Dub čarodějnic ze Španělska je Evropský strom roku

Dub čarodějnic ze Španělska je Evropský strom roku

Tisíc let starý dub cesmínový rostoucí v severním Španělsku dnes zvítězil v anketě o Evropský strom roku 2021. Více než 16 metrů vysoký strom, u něhož podle legend kdysi tančily čarodějnice, v tradičním hlasování uspěl před podobně starým italským platanem a dalším stromem téhož druhu rostoucím v Rusku. Jabloň z českého Machova na Náchodsku skončila mezi 14 finalisty sedmá. U majestátního dubu stojícího u vesnice Lecina v Aragonii se lidé odedávna scházeli k mnoha slavnostem. Podle legendy v dávných dobách čarodějnice osídlily místní pohoří Sierra de Guara, tančily zde a pořádaly kolem dubu své reje. Podle místních lidí za dlouhověkost vděčí péči komunity sousedů, ale i ochraně zmíněných čarodějnic.

V letošním 11. ročníku ankety hlasovalo přes 600.000 lidí, vítězný dub získal více než 104.000 hlasů. Český kandidát dostal přes 32 tisíc hlasů.

Loni v anketě zvítězila 350 let stará Chudobínská borovice, která roste u přehrady Vír na Žďársku. Na to sice jabloň u Lidmanů z Náchodska jako nejmladší a nejmenší strom v celém finále navázat nedokázala, avšak během soutěže její publicita například zpříjemnila život zdravotníkům bojujícím proti pandemii covidu-19. Lidé usilující o vítězství jabloně napekli desítky jablečných štrúdlů pro zdravotníky z náchodské nemocnice.

„Jsem nadšená z energie, která vznikla během akce Pečeme pro jabloň a pro zdravotníky. To je pro mě to největší vítězství,“ prohlásila Miroslava Soldánová z MAS Stolové hory, která strom do soutěže přihlásila.

Zdroj: ČTK
Zdroj foto: www.treeoftheyear.org

Pardubice chtějí přesadit lipovou alej kvůli stavbě terminálu

Pardubice chtějí přesadit lipovou alej kvůli stavbě terminálu

Většinu vzrostlých lip, které lemují ulici K Vápence v Pardubicích, chce město přesadit jinam. Komunikaci potřebuje kvůli stavbě dopravního terminálu rozšířit a bez odstranění stromů její úprava možná není, uvedl magistrát v tiskové zprávě. Původně navrhoval kácení, proti němu se postavili ochránci přírody.

„Většina z lip, které jsou součástí aleje, je podle posudku zdravá a perspektivní. Na popud veřejnosti jsme ještě jednou prověřili projekt stavby, ale lípy na místě, kde rostou, skutečně zůstat nemohou. Přesto se rýsuje možnost, jak je zachránit,“ řekl náměstek primátora Jan Nadrchal (ANO).
Magistrát oslovil společnost, která tvrdí, že je schopná vzrostlé stromy přesadit na jiné, vhodnější místo. Odborníci odhadují, že by bylo možné přesadit lípy, které rostou blíž k železniční trati. Přesazení bude obtížné, protože pod nimi vedou inženýrské sítě.

„Nyní jednáme o konkrétních podmínkách této akce. Může být finančně náročná, ale je to investice do zeleně, do lepšího životního prostředí, tedy do budoucnosti. Pokud bude projekt přesazení lip úspěšný, může být pro město vodítkem pro další roky a investice,“ řekl Nadrchal.

Proti kácení podaly dva ekologické spolky odvolání. Zabývalo se jím ministerstvo životního prostředí, které následně vydalo pokyn, že projekt musí projít schvalovacím procesem vlivu na životní prostředí EIA, řekl zástupce spolku Chráníme stromy Miroslav Seiner. O záměru přesadit stromy nevěděl.
„Víme o firmách, které přesazení nabízejí. Údajně to funguje pro určité druhy stromů. Je to krok, o kterém se dá diskutovat. Ale musíme se na to podívat, zjistit podrobnosti,“ řekl Seiner.
Alej tvoří 30 stromů, převážně lip. Podle posudku Agentury ochrany přírody a krajiny ČR je osm lip vážně poškozených a je nutné je pokácet. I přes záchranu ostatních stromů zajistí město náhradní výsadbu.

„Projekt počítá s výsadbou 26 nových stromů, se vznikem zhruba 1680 metrů čtverečních zelených ploch, včetně dvou trvalkových záhonů. U terminálu je počítáno s výsadbou popínavých rostlin, které mají budovu z jižní a západní strany pokrýt do výše 3. nadzemního podlaží, dalšími popínavými rostlinami bude osázen plot mezi ulicí a železnicí,“ uvedl Nadrchal. Přestupní terminál Jih s parkovacím domem a zastávkami MHD chce město stavět v příštích letech. Správa železnic postaví přes koleje lávku. Terminál umožní cestujícím přejít po lávce na vlakové nádraží.

Zdroj: ČTK

Pitná voda a šetrné pouliční lampy – do obecních rozpočtů míří 300 milionů

Pitná voda a šetrné pouliční lampy – do obecních rozpočtů míří 300 milionů

Více než 200 schváleným projektům umožní 300 milionová dotace okamžitý přístup k pitné vodě, modernizaci veřejného osvětlení nebo míří na kompletní projektovou a zadávací dokumentaci k výstavbě kanalizací, čistíren odpadních vod nebo obecních vodovodů, na které si mohou v příštím roce požádat o financování z evropských fondů. Výzva na zdroje pitné vody zůstává dalším zájemcům otevřená až do konce června.

