Úno 2, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Olomoučtí vědci se díky rozsáhlým genetickým analýzám hmyzu zasloužili o nový pohled na jeho druhovou rozmanitost a výskyt v tropech. Zoologové z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií CATRIN Univerzity Palackého v Olomouci zkoumali vzorky z více než 800 oblastí v Asii, Africe a Austrálii a v jediné skupině brouků nalezli asi dva tisíce druhů, z toho polovinu vědě dosud neznámých. Inovativní metodou mohou mnohem levněji a rychleji získat informace potřebné pro ochranu přírody, sdělili zástupci univerzity.
„V dnešní době, poznamenané rychlým úbytkem a degradací řady přírodních stanovišť, je poznání biodiverzity velmi potřebné pro zjištění výchozího stavu a stanovení priorit pro ochranu přírody. Podle odhadů známe mezi čtvrtinou a desetinou všech živočichů, hmyz přitom tvoří zhruba dvě třetiny fauny. Například dosud bylo popsáno asi 400.000 druhů brouků, ale jejich skutečný počet se odhaduje na více než milion druhů,“ uvedl vedoucí výzkumné skupiny Ladislav Bocák.
Pro rozsáhlé studie biodiverzity, což znamená rozmanitost živých organismů na Zemi, se podle něj hmyz používá jen zřídka, pozornost se zaměřuje na méně rozmanité, ale probádanější ptáky a savce. „Proto je nezbytné použít inovativní metody k urychlení katalogizace hmyzu. Monitorování na základě DNA je vhodnou cestou,“ doplnil Bocák.
Pro genetickou analýzu získali vědci materiál získaný od zahraničních spolupracovníků, který pokryl zhruba 800 lokalit v Asii, Africe a Austrálii a který přinesl vzorky pro rozsáhlé sekvenování DNA a analýzy biodiverzity tropické skupiny dlouhoústcovití, jejíž kolébkou je jihovýchodní Asie.
V sestavené databázi odborníci identifikovali asi 2000 druhů, z toho polovina z nich dosud nebyla známa. „Nejbohatší výskyt jsme prokázali na Nové Guineji. Prokázali jsme tam více než tisíc druhů, což je třikrát více, než bylo v této oblasti dosud pojmenováno. Na rozdíl od analýz založených na obratlovcích se tak Nová Guinea ukazuje jako místo s obrovskou druhovou rozmanitostí. Je to jeden z příkladů toho, jak monitorování založené na DNA může zcela proměnit naše představy o biodiverzitě,“ uvedl další ze spoluautorů Dominik Kusý.
Podle autorů studie vytvořená databáze přinesla nejen nové poznatky, ale je rovněž důležitým výchozím materiálem pro další výzkum biodiverzity daných oblastí i dokumentaci výchozího stavu pro budoucí hodnocení vymírání druhů. Důležité je i potvrzení efektivnosti zvoleného postupu.
„Pokud bychom druhy popisovali dosavadním tempem a způsobem, trvalo by zaznamenání tisíce druhů v takové skupině hmyzu více než sto let. Takto máme šanci poměrně rychle zjistit, kolik je v dané oblasti druhů, jak jsou příbuzné a jak velké areály osidlují, což je podstatné pro management ochrany přírody,“ uzavřel Bocák. Na výzkumu vědci spolupracovali s Akademií věd ČR, jež má na Nové Guineji výzkumnou základnu, a s kolegy z Přírodovědeckého muzea v Londýně.
