Zář 5, 2022 | Neživá příroda, geologie
Výzkum mineralogů Národního muzea v geoparku Kraj blanických rytířů přinesl dva nové minerály – zvěstovit a argentotetraedrit. Zvěstovit dostal jméno podle obce Zvěstov, na jejímž katastru leží místo objevu Stříbrnice u Zvěstova. Druhým nově popsaným minerálem je argentotetraedrit, nalezený a popsaný nejen u Stříbrnice, ale také ve slovenské Kremnici a švýcarském Legenbachu.
Podle Jiřího Pavelky z Českého svazu ochránců přírody Vlašim se ukazuje, že národní geopark Kraj blanických rytířů skrývá cenné geologické poklady. Objev nových minerálů na území Česka byl naposledy mezinárodně uznán v letech 2016 a 2017, šlo o příbramit a bytízit z příbramských hald, respektive o takzvaný staročéskéit z vrchu Kaňk u Kutné Hory.
Geopark označuje území se zajímavými a vzácnými geologickými fenomény, atraktivní turistickou nabídkou a aktivní místní komunitou. Národní geopark Kraj blanických rytířů byl vyhlášen v roce 2014 na pomezí tří krajů – Středočeského, Jihočeského a kraje Vysočina. Páteř geoparku tvoří Blanická brázda od Mladé Vožice po město Sázava. Na západě toto území dosahuje k Voticím a na východě k Ledči nad Sázavou.
Autor: ČSOP Vlašim
Zdroj: ČTK
Zdroj foto: iportal_24.cz
Zář 5, 2022 | Neživá příroda, geologie
Na Ukrajině by mohla vzniknout řada geoparků s evropským významem, kvůli válce je to ale spíš úkolem do budoucna. Některá z těchto území jsou nyní okupovaná Ruskem. Novinářům to dnes na tiskové konferenci v Domě Natura v Příbrami řekl Jurij Zinko z Národní univerzity Ivana Franka ve Lvově.
Zinko se spolu s dalšími odborníky z ČR i ze zahraničí v Příbrami účastní konference o geoparcích, geovzdělávání a geoturismu v zemích Východního partnerství včetně Ukrajiny. Setkání doplněné výjezdy do českých národních geoparků je součástí akcí k českému předsednictví v EU.
Geopark označuje území se zajímavými a vzácnými geologickými fenomény, atraktivní turistickou nabídkou a aktivní místní komunitou. Náměstkyně ministryně životního prostředí Eva Volfová připomněla, že v Česku je deset národních geoparků. Nejvýznamnější je Český ráj, který jako jediný patří na prestižní seznam světového dědictví UNESCO. Největším geoparkem je Barrandien, který zasahuje do Středočeského a Plzeňského kraje a Prahy a zahrnuje například i Brdy.
Zinko uvedl, že české geoparky jsou známé po celé Evropě, mají výbornou infrastrukturu a dobře seznamují návštěvníky s geologickým dědictvím. Na Ukrajině je podle něj také řada míst, která mají potenciál stát se geoparky s celoevropským významem. Vzhledem k válce vyvolané Ruskem však bude jejich vyhlašování spíš úkolem do budoucna. Odborníci podle něj počítají se sítí 25 ukrajinských geoparků, třeba v Karpatech nebo Skolivských Beskydech. Deset takových míst ale nyní okupuje Rusko, mimo jiné v Doněcké oblasti.
Geopark Barrandien, který se podílí na pořádání konference, získal certifikaci v roce 2020. Jeho vzniku však podle ředitele geoparku Luboše Gardoně předcházelo dvacetileté úsilí. Pořádá projekty hlavně pro děti či seniory, například besedy nebo geovycházky. Do budoucna chce zavést takzvaný geobus, který bude jezdit po školách a vozit děti na zajímavá geologická místa.
