, že prakticky neosidluje štoly a jeskyně, které jsou pravidelně monitorovány. Zimoviště tohoto druhu, které jsou známy, se nacházejí spíše v umělých stavbách, ať už jde o hrady či zámky nebo přehradní hráz.
Jeskynních zimovišť netopýra hvízdavého je známo jen několik a většinou v nich jsou maximálně desítky jedinců. To platí i pro Moravský kras. Ochránci v něm netopýry hvízdavé nacházeli na zimovištích jen v malém počtu a výjimečně, například v Jáchymce, Kateřinské či Sloupsko-šošůvských jeskyních a také v jinak nejvýznamnějším zdejším zimovišti, Býčí skále. „Nalézané počty, obvykle jen v desítkách jedinců, neodpovídají realitě a většina populací tohoto druhu zimuje zřejmě v nepřístupných štěrbinách skal nebo budov,“ uvedli ochránci.
Moravský kras patří mezi nevýznamnější zimoviště netopýrů v republice. Ochranáři v krasu vždy v únoru a březnu monitorují netopýří populaci v 25 jeskyních. Netopýry pravidelně sčítají od roku 1982, v Býčí skále se začalo ještě o desetiletí dříve. V Česku žije 27 druhů netopýrů, všechny jsou chráněné a některé až kriticky ohrožené. V závislosti na druhu vytvářejí kolonie od několika desítek až po tisíce jedinců. Jednotlivé druhy také preferují rozdílná prostředí. Některé vyhledávají dutiny stromů v lesích, jiné využívají lidských staveb a usazují se v letních měsících například v nevyužívaných půdních prostorách. Na zimu se uchylují nejčastěji do jeskyní či štol, ale třeba i do sklepů.
Autor: AOPK ČR
Zdroj: ČTK
Led 28, 2022 | Zvířata
Na Šumavě žije podle odhadů zoologů 20 až 30 vlků. Znamená to výrazný nárůst v porovnání s rokem 2020, kdy vědci v regionu identifikovali 13 jedinců této šelmy. Monitoringu vlka v této oblasti se věnují odborníci z České zemědělské univerzity v Praze a z národních parků Šumava a Bavorský les.
Vlk se na Šumavu trvale vrátil v roce 2015. Od té doby se pravidelně pohybuje na české straně i v sousedním Bavorském lese. „Rozvoj vlčí populace v oblasti Šumavy je rychlý, avšak ne úplně překvapivý. Už v roce 2017 nám bylo jasné, že mláďata prvního šumavského páru budou hledat nová teritoria a určitě budou obsazovat volné prostory nejen na Šumavě a v Bavorském lese,“ uvedl zoolog NP Šumava Jan Mokrý.
Vědci na Šumavě od roku 2020 sledují pomocí telemetrických obojků tři samice vlka. V posledních letech se v regionu vytvořily čtyři vlčí smečky. Pohybují se v okolí Srní, Borových Lad, Železné Rudy a Zvonkové. „Nelze vyloučit ani existenci páté smečky, která se zřejmě vyskytuje v okolí Pancíře,“ uvedl mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
V poslední době se vlci na Šumavě objevují nejčastěji v blízkosti lipenské přehrady u Nové Pece nebo Horní Plané. Svědčí o tom i výpovědi lidí. „Častější pozorování vlků může být způsobené tím, že se smečka etabluje v novém prostředí. Zjednodušeně řečeno: nejprve novou smečku vidíte, ale po nějaké době zvířata jakoby zmizí. To souvisí s tím, že si vlci zjistí fungování lidí v krajině a přizpůsobí se. Mimo vlčích smeček putují přírodou také jednotliví vlci, kteří neznají krajinu, a tak je možné je zahlédnout. Občas mohou působit až dezorientovaně,“ uvedl Mokrý.
Divocí vlci, kteří se do České republiky přirozeně šíří z okolních států, se na Šumavě objevují už více než tři desetiletí. Populace těchto šelem ve střední Evropě narůstá a jednotlivá zvířata obsazují nová teritoria, kde nacházejí dostatek vhodných podmínek pro život. Vlk je relativně velká šelma a vlčí rodina potřebuje pro svůj život rozlehlé území, takže není předpoklad, že by se v Česku stal vyloženě početným zvířetem.
Autor: NP Šumava
Zdroj: ČTK
Led 28, 2022 | Zvířata
Mezinárodní tým vedený českým vědcem Josefem Bryjou nalezl a popsal nový druh hlodavce – myš harennskou. Tyto myši žijí jen v horských lesích Etiopské vysočiny. Studii o myši publikoval časopis Organisms Diversity Evolution, uvedli zástupci Akademie věd ČR (AV). Tým tvoří vědci z Ústavu biologie obratlovců AV, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Severtsovova ústavu Ruské akademie věd.
Etiopie leží z 15 procent nad hranicí 2000 metrů nad mořem, Etiopská vysočina je navíc izolovaná od ostatních hor. Díky tomu tam žije mnoho rostlin a živočichů, kteří se nevyskytují nikde jinde.
Nový druh myši vědci odchytili ve vysoko položeném Harennském lese v pohoří Bale. Zjistili, že jde o unikátní evoluční linii, rozdílnou proti ostatním africkým druhům.