Autor: Univerzita Palackého
Zdroj: ČTK
Úno 1, 2022 | Zvířata
Ochránci přírody našli v Moravském krasu dosud největší jeskynní zimoviště netopýra hvízdavého v ČR, v Umrlčí jeskyni jich napočítali 175. Bude jich tam ale mnohem více. Druh zimuje spíše na hradech či zámcích, jeskynních zimovišť je známo jen několik. Na svém webu o tom dnes informovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Ochránci monitorují stavy netopýrů v jeskyních každoročně, a to na stejných místech. V Umrlčí jeskyni se netopýři běžně nesčítají, překvapením proto byl hojný počet zimujícího netopýra hvízdavého. „Při kontrolní návštěvě jich zde bylo napočítáno 175, ale je zřejmé, že jich tu bude ještě o několik set více. Schovávají se totiž ve velmi drobných, jen necelý jeden centimetr širokých puklinách. A my tak vidíme pouze ty z nich, kteří jsou tak říkajíc v první řadě,“ uvedli ochránci.
Netopýr hvízdavý patří v Česku k nejhojnějším druhům a setkat se s ním lze běžně v městských parcích. Jeho zimovišť je podle ochránců ale známo poměrně málo. Jednak kvůli tomu, že se dovede skrývat v puklinách, kam se jiné druhy netopýrů nevejdou. Ale také proto, že prakticky neosidluje štoly a jeskyně, které jsou pravidelně monitorovány. Zimoviště tohoto druhu, které jsou známy, se nacházejí spíše v umělých stavbách, ať už jde o hrady či zámky nebo přehradní hráz.
Jeskynních zimovišť netopýra hvízdavého je známo jen několik a většinou v nich jsou maximálně desítky jedinců. To platí i pro Moravský kras. Ochránci v něm netopýry hvízdavé nacházeli na zimovištích jen v malém počtu a výjimečně, například v Jáchymce, Kateřinské či Sloupsko-šošůvských jeskyních a také v jinak nejvýznamnějším zdejším zimovišti, Býčí skále. „Nalézané počty, obvykle jen v desítkách jedinců, neodpovídají realitě a většina populací tohoto druhu zimuje zřejmě v nepřístupných štěrbinách skal nebo budov,“ uvedli ochránci.
Moravský kras patří mezi nevýznamnější zimoviště netopýrů v republice. Ochranáři v krasu vždy v únoru a březnu monitorují netopýří populaci v 25 jeskyních. Netopýry pravidelně sčítají od roku 1982, v Býčí skále se začalo ještě o desetiletí dříve. V Česku žije 27 druhů netopýrů, všechny jsou chráněné a některé až kriticky ohrožené. V závislosti na druhu vytvářejí kolonie od několika desítek až po tisíce jedinců. Jednotlivé druhy také preferují rozdílná prostředí. Některé vyhledávají dutiny stromů v lesích, jiné využívají lidských staveb a usazují se v letních měsících například v nevyužívaných půdních prostorách. Na zimu se uchylují nejčastěji do jeskyní či štol, ale třeba i do sklepů.
Autor: AOPK ČR
Zdroj: ČTK
Led 28, 2022 | Zvířata
Na Šumavě žije podle odhadů zoologů 20 až 30 vlků. Znamená to výrazný nárůst v porovnání s rokem 2020, kdy vědci v regionu identifikovali 13 jedinců této šelmy. Monitoringu vlka v této oblasti se věnují odborníci z České zemědělské univerzity v Praze a z národních parků Šumava a Bavorský les.
Vlk se na Šumavu trvale vrátil v roce 2015. Od té doby se pravidelně pohybuje na české straně i v sousedním Bavorském lese. „Rozvoj vlčí populace v oblasti Šumavy je rychlý, avšak ne úplně překvapivý. Už v roce 2017 nám bylo jasné, že mláďata prvního šumavského páru budou hledat nová teritoria a určitě budou obsazovat volné prostory nejen na Šumavě a v Bavorském lese,“ uvedl zoolog NP Šumava Jan Mokrý.
