Říj 17, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Významnou populaci velmi vzácného brouka kornatce velkého pozorují biologové poslední čtyři roky v Národním parku Šumava, kam se vrátil po víc než sto letech. Mimořádné vzácný živočich se v Česku vyskytuje pouze na několika místech – v Žofínském pralese v Novohradských horách a v Moravskoslezských Beskydech. Tamní populace mají maximálně stovky jedinců. Šumavská populace se už počítá na tisíce a je jedinečná v celé střední Evropě.
Šíření na Šumavě pomohla před 11 lety i blokáda v okolí Modravy, informoval dnes ČTK Vladimír Dvořák ze správy parku. „Poslední záznamy o výskytu kornatce velkého na Šumavě jsou z let 1905 až 1907 z oblasti jižní Šumavy – z Plechého a Želnavy. V blízkých lokalitách jsme ho znovuobjevili v roce 2018,“ uvedl.
Zhruba 1,5 centimetru dlouhý plochý černý brouk je pralesní specialista, který se vyskytuje zejména v oblasti se stojícími torzy suchých jedlí nebo smrků, které obsadily dřevokazné houby troudnatci. Torza stromů navíc musí být alespoň deset let odumřelá a nejlépe osluněná. Vyhovují mu místa, kde umírá více stromů najednou, uvedl Dvořák.
Přesně takový biotop vznikl také v okolí Modravy, v lokalitách Na Ztraceném a v okolí Ptačího potoka, kde v roce 2011 účastníci blokády vlastními těly bránili pokácení smrkových porostů napadených kůrovcem. Při monitoringu entomologové letos zjistili, že tento brouk se v této lokalitě vyskytuje právě na souších z roku 2009 až 2011, tedy na těch, které po orkánu Kyrill vznikly po kůrovcovém žíru, upřesnil Dvořák.
První nálezy kornatce z roku 2018 a jeho dnes nejpočetnější populace je v oblasti Trojmezenského pralesa v jižní části parku, v roce 2020 se nejzápadnější nález potvrdil u Borových Lad, loni se první jedinci objevili v okolí Kvildy a také v pralesích na dohled od Roklanu či na Mezilesní slati. „V letošním roce jsme pak mohli potvrdit nálezy kornatců velkých nejen v oblasti Ztraceného a Ptačí nádrže, ale také v okolí Tmavého potoka mezi Javoří pilou a Poledníkem, a nejen na území národního parku, ale i v rezervacích na Boubínsku a v povodí Blanice,“ popsal Dvořák.
Po 113 letech objevili kornatce velkého v roce 2019 entomologové také na území Národního parku Bavorský les. I tam se šíří v bezzásahových smrkových lesích, které před zhruba deseti lety prošly kůrovcovou gradací.
„Je vzrušující každoročně pozorovat, jak se kornatec velký šíří z ohniska v prostoru Trojmezenského pralesa do lesů národního parku, ve kterých jsme přestali kácet kůrovcem napadené stromy. Kdyby blokáda kácení v roce 2011 na Ptačím potoce nebyla úspěšná a les bychom vytěžili, neměl by tam dnes kornatec žádnou šanci na úspěch. Ale realita je jiná a kornatec si už sám tento přírodní les našel,“ řekl ředitel správy parku Pavel Hubený. Lesy ponechané přírodním dějům tak podle něj dokazují, že jejich znovuzrození se netýká jen stromů, ale i spontánní obnovy původní pralesní druhové rozmanitosti.
Autor: NP Šumava
Zdroj: ČTK
Říj 17, 2022 | Ekologická domácnost a životní styl, Mohlo by zajímat
V Jihlavě mohou lidé odložit věci, které ještě mohou posloužit někomu jinému, i do venkovní samoobslužné skříně na sídlišti Březinova. Od minulého týdne tam je mezi nákupním a zdravotním střediskem. Dát do této skříně mohou například nádobí, vázy, květináče, knihy, CD nebo hračky, uvedla radnice na webu. První tzv. re-use centrum v tomto krajském městě funguje od loňska ve sběrném dvoře v Brtnické ulici, podle Služeb města Jihlavy se osvědčilo.