„Obce se v poslední době potýkají se špatnou kvalitou vody i dlouhými obdobími sucha. Dotace cílíme především na menší sídla, která nedisponují velkými rozpočty, a přitom potřebují problém s vodou rychle vyřešit. Díky až 3 milionové finanční pomoci z našeho programu budou moci vybudovat nové zdroje pitné vody, zkapacitnit ty stávající, nebo vybudovat přivaděče,“ informuje ministr životního prostředí Richard Brabec.

Nově schválené dotace z Národního programu Životní prostředí pomohou na téměř osmdesáti místech. Na vodní zdroje putuje přes sto dvacet milionů korun, díky kterým například v Libkově na Domažlicku mohou vyvrtat novou studnu a napojit ji na stávající vodovod, v Přešticích rozšíří zásobník upravené vody a ve Volarech doplní vodní zdroje. Dotační výzva na zdroje pitné vody ale současně zůstává pro další zájemce nadále otevřená až do konce června.

Kromě pitné vody jde aktuální balík peněz na kanalizace, čistírny odpadních vod a vodovody. Konkrétně na jejich projektovou přípravu. „Obcím přispíváme už nyní na zpracování dokumentace. Zájem je mimořádný. Připravené projekty pak budou obce předkládat k financování v příštím roce, jakmile spustíme první výzvy v novém Operačním programu Životní prostředí 2021-2027. Díky tomu budou obce připravené na okamžité realizace vybudování vodohospodářské infrastruktury a my začneme velmi rychle čerpat prostředky z nového programového období,“ popisuje smysl této podpory ministr Richard Brabec.

Dotaci na dokumentaci získal například projekt kanalizace a čistírny v Bouzově, v Desné navrhnou rozšíření vodohospodářské infrastruktury, v Lošanech si rozvrhnou vodovod. Celkem vzniknou projektové dokumentace na skoro devadesáti místech za celkem téměř 120 milionů korun. „Poskytujeme až 90 procent z celkových způsobilých výdajů. I proto byl o dotace velký zájem a příjem žádostí jsme museli ukončit o něco dříve, protože projekty vyčerpaly alokaci,“ říká ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman.

Součástí schvalovaných projektů byly i výměny lamp veřejného osvětlení v obcích v chráněných krajinných oblastech, kde nová energeticky úsporná pouliční světla nahradí staré neefektivní typy. Vedle lepší viditelnosti či nižších nákladů na energie přináší nové osvětlení snížení světelného smogu. Dotace poputují do čtyřiadvaceti obcí, na lepší osvětlení se mohou těšit obyvatelé Hejnic, Železného Brodu nebo Radvanic.

Seznam schválených projektů

Zdroj a foto: TZ MŽP

Na Červeňáku v Pardubicích se naplnily tůně

Na Červeňáku v Pardubicích se naplnily tůně

S blížícím se jarem se zaplnily tůně v přírodní lokalitě Červeňák v Pardubicích. V zimě je vyhloubily bagry, letos se stanou líhništěm vzácných živočichů nebo místem pro rostliny. „Cílem nebylo hloubit spodní vod, tůně zaplnil déšť a roztátý sníh. Jsou tady tři tůně, dvě jsou zaplněné, v třetí je trocha vody. Ta může být líhništěm pro žáby, možná se vrátí i vzácný korýš, listonoh letní, který mělké a periodické tůně vyžaduje,“ řekl Ivan Hoza z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Pardubice.

Červeňák je bývalé armádní území a rozkládá se na 19 hektarech. Město ho získalo od armády loni. Podle smlouvy s ministerstvem vnitra magistrát nesmí po dobu 20 let oblast komerčně využívat, ani pozemky prodat. Oblast kolem Chrudimky je evropsky významnou lokalitou s chráněnými druhy. Do řeky se nedávno přestěhoval bobr evropský.

„Bobr patří mezi chráněné druhy, byť ho někteří nemají rádi, protože kácí stromy. Jeho výskyt svědčí o tom, že lokalita je přírodní. Už se dalo očekávat, že se tady objeví, vyskytuje se jinde na toku Labi i Chrudimky, byla to jen otázka času,“ řekl Hoza.

Lokalita je vycházkovým místem pro obyvatele Pardubic. Ochranáři s dobrovolníky se o lokalitu starají, na údržbu přispívá město, vybagrování tůní v zimě obstarala zdarma stavební firma. Kromě toho tam těžká technika rozjezdila louky, což je způsob, jak pomoci obnovit zarostlé mokřady a zajistit tím podmínky pro návrat druhově pestrých luk s motýly.

Využívání pásové techniky patří na řadě vojenských cvičišť po střední Evropě dnes již k běžným způsobům aktivní péče o přírodní rozmanitost. „O lokalitu se musíme starat, aby nezarůstala, neztrácela svoji biologickou hodnotu. Travnaté plochy se musí udržovat. Doufám, že se lokalita za pár let změní k lepšímu, změní se biodiverzita. Bude tady víc lučních bylin, hmyzu, v tůních bude voda,“ řekl Hoza.

Město si zadalo územní studii pro Červeňák, která navrhne jeho využití a vhodné úpravy. Ochranáři chystají další údržbové práce na konci jara nebo na začátku léta.

Zdroj: ČTK

Vzácné koniklece v Brně začnou hlídat dobrovolníci

Vzácné koniklece v Brně začnou hlídat dobrovolníci

Dobrovolníci začnou hlídat brněnskou přírodní rezervaci Kamenný vrch. Jako každoročně v ní vyrašily tisíce fialových květů konikleců velkokvětých, kvůli covidovým opatřením je ale návštěvnost lokality podle ekologů neúnosně vysoká. Do rezervace míří stovky lidí, kteří si vyšlapávají nové stezky a koniklece ničí. V tiskové zprávě to uvedla Tereza Žižková z ekologického sdružení Rezekvítek, které se o rezervaci dlouhodobě stará.