Vědci na Šumavě od roku 2020 sledují pomocí telemetrických obojků tři samice vlka. V posledních letech se v regionu vytvořily čtyři vlčí smečky. Pohybují se v okolí Srní, Borových Lad, Železné Rudy a Zvonkové. „Nelze vyloučit ani existenci páté smečky, která se zřejmě vyskytuje v okolí Pancíře,“ uvedl mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
V poslední době se vlci na Šumavě objevují nejčastěji v blízkosti lipenské přehrady u Nové Pece nebo Horní Plané. Svědčí o tom i výpovědi lidí. „Častější pozorování vlků může být způsobené tím, že se smečka etabluje v novém prostředí. Zjednodušeně řečeno: nejprve novou smečku vidíte, ale po nějaké době zvířata jakoby zmizí. To souvisí s tím, že si vlci zjistí fungování lidí v krajině a přizpůsobí se. Mimo vlčích smeček putují přírodou také jednotliví vlci, kteří neznají krajinu, a tak je možné je zahlédnout. Občas mohou působit až dezorientovaně,“ uvedl Mokrý.
Divocí vlci, kteří se do České republiky přirozeně šíří z okolních států, se na Šumavě objevují už více než tři desetiletí. Populace těchto šelem ve střední Evropě narůstá a jednotlivá zvířata obsazují nová teritoria, kde nacházejí dostatek vhodných podmínek pro život. Vlk je relativně velká šelma a vlčí rodina potřebuje pro svůj život rozlehlé území, takže není předpoklad, že by se v Česku stal vyloženě početným zvířetem.
Autor: NP Šumava
Zdroj: ČTK
Led 28, 2022 | Zvířata
Mezinárodní tým vedený českým vědcem Josefem Bryjou nalezl a popsal nový druh hlodavce – myš harennskou. Tyto myši žijí jen v horských lesích Etiopské vysočiny. Studii o myši publikoval časopis Organisms Diversity Evolution, uvedli zástupci Akademie věd ČR (AV). Tým tvoří vědci z Ústavu biologie obratlovců AV, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Severtsovova ústavu Ruské akademie věd.
Etiopie leží z 15 procent nad hranicí 2000 metrů nad mořem, Etiopská vysočina je navíc izolovaná od ostatních hor. Díky tomu tam žije mnoho rostlin a živočichů, kteří se nevyskytují nikde jinde.
Nový druh myši vědci odchytili ve vysoko položeném Harennském lese v pohoří Bale. Zjistili, že jde o unikátní evoluční linii, rozdílnou proti ostatním africkým druhům.
„Už v terénu jsme měli podezření, že by se mohlo jednat o nový druh. Myši z Harennského lesa se od ostatních etiopských druhů nápadně lišily i zbarvením a velkými rozměry. Genetické analýzy pak naše podezření potvrdily,“ popsala první autorka studie Jarmila Krásová, která je doktorandkou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Krásová dodala, že ruští kolegové první myš harennskou odchytili už v polovině 90. let. Oficiálně vědci nový druh popsali až nyní.
Bryja doplnil, že tým pak odchytil stejnou myš i v lese Chingawa v jihozápadní Etiopii, tedy lokalitě vzdálené přes 400 kilometrů. „Tato skutečnost odkazuje na historické propojení těchto dvou lesních celků, které jsou od sebe v současnosti odděleny savanami Velké příkopové propadliny, a tudíž jsou pro horské hlodavce neprostupné,“ uvedl.
Vědci upozornili také na to, že se unikátním lesům na jihovýchodě země nedostává žádné formální ochrany. „Za posledních 25 let se v Etiopii zdvojnásobila velikost lidské populace a její exponenciální růst nadále pokračuje. To s sebou přináší velký tlak na přirozené ekosystémy,“ uvedla Krásová. „Ochranu naprosto unikátní etiopské přírody bohužel komplikuje občanská válka a ozbrojené konflikty, které momentálně znemožňují další výzkum etiopských lesů,“ dodala.
Autor: Akademie věd ČR
Zdroj: ČTK
Led 26, 2022 | Zvířata
Rys ostrovid dosud není v Krkonoších trvale usazen a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se to v nejbližších letech mělo změnit. Na území Krkonošského národního parku (KRNAP) zoologové registrují z uplynulých tří let jen minimum záznamů o jeho výskytu a žádný z nich není plně doložený. Krkonoše jsou přitom vhodným prostředím pro trvalý výskyt těchto šelem.