Na území středních Čech je ještě geopark Kraj blanických rytířů a zasahuje sem i Český ráj. Krajský radní pro cestovní ruch Václav Švenda (Spojenci) věří, že Barrandien se časem stane globálním geoparkem stejně jako Český ráj, protože má podle něj také velmi hodnotné území. Východní partnerství je projekt iniciovaný Evropskou unií v rámci unijní politiky sousedství. Cílem projektu je těsnější spolupráce se šesti státy východní Evropy a Kavkazu včetně Běloruska či Ukrajiny.
Autor: Dům Natura, Příbram
Zdroj: ČTK
Srp 17, 2022 | Neživá příroda, geologie
Horké vzorky lávy z islandské sopky Meradalir přivezl do Brna geolog Lukáš Krmíček z Fakulty stavební Vysokého učební technického v Brně (VUT). V tiskové zprávě to dnes uvedla mluvčí univerzity Tereza Kadrnožková. Vzorky v sobě nesou informaci, z jakých prvků a v jaké hloubce magma vzniklo. Zdroj islandských magmat může podle Kadrnožkové ležet i ve stokilometrových hloubkách, a proto je to pro vědce jedinečnou možností, jak lze zkoumat zemský plášť.
Sopka začala chrlit lávu počátkem srpna. „Po 800 letech klidu totiž nejspíš nastupuje vulkanicky aktivní období, a to přímo na poloostrově Reykjanes, kde žije většina islandské populace. Odborníci na vulkanickou činnost chtějí sopkám lépe porozumět, aby třeba dokázali i lépe předvídat, co se blíží,“ uvedla Kadrnožková.
Krmíček pod dohledem záchranářů a také kolegů Thora Thrdarsona z Islandské univerzity a Valentina Trolla z univerzity ve švédské Upssale nabíral vzorky tekoucí lávy a následně je chladil. „Teplota takové lávy je hodně přes tisíc stupňů. Měl jsem na sobě oblek pro vulkanology, hlavový štít a s sebou speciální vzorkovací tyč,“ popsal Krmíček. Díky výzkumu se dostal do míst, která mohli turisté pozorovat jen z dálky.
Podle Krmíčka kolega Troll hlídal v okolí koncentrace sopečných plynů jako oxid uhličitý a siřičitý. „Tyto plyny můžou být skutečně nebezpečné a dříve již zabíjely, například v roce 1783 při erupci sopky Laki, kdy zapříčinily smrt až čtvrtiny tehdejšího obyvatelstva ostrova. V důsledku erupce bylo v Evropě velmi chladné léto a neúroda, což vyústilo v hladomor a kvůli nepokojům ve společnosti ve Velkou francouzskou revoluci,“ řekl Krmíček, který se při výzkumu kvůli chůzi po tenké vrstvě zchladlé lávy propadl do malé lávové jeskyně a pořezal se o takzvané sopečné sklo. Zranění ale nebylo nijak vážné.
Vědci u sopky měří rychlost a směr postupu lávy, létají nad ní dronem. Webkamery přenášejí živě pohled do vulkánu. Krmíček bude spolu s kolegy z Fakulty chemické VUT zkoumat vzorky. „Částečně je budeme řezat, protože potřebuji získat takzvaný leštěný výbrus, musí být tenký pro pozorování pod mikroskopem, abych mohl sledovat jednotlivé minerály. Také je budu drtit na jemný prach a ten budeme dále analyzovat na izotopové složení. Budeme separovat prvky jako stroncium nebo olovo,“ popsal vědec.
Vzorky v sobě nesou jedinečnou informaci o prvcích a hloubce, v jaké magma vzniklo. „Zatímco nejhlubší vrt dosáhnul zhruba 12 kilometrů pod povrch, zdroj islandských magmat může ležet i ve stokilometrových hloubkách středu Země. Pro vědce tak jde o jedinečnou možnost, jak zkoumat zemský plášť,“ dodala Kardnožková.