Obyvatelé největšího jihlavského sídliště se na radnici často ptali, jestli by podobné zařízení nemohlo být i u nich, aby to neměli tak daleko. Jako příklad uváděli budky na veřejných prostranstvích, do nichž je možné odkládat knížky. „Proto jsme se rozhodli na zkoušku vytvořit re-use skříň právě na sídlišti Březinova,“ uvedla Katarína Ruschková z odboru životního prostředí jihlavského magistrátu. Lidé mohou dát do skříně použitelné věci, které by jinak skončily v popelnici.
Do polic skříně podle Ruschkové nepatří textil, nábytek ani elektrospotřebiče. „Nábytek, koberce, sušáky na prádlo a další rozměrné věci je potřeba odvézt do sběrného dvora,“ uvedla. Skříň je vyrobená z materiálu, který vznikl zpracováním recyklovaného textilu a plastových fólií vytříděných v Jihlavě. Město ji osadilo ve spolupráci s firmou FCC zaměřenou na odpadové hospodářství.
Do re-use centra ve sběrném dvoře v Brtnické ulici lidé nosí věci a také si je tam chodí vybírat, například nádobí, sportovní vybavení a knihy. Žádné poplatky se neplatí. „Myslím, že to má svůj smysl a že to řadě lidí pomůže,“ řekl mluvčí Služeb města Jihlavy Martin Málek. Podle něj se ukázalo i to, že je to pro hodně lidí také koníček. „Objíždějí tato centra a specializují se například na porcelán nebo těžítka,“ uvedl.
Centrum, kde si lidé mohou vybírat z odložených věcí, funguje na Vysočině také třeba v Třebíči.
Autor: Město Jihlava
Zdroj: ČTK
Říj 15, 2022 | Ekologická domácnost a životní styl, Mohlo by zajímat
Hlavní cenu na mezinárodním festivalu Ekofilm v Brně dnes získal nizozemský snímek Hluboko: pravá cena těžby v oceánech režiséra Maartena van Rouveroyho. Film poukazuje na možnou hrozbu pro ekosystém oceánu v podobě těžby vzácných nerostů. Ocenění si odnesly i další čtyři snímky v různých kategoriích.
Letos se od středy koná 48. ročník festivalu, hlavním motivem je klima a jeho změna. Akce končí v sobotu. Soutěžních bylo pětadvacet snímků, které vybral dramaturgický tým z 243 přihlášených. Hlavní cena letos putuje do Nizozemska.
„Hluboký oceán je největším, nejméně prozkoumaným a posledním nedotčeným ekosystémem. Není jen místem života milionů druhů neuvěřitelně pestrých organismů, ale také místem výskytu vzácných kovů, které jsou předmětem zájmu těžebních společností. Komerční hlubokomořská těžba by pravděpodobně vedla k nenávratné devastaci modrého srdce planety, bez kterého nebude Země obyvatelná pro živé organismy. Tedy ani pro nás lidi. Věřím, že dokument může být varováním učinit včas moudré rozhodnutí a ponechat hlubokému moři jeho nedotčenost, na které závisí i naše vlastní existence,“ uvedla ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL).
Na vypalování bolivijských lesů se zaměřil dokument s názvem Incendios. Za zpracování obdržel Cenu prezidenta festivalu. „V Bolívii je vypalování lesů stále legální a rozsáhlé ničivé požáry tak často sužují zemi. Český dokumentarista Martin Trabalík a bolivijská režisérka Geraldine Vélezová se s kamerou vydali do první linie boje s ohněm mezi dobrovolné hasiče, kteří dělají vše pro to, aby oheň udrželi pod kontrolou,“ uvedl prezident festivalu Laco Miko.