V rezervaci je několik cest, kudy lidé chodí. Cesty postupně erodují, čímž se obnažují ostré kameny a po dešti se vytvářejí kaluže. Návštěvníci tyto překážky obchází a vyšlapávají si nové cesty nebo rozšiřují ty stávající.

„Počty návštěvníků každým rokem rostou. Jsme rádi, že lidé do přírody chodí, ale má to i své negativní dopady. Zvýšená koncentrace lidí si bohužel vybírá svou daň v podobě zničených cest a poškozených konikleců. Mnohým lidem chybí pokora a ohleduplnost. Dokážou pro jednu fotku pošlapat desítky konikleců, které následně hynou,“ uvedla Žižková.

Vilém Jurek z Rezekvítku, který má péči na starost, uvedl, že koniklece jsou ve vážném ohrožení. „Pokud se situace nezmění, tak se může stát, že o koniklece, nebo jejich podstatnou část, do pár let přijdeme,“ upozornil.

Ekologové se snaží květy chránit před pošlapáním různými způsoby. V rezervaci jsou v nejcennějších částech dřevěné zábrany, aby lidé mezi koniklece nevstupovali, jsou tam i desítky cedulek, které nabádají návštěvníky k ohleduplnému chování. Kdysi na Kamenném vrchu fungovaly i hlídky složené z dobrovolníků, aby hlídali rezervaci právě v době kvetení konikleců. „Tehdy tito dobrovolníci od rána do pozdního odpoledne procházeli rezervaci a upozorňovali neukázněné návštěvníky. Současná situace však vyvrcholila do takových problémů, že musíme po více jak dvaceti letech tento dohled nad rezervací obnovit,“ uvedla Žižková.

Rezervaci tak začnou hlídat „průvodci“ z řad brigádníků a studentů, kteří vykonávají v Rezekvítku odbornou praxi. Stejně jako v minulosti budou upozorňovat návštěvníky na porušování pravidel vztahujících se pro tuto přírodní rezervaci, ale také zodpovídat dotazy návštěvníků. V případě potřeby budou napojeni na městskou a státní policii a vážnější prohřešky budou řešit s nimi. „Věříme, že díky průvodcům a jejich osvětě se lidé dozvědí, jak závažný problém koniklecům hrozí, a že tato naše letošní snaha pomůže zabránit ničení nádherné a biologicky významné lokality,“ uvedl Jurek.

Kamenný vrch je jednou z mála typických stepních oblastí v zemi, rezervací byl vyhlášen v roce 1978 díky velkému množství konikleců, které tam rostou. Na 12 hektarech jich podle ekologů vykvétá na jaře kolem 50.000.

Zdroj: ČTK

Textilní průmysl hledá cesty, jak být šetrnější k životnímu prostředí

Textilní průmysl hledá cesty, jak být šetrnější k životnímu prostředí

V době, kdy nám čím dál více záleží na tom, abychom znali celý životní cyklus věcí, kterými se obklopujeme, a chceme, aby probíhal v duchu trvalé udržitelnosti a byl šetrný k životnímu prostředí, se pozornost obrací i k barvení a ustalování látek v textilním průmyslu. Tradičně totiž patří k největším znečišťovatelům. Existují ale možnosti, díky nimž je možno látky obarvit i ustálit ekologičtěji.

Až do poloviny devatenáctého století se látky barvily přírodními barvami. V roce 1856 pak přišel převratný objev mauveinu a cesta zpátky k nim se nadlouho zavřela. Syntetické barvy byly levné, nabízely pestrou škálu odstínů a jejich výroba byla poměrně jednoduchá. V současné době se pro textilní průmysl vyrobí zhruba 1,3 milionu tun barev a pigmentů ročně – a většina z nich je syntetických. Barvit a ustalovat látky je ale možné i nechemickými barvami a ustalovači. Přírodní barvy se získávají z rostlin, mořských bezobratlých, jako jsou ježovky a hvězdice (zde bychom tedy mohli narazit eticky), řas, bakterií a hub. Celý výzkum na tomto poli vedl k vývoji bylinných barev, které nejenže jsou biologicky rozložitelné, ale mají také léčivé vlastnosti. Rostliny, plody a kůry se využívají k barvení látek, jež se pak díky nim stávají antibakteriálními, protizánětlivými a antialergickými. Ovšem dosáhnout touto cestou stálosti barvy a některých odstínů je těžké.

Reaktivní barvy a žádné AZO 

Především ale tyto k životnímu prostředí ohleduplnější prostředky při procesu barvení spotřebovávají méně vody a přírodu zatěžují jen minimálně. Dobrým příkladem jsou takzvané reaktivní barvy, jež se díky vzniklé chemické reakci vážou na vlákna bavlny, hedvábí a sóji.

Nevyžadují žádná mořidla, těžké kovy, aminy ani anorganické soli, a jsou proto biologicky rozložitelné. Dále se k environmentálně přívětivému barvení látek používají barvicí směsi, které neobsahují AZO barviva (E102, E104, E110, E122, E124, E129) – složky na bázi dusíku, jež během barvení uvolňují aromatické aminy. Barvení látek pak nabízí také alternativy, jež jsou k přírodnímu prostředí šetrné už ze své podstaty. Například inkoustový tisk nanáší barvy a pigmenty přímo na látku. Jde o proces, který nespotřebovává přílišné množství vody ani na tisk samotný, ani na energii, jež jeho provedení vyžaduje. 