Autor: VUT Brno
Zdroj: ČTK
Srp 6, 2022 | Neživá příroda, geologie
Hranická propast, nejhlubší zatopená jeskyně na světě, měří minimálně 450 metrů. Do této hloubky se ponořil speciální podvodní robot, který dnes do propasti spustili během mapování členitého krasového terénu speleologové. Dosavadní naměřená hloubka propasti byla z roku 2016 a činila 404 metrů. Dna nedosáhli odborníci ani dnes – zastavila je technická omezení robota, řekl předseda České speleologické společnosti z Hranického krasu Michal Guba. Kromě nové naměřené mety získali odborníci z dnešního ponoru i cenné údaje promítnuté do 3D mapy. Cestu do hlubin totiž mapoval robot za pomoci šesti kamer a sonarových paprsků.
Zlom nastal šestý den mezinárodního výzkumu, do kterého jsou na místě zapojeni speleologové s odborníky z Maďarska, Portugalska a Srbska. „Zaměřili jsme se dnes na průzkum restrikce Mikáda ve 200metrové hloubce. Vše perfektně fungovalo, proto jsme se rozhodli, že půjdeme až za tuto restrikci. Prostory, které jsme zkoumali a mapovali, jsou obrovské a ve 450metrové hloubce nás zastavila technická omezení podvodního robota. Starý hloubkový rekord jsme překonali o 46 metrů a dosáhli jsme cílové hloubky 450 metrů,“ uvedl Michal Guba.
Kromě posunutí hranice světového rekordu získali speleologové při ponoru především cenné údaje o podobě zatopené části propasti až do této hloubky. Robot o průměru jednoho metru a váhy sta kilogramů za pomoci šesti kamer a sonarových paprsků nasnímal při ponoru podrobně členitý krasový terén a speleologům jej promítl do 3D mapy. „Pro nás je nejdůležitější to, že se nám podařilo vytvořit mapu podloženou údaji. Vidíme z ní, že Hranická propast je jedna obrovská díra, která vede kolmo dolů; ve 450 metrech se poté začíná stáčet na jihozápad,“ doplnil šéf speleologů z Hranického krasu.
Světové prvenství se podařilo odborníkům zlomit poté, co přes víkend musel podvodní robot, kterého vyvinula za pomoci nadnárodního grantu firma UNEXMIN GeoRobotics Ltd., projít opravou. Při posledním ponoru k restrikci, kdy po cestě mapoval podrobně prostory Jezírka a severozápadního kanálu Liftu I, začal v dvousetmetrové hloubce signalizovat problémy, a nakonec jej z hloubky 150 metrů museli potápěči dopravit na hladinu.
Výzkum bude v Hranické propasti pokračovat ještě v příštích dnech, kdy chtějí speleologové pokračovat ve výzkumu Mokré Rotundy a vyšších částech propasti. K dalšímu hloubkovému průzkumu by se chtěli vrátit příští rok, doplnil Michal Guba.
Hranická propast v přírodní rezervaci Hůrka nedaleko Zbrašovských aragonitových jeskyní si své světové prvenství drží od září 2016, kdy za pomoci speciální sondy speleologové dosáhli hloubky 404 metrů, poté jim však došel komunikační kabel k robotu, jehož délka byla „pouze“ 500 metrů. Průzkum propasti ztěžuje specifické jeskynní prostředí s členitým terénem, ale i proměnlivá viditelnost.
Autor: Česká speleologická společnost z Hranického krasu
Zdroj: ČTK
Zdroj foto: hranicky.denik.cz
Čvc 29, 2022 | Mohlo by zajímat, Neživá příroda, geologie
Výzkum prostředí, v němž druhy motýlů žily před stovkami tisíc až miliony let, může pomoci jejich nynější ochraně. Podle vědkyně je to, že v minulosti utvářeli krajinu velcí býložravci, dnes patrné v nárocích části motýlích druhů. Sucháčková, jejíž práce byla mimo jiné letos oceněna prestižní Prémií Otto Wichterleho, se zabývá také studiem tuzemské populace vzácného okáče stříbrookého i projektem, který může osvětlit původ některých motýlů vyskytujících se v Česku.