Kategorii Krásy přírody ovládl snímek íránského režiséra Farshida Azariho Kapky života. Tématem recyklace se pak zabýval snímek, který porota ocenila v kategorii Středoevropské filmy. Šlo o film s názvem Mýtus o recyklaci, který vznikl v Německu pod taktovkou režisérů Toma Costella a Benedicta Wermtera. V sekci Krátké filmy zabodoval film Bylo jednou jedno moře… pojednávající o mizení Aralského moře. Autorkou slovenského dokumentu je Joanna Kozuch.
Loňská finálová pětadvacítka vzešla z 207 přihlášených snímků, kdy největší zastoupení mělo Německo s pěti filmy. Hlavní cenu získal polský snímek Velryba z Lorina režiséra Macieje Cuskeho. Film nabízí zamyšlení, kdo ve střetu dvou mizejících světů má právo zabíjet: lovící člověk nebo lovená velryba.
Autor a zdroj: ČTK
Říj 14, 2022 | Ekologická domácnost a životní styl, Mohlo by zajímat
Lehkým vánkem i silnou vichřicí se nechali inspirovat studenti středních sklářských škol v ČR a v Německu, kteří ode dneška tvoří v šumavském Anníně na sedmém ročníku mezinárodního sklářského sympozia. V místní sklárně letos pracují studenti Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské z Valašského Meziříčí a ze Státní sklářské školy z německého Rheinbachu nedaleko Bonnu.
Nejprve svá díla vytvoří v huti foukáním nebo jinými sklářskými technikami, s pomocí místních sklářů je ještě dobarvují, brousí či jinak upravují. Hotové práce budu v Anníně vystavené vedle výrobků z předchozích ročníků, řekla kurátorka sympozia Jitka Lněničková.
Z každé školy přijeli tři studenti s jedním pedagogem. Všichni, včetně učitelů, vytvoří minimálně jedno dílo. Mohou to být misky, vázy, poháry či abstraktní skleněné plastiky. Účastníci sympozia připraví vždy předem návrh a předběžně ho konzultují. Když přijedou do Annína, na místě se dohodnou se skláři a s brusiči, kteří jim řeknou, co z jejich představ a návrhů je reálné a proveditelné. Společně pak pracují na finální podobě.
„Sympozium je vždy experiment, je to příležitost, aby si studenti i profesoři ověřili nové techniky, které by třeba jinak nezkusili, i aby se učili navzájem od sebe, protože každá sklářská škola má trochu jinou koncepci a vede studenty trochu jinak,“ řekla Lněničková.
Sympozium má každý rok jiné téma. Loni přijeli studenti a pedagogové z vysokých škol a tvořili na téma Sen v hlubokém lese, v minulosti to byl třeba suvenýr ze Šumavy, letos je to téma Zvedl se vítr. „Čekám, jak si s tím studenti poradí, výsledky první várky uvidíme až zítra, protože zatím jsou v chladicí peci. Například jeden nádherný návrh jsou takové silné skleněné nitě, které se točí ve víru. Další návrh jsou mísy organických tvarů, které se vlní ve větru,“ řekla Lněničková.
Hotové výrobky zůstávají ve sklářském muzeu v Anníně, kde je už bohatá kolekce desítek prací z předchozích sympozií. „A vzhledem k tomu, že sympozia jsou tady od roku 2015 a někteří účastníci z těch mladých výtvarníků už se stačili proslavit, tak tady máme už i díla opravdu slavných sklářských výtvarníků,“ dodala Lněničková. Sympozium pokračuje do neděle, po celou dobu je otevřené pro veřejnost, takže každý může sledovat, jak se původní návrh na papíře či v modelu proměňuje v umělecké dílo.