Reintrodukce rysa ostrovida v Krkonoších, tedy vypuštění rysů do volné přírody, ale není v plánu, stále se očekává jeho přirozené rozšíření do tohoto pohoří. Výrazný úbytek nálezů rysa v Krkonoších za posledních deset let podle něj může souviset mimo jiné i s nelegálním lovem, prokázaným například na Šumavě.
Nejvíce věrohodných záznamů o výskytu rysů v Krkonoších v novodobé historii bylo mezi roky 2005 až 2016. Například jeden z rysů měl v tohoto období část domovského okrsku v západních Krkonoších a část v Jizerských horách.
„Vrchol pozorování byl v letech 2011 až 2013, to jsme měli 54 registrovaných nálezů z české i polské strany pohoří, přičemž řada z nich byla v nejvyšší kategorii průkaznosti. Očekával jsem tehdy, že je jen otázkou času, kdy bude doloženo rozmnožování rysů v Krkonoších. K tomu ale nedošlo, ani v Krkonoších, ani v sousedních Jizerských horách,“ uvedl zoolog Správy KRNAP Jiří Flousek.
Od roku 2013 počty pozorování či informací o jejich výskytu klesají. „Poslední věrohodné pozorování v Krkonoších, tedy záznam z fotopasti, máme z roku 2018. V posledních dvou letech máme jen sedm registrovaných pozorování, všechny v nejnižší kategorii průkaznosti,“ řekl Flousek. Na hodnocení věrohodnosti pozorování velkých šelem existuje metodika. Nejvýše hodnocené jsou snímky z fotopastí, nálezy uhynulého zvířete nebo pobytové stopy, jako jsou třeba chlupy šelmy nebo její trus, ze kterých je možno její přítomnost geneticky potvrdit. Naopak nejméně důvěryhodná jsou ničím nedoložená pozorování laické veřejnosti. „I po roce 2018 máme z Krkonoš pár informací o rysovi, ale vše v nejnižší kategorii průkaznosti,“ poznamenal.
Rysové mají rozsáhlé domovské okrsky, například samec v průměru okolo 400 kilometrů čtverečních, samice 250 kilometrů. Kromě doby páření žijí tyto šelmy samotářsky. „Dva největší problémy, které rysové v Krkonoších mohou mít, jsou kolize s motorovými vozidly a pytláctví. Obě možnosti bych v Krkonoších nevylučoval, byť ani pro jednu z nich tu nemáme doklad,“ řekl Flousek. Tolerance rysů ze strany například lovců nebo chovatelů hospodářských zvířat je podle něj zásadní pro jejich další ochranu a pro jejich trvalý návrat do Krkonoš.
„Z pohledu struktury prostředí a biotopů jsou Krkonoše jedním z jádrových území v ČR, které by mělo rysovi vyhovovat. I navzdory obrovské návštěvnosti Krkonoš jsem si jistý, že jsou tu oblasti, kde by mohl rys potřebný klid nalézt. Jsou spíše v západních než ve východních Krkonoších,“ řekl Flousek.
Druhou velkou šelmou, která připadá v Krkonoších v úvahu, je vlk. Smečky vlků jsou několik let doloženy jak v západním (Jizerské hory, Frýdlantsko), tak i ve východním sousedství hor (Broumovsko). Na rozdíl od rysů počty věrohodných pozorování vlků v Krkonoších rok rostou. Podle Flouska jde zatím o migrující jedince. „Je ale jen otázkou času, kdy se vlci v Krkonoších trvale usadí. Předpokládám, že to bude spíše na jižním úpatí hor, kde není tlak lidí tak vysoký jako v centru hor,„ dodal.