„Studuji motýly a jejich propojení s prostředím, v němž žijí – co vše potřebují k životu. Zkoumám, jak toto prostředí mohlo vypadat v minulosti a co má společného se současnými nároky (motýlů) na biotop,“ řekla entomoložka. Poznamenala, že výzkum se provádí pomocí studia genetické informace motýlů a klimatického modelování. „Můžete využít současné rozšíření druhů a pomocí toho modelovat, kde druh asi mohl žít před 10.000 nebo 100.000 lety,“ uvedla entomoložka Alena Sucháčková z Biologického centra Akademie věd ČR. Mnoho motýlů je těsně spjato s určitým biotopem – například stepí, mokřady, nivními loukami či otevřenými lesy.
„Genetická informace nám zase například napoví, zda byly populace v minulosti propojené či navzájem hodně vzdálené. Náš dřívější výzkum (s kolegyní Janou Marešovou, pozn. redakce), ve kterém pořád pokračujeme, se týká toho, že když se podíváme několik milionů let dozadu, na dobu v níž se motýlí druhy vyvinuly, tak jejich životní prostředí mohlo vypadat o dost jinak než teď,“ vysvětlila badatelka.
Připomněla, že během čtvrtohor se střídaly doby ledové a meziledové. „Druhy motýlů musely nějak přežít ohromné fluktuace klimatu, musely se jim přizpůsobit,“ podotkla Sucháčková. Dodala, že z výzkumů vyplývá, že v minulosti rozsáhlá stáda velkých býložravců, jak mamutů, tak i srstnatých nosorožců, koní či turů, vytvořila unikátní prostředí, v němž se současné motýlí druhy vyvinuly a které umožňovalo přežití motýlů různých biotopů v těsné blízkosti. Vědkyně v předloňském výstupu také popsaly, že současné ostrůvkovité rozšíření mnoha druhů po severní polokouli je výsledek novodobých změn biotopů – v minulosti bylo jejich rozšíření daleko spojitější.
„Když chceme motýly chránit v současnosti, musíme myslet na to, jak to vypadalo v té minulosti a co jim asi mohlo vyhovovat,“ řekla entomoložka. „Z terénních výzkumů vidíme, že některé druhy motýlů jsou velice náročné. Pro zachování takového druhu je například třeba, aby motýl měl středně velkou živnou rostlinu obklopenou nízkou trávou, v lokalitě pak potřebuje ještě keře k úkrytu a podobně. Dlouho nám vrtalo hlavou, proč jsou některé druhy tak vybíravé, neboť pro současnou ochranu přírody je těžké jejich nároky splnit,“ uvedla Sucháčková. „A ukazuje se, že je to pravděpodobně důsledek právě toho, že se tyto druhy vyvinuly v mozaice krajiny, kterou vytvářela ta velká zvířata,“ konstatovala badatelka.
Letos v červenci Sucháčková také studovala populaci okáčů stříbrookých, kteří v Česku žijí už jen na rašeliništích na Šumavě a na Třeboňsku. „Zkoumali jsme je metodou zpětných odchytů (…), díky kterým je možné vypočítat, jak dlouho jednotlivec žije, jak daleko doletěl, kolik je tam samců a samic či jaká je velikost populace,“ přiblížila výzkum Sucháčková.
„Další velký projekt, na kterém pracuji, je ‚barcoding‘ motýlů z území Česka,“ dodala badatelka. Podotkla, že v genetice jde o označení krátkého úseku DNA, u hmyzu se obecně využívá mitochondriální DNA, který se tradičně využívá pro identifikaci těžce poznatelných vzorků. „My se na to zkusili podívat jinak, protože díky tomu, že se ‚barcoduje‘ hodně, existuje velká databáze se vzorky z celého světa. Vzali jsme jednotlivé druhy denních motýlů a pomocí programu jsme popsali rozšíření mitochondriálních linií uvnitř každého druhu,“ dodala Sucháčková.
„Pak lze vidět, kde se jednotlivé linie stýkají a kde se u nás vzaly linie, které jsou v České republice. Jestli jsou propojeny spíše se západní Evropou, s východní Evropou, Itálií, nebo zda existuje samostatná genetická linie ze střední Evropy,“ řekla Sucháčková. Článek o poznatcích z výzkumu by měl vyjít v příštím roce.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