Autor a zdroj: ČTK
Říj 13, 2022 | Ekologická domácnost a životní styl, Mohlo by zajímat
Nové přírodovědné centrum v areálu Domu dětí a mládeže Sova v Chebu se otevře koncem listopadu. Přístavbu čekají poslední úpravy a vybavení nábytkem, už se do ní stěhují první tropické rostliny. Vzdělávací centrum za 35 milionů korun je nízkonákladové a ekologické. Je vybaveno moderními technologiemi pro vytápění a využití dešťové vody, řekl ředitel domu dětí Miroslav Šverdík.
Nový objekt s čelně prosklenou střechou je zapuštěn do terénu a byl přistavěn k původnímu objektu stájí. Je v něm tropická část s vnitřním skleníkem, terarijní a botanická sekce, dále výukové místnost a laboratoř. Využívat ho budou dětí v rámci kroužků teraristiky či pěstitelství. Nabídne také výukové programy pro místní školy a školky. Dům dětí v Chebu navštěvuje okolo 2000 dětí.
Přístavba nahradila původní skleníky, které byly nevyhovující a náročné na vytápění.
„Budova je stavěna s malými tepelnými ztrátami, takže v podstatě ty energie, které se dávaly pro skleníky, tak by měly stačit na celý objekt,“ uvedl ředitel. Primárně je objekt vytápěn tepelnými čerpadly a po celé vnitřní ploše je vedeno podlahové vytápění. Pro potřeby skleníku a terárií jsou navíc na střeše umístěny solární panely, které budou zdrojem potřebné elektrické energie. Dům dětí má zatím zafixované ceny energií, takže výrazné zdražení zatím neočekává.
„Hodně vytopí sluníčko. Problém bude spíše v létě se zastiňováním. Když se přesáhne vnitřní teplota, tak by se měla automaticky otevřít okna a měly by se stáhnout rolety. Je tam i meteorologická stanice, takže pokud se zvýší vítr či déšť, tak se zase zatáhnou zpátky,“ uvedl ředitel.
Dosud byly tropické i subtropické skleníky umístěny v hlavní budově či v provizorních foliovnících. Nyní se i za pomocí dětí stěhují do nového objektu. „Ve velkém skleníku je velký truhlík s 50 tunami zeminy a zde budou citrusy, jako například mandarinky či pomelo. Jsou tu některé původní i třicetileté, ale budou se také pořizovat nové,“ řekl Šverdík.
V objektu budou také terária, akvária a voliéry. Stavba přírodovědného centra vyšla na 35 milionů korun, jeden milion korun stálo vybavení. Městu se podařilo získat dotaci z Integrovaného regionálního operačního programu ve výši 18 milionů korun. Do budoucna by chtělo vedení domu dětí opravit také venkovní voliéry. Náklady se ale mohou vyšplhat do desítek milionů korun.
Autor: Dům dětí a mládeže Sova v Chebu
Zdroj: ČTK
Říj 11, 2022 | Mohlo by zajímat, Zvířata
Do Česka se každoročně vrátí pouze desítky dospělých lososů, kteří migrují z moře do sladkovodních řek, aby se zde rozmnožili. Největší překážkou jsou pro ně jezy a další uměle vytvořené překážky na tocích řek. Počty vracejících se lososů jsou posledních zhruba 20 let stejné. Rybáři o návrat lososa na území Česka usilují opět již od roku 1998 a dodnes uměle vysadili přes 4,1 milionu plůdku. První návrat dospělého lososa se potvrdil v roce 2002 v řece Kamenici v Ústeckém kraji, lososi tam připlouvají z moře přes Labe.
„Problém celého projektu je v migrační průchodnosti,“ řekl jednatel Severočeského územního svazu Českého rybářského svazu Tomáš Kava. Svaz uvedl, že od ústí Labe do moře je na území Německa jedinou významnou překážkou plavební komora u Hamburku, kde je několik rybích přechodů, které jsou ale aktuálně částečně neprostupné. Pro migraci lososů je však velkým problémem množství staveb na území ČR na Labi a jeho přítocích.