„Už v terénu jsme měli podezření, že by se mohlo jednat o nový druh. Myši z Harennského lesa se od ostatních etiopských druhů nápadně lišily i zbarvením a velkými rozměry. Genetické analýzy pak naše podezření potvrdily,“ popsala první autorka studie Jarmila Krásová, která je doktorandkou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Krásová dodala, že ruští kolegové první myš harennskou odchytili už v polovině 90. let. Oficiálně vědci nový druh popsali až nyní.
Bryja doplnil, že tým pak odchytil stejnou myš i v lese Chingawa v jihozápadní Etiopii, tedy lokalitě vzdálené přes 400 kilometrů. „Tato skutečnost odkazuje na historické propojení těchto dvou lesních celků, které jsou od sebe v současnosti odděleny savanami Velké příkopové propadliny, a tudíž jsou pro horské hlodavce neprostupné,“ uvedl.
Vědci upozornili také na to, že se unikátním lesům na jihovýchodě země nedostává žádné formální ochrany. „Za posledních 25 let se v Etiopii zdvojnásobila velikost lidské populace a její exponenciální růst nadále pokračuje. To s sebou přináší velký tlak na přirozené ekosystémy,“ uvedla Krásová. „Ochranu naprosto unikátní etiopské přírody bohužel komplikuje občanská válka a ozbrojené konflikty, které momentálně znemožňují další výzkum etiopských lesů,“ dodala.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
Led 26, 2022 | Zvířata
Rys ostrovid dosud není v Krkonoších trvale usazen a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se to v nejbližších letech mělo změnit. Na území Krkonošského národního parku (KRNAP) zoologové registrují z uplynulých tří let jen minimum záznamů o jeho výskytu a žádný z nich není plně doložený. Krkonoše jsou přitom vhodným prostředím pro trvalý výskyt těchto šelem.
Reintrodukce rysa ostrovida v Krkonoších, tedy vypuštění rysů do volné přírody, ale není v plánu, stále se očekává jeho přirozené rozšíření do tohoto pohoří. Výrazný úbytek nálezů rysa v Krkonoších za posledních deset let podle něj může souviset mimo jiné i s nelegálním lovem, prokázaným například na Šumavě.
Nejvíce věrohodných záznamů o výskytu rysů v Krkonoších v novodobé historii bylo mezi roky 2005 až 2016. Například jeden z rysů měl v tohoto období část domovského okrsku v západních Krkonoších a část v Jizerských horách.
„Vrchol pozorování byl v letech 2011 až 2013, to jsme měli 54 registrovaných nálezů z české i polské strany pohoří, přičemž řada z nich byla v nejvyšší kategorii průkaznosti. Očekával jsem tehdy, že je jen otázkou času, kdy bude doloženo rozmnožování rysů v Krkonoších. K tomu ale nedošlo, ani v Krkonoších, ani v sousedních Jizerských horách,“ uvedl zoolog Správy KRNAP Jiří Flousek.
Od roku 2013 počty pozorování či informací o jejich výskytu klesají. „Poslední věrohodné pozorování v Krkonoších, tedy záznam z fotopasti, máme z roku 2018. V posledních dvou letech máme jen sedm registrovaných pozorování, všechny v nejnižší kategorii průkaznosti,“ řekl Flousek. Na hodnocení věrohodnosti pozorování velkých šelem existuje metodika. Nejvýše hodnocené jsou snímky z fotopastí, nálezy uhynulého zvířete nebo pobytové stopy, jako jsou třeba chlupy šelmy nebo její trus, ze kterých je možno její přítomnost geneticky potvrdit. Naopak nejméně důvěryhodná jsou ničím nedoložená pozorování laické veřejnosti. „I po roce 2018 máme z Krkonoš pár informací o rysovi, ale vše v nejnižší kategorii průkaznosti,“ poznamenal.
Rysové mají rozsáhlé domovské okrsky, například samec v průměru okolo 400 kilometrů čtverečních, samice 250 kilometrů. Kromě doby páření žijí tyto šelmy samotářsky. „Dva největší problémy, které rysové v Krkonoších mohou mít, jsou kolize s motorovými vozidly a pytláctví. Obě možnosti bych v Krkonoších nevylučoval, byť ani pro jednu z nich tu nemáme doklad,“ řekl Flousek. Tolerance rysů ze strany například lovců nebo chovatelů hospodářských zvířat je podle něj zásadní pro jejich další ochranu a pro jejich trvalý návrat do Krkonoš.
„Z pohledu struktury prostředí a biotopů jsou Krkonoše jedním z jádrových území v ČR, které by mělo rysovi vyhovovat. I navzdory obrovské návštěvnosti Krkonoš jsem si jistý, že jsou tu oblasti, kde by mohl rys potřebný klid nalézt. Jsou spíše v západních než ve východních Krkonoších,“ řekl Flousek.
Druhou velkou šelmou, která připadá v Krkonoších v úvahu, je vlk. Smečky vlků jsou několik let doloženy jak v západním (Jizerské hory, Frýdlantsko), tak i ve východním sousedství hor (Broumovsko). Na rozdíl od rysů počty věrohodných pozorování vlků v Krkonoších rok rostou. Podle Flouska jde zatím o migrující jedince. „Je ale jen otázkou času, kdy se vlci v Krkonoších trvale usadí. Předpokládám, že to bude spíše na jižním úpatí hor, kde není tlak lidí tak vysoký jako v centru hor,„ dodal.
Autor: KRNAP
Zdroj: ČTK