Autor: KRNAP
Zdroj: ČTK
Led 26, 2022 | Zvířata
Sněmovna v prvním kole podpořila vládní novelu, která kvůli EU upravuje pravidla pro oznámení a žádosti o nakládání s geneticky modifikovanými organismy. Změny, které nyní má do měsíce projednat sněmovní výbor pro životní prostředí, vycházejí z evropských nařízení a směrnic. Česko je mělo do svého právního řádu promítnout do loňského 27. března, zdůvodnila dnes poslancům potřebu rychlejšího projednání ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL). Bývalá Sněmovna obdobnou vládní novelu z roku 2020 nestihla projednat.
Novela mění formu, v níž se podávají oznámení o způsobech nakládání s geneticky modifikovanými organismy. Má zavést tzv. standardní datové formáty, které mají přispět k efektivnímu zpracování žádostí doručovaných Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin.
Předloha se týká také ochrany některých údajů, které musí žadatel o oprávnění k nakládání s geneticky modifikovanými organismy uvádět, ale jejich zveřejnění by ho mohlo poškodit v rámci konkurence. Může proto požádat o důvěrné zacházení s těmito informacemi. Nově se kvůli tomu místo výčtu informací, které za důvěrné označit nelze, uvádí ty, u nichž je to možné. Novela má také doplnit podmínky, v nichž lze výjimečně i chráněné údaje zveřejnit.
Materiál uvádí, že se „masivní využívání“ standardních datových formátů nepředpokládá. „Pokud jde o žádosti o důvěrné zacházení s vybranými údaji obsaženými v předepsaných podáních, na základě dosavadních zkušeností se očekává nápad v řádu jednotek případů ročně,“ konstatovalo ministerstvo životního prostředí ve zdůvodnění návrhu.
Autor: Sněmovna ČR
Zdroj: ČTK
Led 20, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Bobrům nejvíce chutnají vrby a další měkké dřeviny, a pokud je najdou poblíž vody, neohryzávají hospodářsky cennější duby či jasany. Škody na porostech se tak dají eliminovat vysazováním „nárazníkových pásem“ v blízkosti vody, například tam, kde bobři už všechny dřeviny zkonzumovali. Bobři ale nepohrnou ani kvetoucí řepkou, zjistili odborníci z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. O výzkumu dnes informoval mluvčí školy Filip Vrána.
Bobři se živí převážně kůrou a lýkem listnatých stromů a keřů, jejich větvemi a kořeny. „Hryzání vrb lesníkům většinou z hospodářského hlediska nijak nevadí. Problémem jsou právě škody na dubových porostech či jasanových kulturách,“ uvedl Ondřej Mikulka z lesnické a dřevařské fakulty.
Bobr, dříve na českém území téměř vyhubený, se v posledních desetiletích rozšířil do mnoha povodí v Čechách a na Moravě.
Z lesních oblastí se dostává blíže k městům a zemědělské půdě. V celém Česku žije podle Mendelovy univerzity kolem 6000 bobrů, z toho asi třetina na jižní Moravě. Výzkumy se soustředily převážně na Litovelské Pomoraví a oblast soutoku Moravy a Dyje. Vědci se zaměřili také na potravní preference bobra v polní krajině. Bobři se dokázali přizpůsobit odlišné nabídce oproti lesním oblastem. Zatímco v zimě konzumují dostupné dřeviny v břehovém pásmu, nejčastěji vrbu, trnku či javory, v létě se živí bylinnou potravou a polními plodinami.
„Z polních plodin bobr nejvíce konzumuje kvetoucí řepku, obiloviny v mléčné zralosti a na podzim pak kukuřici nebo řepu. Škody na polních plodinách nejsou velké. Plocha pole, kterou bobří rodina zkonzumuje v rámci jednoho svého domovského okrsku, dosahuje v průměru 400 metrů, což je cca 1200 korun výnosní ztráty,“ uvedl Mikulka. V polní krajině se mění také některé běžné návyky bobrů. Například si staví hráze ze stvolů kukuřice a v zásobárnách mají právě kukuřici či řepu.