Ryby se podle Kaly kvůli uměle vybudovaným překážkám na řece Kamenici dostanou jen zhruba 1,5 kilometru za obec Hřensko k prvnímu jezu v Edmundově soutěsce. Svaz také upozorňuje na to, že rybí přechody v ČR jsou často bez vody kvůli provozu turistických pramic. Podobná situace je také na Ploučnici.
Kava řekl, že v počátcích projektu rybáři očekávali, že by mohla populace vracejících se lososů rychle narůstat. V následujících letech se ale vracely pouze desítky kusů, což je stav, který přetrvává dodnes. Upozornil zároveň na to, že většina dospělých lososů, které do Česka doplují z moře, aby se zde vytřeli, na našem území brzy uhyne. Rybáři pozorují, že velké množství ryb má menší zranění, do kterých brzy pronikne infekce a ryby již nezvládnou stovky kilometrů dlouhou cestu zpět do moře. Kava uvedl také, že z plůdku vysazeného na jaře se dvou let života dožije pouze zhruba deset procent vysazených ryb, které odplují do moře.
Podle Kavy snahy o záchranu lososa a podporu jeho populace začaly již v 19. století, v první polovině 20. století se však snaha o záchranu lososa na českém území postupně spíše utlumovala a velký vliv na populaci měly hlavně intenzivní rybolov, stavební činnost na řekách a zhoršující se kvalita vody. „Přibližně v polovině 20. století zmizel z našeho území,“ řekl.
Český rybářský svaz v severních Čechách navázal na iniciativu usilující o návrat lososa do Labe, která v 90. letech vznikla v Německu. Prvních 10.000 kusů rybáři vysadili v Kamenici. Během dalších let vysazovali až 300.000 kusů za rok. V posledních letech je to podle Kaly zhruba 40.000 ročně, což rybáře stojí asi 160.000 Kč bez dopravy a dalších nákladů a lze očekávat, že příští rok budou ceny vyšší. Rybářský svaz v minulosti na vysazování plůdku čerpal dotace, v posledních letech však návrat lososa již financoval z vlastních prostředků. Nyní projekt získal soukromého sponzora.
Autor: Český rybářský svaz
Zdroj: ČTK
Říj 6, 2022 | Mohlo by zajímat, Živá příroda a krajina, les
Lesníci mají letos žně, v korunách mohou sbírat osivo, které poslouží ve školkách k vypěstování nových stromů. Letošek je semenným rokem pro většinu druhů listnatých stromů i jehličnanů. Stromy v lesích neplodí každý rok, potřebují dobré podmínky a kumulovanou zásobu živin. Sběr semen je v plném proudu i ve Školním lesním podniku Masarykův les Křtiny, informovala mluvčí Mendelovy univerzity v Brně Tereza Pospíchalová.
Zkušení lezci musí vystoupat po kmeni stromů desítky metrů nad zem. „Lezeme takzvaně bezeškodnou horolezeckou technikou, využíváme obhazovací smyčky, takže kmen stromu zůstane neporušený. Člověk musí mít k této práci dobrou fyzičku a přistupovat k ní s respektem,“ popsal sběrač Miloš Budík. V srpnu a září sbírali ve školním podniku šišky jedle bělokoré a douglasky tisolisté.
„Z 1000 kilogramů šišek jedle získáme až 140 kilo osiva, z douglasky asi 15 kilo osiva. Z něj následně ve školkách vypěstujeme sazenice, které vrátíme zpět do lesa,“ popsal vedoucí lesních školek Josef Cafourek. Zda je daný rok semenný, zjišťují u jehličnanů lesníci tak, že několik šišek utrhnou či sestřelí, podélně rozřežou a spočítají na řezu plně vyvinutá semena. Aby se sběr vyplatil, musí mít šiška minimálně tři semena.
Po sběru se šišky jedle a douglasky v přechodných skladech rozloží na suchém, dobře větraném místě, kde ještě zhruba měsíc dozrávají a vysychají, až se začnou rozpadat. Poté v semenářském závodu projdou takzvanými lušticími komorami. Dokonale očištěná pak putují zpět do lesních školek, kde je uskladní do jarního výsevu, případně zamrazí pro výsevy v následujících letech.