Peroxidové bělení 

Ekobělení nechlórovými látkami, jako je peroxid vodíku, umí látky vybělit, aniž by při tom byly do prostředí uvolňovány škodlivé chemikálie. Peroxid vodíku se při kontaktu s kyslíkem a vodou přirozeně rozloží a obarví látku na bílo. Další populární ekologické metody bělení využívají silikáty a přírodní fosfáty, jež přírodní materiály společně s kravským trusem a po vystavení slunci vybělí. Jinou možností je bělení za nízkých teplot, kdy jsou peroxidové aktivátory kontrolovaně rozkládány, čímž souběžně dochází k bělení látek. Pro tento způsob bělení není nutné využití metanových plynů, čímž se oproti běžným chemickým metodám snižují emise oxidu uhličitého až o polovinu. 

Plazma, enzymy a opětovné využívání vody

Velmi inovativním současným řešením je využití plazmové technologie k pěnovému ustalování. Jeho výsledkem jsou látky odolné vůči potřísnění a promáčení či přímo vodu odpuzující. Tato technologie používá pěnové stroje, které stlačí vzduch do chemických rozpouštědel a rozředí je. Tento proces zaručuje chemické napuštění látky v optimální míře a bez spotřeby obrovských množství vody. Podle všeho jde o velmi produktivní metodu, která šetří vodu a životní prostředí celkově. Další průkopnickou technologií v ustalování nabarvených látek je využití enzymů namísto chemických aditiv, čímž se opět výrazně snižují uhlíkové emise. Když se enzymů využívá k praní především pletených látek, navíc to napomáhá vyplavení nadbytečné barvy z vláken. Takový proces prý ušetří asi tunu oxidu uhličitého a 70 tisíc litrů vody na tunu barvené látky. Následné nakládání s odpadní vodou je dalším velkým soustem, se kterým se textilní průmysl bude snažit vypořádat. Začíná se přistupovat k využívání vody z barvicích van k opětovnému barvení tak, aby jedna dávka vody nebyla vázána na jednu dávku barvené látky. Barvení za studena a následné ustalování horkem i vydělávání kůže za pomoci rostlinných enzymů jsou další procesy, k nimž se textilní výrobny a barvírny uchylují, aby dokázaly vyrobit látky, jež jsou skutečně ekologické a trvale udržitelné.

Světový textilní průmysl má každoročně na svědomí vypuštění 40 až 50 tisíc tun chemikálií do vodních ekosystémů. To na sebe v posledních letech poutá velkou pozornost environmentalistů a vede to k velkému zpřísňování podmínek pro barvířský průmysl, po kterém je vyžadován ekologický a trvale udržitelný přístup v používaných technologiích. Jejich zavedení významně sníží zátěž, již tento průmysl dosud představoval pro životní prostředí.

Zdroj: MŽP, PRIORITA 3/2021, ZDE

Vědci zjistili, podle čeho hýlové volí migrační trasy

Vědci zjistili, podle čeho hýlové volí migrační trasy

Mezinárodní tým s českou účastí zkoumal, na základě, čeho volí hýl rudý cesty mezi zimovišti a hnízdišti. Tito krásně zbarvení pěvci migrují na nepříliš prozkoumané indoevropské letové trase. Výzkumníci zjistili, že zatímco na jaře ptáci volí cestu s příznivými větrnými podmínkami, na podzim preferují tu, která nabízí dost potravy. O výzkumu za Akademii věd ČR (AV) informovala Eliška Zvolánková v tiskové zprávě.

Na projektu se podílel tým z Ústavu biologie obratlovců AV (ÚBO). Nejznámější migrace jsou v severojižní ose – z Evropy do Afriky. Využívají je například čápi a vlaštovky. Přelety z Evropy na indický subkontinent jsou podle vědců méně prozkoumané. Při sledování hýla se výzkumníci zaměřili na pozorování možných překážek a koridorů na této trase.

Pomocí matematických modelů se snažili navrhnout ideální trasu pro hýly, následně ji porovnali se skutečnými cestami, které pěvci urazili. Kudy proletěli, zjistili odborníci díky geolokátorům, které ptákům připevnili na záda jako batůžky. Evoluční ekolog a ornitolog Tomáš Albrecht řekl, že takto označili několik desítek ptáků. Podle Albrechta jde o první studii, která kombinuje porovnání matematické predikce ideální trasy a trasy skutečné. Vědec také uvedl, že hýl rudý je jedním z mála evropských ptáků, kteří migrují do Indie.

„Výzkum probíhal na lokalitách od Finska po Bulharsko, přičemž český tým sbíral data v ČR a Bulharsku,“ popsal Albrecht, který také patřil k iniciátorům studie. „V rámci sběru dat jsme spolu s kolegy překonávali úskalí lokálních povodní, kdy jsme se během odchytů hýlů rudých brodili chvílemi i po krk v rozvodněné Vltavě ve Vltavském luhu, ale zároveň si užívali nádherných scenérií během terénní práce na Šumavě i v pohoří Pirin,“ doplnil Albrecht.

Vědci nakonec zjistili, že zatímco na podzim chtějí ptáci ušetřit co nejvíce energie a zaměřují se spíše na potravní zdroje, na jaře spěchají na své sídliště. Proto využívají optimální větrné koridory.
Vědec také řekl, že během několika výprav do Bulharska s kolegy označili kavkazský poddruh hýla, který se liší od poddruhu, jenž obývá zbytek Evropy. Bulharská lokalita je podle Albrechta zřejmě jediná v Evropě, kde se kavkazský poddruh vyskytuje.