Autor: Mendelova univerzita v Brně
Zdroj: ČTK
Led 20, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Ornitologové při letošním sčítání vodních ptáků v Národním parku Podyjí na Znojemsku zahlédli osm orlů mořských, což je dosud nejvíce za dobu sčítání. Dohromady napočítali 861 vodních ptáků a ptáků vázaných na vodní prostředí 13 různých druhů. Správa Národního parku Podyjí to uvedla na svém webu. Sčítání se letos konalo poosmnácté.
„Z hlediska počtů vodních ptáků se jednalo o průměrné sčítaní, jež však přineslo některá zajímavá zjištění a potvrdilo dlouhodobé trendy ve vývoji ptačích společenstev v národním parku i jeho okolí, stejně jako dopady změn klimatu,“ uvedl zoolog Správy Národního parku Podyjí Zdeněk Mačát.
Letos ornitologové zahlédli dosud nejvíce orlů. Dva páry viděli dokonce i při námluvních rituálech před pářením. „Orel mořský v Podyjí zatím ještě nikdy nehnízdil. V okolí však už několik párů známe, a tak se třeba dočkáme právě letos. Celkově můžeme stoupající početnost orlů mořských vidět napříč širším regionem, a tak není divu, že i Podyjí je pro tyto majestátní dravce lákavým územím,“ uvedl Mačát. Loni ornitologové zahlédli v Podyjí orlů mořských šest.
Nejvíce jedinců za dobu sčítání ornitologové letos pozorovali také u konipase horského. Tento pták se v Česku vyskytuje pravidelně, na zimu ale odlétal převážně na jihozápad Evropy. „V Podyjí jsme letos viděli celkem tři konipase. Poslední mírné zimy umožňují ptákům zůstat na našem území celoročně. Setkat se s nimi i v zimě je tak stále méně neobvyklé,“ upozornil Mačát.
Druhý největší počet za dobu sčítání odborníci zmapovali u skorce vodního. V národním parku jich napočítali deset. Tento pěvec svoji potravu loví výhradně pod vodou. Na Dyji ho tak lze vidět, jak se potápí přímo do řeky. Na dně pak hledá svoji kořist. Sčítači také potvrdili stabilizaci populace morčáka velkého. „O vyhnízdění této rybožravé kachny jsme informovali už v létě. Během tohoto sčítání jsme zaznamenali minimálně pět jedinců, kteří pravděpodobně pocházejí z podyjského hnízdiště,“ upřesnil Mačát. Nedaleko mostu u Hardeggu ornitologové zahlédli i hohola severního. „Tato zajímavá a neobvyklá severská kachna se v Podyjí občasně objevuje. Naposledy v roce 2017,“ uvedl Mačát.
V parku i v letošním roce zimuje rybí predátor, kormorán velký. Ornitologové potvrdili dvě jejich nocoviště u Znojemské přehrady a napočítali zde zhruba 300 jedinců. Na nocovištích ptáci odpočívají a odtud se také vydávají na lov. V terénu se nocoviště pozná relativně snadno, podle všudypřítomnému trusu. Stromy tak do dálky září sněhově bílou barvou. Stejné nocoviště kormoráni využívali i loni.
Autor: NP Podyjí
Zdroj: ČTK
Led 13, 2022 | Zvířata
V Safari Parku Dvůr Králové nad Labem se na konci loňského roku narodily dvě antilopy, která patří k nejmenším na světě. Jde o miniaturní samici africké antilopy dikdik Kirkův a samici chocholatky červené. Obě antilopy jsou na chov náročné a v zoologických zahradách se objevují vzácně. Jejich množení je podle dvorských chovatelů rarita, řekl mluvčí zoo Michal Šťastný.
U chocholatky červené jde teprve o druhé narozené mládě v rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad. První se narodilo v roce 2020 ve Dvoře Králové stejné matce jako nyní a dvorská zoo za odchov tehdy dostala cenu Bílý slon za nejvýznamnější odchov savců v českých a slovenských zoo. Podle světové databáze ZIMS se loni v zoologických zahradách narodilo pouze 12 chocholatek červených.