Semenné roky nenastávají u všech dřevin ve stejnou dobu, zpravidla však jde o dvou – až tříletou periodu, výjimku tvoří buk, u něj semenné roky nastávají po čtyřech až osmi letech. Ve školním podniku už teď vědí, že letos mohou počítat i s úrodou žaludů a bukvic.
Autor: Mendelova univerzita v Brně
Zdroj: ČTK
Říj 6, 2022 | Ekologická domácnost a životní styl, Mohlo by zajímat
Řady dobrovolníků vlčích a rysích hlídek se rozšíří. Poprvé se noví zájemci o sledování šelem sejdou o nadcházejícím víkendu v Krušných horách s odborníky. Dozví se základy o biologii velkých šelem, o jejich ochraně a stopování. Odstartuje tím třiadvacátá monitorovací sezona dobrovolnických hlídek, které organizuje Hnutí Duha. Hlídky pomáhají mapovat výskyt vlků, rysů a medvědů téměř na celém území České republiky.
Sběrem vzorků pomáhají dobrovolníci s výzkumem těchto ohrožených živočichů a s jejich další ochranou. Účastníci si mohou vybrat ze seminářů v Krušných horách, na Šumavě, v Beskydech, Javorníkách nebo v Rychlebských horách.
Na přednáškách se dozví účastníci podrobnosti o činnosti hlídek a hosté z řad myslivosti nebo zemědělství přibližují problematiku chovu hospodářských zvířat v blízkosti vlčích teritorií. Součástí akce je praktická ukázka stopování zvířat v terénu. Po absolvování semináře se mohou dobrovolníci zapojovat do činnosti hlídek po celý rok. O míře zapojení se rozhoduje každý dobrovolník sám. „Při pochůzkách hledají tzv. pobytové znaky chráněných šelem. Tedy především stopy a stopní dráhy. V nich mohou objevit i další zajímavé indicie jako trus, chlupy nebo moč. Nebo je stopy zavedou třeba až ke stržené kořisti. Na taková místa pak můžeme umístit fotopast a dozvědět se o životě tamních šelem ještě víc,“ uvedla koordinátorka hlídek Barbora Černá.
Vzorky jako trus, srst nebo moč odebírají nálezci na genetické analýzy. Zejména vlčí trus z oblastí trvalého výskytu vlků putuje na potravní rozbory do ústavu ekologie lesa na Mendelově univerzitě. „Díky propojení s výzkumem v zahraničí víme, že populace vlků v severních Čechách pochází zejména z Polska a Německa, v Beskydech a Javorníkách zase z Karpat apod. Můžeme díky nim ukázat, že vlci se do Česka šíří samovolně nebo že se u nás nevyskytují kříženci vlků a psů,“ uvedla Černá.
Hlídky podle Hnutí Duha pomáhají také v boji s pytláctvím. Jejich monitoring přispívá k získání dat, která mohou pomoci při vyšetřování.
Autor a zdroj: ČTK
Říj 6, 2022 | Ekologická domácnost a životní styl, Mohlo by zajímat
Lidé mohou využívat novou pozorovací věž v ptačí oblasti poblíž Českobudějovických rybníků. Několik metrů vysokou dřevěnou stavbu za více než dva miliony korun postavil nedaleko Českých Budějovic Jihočeský kraj. Pozorovací věž je v evropsky významné ptačí lokalitě. Novinářům to dnes řekli zástupci kraje.
„Snažíme se tuto lokalitu spravovat a umožňovat lidem, aby se v ní mohli pohybovat a ptáky pozorovat. Tato věž je přírodní pozorovatelna. A i když se jedná o menší projekt, je velmi vkusně zasazený do přírody,“ uvedl jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS).