Na studii spolupracovali vědci z 16 vědeckých institucí a sedmi evropských zemí. Publikoval ji vědecký časopis Journal of Biogeography. Podle Albrechta počátky výzkumu sahají zhruba do roku 2010.
„Pro nás to je trošku vedlejší výzkum. My se zabýváme ekofyziologií a reprodukčními strategiemi ptáků,“ doplnil Albrecht. Dodal, že pozorování migračních tras hýlů je nicméně druhou prací s využitím geolokace, na které se s kolegy podílel. První se věnovala migraci vlaštovek. Hýla rudého Albrecht podle svých slov začal studovat už na vysoké škole, v minulosti zkoumal třeba hnízdí biologii druhu nebo nevěru.

Zdroj: ČTK
Zdroj foto: wikipedia

Vědci popsali rozdíly vývoje diverzity rostlin ve střední Evropě

Vědci popsali rozdíly vývoje diverzity rostlin ve střední Evropě

Vývoj středoevropské rozmanitosti rostlin zkoumali vědci z Česka. Díky analýze fosilního pylu dokázali rekonstruovat změny diverzity za 12.000 let – od konce poslední doby ledové do současnosti. Vědci zkoumali oblasti s různými přírodními podmínkami i odlišnou historií lidského osídlení. Jako první také zmíněné proměny přesněji kvantifikovali. Za Botanický ústav Akademie věd ČR (BÚ AV) to uvedla Miroslava Dvořáková v tiskové zprávě. Výsledky výzkumu publikoval časopis Journal of Biogeography.

Jan Roleček z Oddělení paleoekologie BÚ uvedl, že je sice známo, že k nejvýznamnějším příčinám změn biodiverzity patří klimatická změna, nové způsoby využívání krajiny či znečištění, aby však vědci lépe porozuměli dopadu těchto změn, musí také vědět, jak se biodiverzita vyvíjela v minulosti. To podle vědce vyžaduje hodně dat o historii vegetace a jejich precizní analýzu.

Vědci pro výzkum zvolili metodu analýzy fosilního pylu uloženého ve starých sedimentech. Poskytla jim informace o změnách složení pylu ze sedimentů 18 horských rašelinišť a nížinných slatin z území od Šumavy k Tatrám a od Adršpachu k Podunajské nížině. Následnou analýzou dat získali údaje o změnách druhové rozmanitosti rostlin ve středoevropské krajině od konce poslední doby ledové.

Podle vědců výsledky ukázaly, že se ve střední Evropě opakují dva hlavní typy biodiverzity. První se vyznačuje trvalým růstem rozmanitosti od konce doby ledové a narazili na něj v druhově bohatších krajinách nížin a v Karpatech. Druhý typ vývoje je stagnace nebo mírný pokles rozmanitosti vystřídaný pozdějším prudkým růstem. Tento vývoj vědci pozorovali hlavně v českých pohořích. Důvody odlišností byly rozdíly v přírodních podmínkách i historii osídlení.

„Zatímco v nížinách a karpatských kotlinách začali lidé vytvářet pestrou kulturní krajinu s trvalými sídlišti, poli a pastvinami už v době kamenné, ve vyšších polohách, méně příznivých pro zemědělství, pozorujeme tento vývoj později, často až ve vrcholném středověku,“ vysvětlil Roleček. „Ačkoli jsou tyto rozdíly v přírodním vývoji a osídlení člověkem dlouho známy, nová studie poprvé přesněji kvantifikuje jejich důsledky pro druhovou rozmanitost rostlin. Například ve zmiňovaných vyšších polohách vzrostl počet pylových typů po osídlení člověkem v průměru o více než 50 procent,“ zdůraznil vědec.
Před výzkumem také vědci museli posoudit, nakolik je metoda analýzy fosilního pylu vhodná pro tento projekt. Samotnému výzkumu tak předcházela fáze, kdy vědci prozkoumali nynější vztah rozmanitosti pylu a rostlin na dvou modelových územích – ve Žďárských vrších, které se vyznačují poměrně malou diverzitou rostlin, a v Bílých Karpatech, kde je naopak rozmanitost velká. Údaje z desítek lokalit jim potvrdily, že vztah mezi rozmanitostí pylu a rostlin je dost úzký na to, aby z nich mohli při rekonstrukcích vycházet.

Zdroj: Botanický ústav, ČTK

Kolumbie se zaměří na 30 % snížení odlesňování

Kolumbie se zaměří na 30 % snížení odlesňování

Kolumbie se během funkčního období prezidenta Ivana Duqueho, které končí v srpnu 2022, zaměří na 30 % snížení odlesňování. Cílem, a to velmi ambiciózním, je zastavení kácení stromů v Kolumbii, včetně Amazonie. Od roku 2002 došlo v Amazonii a v okolních lesích k více než polovině celosvětového úbytku starých tropických deštných pralesů. Deštné pralesy, zejména v Amazonii, absorbují obrovské množství oxidu uhličitého a vědci říkají, že jejich ochrana je životně důležitá pro omezení změny klimatu.

30 % snížení odlesňování může být i překročeno, mluví se dokonce o cíli až 50 % snížení. V roce 2019 Kolumbie ztratila 158 894 hektarů lesa, což je o 19 % méně než v roce 2018. Za loňský rok zatím data nejsou známa, ale koronavirus zkomplikoval některé snahy zabránit kácení stromů, ministerstva nemohla zajistit svou fyzickou přítomnost na všech místech. Vláda se zaměřila na výsadbu 180 milionů stromů po celé zemi do roku 2022. Dosud bylo vysazeno něco přes 50 milionů stromů, dalších 70 milionů má být vysazeno v letošním roce.

Kolumbie byla podle zprávy zveřejněné v loňském roce nejnebezpečnější zemí pro ekologické aktivisty v roce 2019. Vláda proto stále zvyšuje svou aktivitu, aby ochránila aktivisty. To ovšem není jen práce pro ministerstvo životního prostředí, musí se přidat i ministerstvo vnitra, národní policie a národní ochranná jednotka.