Chocholatka červená nebo také křovinná váží v dospělosti kolem 13 kilogramů a v kohoutku měří asi 40 centimetrů. Obývá lesy střední a jižní Afriky. Ohrožuje je lov pro maso a ztráta přirozeného prostředí. Na celém světě v zoologických zahradách žije 40 chocholatek červených, z toho 28 jedinců žije v 11 institucích Evropy.
Mládě chocholatky narozené ve Dvoře Králové má nyní kolem jednoho kilogramu. Ošetřovatelé malé samičce říkají Kaia a zatím vyrůstá po boku matky. Ošetřovatelé ji však krmí náhradní stravou. „Nejsme si jisti, že pije. Ve stáji jsme proto instalovali kameru, která chování dvojice sleduje,“ uvedl zoolog Luděk Čulík.
Miniaturní antilopa dikdik Kirkův je kromě velikosti zvláštní malým chobotem, kterým se přizpůsobila k životu v horkých a suchých polopouštích Afriky. Antilopa v dospělosti váží tři až šest kilogramů a dorůstá výšky 30 až 40 centimetrů. Safari park dikdika naposledy rozmnožil loni po předchozí šestileté pauze. Safari park chová dikdiky od roku 2002. Zatím se ve Dvoře Králové narodilo 25 mláďat.
Rodiči malého dikdika jsou opět Debra a Landi. „Malé samici říkáme Doris a odchov probíhá zatím bez problémů. Jak ukázala kontrola, je mládě zdravé a vitální,“ uvedla vrchní ošetřovatelka Monika Darvašová. Obě mláďata malých antilop zůstávají i s matkami v teple zimních stájí. Do venkovních výběhů se vypraví, až to dovolí počasí. Dvorská zoo patří kraji a zaměřuje se na Afriku Je nejnavštěvovanějším turistickým cílem na východě Čech. Loni návštěvnost safari parku vzrostla meziročně o 21 procent na 543.772 lidí, byla tak nejvyšší za posledních 12 let.
Autor: Safari Park Dvůr Králové
Zdroj: ČTK
Led 11, 2022 | Zvířata
Záchranná stanice v Bartošovicích na Novojičínsku přijala v loňském roce do své péče 2365 zvířat 113 druhů. Přijatých zvířat bylo o 35 více než v roce 2020, šlo znovu o nejvyšší počet v historii stanice. Nejčastěji se stanice starala tradičně o ježky západní, kterých bylo loni 443. Bartošovičtí ochránci přírody to uvedli v tiskové zprávě na svých internetových stránkách.
Dalšími nejvíce zastoupenými druhy ve stanici byly loni poštolka obecná, jichž záchranáři přijali 218, rorýs obecný (150), zajíc polní (104), kos černý (90), ježek východní (80), netopýr hvízdavý (78), holub hřivnáč (74), káně lesní (72), veverka obecná (68) a kachna divoká (66). Těchto 11 druhů tvořilo více než 60 procent všech přijatých zvířat.
Oproti předchozímu roku výrazně ubylo ježků západních, jichž loni stanice přijala meziročně o 55 méně. Poštolek bylo o 32 méně, rehků domácích o 34 a kalousů ušatých o 27 méně. Zato se výrazně zvýšily počty přijatých ježků východních (o 33), kachen divokých (o 32), kosů černých (o 31), netopýrů hvízdavých (o 28), zajíců polních (o 27) a holubů hřivnáčů (o 26).
Největší zastoupení měli ve stanici ptáci – bylo jich 1421 zvířat 85 druhů. Savců bylo 928 zvířat 23 druhů, dále bylo mezi živočichy 15 plazů čtyř druhů a jeden obojživelník. Z Moravskoslezského kraje pocházelo 2119 zvířat, tedy 90 procent.
Autor: Bartošovičtí ochránci přírody
Zdroj: ČTK