Pozorovací věž je v oblasti Haklovy Dvory přibližně pět kilometrů od Českých Budějovic. Kuba uvedl, že podobné projekty vítá. „Vedle důležitých infrastrukturních staveb, které řešíme a jsou to například různé dopravní projekty nebo obchvaty, domovy pro seniory, nemocnice nebo školy, jsou pro nás důležité i drobnější stavby. Nejsou tak nákladné, ale jsou pro nás významné i z pohledu cestovního ruchu,“ řekl Kuba.
Ptačí oblast Českobudějovické rybníky se rozkládá na ploše více než 6000 hektarů. Kromě českobudějovického okresu zasahuje i na Prachaticko. Byla vyhlášena v roce 2009. Jejím hlavním účelem je ochrana populace kvakoše nočního, rybáka obecného, slavíka modráčka, husy velké a kopřivky obecné.
Autor: Jihočeský kraj
Zdroj: ČTK
Říj 5, 2022 | Chytré životní prostředí – Smart Environment, Mohlo by zajímat
S dobíjením elektrických vozidel nově pomůže také speciální úložiště, které je sestavené z použitých baterií z elektrovozů Škoda Enyaq. Tento unikátní takzvaný dobíjecí hub dnes otevřela ve spolupráci se Škoda Auto v Praze na Chodově Pražská energetika (PRE). Využití bateriového úložiště snižuje nároky na elektrickou distribuční soustavu. PRE o tom dnes informovalo v tiskové zprávě.
Energetické úložiště je uspořádáno z bateriových modulů, které předtím sloužily ve vozech Škoda Enyaq iV. Toto takzvané sekundární využití baterií je nejúčinnější formou recyklace, kdy je efektivně využita zbytková kapacita baterie, a tím je prodlužen její životní cyklus. V rámci energetického úložiště jsou baterie méně namáhány, a mohou tak bez problému sloužit dalších deset a více let. Energetická úložiště umožní rozvoj nabíjecí infrastruktury i v místech, kde by jinak nebylo technicky možné velké množství dobíjecích stanic postavit.
Novou technologii testuje PRE u plaveckého bazénu na Praze 11. Dobíjecí stanice dokáže zajistit nabíjení až 12 elektromobilů zároveň. Takto nastavené parametry dobíjecího místa se v Praze stávají standardem, ale forma řešení způsobu připojení na místě v Praze 11 je naprosto unikátní. Díky tomu, že je příslušné dobíjecí místo vybaveno bateriovým úložištěm s kapacitou 300 kWh, bylo možné realizovat náročnou instalaci ve velmi krátkém čase a s výrazně nižšími nároky na elektrickou distribuční soustavu.
„Pražská energetika si díky tomuto projektu na Praze 11 otestuje použití bateriového úložiště jako alternativního způsobu posílení distribuční sítě, kdy nemusí řešit nutné navýšení výkonu pomocí zdlouhavé výstavby úplně nové kabelové sítě,“ řekl Vojtěch Fried z oddělení Rozvoj elektromobility v PRE.
Baterie jsou před nasazením v úložišti podrobeny kapacitnímu testu, který spočívá v provedení úplného nabití a vybití, vizuálnímu testu a testu komunikace. „Pro účely energetických úložišť se hodí opotřebené baterie s takzvanou state-of-health (zjednodušeně kondice baterie) i pod 70 procent. My se u našich baterií z testovacích či vývojových vozů na tato čísla zatím nedostáváme,“ řekl Jan Špatný ze Škoda Auto.
Ultrarychlá dobíjecí stanice, která umožní dobíjení elektromobilu výkonem až 150 kW, je doplněna dalšími pěti nabíječkami o výkonu dvakrát 22 kW. Nový městský hub na pražském Chodově je součástí veřejné dobíjecí sítě PREpoint. V tuto chvíli má Pražská energetika ve své síti PREpoint přes 440 veřejných dobíjecích stanic, u kterých se může najednou dobíjet více než 900 elektromobilů.
Autor: PRE
Zdroj: ČTK