Zdroj: Reuters
Reportáž Olivera Griffina; Editace: Julia Symmes Cobb a Leslie Adler
Volně přeloženo: eko.itstyle.cz/ (Alice Kolářová)

O úspěch v soutěži snímků přírody bojují tři desítky nominovaných

O úspěch v soutěži snímků přírody bojují tři desítky nominovaných

Přes tři desítky snímků získaly nominace v 11 kategoriích pátého ročníku soutěže Czech Nature Photo. Mezinárodní porota je vybrala z 2300 fotografií, které do soutěže přihlásilo 267 autorů. Novinkou letošního ročníku bylo Czech Photo Junior, do něhož se přihlásilo 227 žáků základních a středních škol, kteří zaslali téměř tisíc fotografií. Ve spolupráci se Zoo Praha byla ještě vyhlášená kategorie Zvířata ve svém prostředí, sdělila za pořadatele Anna Vacková.

Vítězové budou oznámeni 4. května. Soutěž pořádá společnost Czech Photo, která organizuje i dlouholetou tuzemskou fotožurnalistickou soutěž Czech Press Photo. Po vyhlášení vítězů se otevře výstava oceněných a vybraných snímků, jejíž provoz se bude řídit aktuálními nařízeními vlády.
„Už více než rok plánujeme platformu pro vzdělávání dětí a mládeže v oblasti fotografie spojenou s programem ve školách. Ačkoliv nám pandemie školy uzavřela, vyhlásili jsme Czech Photo Junior při soutěži Czech Nature Photo. A jsme ohromeni. Více než dvě stovky dětí ve věku šest až 18 let poslaly téměř tisíc kvalitních fotografií. Je vidět, že děti příroda zajímá a její osud jim není lhostejný,“ uvedla Veronika Souralová, ředitelka Czech Photo.

Zájemci mohli do soutěže zasílat snímky živočichů i krajiny z celého světa. Soutěží se v kategoriích Savci, Ptáci, Plazi, obojživelníci a podvodní život, Bezobratlí, Rostliny a houby, Krajina, Zvířata v lidské péči, Cena za nejlepší fotografii české přírody, Série, Příroda v Praze a Zvířata ve svém prostředí. Děti soutěžily v kategorii mladší žáci, starší žáci a studenti středních škol.

Odborná mezinárodní porota zasedala v galerii Czech Photo Centre 3. března pod vedením fotografa přírody Vladimíra Čecha ml. Společně s ním o nominacích rozhodovali izraelský wildlife fotograf Boaz Amidror, fotograf Václav Šilha, ředitel Národního parku Šumava Pavel Hubený a Petr Tureček ze společnosti Cewe.
„Minulý ročník Czech Nature Photo byl pro mě vůbec první zkušeností s rolí porotce, a přestože jsem k hodnocení jiných (často o dost zkušenějších fotografů) zpočátku přistupoval obezřetně, tak postupem času jsem do soutěže vnesl i svůj subjektivní pohled na fotografii zvířat a přírody. Přinejmenším v to doufám. Letošní ročník byl ovlivněný pandemickou situací a ani průběh poroty se tomu nevyhnul. Hodnocení probíhalo formou osobní komunikace části porotců přímo v galerii a části pomocí on-line přenosů. I z těchto důvodů nám letos hodnocení všech kategorií zabralo devět hodin. Další důvody byly již čistě „soutěžního“ charakteru – účast a konkurence byly obrovské a mnohdy jsme se jen těžko prodiskutovali ke třem nominovaným v jednotlivých kategoriích. Nutno ovšem zmínit, že s konečným verdiktem byla vždy celá porota spokojená a ve shodě,“ popisuje Vladimír Čech ml., předseda poroty pro ročník 2021.
Kompletní přehled nominací bude uveden na konci dokumentu. Práce českých a slovenských fotografů zachycujících přírodu doma i ve světě bylo možné zasílat od 11. ledna do 14. února prostřednictvím elektronického systému.


Nominace v kategoriích CZECH NATURE PHOTO 2021:

SAVCI:

Jan Pavlíček – Myšice lesní

V období lockdownu jsem se rozhodl zmapovat pomocí fotopastí život okolo naší chalupy. Díky tomu jsem zjistil, že tato myšice navštěvuje garáž každý den mezi 1.30 a 2.30 v noci. Pak už „jen“ stačilo vyfotit. Vzhledem k její rychlosti a skákavým pohybům bylo na několik týdnů o zábavu postaráno. Místo pořízení: Garáž – Rokytnice v Orlických horách, ČR

Jan Pokluda – Bílá tma

Zubr evropský kráčející pastvinou navzdory silné sněhové vánici. Foceno poblíž Bělověžského pralesa, Polsko

Michal Stoklasa – Bratři

Pozorování liščích mláďat patří mezi mé nejkrásnější zážitky v přírodě z tohoto roku. Fotografie vznikla, když si liščata spolu hrála pod starým smrkem. Byla asi hodina před západem slunce, když je v dálce něco zaujalo a spolu zkoumala, co to je.

PTÁCI:

Ondřej Nágl – Nenasyta

Asi každý fotograf přírody a milovník ptactva si přeje vidět tento neuvěřitelný úkaz. Je známo, že kukačka snáší vajíčka do cizích hnízd a že své potomky nevychovává. Na začátku července jsem šel s dcerou na kontrolu mláďat labutí k našemu rybníku. Po chvíli jsem uslyšel zvláštní pískání z rákosí a já tajně doufal, že je to to, co si myslím. Neustále jsem hleděl do rákosí a hledal to stvoření, které tak zvláštně píská. Nakonec jsem zjistil, že sedí asi půl metru po mém pravém boku. Mládě kukačky krmí pár rákosníků obecných.

Ondřej Nágl – Poštolka vs. hraboš

V červnu mi zvoní telefon. Kamarád mi sděluje, že objevil hnízdo poštolek. V hnízdě na skalní římse zříceniny hradu jsou pěkně vidět tři mláďata. Tím, že je hnízdo na turisticky rušném místě, kde denně projde mnoho lidí, se rodiče sice nebojí, ale měl jsem zase obavu, že hnízdo někdo zničí, anebo mláďata z hnízda vybere. Času jsem moc neměl, ale někdy v polovině července jsem brzy ráno vyjel na místo. K mému překvapení bylo hnízdo stále obsazené, a to v plném počtu. Mláďata už nacvičovala odlet, a tak jsem si vyfotil jeden přílet samice s hrabošem a spokojeně odešel.

Michal Stoklasa – Pavarotti

Na fotografii je chřástal polní, jenž patří mezi skrytě žijící druhy ptáků, kteří o sobě dávají vědět pronikavým, řehtavým zvukem. Ten se nese do dálav a chřástalové jím upozorňují na svou přítomnost v revíru.

PLAZI, OBOJŽIVELNÍCI A PODVODNÍ ŽIVOT: 

Petr Bambousek – Bazilišek zelený 

Před odjezdem do Kostariky jsem měl v plánu se věnovat hledání a focení bazilišků. Přestože jsem potkal velké množství zejména mladých jedinců, dospělí samci se dobře skrývali v porostu kolem laguny. Při jedné z obchůzek biotopu mě upoutal samec, který seděl na vysoké větvi a prudkými pohyby hlavy se snažil „něčemu“ imponovat. Snažil jsem se dopátrat, co je tou příčinou, a nakonec jsem objevil druhého samce, který opodál odpočíval na padlém kmenu zpola ponořen do vody. Kostarika

Martin Ertner – Barvy podzimu a mlok skvrnitý (Salamandra salamandra)

Příklad toho, jak může výstražné zbarvení mloka působit i jako maskovací, a to na podkladu opadaného podzimního listí.

Radim Hlaváč – Skokan a komár

Skokan hnědý a sající komár…

BEZOBRATLÍ: 

Petr Bambousek – Mravenec Atta

Mravenci Atta jsou typickými obyvateli kostarických pralesů. Přenášejí lístky rostlin do svého hnízda, kde na nich pěstují houbu, kterou se poté živí. Jeden večer jsem strávil nedaleko aktivní kolonie mravenců a pomocí delšího času v kombinaci s bleskem zaznamenal jejich pohyb. Ze série jsem vybral mravence, který nese barevně zajímavý lístek. Boca Tapada, Kostarika

Stanislav Macík – Oči, které tě sledují

Mikrosvět banánové plantáže Zanzibaru. Miniaturní skákavka druhu Thyene inflata sledující dění okolo.

Vít Lukáš – Ohrožený král dubového lesa

Roháč obecný (Lucanus cervus) je největší evropský brouk. Jedná se o druh ohrožený zejména ztrátou větších listnatých lesů se spoustou starých stromů, hnijících kmenů a pařezů. Během dne roháči zůstávají v korunách stromů a létat začínají při západu slunce. Sledoval jsem tohoto samce asi 20 minut, jak pochodoval po kmeni sem a tam, a nakonec se mi ho podařilo vyfotit těsně před odletem širokoúhlým objektivem, aby vynikl nejen on, ale také jeho biotop při západu slunce. Kralupy n. V., Česká republika

ROSTLINY A HOUBY:

Vojtěch Herout – Předsunutá jednotka

Během dopoledne, plného nevlídného počasí, jsem při pohledu do korun stromů spatřil toto seskupení hub.

Zdeněk Jakl – Střevičník pantoflíček

Tuto nádhernou a vzácnou českou orchidej se mi podařilo vyfotit na jedné východočeské lokalitě poblíž Hradce Králové.

Luboš Prchal – Krušnohorský samotář

Krušné hory jsou plné osamocených stromů na loukách a pláních. Když se povedou podmínky, může vzniknout i hezká fotka.

KRAJINA: 

Jiří Benda – Ledovcová jeskyně

Další ze splněných snů. Dlouho jsem plánoval tuto fotografii a konečně se to podařilo. Byl jsem překvapený, jaké to uvnitř vlastně je. Padalo tam totiž hodně vody, jak jeskyně tála. Byl jsem promoklý na kost, ale stálo to za to.

Daniel Franc – Cesta do nebe

Podzimní barevné cákance mezi rybníky na Třeboňsku z ptačí perspektivy.

Tomáš Frolec – Passo Giau #2

Západ slunce v Passo Giau v italských Dolomitech. Snažil jsem se toto často fotografované místo podat v trochu odlišné perspektivě, než je běžné, a přitom zakrýt nevzhledné parkoviště. Jako jedna z variant mě napadlo řešení s kamerou přilepenou téměř na zem s výrazným popředím. Foceno s filtrem ND1000. Nafialovělý nádech z filtru se mi líbil, a proto jsem ho ponechal.

ZVÍŘATA V LIDSKÉ PÉČI: 

Roman Jaroš – Pozorovatel

ZOO Ostrava

Vít Lukáš – Kontrola vajíček

V letošním roce dokumentuji pro Národní muzeum kompletní vývoj vzácné šípové žáby pralesničky barvířské „Tumucumaque“ (Dendrobates tinctorius „Tumucumaque“). Na tomto snímku je zachycena kontrola 5 dní starých vajíček v rukou jejich chovatele Jana Thumy. Vyvíjející se embrya mají v tomto stadiu znatelnou hlavu, ocas a externí žábry. Jejich velikost je 4 mm.

Matyáš Slavík – Vlčí láska

CENA ZA NEJLEPŠÍ FOTOGRAFII ČESKÉ PŘÍRODY:

Igor Mikula – Rhinolophus

Dvanáct dní strávených na jednom místě. Neustálé pozorování chování, letových tras a celkové aktivity těchto nádherných tvorů. Nekonečné nastavování kompozice, umístění fotoaparátu a správné vzdálenosti čidla. Poslední večer v 18.00 zahajuji finální pokus. Sednu si k ohni a poslouchám strašidelné zvuky plchů v korunách stromů nad mojí hlavou. 19.00. Zamyslím se, vypnul jsem mód sleep? Radši se na to ještě podívám. Čidlo je aktivní, zkontroluji tedy display a na něm vidím tuto fotku.

Igor Mikula – Kos černý (Turdus merula)

Další generace tohoto druhu, která žije na záchodovém okně na chatě mého přítele. Sledoval jsem jejich chování po mnoho hodin a přítomnost kamery jim nevadila ani při krmení.

Vít Lukáš – Pod vodou, nad listem

Mloci skvrnití (Salamandra salamandra) jsou vejcoživorodí. To znamená, že samice nekladou do vody vajíčka, nýbrž rodí již vylíhnuté larvy. Ty mají vnější žábry a žijí ve vodě, dokud se nepromění do konečné suchozemské podoby mloka. Často je můžete pozorovat na okraji tůní, kde na listech těsně pod hladinou číhají na svou kořist. Tato fotografie byla pořízena na okraji tůňky pomocí dvou blesků, umístěných pod vodní hladinou. Její pořízení mi trvalo zhruba tři týdny, jelikož larvy jsou velmi plaché a při sebemenším vyrušení se rychle schovají do bahna či pod listí. Praha, Česká republika

SÉRIE: 

Zuzana a Matěj Dolinayovi – Zmijí šupiny

Skupina zmijovitých hadů úspěšně osídlila mnoho různých prostředí v tropické části světa kromě Austrálie. Šupiny každého druhu se liší a prozrazují informace o jeho životním prostředí. Většina druhů má šupiny kýlnaté, tedy s vystouplým kýlem uprostřed šupiny.

Lukáš Veselý – Významné stromy pod noční oblohou

Série je věnována památným a dalším dominantním stromům v krajině fotografovaným v noci pod jasnou oblohou. Motivem byla skutečnost, že se mi osamocené a staré stromy vždy líbily jako magický prvek v krajině. Také jsem chtěl poukázat na to, že kvůli stále většímu světelnému znečištění je pozorování přírodní noční oblohy těžší a těžší. Lidé vidí v noci černobíle a pouze fotoaparátem lze docílit barevné noční oblohy a mnohem více detailů. Bez tak enormního světelného znečištění v celém Česku by vizuální pozorování také odkrylo mnohem více tajů noční oblohy.

Martin Veselý, Mafra, a. s. – Uzavřená zoo

Koronavirová epidemie si vyžádala sérii přísných opatření i v Safari parku Dvůr Králové, který byl od poloviny března pro návštěvníky uzavřený. V rámci reportáže z prázdné zoo jsem zde pořizoval snímky ošetřovatelů v rouškách při krmení a momentky zvědavých zvířat, která jako by byla šťastná, že zase vidí návštěvníka. Otevření Safari parku je zatím v nedohlednu.

PŘÍRODA V PRAZE: 

Martin Divíšek, EPA – Krmení racků u Karlova mostu

Žena krmí racky z okna u Karlova mostu v Praze, Česká republika, 12. ledna 2021

Viktoriya Dobrobabenko – Zimní procházka

Kráčející březí samice nutrie. Břeh Vltavy na Malé Straně u Karlova mostu

Michaela Pupíková – Okno…

Mufloni se v nemocnici pohybují bez omezení. Dokonale se adaptovali na podmínky velkoměsta.

ZVÍŘATA VE SVÉM PROSTŘEDÍ:

Matej Ferenčík – V doprovodu

Rozpad korunové etáže nepředstavuje pro les a jeho obyvatele žádnou hrozbu. Vědí o tom také hlušci, pro které je karpatský smrkový prales domovem. V mrazivém listopadovém dni takhle pózovali před objektivem bezmála hodinu. Také několikrát v doprovodu hejna křivek. Lokalita: Orava, Slovensko

Jiří Hřebíček – Neklidné moře

Hejno racků nad neklidným mořem norského fjordu.

Jan Stria – Mořský vysavač

Dugong žije v teplých mořských zátokách a živí se hlavně vodními rostlinami. Pokud se poštěstí, nejlepší pozorování je brzy ráno. Vyfoceno při potápění na nádech. Egypt

NOMINACE CZECH PHOTO JUNIOR 2021:

Kategorie mladší žáci:

Jana Andresová (10 let) – Varhany

Kryštof Červinka (10 let) – Karlův most

Michal Vaicenbacher (7 let) – Brhlík lesní

Kategorie starší žáci: 

Kristýna Coufalová (15 let) – Skokaní pohled – fotografie pořízena u rybníka Vidlák, V Pískovně

Adam Kőszegi (14 let) – Na lovu

Eva Svrčková (14 let) – Křižák pruhovaný

Kategorie studenti středních škol:

Jana Chalupníková (18 let) – Jsou cesty, které nevidíme

Ondřej Labaš (17 let) – Ve stínu lesa

Michal Vais (18 let) – Časovaná bomba

Zdroj: Kontakty a další informace: www.czechphoto.org
PR – Anna Vacková, +420 777 093 690, vackova@czechphoto.org